Skip to main content

Full text of "Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats 


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 






3 6105 121 157 791 



J^ 



; 



-f 




OTTUV 



n 



SLOVNÍK NAUCNÝ. 



ILLUSTROVANA 



ENCYKLOPEDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTI, 



DEVÁTÝ DÍL. 



Falšováni potravin a pochutin — Genrista. 



SE 7 PftÍLOHAMI A 121 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



1898. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 

TISKF.M VLASTNÍ KNIHTISKÁRNY. 
C. - 






VEŠKERA PRÁVA SE VYHRAZUJI. 



Nově přibylí spolupracovníci. 

Borecký Jaroslav, spisovatel a hudebof I Kosterka Hugo, spisovatel v Praze . HKa, 

referent v Praze -^.1 Krátký František inženýr Krý, 

Dr. Brtnlcký L., gymn. profes, v Hradci l Levý Frant., pošt. úředník v Přerově Lý, 

Králové ... -tn - 1 MIkulfk Frant., assistent na technice . Mik, 

Jaroš Fr., kandidát filosofie v Praze . ..ros. Dr. Rosický Václav, gymn. professor 

Dr. Jlřik F. O , spisovatel na Kr. Vino- v Praze VRý, 

hradech J-k. j Vancl Jan, strojní inženýr kr. hl města 



Dr. Kimla Rudolf, assistent ústavu pa- 



Prahy 



VcL 



tholojjicko-anatom. v Praze ... KmL Vykoukal F. V., gymnasijní professor 

Rever. Klein AI , kat. farář v Brainardě j v Praze FVV. 

(Nebrasca) ve Spoj. Ob. scv.-amer. . AKL. [ Zenkl F. D., učitel v Nadéjkově . . . FDZ, 

Prof. K. Lukášovi svěřeno odborné redaktorství chemické technologie, spisovateli 
Jar. Horeckému odborné redaktorství hudby. 



Zemřelí spolupracovníci. 



MUDr. Baštýř M., docent zubního lékařství. 
Óervinková-Riegrová Marie, spisovstelka. 



Zenker Josef, lesní rada v Písku. 



F. 



Slova zde scházející hledati jest pod písmeny Ph,-. 



Falšováni potravin a pochatin. Poru- 
šování prostředků k vyživé človéka slouží- 
cích za účelem dosažení většího zisku roz- 
mohlo se v posledních několika desítiletích 
v ohromné míře. Důkaz toho zajisté není 
třeba blíže přiváděti, poněvadž jeden každý 
má příležitost pozorování toho druhu Činiti. 
Ohlédneme-li se poněkud po činitelích, které 
spolupůsobily jednak ku vzniku, jednak ku 
vzrůstu zla vytčeného k výši a rozsahu ny- 
nějšímu , musíme kromě egoismu lidského 
poukázati: i. k principu dělení práce, 2 k ne- 
obyčejnému rozmachu a rozkvětu věd tech- 
nických a chemických doby novější. Co se 
týče principu dělení práce, byl a jest ovšem týž 
pro vývoj a pokrok lidský Činitelem nejzávaž- 
nějším, i děkuje mu člověk vše, čím nyní jest. 
Ha druhé straně lze však říci, že jest sdru- 
žen vůbec s velikými škodami a závadami 
zdravotními, jež organismus lidský oslabují a 
ničt. Lze bezpečně tvrditi, že možno ozna- 
čiti princip dělení práce za vlastní podnít ku 
vzniku největší části závad zdravotních, jichž 
význam právě v době nejnovější s rozkvětem 
věd hygienických doznává náležitého ocenění 
a objasnění. Rovněž falšování potravin stojí 
v příčinné souvislosti s tímto principem. Jen 
pokud členové rodin neb kmenů opatřování 
a výrobu potravin sami si obstarávali, bylo 
vyloučeno požívání potravin jakkoli poruše- 
ných. Jakmile však zaČaU se mezi kmeny 
objevovati dělba práce, tak že na př. jedni 
se obírali pracemi rolnickými a druzí hoto- 
vili předměty řemeslné, při čemž jedni od 
druhých výrobky kupovali neb vyměňovali, 
nastala možnost takové úpravy potravino- 
vých výrobků, při níž upuštěno od zásady 
solidnosti, totiž nabízeti a prodávati je v kva- 
litě, jež odpovídá skutečné ceně, a ve stavu 
tom, jak je příroda poskytuje. Pomůcky, jeŽ 
sloužily v prvních dobách k dosažení účelu 
naznačeného, byly ovšem velmi jednoduché, 
odpovídajíce nízkému stupni vývoje člověka 
a jeho nezkušenosti. Tak vešlo asi nejdříve 
v užívání jednak zřeďování pomocí vody, jed- 
nak úprava, mající za účel zlepšení vzhledu 
neb zakrytí nějakého nedostatku, který při pro- 
deji by nezůstal nepovšimnut. Později, zvláště 
v novéjáí dobé, kdy vědomosti lidské značně 
se rozmohly a kdy zejména vědy chemické 

Ottflv Slovník Naufiný, av. IX a 8 1894. 



netušeného rozkvětu dospěl}', použito vymo- 
žeností ducha lidského k tomu, aby dosáhlo 
se zisku největšího přísadou látek méně cen- 
ných, často i zdraví lidské ohrožujících, nebo 
přípravkami zcela uměle vyrobenými, které 
však pro nezasvěceného neb nezkušeného 
odběratele jako takové patrný nejsou. Lze dále 
za to míti, že vedle hlavních těchto činitelů 
také svobodná tržba a svoboda živnostenská 
a z nich vyplývající velká konkurrence při- 
spěly značnou měrou k porušování potravin 
za účelem naznačeným. Tak dostoupil tento 
nesolidní směr v obchodu s předměty slouží- 
cími výživě v posledních létech té výše, že 
zejména ve velikých městech našlo by se 
málo potravin neb pochutin, o jichž úpravu 
za účelem většího zisku vtip ziskuchtivých 
obchodníků neb producentů by se nebyl po- 
kusil. 

Způsob, jakým se to děje, jest dle povahy 
zboží velmi rozličný. Z povšechného stano- 
viska lze vytknouti celkem následující mož- 
nosti: I. Smíchávání zboží jakosti horší s lep- 
ším (slévání vína). 2. Použití méně cenných 
surovin k přípravě jistých potravin (na př. 
' masa koňského nebo masa ze zdechlých kusů 
pro výrobky uzenářské, rýže místo ječmene 
při vaření piva a j.). 3. Znehodnocování po- 
travin určitými výkony (sbírání mléka neb 
zřeďování ho vodou, extrakce étherických 
olejů z koření a j., prodej vyvařených a opět 
usušených listů čajových atd.). 4. Přidávání 
látek neb přípravek téměř bezcenných (na 
př. máty do roztlučeného koření, sádry do 
mouky, síranu barnatého do cukroví a j.). 
5 Zlepšování vzhledu, zakrývání určitých 
vlastností, jakož i zadržování jistých pochodů 
chemických v potravinách zvláštními přísa- 
dami (barvení másla, přísada sody do mléka, 
přísada chemických sloučenin, jež íermenta- 
tivní pochody v potravinách zdržují neb ruší). 
6. Výroba přípravek umělých (margarínové 
máslo), často i takových, které mají s pravým 
zbožím společný toliko zevnější vzhled (umělá 
zrnka pepře ze škrobu a j.). 

Sluší k tomu poukázati, že mohou z pro- 
deje potravin, jež některým z naznačených 
' způsobů byly porušeny, vedle škody hmotné 
' pro odběratele vyplynouti i velká nebezpečí 
[ zdravotní; nebof často nejsou producenti 



Falšování potravin a pochutin. 



u volbě prostředků pranic vybíraví. Tak byly 
konstatovány nesčislnčkráte otravy po cu- 
kroví, k jehož přípravě užito sloučenin jedo- 
vatých (zejména sloučenin chrómu). Rovněž 
infekce vznikající následkem požití masa neb 
uzenářského zboží, 'zhotov£ného z dobytčat 
zachvácených nakažlivými nemocmi, jsou zje- 
vem velmi častým. 

Jak vytčeno, dostoupilo falSování předmětů 
sloužících k výživě člověka, zejména v po- 
slední době, ohromné výše. Bylo pak pozo- 
rováno, že Čím obecněji se jistého zboží po- 
travinového užívá, tím více se falšuje. Na 
doklad možno uvésti porušování mléka sbí- 
ráním neb přiléváním vody, o jehož rozsahu 
mají zajisté i neodborné SiřSÍ kruhy náležitou 
vědomost. 

Jest zřejmo, že k zjevfim těmto, jimiž 
občané státní nejen o ohromné obnosy pe- 
něžní se podvádějí, ale i na zdraví nebez- 
pečně se ohrožují, nemohlo zůstati ni zákono- 
dárství neČinno. Poněvadž pak spočívala 
v dobách, kdy falšování potravin bylo v po- 
čátcích, největší Škoda a nebezpečí v tom, že 
se občas přivážely na trh potraviny zdraví 
lidské poškozující, přihlíželo se se strany zá- 
konodárství nejvíce k tomuto činiteli, i vydá- 
vána nařízeni a předpisy zákonné za tím 
účelem, by zamezil se zejména prodej masa 
z dobytka nemocného, používání sloučenin 
jedovatých při výrobě jistých potravin, pro- 
dej potravin zkažených a j. Zákony a naří- 
zení podobná objevily se však líplně nedo- 
statečnými v novější době, kdy nabyl při pro- 
deji potravin vrchu směr, při němž nečiní 
se útok ani tak na zdraví, jako spíše na mě- 
šec lidský. Neboť tomuto způsobu falšování 
nebylo ovšem možno zákonům čeliti s úspě- 
chem, přihlížejícím toliko k ochraně zdraví. 
Následkem toho razilo si Čím dále tím více 
cestu poznání, že proti takovým nesolidním 
výstřelkům obchodu s potravinami nebude 
lze jinak účinně vystupovati leč vydáním 
zvláštního zákona, na jehož základě by bylo 
možno, veškeré směry f. p. a p. přísnými 
tresty stíhati. Co se týče hlavních základ- 
ních bodů, jež musí býti obsaženy v zákonu 
směřujícím proti falšování potravin, jest přede- 
vším patrno, že musí týŽ obsahovati čásf 
trestní, t. j. onu, na jejíž základě bylo by 
soudci vyměřovati pokuty neb tresty v pří- 
padech dokázaného falšování. Jest však samo- 
zřejmo, kdyby zákon se vztahoval toliko na 
výměr přestupků neh přečinŮ spadajících pod 
jeho působnost a na stanovení pokut a trestů 
sebe přísnějších, že by tím ještě mnoho zí- 
skáno nebylo, zrovna tak, jako trestní zákon- 
ník by úplného užitku nepřinesl, kdyby ne- 
bylo ve státě orgánů, jichž povinností jest, 
bdíti nad tím, zda skutečně normy zákona 
toho se zachovávají. 

Z uvedeného vyplývá, že musí býti, má-li 
f. p. a p. úspěšně býti Čeleno, jistí veřejní 
orgánové zmocněni ku kontrole obchodu po- 
travinami tak, aby z nenadání mohli se pře- 
svědčiti o jakosti zboží k prodeji nabízeného, 
po případě vzíti zkoušky potr.vin k dalšímu 



úřednímu řízení. Avšak ani to by ještě ne- 
stačilo. Děje( se porušování předmětů sem 
spadajících v novější době s takovou raffino- 
vaností, že by jednotlivcům neb i orgánům 
kontrolním v mnohých případech před soud- 
cem sotva se podařilo, bez použití dobro- 
zdání znalců odborných provésti důkaz o sku- 
tečném falšování. Proto musí obsahovati zá- 
kon o falšování potravin i zásady týkající se 
zřízení autorisovaných ústavů, v nichž by 
mužové odborně vzdělaní a přísahou vázaní 
za jistý mírný honorář prováděli vyšetřování 
podezřelých ukázek dodaných jednak odbě- 
rateli, již mají poch%'bnost, jednak úřady kon- 
trolními. Musí tudfz zákon o falšování před- 
mětů sloužících k výživě přihlížeti: a) k sta- 
novení výměrů a zásad, na jejichž základě 
bylo by lze stíhati přísnými tresty jakýkoliv 
způsob falšováni, b) k upravení dozoru nad 
obchodem s potravinami (kterým orgánům má 
býti dohled svěřen a jak se má prováděti), 
c) k vytknutí zásad týkajících se způsobu, jak 
prováděti vyšetřování zkoušek podezřelých a 
podávání dobrozdání o nich atd. (ústavy pro 
vyšetřování potravin a pochutin). 

V Německu skutečně vydán před několika 
léty zákon, v němž přihlíženo bylo k momen- 
tům výše naznačeným. Působení zákona toho 
ukázalo se, jak zprávy různých ústavů pro 
vyšetřování potravin a pochutin tiskem vy- 
dávané toho JSOU dokladem, býti nejvýš blaho- 
dárným. Rovněž se ukázalo, že celkem ne- 
vzniklo značnější finanční obtížení, poněvadž 
pokuty, které se uvalují na obchodníky, jimž 
falšování bylo dokázáno, ve veliké míře při- 
spívají k uhrazení nákladu spojeného s udržo- 
váním ústavů potravinových. 

Také Rakousko učinilo krok k dosažení 
nápravy ve směru vytknutém. R. 1893 byl 
předložen říšské sněmovně ve Vídni návrh 
zákona, týkající se prodeje potravin a někte- 
rých předmětů, jichž se obecně užívá Ačkoli 
dlužno předlohu zákona označiti celkem jako 
dobrou a účelu vyhovující, přece nedosáhla 
v některých částech, na jichž přijetí vláda 
kladla právě hlavní důraz, schválení říšské 
rady. Většina sněmovny, hájíc totiž stano- 
visko, aby autonomii v příčině dohledu ŠirŠÍ 
obor působnosti byl vymezen, než jaký vládní 
předloha vykazovala, zamítla dotyčné místo 
a zaměnila je zněním jiným. Následkem toho 
uvázla celá akce v příčině uskutečnění zákona 
tak potřebného, čehož ovšem v zájmu poplat- 
nictva, jež na dále se nechává v ohromné míře 
hmotně vykořisťovati a zdravotně poškozovati, 
velice jest želeti. Některé z důležitějších bodů 
předlohy vládní, které došly schválení většiny 
říšské sněmovny, uvádíme v následujícím, ma- 
jíce za to, že ďojde-li opětně k jejímu pro- 
jednání, stanou se zákonem, by( i snad v ji- 
ných částech nastaly změny. 

Zákon týkající se prodeje věcí k po- 
žívání sloužících a některých před- 
mětů, jichž se obecně uŽívá: 

Předmět zákona. § i. Obchod s věcmi 
k požívání sloužícími (potravinami a pochuti- 
nami}, hračkami, tapetami, předměty kodívání, 



Falštein. 



3 



nádobím k jídlu a pití, jakož i nádobím k va- 
ření, k uschování potravin nebo k použití při 
nich, dále vahami, měrami nebo jiiiými ná- 
stroji k mčření, kterých se při předmětech 
potravinových používá, konečné obchod petro- 
lejem podléhá ustanovením tohoto zákona. — * 
§ 2. obsahuje normy týkající se provádéní do- 
hledu nad obchodem potravinami. — §. 3. sta- 
noví pravomoc orgánů dozor vykonávajících. 
§ 4. obsahuje normy o tom, kterak orgánové 
dozorčí mají naložiti se vzatými zkouškami 
a se zbožím patrné zkaženým. — § 5. týká se 
revise obchodfi. — Zmocnění vlády k vy- 
dání zapovědí. § 6. Od súČastněných mini- 
sterií mohou býti vydány k ochraně zdraví 
předpisy Jimiž se zakazují neb omezují: i. Ji- 
sté způsoby výroby, uschování a balení před- 
mětů k požívání sloužících, které jsou určeny 
k prodeji. 2. Prodej a nabízení předmětů ji- 
stého způsobu k požívání sloužících. 3. Použití 
jistých hmot a barev k výrobě, jakož i jistá 
podstata látek, hraček, tapet, dále v §. i. vy- 
tknutého náčiní k jídlu, pití a jiného nádobí, 
dále vah, měr i jiných přístrojů k měření, 
jakož i živnostní nabídka a prodej neb uží- 
vání zboží, jehož výroba nebo jakost neod- 
povídá těmto předpisům. 4. Prodej a nabídka 
petroleje jisté jakosti. — § 7. Od súčastněn^ch 
ministerií může živnostní výroba, prodej a 
nabídka předmětů, které jsou určeny k napo- 
dobení neb falšování předmětů k požívání 
sloužících, dále pak živnostní prodej a na- 
bídka jich pod jiným jménem, než které od- 
povídá jejich skutečné jakosti, zakázáno neb 
obmezeno býti. 

Ustanovení trestní. § 9. Kdo proti před- 
pisům § 3. vstup do místností, vzetí zkoušky 
neb provedení revise odepře, stává se vinným, 
pokud Čin nespadá v obor trestního zákon- 
niku, přísnější trest vyměřujícího, přestupkem 
a tresce se vězením od jednoho do 14 dnů 
neb pokutou do 100 zl. — § 10. Kdo jedná 
proti nařízením vyneseným na základě §§ 6. 
a 7. neb proti ustanovením § 8. stává se vin 
ným přestupkem a tresce se vězením od 3 dnů 
dc 3 měsíců, s Čímž pokuta do 500 zl. může 
býti spojena, aneb pokutou od 5 — 500 zl. — 
§ II. Přestupkem vinným se stává a tresce se 
vězením i týdne až 3 měs , s čímž peněžní trest 
až do 500 zl. spojen býti může, aneb pokutou 
od 5-500 zl.: I. Kdo předměty k požívání 
sloužící v obchodu a prodeji za účelem obe- 
Istění napodobí neb falšuje. 2. Kdo nabízí vě- 
domě předměty k požívání sloužící, které jsou 
napodobeny neb falšovány, zkaženy neb ne- 
cralé neb na své hodnotě výživné újmu vzaly, 
ve formě neb označení k oklamání příhod- 
ném. 3. Kdo za účelem oklamání předměty 
k požívání sloužící pod nepravým označením 
nabízí neb prodává. 4. Kdo nabízí vědomě 
prostředky k požívání sloužící napodobené, 
falšované, zkažené neb nezralé neb takové, 
které v příčině výživné hodnoty úimu utrpěly, 
aniž odběratel podstatu zboží zná neb seznati 
8 to jest. — § 12. Kdo se dopustí Činů v § 11. 
T odstavci 2. a 4. vytknutých z nedbalosti 
aneb kdo z nedbalosti předměty k požívání 



sloužící, které za účelem obelstění falešným 
označením jsou opatřeny, nabízí neb prodává, 
stává se vinným přestupkem a tresce se vě- 
zením od 3 do 14 dnů, 8 Čímž peněžní trest 
až do 100 zl. spojen býti může, aneb pokutou 
od 5—300 zl. — § 14. Vinným přestupkem se 
stává a tresce se vězením od jednoho týdne 
do 3 měsíců, s Čímž trest peněžní do 500 zl. 
může býti spojen, aneb pokutou od 5 až do 
500 zl.: I. Kdo z nedbalosti předměty k jidlu 
sloužící, které pro obchod a prodej jsou 
určeny, takovým způsobem vyrábí, že poží- 
vání jich zdraví lidské poškoditi může. 2. Kdo 
z nepozornosti předměty, jichž požití zdraví 
lidské poškoditi může, jakožto věci k jídlu 
sloužící nabízí, prodává neb jinak do ob- 
chodu uvádí. — § 17. Nedbání a jednání proti 
předpisům vyneseným ve smyslu § 6., proti 
předpisům § 8., jakož i §§ 11., 12., 14., 
jestliže z toho vznikne tělesné poškození 
Člověka neb smrť, podmiňují přečin. Pro pře- 
Čin v případě nastalého těžkého tělesného po- 
škození tresce se vinník vězením od jednoho 
do šesti měsíců, s Čímž i trest peněžní do 
500 zl. může býti spojen; v případě nastalé 
smrti však vězením až do i roku, s Čímž 
i peněžní pokuta do 1000 zl. spojena býti 
může. — § 18. Vinným přestupkem se stává: 
I. Kdo vědomě předměty k požívání sloužící, 
které pro obchod a prodej jsou určeny, tak 
připravuje, že požití jich zdraví lidské poško- 
diti musí. 2. Kdo vědomě předměty, jichž po- 
žívání zdraví lidské poškoditi může, jakožto 
potraviny nabízí aneb jinak do obchodu při- 
vádí. Trest na tento přestupek jest vězení od 
jednoho do šesti měsíců, s čímž i pokuta do 
500 zl. může býti spojena. — § 19. Bylo-li ně- 
kterým z trestných činů v § 18. uvedených 
těžké tělesné poškození neb smrť Člověka při- 
voděna, tresce se týž jako přečin přísným 
vězením od 6 měsíců do i roku, s čímž i po- 
kuta do 1000 zl. může býti spojena. Byl-li 
některý z činů v § 18. uvedených za tako- 
vých okolností proveden, že vzniká nebezpečí 
pro život neb zdraví lidí, tresce se týž jako 
zločin Žalářem od i 9o 5 roků. — § 24. Pro 
technické vyšetřování předmětů za potravu 
sloužících a předmětů, jichž ^e obecně užívá 
a jež v rámec tohoto zákona spadají, zřídí 
se státní ústavy vyšetřovací. Vláda jest zmoc- 
něna vymeziti okršlek státních stanic vyšetřo- 
vacích, ustanovovati methody vyšetřovací, 
tarif poplatků za vyšetřování a vydávati před- 
pisy jinak potřebné. K řádnému vzdělání or- 
gánů policie zdravotní nechť se zřídí vyučo- 
vací kursy. — § 25. jedná o podmínkách, za 
kterých dobrozdání podané vyšetřovacími 
ústavy obcí, okresů neb zemí mají stejnou plat- 
nost jako dobrozdání vydaná ústavy státními. 
O způsobu falšování jednotlivých potravin viz 
dotyčnou potravinu nebo pochutinu. Kl, 

Faliteiii {Falkens(evi?)t někdy hrad pod 
Potínem a nade mlýnem řeČ. Alte Múhle 
v okolí Bezdružic, o jehož osudech a držite- 
lích není nic známo, než že dostal se okolo 
r. 1460 Tetřichovi z Gutšteina. Jestli ještě 
tehda stál, není známo. Sčk, 



Faltis — Falx. 



Faltis Emanuel, skladatel čes. {* 1847 
v Lanžově). studoval na gymnasiích v Brou- 
mově a v Praze, kde i varhanickou Školu 
absolvoval a byl členem orchestru král. zem. 
divadla. Pak působil jako operní kapelník 
v Ulmu, Rize, Lubeku, Kielu,' Štětině, Ber- 
líně (v Krollově div.), Basileji, Vratislavi, 
Brémách a v Koburku, kde je dosud dvorním 
kapelníkem. Složil 4 instrumentální a 8 cho 
rálních mší, 2 symfonie, 4 orchestr, ouver- 
tury, smyčcový kvartet, písně, sbory pro 
mužské hlasy a j. 

Faltys: 1) F. nebo Faltis Jan, průmysl- 
ník český (* 1796 v Trutnově — f 1874 tam- 
též). Zařídiv si v Trutnově obchod plátenni- 
cký, kupoval výrobky od plátenníků a tkalců 
z celých severových. Čech; pokroky, kterých 
zavedením parních strojů bylo v přádelnictví 
a tkalcovství v Anglii dostiženo, dráždily 
jeho podnikavost a vybízely ho k napodo- 
bení. Protože vývoz strojů z Anglie do Ra- 
kouska byl zakázán, odebral se F. do Anglie, 
kde v strojových prádelnách tajně studoval 
jejich zařízení. Po delší době vrátil se do 
Trutnova, vystavěl tu dle plánů svých tovární 
budovu a dal dle nákresů v a údajů svých 
zhotoviti stroje na předení lnu. Stroje se 
však neosvědčily; tu F., nepozbyv odvahy, 
odebral se znovu do Anglie a vytrvalým po- 
zorováním dospěl tak daleko, že vystihl ce- 
lou soustavu a zařízení prádelen anglických 
a že po návratu svém, opraviv dřívější stroje, 
zřídil první strojovou prádelnu v Čechách a 
v mocnářství rakouském. Příkladu jeho jest 
rychle následováno, a již r. 1856 bylo v Trut- 
novsku 9 továrních prádelen. 

2) F. Václav, spisovatel český {* 1826 
v Poličce). Studoval v Praze, stal se professo* 
rem na něm. reálce v Praze a posjéze okr. 
inspektorem. Ze spisů jeho důležitější jest 
Česká mluvnice pro Němce, 

Falndi Ferencz, spis maď. (* 1704 v Né- 
mctujváru — f 1779 v Rohonczi\ Byl členem 
řádu Jesuitů a vymkl zejména svými idylli- 
ckými básněmi a překrásnou prosou, kteráž 
četným povídkám jehcv zjednala velikou ob- 
libu k rozšíření. Díla jeho byla mnohokráte 
vydána, posledně vydal je úplně Toldy v Pe- 
šti 1853 (F. f. minden muukdi a Versei). Před 
Kazinczym byl F. nejpřednějším pěstovatelem 
krásné prosy maďarské. Bbk, 

Falnn (Pahlun), hl. město Sved. lánu 
kopparberského v Dalarně, v Širokém údolí 
mezi jezery Warpanským, Tiskenským a 
Runnským na říčce Faluá a na želez, tratích 
Gefle-F.-Ráttvik a F.-Domnarfret- Goteborg, 
byl po požáru r. 1761 znova pravidelně vy- 
stavěn, má skoro veskrze domy dřevěné a 
ulice dlážděné struskami. Vzezření města 
jest nevlídné, poněvadž kouř z nedalekých 
hutí měděných hubí veškeru vegetaci v okolí 
a pokrývá domy zelenavými sazemi. Město 
má 6 náměstí, 2 chrámy, z nichŽ jeden po- 
chází z r. 1350, 2 nemocnice, hornickou 
školu (v 1. 1822—69 byla zde proslulá horni- 
cká akademie opatřená velkými sbírkami a 
laboratořemi, přenesena však do Štokholmu), 



Školu zvěrolékařskou, gymnasium, reálku, se- 
minář pro vzdělání učitelek, museum, ústav 
pro hluchoněmé, velké skladiště obilné a jest 
sídlem zemského hejtmana i jiných úřadů lán- 
ských a horního ředitele. Obyvatelstvo, počtem 
80S5 duší (1S9E, z toho asi sedmina horníků)^ 
zabývá se vedle hornictví hlavně průmyslem 
v prádelnách a v továrnách na dýmky, kůže, 
pokrývky i koberce z hovězí srsti a j. F. jest 
proslulý rozsáhlými doly na měď, jež bývaly 
dříve nejbohatší v celém Švédsku, ale rozměry 
svými dosud náležejí k největším dolům na 
zemi. Rudná ložiska uložena jsou v talkové 
břidlici a svoru a sahají do hloubky 3S0 m. 
Nejdůležitější důl jest Falugrufva nebo Kop- 
parberget; jest to obrovské ložisko otevřené, 
jež vzniklo sřícením starých Štol, hlavné 
25. dub. a 24. čna 1687, a rozšířilo se dalším 
sesutím půdy r. 1833 a 1876, takže jest nynf 
385 m dl., 211 m šir. a 96 m hluboké. Na 
dně jeho, kdež obrovské spousty štěrku a 
hliny spočívají, vedou vchody do Šachet. 
Kola a stroje pohánějí se většinou vodou 
z jezera Wellanského. Dobývání rudy děje* 
se z největší části trháním skal; ruda zdejší 
jest kyz měděný obsahující i— 20% Čisté- 
mědi a mimo to hojné příměsky železa, někdy 
i zinku a olova. Z dolů falunských těží s& 
již od stol. XIV., avšak výtěžek jejich v no- 
vější době značně klesá; kolem r. 1650, kdy 
těžba byla v největším rozkvětu, dobývalo s* 
ročně 27.000—32000 centů, kdežto r. 1891 vy- 
těženo toliko 271.200 kfr. Od r. 1616 jest 
vlastníkem dolů akciová společnost, která 
od r. 1804 každý osmý cent mědi jako dafV 
odvádí vládě. Mimo měď dobývá se tu též 
něco zlata (r. 1891:107 kg), stříbra (1891 r 
303 kg), dále síry, skalice zelené i modré. 
S doly spojeno jest 70 vysokých pecí a ta- 
vSren, veliká továrna na broky a závody nai 
výrobu kyseliny sírové a okr. 

Falnnské brilianty viz Diamant, 465. 

Falva (maď.), vesnice, vyskytuje se jako 
součástka místních jmen. 

Falz (lat.) srp; f. muralis byl ve vojen- 
ství římském bořicí stroj válečný, podobny 
beranu (aries). Skládal se z trámce zavěše- 
ného ve zvláštním přístřeší a železného- 
zobce v podobě srpu. Užíváno ho ku vytrho- 
vání kamenů ze zdí, zvláště pak ku strhování 
horní části zdí. Obležení hleděli zachycová- 
ním a odrážením železa učiniti jej neškod- 
ným. Podobného přístroje (f. nava lis) uží- 
vali v námořnictví k přitahování lodí nepřá- 
telských. Čap, 

F. cerebri, srp mozkový, nazývá se- 
v anatomii blánitá deska tvrdé pleny mozkové, 
podoby srpovité, jež upíná se přednípn užším 
koncem na kohoutí hřebínek kosti cediČné- 
a zadním Širším koncem na vrchol stanu 
mozečkového. Horní konvexní kraj odstupuje- 
ve střední čáře od vnitřní plochy kosti čelní,. 
Švu šípového a částečně též od kosti týlní,. 
dolní konkávní kraj pak je volný a dosahuje 
až ke svalkovému tělesu mozkovému. Tvořf 
tudíž srp mozkový neúplnou přepážku, která* 
dělí dutinu lebečnou na polovinu pravou i le- 



Fáma — Familia. 



vou a vkládá se zároveň mezi olsč polokoule 
mozkové. — F. cerebelli, srpek moze- 
čkový, je daleko nižší řasa tvrdé pleny, jež 
horním širším koncem upíná se na dolní 
plochu stanovou, odtud táhne se po vnitřní 
hrané týlní k velké díře týlní a tu se roze- 
stupuje ve dvé nízká raménka pobočná. 
Přední kraj této řasy zapadá do zadního zá- 
řezu mozečkového {hicisura marsupialis cere- 
belli). Srx- 

Fáma, zosobněná povést u í^ímanfi, jako 
u Řeků Ossa, Fémé, An^elia. Dle Verg. Aeh. 
(IV. 173 — 188) porodila ji Terra (Zemé) ja- 
l{ožto nejmladší sestru Coea a Encelada, hně- 
vem proti bohflm jsouc roznícena. Pohybem 
přibývají rychlosti v nohou a křídlech do míry 
zázračné; nejprv nepatrná jsouc vzrflstá tak, 
že kráčejíc po zemi dotýká se hlavou nebes. 
Kolik per na těle, tolik má očí, uŠi, úst a ja* 
zykó. Dle Ovid. Metamorf. XII., 39—63 hrad 
její ze zvučného kovu stojí uprostřed zemé, 
moře a nebes; tudy kolují pomocí jejích sluhA 
všecky zprávy pravdivé a lživé. klk. 

Fáma oresoit enndOi lat. přísloví: po- 
vést rozšiřujíc se roste. 

Famag^mrta (tur. Ma*usa, řec. Ammo- 
chostos = pískem zasutá), hl. město okresu 
na vých. pobřeží Cypru již. od ústí Pidia, 
bývalo ve středověku korunovačním městem 
králA cyperských a důležitým místem obchod- 
ním, avšak nyní jest zanedbáno a přístav za- 
nesen pískem. V nejnovější době Angličané 
hledí obnovením přístavu a zbudováním hrází 
i nábřeží F-tu zase povznésti. Zachovány jsou 
hojné zbytky chrámů i paláců, zvláště velká 
mešita, bývalá to kathedrála, a části mohut- 
ných hradeb. Počet obyv. ve Ftě se sousední 
Varosií Činí 3367 duší (1891); 4 km od města 
na sev., na levém břehu Pidia rozkládají se 
rozvaliny starověké Salaminy. F. jest nej- 
spíše stará Arsinoě, jež v dobách římských 
byvši kolonisována dostala jméno Fáma Au- 
gusta. Velkého významu nabyla teprve pod 
panstvím byzantským, kdy byla sídlem bi- 
skupa, avšak r. 1191 odňal ji Byzantincům 
Richard Lvísrdce a postoupil ji vypuzenému 
králi jerusalemskému Quidonu z Luisignanu, 
který se tam dal korunovati za krále cyper- 
ského. Za něho a jeho nástupců byla F. 
nejbohatším městem ostrova. Roku 1372 do- 
byli jí Janované a r. 1489 přešla v držení 
Benátčanů. kteří ji silně opevnili. Slavná 
obrana její r. 1570-— 71 Bragadinem (v. t.) 
nezachránila města, jež 9. srp. 1571 podlehlo 
Turkům. F. má velmi výhodnou polohu stra- 
tegickou. 

FamarSi ves ve franc. dep. Nord, arr. va- 
lenciennesském, 5 km již. od Valenciennes, 
mezi Skaldou a Rhonellou, má starý zámek 
z r. 2662, 915 obyv. (1891) a jest důležitým 
nalezištěm řím. starožitností, jichž zde sebráno 
28.000 kusů. V dobách římských slulo místo 
Fanum Martis a ve středověku bylo hl. mě- 
stem krajiny zvané Pagiis Fanmartensis 
R. 1793 zřídili tu Francouzi opevněný tábor, 
jehož 23. — 24. kv. t. r. dobylo koaliční vojsko 
pod princem Koburským. 



Famatlna, Sierra F.. horské pásmo v ar- 
gentinské prov. Rioji v Již. Americe, mezi 27® 
35' — 3i*30*j. S., táhne se rovnoběžně s hlav- 
ním pásmem andským mezi ním a Sierrou 
de Velasco a jest vedle Andu nejvyšším hor- 
stvem Argentiny, dosahujíc v temeni Nevado 
de F. (na 29* xo* j. š. a 68* z. d.) výše 6024 wi. 
Jižní prodloužení její na půdě prov. San Juan 
sluje Sierra de la Huerta. Svah na východ 
i západ je náhlý. Úbočí hlavního, žulového 
hřbetu pokrývají silurské břidlice a pískovce 
stupně rhaetického, místy však proraženy 
jsou horninami vyvřelými, zejména porfy- 
rem a trachytem. F. jest bohatá rudami, 
zvláště její svah východní; od r. 1875 Čile 
se tam těží zlato, stříbro, měď i vizmut. 
Mnohé doly nacházejí se u veliké výši (La 
Mexičana 5030 m). Středem hornictví jest 
Chile čito se 4000 obyv., kdežto místo F., 
ležící od něho na sever, pozbylo někdejšího 
významu. 

Famenne [-měn], krajina v jihových. Bel- 
gii, mezi Condrozem a Ardennami. zaujíma- 
jící záp. končiny prov. Lucemburku a vých. 
části provincie Namuru, známa jest vzácnou 
úrodností i výtečným vzděláním své půdy, 
kterou zavlažují řeky Ourthe a Lesce. Nej- 
důležitějším místem jest Marche. Jméno po- 
chází od starověkého kmene Paemanů. 

Fames, u Římanů personifikace hladu, 
sídlí (Verg. Aen. 6, 275) vedle jiných dae- 
monů u vchodu do podsvětí, jsouc zvláště 
způsobilá sváděti k zlému. Dle Ovid. Metám. 
(VIII , 788) sídlí u Skythů na neúrodné ro- 
vině Jblíže Kavkazu jako pravá kostra, vedle 
ní Pallor a Tremor. Na žádost jiných bož- 
stev za noci přepadá své oběti a vdechuje 
jim neukojitelný hlad. klk, 

Famié viz Apamea. 

Familia. slovo latinské, jež etymologové 
odvozují od kmenů značících usídlení, by- 
dlení nebo vzdělávání, ve smyslu starého 
práva římského znamená nejprve soujem 
všech osob a věcí spojených tím, že podro- 
beny jsou právní moci téhož samostatného 
občana. V užším smyslu pak znamená f. jak 
soujem oněch osob pro sebe, tak i soujem 
oněch věcí pro sebe. I užívá se pak slova f. 
ve smyslu věcném k označení celého majetku. 
Ve smyslu osobním značí f. všecky osoby, 
nad nimiž určitý občan římský má moc otcov- 
skou {patria potestas) nebo manželskou (ma» 
ttus)^ zahrnujíc v to také hlavu rodiny samu. 
K f-ii v tomto smyslu náleží tedy zvláště otec, 
jako hlava rodiny, manželka jemu podrobená, 
synové, dcery, vnuci ze synů, snachy atd. a 
označují se proto osoby tyto jakožto paterfa- 
milias^ materfamiliaSf ýliusfamilias, flliafami- 
Uas. Zemře-li pater familias, stávají se všichni, 
kdož byli moci jeho podrobeni přímo, jako 
chof, synové a dcery, vnuci a vnučky ze 
syna dříve zemřelého, samostatnými (suiiuris) 
a počínají činiti každý pro sebe zvláštní f ii. 
Přes to trvá mezi těmito různými rodinami 
svazek rodinný dále a zove se soujem těchto 
rodin i na dále f Členové takového rozSíře- 
ného svazku rodinného šlovou agnáti (viz 



Familia — Famulus. 



Agnace). Žena nenf zpflsobilá rozSířiti f*ii, 
ze které pofila, a nemůže agnaci zprostřed- 
kovati. Odtud řehole: Mulier familiae suae et 
caput et finis est, DalSím rozSífením svazku 
agnatského vzcházela gens (v. t.)f t. j. spole- 
čenstvo zavírající v sobě více agnatských 
rodin, spojených vespolek týmž jménem rod- 
ným. I bylo pak výrazu f. užíváno též o fteus 
samé, jako na pf. pfi rčení f. luliam Hjr. 

Famllla^ čeleď, viz Soustava rost- 
li nná a živočišná. 

Familiae emptor, mancipatío, viz Te- 
stamentům per aes et librám. 

Famlllarla (lat.)> dfivérný, důvěrník, 
domácí přítel; nazýval se tak též sluha, 
jmenovitě při inkvisicích. — V cirk. vý- 
znamu označují se slovem tím služebníci a 
řemeslníci stojící v jakémsi svazku s mnišským 
řádem ; u papeže a biskupů nazývají se f-res 
osoby, určené konati jim bezprostřední službu. 
Papežovi fres činí vespolek t. zv. familia 
pontificia; náležejí k ní kardinálové, prae- 
láti a kurialisté (vySSí i nižfií úředníci papežští). 

Famlliáml (z lat.), důvěrný. 

Familie: 1) F., ves v Čechách u Heralce, 
hejt. Chrudim, okr. Hlinsko, fara Svratka, 
pš. Kamenicky; 14 d., 8x ob. č. (1890). — 
2) F., předměstí města Pardubic. 

Famllléremeiit [-iérmán], franc, důvěr- 
ně, nenucené. 

na Famlliích viz Rohozná Nová. 

FamWJa nazývá se v dějinách polských 
politická strana spřízněných rodin Czartory- 
ských, Ogiňských, Poniatowských a Sapiehů, 
která proti straně Potockých a Radziwíllově 
chtěla odstraniti nepořádky plynoucí z veli- 
kých práv šlechty a zříditi monarchii rozum- 
nou, ale větší mocí než dosud obdařenou. 
Z prvu F. počínala si dosti obratně, ale ne- 
důvěřujíc svým silám, obrátila se o pomoc 
ku Kateřině II. a otevřela tak vlivu ruskému 
cestu úplné. Pomocí ruskou sešel se 7. kv. 
1764 ve Varšavě sněm. který přes odpor 
strany Radziwillovy a Branického provedl 
reformy Fji zamýšlené, obmezil zvláštními 
kommissemi moc vyšších úředníků zemských 
a šlechty, zavedl rozhodování na snémích ve 
věcech finančních, hospodářských a soudních 
prostou většinou proti dřívější jednohlasnosti 
a několik jiných oprav v oboru správy zem 
ské, policie a v poměru lidu obecného ku 
Šlechtě; konečně sněm 27. srpna se svolením 
F-je zvolil Stanislava Poniatowského za krále. 
Když pak F. poznala, kam záměry ruské smě- 
řují, počala se jim opírati, ovšem marně a pozdě. 

Famlllaté {Familia charitatis, t. j. rodina 
lásky, nízoz. Huis der Liefde), náboženská 
sekta, založená okolo r. 1575 v Hollandsku 
od Hendrika Niclaesa (* 150 1 v Miinsteru), 
žáka a přítele Davida Jorísa,'jenž hlásal, že 
Dravá podstata každého náboženství a celého 
zřízení společenského spočívá jen v lásce. 
Učení jeho se rozšířilo v Hollandsku i v An- 
glii, kde r. 1580 dala Alžběta jeho spisy spá- 
liti, ale zaniklo brzo po jeho smrti. 

Famlnoyn: 1) F. Andrej Sergějevič, 
přírodozpytec ruský (* 1835 v Sokolnikách 



u Moskvy), vzdělav se ve vědách přírodních 
na universitě petrohradské a delšími studiemi 
v cizině, učí nyní fysiologii rostlinné na aka- 
demii petrohradskéa jest ředitelem laboratoře 
pro anatomii a fysiologii rostlin. Vynikl vý- 
bornými pracemi z fysiologie rostlin, zabývaje 
se hlavně působením světla na rostliny a vý- 
vojezpytem rostlin. Z řady jeho studií, jež 
uloženy jsou hlavně ve spisech petrohradské 
akademie věd, uvádíme: Die Wirkung des 
Lichtes auf das Wachseri der keimenden Kresse 
(1865); Die Wirkung des Lichtes auf SpirO' 
gyra und auf das Ergrúnen der Pflan\en 
(1867); Embryologische Studien (1879); -^'^ 
Wirkung der Intensitát des Lichtes auf die 
Kohlensáure\erset\ung durch Pflan\en (1880); 
Zur Entwickelungsgeschichte der Gonidien- und 
Zoosporenbildung der Lichenen (s Baraneckým, 
1867;; Ueber \wei neue Formen von Schleim- 
pilien (s Voroninem, 1873); Studien uber Kry- 
stalte und Krystallite (1884); Deber Knospen- 
bildung bei Phanerogamen (1886); Beitrag ^ur 
Lymbiose von Algen und Tieren (1889 V Z ru- 
ských jeho prací buďtež vytknuty učebnice 
fysiologie rostlinné Petrohrad, 1887), pozoru- 
hodná studie o významu véd přírodních 
vzhledem k výchově a články o Darwinismu 
(OtěČestvennyja Zápisky 1874, Russkij Věst- 
ník 1889, Véstnik Jevropy, 1889). 

2) F. Alexandr Sergějevič, hudebník 
ruský, bratr před. {j^ 1841 v Kaluže), studoval 
přírodní vědy na petrohr. universitě, ale pak 
věnoval se hudbě, zejména dějinám a theorii 
hudby, již studoval v Lipsku a v Lowenber^u. 
V 1. 1865-72 byl professorem dějin hudby 
při konservatoři petrohradské a tajemníkem 
carského hudebního spolku, při čemž zabý- 
val se též komponováním a hudební kritikou. 
Z jeho skladeb jmenujeme opery Sardanapal 
(1875); Ufi^l Acosta (1883), dále Rhapsodii pro 
housle a orchestr a dvě smyčcová kvarteta. 
Jako hudeb, kritik přispíval do ruských i ci- 
zích časopisů. Přeložil do ruštiny též několik 
spisů o hudbě a vydal o sobě mimo jiné pů- 
vodní práce: Bd/ďM (sbírka písní národních^; 
Bofestva dřevních Slavjan (Petrohrad, 1884); 
Skomorochi na Rusi (t., 1889); GusU\ russkij 
narodnyj mu\ykaljnyj instrument (t., 1890); 
Domva i srodnyje jej mu^ykaljnyje instru* 
menty russkago národa (t., 1891). Z těch dva 
poslední jsou jedinými svého druhu mono- 
grafiemi o význačných hudebních nástrojích 
slovanských, podávajíce vedle popisu zároveň 
jejich dějiny. Za to mythologické domysly jeho 
o starých Slovanech jsou příliš nekritické. Snk, 

Faiiióuii(zlat.)» slavný, pověstný (v do- 
brém i zlém slova smyslu), znamenitý. 

Famnlua 'lat., sluha), slul ve středověku 
zbrojnoš oproti rytíři V právech něm. s po- 
čátku středověku slují f li (též ministeri- 
a I es, v as si) otroci, kteří v domě králov- 
ském nebo bohatého pána konali různé osobní 
služby, mezi jiným hlavně jako Čeleď účast- 
nili se lovu nebo boje. Na universitách něm. 
druhdy, z části podnes, nazývá se Mem stu- 
dent nebo mladý doktor, který professoru 
různé pomocné služby prokazuje. 



Fanagoría — Fanderlik. 



FaamgorlA, Fanagoreia, Fanagoru- 
poliš, starověká osada fecká na Černomořf, 
na vých. straně úžiny Kerčské, pfi již. po- 
bfeží zálivu TamaAského, založena byla osad- 
níky iónskými, jež přivedl Fanagoras 2 Tea 
maloasijského. Doba největšího rozkvětu je- 
jího ptípadá v čas fíSe Bosporské, kdy bý- 
vala také sídlem královským. Proslulý byl 
také zdejSf chrám Afrodity. Město vyvráceno 
v VI. stol. po Kr. a na rozvalinách jeho za- 
ložena později TmutorakaA, nynější to Ta- 
maft. Jméno starověkého města zachováno 
ve tvrzi tamaAské zvané F. 

FanAl, fanar, svítilna: 1) světlárna 
na majáku vv. t.); 2) svítilna na lodi, hlavně 
na zádi ; 8) ve vojenství každé znamení dané 
ohněm, hlavně v noci — za doby denní k tomu 
slouží fumada (v. t.) -* na poplach proti 
blížícímu se nebezpečí, nejvíce nepřátelského 
útoku ; nejčastéji-vysoká žerď na vrcholu oba- 
lená slámou a koudelí napuštěnými smolou 
nebo jinou hořlavinou, což pak se zapaluje 
ve případě ohrožení, tudíž Žerď nebo tyč 
poplachová (srv. Alarm); 4) F., čtvrť 
cařihradská, viz Fanarioté. FM, 

Fanam: 1) F., druhdy indická váha pro 
drahé kovy, rflzná dle místa, na př. 3'8o4 ^r 
v Pondichery, 3755 v Kočinu a p. — 2) F., 
zlatá mince v britské Indii = V3 mohuru »«. 5 
stříbrných rupií = asi' 6 zl. r. č. — 3) F., 
drobná mince na př. ve franc. Indii -a= 30 cen- 
timfi (ač se jen počítá) a pod. 

Fanar viz Fanarioté. 

Faaarloté slově řecká Šlechta, vzniklá ve 
službách Porty. Jméno pochází od čtvrti ře- 
čené Fanár, Panali (nebo Fener) v Caři- 
hradě u Zlatého Rohu, v níž se nalézá patři 
archát cařihradský. Stará aristokracie byzant 
ská za Turkfiv zanikla, ale brzo se vyvíjela 
nová z křesťanských nájemcův daní, dolfiv, 
monopolfiv atd. a z tlumočníkův. V XVI. st. 
přední místo zaujímal rod Kantakuzenfi. 
V pol. XVII. stol. vynikly ve službách Porty 
dvě služby zastávané od Řekův: » veliký 
dragoman Porty< k diplomatickému jednání 
s cizinci a »veliký dragoman loďstva* u ka- 
pudanpaSe, který byl nejen admirálem, ale 
i civilním správcem ostrovů řeckých. První 
dragomani byli lékaři z ostrova Chia, vzdělaní 
v Itálii, Panajotakio Nikusios po 1669, úřed 
nik velikého vezíra Achmeda Kopriliho, a po 
1673 Alexandros Maurokordatos, původně tě- 
lesní lékař sultánův, jenž se vyznamenal při 
sjednání míru karlovického. Synové Mauro- 
kordatovi stali se tributárními knížaty v Mul- 
tanech a ve Valachii. Na knížecí stolce v obou 
rumunských knížectvích dosazováni totiž 
171 1— 1 82 1, od tažení čáře Petra Vel. k Prutu 
až do řecké revoluce, od Porty jen Řekové 
z Fanaru. Panování těchto FtŮv bylo nepo- 
pulární pro hrabivost rychle se střídajících 
vladařův a jejich úředníkův, násilnost jejich 
k poddaným a systematické vykořisťováni 
země. Jinak byli však mezi F-ty mnozí vzdě- 
laní mužové, kteří sami byli spisovateli a 
kteří řecké školství vřele podporovali. Patri- 
archát cařihradský byl docela pod vlivem je- 



jich. Cizozemci jich pro obojetnost a pletichář- 
ství nenáviděli (viz na př. krutý úsudek pru- 
ského diplomata z 1779 u Zinkeisena VI., 252). 
Hlavní rodiny, veskrze titulované knížaty, 
jsou: Argyropulo, Aristarchi, Handžeri, Ipsi- 
lanti (původem ze vsi Ipsily, '1^17^17, vých. 
od Trapezuntu\ Kallimachi, Kantakuzenos, 
Karadža, Mavrokordato, Mavrojeni (z ostrova 
My kónu), Murusi (od Trapezuntu), Sutzo. 
V XIX. stol. přidružilo se k této šlechtě ně- 
kolik rodin nových, jako Adossídi, Fotiadi, 
Musurus, Katatheodosi, Vogosidi (bulh. pů- 
vodu) a j. Některé se usadily v Rumunsku, 
jiné jsou zastoupeny v Řecku, Rakousku a 
Rusku, ale největší část zůstala v Turecku. 
Slouží tam nejvíce posud v diplomacii, kde 
zastávají i úřady vyslanecké. Tributární kní- 
žectví t>strova Samu (od 1833) se uděluje 
jen F-tům. Někteří byli i generálními guver> 
néry ostrova Kréty. Rodokmeny F-tův jsou 
sestaveny v knize: Livre d*or de la noblesse 
Phanariste, en Gréce, en Roumanie, en Rus- 
sie et en Turquie, par un Phanariste (Athény, 
1892). KJk, 

Fanatlamiia jest vášnivá, často až krutá 
horlivost, která nepřipouští jiného, odchylného 
názoru a mínění, a to buď proto, že ho ne- 
chápe a jemu nerozumí, nebo prostě z umíněné 
strannickosti je zamítá. Vzniká pode vlivem 
blouznivých představ a představ utkvělých, 
vidin a vnuknutí vyšších mocností, zejména 
ve věcech náboženských. Ale i v jiných obo- 
rech myšlení a lidské Činnosti se vyškytá, 
zejména v životě politickém, uměleckém, vě- 
deckém i literárním. Fanatik může se právě 
tak obětovati za stranu politickou, jako umí- 
něně hájiti nějaký názor umělecký nebo ná- 
hled vědecký. F. může strhnouti k horli- 
vosti až zuřivé a ku pronásledování protiv- 
níků i zbraní, jak svědčí četné vojny nábo- 
ženské. 

Fanoy [fensi], angl., obrazotvornost, 
fantasie, choutka, móda. — Fancyovó zboží, 
angl. F.-articles [-tíkls] č. F.-goods [-guds], 
módní zboží. 

Fandans^o, národní tanec andaluský, ve 
společnosti vyšší neoblíbený. F. tančí vždy 
jen jeden pár, doprovázen jsa hrou na kytaru, 
někdy i tamburínou a zpěvem, improvisací 
t. zv. copias. Diváci učiní kolem tančících 
kruh, sedíce obyčejně na zemi a udávajíce 
takt, původně %, tleskem dlaní. Takt bývá 
nyní i Vu ^^^ ^^ ráz fga se tu smývá a splývá 
s bolerem a seguidillou. Tančící sami udržují 
se v taktu zvukem kastanět. 

Fan-Daxjá, jedna z pramenitých řek Zer- 
afšánu (v. t.). 

Fandarllk Josef, politik mor. (* 1839 
v Olomúci), konal studia gymnasijní v Brně 
a v Olomúci, v 1. 1856—60 studoval na uni- 
versitě vídeňské, kde též r. 1864 promovován 
byl za doktora práv. Od r. i86g jest mor.slez. 
zemským advokátem, usadiv se nejprve v Pro- 
stějově, pak v Olomúci a v Uher. Hradišti. 
R. 1871 zvolen byl poprvé zemským poslancem 
za volební okres novoměstský, jejž podnes 
zastupuje. Od r. 1873 jest též říšským poslán- 



8 



Fandli — Fanchonnettes. 



cem a od r. 1884 přísedícím zemského vý- 
boru. Po celý ten Čas účastnil se všech parla- 
mentárních prací, zvláŠtČ pokud spadají v obor 
zákonodárný; poslední dobou jest též Členem 
Etáiého výboru pro nový trestní zákon. 

Fandli (Fandi) Juro (^ 1754 v Ompitáli, 
j 18 10 t.). Studoval v budínsicém semináři, 
načež kaplanovav v Seredi a v Lukácovcích, 
byl od r. 1780—1807 farářem v Naháči, kdy 
pro chorobu ustoupil do soukromí. F. byl 
bystrý duch a člověk vysoce vzdělaný, který 
vědění svého znamenitě uměl využitkovati 
pro vzdělání lidu, k němuž uměl mluviti slo- 
vem nad jiné srozumitelným, tak že možno 
označiti jej prvým dokonalým spisovatelem 
lidovým na Slovensku. Z činnosti jeho, jež 
brala se směrem, v němž jevila se toho nej- 
větší potřeba, jmenujeme: PUm' domagši a 
polní hospodář (Trnava, 1792 — 1800, 5 dílů); 
Zetínkdv ^ weVkich zeVindrskich knich wťfdhutiti 
(t., 1793); Příhodné a swdtečné kd^ně (1795— 
1796, 2 d.); O uhoroch ai wčeldch a Slowenskí 
wčeldr (t., 1802). Ve všech těchto spisech jeví 
se F. nejen učitelem, ale i buditelem svého 
lidu a nadšeným milovníkem jeho a jeho ja- 
zyka. Vedle 9Hospodáfe< pOsobil zde dobře 
i jeho výtah z Papánkovy »Compendiata hi- 
storia |;entis Slavae« (t., 1793). F. byl nej- 
horlivějším přívržencem a podporovatelem 
Bernolakovým při zavádění bernolačtiny, jíž 
í sám psal. — J. Vlček, Dějiny literatury slo- 
venskej, 25 a 265. 

Faneg^a, hanega, starší, ale dosud dosti 
užívaná španělská míra na rfizné ssutiny, 
hl. obilí, a míra plošná, polní, různého obsahu : 
1) F., míra obilní Span.-kastilská o 12 cele- 
minech zz asi 55,5 /, v různých krajích však 
menšího pravidelně obsahu (v Aragonii asi 
kolem 22 /), jen v Asturii r: 74ti4 /• V re- 
publice Mexické byla f. o 12 almudách zá- 
konnou mírou = 1*636 kast. f. čili 90,81 /• 

V Chili rovná se f. asi i»656 kast. f-gám čili 
90,75 /; obyčejné bére se tu váha za základ, 
různě ovšem dle různých druhů ssutin (pro 
pšenici 160 kast. liber). Abstraktní jednotku 
stanovil zákon z r. 1848 na 97 /. V Argentině 
užívá se f-gy buenosayreské o 4 cuartillách 
či 12 almudách z= 137,20 / = 2,5 kast. f-gy. 

V Uraguayi užívána f. stejného obsahu i roz- 
větvení, v Paraguayi z: 288 /, v Peru a Bo- 
livií := 75 /. — 2) F., míra polní, užívaná ve 
Španělsku, na ostrovech Kanárských a na 
ostrově Kubě. Ve Španělsku obsahovala zá- 
konná f.-de tierra či fanegada o 12 cele- 
minech 576' estadalů či 9216* varas =: 64.395 a. 
Ale v různých krajích velmi kolísala objemem. 
Na Kanárských ostrovech obsahovala fanegada 
o 1600 brazách 7512 kast. čtver. varas =0,815 
kast. f-gy de tierra = 52,4829 a. Na Kubě byla 
f. skoro o I V, setiny větší než v Kastilii. 

Fanas^ada viz Fa n ega 2). 

Fanéa {^dvíjg)^ fecký válečník z Halikar- 
nassu, vstoupil do služeb Amasia, krále egypt- 
ského, kdež velel většímu oddílu iónských a 
karských žoldnéřů. Když již Peršané krále 
Kambysa byli na pochodu proti Egyptu, z ne- 
známých příčin přešel F. k PerSanům, ovšem 



za velikého nebezpečenství, stíhán jsa až do 
Lykie lodí egyptskou Kambysés udělil jemu 
vyšší hodnost vojenskou, načež F. řídil ope- 
race jeho proti Egyptu. Za to rozezlení žold- 
néři řečtí před bitvou u Pelusia před tváři 
vojska perského pozůstalé v Egyptě syny F-ovy 
zavraždili. Fšk. 

Fanfanl Pietro, filolog a spisovatel ital. 
(* 1815 v Pistoji — t 1^79 ve Florencii), za- 
ložil r. 1847 v Pistoji íilolog.-literární měsíčník 
»Ricordi fílologici«, který však za rok zanikl, 
protože F. šel bojovat do Lombardie. Zajat 
jsa byl vězněn v Terezíne a po svém pro- 
puštění obdržel místo v miníst. vyučování, od 
r. 1859 knihovnictví Marucelliany ve Florencii. 
R. 1858 spisem Piovano Arlotto^ kde doka- 
zoval podvrženost kroniky Dina Compagniho, 
zahájil prudký a dlouhý spor o tomto the- 
matě, který konečně Del Lungo rozhodl pro 
autentičnost práce Compagniho. F. napsal pak 
řadu vědeckých spisů, v nichž zejména vy- 
nikl jako výborný slovnikář a znatel klassi- 
ckého jazyka florenckého. Z děl jeho jmenu- 
jeme ' Studi ed osserva\ioni sopra U te^to delle 
opere di Dante (Florencie, 1844); Vocabolarxo 
deW uso toscano (1863, 2 sv.); Antologia To- 
scana (Neapol, 1869, 2 sv.); Lettere procettiv* 
di eccellenti scrittori (Flor., 1871); Democritux 
ridens, ricrea\toni litterarie (t., 1872); Voca 
bolario itaL della lingua parlata, s G. Rigu- 
tinim (t, 1875); Spigolatura Michelangiolesca 
(Pistoja, 1876); Die alcune etimologie del voca- 
bolario della Crusca (Flor., 1877); // Voca- 
bolario novello della Crusca (t., 1877); LAn- 
tico sentire degli Academici della 0'usca pro- 
vato col loto glossario (t , 1878); Mescolan\e 
litterarie, scritti inedit i o rari (t., 1879); ^'^' 
velle, apolofjhi e racconti (Milán, 1881). Srv. 
A. Cerquetti, P. F. c le sue opere (Florencie, 

187Q). 

Fanfára (z franc), krátká skladba hudební 
na dechové nástroje a kotly, rázu vzletného, 
zvláště pro účely vojenské, ale též lovecké, 
nejvíce na svolávání myslivců (při parforsní 
honbě) na začátku a konci honu, kdež hraje 
několik velkých rohů lesních v tempu rychlém. 
Oznamuje-li se troubením sledování zvířete, 
slově to »f-rou dobrého honu«. F-ry uží- 
váno také jako slavnostního potrubování při 
některých příležitostech neb obřadech, jako 
mezi mší, při promocích, vzácným hostům na 
přivítanou, po přípitcích a pod. FM. 

Fanflaron |fárifar6Bi, slovo franc, původa 
Špan., chlubič, mluvka, hubař; fanfaron- 
nadá [^nádj, fanfaronnarle [-onrí] chva- 
stounství. 

Fans^ míra portug. = 4 alqueirám (v t.); 
míra na kamenné uhlí byla však větší, tak 
v Lisabonu rovnala se 8 dobře měřeným alq.; 
počítala se po 2'.« starých angl bíisheltch 
na uhlí, t. j. 769'/, /. 

FanohOB [fánšohj zdrobnělé vlastní jméno 
Fran90ise (Františka), asi naSe Fanynka. 




kuskového pečiva. 



Fanningovy ostrovy — Fanové. 



Fannlngovy ostrovy též Americké 
ostrovy, polynéské souostroví v Tichém 
okeánč po obou stranách rovníku, mezi 0*40' 
j. S. — 5* 49 s. Š. a I56' 40' — 163" z. d., 
skládá se z četných ostrůvků korálových a 
útesů, jež zaujímají 668 frm' se 350 ob. Vý- 
znam z uvedených ostrovů mají jen Christ- 
mas neboli Vánoční ostrov (607 /rm-) a 
Fanningů v ostrov (40 frm', 150 ob.), které 
vynikají bohatstvím lesů kokosových a jsou 
v držení Anglie; anglické faktorie zabývají se 
tu také výrobou kokosového oleje. Z ostatních 
pozoruhodný jsou ješté Jarvis (4 km^), Wa- 
shington nebo New York (16 ^m') a Palmyra 
(I km^); na Jarvisu nacházejí se rozsáhlá loži- 
ska guana, z nichž těží americká společnost. 
Souostroví objevil r. 1798 americký kapitán 
Fanning a nazval je America Isles. po- 
zději však přezváno dle jména objevitelova. 

Fanny viz Heauharnais. 

FanOy město v italské provincii pesarsko- 
urbinské u laderského moře, nedaleko ústí 
Metaura, na dráze bolognskoanconské, sídlo 
biskupské, s přístavem nyní mělkým a nepatr- 
ným, otočené starými hradbami a věžemi, sídlo 
biskupa a praetury. Čítá 94S4 ob. (1881) a má 
16 kostelů, z nichž vyniká katedrála s obrazy 
Domenichina a Caracciho a chrám Sta Maria 
Nuova 8 Madonnou Peruginovou, lyceum, 
gymnasium, technickou Školu, mnoho klášterů 
a velkolepé divadlo. Obyvatelé provozují hed- 
bávnictví a rybářství, pěstují olivy, mandle a 
konopí. F. slulo ve starověku Fanum řortitnae 
(chrám Fořtu nin). Římané totiž postavili po 
vítězství nad Hasdrubalem u řeky Metauru 
Fortuně chrám a kolem toho povstalo město 
Fanum Fortunae; za císaře Augusta stalo se 
římskou kolonií pod jménem Colonia Julia 
Fanestris, Památný jest tu oblouk Augustův, 
jenž pak ve IV. stol. věnován byl Konstan- 
tinovi. Obloukem tím vede via Flaminia. Ve 
Fanu postaven byl k rozkazu papeže Julia II. 
první lis tiskařský s arabskými literami. R. 1536 
narodil se tam papež Kliment VIII. ^Aldo- 
brandini). šra, 

Fano Salvador {* 1824 v Amsterdame), 
byl prosektorem, pak mimuř. professorem chir- 
urgie na lékařské fakultě v Paříži a je nyní 
ř. professorem fysiolo;{ie v Janově. Napsal 
Recherches sur la contusion du cerveau (Pa 
říz, 185 i); Des tumeurs de la voůte palatine 
et du voile du palais (t.. 1857^; Mém, sur le 
catarrhe du sac lacrymal atd. (t., 1863); Traité 
pratique des maladies des yeux (t., 1866); Des 
Imiettes et de leur emploi en oculistique (tam- 
též, 1867); Traité element, de chirurgie (tam- 
též, 1869—72, 2 sv.). Mimo to vydal s novými 
poznámkami 5. vydání Vidalovy »Traité de 
pathol. externe«. V 1. 1873—82 vydával •Jour- 
nal ďoculistique et de chirurgie*. Sr^, 

Fandi dánský ostrov v Sev. moři, ncjsever- 
nějM z ostrovů Severofríských, leží při po- 
břeží Jutska, od něhož oddělen jest »áedou 
hlubinou* (Graadyb); náleží politicky k Jutsku 
(amtu ribskému) a zaujímá 54 km\ Povrch 
jeho tvoří většinou písečné duny, vřesoviště 
a šíré pláně písčité, tak že půda, nehodíc se 



k zemědělství, vzdělána jest toliko u samých 
osad; také luk a pastvin je málo. Obyvatel- 
stvo (3200 duší r. 1890), původu fríského, jest 
známo pro tělesnou krásu a zachovává mnoho 
starobylých obyčejů ; ženy nosívají proti ostré- 
mu větru na obličeji masky z černého sukna. 
Obyvatelé živí se nejvíce lodnictvím a plavbou 
(1888 počítáno 115 lodí o 18.200 t.). Přední 
místa: na sev. Odden (Nordby) s mořskými 
lázněmi a plaveckou Školou a na jihu Sonderho. 

Fanon [non], franc, od got. fana, 1) F. 
též fa nion, ve vojenství praporeček, který 
buď na kopí se upevňoval nebo dříve i do 
hlavně pušky zastrkával a sloužil k označo- 
váni vyšších štábů od brigády nahoru, směru a 
stanoviště hlavně batterií, a tu vztyčen vedle 
děl do země, při cvičeních vojenských Jinak 
slul též jalon IžalonJ a vojáci, kteří jej nesli, 
jalonncurs [žalonérj. — 2)F. vliturgicc 
katol. malý Šátek, jejž mívali kněží při mŠi sv. 
na levé ruce (manipulum) ; dnes označuje se jím 
insignie vyhrazená papeži, když slouží slavnou 
mši sv. Staří liturgisté popisují f. jako závoj 
utkaný ze čtyř barev, symbolisujících čtyři 
živly. Kladl se na hlavu papeži, když byl 
oblékl albu, a připevnil se pak kolem krku a 
na hrudi sepjal. Dnes skládá se ze dvou mozett 
(v. t.) na sebe položených, nestejně velikých, 
z nichž zpodní je delší. U krku jsou spojeny. 
Jsou setkány ze zlata a hedbávu ve třech bar- 
vách: zlaté, bílé, amarantové. Ve zpodní části 
je vetkán kříž, jejž líbá kardinál-jahen, když 
obléká papeže v toto roucho. — 3) F. v he- 
raldice značí malou hvězdu, jež zdobí ruku 
a rámě muže po způsobu manipulu kněžského^ 
pak také Široké stuhy visící po obou stranách 
římskoněmccké koruny císařské. — 4) F. 
v chirurgii sluly dříve desky a obaly, jež 
měly pojistiti klidnou polohu zlomeniny. 

Fanové, též Pangveové, Ošebové 
nebo Pahuinové, národ skupiny bantské 
v záp. Africe, obývající v poříčí řek Ogove, 
Rembo a Kom.o a krajiny při zálivu Gábún- 
ském. Rozdělují se na tři skupiny, z nichž 
BeČísové obývají na západě, Makeové na vý- 
chodě a Mbeleové na severu. F. liší se ve 
mnohém znamenitě od svých nejbližších sou- 
sedů a vykazují četné podobnosti s Njam- 
Njamy v úvodí horního Nilu, s nimiž zdají se 
býti příbuzní. Tomu nasvědčuje i to, že F. 
tlačí se k záp. pomoří africkému od severo- 
východu. Postavy jsou F. vysoké a silné, pleti 
hnědé, Ibi kuželovité; vlasy splétají v copy, 
zuby si pilují a barví na černo, v obličeji si 
způsobují jizvy a napouštějí je červeným bar- 
vivem. Chodí většinou úplně nazí, ženy však 
vždy používají několika maniokových listů. 
Hlavním pramenem výživy jest jim lov, ale 
mimo to obchodují i se slonovinou a kauču- 
kem. Ozbrojeni jsou puškami se zámky na 
křesání; jsou velmi bojovní, loupeživí, násilní 
a oddáni lidojedství. Intelligencí vynikají však 
značně nad okolní kmeny. V řemeslech jsou 
velmi dovední, zvláště v hrnčířství a v spraco- 
vání železa. V krajinách nynější aequatoriální 
Afriky francouzské objevili se teprve poč. 
XIX. stol. a pomalu dotlačili se až k moři. 



10 



Fansaga — Fantasie. 



Počet jejich páčí se asi na 200.000. Viz Du 
Chaillu, Explor. and advent, in equat. Afríca 
(Londýn, 1861); Compiegne, L*Afríque equat. 
(Paříž, 1875); Marche, Trois voyages dans 
I Afríque occid. (t., 1879); Lenz, Skizzen aus 
Westafrika (Berlín, 1878). 

Faiuiafi^a Cosimo, stavitel, malíf a sochař 
italský {* 1591 v Clusoné v Bergamsku — 
f 1678 v Neapoli), žák Pietra Berniniho. Žil 
s počátku v Římě, od r. 1626 v Neapoli, jemuž 
se jeho stavbami slohu barokového dostalo 
zvláštní rázovitosti. Z různých kostelů, paláců 
a pomníků provedených F-gou buďtež uvedeny: 
kostel sv. Terezie s krásnými zevními vchody 
(1625); kostel sv. Ferdinanda (1628) a sv. Jiří; 
skvostný hlavní a dva jiné oltáře v novém 
kostele Ježíšové; dva obelisky se sochami 
sv. Januaria a Dominika; fontána Neptunova, 
již zvétšil a nádhernéji vyzdobil; kostel Sta 
Maria Maggiore (1657); fa9ada Sapienzy; pa- 
lác Maddaloni (nyní Národní banka) a jiné 
veřejné i soukromé budovy a památnosti nea- 
polské. 

Fant (z ital. fante), mladík s vedlejším po- 
jmem nedospélosti a lehkomyslnosti, titéra. 

Fant Erik Mich., historik Sved. ("^ 1754 
v Eskiltuně — + 18 17 v Alundé), byl profes- 
sorem a místoknihovníkem na univ. v Úpsale, 
zabýval se sbíráním pramenů k historii švéd- 
ské a vydal velmi mnoho spisů, z nichž vy- 
jímáme: Scriptores rerum suecicarum medii 
aevi (Upsala, 1808); Bibliotheca critica histori- 
corum Sueciae (t., 1808, 2 sv.); AnnaUt topo- 
graphici saeculi XVÍ, in Suecia (t , 1793—1808, 
10 sv.); Acta et litterae ad historiam reforma- 
tionis in S. (t., 1803—07, 11 sv.); Bibliographia 
suecana (t, 1810— 15, 6 sv.). 

Fanta Kašpar, lékař český (f 1855^ byl 
assistentem professora Frítze a vydal r. 1851 
spisek Břichoře^ porodní aneb popis dvo- 
jího břišního útisku mimomaterníkového a jich 
operace, v némž vylíčeny jsou dvé laparoto- 
mie Fritzem operované. F. nazval jeho me- 
thodu břichořezem slovanským a vypisuje 
výhody jeho proti jiným podobným opera- 
cím. Mimo to vydal téhož roku spis Afor^ 
^lutnice, pitomíce a úplavka a jejich léčení 
kyslíkem. 

Fantanga [fántanž] viz Fontange. 

Fantania, slovo arab., z řeckého, z něhož 
převzalo i svůj význam, značíc vše, co vy- 
myká se obyčejnosti a zvláštč luxu slouží 
(ozdoby na nádobí a zbrani, ve vlasech, ky- 
tice při hostině), na druhé straně zpěv, ta- 
nec a p. Zvláště vyskytuje se však: i. v Egyptě 
jako název mimických tanců, jež za průvodu 
hudby provádějí álimy (v. t.); 2. ve Španělsku, 
Marokku a Alžíru jako slavnostní představení 
znázorňující zápasy Maurů s křesťany, pak 
i jiné podobné slavnosti a slavnostní průvody 
vůbec; 3. výraz pochvaly, jímž produkce tyto 
se provázejí, v širším smyslu výraz pochvaly 
vůbec. 

Fantasiaaté viz Afthartodoketi. 

Fantasta (z řec \ Tímto výrazem nazna- 
čujeme nejvzácnější stupeň volného pozmě- 
ňujícího představování, které z daných živlů 



skládá (produkuje) nebývalé nové skupiny 
(obrazy), tvůrčí to činnost či mohutnost ducha 
lidského. Nižší stupeň její jest obrazivost 
(imaginace, Einbildungskraft), Tu vystupují 
obrazy bez ladu a skladu, podle mechanické 
souvislosti své, jako plody přírodní, jsouce po- 
změněny nahodilýn'! okolnostmi, zevnějšími 
a tělovými podněty, jakž to pozorujeme na 
dítěti, které se ještě rozumem nespravuje, na 
člověku opojeném nebo pominulém, na živém 
snu, však i na sobě samých bdících, kdykoli 
bez pevného cíle vzdáme se ledabylému 
proudu představ svých, ano i tenkráte, když 
ve svém myšlení sledujeme s'ce určitý směr, 
ale přece obrazy v rozmanitých obměnách 
větším nebo menším ťisilím do mysli tanou, 
tak že chtějíce zůstati při svém zase násilím 
je zapuzovati musíme. Obrazy jsou potud 
nové, pokud složky jejich objevují se v jiném 
a jiném složení; novost týká se tedy formy, 
nikoli složek. Něco absolutně nového, kdež 
by i složky byly nové a Člověku posud cizí, 
nemůže poskytnouti žádná obrazivost. Člo- 
věk od narození slepý nemůže imaginovati 
sestavy barev, i kdyby měl nejživější obrazi- 
vost; zde platí stará věta: nihil esse potest in 
phantasia, qnod non prius fuerit in sensu. 
Obrazivost má každý člověk, více méně roz- 
manitou. Čilou a novotářskou. Rozmanitost, 
živost a novost jsou její hlavní známky a 
stupně, kterými se důtklivě liši od pouhé pa- 
měti jakožto od reprodukce nepozměňující. 
Obecná řeč má ostatně mnoho výrazů, které 
k pochodu obrazivosti se táhnou; jsou to ze- 
jména slovesa, jako bájiti, blouzniti, du- 
mati, horovati, sníti, třeštiti a j. v. 
Zvláště pak sen (v. X,\ jest pravý výlupek 
obrazivosti, schopný, aby objasnil podstatu 
její. Ale i omyl všeho druhu, klam smyslů, 
přízrak temeni z obrazivosti. Mluvíce o ní ja- 
kožto o mohutnosti duševní mějmež vždy na 
zřeteli, že slovo to jest jen pohodlný výraz 
souhrnný pro množství podobných sobě zjevů, 
do čehož i spolu hraje snaha, zvěcňovati po- 
chody, činiti je silami, ano osobami (hypo- 
stase a personifikace); též obrazivost stala se 
mohutností, silou, osobou, bohyní hojně opě- 
vanou. Obrazivost sama však jest výsledkem 
vzájemnosti představ, jich klesání a stoupání, 
jich associace a reprodukce (sdružování a vy- 
bavování), i vyžaduje vysvětlení, jako každá 
z četných tak zvaných mohutností dušev- 
ních. — Obrazivost stává se obrazotvor- 
ností čili právě f-ií, kdy se k' ní druží dů- 
mysl, a výtvory její nad všední zkušenost po- 
dávají obraz něčeho nebývalého, znamenitého, 
ku příkladu poznané pravdy nebo vypéstěné 
krásy. F. má všecky znaky obrazivosti, ale 
nad tyto ještě více, které se obyčejně vyslo- 
vují podle hlavních kategorií aesthetických 
a buďto se připisují jí samé nebo plodům je- 
jím, jako: bohatost, hojnost, síla i při jedno- 
duchosti, živost, názornost, rozmanitost, pů- 
vodnost i novost či originálnost, význačnost, 
pravděpodobnost, pravdivost, přirozenost; 
plod její jest jednotný, pln souhlasu a ladu, 
správný a kde odchylný, přece vyrovnaný. 



Fantasma — Fantastický. 



11 



uzavtítý, samostatný, jakýsi celek pro sebe. 
Jsou to spolu požadavky, kterým f. jedno- 
tlivce po včtii nebo menší míru vyhovuje, a 
skládají tedy vzorný její obraz. Představování 
takto upravené samo jest něco uměleckého, 
krásného, a f-ii tudíž pojímáme jakožto umé> 
lecké dílo na představování lidském, jakožto 
ideál představivosti. Mimo to lišíme f-sii, po- 
kud se na ní jeví odtahováni (abstrakce), určo- 
vání ((determinace) a sestavování (kombinace). 
F. oatahovací tvoří obrazy Čisté; zbavujíc 
dané obrysy všeho nepřístojného a nahodi- 
lého, zjednodušuje záhady složité, vylupuje 
z nich vlastní jádro, úlohu podstatnou, kte- 
rou řešiti lze. Toté néco jiného než pouhé 
příjímání hotových již pojmfi všeobecných; 
toté tvoření, které abstrakci provází a prvot- 
nou koncepci poznatku sestrojuje. F. určo- 
vací zaplňuje povšechné. představy svými po- 
drobnostmi, vypodobuje neurčité idee a při* 
roýšlí k nim rysy konkrétní, kdežto f. sesta- 
vovací souborem ťsynthesou) zjednává plody 
nové. při čemž také odtahuje i určuje. Ona 
jest vlastni tvfirčí schopnost ducha, vynalézá, 
buduje, sestrojuje a provádí. Vynálezce, stát- 
ník, vojev(\dce, zpytatel i umělec, všichni se- 
stavují si dříve obraz a pak provádějí jej, tak 
že všechno nové vzniká fantasií; tato podmi- 
ňuje všechno vyšší nadání. StupÁCkv a druhCkv 
jest tu ovšem množství veliké, i naskýtá se 
také širé pole pro vyh'čení jich, jak se jeví 
f. v přemítání, v básnéní a v umění vAbec, 
i v jiných činnostech duševních, o čemž- 
to všem obšírně pojednáno zejména ve spi- 
sech psychologických, aesthetických i dějepis- 
ných. F. jest též podmíněna jakostí svého 
daného materiálu, povahou všech oněch prvot- 
ných dojmů, kterých se duchu vnímajícímu 
dostalo, vzorflv a popudOv z jeho okolí, a 
můžeme zde mluviti o vývoji f. jednotlivců 
i národů. Úloha ta vSak náleží spíše do ži- 
votopisů individuálních a do dějin kulturních 
Působení f. projevuje se v našem malém ži- 
votě všedním, ve všech důležitých činnostech 
velkého ruchu, ve vědách, ve fílosoííi, v umění 
i v náboženství. V nové době počali myslitelé 
si jí zase bedlivěji všímati a poukazovati k vý- 
znamu i k hodnotě její jakožto základní mo- 
hutnosti ducha. Ano jako jiní myslitelé za 
podstatu či za princip světa prohlásili tu roz- 
um a ideu (Hegel a jiní před ním), onde vůli 
(Schopenhauer). tak za našeho věku podobné 
učinil Frohschammer s f-ií, prohlásiv ji za 
tvůrčí princip světový (»Die Phantasie als 
Grundprincip des Weltprocessesc Mnichov, 
1876, a ostatní knihy jeho), když ovšem roz- 
sah slova f. nad obyčej rozšířil, bera do něho 
také pojem síly bezvědomě, ale rozumně tvo- 
řící vůbec. Tato utvařuje jednotlivce i celek, 
vyvíjí zjevy v přírodě i v dějinách a zpro- 
středkuje mezi duchem a smyslností. Ponětí 
o bytosti božské tímto pomyslem nejspíše se 
zjednává (Bůh tvůrce). V^iz ostatně výklady 
o f-ii v knihách svrchu dotčených (v psycho- 
logii a aesthetice) a pod hesly jinými, která 
k látce této se vztahují a v předchozím právě 
uvedena byla. Dd, 



F. v hudbě (ital. fantasta^ franc. fantaisie) 
jest původně název jedné z nejstarších samo- 
statných forem instrumentální hudby, vysky- 
tující se poprvé ve věku XVI. u varhan níků 
benátských v Itálii, kdež značí krátké, imitač- 
ním způsobem propracované věty varhanní, 
na nichž zřejmě již v popředí vystupuje snaha, 
vymaniti se v komposici nástrojové z područí 
skladby vokální. Ve dnešní nauce o formách 
jest f. nástrojovou skladbou, jež neváže se 
žádnou určitou formou, nýbrž ponechává úplně 
skladateli, aby pod vlivem uvolněné obrazo- 
tvornosti vytvořil formu novou; i tehdáž, kdy 
f. zřejmě těží z vymožeností některé určité 
formy, činí tak jen na okamžik, neprovádějíc 
jí nikdy důsledně. Přidánli f-ii program, pře- 
chází již na pole symfonického obrazu, resp. 
symfonické básně. Str. 

Fantasma (řec), výplod obrazivosti, vnitřní 
zjev, obraz, vidění {ptsum), představa bezpřed- 
mětná, planá, nicovatá; zdání, přelud, přízrak, 
příšera, strašidlo. Dd, 

Fantaamafi^oria (z řec.) zovou se obrazy, 
jež jsouce vyvozeny kouzelnou svítilnou v tma- 
vém pokoji, promítají se na hustý kouř, jenž 
stále se měně a pohybuje sdílí jakýs pohyb 
i obrazům, kteréž tím Čarovněji se objevují. — 
F. zove se též vůbec umění, obrazy zdánlivé 
čarovné nějak opticky vzbuzovati. 

Fantasmoskop (z řec), kukátko, jehož se 
užívá k pozorování fantasmagorií. 

FantMoa, v řecké mythologii syn Hypna, 
boha spánku, jenž ve snu se zjevuje v po- 
době různých předmětů neživotných, jako 
z bratří jeho Morfeus na se bére podoby lidské 
a Ikelos (Fobétór) podoby zvířecí. klk. 

Fantaaovati (fantasirovati), vzdávati 
se proudu svých představ, podléhati své 
obrazivosti, v myšlénkách těkati, horovati; vi- 
dění míti; v chorobách horečných bláboliti, 
třeštiti, delirovati. Srov. Delirium. Dd. 

Fantast či fantasta (z řec), dle prvot- 
ného významu řeckého slova: člověk, který se 
rád okazuje, okázalý, chvástavý, hcnosivý; 
dále, kdo výplody své obrazivosti pokládá za 
předmětné, nebo je do věcné skutečnosti pře- 
náší, dávaje se jimi určovati, je šíří a provádí; 
člověk svými domněnkami zmítaný, nezří- 
zený, nevyrovnaný, snílek, blouznivec, třeštil, 
Člověk fantastický. Dd, 

Fantaatioký (z řec). V slově tom význam 
slova fantasie (v. t) sklesá na stupeň nižší 
a vztahuje se jen k obrazivosti, a to k nezří- 
zené; znamená tolik jako výstřelek obrazivo- 
sti, nevyrovnaný, podivínský, nehorázný, ne- 
úměrný, nejasný, nevymezený, těkavý, záko- 
nům logické správnosti odporující, pravdě- 
nepodobný, od skutečnosti se vzdalující, blou- 
znivý, přemrštěný a pod. Člověk tedy, který 
má fantasii, právě není fm, an důmyslem 
svým nezřízenou obrazivost ovládá, podobně 
jako pravé umělecké dílo, jež jest plno tvůrčí 
fantasie, avšak není f-cké. Slovo f. proná.^ívá 
se obyčejně s patrnou příhanou, kdežto pro 
případ druhý, kdy fantasie ve vyšším tvůrčím 
smysle se jeví, mohli bychom říkati fanta- 
sijný. Dd 



12 



Fantastika — Fantom. 



Fantaatika (z řec.)» fí^^ nezřízené obrazi- 
vosti, bytnost fantastické nnysli. Viz Fanta- 
stický. 

Fanteria, ital., pěchota. 

Fanti Manfredo, generál ital. (* 1808 
v Carpi — I 1865 ve Florencii). Po nezdařené 
revoluci r. 1831 uprchl do Španél, kde bojoval 
s úspéchem proti karlistfim, vrátil se však 
r. 1848 do Itálie a zachránil krále Karla Al- 
berta před lidem, rozzuřeným pro učinéné 
příměří. V 1. 1849 velel sborům italským proti 
Rakušanům, za války krimské stal se brigád- 
níkem, bojoval r. 1859 proti Rakousku, stal 
se r. 1860 ministrem vojenství a zřídiv nové 
sbory a upraviv vojenství zničil vojsko pa- 
pežské pod Lamoriciérem a přispěl k opano- 
vání Neapolska. Jemu na počest zřízena byla 
r. 1872 ve Florencii bronzová socha. Viz Caran- 
dini, Vita di Manfredo F. (Verona, 1872 a 1884). 

Fantln dea Odoards [-ten dezodoár] A n- 
toine £t. Nicolas, publicista a dějepisec 
franc. (♦ 1738 v Pontde-Beauvoisin — \ 1820 
v Paříži). Byv vychován jesuity, vstoupil do 
řádu a dosáhl až gener. vikářství. R. 1783 
odeScl do Paříže a vydal tu spis Andercan^ 
raja de Brampour et Padmani (1783, 3 sv.) a 
brzy potom Dictionnaire raisonué du gouver- 
nemeut, des his, des usages et de la disciplině 
de VEglise conciliée avec les libert es et les 
franchises de VEglise gallicane (1788, 6 sv.) 
Za revoluce horlivě stýkal se s Jakobiny, 
zejm. Maratem, Chaumettem a j., touže hráti 
úlohu politickou, čehož však nedosáhl. Po 
10. srpnu vězněn byl nějakou dobu, načež 
oddal se horečně historickému badání a spi* 
sování, chtěje zvláště přepracovati a doplniti 
franc. dějiny Vellyho, Villareta a Garniera. 
Po dvě léta dostalo se mu k tomu podpory 
6000 fr. od vlády, ale když byl zastaven tento 
důchod, i nakladatel zastavil další vydávání. 
V těchto dvou létech (x8o8 — 10) vydal 26 sv. 
pod názvem: Histoire de France depuis le 
regne de Charles- Maxmilien et la naissance ae 
Henri JV, jttsqu* á la mort de Louis XVI, Po 
smrti jeho nalezeno dalších 28 sv. v rukopise. 
F. byl neobyčejně plodný; úplný seznam jeho 
spisů podává Rochasova Hibliographie du 
Dauphine (Paříž, 1856, I). Hist. jeho spisy 
trpí hlavně romantickou bájivosti a snahou 
po pikantnostech. 

Fantlnua da Valle, doktor práv, rodem 
z Trogiru v Dalmácii, prokurátor Jiřího Podě- 
bradského, byl od tohoto r. 1459 s panem Ja- 
nem z Rabšteina poslán ku papeži Piu II., 
aby osvědčil poslušenství královo ke stolici 
papežské a žádal za provedení kompaktát. 
S Piem II. setkal se F. v Sieně a zůstal při 
něm i po odjezde Jana z Rabšteina jako pro- 
kurátor královský; ale neplnil svých povin- 
ností, ano popuzoval papeže proti Jiřímu. 
Když r. 1462 nové poselství Jiřího vracelo se 
s nepořízenou zpět, byl dne 4. dubna na žá- 
dost poslů F. vypraven do Čech, ale již ne 
jako služebník královsl^ý, ale jako legát pa- 
pežský. Na sněme Svatovavřineckém, který 
od krále Jiřího na den 13. srpna 1462 byl 
svolán, aby vyslechnuty byly zprávy papež- 



ské, ukázal F. nepěknou stránku své povahy, 
neb odevzdav králi svůj ověřující list, velebil 
v řeči latinské moc a spravedlnost papeže, 
dovozoval, že králové povinni jsou papeži 
poslušností, a slovy zpupnými jal se nařizo- 
vati králi, by vykonal, co v korunovační pří- 
saze své slíbil; na konec tak se rozváSnil, že 
podezříval Jiřího z křivé přísahy, ano počal 
mu i vyhrožovati. Vystouptní F-novo a zvlá- 
ště že nazval přívržence strany podobojí ka- 
cíři, vyvolalo veliké rozhořčení, a že proti le- 
gátu hned bouře nepropukla, sluší hledati ve 
slibu králově, že F. trestu neujde. Skutečně 
dne 14. dubna byl předvolán před krále, ne 
jako legát papežský, ale jako služebník krá- 
lovský, aby vydal počet ze svého jednání na 
dvoře papežském. Když F. ve zpupnosti své 
odpověděl, že vystoupil ze služeb králových 
proto, že král jinak mluvil a jinak jednal, roz- 
hněval se Jiří tak, že vytrhnuv proti němu 
meč zvolal: »Sotva se zdržím, abych tě ne- 
probodU. Na to předloženy byly písemné dů- 
kazy, že dle povinnosti své krále nezastával, 
ale proti němu popouzel a jednal, a vynesen 
byl nález, že jako nevěrný služebník krále 
hoden jest smrti, kterýž rozsudek král z ohledu 
na papeže změnil v tu milost, že F. byl vzat 
v kázeh a dán do vězení, nejprve na radnici 
Staroměstské a potom na hradě Poděbradském 
U vězení tom dlouho netrval; neb na žádost 
císaře Bedřicha III. a bavorského vévody Lud- 
víka propustil ho Jiří dne 27. října t. r. z vě- 
zení a dal mu bezpečný průvod až do Řezná. 
F. zůstal zarytým nepřítelem krále a národa 
českého, což ukázal jako legát papeže Pavla II. 
na sněme v Norimberce r. 1466, na kterém 
jednati se mělo o společné vystoupení proti 
Turkům. F. protestoval tu veřejně proti při- 
jetí poslů českých jako kacířů a stavoval pro 
ně služby boží v Norimberce; když pak Če- 
chové přes odpor jeho byli do sněmu uvedeni, 
opustil F. sněm a nepřicházel do něho, bylili 
oni přítomni. Dalších zpráv o něm není. 

Fantooolnl [-točí-], v Itálii název loutek, 
jež i ve Francii zdomácněly hlavně v XV. st. 
vlivem italských loutkářů. F no jest loutka 
pohybující se mechanicky pomocí drntů a nití, 
kdežto loutky pohybované rukou pod šatem 
skrytou nazývají se burattini. 

Fantoohea [íantóSJ, franc, totéž co fan- 
tocaini. 

Fantom (z řec.\ přelud. 

F. v lékařství nazývá se umělá napodo- 
benina složitějších ústrojů lidských, aby se 
na nich názorným způsobem vyznačily jejich 
polohy, nebo aby na nich mohly se nacvičiti 
01 erace Různé skládací f-y anatomické (na 
př. mozku, svalů břišních, obličejových atd.) 
oblíbeny byly zvláště koncem minulého a za- 
čátkem tohoto století; nyní nahrazují se od- 
litky dle praeparátů nebo jiným způsobem. 
V běžném smyslu užívá se dosud názvu f. pro 
koženou napodobeninu ženské pánve, resp. 
rozšířené dělohy, ku cvičením porodnickým 
a pak pro umělé ústrojí oční ke cvičením oku- 
listickým, ku cvičení laryngoskopickému a 
faryngoskopickému atd. 5;*^. 



Fantoni — al-Fárábí. 



13 



Fantoni Gí o van ni, básník ital. (* 1755 ve 
Fivizzaně - f iSo7)i byl básníkem erotiky 
barokové, suché a strojené, při vší smyslnosti. 
Sepsal: / Quattro Part i del piacere; Scher^i 
(X782)a Odi, ora\ione ed anacreontiche (1785). 
Uváděn bývá také pod akadem. jménem La- 
bi ndo. Sebrané spisy jeho vyšly r. 1823 ve 
3 sv. s autobiografií. 

Fantové nebo Minové, národ černoSský 
v Horní Guinei, ze skupiny Odži, k níž mimo 
ně náležejí Ašantové, Dankirové, Vasavové, 
Akimové a Asinové. Někdy byli F. nejmoc- 
nějším národem na Zlatém pobřeží; avšak 
počátkem XIX. stol. moc jejich byla úplné 
zlomena válkami se spřízněnými Ašanty. Od 
r. 1826 dostala se zemé jejich pod nadvládu 
britskou, která v 1. 1864 a 1873, kdy F. jako 
spojenci bojovali s Angličany proti AŠantAm, 
ještě více se utužila. R. 1870 hleděli se F. 
vymaniti z nadvlády této a utvořiti samo- 
statnou federaci s vlastním vrchním panov- 
níkem, avšak pokus ten Angličané záhy po- 
tlačili. F. jsou pověreČní, liní a neučeliví. 
Přes to, že jsou v dlouholetém styku s Evro- 
pany, neučinili nijakého pokroku, a též mis- 
sionáři u nich mnoho nepochodili. F. na po- 
břeží živí se hlavně rybolovem a převážením 
zboží z evropských faktorií na lodi; uvnitř 
země žijí ve stavu úplně divoSském. Hlavní 
město jejich jest Abra, as i%km od pobřeží 
vzdálené. Viz Cruickshank, Eighteen years on 
the Gold Coast (Londýn, 1853); Brackenbury 
a Huyshe, Fanti and Ashanti (t, 1873); Boyle, 
Through Fanteeland to Coomassie (t, 1874). 

Fantozzl f-ůcij: 1) F. Antonio, malíř 
a ryjec ital. (• 150S v Tridentu). Vasari zove 
jej Antonio da Trenta. Proslul jako malíř 
a ryjec ve dřevě (chiaroscuro) i v mědi (způ- 
sobem leptacím), vyučiv se u Parmiggianina 
a Hug. da Carpi. O jeho životě málo jest 
známo, ale patrně jest totožný s umělcem, 
jenž pod jménem Antoine Toutose působil 
za krále Františka I. ve Francii, kde. zhoto- 
voval rozličné malby a nákresy pro Fontaine- 
bleau, jakož i některé rytiny. Žil ještě okolo 
r. 1530, kdy dle účtů zachovaných bral mé 
síČní plat 20 livrfl. Z jeho dřevořezů za nej- 
lepší pokládají se některé listy dle Parmig- 
gianiho; z rytin zvláště Herakles dle Prima*- 
ticciho, Petrův rybolov dle RaíTaela, Boj Ho- 
raciův a Kuriaciuv a Regulus dle Giulia Ro- 
mana. Ad. Bartsch zaznamenal 37 jeho rytin; 
malby F-ovy zcela zanikly. 

2) F. Josef, generál francouzský (* 1762 
v Piave -— f 1800 před Janovem). Nadšení pro 
věc polskou uvedlo ho r. 1793 do Polska, kde 
stal se pobočníkem Kosciuszkovým a později 
generálem. Po pádu Polska vstoupil do vojska 
Napoleonova, vyznamenal se a Arcole, Ma- 
gnana a Noví, ale padl před tvrzí La Coro- 
nata při obléhání Janova. O poměrech pol- 
ských podal zprávu ve svém spise: Osserva- 
lioni storico-politico Jflosojfche sopra gli avveni- 
menti della Polonia, 

Faniun: i. V římských sakrálních staro- 
žitnostech místo od pontifíka neb augurů po- 
svěcené za jistých posvátných formulí (effa- 



tum)\ poněvadž pak na takovém místě oby- 
čejně byla vystavena budova, tedy značí f. 
také budovu zasvěcenou, kapli, chrám, tedy 
v podstatě tolik co templům^ jen že později 
proti templům f. znamená menší svatyni, neb 
svatyni menšího božstva. — 2. Název někte- 
rých římských měst, která vznikla okolo sva- 
tyň nebo dle svatyň byla pojmenována, na př. 
F. Peroniae v Etrurii. nyní Pietra Santa; F. 
řortunae (viz Fa no) a j. HČk. 

Fanum Fortnnae viz Fano. 

Fao, Fau, přístavní místo v asijském Tu- 
recku, ve vilájetu bagdádském a sandžaku 
basorském, při ústí Satel-Arabu v Perský zá- 
liv, jest důležité středisko kommunikační, 
neboť odtud vede kabel do Bušíru, kdež se 
pojí ke drátu vedoucímu ke Karači v Indii; 
proto mají tu také sídlo telegr. společnosti 
anglická a turecká. Mimo to jest F. stanicí 
karantennía sídlem správního úřadu pro plavbu 
po Eufratu, Poněvadž okolní krajina jest ne- 
jistá pro nájezdy arabské, vydržuje tu vláda 
tur. posádku. 

Faón viz Sapfó. 

Faqoin [fakehl, slovo z Itálie [facchinó) 
do Francie v XV. stol. přešlé , označující 
dřevěnou figuru oděnou v brnění, proti níž 
útočili, kdož cvičili se k sedáním útoky oště- 
povými. Před XV, stol. nejčastěji býval po- 
staven za terč živý Člověk, který nezřídka bý- 
val raněn nebo usmrcen. F. býval obyčejně 
pohyblivý, na drátech upevněný, tak že. byl-li 
špatné zasažen, udeřil sám útočníka, když se 
k němu přiblížil. F. znamená pak také obrazně 
hulváta, ničemu. — Faqulnerie [fakinríj, dare- 
báctví, ničemný kousek. 

Fár viz Hvar. 

Fara (řec. nagomia^ lat. parochia, plebs^ 
parafla, něm. Pfarre) znamená krajinu , je- 
jížto obyvatelé náležejí k jednomu správci 
duchovnímu (faráři), dále úřad duchovního 
správce nad nimi, pak kostel farní i farní 
dům. O vývoji a významu far viz článek 
Farář. Hnr. 

Farabeuf [-béf] Louis Hubert, anatom 
franc. (* 1841 v Bannostu}, vystudoval v Pa- 
říži lékařství, stal se prosektorem anatomie 
na fakultě lékařské, pak mi moř. professorem, 
r. 1876 ředitelem anatomického ústavu a po 
desíti létech řádným prof. anatomie. Zreorga- 
nisoval vyučování anatomie, sestavil sbor 
prosektorů a pomocných pracovníků a zařídil 
celý ústav anatomický tak, že náleží mezi 
nejpřednější vůbec. Jsa výborným praktikem 
zdokonalil mnohé nástroje anatomické i chir- 
urgické, z nichž některé sám sestrojil. Mimo 
četné články v časopisech odborných sluší 
jmenovati zvláště: Piécis du manuel opératoire 
(1872, 3. vyd. 1889), spis, jenž poctěn byl ce- 
nou fianc. akademie; De Vepiderme et des épi' 
théliums (1876) : Cours ď histologie (1877). Sr^. 

al-Fárábi (Abú NasrMuhammed ben 
Muhammed ben Tarchán), arabský filo- 
sof. Narozen ve Fárábu ku konci IX. stol., 
vzdělal se v Bagdádě, kde později též vyučo- 
val, načež se odebral do Alepa na dvůr 
Seifuddauly, kterého doprovodil do Damašku; 



14 



Farad — Faraday. 



zemřel tam r. 950. F. napsal četné spisv, 
z nichž však jen málo se zachovalo, arab- 
sky a hebrejsky. F. vyznačoval se jako lé- 
kaf i mathematik, zvláště pak mél v hudbČ 
(akustice) značné vědomosti a samostatný 
úsudek. Ve fysice snažil se vše vysvětlovati 
z přirozených příčin. Týž duch vedl jej také 
při jeho badání filosofickém, a jakkoli vycho- 
ván byl pod vlivem súfického mysticismu, 
osvědčil se přece ve všem rozhodným racio- 
nalistou. Byl zvláště logicky vyškolený duch, 
i oblíbil si právě studium logiky, jež namnoze 
prohloubil. Logika je dle něho theorií argu- 
mentace, kterážto poslední je dobývání ne- 
známého ze známého. Pojem boha stanoví 
F. v pojmu příčinnosti; řada účinkfív a pří- 
čin, z nichž svět se skládá, musí vrcholiti 
v jediné příčině, která není ničím sama pod- 
míněna, nutné existuje, je naprosto dokonalá 
a slučuje v sobě myšlení, myslící bytost a 
bytí. Z boha vyšinují se sféry nebeské, intel- 
lekt, duše a svět tělesný, ve kterém materie 
a forma se slučují. Účelem filosofie je domoci 
se poznání nejvyšší bytosti, a to cestou spe- 
kulativní. V tom též zakládá se nejvýš dosa- 
žitelná blaženost; nějakého sjednocení se 
v ní cestou mystickou F. neuznává. Není 
jiného zjevení, než sjednotí-li se člověk spe- 
kulativní cestou s intellektem Možnost po- 
znání založena je v parallelismu lidského roz- 
umu a předmětenstva, které mu jest poznati. 
O nesmrtelnosti lidské duše vyslovuje se F, 
kolísavě; ze všeho však je jasno, že trváni 
její po smrti popíral, s Čímž souhlasí, že nej- 
vyšší blaho prohlašuje za dosažitelné pouze 
na tomto světě a původ zla hledá v nemož- 
nostii aby dobro úplně a nepodmíněně bylo 
založeno ve světě konečném. Metafysické ná- 
hledy F-ho vzbuzovaly záhy odpor, za to 
obecně se oceňovaly jeho zásluhy o rozšíření 
perípatetismu mezi Araby; jeho kommentáře 
k Aristotelovi pokládaly se za nejlepší práce 
toho druhu. Výčet spisfl F-ových podává 
Casiri v Bibl. Arab -Hisp. I, 190. Z nich nej- 
důležitější je jakýsi výčet věd Ihsd al-ulúm^ 
rukopisně v knihovně eskurialské, přeložený 
částečně do latiny, jakož i traktát De Scientiis 
ve vydání pařížském z r. 1638 (Alpharabíí, 
vetustissimi Aristotelis interpretis, opera omnia 
quae latina lingua conscripta veperiri potue- 
rintt), ethický spis Al-sira al-fádila a politický 
traktát Al-sijdsa almedinijja, kdež vysvětluje 
své psychologické a jmenovitě sociologické 
názory, dokazuje potřebu náboženských vedle 
státních zákonů. Srv. Schmolders, Docuni. 
philos. Arab. str. 15 násl. a jeho vydání dvou 
traktátů F-ových; M. Steinschneider, Alfar., 
des arab. Phiics. Leben u. Schriften n. An- 
hángen v »Mém. de Tacad. imp d. se. de St. 
Pctersb.« (VII. série, XVIII. sv., č. 4.); Munk, 
Mťlanges de philos. juive et arabe (Paříž, 
1839): Dieterici, Philosophische Abhandlun- 
gen des alF., arabský text Lejda, 1890, něm. 
překlad. 1892. S-r, 

Farad, praktická jednotka vnímavosti elek- 
trické jednotou pařížskou přijatá, značí vní- 
mavost vodiče, který při spádu elektrickém = 



I Volt pojme množství elektřiny = i coulomb. 
Milliontá čásf f-u zove se mikro-farad. Viz 
Jednotky absolutní. 

Faraday [-dé] Michael, fysik a chemik 
angl. (* 22. záři 179 1 v Newin^ton Butts u Lon- 
dýna — +25. srpna 1867 v Hampton Courtu). 
V 13. roce dán byv do učení ke knihaři a 
knihkupci, četl horlivé spisy přírodovědecké, 
zejména o lučbě a o elektřině. Aby se pře- 
svědčil o pravdivosti toho, co četl, opakoval 
pokusy ve spisech těch uvedené. R. 1810 a 
181 1 poslouchal Tatumovy populární před- 
nášky o fysice a později pak i přednášky 
slavného chemika Humphrye Davyho. Po 
ukončené době uČennické vstoupil do práce 
k franc. emigrantu de la Rocheovi. Avšak touha 
po vědeckém zaměstnání pudila ho jinam; na 
radu svého příznivce Dance předložil Davymu 
svoje spracování jeho přednášek. Davy seznav 
neobyčejné jeho schopnosti, opatřil mu svou 
přímluvou r. 1813 místo assistenta pří labora- 
toři Král ústavu (Royal Institution). V tu dobu 
stal se F. téŽ členem společnosti »City Philo* 
sophical Society «• v níž později r. 18 16 měl 
své první přednášky vědecké (» Vypsání vlast* 
ností, které hmotě jsou vlai^tní atd.c). V říjnu 
18x3 nastoupil s Davym Jako jeho sekretář 
cestu do Francie, Itálie a Švýcarska, ze které 
z jara 18x5 se vrátili Počal nyní samostatně 
vědecky pracovati; konal pokusy v oboru 
chemie i fysiky, uveřejnil r. 18x6 v »Quar- 
terly Jour. of Sc.< Článek o analysi toskán- 
ského vápence, 1818 o znějících plamenech, 
1820 pojednání o dvou nových sloučeninách 
chlóru a uhlíku. V tu dobu pokusy Ampěreovy 
o vzájemném působení elektrického proudu a 
magnetu vzbudily značný rozruch v kruzích 
fysiků a F-ovi podařilo se způsobiti rotaci 
elektrického proudu kolem magnetu (1822). 
Vedle menších prací chemických uveřejnil 
dále článek o liquefakci chlóru a některých 
jiných plynů, jímž vzbudil valnou pozornost 
v odborných kruzích, tak Že již r. 1824 zvo- 
len za člena Král. Společnosti. R 1825 byl 
ustanoven na místě Brandově ředitelem Král. 
ústavu a r. 1827 stal se nástupcem jeho i na 
stolici chemie při tomto ústavě. Místo to za- 
ujímal po dlouhá léta se slavným úspěchem. 
Od oné doby měl také četné veřejné před- 
nášky, jako při »London Inst.c o chemických 
manipulacích, při Král. úst. o chemii, dále 
Šest přednášek pro hochy a dívky »o silách 
a jeich vztazích k sobě«, kterýžto cyklus po 
X9 let opakoval. F. téŽ první zastával nějakou 
dobu professuru chemie, založenou ]. FuUe- 
rcm; v 1. 1829— 1852 byl Činným i na wool- 
wichské Royal Academy, byl vědeckým rád- 
cem společnosti »Trinity Housec a r. 1844 
zvolen byl za člena akademie franc; mimo 
to stal se členem skoro všech (68) evropských 
akademií, tak že pocty na skromného učence 
jen se hrnuly. Příjmy jeho však bývaly skrovné, 
až r. X858 darovala mu angl. královna dům 
v Hampton Courtu, ve kterém, vzdav se roku 
i86x sv^ho místa při Royal Inst., trávil konec 
svého života. — F. byl veskrze samouk, ale 
originální a geniální badatel, největší experi- 



Faradayin — Faradisace. 



15 



mentální fysik XIX. stol. Nenechal se nikdy 
ovládati přijatými theoriemi, nýbrž ve sku- 
tečnosti samé hledal poučeni. Učinil nanejvýš 
dfileiité výzkumy a objevy, hlavně v oboru 
elektřiny a magnetismu; pojal elektfinu v oné 
všeobecnosti, která ji uvedla v souvislost 
s ostatními silami pfírodními, zejména i se 
světlem, a měl tak na dalšf rozvoj vědy v theo- 
retickém ohledu nesmírný vliv; na druhé straně 
svými výzkumy položil základ k velkolepému 
rozvoji elektrotechniky za našich dob. — * Do 
r. 1831 mimo uvedené práce uveřejnil ještě 
pojednání o mezích odpařování, vysvětlení 
práškových obraze A na znějících deskách a 
theorii Trevelyanova thermofonu. Od r. 183 1 
obrátil se hlavně k elektřině i činil jeden 
znamenitý objev za druhým, kterVm vědo- 
mosti o síle elektrické, dosud málo známé, 
rozhojnil jako nikdo jiný. R. 1831, vycházeje od 
elektrostatické indukce, objevil indukci způ- 
sobenou proudem elektrickým, na to indukci 
způsobenou magnetem a vysvětlil jí zjevy 
rotačního magnetismu, pozorované Aragem 
r. 1824 — 25, dále ukázal indukci vzbuzenou 
pozemní magnetičností, což bylo předmětem 
Bakerovy přednášky r. 1832, a konečně řadu 
těchto výzkumů uzavřel r. 1835 objevením 
zvláštního proudu {extracurrent } ve vodiči 
samém. I pojal indukci v oné všeobecnosti, 
která teprve později byla pochopena, uznána 
a v praxi se osvědčila. Před tím (1833) již 
dokázal totožnost druhů elektřiny pocházejí- 
cích z různých zdrojů, elektřiny obecné, vol- 
taické, indukční, thermoelektřiny a elektřiny 
živočišné. — Touže dobou zabýval se elektro- 
lysí, objevil zákony elektrolytické a použil 
akce chemické k měření množství elektřiny 
voltametrem Tyto studie utvrzovaly ho v jeho 
náhledu o chemickém původu energie Článků. 
Aby odstranil zděděné nesprávné názory o elek- 
trickém proudu a jeho působení, zavedl s po- 
mocí VVhewella novou terminologii (elektro- 
lyse, elektrody atd.V V létech násl. zabýval 
se vyšetřováním influence, zejména vlivu di- 
elektrika na ni. Duchu jeho příčilo se přijí- 
mati působeni do dálky, které by nebylo zpro- 
středkováno nějakým prostředím; i ukázal, že 
influence jest zprostředkována isolatory, iež 
nazval dielektrika, že tato na ni mají vliv, 
a vyšetřoval jejich dielektrickou konstantu; 
ukázal, že influence do dálky děje se nejen 
v přímkách, ale i v křivkách. Zavedl pojem 
elektrických silokřivek; dále dokázal, že na- 
bití dielektrika vyžaduje času a že i vybití 
neděje se okamžitě. (On static induction^ 
Philosophical Transactions, 1838-39.^ R. 1840 
pro zotavení podnikl cestu do Itálie, načež 
učinil novou fadu objevů důležitých: nalezl 
stáčení roviny polarisační světla proudem 
elektrickým a magnetem, jež uveřejnil pod 
překvapujícím titulem: On the magneti^ation 
of light and the illumination of magnetic Unes 
of forces (1846); na to vyšetřoval vliv mag- 
netu na všecka tělesa, objevil rozdíl mezi 
hmotami paramagnetickými a diamagneti- 
ckými {On ntiv magnetic actions and the 
magnetic conditions of alt matters (t., 1846); 



dokázal dále, jak již 1847 soudil Pluckcr, že 
u krystallů jest magnetičnost různá dle růz- 
ných směrů, a objevil magnetkrystalličnost. 
Konečně vyhledával i souvislost elektřiny a 
gravitace {On the possible relation of gravity 
to electricity, t., 1851). Kdežto jeho experi- 
mentální výzkumy se setkaly s nadšeným při- 
jetím, nenalezly jeho theoretické názory s po- 
čátku u fysiků porozumění, spíše odpor. Te- 
prve W. Thomson, Tyndall, hlavně však Cl. 
Maxwell, přivedli jeho idee k platnosti, spra- 
covavšc je a oděvše je rouchem mathemati- 
ckým. Vrcholem této nauky jest Maxwellcva 
theorie (Treatise on Electr and Magn., a téhož 
Popular treatise on Elect.), která v nejno- 
vější době pokusy Hertze a j. netušeného na- 
lezla potvrzení a otevřela nové, rozsáhlé pole 
činnosti pro experimentální fysiku. Rozší- 
ření F-ových názorů v Maxwellově spraco- 
vání mělo na rozvoj vědy vliv překvapujjcí. 
Iráce F-ovy vyšly ponejvíce ve Philos. Trans- 
actions; F. vydal je samostatně pod titulem 
Expeňmental Researches in Electricity, ob- 
sahující 30 řad (Londýn, 1839-56); něm. vy- 
dání od Kallischera (Berlín, 1890} obsahuje 
ještě jiné drobnější práce F-ovy z tohoto 
oboru; dále Experimental Researches in che- 
mistry and physics (Londýn, 1859): Chemical 
manipulations (t., 1826, 2. vyd. 1842); Chemical 
tracts. Jeho 6 přednášek pro mládež: On va- 
rious forces of matter (i,, 1874), pak populární 
On the Chemical history of a Candle vydal 
jeden z jeho posluchačů. Životopisy: J. Tyn- 
diill, M. F. and its discoveries; Dr. Bence 
Jones, The Life and Letters of F. (2. vyd. 
Londýn, 1870, 2 sv.); J. H. Gladstone, Michael 
F. C2 vyd. t., 1873). Pka. 

Faradayin, zastaralé pojmenování jakéhosi 
těkavého produktu, jenž uniká z kaučuku za 
suché destillace a vře při 33® C maje specif. 
váhu 0*65. Těká již za obyčejné teploty a 
rozpouští dobře pryskyřice, síru a fosfor. 

Faradayovy proudy viz Indukce. 

Faradayovy sákony o alektrolyai viz 
Elektrolyse. 

FaradiMoa. Dle vynálezce Faradaye 
označuje se v lékařství tímto jménem uží- 
vání indukční elektřiny, zcela podobně, jako 
se jmenuje galvanisací (dle Galvaniho) uží- 
vání proudu konstantního, a franklinací (dle 
Franklina) applikace elektřiny statické. Účinky 
faradisační na živýorganism mají svůj zvláštní 
ráz. Kdežto na př. ve svalu konstantní proud 
působí jednoduché zaSkubnutí, a to pouze 
v okamžicích, kdy proud byl zahájen a pře- 
rušen, způsobuje f. ve svalu smrštění neustá- 
vající po celou dobu applikace. Příčina leží 
na snadě. Parádičky proud, skládaje se ze 
samých svrchovaně krátkodobých přerývek 
proudových, nepopřávásmršténému svalu času 
přejíti ve stav ochablosti ; jednotlivé záškuby 
vláken svalových následují tak rychle za se- 
bou, že splývají v jediné trvalé sevření. F. 
má v lékařství dvojí důležitou úlohu: jednak 
jako výpomoc ke zkoumání a poznávání cho- 
rob a jednak jako prostředek léčebný. Dia- 
gnosticky užívá se jí hlavně ke zkoumání. 



16 



Faradž — Farao. 



jak dalece zachována nebo porušena jest 
dráždivost svalstva, nervů motorických a sen- 
sitivních. Zkoušíme počínajíce proudem nej- 
slabším, který ještě nevzbuzuje účinku žád- 
ného, a znenáhla proud sesilujíce vypátráme 
nejnižší stupeň intensity, jíž je potfebí, aby 
nastalo smršténí svalu, aneb aby v nervu sen* 
sitivním byl způsoben pocit. Je-li k docílení 
tohoto efíektu potřebí silnější intensity proudu, 
nežli za poměrů normálních, soudíme, že 
dráždivost anebo citlivost je abnormálně sní- 
žena; nastane-li naopak reakce již při tak 
slabém proudu, který normálně ještě nepůsobí 
účinku žádného, soudíme, že dráždivost je 
chorobně zvýšena. Stupeň chorobné otupě- 
losti nebo vznětli vosti dá se měřiti silou proudu. 
Jakožto prostředku léčebného užívá se f. 
nejčastěji za účelem křísiti nebo podněcovati 
ochablou nebo zanikající funkční schopnost 
nervstva nebo svalstva. F-cí lokálně appli- 
kovanou možno nejspíše donucovati jednotlivé 
svaly k energickým stahům a zabrániti takovou- 
to umělou gymnastikou, aby v nich nedošlo 
k degeneračním změnám z nečinnosti vyplý- 
vajícím; týmž způsobem lze nejspíše poznovu 
získati, sesíliti oslabený vliv vůle na Činnost 
svalovor.; týmž způsobem lze upravovati po- 
rušenou vodivost jednotlivých nervů a za- 
chraňovati jejich působnost citnou, výživnou 
a sekretorickou. Méně často užívá se lokální 
f. k mírnění a léčbě bolestí neuralgických a 
za účely derivačními (viz D«5rivace). Také 
při affekcích centrálního nervstva, při někte- 
rých neurósách, ba i při chorobách duševních, 
bývá f. doporučována, k čemuž sloužívajífara- 
dické lázně nebo jiné methody faradisování 
celého těla. Kfr, 

Ábul Faradž ben Hárún viz Bar- 
Hebraeus. 

FaráAra, egypt. oasa v Libycké poušti, 
300 Um záp. od Sijútu a 200 km sev.-záp. od 
Dachelu, má rozlohu 3300 /rm^ z nichž 250 km^ 
posázeno jest datlovníky. Kotlinovité údolí 
(prům. 76 m, na nejnižS. místě 25 m n. m.) 
otevřeno jest toliko na jih, na ostatních stra- 
nách pnou se srázy numulitových skal vá- 
pencových do výše 240— 300 m; vápenitou 
půdu, místy pokrytou křemenitým pískem, za- 
vlažují hojné teplé prameny. Obyvatelstvo, 
jehož Rohlfs (1873 — 1874) napoČetl 320 daší, 
jest veskrze muhammedánské a náleží k sektě 
snúsů, ačkoli dříve tu žilo četné obyv. kop 
tícké. Tato sekta strhla na sebe největší čásf 
pozemků a vede si ve správě zcela neodvisle, 
tak že tam není ani úředníka, který by měl 
dozor na patriarchální panství jednotlivých 
hlav rodin. Větší osada sluje Kasr-F., druhá 
Šejch Mursúk. F-ru poprvé navštívili Cailliaud 
a Letorzec r. i8ig, později prozkoumána 
od Rohlfsa (1873—74), Aschersona, Jordána 
a Zittla. 

Farafi^Uoni, skupina Čedičových ostrůvků 
při vých. pobřeží sicilském nedaleko Acireale, 
jež pnou se do výše 70 m a sluly ve staro- 
věku ostrovy Kyklopskými (scopuli Cy- 
clopttm). Největší z nich, Aci, vyniká značným 
bohatstvím nerostným. 



Farah&bád viz Parhábád. 

Farallonea [Ijónes], F de los Frayles,. 
souostroví při záp. pobřeží sev.amer., $okm 
záp. od » Zlaté brány « zálivu u San-Franci- 
ska, zaujímá 81 ha; na nejjižnějším 2^ ostrovů 
jest maják iiom vys. Na ostrůvcích hnízdf 
obrovské množství mořského ptactva, jehož 
vejce se dopravují do SanFranciska. 

Faramand, král, jenž prý kdysi počátkem 
V. stol. panoval nad kterýmsi kmenem fran- 
ckým a Franky Salické prý spojil v jednotu,, 
otec prý krále Chlodia Č. Chloja, současníka 
Aétiova. Osobnost ovšem nehistorická. Sra. 

Farandole [-rándol], národní tanec pro- 
ven9alský, záležející v tom, že před taneč- 
níky kráčí jeden nebo dva hudebníci s flét- 
nami nebo též tlukoucí tamburinu, kteří v ži- 
vém tempu ŠestiosmiČkovém hrají národní 
melodie, a za nimi pár po páru v dlouhé radé 
všichni účastníci, sledujíce přední páry, které 
různé pestré linie, křivky, vlny atd. sestavuji 
a vůbec směr a ráz řady určují. F. je tedy 
tančený pochod a zvláště oblíbený při prů- 
vodech slavnostních, zvláště svatebních. Ně- 
kteří novodobí skladatelé uvedli f lu do svých 
děl, tak zejména Gounod v »Mireille« a Bizet 
v »Arelatce«. Také ballet téhož jména s hud- 
bou Dubrisovou provozován v Opeře paříž- 
ské r. 1883. 

Farao, titul krále egyptského v písem- 
nictví biblickém, z pravidla mrsto osob- 
ního jména užívaný. Výklad titulu toho po- 
skytuje značné obtíže. Starší egyptologové 
vykládali jej z hierogl. piv'aa, velký dům, t. j. 
palác královský. Nejnověji Le Page Renouf 
(Proč. Soc Blbl. Arch. 1893, 421 ) popírá jeha 
původ z jazyka egyptského a dotvrzuje, že 
jest ryze isráélským názvem krále egypt 
ského. PŠk. 

Farao, obyčejněji faro, stará a rozšířená 
hazardní hra v karty, zvaná tak dle obrazu 
faraónova na jedné z karet, jež pokládá se za 
zvláště šťastnou. Hraje se 52 franc. kartami 
a bankéř určuje nejmenší sázku (point), kdežto 
hráči (pointeurs) mají právo vklady své zvy- 
šovati postupně až k sumě vyložené banky, 
což se děje slovy va banqut^ á tout (o všecko). 
Bankéř hraje úplnou hrou karet, pointeuří 
(galerie) dostávají jen po 13 listech, od touše 
až do krále {livret, livre^ kniha). Bankéř dá 
sejmouti a ukáže zpodní kartu, na kterou se 
nevyhrává, kdežto hráči obsazují jednu nebo 
více karet před sebou vyložených. Bankéř 
pak táhne ze svých karet (talonu) dvé nej- 
hořejší karty a vyloží je před sebe. Prvější 
jest kartou bankéřovou, druhá svědčí hráčům, 
t. j. stáhne-li na př. bankéř osmičku a dámu, 
bére všecky sázky položené na osmičky, za 
to vyplácí všecky sázky kryjící dámu. Jsou-li 
stažené karty stejný (na př. 2 esa), což zoye 
se doublet Č. pliét prohrávají pointeuři polovici 
sázky. V tahu pokračuje se, pokud talon ban- 
kéřův stačí, a těchto 26 tahů sluje taille, — 
Z některých podrobností hry, jež mají za účel 
ji oživiti a pravděpodobnost výhry pointeurů 
zvýšiti, uvádíme na př. ohýbání karet; ohne-li 
hráč kratší okraj vyhrávající karty d o 1 ůi 



■;i::." 



:.:M 



Farar, 



17 



(páce, lappé), znamená to, Že nežádá oka- 
mžitého placení výhry, ohne-li jej však na- 
horu (paroli), naznačuje tím, že sázku i vý- 
hru znova sází. 

Farář (lat. parochialis^ presbyter , rector, 
plebanitSf persona, curatus, curio, pastor a 
v novějších dobách nejčastéjt parochus) jest 
v církvi katolické kněz, jemuž biskup 
pravidelné s určitým beneííciem přikázal sprá- 
vu duchovní {ciira animarum) nad určitým 
kruhem věřících*. Potřeba zřízenců takových 
jevila se v církvi býti záhy nutnou, nebof 
jen Čilé a trvalé styky mezi 'duchovenstvem 
a věřícími mohly náboženský ruch vzbuditi 
a udržovati. Ježto křesťanství s počátku nej- 
více v městech kořeny zapouštělo, byla při- 
rozeně sídelní místa biskupská střediskem ži- 
vota duchovního a kostel biskupský byl je- 
diným chrámem křestním (ecclesia baptismalis). 
Ale biskup jako vládce celé diécése nemohl 
sám při větším Síření se křesťanství nikterakž 
vyhověti praktickým potřebám; jemu příslu- 
šel přirozeně dozor vrchní. A proto již ve 
III. stol. na Východě a ve IV. stol. na Západě 
vyskytují se jednotliví knězi působící na ven- 
kově mimo sídlo biskupské, aniž lze s urči- 
tostí vytknouti jejich působnost a postavení. 
V pozdějších dobách ovšem vystupují již více 
do popředí nové ecclesiae baptismaies, totiž 
takové přední, patrně nejstarší, kostely ven- 
kovské {tituli maiores), ve kterých jediné pro 
určitý okres diécésní křest i ostatní svátosti 
udělovány býti mohly, čímž se staly přiro- 
zeným střediskem bohoslužby na venkově; 
náčelníci jejich nazýváni mnohdy archipresby- 
teri (viz ArciprySt). Tím vyvinul se též 
farní prímus v tom záležející, že jen ve 
zmíněných kostelích svátostmi přisluhováno 
býti mohlo, kdežto v jiných kostelích venkov- 
ských [tituli minores) jen ostatní bohoslužebné 
výkony mohly býti předsevzaty. Duch c. ní 
těchto menších kostelů {oratoria, capellae) 
byli archipresbyterům podřízeni, což vedle za- 
chování pořádku důvod svůj mělo v odvádění 
desátku hlavním kostelům. Ačkoli rozdělení 
na fary se tedy záhy vyskytuje, přece nelze 
za to míti, že snad všechny diécése bývaly 
stejnoměrně rozděleny na fary. Jednotlivé 
země mají zde svůj zvláštní vývoj; co se ze- 
jména Čech týká, sluší poukázati ku článku 
Čechy (Církevní záležitosti a Církevní dě- 
jiny) str. 184 a 259. 

Při všeobecném vývoji far sluší ještě míti 
na myslí význam klášterních kostelů co do 
správy duchovní, jakož i okolnost, že kláštery 
i velmožové sami zřizovali kaple a kostely, 
které časem staly se též farami, dále že in- 
korporacemi(v. t.) klášterům připadla duchovní 
správa, čímž se přirozený vývoj far přerušil 
a majetková stránka mnohdy do popředí se 
drala. Tím ztrácel též mnohdy biskup věr- 
ných pomocníků, neboť na fary dosazováni 
někdy zástupci f-ovi bez vlastností předepsa- 
ných. V biskupských městech byl vývoj po- 
někud jiný. Tu správa farní příslušela prvotně 
biskupovi, jejž v záležitostech těchto zastá- 
val pravidelně nejstarší kněz {archipresbyter). 

Ottfiv Slovnik Naučný, sv. IX. 48 1894. 



Rozdělení na jednotlivé fary nastalo v nich 
teprve v XI. stol. Pak nabyly též mnohdy 
kapitoly kathedrální neb i kollegiátní práv 
farních a byly f-em jako korporace (ciira ha- 
bitualis), pročež se dávaly zastupovati zvlášt- 
ním duchovním, jenž skutečně vykonával práva 
farní {cura actualis). Mnohdy i s určitým mí- 
stem kapitolnim byla spojena práva farní, 
která pak též zvláštní zástupce vykonával. 
Sbor tridentský hleděl pak různými předpisy, 
zejména příkazem přesného rozdělení farního, 
učiniti -nápravu, která se hlavně dostavila po 
zániku pomérův inkorporačních. V Rakousku 
byla v I. 1782—86 provedena jednotná orga- 
nisace far, při čemž se přihlíželo k tomu, by 
poměr byl docílen mezi velikostí kostela a 
počtem obyvatelstva, jakož i se vzdáleností 
místní. Různěno pak mezi faranni starými, 
to jest před r. 1782 zřízenými, a farami no- 
vými, zřízenými po tomto roku. Rozdělení 
farní není nyní provedeno hlavně v zemích 
missijních a tam, kde bylo zrušeno převraty 
ve stol. XVIII. Tam, kde církev katolická stá- 
tem jest uznána, musí i stát farní zřízení uzná- 
vati a chrániti. Tak tomu celkem také v Ra- 
kousku, kde i mnohé funkce státní svěřeny 
jsou f-ům, na př. vedení matrik. 

Fem může se státi jen duchovní způsobilý, 
aby osobně povinnostem úředním zadost uči- 
niti mohl; v té příčině se žádá, aby skončiv 
již 24. rok byl mužem v každém ohledu mrav- 
ným, měl dostatečné vědomosti, což konkur- 
sem farním na jisto postaveno býti má; dále 
má znáti dobře jazyk, kterým osadníci mluví. 
Nebyl -li f. v době udělení úřadu ještě knězem, 
má do roka kněžského svěcení nabyti, jinak 
ztrácí faru. V Rakousku žádá se ještě, by byl 
f. rakouským státním občanem, bezúhonným 
v ohledu státoobčanském a již vysvěceným 
knězem. Kdo za f e ustanoven byl (viz též 
Patronát), musí pravidelně složiti vyznání 
víry katolické, jakož i přísahu povinné po- 
slušnosti a věrnosti biskupovi, načež obdrží 
od biskupa církevní potvrzení a udělí se mu 
dekret, v němž jurisdikce jeho se mu stanoví; 
okresní vikář má pak f e uvésti do farního 
chrámu dle obyčeje církevního. (Viz Appro- 
batio pro cura.) 

Činnost f-ova vztahuje se k okresu geo- 
graficky ohraničenému, to jest ku faře (na- 
zvané dříve diécésí, pak plebs, parochia, pa- 
rafia), a jen výjimkou udržely se fary, při 
nichž rozhodují poměry osobní, na př. pří- 
slušnost k určité rodině (t. zv. parochiae gen- 
tiliciae) nebo příslušnost ke stavu vojenskému. 
Dle církevního práva zřizovati může fary je- 
diné moc církevní, pravidelně biskup, při čemž 
podmínky pro zřízení beneíicia musí býti 
splněny (viz Erectio beneficii); hraníce 
fary nemohou libovolně býti změněny. Rak. 
zákon ze dne 7. kv. 1874 č. 50. ř. z. žádá 
(§ 20.) ke zřízení nových osad farních a ke 
změně hranic jejich svolení státní, které udě- 
liti může. politický úřad zemský. Křesťané, 
kteří f-i jako svému duchovnímu správci jsou 
podřízeni, nazývajíse osadníci; jsouťto všichni, 
kdož ve faře mají svůj domicil, čemuž svědčí 



18 



Farář. 



veta: quídquid est in pavochia^ est etiam de 
parochia. Kdož domicilu nemají {vagi, vaga- 
bundi), podléhají f-i místa pobytu svého. 
Ježto církev katolická vedle sebe žádných ji- 
ných oprávněných církví neuznává, pfísluSejí 
dle církevního práva všechny osoby křtěné 
pod pravomoc f-e, třeba se hlásí k jinému vy- 
znání. Ale v moderních dobách bývá tento 
poměr státními zákony uspořádán tak, že f-i 
katolickému podrobeni jsou jen katolíci, kdežto 
jinověrci řídí se dle organisace konfesse své 
a nejsou katolickému f-i ničím povinováni, 
pokud povinnost některá nenabyla rázu bře- 
mene reálného. V Rakousku byla podřízenost 
akatolíků pod f-e katolického zruSena naříze- 
ním minister. ze dne 30. ledna 1849 £. 107. 
ř. z., a poměr tento pak blíže upraven ČI. 8. 
a 9. zákona mezikonfessijního ze dne 25. kv. 
1868 č. 49. ř. z. a §55. záko tia cit.xr. 1874. 
Osadu farní zastupuje f.; obcí farních jako 
souhrnu vSccb osadníků s právy korporačními 
církevní právo nemná^ neboť mají farní obce 
zde význam jen passivnf, Členové jejich ne- 
mohou nikterakž o farních záležitostech roz- 
hodovati. Ovftem mluviti lze o farním jmění 
jakožto o pium corpus, universitas bouontm, 
ale nikterakž o korporačních právech obec- 
ních. Pokud osadníci povinováni jsou pří- 
spěvky k účelQm farním, viz členek Břemeno 
stavební. §§ 35. — 37. rak. zák. cit. z r. 1874 
vycházejí se stanoviska církvi neznámého, 
nebof mluví o zřizování farních osad, které 
mají míti korporační práva; všickni katolíci 
téhož obřadu bydlící v jednom okresu farním 
mají tvořiti farní osadu. Ale slíbený zákon 
o ustanovení a zastoupení obcí farních ještě 
vydán nebyl a proto mají až dosavad zastu- 
pitelstva obcí místních obstarávati záležitosti 
katolických obcí farních. 

Co se vojenských far tkne, jest Rakousko- 
Uhersko rozděleno na 15 okresA, z nichž 
každý má f-e přebývajícího v hlavním sídle 
vojenského velitelství, a sice jsou to f i : ve 
Vídni, Praze, Josefově, Lvově, Krakově. Prze- 
myóli, InSpruku, Štýrském Hradci, Zadru, 
Buda-Pešti, Záhřebe, Košicích, PreŠpurku, 
Temešváru a Sibtni. Vedle toho má jeStě 
Bosna a Hercegovina f-e v Sarajevě a pro 
námořnictvo jest f. v Pulji (nejv. rozhodnutí 
cis. ze dne 3. ledna 1869 a 10. srpna 1883) 
Vedle toho jest v Rakousku civilní f. povinen 
též vypomáhati u vedení duchovní správy 
pro vojenské osoby, jelikož počet vojenských 
duchovních vzhledem k velikosti armády není 
dostatečný. V případě tom musí se velitelé 
vojenští dorozuměti s civilními fi, jimž pak 
polní biskup dá příslušnou plnou moc. 

F. má skutečné beneíicium církevní {mu- 
nus perpetuum), to jest místo své zaujímá 
trvale a ztratiti je mÓže jen v případech prá- 
vem stanovených. Výjimkou ovšem vykoná- 
vají duchovní správu farní, aniž stále usta- 
noveni jsou, což se však vysvětluje mimo- 
řádnými okolnostmi (viz Amovibilis). Ústav 
f-A má však základ svůj ve právě církevním, 
ale ne v právu božském, jak snažilo se do- 
kázati učení zvané parochtanismem anebo 



presbyteríanismem. F. zastupuje biskupa u vy- 
konávání moci svátostné, pokud k tomu není 
potřebí biskupského svěcení, a pak u vykoná- 
vání úřadu učitelského. Vedle toho příslušejt 
f-i též některé záležitosti povahy více admini- 
strativní, které zakládají se buď na právu cír- 
kevním, buď světském. Co do jednotlivostí 
budiž uvedeno: F. má právo udělovati svátost 
křtu, pokání, pokud tomu nevadí reservace 
biskupské nebo papežské, svátost oltářní a 
poslední pomazání: dále má o všech nedělích 
a zasvěcených svátcích sloužiti mŠi {missa 
parochialis) zsl o.sadníky své (pro populo), což 
partikulárně bývá ještě na jiné dny rozšířeno. 
F. mfiže dále vykonávati ohlášky svatební, 
assistovati při uzavírání manželství a žehnati 
je, vésti pohřby, říditi předepsaná processí, 
konati určená žehnání a prohlašovati dni svá- 
teční a postní. On může z vážných příčin 
dispensovati od přikázání postního na dobu 
kratší jeiSnoho roku a od zapovědí služebné 
práce o nedělích a svátcích. On bdíti má nad 
tím, by ve škole se nekonalo nic na úkor 
katol. víry, pokud ovšem Školní zákony svět- 
ské mu v tom nebrání, dále aby hudba a zpěv 
chrámový srovnávaly se s církevními předpisy. 
F. má účastenství ve správě jmění zádušního, 
kdežto jmění obroční spravuje sám; téŽ sta- 
rati se má o chudé a má právo účastniti 
se synody diécésni. F. má se starati též 
o ustanovení nižšího služebního personálu 
kostelního nebo má alespoň slyšán býti pří 
jeho ustanovení. Dále má f. v kázáních ne- 
dělních a svátečních hlásati evangelium a 
učení církve, v čemž úplně mfiže se dáti za- 
stupovati jen z důvodu churavosti neb stáři, 
a také má f. vyučovati náboženství. 

Co se týče tohoto vyučování na školách 
obecných v Rakousku a zejména v Cechách, 
jest duchovní správa povinna je udělovati 
zdarma až do třídy třetí. Za udílení nábo* 
Ženského vyučování ve vyšších než trojtříd- 
ních Školách obecných a na Školách měšťan- 
ských má se poskytovati remunerace. Při vy* 
učování náboženství mimo bydliště učitele 
náboženství mají buď zjednány býti povozy, 
buď mají býti dány náhrady za cesty (říšský 
zákon ze dne 17. Čna 1888 Č. 99. ř. z. a če- 
ský zákon zem. ze dne 14. pros 1888 č. 69. 
z. z.). Konečně má býti f. věrným rádcem 
svých osadníkův; jemu přísluší právo, by 
osadníky k plnění církevních zákonů napo- 
mínal, 1 po případě káral. Jurisdikce f ova 
jest tudíž řádnou, ale jen co do oboru vnitř- 
ního a ve smyslu přisluhování svátostmi, ale 
fi nepřísluší nižádná jurisdikce pro obor 
vnější, neboť tu jediné biskup jest oprávně- 
ným činitelem. 

Ze vzájemného poměru mezi f-em a osad- 
níky farními vyvinul se prímus far ní, jehožto 
následky jsou tyto: F. můŽe každému du- 
chovnímu cizímu zapověděti vykonávati du- 
chovní funkce ve farním okresu, leda že by 
papež nebo biskup někomu zvláštní oprávnění 
k tomu dal, což se však státi má jen z důvodů 
velmi vážných; naopak zase může f., ovšem 
jen výjimečně, jinému duchovnímu dovoliti 



Farář — Farce. 



19 



výkon duchovních funkcí ve faře své, ale má 
81 při tom od cizího knéce vyžádati list do- 
poručný (litterae commendaticiae). Co se vé- 
řicich tkne, jsou povinni od f-e toho okresu, 
ve kterém bydli, tedy od f e příslušného neboli 
svého (parochus proprius^ competens)^ přijmouti 
duchovní funkce, pokud nejsou eximováni 
z prímusu farního, jakož jest při alumnech 
seminářů biskupských, řeholnících obojího po- 
hlaví a vojínech (viz též Exemce). Ve středo- 
věku byly to vftechny úkony, při kterých 
nékdo přítomen býti měl nebo které si mél 
dáti uděliti, aby učinil zadost předpisům cír- 
kevním, což 80 však následkem exemci a růz- 
ných prívilejí obmezilo jen na udělení slav- 
ného křtu, ohlášky snoubencův a kopulace 
manželů, poslední pomazání a pohřbení osad- 
níků; ovšem že v případě nouze nebo čá- 
stečným pobytem na jiném místě i to se 
mnohdy oslabuje. O velikonočním přijímání 
přeje si sice církev, by předsevzato bylo ve 
chrámě farním, ale dovoluje je i v chrámech 
jiných. Ovšem může f. též dovoliti, by věřící 
příslušné akty jiným duchovním dali si vy- 
konati. Vyznačená výhradná práva nazývají 
se tura mere parochialia čili práva ryze farní 
oproti iura non mere parochialia, která i od 
jiných kněží způsobem dovoleným mohou býti 
vykonávána. K těmto právům přísluší mimo 
velikonoční přijímání: výroční zpověď, úvod 
Šestinedělek, svěcení vody očistné, svící hrom- 
ničných, popela v popeleČní středu, ratolestí 
palmových na květnou neděli, sloužení mše 
na zelený Čtvrtek, vedení průvodu o vzkří- 
šení, o dnech prosebních a o Božím Těle. 

F-i svědčí vždy praesumpce, že smí všechna 
práva farní vykonávati; kdo opak tvrdí, musí 
důkaz vésti. Ovšem schází někdy farnímu ko- 
stelu jedno nebo druhé právo, což se vysvět- 
luje na př. tím, že se kostely farní znova zří- 
zené odloučily od kostela starého {ecclesia 
mater), kterému některá práva výhradně zů- 
stala. F-i mají též povinnost vésti farní knihy 
neboli matriky (v. t), a sice dle Tridentina ma- 
tríku křestní a matriku oddaných ; dle předpisů 
partikulárních mají vésti namnoze jeStě knihy 
biřmovancův a matriku zemřelých, jakož 
i knihy osad ní {liber status animarum) a knihu 
ohlášek; vedle toho někde, jako v Čechách, 
vedou ještě pamětní knihu (liber memorabilium), 
2e by více kněžím společně příslušela práva 
farní, nesrovnává se s právem církevním. 

F. má užitečná práva hlavně v důchodech 
farního benefícia a ve štolném. Pro fe v Ra- 
kousku stanovena jest kongrua dle různosti 
míst v obnosu od 500-1800 zl., v Čechách, 
na Moravě a ve Slezsku od 700—1200 zl. 
ročně. Zvláštního vyznamenání f-i nemívají; 
někdy obdrŽují titul probošta. F. se tituluje 
»veledůstojnýpane< (venerabilis ť/omme), v kon- 
textu >vaše velebnostic; farním úřadům dává 
se název >dů stojný € (veuerabiie officium pa- 
rochiale), V Rakousku jest úřední korrespon- 
dence farní poštovného prosta, jakož jest f. 
od erárního mýta silničního osvobozen při 
jízdách v povinných úkonech úředních. Farní 
lířady jsou na roveů postaveny státním úřa- 



dům první instance. Ježto úřad farní velmi 
důležit, nemá f. nikdy svou osadu opustiti, 
aniž se byl náležitě postaral o zastoupení. 
Dovolení pro nepřítomnost třídenní nepotře- 
buje; do šesti dnů dává ji vikář, delší dovo- 
lenou uděluje konsistoř, pokud se týká biskup. 
Mnohdy se uděluje katechetům, expositům 
nebo vůbec zasloužilým kněžím titul osob- 
ního faráře (parochus personalis), což oprav- 
ňuje nositi synodalie a míti účastenství v syn- 
ode diécésní. Hlavním farářem (Hauptpfarrer) 
nazývá se v Rakousku mnohdy f., který vy- 
konává právo patronátní nad filiálkami. — 
Literaturu podává podrobně Scherer, Hand- 
buch des K.-R. I. § p2. Hnr, 

Farář Václav viz Zvonařství. 

Far&řstvi, ves v Čechách u Kuklen, hejt. 
a okr. Král. Hradec, fara a pS. Kuklenv; 22 d., 
194 ob. č.(i89o), zelinářství. Samoty: Červený 
Dvůr a Rybárna. 

Faroe [fars], franc, z lat. farsum, ital. 
farsa, směs, míchán i ce, útvar středověké 
komedie franc. vedle morality a sottie, 
nevázaná a hrubá satira všech neřestí a sla- 
bostí lidských, zbarvená časově a založená 
nezřídka na nějakém denním skandálu, jehož 
příběh uveden byl v dialog obyčejně třemi 
až čtvřmi osobami. F. byla určena pro široké, 
nevybíravé obecenstvo. Rozměr její dle Poe- 
tiky XV. věku Graciana du Pont nepřesahuje 
500 veršů. Zárodky f. sahají do XII. věku, 
do představení studentů vysokých škol a do 
několika dialogových prací (Jeux, disputes) ně- 
kterých ménestrelů XII. a XIII. věku (zvláště 
Jeu de la Feuillée Adama de la Halle, 1262). 
Ke konci XIII. věku rozvoji f. prospívají fa* 
bliaux, které obsahují v podstatě oba hlavní 
prvky f.: dialog a mravoličnou satiru. Lite- 
rární sdružení XIV. věku, zejména proslulá 
Basoche du Palais v Paříži, pak Empire de 
Galilée (sdružení clerku dvora účetního) a 
jednotlivé bazoche větších měst venkovských 
dovršují rozvoj tento, který trvá ještě po 
stol. XV. a XVI. Literární a aesthetická cena 
fcí je většinou pranepatrná až na některé 
výjimky: f. du cuvier, líčící rozmarně manžel- 
ství, v němž vládne žena, a náhodu, která 
manžela z područí vysvobodí, a hlavně f. de 
Pathelin (pathelin podle Littréa značí mluvku- 
Šejdíře) neznáméhopůvodce, připisovaná mimo 
jiné Petru Blanchetovi, napsaná mezi 1460 
až 1470, která náleží mezi nejvzácnější plody 
celé středověké literatury franc, vynikajíc 
zejm. jemným pozorováním, bystrým humo- 
rem a plynným, bohatým a duchaplným dia- 
logem. — Ze sbírek obsahujících f. jest jme- 
novati důležitější: Leroux de Liney a 
Francisque Michel (Recueil de fs, 1837), 
P. L. Jacob (Recueil de fs... du XVe 
siécle, 1851), Janet (PAncien théátre fran- 
9ais, 1B55), Montaron (Recueil de livrets sin- 
guliers et rares, 1823) a Fournier (Théátre 
frangais avant la Renaissance). Srv. Magni- 
novy různé práce (zejména les Origines du 
théátre moderně a v Journal des Savants 
1846—58); O. Leroy, Étude sur le théátre 
du moyen áge. Šld. 



20 



Farceur — Farel. 



F. v k uch a f štvi jest sekanina nebo ná- 
divka připravená ze zeleniny, různých druhů 
mas, ryb, hub, koření, vajec a housek. 

Faroenr [sér], franc, herec vystupující 
ve fraškách, pak fraškář, Šašek, Čtverák. — 
Farcerie [farsrí], SaŠkářství. 

Farmou [son], švédská krmč na způsob 
nadívané kapusty. 

Paroot[-k6]: 1)F. Maria Joaeph Denis, 
mechanik franc. (* 1798 v Paříži — \ 1875 
v St. Ouenu), vstoupiv záhy na učení do to- 
várny na přístroje praecisní, stal se r. 1820 
montérem v dílnách firmy Scipion Perrier 
Edwards & Cie. v Chaillotu, načež r. 1823 
založil vlastní závod strojnický (hlavně pro 
stavbu parních strojů a pump), jenž podnes 
nese jeho jméno. F. znám je svým rozvodem 
páry na proměnlivou expansi, jejž si dal 1836 
patentovati; od něho pochodí též zvláštní 
regulátor (1843), kotel s pravidelným topením 
na stupňovitém roštu (1844 , zvláštní lis ole- 
jový a mn. j. 

2) F. Joseph, syn před. (* 1834 v Paříži), 
konal studia svá na École centrále des arts 
et manuf. a byl od r. 1845 zaměstnán v zá- 
vodě svého otce, kde stal se později vrchním 
inženýrem, až konečně od r. 1869 vede správu 
jeho. Zaváděje do závodu všecka nová zdo- 
konalení, jak ve způsobu výroby tak i v ná- 
strojích a strojích obráběcích, přispěl ne- 
obyčejně k jeho rozkvětu. Zavedl svůj zvláštní 
regulátor o zkřížených ramenech, sestavil 
kotel — kombinaci to kotlů rourkového s vál- 
covým — s pohyblivým ohništěm; jest vyná- 
lezcem t. zv. servomotoru (moteur asservt), 
důmyslného to přístrojku, jímž lze s největší 
přesností říditi chod i nejmocnějších strojů a 
za nějž byl r. 1875 vyznamenán cenou Plu- 
meyovou v pařížské akademii věd a r. 1884 
velkou medaillí strojnickou od »Société d*en- 
couragementc. Vedle toho má též svůj zvláštní 
stroj parní s rozvodem po způsobu Corlis- 
sově. R. 1878 byl jmenován důstojníkem čestné 
legie. Vydal: Le Servomoteur (Paříž, 1873); 
Notice sitr les nouvelles pompes centri/uges » An- 
nales des Ponts et des Chaussées«, 1888). Bka, 

Farcotův buohar viz Kladivo parní. 

Faroot&v rosvod viz Rozvody. 

Faroy [-sý] Eugéne Jéróme, vynálezce 
a politik franc. (* 1830 v Passy), od časného 
mládí sloužil v námořnictvu franc. a vykonal 
záhy veliké cesty do Madagaskaru a Guyany 
a j. Vrátiv se do Francie věnoval ae studiu 
a opravám námořnictva franc. Vynalezl zejm. 
dělový člun po něm nazvaný, s jehož prakti- 
ckým užitím však dlouho otáleno, až konečně 
v Tonkinu dobře se osvědčil. V únoru 187 1 
zvolen byl do Národního shromáždění, kdež 
seděl na krajní levici a účastnil se zvláště 
rozprav o návrzích nebo předlohách směřují- 
cích k opravám vojenským a námořnickým. 
Později přidal se k boulangismu. 

Fardal (z ital. fardello), břímě, balík, 
svazek. V již. Německu býval f mírou sou- 
kennickou = 45 kusům sukna nebo barchentu 
po 24 loktech. V Anglii jest f. plošnou mírou; 
tolik jako farthingdeal. 



Fardella Michel Angelo, m? thematik 
a filosof italský (* 1650 v Trapani — f 17 18 
v Neapoli), byl členem řádu františkánského, 
učil filosofii, mathematice a theologii na mno- 
hých kollejích svého řádu, r. 1694 byl jme- 
nován prof. astronomie a fysiky při universitě 
v Padově, r. 1709 stal se mathematikem arci- 
vévody Rakouského. Na cestě podniknuté 
r. 1678 do Paříže seznámil se s Malebranchem 
a stoupencem téhož, P. Lamym; podnětem 
jich, jak se zdá, přiklonil se k filosofii Des- 
cartesové. Učil ve shodě s Malebranchem, že 
existence světa zevnějšího jest dokazatelná 
jen na základě zjevení. Jeho spisové jsou: 
Universae philosophiae systema[^tTíii\ky,i6(^i)\ 
Univenae usualis mathemati :ae theoria (tamt., 
1691); Logica (t., 1696); Attimae humanae 
nátura ab Augustina detecta (t., 1698). 

FardinK totéž co farthing (v. t.). 

Fardalf, longobardský vévoda furlanský 
koncem VII. a poč. VIII. stol., vrstevník králů 
longobardských Kuniperta, Liutperta a Arí- 
perta, jichž auktority však zrovna jako vé- 
vodové ostatní dbal nehrubě. Hleděl rozšířiti 
panství a slávu svoji obzvláště na ujmu Slo- 
vanů korutanských. I poštval je zúmysla na 
sebe, domnívaje se, že snadno je zahubí. Ko- 
rutanci také vskutku vpadli do země jeho, 
avšak položili se táborem na příkré výšině, 
kdež se i dobře opevnili. Toho nedbaje F. 
učinil na ně útok, byl však spolu s květem 
rytířstva svého takřka za živa pochován stře- 
lami a kamením (asi r. 705). Šra, 

Faraham [férhemj, lázeňské přímořské 
místo hrabství hampsKého v Anglii, na Ports- 
mouthském zálivu, 13 km ssz. od Portsmouthu, 
stanice winchestersko-chichesterské dráhy, 
se 7934 ob. (1891), výrobou plachtoviny a hli- 
něného zboží a obchodem s uhlím a obilím. 

Farel G u i 1 1 a u m e, franc.-Svýc. reformátor 
(* 1489 u Capu — f 1565 v Neuchátelu), stu- 
doval v Paříži a přilnuv působením Fabra 
Stapulenského, později meauxského biskupa 
Briconneta, k reiformaci, musil r. 1523 opustiti 
Francii; i utekl se do Basileje, kdež veřejné 
hájil T3 thesí v zájmu reformace, byl však 
z podnětu Erasmova vypuzen i odtud. Po ne- 
klidném bloudění usadil se konečně v Aiglu 
(Švýc), kdež kázal a odkud po r. 1528, kdy 
reformace tam úředně byla přijata, podnikal 
missijní cesty po franc. Švýcarsku. V Neuchá- 
telu prosadil r. 1530 úřední přijetí reformace,, 
čímž horlivost jeho kazatelská jeStě vzrostla, 
zejména v Genevě podstoupil 29. ledna 1534 
veřejné hádání, jehož následkem bylo zave- 
dení reformace i v tomto městě. Násl. roku 
zadržel cestujícího Calvina v Genevě, účastnit 
se s ním v říjnu 18^6 disputací lausann- 
ské, kterouž Vaudští jsou získáni pro nové 
učení; ale r. 1538 byli oba vypovězeni z Ge> 
nevy. F. vrátil se do Neuchátelu, kdež vy- 
pracoval pozoruhodné řády církevní, stvrzené 
r. 1542. Vykonal odtud ještě mnoho cest, ze- 
jména do Štrasburka, Met a Gapu, vůbec 
k rozšíření protestantismu mnoho přispívaje. 
Myslitel nebyl značný, ale neúmorný organi- 
sátor. Ze spisů jest jmenovati: Sommaire 



Farensbach — Ibn-ul-Fárid. 



21 



(I. vyd. nezn. data, 2. z r. 1534); Le glaive 
de la parole vérítahle (Geneva, 1550); Du vray 
usage de la Croix (t., 1560). Srv. Kirchhofer, 
DasLeben W. F. (Curich, 1831—33) a Goguel, 
Histoire dc F. (Neuchátcl, 1873). 

FarelUlliaoh JUrgen, válečnfk livonský 
(* ^55^ — + 1602). Pocházel ze staré válec- 
nické rodiny livonské, po různých službách 
vstoupil do družiny cara Ivana IV. Hrozného 
a zvítězil I. srpna 1572 na ř. Oce nad Tatary. 
Přešed potom k polskému Báthorimu, zvítězil 
a Polocka, byv jmenován r. 1586 od Síg- 
munda III polským senátorem. Ve válce 
švédskopolské r. 1592 udeřil na Švédsko, byl 
však od Karla sudermannlandského odražen, 
ale pohanu tuto smyl hrdinnou obranou Rigy. 
Padl pří útoku na Fellin. 

Farewell (angl.), F a r o e 1 [feruel] = s B o- 
hem. 1) F.,holl.Statenhoek, mysnajiž.cfpu 
Grónska na 59' 49' s. š. a 43* 53' z. d., horská 
kupa 300 m vys. ; neleží ve vlastním Grónsku, 
nýbrž na ostrově Eggerském, který s jinými 
ostrovy toto pobřeží lemuje. — 2) F., mys 
na sev.-záp. cípu Nového Zealandu, na 40* 30' 
j. S. a 172* 40* v. d., tvořící s mysem Egmon- 
tovým záp. mez úžiny Cookovy; od mysu 
vybíhá na vých. do úžiny úzká kosa 32 km dl. 
a zvaná F. Špit. 

Farfara, bot. Tussilago Far fara (v. t.), 
pod běl. Listy její (Frae folia) jsou bez 
vQně a chutnají přihořkle svraSčitě, obsa- 
hují sliz, zvláštní tříslovinu, která železem 
zeleně se zbarvuje, a hmotu hořkou (hořči- 
nu). Jako léku užívá se listí pouze u lidu proti 
kašli. šnk, 

Al-Farg^ání (alFergání, Alfraganus) 
AhmedMuhammed benKusair, též Ha- 
sí b t. j počtář zván, arabský astronom 
z konce VIII. a poč. IX. st. po Kr. (f snad 
ok. 830). Žil ve Fergáně v Turkistánu a účast- 
nit se mimo jiné snad i Mamúnovy revise 
astron. tabulek Ptolemaiových Hlavně však 
jest znám svým jinak dosti povrchním ná- 
črtkem astronomie o 30 kap., jenž jest v pod- 
statě jen reprodukcí Almagestu (v. t.), s ta- 
bulkou světa rozdělenou na 7 klimat. Vydáno 
arab. a lat. F. Goliem : Elementa astronomica 
(Amsterdam, 1669), před tím již opětovně la- 
tinsky (J. Hispalensisa: Brevis compilatio 
continens rudimenta astronomica, Perrara, 
1493, Norimberk 1537, Londýn, 1652 a J. 
Christmanna Chronologica et astronomica ele- 
menta, Frankfurt, 1590 a 1618). Rozbor díla 
má J. B. J. Delambre, Histoire de Tastronomie 
du moyen áge (PaříŽ, 1819 pag. 63V F. napsal 
i traktát o astrolabu, o slunečných hodinách 
v mramoru (ruchdma) a o nerovnosti ekliptiky 
(ztraceno). 

Fargasko-Teg^esaoká i«lezntoe jest 
úzkorozchodová, spojuje stanici Vegesack 
prusk. stát. dr. s Fargem na pQdě brémské, 
má délky 10*33 km a vystavěna byla r. 1888 
nákladem asi 980.000 marek. Plk. 

Far^O, město na vých. hranici sev.-amer. 
státu Dakoty, naproti Moorheadu v Minne- 
sotě, na Red-Riveru, odtud splavném, křižo- 
vatka několika drah, v bohaté pšeničné kra- 



jině, má 8000 obyv. (1890) a značný obchod 
s obilím a dřívím i hospodářskými stroji. 

Farg^ot [gó], v severních departementech 
franc. a v Belgii název balíku rukodílného 
zboží, vážícího 150— 160 liber = 64'y—ůg kg 
(ve Franc.) a 70*5— 70'2 /fg" v Belgii. 

Farhábád iFarahábád, Ferahábád), 
město v sev. Persii v prov. Mazenderáně na 
již. pobřeží Kaspického moře při ústí pobřežní 
říčky Tedženu, 30 km sv. od Balferúše, má asi 
1000 obyv., kteří provozují pobřežní obchod, 
a rozvaliny velkého paláce, který býval oblí- 
beným sídlem šáha Abbása, zemřevšího tam 
r. 1628. F. jest starověká Samariana hyr- 
kanská, ze které zachovány zbytky starých 
budov. 

deFariaManoel Severim, dějepisec por- 
tug. (* 1583 v Lisabone — \ 1655 v Evoře), 
dr. bohosloví a kanovník v Evoře. Věnoval se 
studiu dějepisu a starožitností portug. a sebral 
knihovnu vybraných knih a bohaté museum 
kulturních zajímavostí. Ze spisfl jeho důleži- 
tější jsou : Noticias de Portugal (Lisab., 1655 ^ 
dílo země*, děje- a národopisné, obsahující 
tal(č životopisy znamenitých Portugalců; Ví- 
das de Jodo de Barros, Diogo do Conto e Lui\ 
de Camois (Evora, 1624); Relaqdo universal 
do que succedeo em Portugal, e mais provin- 
cias do occidente e oriente de marco 162S até 
todo setembre de 1626 (Lisabon, 1626). 

de Faria e Bimza Manoel, dějepisec 
portug. (* 1590 v Caravelle — f 1649 v Ma- 
dridě), byl v 1. 163 1 — 35 přidělen římskému 
vyslanci markýzovi Castel-Rodrigovi a bydlil 
v í^ímě, pak stále v Madridě. Napsal asi 60 sv. 
děl dějepisných azeměpisných, skoro výhradně 
jazykem Španělským. Vydáno z nich bylo 
pouze 17 svazků. Nejdůležitější z nich jsou: 
Epitome de las historias pot tugue^as (Madrid, 
1626 \ úvod k dalším pracím pojednávajícím 
o rozvoji port. říše v různých dílech světa, 
jež však vySly až po jeho smrti pod názvem 
Europa portugue^a (Lisabon, 1667, 3 sv.); 
Asia portugue^a (t., 1665—75, 3 sv.); Africa 
portugue\a (1681) a nevydaná America portu- 
gue\a a Imperio de China i cultura evangelica 
en él (Madrid, 1642}. F. e 8. byl také básní- 
kem a liter, kritikem. Vydal zejm. kommentář 
ke Camoésově básni A$ Lusiadas (t., 1639) ^ 
dvě sbírky vlastních básní Noches claras (t., 
1624 — 26, 2 sv.); Fuente de Aganipe (t., 1644 
až 1646), z nichž 200 sonetů je psáno v portu- 
galštině, jiné básně v kastilštině. Básním těm 
vadí hlavně nabubřelost výrazu a těžkopád- 
nost obsahu. 

Faribaalt [fóribólt], hl. m. riceského hrab- 
ství v sev.-amer. státě Minnesotě, na stoku 
Canncn-Riveru a Straight-Riveru, 74 km j. od 
sv. Pavla, s nímŽ je spojeno drahou. Má ústav 
pro slepce, hluchoněmé a choromyslné, cpi- 
skopální kollej a 6524 ob. (1890). 

IbnulFárld Abú Hafz Omar ibn Alí, 
arabský básník (* 1181 v Káhiře — f 12341.). 
Jest autorem divdnu, který zjednal mu povést 
předního mystika muslimského. Díván ten 
vydán byl opětovně, s výkladem a franc. úvo- 
dem od Abbé Bergésa (Paříž, 1855). Hammer- 



22 



Fáridpur — Faringdon. 



Purgstall vydal a přeložil z ného Taijet, Das 
hohe Lied der Araber (kasídu na t rýmující, 
Vídeň, 1854), jinou kasídu vydal Wallin (Hel- 
sin^fors, 1850). Dk. 

Féurldpnr, hl. město distriktu v Britské 
Indii, v praesid. bengálském a dívisi dacké, na 
pr. bř. Gangy pod 23* 36' s. S. a 89* 53' v. d., 
.má 10.263 ob. (i 88 z), z toho 5349 hindO, 4856 
muham., mezi nimiž jest mnoho bohatých 
obchodníků. — Distrikt fáridpurský za- 
ujímá území mezi řekami Gangou a Madhu- 
máti v Ganžské deltČ v rozloze 5871 frln^ má 
pfidu poněkud bažinatou, ale velmi úrodnou, 
jež rodí rýži, bavlník, olejně rostliny, indych, 
cukrovou třtinu a j. Obyvatelstvo, počtem 
1,631.734 duší (i88i),je na sev. hindské(58 7o)> 
na jihu muhammedánskě (4X*6*/0), vedle toho 
pak žijí tu domorodí katolíci, potomci to 
Portugalců a žen domorodých. Goalanda na 
stoku Gangu a Brahmáputry jest středem roz- 
sáhlého obchodu. 

FMrln nazývá se moučka cukrová, více 
méně hrubozrnná a probělenfm krystalů 
získaná; je tedy odrůdou konsumového zboží. 
Zvláště v Anglii vyrábí se mnoho bílého fu 
krystalového (Crystals) ze surového cukru ře- 
pového. D, Č, 

Faxina (lat. a ital.), mouka. 

Fariiia: 1) F. Gi o van ni Maria, továrník 
ital. (* 1686 v Craně v prov novarské — 
t kol r. 1766 v Kolíně n.^ R.). Kolem r. 1708 
přišel do Kolína a zařídil si tam obchod s drob- 
ným zbožím, uměleckými předměty a voňav- 
kami. Zvláštní oblibě těšil se výrobek jeho 
»Eau de Cologne*, Kolínská voda, nejspíše 
vlastní jeho vynález. Po smrti F-ny přeSlo 
tajemství výroby této voňavky na jeho bra- 
trovce téhož jména, s nímž F. naposled byl 
spolčen a jehož vnukem jest nynější majitel 
závodu Joh. Maria F. Veliké své rozšíření 
jakož i své jméno děkuje výrobek F-nův Fran- 
couzům za války sedmileté. Ostatně viz Ko- 
línská voda. 

2) F. Salvátore, romanopisec italský 
(^ 1846 v Sorse na Sardinii), studoval práva, 
jmenován i doktorem, ale obrátil se pak brzy 
zcela k písemnictví, usadiv se trvale v Mi- 
láně. F. je z nejplodnějších a nejoblíbenějších 
italských belletristů. Důležitější jeho práce 
jsou: Due amori A Un segreto{iS6g); Fiamma 
vagabonda (1872); Romanio diun ve^ovo( 1874); 
// Tesoro di Donnina (1877), jenŽ měl nezvyklý 
v Itálii úspěch; Amore btndato (1875); Capelli 
biondi fi Dalla spuma del maře (i876.t; Raccontl 
e scene (1878); Oro nascosto (1878); cyklus 
povídkový Mio flglio (1879—81), řada mono- 
grafických Črt ze života rodinného; II marito 
Ji Lďurmď (i88x); Amore ha cenťocchi (i8Sy^ 
pravdivé líčení mravů sardinských; Caporal 
Silvestr o (1884); Ptr la vita et per la mořte 
(1892). F. vyniká hlavně citovou stránkou 
svého umění: bezprostřední naivní sdílností, 
s jakou nazírá na svět. Sentimentálnost i hu- 
mor jsou u něho v jedno pomíSeny. Jeho 
svět je svět malých lidí, jež sleduje se živým 
zájmem. Jako humorista získal si jméno »ital- 
ského Dickensa*, kterážto parallela potud vy- 



stihuje F-nu, že stejně jako Dickens pozoro- 
vatelské nadání své stravuje ve prospěch citu 
ajeho obrazotvorné hry; že stejně jako Dickens 
hraje se svými osobami, žertuje s nimi, baví 
se jimi jako stíny a hrou obraznosti; pro něho 
nemají osoby jeho zájmu objektivného a pla- 
stického. Z tohoto uměleckého způsobu F-nova 
stojí skutečně vysoko dvě práce: Don Oiiscioť 
tino (1889^ a Signor lo. Jinde však právě tato 
citová pohnutost autora zavedla, a práce jeho 
vypadly stínovité a smyté, jednotvárné a ne- 
jasně sentimentálně. Jinou vadou F-novouje 
nedostatek formový, umělecký: vloha plastiČ- 
nosti, vlastní umělecké posvěcení mu chybí. 
Není stilista a tím hlavně padá hluboko pod 
romanopisce veristické. — O F-novi psali 
G. Bogliettí (Scrittori italiani contemporanei, 
1884) a Nino-Pettinati, pak Francouzové Marc 
Monnier (v Revue de Deux-Monde, 1884) a 
Remy de Gourmont, v Německu hlavně Paul 
Heyse. Do češtiny přeloženo : Z mořské pěny 
(»Rod. bibl. Hynkova*), Láska má sto očí 
(příloha »Č. Politiky*), Slepá láska (t.). Ve 
strunách basových (»Rodinná bibl.«). Pan Já 
(Hynek), Chof Laurinin, Mé dítě (Hynek), 
Černá stránka (»Květy<) a j. šld, 

Farina amys^alamm (lat.), mandlové 
otruby, připravují se takto: sprostime sladké 
mandle hydraulickým lisem za velkého tlaku 
mastného mandlového oleje, Čímž nabudeme 
placek moukových, jež pak na mlýnku se 
umelou nebo v hmoždíři utlukou a přiměřeným 
sítem prošijí. Jemného prášku užívá se s pro- 
spěchem jako kosmetického prostředku k mytí 
rukou a obličeje, buď samotného nebo s při- 
míchaným práškem z fialkového kořene nebo 
jiné voňavky. Spotřeba jest značná. Mandlové 
otruby se falšují a nahrazují práškem z jader 
broskvových a divokých kaštanů, do něhož 
se přidá něco mouky pšeničné a prášku z fialko- 
vého kořene. šnk, 

Farlnatl (Farinato) Paolo, malíř ital. 
(* 1524 ve Veroně — f 1606 t.), učeň Ant. 
Badíla a vrstevník Paola Veronesa, umělec 
velmi plodný, živé obrazotvornosti, jehož díla 
jsou plna ruchu a vzletu, ač jim vadí jakási 
manýrovanost a nesprávnost kresby. Nejlepší 
své obrazy maloval pro své rodiště, kde do- 
sud několik jeho prací se zachovalo, zejména 
v městském museu (mimo jiné Bitva Věro- 
ňan& s cis, Bedřichem Rudovousem)^ v kathe* 
drále {Sv. Martin), ve chrámech San Nazzaro 
a San Giovanni in Fonte (rozsáhlé fresky, 
Křest Kristův) a v kostele sv. Jiří, v němŽ 
chová se hlavní dílo F-ovo z r. 1603 Zď 
\račné nasyceni chleby s velmi četnými oso- 
bami. Ve vídcAském Belvederu jsou dva jeho 
obrazy P, Marie s mrtvolou Kristovou a /\)- 
hanská obit, v galerii berlínské Kristovo obé' 
tovdni ve chráme. F. také prý do Escoríalu 
mnoho maloval a zanechal četné kresby a 
rytiny; v Pařížském Louvrů jest 85 jeho 
kreseb. 

Faxinelli Carlo, zpěvák, viz Broschi. 

Farlns^on [féringdn], město berkského 
hrabství v Anglii, 3 km jiŽně od Temže, 
s 5703 ob. (1891), již pěstují chmel a vedou 



Farini — Fariscové. 



23 



obchod 8 vepřovým dobytkem (ročně až na 
50.000 kusfl); známy jsou také faringdonské 
iunky. - Na blízku White Horše Hill, 
pahrbek 2^0 m vys., a hradem dánského pů- 
vodu Uffington C as tle a obrovským tva- 
rem koně (113 ni) vřezaným do jeho svahu 
již v dobách ani^losaských. 

Fmiinl: 1) F. Luigi Caři o, státník a hi- 
storik ital. {* i8z2 v Russi — f 1866 u Ja- 
nova). Usadil se jako praktický lékař v Ka- 
venné, ale upadnuv v podezření u vlády mu- 
sil se r. 1843 vystehovati do Francie, odkud 
se po nastoupení Pia IX. vrátil a stal se 
správcem zdravotnictví v Řtmé. Po revoluci 
by] úřadu zbaven i odebral se do Turína, 
kde založil satirický list La Frusta, vstoupil 
do Azegliova kabinetu jako ministr vyučování 
a pOsobil horlivé pro provedení plánu Cavou- 
rova o sjednocení celé Itálie, v 1. 1859-60 
spravoval jako diktátor Emilii, na to Neapol, 
byl v 1« 1860 ministrem vnitra a v 1. 1862—3 
předsedou ministerstva. Zemřel v blázinci. 
Vydal: Storía dello stato romano dalV anno 
1814 al 18S0 (Turín, 1850—53, 4 sv.; 3. vyd. 
Florenc 1853) a Storia ďltalia dalV anno 
1814 al tSSo (Florenc, 1850, 4 sv.). R. 1850 
zal. satirický list »La Frusta« a polit, listy 
•H. Premontec a »Risorgimento«. Srv. Finali, 
Ricordi della vita di F. (1878). 

2) F. Dome nic o, syn předeSIého (* 1834 
v Montescudu). Vzdélal se na vojen, akademii 
turínské, bojoval r. 1859 a 1866 s vyzname- 
náním, předsedal 1880^-84 sněmu italskému, 
načež r. 1887 stal se předsedou senátu. 

Fárls {^ÚQig, pozdéji i ^^agcti, nyní zříce- 
niny zvané Paléopyrgos), jedno ze Šesti 
lakonských mést achajského pflvodu ve staro- 
věku, v údolí Euróty, jižné Sparty. V okolí 
objevil r. 1889 Cundas slavný kupolovitý hrob 
z doby mykénské u Vaíia Pšk, 

FállA. Ahmed, největší arabský filolog 
novověku (f 1887 v Cařihradě), Arab ze Sy- 
ne, konvertita. Vynikl na poli jazykovědy 
a publicistiky nejen počtem , ale i cenou 
svých prací. Vydával arabský denník Al-D^a- 
váib (Odpovědi) v Cařihradě 1871 a n. o 7 sv. 
obsahu sociálního, politického a belletristi- 
ckého. DOležité jsou jeho doplAky a kritika 
Kámúsu, aÍ-Didsús alal Kámús (Caři hrad, 
1866) a j. 

Fariseové (hebr. perúHm, t. j. oddělení, 
odloučení, řec. tpa^túuZoi), dÁležitá strana 
židovská v I. stol. př. Kr. a po Kr. P(^vod 
mají v reakci proti hellénismu, k němuž při- 
lnula židovská aristokracie. Záhy utvořili moc- 
nou stranu t. zv. chasidím, t. j. zbožných, 
kteří se zavázalí pilně dbáti přikázání zákon* 
nich. Pod vedením Judy Makkabejskéhosúčast- 
níli se boje proti řeckému panství jako samo- 
statná družina {úwaywyrj r. 167). DosáhnuvSe 
náboženské svobody upustili oď dalšího boje, 
ano politické snahy a tendence HaSmoneovcfl, 
založiti domácí dynastii, znechutily se F-eCm 
nadobro. Neshoda — podle svědectví Josefa 
Flavia úplně nahodilá — mezi Janem Hyrka- 
ncm (135 — 105) a F-ei vedla k Šestiletému 
krvavému a váSnivému boji za vladaření Hyr- 



kanova nástupce, Jannaje Alexandra (104 — 79). 
Ale vdova po Alexandrovi, Salome Alexandra, 
byvSi umírajícím manželem upozorněna na 
bezúčelnost domácí války, smířila se s F-ei 
a podporovala i prováděla jejich snahy. Tím 
nabyli F. svrchovaného účinu na záležitosti 
veřejné a nepozbyli ho, ani když Římané, při- 
lákáni jsouce domácími různicemi, učinili vše- 
liké samostatnosti židovské konec. Faríseismus 
sám dalek byl všeliké politické radikálnosti, 
za to však jeho idee o příStím království 
messiánském podněcovaly mysl lidu proti ne- 
náviděné vládě římské. 

Význam i podstata fariseismu v tom zá- 
leží, že jest posledním a nezbytným důsledkem 
pojímání náboženství jako zákona. Zákon velí, 
aby byly vyplněny jeho požadavky, tudíž 
první a hlavní snahou fariseismu jest vyplniti 
přikázání zákona. Náboženství stanoví po- 
vSechné principy, zákon vSak má na zřeteli 
jednotlivé případy; proto záhy dostavila se 
potřeba authenticky vyložiti to, co nábožen- 
ství povSechně přikazovalo. Učení F. věnovali 
se této práci s podivuhodnou pílí a provedli 
ji do podrobností. Podání starších nccgádoaig 
xAv ngiapoxéQonf — jak nazývány výklady a 
dodatky — požívalo neobmezené úcty, a stou- 
penci zásad farisejských byli povinni plniti 
jeho ustanovení jako kterékoliv přikázání. 
Kdo učinil zadost všem požadavkům zákon- 
ním, byl dokonalý; tím ovšem vnitřní cena 
dobrých skutků trpěla a obsah začasté pře- 
cházel v pouhou formu. Ponenáhlu vyvinula 
se mezi F ei jakási duševní aristokracie, která 
se zakládala na plnění zákona. Stoupenci fa- 
riseismu nazývali se vzájemně chabénm^ t. j. 
druhové, společníci; lid byl \im 'amha*drec 
t. j. pozemský. Neprávem bývají F. na- 
zýváni sektou odchylného a mylného učení. 
O zvláštním učení F-eů lze mluviti pouze 
v poměru jejich k Sadduceům (v. t.), od 
nichž uchylovali se i v zásadních otázkách. 
Sluší vytknouti : věřili v nesmrtelnost duše 
a v odměnu i tresty posmrtné. Duše sprave- 
dlivých zdržují se v šeólu, t. j. v podsvětí. 
Nebyla jim cizí víra ve stěhování se duší. 
Duše spravedlivých mohou se převtěliti, t.j. 
přejíti do jiného člověka a oživovati jej 
(metemsómatósis); duše nespravedlivých mo- 
hou se přidusiti, t. j. vejíti do člověka živého 
a všelikým způsobem jej trápiti (metempsy- 
chósis). Těla zemřelých vstanou z mrtvých a 
budou účastná trestu neb odměny. Bůh vzkřísí 
sice napřed Židy spravedlivé a bude s nimi 
vládnouti v království messiánském, ale na 
konci věku vzkřísí všechny lidi a bude je po 
zásluze souditi. Jsou duchové dobří i zlí, kteří 
na Člověka působí. Dobré i zlé děje se z vůle 
boží, a zdánlivě svobodné jednáni člověka zá- 
visí na vSemohoucnosti boží. Bůh, dav zákon 
a učiniv smlouvu s lidem vyvoleným, zavázal 
se přísným právem odměniti plnitele zákona, 
učiniti je účastnými království messiánského 
a věčně je oblažiti a j. — Srv. hlavně J. Well- 
hausen, Die Pharisáer und die Sadducáer 
(1874); Cohen, Les Pharisiens (Paříž, 1877); 
Weber, System der altsynag. pal. Theologie 



24 



al Fárisí — Farnabazos. 



(i88o);Montet,Essai suries originesdes parties 
Sadd. et Phar. (Paříž, 1883). -ros. 

al Fárlsi Abú Alf al Hasan ben Ah- 
mtó, přední arabský grammatik své doby 
(* 900 v městé Fasá v Pcrsii — f 9^7 v Bag- 
dáde). Vzdélav se v Bagdádě pod učiteli gram- 
matiky Zadždžádžem a Ibn-us-Sarrádžem, pu- 
toval hlavnČ po Sýrii, načež žil u dvora 
Saifuddaulova v Halebu, stýkaje se mnoho 
zvláště s básníkenr. Mutanabbím, a později 
u dvora Bújovce Adududdauly v Šírázu. Na- 
psal řadu spisů grammatických alJdáh fin- 
nahv (Objasnění v oboru syntaxe), at tekmi- 
letu fiťtasrifi (doplněk o tvarosloví), dodatky 
k Sibavaihiově knize, fadu otázek o sporných 
otázkách grammatických, nazvanou dle měst, 
v nichž povstaly, otázky halebské, bagdád* 
ské, šírázské, basorské atd., o čteních koránu 
atd. Ve vlastních spisech zaznamenal i nauku 
Zadždžádžovu. Žákem jeho byl ibu Džinní. 

F&rkas (farkašj: 1) F. András, mravo- 
kárný básník lat a maď., jenž žil v XVI. st. 
Jeho zpěv o maďarském a židovském národě: 
Cronica de introductione Scyttavum in Unga- 
riam et Judeorum de Aegypto (Krakov, 1538) 
vyšel několikráte tiskem, zejména v Hoifgref- 
fově sbírce a ještě r. 1830 v ročníku Minervy 
v Kosici vydávané. Též přeložil do maďar- 
štiny Petra Borncmiszy některá díla latin- 
ská. — 2) F. Jánoš, grammatik maď., vy- 
dal r. 1771 (ve Vídni) praktickou mluvnici 
jazyka maď,, která ve třinácti vydáních po 
celé století se udržovala. — 3) F. Mihály, 
hosp. spisovatel maďař., vydal několik děl 
z oboru polního hospodářství a redigoval 
1866 — 69 časopis Falusi Ga\da (Vesnický 
Hospodář). — 4) F. Miska, proslulý cikán- 
ský hudebník, naturalista ["^^ 1829 v Rábu); 
některé jeho skladby jsou po Uhrách velmi 
oblíbeny a rozšířeny. — 5) F. Sándor, viz 
Boloni. — 9) F. O don, hud. skladatel maď. 
(* 1852 v Jász Moncstoru), studoval v Buda- 
pešti techniku a navštěvoval zemskou hudební 
akademii. Později oddal se zcela hudbě. 
R. 18S1 stal se kapelníkem národ, divadla 
v Kološi a ředitelem tamější hudební Školy. 
Kromě skladeb komorních a církevních slo- 
ž 1 oblíbené opery: Bajadér (1876;, Tiindér 
fonds (Čarovný pramen, 1881) a Vexeklók 
(Kajicnící, 1894*. Bbk. 

Farkasd [-ašd], městys uherský v župě 
nitranské, na pr. bř. Váhu, okr. šalanském, se 
4819 maď. ob. (1890), kat. a ev.-ref. farními 
chrámy, 2 elem. Školami a poštou. Obyv. za- 
bývá se rolnictvím a zahradnictvím; zvláště 
kapusta farkasdská má dobré jméno. R^, 

Farkaji-Viikotlnovfó Ljudevit viz Vu- 
koti novic. 

Farlatl Daniel, historik cirk. {* 1690 
v San Daniele — f 1773 v Padově), Člen řádu 
jesuitského, pomáhal Ríceputimu při pořádání 
materiálu k dějinám illyrské církve a uvázal 
ne po smrti Riceputiho v sepsání tohoto díla 
lUyricum sacrum (Benátky, 175 1 — 1819, 8 sv ), 
kteréž dovedl do 4. svazku; ostatní svazky 
zredigoval Coleti. Dílo to obsahuje dějiny 
církevní Salony, Spletu, Zadru, Dubrovníka, 



Budvy a illyrské martjTologium. Kromě toho 
vydal: De avtis criticae inscitia autiquitati 
obiecta (t , 1777). 

Farley (fárlt] James Lewis, angl. novi- 
nář a národní hospodář (* 1823 v Dublině), 
po krimské válce nastoupil místo v Bance 
ottomanské jako účetní v Beyrútu, stal se 
r. 1860 gener. účetním turecké státní banky 
v Cařihradč a r. 1870 tur. konsulem v Bristolu. 
Jako novinář a spisovatel hleděl evropskému 
obecenstvu poskytnouti správný obraz spo- 
lečenských, kulturních a hlavně obchodních 
a národohospodářských institucí tureckých. 
v jehož mravní i hospodářskou budoucnost 
dlouho věřil. Teprve později, hlavně po válce 
rusko-turecké, hlásá úpadek Turecka a věnuje 
péro svoje mladému Bulharsku. Sem hledí 
poslednější jeho úvahy: Decline of Turkey^ 
Effvpt, Crprits aud Asiatic Turkey a Sew Bul- 
garia. Ze starších spisů jmenujeme zde: Two 
years' travel in Syria (Londýn, 1858); Tlie 
tesources of Turkey (t., 1862 ; Banking in Tur- 
key (t., 1866) a nejdůležitější z nich Turkey, 
its rise, progress and present condition (t., 1866) 
a Modem Turkey (t., 1872). 

Farm (angl./arwi), farma, dříve nájemný 
statek, nyní statek vůbec, jehož majitel na- 
zývá se v Anglii landlordem, landownerenif 
kdežto nájemce sluje tenantem. Farmer, 
farmář jest hospodář, /arm/w^, farmářství 
pak obírání se polním hospodářstvím; home 
f. jest usedlost náležející veIS;ostatkáři a jím 
samým spravovaná Farmářství v původním 
svém významu (pronajímání) trvá dosud ze- 
jména v Irsku, kdežto americký farmář jest 
vždy zároveí^ též majitelem f-y. Název f. po- 
chází z anglosaského fearmé neb feorme = 
potraviny, jimiž se původně nájemné platí- 
válo. 

Farmaoeut (z řec. , lékárník. 

Farmaole (z řec.) viz Lékárnic tví. 

Farmaka (řec), léky. 

Farmakogiiosie (z řec). lékoznale- 
ctví. 

Farmakologie (z řec), nauka olécích. 

Farmakopoea (z řec) viz L é k á r n i c t v í. 

Farmville, městečko s několika tisíci 
obyv. ve Virginii (Sp. Obce sev. amer.), na 
ř. Appomatoxu, s dosti značným obchodem. 
Zde byl 7. dub 1865 gen. Lee, vrchní velitel 
jižních odStěpenců, obklíčen vojskem generála 
Granta a zatlačen k Appomatox-Stationu, kde 
9. dub kapituloval. 

Famabazoa, satrapa perský v Daskylioně 
v severozáp. Malé Asii. obratný státník, který 
rozmíSek Reků evropských užíval obratně ve 
prospěch krále perského. R. 412 spojil se se 
Sparťany, kteří na radu Alkibiadovu k němu 
o pomoc se obrátili, a podporoval je až dr. 
vítězství AthéAanů u Abydu a Kyzíku, načež 
uzavřel s Athénami mír. R. 404 přijal prcha- 
jícího Alkibiada i velice si ho oblíbil; ale kdy/ 
Lysandros žádal si hlavy Alkibiadov^*. dal ho 
v městě Melisse zavražditi. Za povstání Kýra 
ml. zůstal věren Artaxerxovi i musil od r. 39a 
bojovati se Sparťany, kteří vtrhli do jeho sa- 
trapie. Války té pro řevnivost satrapy Tissat 



Farnakés — Farneská sbírka 



25 



ferna nevedl Šťastně; teprve po zavraždění 
'lissafernově nabyl na dvoře královském roz- 
hodného vlivu, přijal Konóna, poskytl mu to* 
lik prostředků, že mohl sobě zříditi značné 
loďstvo, a konečně r. 394 spojil loďstvo per- 
ské 8 Konónovým, velel vedle Konóna v bitvě 
u Knidu a obrátiv se na ostrovy, vyháněl 
odevšad harmosty spartské. R. 393 opanoval 
Kythéru, a zásobiv Athény hojně všemi po 
třebami a odevzdav Konónovi 50 talentů k dal- 
šímu vedení války, navrátil se do Asie a žil 
v Susách při dvoře královském. V 1. 377-374 
svěřeno mu bylo potlačení vzpoury v Egyptě; 
úkolu toho nevykonal i upadl v nemilost. 

FAm&kéSy jméno králů pontských: F. I. 
(190 — 170 př. Kr.), nástupce Mithradata III. 
a děd Mithradata VI., mocný panovník a 
obratný diplomat, jenž kořistě z nespořáda- 
ných poměrů maloasijských napadl r. 182 př. 
Kr. Eumena II. pergamského, Ariaratha V. 
kappadockého a Prusiu bithynského. Válka 
ta, která vedena byla od F-ka s najatým voj* 
skem žoldnéřským, jest zajímavá tím, že obě 
strany obracely se k senátu římskému o pro- 
střednictví a vyzývaly tím přímo Řím, aby 
věnoval poměrům maloasijským pozornost a 
pomýšlel na rozšíření panství svého v tomto 
směru. Hned na počátku války F. opanoval 
Sinópé a čásf Kappadokie, kdežto jeho voje- 
vůdce Leokrítos poplenil r. 181 Galatii a do- 
byl města Tieonu. Teprve r. 175 př. Kr. F., 
donucen byv silným útokem spojenců, zavřel 
mír, vydal opanované země, ano zavázal se 
zaplatiti velikou válečnou náhradu, ale po- 
držel Sinópé, které učinil svým sídelním mě- 
stem, i dal sem přenésti hrobku králů pont- 
ských a rozšiřoval říši svou na východě 
mezi horskými národy kavkázskými, jak za- 
ložení města Famakie dokazuje. Posledně při- 
pomíná se u Polybia v zimě z r. 170 na 169. — 
2) F. II., syn Mithradata VI., postavil se r. 63 
v Čelo vzpoury proti otci svému a uvedl ho 
tím do takové tísně, že Mithradat dal se v Pan- 
tíkapai dobrovolně od keltského žoldnéře za- 
biti. F., oznámiv Pompejovi pád otcův, ob- 
držel za odměnu titul přítele a spojence ná- 
roda římského a země otcovské na severu a 
východě Černého moře (Rosporskou říši) aŽ 
na Fanagorii, která prohlášena byla za svo- 
bodné město. Nad říší tou vládl F. krutě až 
do bitvy u Farsala r. 48, kdy. opanoval Fa- 
nagorii, vtrhl do Malé Arménie, porazil Cae- 
sarova legáta Gnaea Domitia Calvina u Niko- 
pole a strojil se obnoviti říši otce svého 
v nejširších hranících; byl však 2. srpna 47 
od Caesara u Zely poražen {veni, vidi, vici), 
tak rozhodné, že musil prchati do říše Bos- 
porské, kde za krátko padl v boji proti místo- 
držiteli svému Asandrovi. 

FMmboTOnffli f-bro], město hampského 
hrábstvi v Anglii, stanice Aldershotu, má 
11.604 obyv.^ (1891), zásobujících londýnský 
trh jahodami, a mausoleum s ostatky Napo- 
leonů III a IV. (od 1888). V F-u sídlí také 
býv franc. císařovna Eugenie. 

FambUlily malé, ale četně navštěvované 
lázeňské místo ve Švýc. kant. luzernském 



(okr. Entlebusch), 704 m n. m., v rozkošném 
údolí, dobře chráněném proti větrům. Al- 
kalicko-Železitého pramene užívá se již po 
300 let. 

Famese [-néze], slavný rod ital., jehož jmé- 
no pochází od zámku Farneta blíže Orvieta 
a jenž počátky svými sáhá až do stol. XIII. 
První založil velikost rodu toho Alessandro 
F., stav se papežem pode jménem Pavla III. 
Ten nemoha na císaři Karlu V. vymoci, 
aby syna jeho Petra Ludvíka povýšil za 
vévodu milánského, jmenoval ho nejprve vé- 
vodou z Castra a Rorcigliona a r. 1545 mu 
daroval Parmu a Piacenzu, jež Stolici římské 
náležely od r. 1512. Pietťo Luigi vládl krutě 
a proto r. 1547 zavražděn, načež Ferrante 
Gonzaga, místodrŽitel Karla V. v Miláně, ob- 
sadil Piacenzu. V Parmě však udržel se 
Ottavio F., syn před., jemuž později Pia- 
cenza vrácena. Sňatkem s Markétou, neman- 
želskou dcerou Karla V., smířil se s Habs- 
burky a vládl zdárně až do smrti r. 1585. 
Syn a nástupce jeho Alessandro F. vycho- 
ván byl ke stavu vojenskému. Bojoval proti 
Turkům u Lepanta r. 1571, byl důvěrným 
rádcem Juana ďAustria i jmenován od Fi- 
lipa II. r. 1578 místodržitelem v Nizozemí. 
V úřadě tomto vedl sobě nejenom chrabře, 
nýbrž i s velikou chytrostí. Zachoval jižní 
krajiny nizozemské, katolické, království Špa- 
nělskému, způsobiv, že jim vrácena byla 
práva politická; protestantům pak odňal ně- 
kolik měst. Tak r. 1579 dobyl Mastrichta, 
r 1584 zabral Gent, Bruggy, Ipry, donutil 
Brussel ke kapitulaci a r. 1585 téŽ Antorf. 
R. 1586 stav se vévodou parmským a píacenz- 
ským, opanoval Grave, Venloo, Neuss a r. 1587 
dobyl Sluysu Ale po ztroskotání »veliké ar* 
mády« r. 1588 nemohl jiŽ proti Hollanďanům 
postupovati výbojně. Ku posilnění katolíků táhl 
čtyřikráte do Francie proti Jindřichovi IV. 
R. 1590 vybavil z tísně Paříž a r. 1591 Rouen, 
avšak, nemaje dosti podpory, mnoho nepoří- 
dil Zemřel r. 1592. Syn a nástupce jeho 
ve vévodství parmském a piacenzském. Rá- 
nu cc i o, panoval krutě i zemřel r. 1622. 
Od o ar do, syn Ranucciův, válčil proti papeži 
Urbanovi VIII., jenž mu pro dluhy zabavil 
Castro, i f r. 1646. Poslední potomci slavného 
někdy rodu byli Ranuccio 11. (f 1727) a 
Antonio (f 1731). Po smrti Antoniově vé- 
vodství parmské připadlo Donu Carlosovi, 
synu krále Spán. Filipa V. a manželky jeho 
Alžběty Parmské z rodu Farneského, 
dceři vévody Odoarda II. Sra, 

Farnesliia (villa) viz Architektura, 
688, 1 si. 

Farneská ■birka. Vzácné památky umě- 
lecké náležející rodu Far ne se chovány byly, 
pokud rod tento žil, v paláci Farneském 
v Římě. Největší jich Čásf získána byla Aleš- 
sandrem Farnese, pozdějším pap. Pavlem III. 
Inventáře vzácné této sbírky otištěny jsou 
v Documenti inediti per servire alia storia dei 
Musei ďltalia^ I, str. 72 a IV., str. i86. Po 
vymření rodu toho r. 1790 připadla sbírka 
jeho králi neapolskému, převezena za dozoru 



26 Farneský býk. 

R. Venutího a F. H>clierta do Neapole a ulo- (dle jinoch jest to pastýř). Pes vedle ní ho ae 

žena v tehdejElm muaeo Borbonico, nyníjiira naUzajfcf jest asi lovfím paem Zíthovým. 

N^. museu. Čáat sbírky byla r. 1864 prodána. Baíc BOUioSf vyzdobena jest rflzn^mi píed- 

Nejznáiníjií antiky tito Bbfrky j*ou: Farně- míty (cista a zlomený thynoi poukazují 

aký býk (Tbio Famese, vybr. Č. 14ZI.), kolos- k slavnosti Díonysoví, pfi nii potrestání Dir- 

sální roramorové eouaoSI, r. 1546 nebo 1547 za Čino vykonáno) a tkupinami ivlfat. Sousoil 








pageíe Pavla UI. v thermách Caracallových 
u Rfma nalezení, od r. 1786 chované v Nea' 
poli, nejprve v Královské ville, nyní v Nár. 



u pfitomnosti Anliopiny k rohQm býka při- 
vazuji, chystajíce ji praví tu smrt, kterou 
Dirké matce jejich připravovala. Seina ode- 
hrivá se na Kilhairónu a pfitomen ji jest 
bOh hory této, zobrazeny v podobí chlapce 



kí bík. 



bylo asi v XVI. stol. od G. della Porta re- 
staurováno a sice ne ve vEech Částech Stastní; 
zejména Dirké jest zcela nesprávní restauro- 
vána, jak svídCÍ již prílii volné její postaveni. 
Vnitřní dojem, její sousoSÍ Činí, není příznivý. 
To, co vidíme před icbou zobrazeno, jest akt 
svrchovaní brutality, jeito dva statní mladíci 
bezbrannou íenu vrhají v dísnou smrt, a nic 
neváži zde poukazovati k očisťujícímu mo- 
mentu odplaty, Neraese, jei Dirku za trýz- 



Farncský býk — Faro. 



27 



néni Antiopy zastihuje, vydávajíc ji v tutéž 
smrt, již Antiopé připravovala, ponévadž-po* 
mstu na Dirce nevykonávají bozi, n^brž lidé. 
Pathétický, silné na eífekt vypočítaný ráz 
sousoší, jakož i provedení samo, nasvědčují 
tonou, že dílo vzniklo v dobé diadochů. Pfl- 
vpdci sousoSf jsou dle zprávy Plinia staršího 
(3^9 33^ Apollónios a Taurískos z Trall. (Frie- 
derichs-Wolters, Gípsabgiisse č. 1402). 

Héraklés Farnese, kolossální, 5*3 m 
vysoká socha mramorová, jeŽ r. 1540 v ther- 
mach Caracallových byla nalezena a umístčna 
v paláci Farneském; od r. 1790 jest v Nea- 
poli. Zobrazen jest Héraklés po mnohých a 
těžkých zápasech odpočívající: levým paždím 
opírá se bohatýr o kyj opfený o skálu (pfes 
kyj přehozena jest kůže lví), hlava jest chabě, 
mdle skloněna, neobyčejné napjetí svalA a žil 
poukazuje k předchozímu obrovskému namá- 
hání. Hlava sochy jest na obrovské formy 
těla poměrně malá a upomfná na typus masky 
otrikolské, ústa jsou pootevřena, výraz obli- 
čeje melancholický. Jakožto tvCrce díla jme- 
nuje se na nápise uměleckém Glykón athén- 
ský. Glykón však jest patrné jméno pozděj- 
šího kopisty. TvArcem originálu byl, jak do- 
kazuje zejména socha Hérakleova v palazzo 
Pitti ve Florencii, Lysippos (Friederichs-Wol- 
ters č. 1265). 

Mramorová socha zvaná Flora Farnese, 
3*5 m vysoká, byla nalezena rovnéŽ v ther- 
mach Caracallových jakožto torso: scházela 
hlava, nohy a obě ruce až k loktfim. Restau- 
raci torsa provedl v XVI. století Guglíelmo 
della Porta a sice restauroval sochu jakožto 
Floru. Části jím doplněné byly však později 
odstraněny a r. lygíiS provedena nová restau- 
race Filippem Taglionim a Carlem Albacci- 
nim, kteří sochu restaurovali opět jako Floru. 
Winckelmann pokládal sochu tu buď za Musu 
(Erató nebo Terpsichoru) nebo Hóru, jiní 
pokládali ji za tanečnici, jiní za Hébu. Zcela 
jisté pojmenování sochy nebylo dosud po- 
dáno (Friederichs-Wolters č. 1484). 

Dále uvésti jest Héru Farnese (F. W. 
č. 500), torso Dionysa (F. W. č. 1286), 
Amazonku umírající (F. W. č. 1411), 
poprsí Homéra, Apollóna, Afroditu, 
hlavu Caracallovu, Sermíře Farně- 
ského a j. Některé antiky ze sbírky F-ské 
přišly do jiných museí, na př. D iad umě- 
no s Farnese do britského musea (F. W. 
č. 509) a j. vy. 

FameÁý ^k viz Farneská sbírka. 

Fameaký RéraUés viz Farneská 
sbírka. 

FameflkÝpaláo viz Architektura, 688. 
I si.; vyobr. viz přílohy tamže, tab. XI. 

Famham |(&rnhem], město surreyského 
hrabství v Ani^lii, na 1 bř. ř. Wey, přítoku 
Temže, 9 km jižně od Aldershotu, má staro- 
bylý hrad biskupA winchesterských, kostel 
z XII stol. a 5545 ob. (i 89 i), vedoucích hlavně 
obchod s chmelem, který se v okolí u velké 
míře pěstuje. Zde nar. se Will. Cobbet. Na 
blízku Waverley Abbey z poč. XII. stol., 
po němž sir Walter Scott nazval své romány I 



Waverley Novels, a Moorpark, kde Jon. 
Swift pojal náklonnost ku Stelle. 

Farnliam ElizaWoodson, spisovatelka 
a lidumilka amer. (* 18x5 na Novoyorsku — 
t 1864 v Nov. Yorku). Její dívčí jméno bylo 
Hurhaus. Od r. 1841 žila v Nov. Yorku a 
věnovala se filantropii. V 1. 1844—48 byla 
představenou státního ženského vězení v Sing- 
Singu. Na to strávila několik rokfl v Kalifornii 
a založila společnost ku podporování žen ze 
západu se přistěhovavších. Napsala: Life in 
Prairie Land (1846); California, Jndoors and 
Out (1856); A(y Earhr Days (1859); "^oman 
and her Era (1864); The Ideál Attained (1865). 
Její manžel Thomas Jefferson F. (* 1804 
ve Vermontu — f 1848 v Kalifornii) pořádal 
výpravu přes kontinent do Oregonu a vydal 
cestopisy: Travels ina Oregon Ten'ítory (i^/^2)\ 
Travels in California (1845) a j. 

Farní beneflolum viz Fara a Farář. 

Farní kostel viz Farář a Kostel. 

Farní obeo viz Farář. 

Farní osada viz Farář. 

Farní prímus viz Farář. 

Farní škola viz Škola. 

Farní úřad viz Farář. 

Famowski (Famovius), sektář polský 
(\ 1615), jal se r. 1568 popírati Ducha sv. a 
hlásati, Že křest platný jest jen tehdy, byl-li 
vykonán pohroužením. Stoupenci jeho, Far- 
noviáni, spojili se po jeho smrti s unitáři. 
Mimo jiné vydal r. 1573 tři spisy: Oka^anie 
sfais^owania i wy^nania prawd\iwej nauki; 
O ptajomošci i wy^naniu Éoga ; Nauka o kar- 
nosci chťTescijaňikiej, 

Fanuucé ostrovy, skupina nízkých skal- 
natých ostrfivkfl, 7 km od sev.-vých. pomoří 
northumberlandského v Anglii, naproti Bam- 
borOugh, 8 dvěma majáky a plavbě nebez- 
pečnými břehy. 

Famw^orth [-nííorthl, průmyslové město 
lancasterského hrabství v Anglii, stanice man- 
chestersko-boltonské dráhy, 13 km sev.-záp. 
od Manchesteru, má velké železárny a prá- 
delny, značnou výrobu plachtovín a 23.758 ob. 
(1891). 

Faro [fáruj: 1) F., hl. město portugalského 
distriktu, zaujímajícího býv prov. Algarve, leží 
na již. pobřeží země v bažinaté rovině po- 
břežní, bez vegetace, naproti písčitému ostrovu 
dos Caes, jenž dělí město od iírého okeánu; 
jest pěkně stavěno, s krásným náměstím (Pra9a 
da Rainha), má kathedrálu, několik bývalých 
kláSterfl, bohoslovecký seminář, vojenskou 
školu a jest sídlem biskupa, úřadů distrikt- 
nich i mnohých konsulfl. Na pahorku na vých. 
straně města pne se starý zámek, obklopený 
rozvalenými hradbami maurskými, nyní sídlo 
úřadů. Přístav města jest sice prostranný, ale 
náplavem pobřežních říček zanesen, tak že 
i za přílivu má jen 5 m hloubky a je přístu- 
pen toliko malým lodím. Přes to provozuje 
obyvatelstvo (8561 r. 1878; dle odhadu r. 188 1 
10.500) velmi Čilý obchod s jižním ovocem, 
olejem, exportem rybami; avšak vedle toho 
kvete tu též pobřežní plavba, rybolov, výroba 
lan, soli a dolování na antimon. V okolí města 



28 



Faro — Farory. 



daří se nejlepší vína algarvská. Nedaleko Fara 
u vsi Estoy odkr5'ty zbytky starověkého města 
Ossonoby a nalezeno tam množství římských 
starožitností. F. dostalo se Portugalsku 1249, 
dobyto byvši králem Alfonsem III. na Ma* 
rokku; r. 1596 spáleno od Angličanů ar. 1755 
skoro celé zničeno zemětřesením. Distrikt 
farský zaujímá 4858 km^ s 204.037 ob. (1881). 
Pomřry přírodní a dějiny viz pod Algarve. 

2) F. Punta del F., severovýchodní cíp 
ostrova Sicílie, vybíhající v ostrý skalní mys, 
opatřený majákem; na blízku jeho leží rybář- 
ská ves F. 

3) F. F. di Messina nazývá se někdy též 
Messinská úžina (Stvetto di Messina) mezi 
Itálií a Sicilií. 

4) F. Fůro, Páro, levý přítok řeky Binue 
v záp. Súdáne v Africe, pramení se v horách 
sev. od města Ngaundere, teče nejprve k se- 
verozápadu, potom přímo na sever a vlévá se 
u Taepe nad Jolou do Binue. Tok jeho je 
velmi prudký, Šířka při ústí obnáší 600 m, 
avšak hloubka toliko i m. Ústí řeky této a 
čásf dolního toku objeveny r. 1851 Barthem 
a vrchovisko její v Adamavě prozkoumáno 
r. 1885 od Flegla. 

Faro, hra, viz Farao. 

Faro jmenují Belgičané zakyslé, našemu 
jazyku nehovící pivo, jež jako národní nápoj 
bez kvasu připravují. Fy. 

Fardry (Fa^róer ~ ovčí ostrovy), souostroví 
dánské v Atlantském okeáně mezi 61" 26' až 
62® 25' s. S a 6* 19' až 7* 40* z. d., 380 írw sev. 
od sev. cípu Skotska a 445 /rm jihových. od 
Islandu, skládají se ze 24 větších ostrovů 
(z nichž jen 17 jest obydleno^ k nimž druží 
se ještě značný počet malých výsep i útesfl, 
a zaujímají dohromady 1332 km"^. Největší 
z těchto optrovů jsou Stromo (358 km^), Ostero 
(275 /cm'), Suderb (210 km^, Sando (130 km^) 
a Vaagó (ijokm^). Pobřeží všech ostrovů 
jest srázné a mocně rozerváno množstvím 
fjordů a úzkých průlivů, tak že tvoří nej- 
bizarrnější tvary v podobě hradeb, věží, útesů 
a j. Na některých místech, zejména na sev. 
a záp., jsou stěny pobřežní tak srázné, že výši 
jednotlivých mysů možno přes 300 m přímo 
měřiti olovnicí. Dobré přístavy a kotviště, 
jež toto pobřeží tvoří, trpí velice častými 
bouřemi a silným prouděním mořským (hlavně 
na jihu). Horopisně tvoří F. planinu asi 
300 m vysokou, která ve srázných stupních 
spadá k moři a ve stejných stupních zdvihá 
se v temena zvaná domácím jménem tindur; 
nejvyšší z těchto jest Slattare tindur (915 m) 
na Ostero, dále Skellingfjeld (763 m) a mys 
Mylingur (691 ni) na Stromo. Ale planina ta 
jest prorvána hlubokými údolími, k nimž druží 
se také cirkusová údolí, kterých často několik 
nad sebou se nachází. Zvláštní tento ráz jest 
následkem geologického složení ostrovů ; mimo 
některé břidlice a uhelná ložiska připisuje se 
původ jich době miocenní a mladší vyvřeliny 
na všech ostrovech převládají. — V uložení 
střídají se pravidelně vrstvy trappového por- 
fyni s vrstvami čediče, doleritu a j., v moc- 
nosti 50 - 100 m ; mezi ně pak vsunuty jsou 



vrstvy hlinité v síle 0*3 až i m. Tato hlína 
rychle zvětrává a vodou se odplavuje, načež 
uvolněné skaliny se sřicují, tvoříce obrovská 
pole kamenitá iuvd)^ kdežto zbytek pravidelně 
zůstává jako kolmá stěna {hamar). Údolí jsou 
z pravidla hluboké prorvy skalní, tvoříce nc- 
schůdné rokle (škard) a jen údolí k moři ote- 
vřená (bottnar) jsou schůdnější. F. v nynější 
svojí podobě jsou zbytkem rozsáhlé druhdy 
a souvislé massy vulkanické, která od ledové 
doby nedoznala změn výbuchy sopečnými, 
ale za to rozervána působením moře, sněhu, 
dešťů, ledu a mlh. Nyní jest jisto, že sou- 
ostroví to nebylo pokryto spoustami ledu skan- 
dinávského ani ledovci od severu se posunu- 
jícími, nýbrž mělo vlastní pokrov ledový. 
Z nerostného bohatství pozoruhodno je ka- 
menné uhlí, jehož dobývají u Qualby na Su- 
deró, a opály. Podnebí jest vlivem Golfského 
proudu velmi mírné, ale nepříjemné, nadmíru 
vlhké a mlhavé, tak že na i jasný den při- 
padají 3 mlhavé; rozdíl v teplotě zimní a letní 
jest nepatrný, nebof Thorshavn vykazuje prů- 
měrnou teplotu 6'5*C, a to v zimě 3*i* (mír- 
nější než v nížině lombardské), v létě pak 
10*9* C. Zima jest tak mírná, že fjordy nikdy 
nezamrzají a koně i ovce žijí po celý rok 
pod širým nebem, ale naproti tomu léto je 
chladné a vlhké, takže obilí neuzrává; nej- 
teplejší měsíc jest červenec, nejstudenější pro- 
sinec. Průměrný stav tlakoměru na ostrovech 
obnáší 754*5 mm, srážky za rok 1595*4 mm, 
dnů deštivých a sněživých počítá se 279. 
Sníh padá zřídka. Velmi Častým zjevem jsou 
prudké bouře, které brání vzrůstu stromoví. 
Květena souostroví tohoto je skrovná a ze- 
jména stromů tam není, čehož příčinou jsou 
jednak zmíněné bouře, jednak skrovná vrstva 
prsti pokrývající skály; naproti tomu však 
oplývají F. výbornými lučinami a pastvisky 
a ve vyšších polohách objevuje se květena 
arktická; počet druhů rostlinných, dle udání 
Bergova, obnáší 307. — Zvířena zastoupena 
jest nejvíce mořským ptactvem Talkami, papu- 
chalky severními, kajkami a j.), obývajícím 
v millionech t. zv. »ptačí hory«, ze kterých 
proslulé jsou zejména útesy u Westmans- 
havnu ; vedle něho pak velmi rozšířeni jsou tu 
krkavec, holub skalní (Co/i/m^a livia) a zvláštní 
druh střízlíka {Trofílodyíes borealis Wús), — 
Obyvatelstvo počtem 12.954 dufie (1890) 
jest germánské, původu norského, ale během 
času odlišilo se od něho jak jazykem tak 
i fysickými vlastnostmi a obyčeji, že dlužno 
je pokládati za zvláštní kmen od ostatních 
Skandinávců rozdílný. Fařané jsou celkem 
postavy Štíhlé a vysoké, světlovlasí, modro- 
ocí, někdy též černoocí, s obličejem okrouhlým, 
povahou pak jsou dobrosrdeční a upřímní, 
nábožní, ale při tom velmi pověrčiví. Obý- 
vají ve dřevěných domcích pokrytých raše- 
linou a drnem, a ve vnitrozemí vyskytují se 
také chatrče bez oken, kde toliko otvor ve 
střeše propouští světlo a kouř. — Výživou 
jsou v prvé fadě odkázáni na moře a jako 
plavci, rybáři a lovci mořského ptactva ne- 
mají soupeře v odvaze a snášení útrap Orba 



Faróry. 



29 



na ostrovech jest jen skrovná, poněvadž jf 
podnebí nesvědčí; z obílí pěstuje se tu něco 
ječmene, který však zhusta ani neuzraje, za 
to však daří se zemčata, fípa a nějaká zele- 
nina. Naproti tomu výborně hodí se F. k cho- 
vu dobytka, zejména koní a ovcí; skot a koně 
.chovají se ve skrovném počtu, kdežto chov 
ovcí provozuje se v rozsáhlé míře, tak že 
i celému souostroví od toho dostalo se jména; 
počet ovcí páčí se na 150.000— 200.000 kusů. 
Každoročně zabíjí se 30—40.000 kusů, vlna 
pak z největší části spracovává se doma; Fá- 
rané sami odívají se vesměs látkami vlněnými 
a ještě vyvážejí značné množství vlněného 
oděvu, hlavně kazajek, známých pode jmé- 
nem » kazajky Islandskéc Velmi výnosný jest 
též lov ptactva (maso se suší, peří pak jest 
důležitým zbožím vývozným) a ryb, zejména 
kulatohlavců (Delphinus globiceps)^ jichž v do- 
brých létech uloví se 2—3000 kusů.— Poli- 
tická správa spočívá v rukou dánského 
správce, jemuž přísluší nejvyšší moc politická 
i vojenská; jemu přiděleni jsou zemsky fojt 
(Landvoged),}cni vede správu policejní i berní, 
a soudce {Soreuskriver), Pro administrativní 
správu rozděleny jsou F. v 6 okresů {Syssel), 
jejichžto představení (Sjrsselmánd), \mtnoysini 
od nejvyššího správce, jsou ve sporných zá- 
ležitostech I. instancí. F. však mají od roku 
1856 také vlastní zastupitelstvo {Lagthiug), 
jež skládá se z 18 členů volených na 4 léta 
a politického správce ostrovů i probošta. — 
Avšak lagthing, jenž se sestupuje vždy v den 
sv. Olafa v Thorshavnu, jest toliko sborem po- 
radným; podává dobrozdání o zákonech pro 
F. určených, navrhuje zákony a pořádá zále- 
žitosti obecní, nicméně rozhodnutí vždy spo- 
čívá v říšském sněme dánském. V tomto jsou 
F. zastoupeny jedním poslancem v landsthingu, 
voleným lagthingem, a jedním zástupcem ve 
folkethingu, jenž vychází z volby obyvatel- 
stva. Církví na ostrovech panující jest evan- 
gelicko-lutheránská a správu její vede probošt 
podřízený biskupu sjállandskému a zastáva- 
jící zároveň úřad pastora v Thorshavnu; země 
jest ostatně rozdělena v 7 pastorátů, jejichž 
správci mají pravidelně na péČi bohoslužbu 
v ^_7 kostelích. Příjmy státní plynou jednak 
ze zemských daní (země za tou příčinou jest 
rozdělena ve 2400 marek, z nichž skoro po- 
lovice jest maj'etkem státu), jednak z dávek 
obchodních a obnášely r. 1891—92: 64.080 ko- 
run. — Znakem souostroví jest hílý hnědé 
skvrnitý kozelec v modrém poli. — Míry, 
váhyamince jsou dánské. Hlavním městem 
jest Thorshavn na Stromo. — F. byly dlouho 
neobydleny a teprve kolem r. 700 usadili se 
tam irští mnichové, kteří je shledali zcela 
liduprázdné, od IX. stol. pak vždy hojněji 
tam přicházeli Vikingové z Norska, kteří po- 
sléze irské osadníky odtud vypudili. Jinak 
vyskytují se o ostrovech zprávy jen zřídka, 
na př. v dobé pokřestění ostrovů (r. 999). ze 
kteréžto doby pocházejí též hrdinské písně 
o národním hrdinovi Sigmundu Brestissonovi. 
a za zřízení biskupství na nich koncem sto- 
letí XL, jež potrvalo do reformace a jehož 



svědectvím jsou dosud rozvaliny kathedrály 
(ze XVI. stol.) v Kirkjubo u Thorshavnu. Od 
r. 1035 byly F. trvale pod panstvím králů 
norských a sdílely od té doby osudy Norska; 
r. 1775 byly administrativně připoutány k Dán- 
sku a po odtržení Norska r. 1814 při Dánsku 
ponechány. Stav jejich byl velmi stísněný. 
VeŠkeren obchod byl královským monopolem, 
který pronajímán nesvédomitým vyděračům ; 
mimo to trpěla země libovůli zemských fojtů, 
proti nimž žaloby v Kodani ničeho nepomáhaly, 
lagthing byl bez významná r. 1816 dokonce 
odstraněn. Obrat nastal teprve v nejnovější 
době, kdy r. 1854 odstraněn monopol a 1856 
obnoven lagthing. 

Jazyk farský vyvinul se z původní nor- 
štiny v samostatnou haluz jazyků nordických 
a podobaje se grammaticky nejvíce island- 
štině liší se od ni podstatné výslovností a pří- 
zvukem. Fařané mluví zvolna a zpívavě, d a 
t vyslovují neaspirovaně, h před souhláskami 
zní jako k nebo se odsouvá, sk vyslovuje se 
jako s, g jako df a p. Nyní musí farština zá- 
pasiti s velikými obtížemi. Od počátku vlivu 
dánského vetřela se všady dánština, která 
nyní je výhradním jazykem ve školách, úřa- 
dech a kostelích, farština pak nemá dosud 
ani překladu bible, vyjímajíc evangelium Ma- 
toušovo. Teprve v nejnovější době jeví se 
snaha postaviti jazyk domácí na místo cizího, 
ale i tu jest zápasiti s překážkami hlavně 
vnitřními. Poněvadž nebylo psané literatury 
a nynější abeceda nedostačuje ku znázornění 
mnohých hlásek, vede se tuhý boj o pravo- 
pis; jedni žádají si pravopisu etymologického, 
podobně jako ve staré islandštiné, druzí pravo- 
pisu čisté fonetického; mezi tím však nikdo 
neví, jak psáti a každý raději užívá dánštiny. 
Od r. 1878 úřední časopis »Dimmaláttingc 
přináší občas farské feuilletony (fonetickým 
pravopisem) a od r. 1890 vychází měsíčník 
»Fóringa tidindU (pravopisem historicko-ety- 
mologickým). Že jazyk farský nevyhynul, 
dlužno děkovati bohaté literatuře tradiční, 
obsahující hlavně hrdinské ballady; k tomu 
pak druží se zbytky středověkého života ná- 
rodního, hlavně starobylé tance, k nimž pro- 
zpěvují se písně hrdinské. Obsah písní těch- 
to jest různý; v novějších jeví se často šfastnj^ 
humor a břitká satira, ale větší cenu mají 
staré písně rázu veskrze hrdinského, jedna- 
jící o recích a jich zápasech s obry a duchy. 
Perlou jich jsou písné o Sigurdovi a Brun- 
hildé, jež jsou starší 500 let a u ostatních ná- 
rodů germánských již vymizelv; ano zacho- 
vána jest také stará píseň o bozích Odinu, 
Lokím a Honiru. pro jejíž vysoké stáří jest 
důkazem to, že již v Eddě jen sporadicky se 
vyskytuje. Písně tyto sebrány byly od Václ. 
O. Hammershaimba v díle »Fár6iske Kváder* 
(Kodaň, 1851 — 1855. 2 sv.); od něho vydány 
také sbírka farských pověstí i pořekadel a 
mluvnice jazyka farského, obojí v »Annaler 
for nordisk Oldkyndighed og Historie*, mimo 
to pak anthologie s názvem »AnthoIogi med 
litterárhistorisk og grammatisk Indlendning 
samt Glossar«. Z básníků farských vynikají 



30 



Faros — Farrago. 



Pavel Nolso (1766—1809). Jcns K. Djurhuus, 
Fredrik Petersen, Jorgen Hammershaimb, Ras- 
mus Effevsó. — Landt, Beskrivelse over Fae* 
róer (Kodaň, 1800); Erslev, Den danake Stát 
(t., 1855); Holm, Skildrinfrer fra Faerder ít., 
1887); Forchammer, Om Fároernes gegnosti- 
ske Beskaffenhed (t. 1824); Madsen, Remarks 
on the climate of the Faeroerislands (Journ. 
of. the Scott. Meteor. Soc. 1882); Berg, Bid- 
rag til Kundskab om Faerder (Kodaň, 1873); 
Schunke, Die Faroer (Globus, 1888) ; Jiriczek, 
Die Faroer (Rundschau f. Geogr. u. Statistik, 
1893). p. 

Faros (^ágog), nizVý pobřežní ostrov pfed 
starověkou Alexandrií, přístavy Eunostem a 
Velikým od mésta oddělený a hrází Hepta- 
stadiem spojený. Alexander Veliký (dle jiných 
jeden z prvých dvou Ptolemaia) pojal F. do 
Alexandrie, načež rozkládalo se na ostrově ve- 
lice důležité a lidnaté předměstí, jež vSak na- 
mnoze r. 47 př. Kr., za alexandrijské války 
Caesarovy, bylo zkaženo. Světového jména 
nabyl F. svým slavným majákem, prý z8o m 
vysokým, jejž r. 295 př. Kr. Ptolemaios I. 
zbudoval. Stavitelem jeho byl Sokrates Knid- 
ský. Dnes jest F. spojen s městem, na ně- 
kdejším pak Heptastadii rozkládá se turecká 
Čásf města. Pšk, 

Farquhar [fárkvr] George, dramatik irský 
(* 1678 v Londonderry — | 1707 v Londýně), 
byl hercem, však následkem nervové choroby 
musil jeviště opustiti. Oddal se pak skládání 
veselohe.rnimu a napsal hry: Love and a BotUe 
(1699); A Consiant Couple (1699); Sir Harry 
Wildair (17011; The Incomtant (1702); Tlie 
Twin-Rivals (1702); The Stafce Coach (lyo^); 
Tiie Recruiting Officer (1706) a 77ie Beaux* 
Stratagem (1707). Jako dramatik vyniká dů- 
vtipným plánem, svěžestí celkového uspořá- 
dání dějového a místy vtipem a jistou vře- 
lostí dialogu. Za to povahy jeho jsou založeny 
mělce, sloh mnohdy bývá suchopárný a intrika 
banální. Napsal též řadu básní, kritik drama- 
tických a j. 

Farr William, statistik angl. (* 1807 na 
Shropsku — f 1883 v Londýně). Studoval 
lékařství v Paříži a Londýně, kde usadiv se 
jako lékař pořádal veřejné přednášky o zdra- 
votnictví. Svým pojednáním Vital Statistics 
uveřejněným v Mc Cullochové »StatÍ8tícal 
Account of the British Empire« (1837) dosáhl 
toho, že ještě téhož roku počaly se v Anglii 
zaznamenávati veškeré případy úmrtí i příčiny 
jejich. Obdržev na to úřad v státním archivu, 
pokračoval v statistickém studiu narození, 
sňatků, epidemických nemoci a lidského věku, 
i vydal o tom mnoho úřadnlch zpráv. V létech 
1851 — 81 byl členem kommisse pro sčítání 
lidu ve Velké Britannii. Svým spisem On the 
Construction of Life Tables (Londýn, 1859) a 
úvodem k >English Life Tables« (t., 1864) 
uvedl nauku o pojišťování pro život a úrazy 
na přesnější vědecký základ. Následovaly 
ještě spisy English reproduction table (t., 1880) 
a Set premiums for insurance against fatal 
accident (t., 1880). Na poli paedagogtky na- 
psal Ádvantages of Art* and Science- Schools 



(t., 1878) a kromě toho četné zprávy o mezi- 
národních statistických kongressech, kterých 
se účastnil. Od r. 187 1 do 1873 byl presi- 
dentem Statistické společnosti v Londýně. 
Výbor ze spisů jeho vydal Humphreys pod 
názvem : Vital statistics; a memoriál volume 
(t., 1886). 

Farras^o, směska, všeho chuf, říkávalo 
se v dobách rozbujnělého humanismu snůškám 
rozmanitostí, hlavně básnických. V Čechách 
tento název proslul nejvíce při pospolité sbírce 
verSovaných prací, vzniklé původem Jana star- 
šího z Hodějova, obětovného podporovatele 
latinského básnictví za Ferdinanda I. Hodě- 
jovský totiž, nashromáždiv neobyčejné množ- 
ství latinských skladeb, četnými ctiteli mu 
podávaných a z velké Části též na přímé jeho 
vyzvání zhotovených, pojal kolem r. 1555 
úmysl z bohatého pokladu rukopisného obšírný 
výbor tiskem vydati a básnicki^ ruch v Če- 
chách způsobem tím zřejmé zobraziti. V po- 
řádání takové sbírky uvázal se mu Jiří Handsch 
z Limuz, rodák českolipský, vynikající Člen 
tehdejší družiny básnické, a pobyl za tím úče- 
lem r 1557-58 po devět měsícův u Hodě- 
jovského na zámku Řepici; avšak konečná 
redakce a vůbec péČe o vydání připadla na 
Tomáše Mitisa, když r. 1561 sbírka nákladem 
Hodějovského tisknouti se počala. VySIy cel- 
kem čtyři části, první a druhá pospolu, třetí 
a Čtvrtá o sobě, opatřené týmž názvem: 
• Prima (secunda, tertia, quarta) farrago . . . 
poematum ab aliquot studiosis poeticae Bo- 
Uemis scriptorum diversis temporibus ad no- 
bilem et clarissimum vir um d, Joannem se- 
niorem Hoddeiovinum ab Hoddeiova et in R^C' 
pice^ olim viceiudicem regni Bohemiae^ poeta- 
rum Mecoenatem* (v Praze u J- na Cantora, 
1561 — 62). Obsah jest velmi pestrý, nejprve 
nábožný (hymny, ódy, písně, legendy^ medi- 
tace^, potom smíšený, většinou příležitostný, 
zejména elegie, listy, věnování, idylly, popisy, 
básně k svatbám (epithalamia), k narozeninám 
(gcnethliaca), truchlozpěvy pohřební(epicedia), 
nápisy hrobní (epitaphia\ přehojné epigrammy 
(zvláště četná apophoreta a phalaecia), písně, 
epody, cestopisy ( hodoeporicas místopisy/topo ■ 
graphiae), různé zprávy a noviny aj. Účast- 
níkův čítá se přes 50, mezi nimi nejpřednější 
Nfat. Kolín (Collinus); po něm počtem skladeb 
aneb i významem vynikají Bohuslav Hodě- 
jovský z Hodějova, Šeb Aerichalcus (Přešti- 
cký^, Pav. Aquilinas (Vorličný), Jan Banno, 
Dav. Crínitus, Petr Codicill, Šim. Ennius, 
Mart. Hanno, Jiří Handsch, Prok. LupáČ, Tom. 
Mitis, Jan Orpheus, Šim. Proxenus, Jan Ro- 
derik, Jan Šentygar Hvožďanský. Vít Trajan 
Jiří Vavrouš (Vabruschius), Šim. Villaticus a j.: 
přibráno jest i něco málo veršovců zahranič 
ných, pokud jich skladby vztahovaly se k Ho 
dějovskému neb i k věcem Českým. — Básni- 
cká cena sbírky jest velmi nestejná; vyskytujíť 
se části skutečně zdařilé, ale větším dílem jen 
zevnější forma za hlavní úkol se pokládá; 
ba mnohdy bývá pod třpytivým pozlátkem 
myšlenkový obsah nejen všední, nýbrž i ža- 
lostné prázdný a jalový. — Také sbírka básní 



Farragut — Fársánske ostrovy. 



31 



Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic, r. 1570 
Mítisem vydaná, má jméno F. Thř. 

Fanrmgut [ferege tj D a v i d G 1 a s go w, ad- 
mirál severoamer. (* 1801 v Campbellu v Ten- 
nessee — f 1870 v Portsmouthu NH.). Vstou- 
piv ▼ xo. roce svém jako kadet k loďstvu, 
účastnil se výpravy k břehfim alžírským a 
k vyhubení mořských loupežníků v zálive 
Mexickém; r. 1823 ^^1 se velitelem fregatním, 
pQsobil při blokádč pobřeží mexického a 1861 
přes skvělé nabídky od jižních států mu Či- 
néné přijal velitelství nad malým a po větši né 
jen dřevěným loďstvem vlády washingtonské. 
S lodlstvem tím obrátil se do zálivu Mexického, 
pronikl do ústí mississipského a nedbaje 
zhoubné střelby z pobřežních pevností Fort 
Jacksonu a St. Philippu udeřil dne 24. dubna 
1S62 na nepřátelské obrněné loďstvo, které 
rozrazil a zničil a opanoval 25. dubna New 
Orleans, klíč to k celému veletoku. Útok jeho 
na Vicksburg pro nedostatečnou podporu od 
vojska pozemního se hned nezdařil, ale r. 1863 
odAal F. konfedero váným střední tok mis- 
sissipský a dobyl Vicksburgu. Nejslavnější čin 
vykonal dne 5. srp. 1864; neboť proraziv s loď- 
stvem svým do zátoky u mésta Mobile v zá- 
live Mexickém, zničil tu loďstvo jižní, opa- 
noval vfiecky pevnosti a odňal konfederova- 
ným poslední místo na pobřeží. Za hrdinství 
své r. 1862 byl jmenován contreadmirálem; 
r. 1864 víceadmirálem a r. 1866 admirálem, 
v které dfistojností byl r. 1867 vyslán s loď- 
stvem severoamerickým do předních přístav- 
ních měst evropských, aby utvrdil přátelské 
styky 8 těmito státy. Syn jeho Loyal F. vy- 
dal životopis jeho: Life and letters of Admirál 
D, G. F. (New-York, 1880). 

FarraUiáliád viz Farruchábád. 

Fanre [far] Jean Joseph, generál franc. 
(* 1816 ve Valenci — f 1887 v Paříži). Pů- 
sobil v Alžírsku, r. 1859 při okkupačním sboru 
v Římě jako velitel oddělení zákopnického, 
v 1. 1868 — 70 jako ředitel opevnění arraských. 
Po zruSenf císařství vyslán byl jako brigádník 
do sev. departementů, aby zorganisoval tu ná- 
rodní armádu. Vykonal to a zůstal při armádě 
té jako náčelník gener. Štábu pod Bourbakim 
a po téhož odvolání jako samostatný velitel; 
utrpěl v§ak od gen. ManteuíTela dne 27. list. 
1870 porážku u Amiensu, i působil po té jako 
náčelník gen. Štábu Faidherbesova až do ukon- 
čení války. Jsa podporován Qambettou stal 
se 23. září 1880 ministrem vojenství, vystoupil 
rázně proti důstojníkům nepříznivě s republi- 
kou smýšlejícím, ale pro okkupaci tuniskou, 
při které nerozvinul dostatečné činnosti a 
rázností, musil 14. list. 1881 odstoupiti. 

Famio1iá1>ád(Farukhábád,Farrakhá- 
bád), úředně F. cum Fatihgarh, město 
v distriktu t. jm. v Severozáp. prov. v Britské 
Indii, v divisi agerské, na pr. břehu ganžském 
pod 27* 24* 8. &. a 79* 37' v. d., jest zdravé 
místo se Širokými ulicemi i velkými námě- 
stími a má 78.180 ob. (1891), z nich y, hindů. 
Rozsáhlý jest obchod města, podporovaný že- 
leznicí (Grand Trunk Road\ jejf F. spojuje I 
se vSemi velkými městy Indie, a polohou nad I 



Gangou, která proti vodě od města jest jeStě 
na 320 km splavna. K tomu druží se úrodné 
a výborně vzdělané okolí města, tak že F. 
stal se důležitým tržištěm pro obilí a bavlnu. 
Na lev. bř. ganžském jest předměstí Fatih- 
garh, jež s F-em spojeno železnicí, má silnou 
tvrz, dělostřelecké dílny, angl. posádku, jest 
sídlem britského úřednictva a čítá 12.435 ob. 
(1881), velkou většinou hindů. — Distrikt 
farruchábádský zaujímá 4452^111^ a tvoří 
pahorkatinu místy velmi úrodnou, místy pí- 
sčitou a jalovou. Oby vatelstvo (907.608 r. 188 1) 
pěstuje hlavně indych, třtinu cukrovou a 
zemČata. 

Faimohi Abulhasan Alí ibn Džulu, 
vynikající básník perský u dvora Mahmúda 
Gaznavovce, ze Seistánu (f 1077). V |)oesii 
byl žákem Unsurího, důstojným svého mistra. 
Díván jeho poesie staví domácí kritikové na 
roveft Mutanabbímu v literatuře arabské. Za- 
chován v jediném rukopise londýnském (East 
India House). Jest i autorem prvé perské 
poetiky. Dk, 

Fárs viz Pársistán. 

Foma Baltazar, bohatý erbovník ve 
službách pověstného Jana Koldy st. ze Zam- 
pachu a na Náchodě v 1. 1440 — 44. Ve vsi 
M. Poříčí patřily mu 4 pruty role a četné 
rybníčky, jež byl v těchto polích sám založil 
a které od těch dob »farsovskými« sluly. Uše, 

FarsalOB {^áQaaXog, nyní F é r s a 1 a), město 
v řecké krajině Thessalii a sice v části její, 
která ve starověku slula Thessaliótis, na úpatí 
hory Narthakia a opodál řeky Enipea. Na 
plochém vrcholu Narthakia, iio m nad okolím 
se zdvíhajícím, podnes spatřují se stopy dávné 
akropole, vedle níž skládal se F. ještě ze Sta- 
rého a Nového F-la. I v nynějším městě ro- 
zeznávají se turecká čtvrt Lutro a řecká 
čtvrf Var US 8 i, kdeŽ sídlí eparch a při metro- 
politním chrámu i biskup. Z 2500 obyv. jest 
asi 1000 Turků. — F. byl ve starověku důle- 
žitým městem. V poesii homérské, zdá se, že 
se vyskytuje se jménem Fthie, později při- 
sluSel ku spolku thessalskému a střehl ze 
severu přístup k Thermopylám. R. 445 př. Kr. 
AthéAan Myronidas opanoval F., načež tento 
po dlouhou dobu žil s Athéňany ve svazku 
přátelském. Světodějného významu nabyl F. 
rozhodnou bitvou, již v okolí jeho 8. srpna 
49 př. Kr. svedl Caesar s Pompejem. í^k. 

FomaDS^, farseng, faraech, staré para- 
sanga, perská míra délková, jež někdy rov- 
nala se 3 arab. mílím či 18.000 stopám = 
5760 m; nyní má 6000 lirďi resmí či loket 
lidových po 1*035 *'^ = 6210 ^' Mluví se však 
i o lehkém f-u o 5065 m, místy i o 6110 m, 
tak že průměrem možno počítati f. na 6020 m. 
Mimo Persii užívalo se f-u i v celém předním 
Orientu a v Egyptě (v tomto I. = 250 Sébel = 
zo.ooo eg. král. loket = 5020 m). Platil pů- 
vodně i u Peršanů, Chaldejců, FoiniČanů ; zde 
měl f. 3 arm. míle 'či 3600 kroků = 6480 m. 
Turecký f., platný do r. 1874 = 5001 m slul 
též agač. 

Fársánske ostrovy, skupina ostrůvků 
v jižní Části Rudého moře, 49 km od pobřeží 



32 



Farseng — Farský. 



Jemenu. Z množství menSích ostrCivkQ a útesQ 
korálových vynikají 2 větší ostrovy, Fársán 
el Kebír, íís 40 km dl., s dobrým přístavem, 
a Fársán es Segír, as 30 km dl. Značný 
lov perel a korálů. 

Fanenff, farsech viz Farsang. 

Farseitt Filippo, kněz a sběratel umě- 
leckých starožitností (* 1705 v Benátkách — 
t 1774 t.). Proslul svou sbírkou sádrových 
odlitků z klassických skulptur roztroušených 
po museích ital. a bohatým výborem kopií 
podávajících nejvýznačnější díla malířské re* 
naissance ital. Jeho synovec Daniele F. roz- 
množil ještě značně sbírku strýcovu, kterou 
pak syn Danielův Antonio Franc. F. dí- 
lem rozprodal, dílem rozdal. Sádrové odlitky 
dostaly se darem od císaře Františka I. be- 
nátské akademii umění. 

Fársistán, Fárs, prov. perská v již. kon- 
činách říše; hraničí na sev. s Ispáhánem a 
Jezdem, na vých. s Kírmánem, na jihu a jiho- 
západu se zálivem Ománským a zál. Per- 
ským, na záp. pak s Chúzístánem a zaujímá 
rozlohu odhadnutou na 137.700 km\ Tvářno- 
stí půdy jest země hornatina, která od po- 
břeží Perského zálivu směrem na sev.-vých. 
stupňovitě se zdvihá, při čemž jednotlivé 
stupně dosti ostře od sebe jsou odděleny. 
Nízké a ploché přímoří, skládající se ze zele- 
navého jílu a písku, sluje Dežistán nebo 
Germsír (horká země), za nímž v mocných 
stupních zvedá se půda v Tengsír nebo Ten- 
gistán (země průsmyků) a ještě dále na sev.- 
vých. stoupá v Serhád nebo Serdesír (studená 
země), který posléze přechází v planinu 
vnitro perskou. Hranici mezi jednotlivými 
stupni tvoří táhlá pohoří vápencová, většinou 
neschůdná a pustá, jež skoro rovnoběžně 
směřují od sz. k jv. Výška Tengsíru kolísá 
mezi 800—1200 m, temena však přes 2000 m, 
Serhád má prům. výši 1520 (jez. Mahlúja; až 
1560 m, dále pak do vnitrozemí stoupá prům. 
výška na 2000 — 2200 m; jednotlivé hory pnou 
se do veliké výše, jako Kúhi-Dena (5180 m) 
v pohoří Kamara-Kúh, Kúhi-Bul na severu 
(4420 m), Kúhi-Scchtak na vých. (3x40 m). 
Mezi zmíněnými horskými pásmy rozkládají 
se táhlé, ale úzké planiny (až 180 km dl.), 
jež většinou vynikají znamenitou úrodností a 
ze kterých zejména údolí Šabbeván *od arab- 
ských i perských básníků bývalo slaveno 
jako pozemský ráj. Dosti častým zjevem jsou 
zemětřesení. Vodopisně náleží F. dílem 
k úvodí Perského zálivu, dílem tvoří uzavřené 
území vnitrozemské, mezi nimiž Serhád tvoří 
rozvodí; do prvého vlévají se Sefíd rúd, 
Mand, Nabend rúd, Maheran a Abí Šúr, stře- 
dem pak druhého jest velké jezero Nirís čili 
Bachtegán (ve výši 1555 m), vnímající znač- 
nou řeku Bendemír, ze které umělým způ* 
sobem celé okolí se zavlažuje. Mimo to důle- 
žito jest jeStě jezero Mahlúja. Pod neb í podle 
výše jednotlivých končin jest rozmanité: na 
pobřeží parné a nezdravé, kdežto na plani- 
nách jest velmi zdravo, ačkoli zase v létě bý- 
vají veliká vedra, v zimě pak dosti tuhé 
mrazy. Jenom z jara a na podzim jest pod- 



nebí velmi příjemné; deště i sníh dostavují 
se poměrně zřídka, tak že polnosti vyžadují 
umělého zavlažování. Obyvatelstvo jest 
řídké a nedostává se o něm bližších zpráv; 
počet obyv. ve Fě a sousedních krajinách, 
Láristáně a Chúzistáně, páČí se na i míli. 
duší a tvoří pestrou směsici různých kmenů: 
PerŠanů, Tádžiků, Turkmenů, Pársů, kurd- 
ských Lurů, Židů a j. Obyvatelstvo měst a 
vzdělaných planin jest z největší Části pů- 
vodu íránského, kdežto v horách kočují četní 
loupeživí kmenové, kteří žijí zcela neodvisle. 
Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jest na 
planinách orba, kdež s velkým úspěchem pě- 
stuje se rýže, mák, ovoce, datle, víno, olivy, 
bavlník, indych, znamenitý tabák, růže a nar- 
cissy (k výrobě oleje); mimo to provozuje se 
chov bourců a koseni 1, na pastvinatých sva- 
zích hor chov dobytka, na pobřeží pak lov 
perel a korálů. Politickou správu země řídí 
perský míatodržitel; hlavním městem provin- 
cie jest Šíráz, nejdůležitějším přístavem a 
místem obchodním BuŠír. F. jest starověká 
Persis, vlasť PerŠanů, odkudž vyšel podnět 
ke svržení panství médského a založení ve- 
liké říše Perské; z doby jejího květu i z po- 
zdějších slavných dob má F. ješté mnoho 
památek, ovšem nyní v rozvalinách (zříce- 
niny Persepole sv. od Šírázu, v údolí Bendě- 
míru, rozvaliny Šáhpúru a Kaserúnu a j.). 
R. 226 po Kr. položil zde Ardešír Babekan 
'Artaxerxes) základ k říši novoperské, jež 
r. 647 podlehla Arabům; opět v 1. 934 — 1057 
pod vládou Bujidovců byl F. středem samo- 
statné říše, odtud však až do pol. XVIII. st. 
byl neustále částí říší jiných (1057— 1265 pod 
panstvím Seldžukovců a panovníků chovares- 
mijských, 1263 - 1393 pod vládou Džingischá- 
novců, 1393 — 1469 v držení Timurovců, na- 
čež jím vládli Turkmeni do r. 1503, kdy F-u 
dobyl šáh IsmáílSafíi}. Roku 1755 zřídil Ke- 
rím chán ve F-ě jakési samostatné panství 
s hl. městem Šfrázem, jehož poslední vládce 
Lutf-Alí chán r. 1794 zahynul v boji proti 
dynastii Kadžarské, jež nabyvši panství v celé 
Persii, vládne F-cm podnes. 

Farský: 1) F. Josef, lithograf český 
(* 1826 v Praze -- t 1889 t.). Věnovav se 
lithograřii, navštěvoval zároveň ústav techni- 
cký, pak Amerlingovu nedělní školu průmy- 
slovou a hlavně knihovnu jednoty průmyslové, 
hledě si osvojiti vědomostí největších. Ka- 
menořezbě učil se u Sandtnera, hlavního však 
vzdělání v oboru tom dostalo se mu v litho- 
graíickém ústavě Rauchově ve Vídni. R. 1856 
usadiv se v Praze, koupil si zanedbanou ka- 
menotiskárnu a bohatými zkušenostmi a stá- 
lou snahou po zdokonalení a po zdárné sou- 
těži s cizinou, v níž dosud skoro všecky lepšf 
práce toho oboru bylo třeba objednávati, po> 
vznesl ji na iitho^rrafícký ústav prvého stupně. 
Nešetře nákladu F. opatřil jej nejlepšími stroji 
(gailloŠovacím,reliefním» pantografíckým aj.), 
a když nastala doba lithograíického rychlo- 
tisku, rozmnožil je prvním v Praze postave- 
ným rychlolisem pařížským. Když pak po 
mnohých obětech dodělal se skvělého vý- 



Farsund — Faaá. 



S3 



■ledbu i v oboru ivCtlDtisku, postavil v Praze 
také první rychtolis svitlo tis kovy. Závod jeho 
láhy proslul po vSech končtnich Cech jli 
v litech Šedesátých vydáním četných iitogr. 
podobizen vynikajících národovcÁ. líovnéí 
chvalnou povfst zjednal si zhotovováním 
skvostných diplotnfl k nejrflzníjSim pílležito- 
9tem ijvota politického i spoleCenskího, pak 
i barvntiskO, důkladných map a i. K mistrov- 
ským pracím oálell zvláSté jeho 2S desek 
k monografii Praíné brány, jil nákladem svým 
vydala místská rada pražská. 

») F. František, chemik řeský \_' 1846 
v Kuprechticfch). Studova) na rcalce v Li- 
berci a v 1. 1S66— 70 chemický odbor a polni 
hospodářství na zemské polytechnice v Praze. 
Vedle prací v oboru obecné a analytické che. 
mie zabýval se pracemi petrografickými a roz- 
bory hospodársko-chemickými, R. 1872 stal se 
uiiteiem chemie při vyíftl reálné Škole v Ra- 
kovníku a r. 1673 jmenován prof. chemie, pf(- 
rodnich nauk a technologie pH vySSím hospo- 
dářském ústavu v Tábore; r. 1876 stal se též 
feditelem Skaly. K jeho žádosti založena byla 
r. 1875 při ústavu hospodářská stanice pro vý- 
zkumy, prohlédaiíci k výrobe rostlinné a živo- 
iiSní. jakož i k prftmyalu hospodářskému, 
dále k vySetřování hodnoty předmétC hospo- 
dáfskjích. O prospéSné finnosti jeji svídCf 
sedm tiskem vydaných zpráv o výsledcích 
více nei tisíce pokusů a rozborů nejrozmani- 
téjSich. VftSina pojednáni je z péra a výsled- 
kem badáni F-ského. Návodem jeho založila 
také obec Táborská r. 1879 museum, vjehoí 
kuratoriu léí P. je Činným. Literární finnoBt, 
založená na vlastních výzkumech a hlubo- 
kých studiích, zjednala F.skému čestné jmíno 
mezi českými chemiky fl hojné vyznamenáni. 
Jmenovití byl také zvolen dopisujícím čIc' 
nem kr. České společnosti nauk. Ke stu růz- 
ných pojednáni z péra F-ského přinesly mimo 
uvedené již "Zprávy 1, hosp. chum. výzk. 
ÚKtavu v Tábofei, -Zprávy spolku chemikQ 
ícs.', -Listy chem.-. -Č.is. pro průmysl che- 
mický*, .Kvas-, »Pivov. listy., .Listy cukro- 
vamické*, >Ve9mfr>. >Archiv leméd.' i jiné 
listy hospodářské, dále >Abhand]. d. k. bíihm. 
Geselltcliaft d. Wiss.<, .Sitzungsber. d. k. 
Akad d- Wisa. in Wien<, >Abh. d. k. k. zool.- 
bot Ges. inWien*, •ZeitschrífC f. Zuckerind, 
in Bčhmen.. .OttOv SI. naučný, a j. Dále 
vydal: OWA hmoty v průmyslu hospodářském 
I18S0); O mléínyeh etntrifugdcli dofy tiynijlí 
11887); Historit vpraveni hospodářského íhol- 
stvl v Čeehdch (v >Pam. spise na oslavu lole- 
tého trváni hospodářské Školy v Táboře*, 
1876). Dijiny vid hospod., ^vidíte chemie ho- 
spodářské, firsiin', fysioiogie atd. a vliv jejich 
na kuUnmy- ro\voj Čech (v>Přísp, k dé;inára 
zemédélttvl za posl. století', 1S91}; Historie 
organitace a reorganltace hospodář, ikolstvl 
v Čechách (v slavn. spise na pamí( isletého 
trvání hospodářského ústavu v Táboře, 1891) 
a životopisný nástin J. B. LamH (.Slavín*, 



¥>). 



D.Z. 



nmuUI, místo norské ve fjordu t. jm., 
T amtč Lister-Mandal, s 1649 ob. (1891), má 

OltOt Slovník fitaiat, n. IX. tt* t^*■ 



dobrý přistav a vlastni flotillu rybiřakou 
o 2300 tunách. Vyváži ročné asi za izo.ooo zl. 

FftrtUng', drive Parding, malý bronzový, 

dříve médíný peníz angl., rovnající se čtvr- 
tiní penny, tedy asi dvéma naSim haléřům; 
jinak znač! drobné (mídínéj peníze vůbec a 
pak i nepatrnou cenu ničeho. 

FftTQkbábáa viz Farruchábád 

Fki (lal.) znamená u Římanů aoujcm pra- 
videl, upravujících pomír božstva klidem, t. j. 
jak ke státu, tak i k jednotlivým obíanDm. 
Protivou k t. jest ius jakožto pi^vní pravidla, 
kterými jsou spořádány vzájemné pomíry 
lidí mezi sebou. V dobé historické jsou u ftl- 
manO oba tyto obory pravidel lidského jed- 
nání (f. a ÍHi) přisní od sebe oddíleny. F- 
zahrnuje jmenovití pravidla o boboslužbí, 
o ustaví knéíské a povinnostech náboien- 
Kkých. Pravidlům tímto připisoval se původ 
božský. F. jest zákonem božským a proto 
nezminitelným. Překročeni jeho jest proviní- 
nlm proti božstvu. Co se srovnává se záko- 
nem božským, jest pak f. v subj. smysle, co 
jemu vSak odporuje, nefas. Mj: 

Tím viz Féz. 

FwM (fr. fase). vti stavitelství malá plocha 
vůbec, ale hlavní malá roubící ploSka u před- 
métů dřevínýoh, jejichž ostrá hrana fasou se 
odejme. F, u tesařských prací v líci slouži 
za přechodnou, ozdobnou ploSku k zvýSenf 
celkového dojmu, jak tomu na pr. je u hoblo- 
vané dřevíné kostry pro zdi hráždéné. — 
V pracích malířských napodobuje se f. bar- 
vou, jako roubící ploSka náplní. — U kamen- 
ných staveb, hlavní gotických ve středoviku, 
bývaly fasou ostré hrany otupovaný a počátek 
i konec fasy bjval zhusta architektonicky 




rozluStín, jako na př. na obraze č. 1422. jest 
naznačeno, Fka. 

FaB&, Fesa, Besa, místo v perské prov. 
Fársístání, iio km jihových. od Sirizu, ve 
velehorském údolí Kúbi-Kafre, uprostřed za- 
hrad, růžosadů a platanových hájů, ve výši 
izgSm, tíSito se pod panstvím BújovcQv a 



34 



Fasano — Fascia. 



SeldžúkovcQ do XIII. stol. velkému rozkvetu, 
jsouc soupefem Šírázu, avšak v násl dobách 
stále upadalo Nyní má chudobné vzezfení a 
jest obklopeno hradbami s tvrzí; dosud slyne 
výrobou zlatohlavu a látek hedvábných. Obyv. 
(18.000 duSí) zabývá se zemédčlstvíro a pro* 
vozuje rozsáhlý obchod s tabákem. 

FasaBO |fazá-|, mésto v ital. prov. a kraji 
Bari, na železnici z Bari do Hrindipi, se 17951 
obyv. (1881) a kvetoucím obchodem a vínem 
a olivami. Nedaleko na pobfeií Jaderského m. 
zříceniny staré Egnatie. 

Faaattaiiincihi, ves v Čechách, hejt. Cheb, 
okr. VildStejn (9 km sv.), fara a pŠ. Neukir- 
chen; 36 d., 211 ob. n. (1890), itř. Sk., vý- 
roba hudebních nástrojů. Část vsi Schacht- 
háuser. 

Faaoes (lat.), u Římanů svazek prutů jilmo- 
vých nebo březových {virgae), svázaný Červe- 
ným řemenem (vyobr.č. 1423.). Ze svazku vy- 





Č. 1423. Faicea. 

čnívala sekera (securis) F. byly odznakem úřed- 
níků majících impérium (v.t.). Původ svůj mely 
dle podání starých z Etruríe. Nosili je před 
úředníky liktoři. Král (později úřadující kon- 
sul) mél J2 liktorů, kteří po jednom kráčeli 
před nim, nesouce na levém rameni f. cum 
securibus. Hned na počátku republiky záko- 
nem P. Valeria Poplicoly de provocationt od- 
straněny byly sekery ze svazků v obvodu 
městském (domi) a f. před shromážděným ná- 
rodem na znamení jeho suverenity se sklá- 
něly {submittere). Podobně skláněl nižší úřed- 
ník f. před vyšším. Diktátorovi příslušeli 
24 liktoři, veliteli jízdy 6. Praetor měl mimo 
město, právě tak jako propraetor, 6 liktorů, 
v městě nejspíše dva. Prokonsulům příslušelo 
12 liktorů, ovšem jen mimo město. Císařští 
legáti měli po pěti líktorech {quinquefascales). 
Censorové, jakož i pozdější procuratores, ne- 
majíce impéria, neměli liktorů. Vítězný voje- 
vůdce zdobil f. vavřínem (f. laureáti), V době 
císařské byly vavřínem věnčené f. vyzname- 
náním císařským, kterého se dostávalo za- 
sloužilým vojevůdcům. Císařové měli jen f. 
laureáti, zdobené mimo to rozličnými zlatými 
okrasami. Také někteří kněží (flamen Dialis, 
Vestalky a j.) měli po jednom liktorů, Pk, 

Fasoia (lat.), u Římanů vůbec pruh látky, 
fáČ, vazadlo: a) pásy na nahém těle okolo 



prsou (řec. ar^d<ptov, án6dfú(ios) nošené od 
dívek římských, aby příliš bujná Aadra se 
zdvihla aneb aby vzrůst jejich se poněkud 
obmezil a aby život vůbec nabyl lepější po- 
doby; b) obvazky nebo pruhy látky navíjené 
okolo holeně neb stehna od osob choulosti- 
vých neb churavých, jaksi náhradou za kalho- 
ty, jichž neznal kroj římský; podobné obvazy, 
zvi. od kolenou ke kotníkům, nosili též lidé, 
již chtěli chrániti nohou úrazu, jako voza- 
tajové, lovci, rolníci atd.; c) stužky k uvazo- 
vání vlasů; d) pleny, v něž děti byly zavino- 
vány; e) popruh natažený přes podstavec po- 
hovky, na nějž kladly se matrace; /) ve sta- 
vitelství Část rovné plochy, podobná pásce; 
jmenovité slul^ tak tři vodorovné pásy na 
násloupí řádu iónského. C/e, 

F. v architektuře slově deska vůbec. 
F. mívá různý účel. V podnožích kladou se 
stupňovité pošinuté deskv na sebe, aby se 
stavbě dostalo širší pevné podpory. Výše ve 
stavbách vystupují mírné vyložené desky jako 
dělicí, spínací nebo spojovací články; v řím- 
sách jako ochranné desky, při sloupech k ulo« 
žení patky sloupu, nebo břemene na sloupy 
i jako Články převodní k docílení přechodu vál- 
covitého sloupu na hranatý podstavec. Těmito 
úkoly řídí se i ozdoby f ie. Slouží-li k sepnuti, 
spojení, jest f . zdobena pletenci, pásy, maean- 
dry atd.; ochranné desky bývají v pohledu 
zdobeny žlábky nebo rýhami, v podhledu oby- 
čejně kapkami nebo náplněmi, někdy i růži- 
cemi. Fka, 

F. v anatomii: povázka Povázky jsou 
vazové blány, které obalují měkčí ústroje těla, 
jmenovitě svaly Nalézají se po celém těle a 
mívají různou tloušťku i silu. Obyčejně roze- 
znávají se povázky podkožní (í-iae super* 
ficialei) a povázky zpodnf čí vlastní 
{f'iae propňaé), Povázka podkožní je nejzpod- 
nější a beztuká vrstva podkožního vaziva, která 
povléká veškerý povrch našeho těla a spo- 
juje kůži s pevnějšími ústroji pod ní ležícími, 
jmenovitě s hranami kostí a pevnými vazy. 
Na mnohých místech, na př. v hrázi, stehně, 
rameni atd., bývá mnohovrstevná, chovajíc 
mezi jednotlivými listy podkožní žíly a čivy; 
jinde, na př. na krku, bývá zastoupena svalem 
podkožním. Povázky zpodní jsou vŽdy ve spo- 
jení se svalstvem skeletovým, tvoříce pro ně . 
buď zvláštní pochvy, přepážky, nebo poskytu- 
jíce mu též úpony. Netvoří po celém těle 
blány souvislé, nýbrž bývají vždy dle člán- 
kování kostry omezeny na určité krajiny, dle 
nichž také jméno přijímají, na př. povázka 
skráňová, bederní, plosková atd. Pokud se 
skladby týká, je povázka zpodnf vždy povahy 
fíbrosní v okolí kloubů, kde do ní upínají se 
svrchnější oddíly Šlach svalových, na př. /a- 
certus JibrosuSf anebo kde poskytuje zároveň 
úpon hmotě svalové, na př. povázka před- 
loketní a její přepážky roezisvalové při ohybu 
loketním, jak pro svalstvo schylovaČové, tak 
i pro vzpfimovače. Povázka zpodnf může se 
na jiných místech, na př. v zápěstí neb ohybu 
nártním, sesílití ve zvláštní přesně ohraničené 
pruhy, které pak za zvláštní vazy pokládáme, 



Fascikl — Fasch. 



35 



jako na pf. hfbetni vaz zápéstni nebo zkří- 
icnf vaz bércový a pod., ač souvisejí úplnč 
8 povázkami soosednfmi. Ve střednfch částech 
dlané a plosky chodidlové bývá po vážka toa 
mérou sesflena, že pokládá se za zvláStní 
aponeurosu. Ve středních částech oddílů 
končetinových, na př. v záloktí nebo před- 
loktí, kde povázka tvoří pouhé obaly, které 
svaly v poloze udržují, bývají k vazoviné po- 
vázek vždy přímíšena hojnéjší vlákna pružná, 
aby povázkové vakv tím snáze mohly povo- 
liti roz&ifujícim se ořiškAm svalovým při sta- 
žení a naopak se smrštiti, jakmile přestal býti 
sval činným. Na mnohých místech bývají 
dvoje až troje vrstvy povázek za sebou, od* 
délujíce různé vrstvy ústrojů, jako na př. na 
hlavé, krku nebo hrázi. Tím, že vždy pevné 
srůstají s vyčnívajícími hranami kostí nebo 
ailnéjSími vazy, uzavírají dle různých krajin 
přesné ohraničené prostory, na př. prostora 
ohraničená povázkou bederní, skráňovou neb 
páteřní a pod., ve kterých mohou se hroma- 
diti chorobné tekutiny, jeŽ pak bývají ome- 
zeny na určitá místa nebo jenom dle určité, 
anatomicky přesné vytknuté dráhy se pohy- 
bují a Síří. Sr^. 

F. v chirurgii viz Obinadlo. 

Faaolkl (lat./ti5Cfci//if5), svazeček, svitek 
néčeho, obyčejné spisů; fasclkulovati, do f-ů, 
svazečků dávati. 

FttiolnoTatl (z lat.), ok o uzliti. 

FMiOiaiui nebo fascinus byl ve starém 
ftímé symbol plodistvé síly v podobé vzty- 
čené holí, jako Řekům fallos iv. t.). V Itálii 
o Liberaiiích noSeno f. v průvode za růz- 
ných zpévů a žertů po vinobraní do města. 

V Laviniu o této slavnosti f. ovénčováno od 
nejváženější matrony. V Římě kult jeho svě- 
řen Vestalkám. F. mělo pak dle názoru ital- 
ského moc ochrannou proti uhranutí a uží- 
váno ho proto jako amuletu : pod vozem triům- 
fatora, na domech, nad branami měst a pod. 
Též k obřadům svatebním náleželo, že mladá 
paní za jistých modliteb na f. sedala. F. má 
v latině též význam uhranuti vůbec a vše- 
likých prostředků proti němu. Před upadnu- 
tím chránilo plivnutí do pravé boty: byl-li 
kdo příliš pochválen nebo chváltl-li se sám, měl 
třikráte plivnouti za ňadra; též říkáno pfi 
tum: praejíschfť, zíbsU ini-idia verbo. klk, 

FaaololAria Lam., pentlina, rod plžů 
mořských přídožábrýcti, a to úzkojazyČných, 
t. j. 8 páskou jazykovou, mající ve příčné řadě 
toliko tři zoubky« Živočich má dlouhý rypák, 
chodidlo Široké a krátké a oČi na hlavě při 
tykadlech; jest masožravý. Skořápka jest vře- 
tenitá, s ústím Širokým, cívkou prohnutou a 
záhyby opatřenou. Jest asi 15 žijících a přes 
30 vymřelých druhů známo. F. trapeiium L., 
p. čtverečkovaná, jest asi 15 cm dlouhá, 
nadmutá, bělavě až rudě hnědá, napříč s úz- 
kými pruhy, uprostřed závitků tupě přihraná- 
tělých 8 řadou kuželitých hrbolců a s dlou- 
hou stopkou sifonální. Drápu podobných ví- 
ček {onyx moschatá) užívalo se k vykuřováni. 

V mořích východoindických. F. lignaría L., 
p. dřevová, lije v moři Středozemním^ UL 



[fáze] jest okamžitý stav ve vývoji 
nějakého úkazu, na př. světelné f. měsíce, 
Merkura, Venuše; téŽ se mluví o jednotlivých 
faších při zatmění slunce, měsíce. F. při kmi- 
tání, kývání jest stav kmitajícího (kývajícího) 
bodu v určitém okamžiku; doba, která uply- 
nula, než se částice od počátku kmitání do 
toho stavu dostane, slově doba f. Pka. 

FSMlia (P hase lis), ve starověku důle- 
žité přímořské město maloasijské na vých. 
bfehu Lykie. Založeno byvši od Dorův, zří- 
dilo si 3 přístavy a stalo se znamenitým mí- 
stem obchodním. Zvláště proslulá byla tamější 
růžová essence. Vynalezeny tu i lehké pla- 
chetní lodice fasely. Uchovávalo dlouho svou 
samostatnost, nevstoupivši ani v jednotu ly- 
kickou; když však obyvatelstvo oddalo se pi- 
rátství, bylo F. r. 76 př Kr. rozbořeno římským 
konsulem P. Serviliem Isauríkem. Poblíž 
těchto zřícenin leží dnešní Tekirova. 

Faseomaiiit viz I nosit. 

Fas est ^t ab hoato dooarl (lat.), sluš- 
no i od nepřítele se učiti, citát z Ovi- 
diových Metamorfos IV, 428. 

FaahloB [fešnj a fathionable [fešnébl], 
angl. slovo původu franc. (fa9on), sloužící 
k označení dobrého mravu a tónu, společen- 
ské uhlazenosti. V XVIII. stol. vyskytuje se 
v angl. literatuře ve smyslu příhanném, sloužíc 
k označenílidí povrchních a světáckých, hejsků. 
Angl. mravokárcové a národní satirikové ozna- 
čovali je tímto francouzským, ve výslovnosti 
i pravopise pozměněným slovem, dávajíce na 
jevo jednak své opovržení, jednak označujíce 
i pramen této společenské a mravní nákazy. 
V první třetině našeho věku vrátilo se pak 
toto znetvořené slovo, v době romantismu a 
anglomanie, s jiným pozměněným významem, 
do Francie a na pevninu vůbec. Znamená od- 
tud Člověka > vysokého světa*, »lva« a dandyho. 

Fasoh Karl Fried. Christian, skladatel 
a hud. theoretik něm. (* 1736 v SrbiSti — 
f 1800 v Berlíně), náleží činností svou předem 
hudbě chrámové, v níŽ zaujímá mezi sklada- 
teli německými místo zvláště významné. Ač 
autodidakt, dostoupil F. záhy značné výše, 
jmenován byv r. 1756 komorním cembalistou 
Bedřicha II. V 1. 1774 — 76 byl zatímním ka-^ 
pelníkem dvorní opery před Reichardtem, na-* 
čež věnoval se studiím soukromým. R. 1792 
uvedl v život pěvecký spolek »Singakademie<, 
jehož úkolem bylo povznésti pokleslý tehdáž 
zpěv sborový ; spolek ten řízením F ovým do- 
spěl vysokého stupně vyspělosti umělecké po 
stránce technické i vytříbenosti vkusu. Hlavní 
zásluhou F-ovou jest, že v době pokleslého 
vkusu v komposici chrámové, jevícího se ro- 
stoucím vlivem hudby dramatické, podařilo 
se mu znovu oživiti zájem pro velkolepá díla 
klassické hudby chrámové stol. XVI. a XVII. 
hojným jich provozováním v Akademii. Po- 
všimnutí hodno jest, že právě skladby Čecha 
Zelenky vzbudily ve F-ovi nadšení pro dů- 
stojný onen církevní směr, jímž nese se po- 
tom sama tvorba F-ova. Ze skladeb jeho málo 
se dochovalo; jsou to po většině kantáty, 
motetta a známá i6hlasá mše. Str. 



36 



Fási — Faster. 



Jan Kašpar, Šlechtic, ruský generál 
(* 1795 v Curichu), začal sloužiti ve vojsku 
švýcarském, účastnil se v něm výpravy proti 
Belfortu (1815) a přestoupil pak pfičinčním 
velkoknižete Konstantina do vojska ruského. 
Brzy povýšen byv na generalmajora a majitele 
pl. žitoméřského, vyznamenal se pod DibiČem 
a Paskevičem ve válce proti polskému po- 
vstání r. 1S31, velel potom jako generallieute* 
nant v Bessarabii a posléze slavné bojoval 
na Kavkaze proti tamním horalfim. 

FasU (^omc, nyní Kion}, feka v Malé 
Asii. prýštící se na příčném hřbete, jenž spojuje 
Kavkaz s hornatinou arménskou. Vnímá po 
obou stranách čěťné bystřiny a jest v dolním 
toku splavný. Vlévá se do Černého moře blíže 
města Poti. Ve starověku jmín byl za roz- 
hraní Evropy a Asie, později dělil Malou Asii 
a Kolchidu. Fšk, 

FAflOkl viz Fazogl. 

Fa«o1 viz Fazol. 

Fasold, rek německých pověstí, vysky- 
tující se v kruhu pověstí kolem Dietricha 
z Bernu seskupených, zápasí s ním, chtěje 
pomstiti smrt bratra svého Eckea, jest váak 
jím přemožen a učiněn jeho sluhou. Odtud — 
podle verse dolnoněmecké — je věrným pod- 
daným Dietríchovým, bojuje s ním proti draku 
a umírá v boji s Hertnidem. Podle verse 
hornonémecké naopak bouří se proti svému 
pánu, strojí úklady jemu a jest od něho zabit. 

Fasovati» vojenská prostomluva z něm. 
fassen^ úředně, po případě na poukázané kvi- 
tance nebo stvrzenky, bráti, p ř i j í m a t i, v y- 
zvednouti peníze z pokladny, oděv, zbroj, 
střelivo a pod. potřeby ze skladišf, zbrojnic, 
pracháren atd. F,\f, 

Fassa, Val di F., alpské údolí v jihových. 
Tyrolsku v okr. hejtm. cavalesském, na hor- 
ním toku Avisia od pramenů jeho v ledovcích 
Marmolady až po Moenu, táhnoucí se ssv. 
í^jjz.; 25 Arm dl., 1 — 2 km Sir, ve výši 1200 
až i5oom n. m. Po obou stranách lemují 
údolí toto srázné stráně dolomitových a porfy- 
rových hor, a to na vých. Vedretta Marmolada 
(3360 m), na sev. BoěSpitze ^3x51 m) a Lang- 
kofl (3179). na záp. pak Rosengarten (2982) a 
JLattemar (2792). Administrativně tvoří zvláštní 
soudní okres, zabírající 235-38 k.n^ se 4247 ob. 
^1890) ladinskými, nejdůležitější pak místa 
jeho jsou Vigo di F. a Campitello. Čásť dolo- 
mitových Alp, jež údolí to svírá, n^izývá se 
podle něho také často Passanské Alpy. 
Pokračováním údolí Fasského od Moěny podél 
středního Avisia až po Val Floriana jest Val 
di Fiemme {Fleimser 77iťi/), 38 frwt dl., jehož 
sťáně po obou stranách pokryty jsou roz- 
sáhlými lesy. Oby v. počítá se v něm 18.800 
duší, nejdůležitější pak místa jsou Cavalese 
se 1757 oby v. (1890) a Pedrazzo s 29x2 ob. 
ŮdoK to náleželo ke Trevisu, od r. X112 k bi- 
skupství Tridentskému; mělo však velmi roz- 
sáhlou samosprávu Nejnižší stupeň podél dol- 
ního Avisia, zdélí 34 Xrm, sluje Val di Cem- 
bra (Zimnterthal); přední místa jeho jsou 
Cembra s 1692 ob. a Segonzano s 1744 ob. 
Řeka AvisÍG protéká je celkem od sv. k jz. 



a v!évá se pod Lavisem do Adiže. Údolí Fas- 
ské a Fiemské jsou v ohledu geologickém a 
mineralog, velmi důležitý a světoznámý (ze- 
jména okolí Pedřazza), tak že Buch nazval 
je »klíčem ku geologii c. 

Fa««ait viz Pyroxen. 

Fau« (z lat. fassio) jest zvlášť v Čechách 
zdomácnělý výraz pro přiznání jmění, příjmů 
nebo důchodů k účelům různým, jmenovité 
berním. Tak měly na př. již dle usnesení 
českého sněmu z r. 1544 za příčinou zjištění 
základů berních podávány býti »fasse« o jméní 
veškerého cbyvatelstva země. V době nynější 
setkáváme se v Rakousku 8 f-mi berními 
při daní z nájmu domovního (patent, ze dne 
23. února 1820), při dani z příjmů (pat. ze 
dne 29. října 1849), pak při ekvivalentu po- 
platkovém (nař. min. íin. ze dne 25. května 
1890) a při příspěvcích k náboženské matici 
k uhrazení potřeb na účely církve katolické 
(izák. ze dne 7. května 1874). Mezi f-mi k ji- 
ným než k berním účelům jsou nejdůležitěj- 
šími a nejčastějšími f. podávané za příči- 
nou doplnění dotace (kongruy) katolickým du- 
chovním správcům samostatným a pomocným 
kněžím systemisovaným z matice náboženské 
(zák. ze dne 29. ledna 1885 a v^kon. nař. ze 
dne 2. července 1885). Co do obsahu těchto 
f si přiznává se pro aequivalent poplatkový, 
pro příspěvky k matici náboženské a pro 
III. třídu daně z příjmů stav jmění, pro do- 
plnění kongruy Čistý příjem jednotlivců a 
při dani z nájmu domovního a pro daň 
z příjmů I. a II. třídy čistý výnos. Tř, 

Fastage [-táž] viz Fustage. 

Fastenrath J o h an n, něm. -špan. spisovatel 
(* 1839 v Remscheidu), studoval práva, ale 
obrátil se k belletrii a studiu cizích literatur, 
z prvu italské, pak španělské, jíž věnoval vše- 
cku svoji práci. R. 1864 ve Španělsku hor- 
livě studoval literaturu a vrátiv se domů na- 
psat některé sbírky vlastních básní >v duchu 
španělském*: Ein spart. Roman\enstrauss , 
Klánge atis Andalusieity fíesperische BlUthen 
a j.. v nichž však zachytil jen povrchné in- 
dividualitu špan. R. 1869 cestoval po druhé 
do Španěl a vydal pak Das Buch meiner spán, 
Freunde, překlady nejlepších soudobých bás- 
níků špan. Sám Špan. napsal knížku o ammer- 
gavských hrách pašijových a řadu článků 
o největších osobách něm.:La Walhalaylas 
glorias de Alemáuia, Po třetí byl F. ve Špa- 
nělích v 1. 1879—1881 a přispěl k slavnosti 
Calderonově spisem Calderon de !a Barca 
(Lipsko, x88i). Překládal hlavně z J. Diany, 
V. R. Aguilery, J. Valery a Echegaraye. — 
V poslední době seznamuje něm. obecenstvo 
s literaturou katalonskou, z níž přeložil Bála- 
gucrovy »Pyreneje«. 

Faster Petr, národovec Český (* i8ox v Do. 
mažlicích — + 1868 v Břevnově u Prahy). 
Odbyv obecnou Školu a několik třid gymnasia, 
při čemž osvědčil neobyčejnou ráznost po- 
vahy zrušením pověstného »8Ígnac, uČil se 
mlynářství, načež vybral se do světa na zku- 
šenou. R. 1824 se oženil a žil na různých 
místech, až r. 1840 zřídil si v Praze v Krá- 



Fasti — Fastovská železnice. 



37 



lovských lázních Českou kavárnu, která záhy 
se stala obh'beným shromáždištěm většiny 
Českých vlastenců, literárA a studentfi. F., 
který již dfivc znám byl jako horlivý vlaste- 
nec a rozSifovatel českých knih, stal se tu 
rázem dfiležitým činitelem národního Života 
a zvláště pfi založeni české průmyslové školy 
a měšťanské besedy byl velmi úČasten. Nej- 
více však proslul F. v památném r. 1848 Jsa 
tehda hostinským »U zlaté husy« na Koňském 
trhu, horlivé přispíval k liberálnímu ruchu 
v tajných i veřejných schůzkách a 11. bř. 
vedl památnou schůzi českého měšťanstva, 
studentstva a literátů atd. v Lázních Svato- 
václavských, na které ujednána známá petice 
Pražanů k císaři. Činem tím stal se F. rázem 
jednou z nejpopulárnějších osobností praž- 
ských; zvolen za místopředsedu Svatováclav- 
ského výboru a byl členem první deputace 
do Vídně dne 19. března i druhé (v dubnu), 
údem Národního výboru i nové liberální rady 
městské, která návodem starosty dra A. Štro- 
bacha usnesla se také uděliti F-ovi za jeho 
zásluhy »národní odměnu«. Po neblahých 
bouřích svatodušních musil prchnouti z Prahy 
s velikým nebezpečím, skrýval se v rodišti 
svém, až pak zvěděv, že stihán jest vojskem 
i úřady, dobrovolně dostavil se k soudu i věz- 
něn na hradě pražském, odkud však brzo 
jako nevinný propuštěn. Za nastalé kruté re- 
akce nebylo ovšem ani F-ovi možno účastniti 
se života veřejného. Jíž r. 1850 přestal býti 
členem rady městské, slíbená národní odměna 
mu odřeknuta; ba i v bázlivých národních 
kruzích stal se F. osobou nemilou, a jedni 
přátelé za druhými jej opouštěli, povolujíce 
nátlaku různých pomluv. Události ty i krutý 
despotismus Bachovský těžce doléhaly na F-a, 
jenž zatím byl se ujal Novoměstské kavárny 
u Mysliků, a přiměly jej asi také k tomu, že 
posléze Prahu opustil a nejprve v Hájku, 
pak v Břevnové si najal pivovar. Jednu z jeho 
dcer, Terezii, pojal za choť r. 1859 V. B. Ne- 
beský. Viz »Světozor«, 1868. Hš, 

Fafltl (lat ): i. u Římanů dni, ve které bylo 
dovoleno souditi (v. Dies), metonymicky se- 
znam dní soudních. 2. Poněvadž dní těch 
byla v římském kalendáři většina, nazván tak- 
to (a potiorí) kalendář římský. Při jednot- 
livých dnech zaznamenány byl>r také slav- 
nosti, oběti, hry na ně připadající, stručné 
poznámky o událostech historických, o vý- 
chodu a západu souhvězdí a j. Kalendář, 
jehož vedení měli na starosti pontifíkové, byl 
přístupen původně po< ze pitriciům, kteří z vý- 
hody té rozmanitě tézili ve svůj prospěch. 
Teprve r. 304 př. Kr. uveřejnil jej Cn. Fla- 
vios, písař Appia Claudia Caeca, zároveA 
s formulemi soudními (t. z v. ius Flavianum), 
a od doby té zabývali se také soukromníci 
studiem f-tfi. Fragmenty úředních i neúřed- 
ních f-tfl nalezeny byly, v kameni vryté, dosti 
hojné, a z nich podařilo se sestaviti úplný 
kalendář celého římského roku. Sem spadají 
na př. f. Maffeiani (dle prvního majetníka 
Maffeiho), obsahující přehled téměř všech dní 
v roce; T. Praenestini, redigované od slav- 



ného grammatika Verria Flacca a zvané tak 
dle jeho rodiště Praeneste, kdež, vryty jsouce 
do mramorů, veřejně byly vystaveny, a j. — 
Všecky zlomky vydány a vysvětleny, od Th. 
Mommsena v Corpus tnscript. Lat. svazek I. 
(1863), str. 293. Mimo to zachovány jsou ruko- 
pisně dva kalendáře, jeden ze IV. stol. po Kr , 
sepsaný od Dionysia Filocala a křesťanské 
jeho přepracováni od Polemia Sylvia. 3. Slo 
vem f, označeny byly také rozličné úřední 
chronologické seznamy s udáním eponymních 
úředníků. Sem spadají: f. consulares^ f. prae- 
torii, f. censoťii, seznamy kněží (f.sacevdotales, 
f. fratrum Arvalium), seznamy triumfů a ovací 
slavených (f. triumphales\ Fragmenty jednot- 
livých těch f-tŮ jsou zachovány. Obzvláště 
důležitý jsou f. Capitolini yméno jejich 
pochodí od místa, kam je uložil Alex. Far- 
neie a kde dosud jsou uschován}')- Vykopány 
byly na foru římském na sklonku polovice 
XVI. stol. a opět v XIX. stol. několikráte. 
Původně zdobily stěnu úřední budovy nej- 
vyššího pontifíka, Regia zvané. Obsahují se- 
znamy konsulů, diktátorů, náčelníků jízdy, 
censorů, triumfů a ovací v chronologickém 
pořádku dle éry Catonovy od r. 508 př. Kr. 
až do r. 354 po Kr. Vydány byly od Bart. 
Borghesa r. 1818 v Miláně. Otištěny jsou 
v Corpus inscr. Lat. I, str. 4x5. Mimo to vy- 
dal Klein, F. consul. inde a Caesaris nece 
usque ad imp. Diocletiani (1881); De Boor, 
F. censorii (Berlín, 1873); Wehrmann a Holzl, 
F. praetorii (onen r. 1875, tento r. 1876). Srv. 
Kaufmann, Die Fasten d. spateren Kaiserzeit 
(Gotinky, 1874). — 4. F. O vid i o vy viz Ovi- 
tí i u s. Pk, 

F&stidiosnf (z lat), nechuť, odpor vzbu- 
zující; odpor, nechuť k něčemu mající, pyšný, 
vy bera vý, 

Fasti ZJmbnrgeiuies nebo Limburger 
Chronik nazývá se kronika pánŮ a města 
Limburku n Lahnou, sepsaná notářem Tile- 
manem Elhenem z Wolfhagenu a obsahující 
kromě zpráv o událostech v 1. 1336— 1398 za- 
jímavé, místy až naivní líčení tehdejších ži- 
votních a kulturních poměrů, vypočítávání 
písní tehdy oblíbených, vypravování o flagel- 
lantech a poznámky o Václavu IV., ve kte- 
rých líčen jest jako největší zhýralec. Vydal 
ji A. Wyss v Monum. Germ. hist. B IV. Ab- 
theil. I. (Hannover, 1883). 

FastOflO f-tózo], ital., pyšně, nádherně. 

Fastov (Chvastov), místo v gub. kiiev- 
ské, Újezdě asilkovském, na říčce Únavě a 
železnici kijevsko-žmerinské, se 7537 obyv. 
(1885% z největší části židy, má římsko-katol. 
a řecko-katol. kostel, synagogu a značné trhy 
na dobytek. Město vyskytuje se již v XV. st. 
Trpívalo mnoho vpády Tatarů, kozáků i Po- 
láků. Zvlášť památný vpád učinil Bohdan 
Chmělnický r. 1649, j*"* Poláky vyhnal. Hkr, 

Fastovská ielexnloe v gubernii kijevské 
spojuje Fastov se Znamenkou (dl. 282 ver- 
sty ^ 300 9 fcm), t. j. dráhu charkovskoníko- 
lajevskou s drahou jihozápadní; má několik 
odboček, tak Že jest celková délka 344 versty 
(367 km)\ rozchod měří i'524 m, nejmenší 



38 



Fastrada — Fáta Morgana. 



poloměr oblouku 300 sazení (640 m); kapitál 
v podnik vložený čitá 4t393<595 rublA akcií a 
13,722.771 rubl& obligací, k jehož zúročení 
přispívá stát 57t a k uraoření 0'iV«* ^^- 

Fastrada, dcera franc. hraběte Radolfa 
(t 794), třetí manželka Karla Vel., jemuž po- 
vila dvě dcery, Theoderadu a Hildrudu; po- 
pudila svou bezohledností Pipina, syna Kar- 
lova, ke vzpouře proti otci. 

Faiene (fašena>, v hanáckém nářečí pe- 
řinky z chlupfi, ellipsovité, po jedné straně 
kfiží obtažené. Přivazovaly se pod lýtko do 
boty, aby se noha vyrovnala a holínka u boty 
nelámala. 

Fáier (El P.. někdy též Ten delt i), hl. 
město býv. sultanátu a pozdějSi egyptské pro- 
vincie Dár-Fúru, na 13* 36'5* s. 5., 25* 24* v. d., 
713 m n. m., 730 km na jz. od Chartúmu. 
Město, založené koncem XVIII. st. sultánem 
Abd-er-Rahmanem, skládá se z několika sku- 
pin chýfií rozložených na dvou pískových pa- 
horcích, mezi nimiž se nalézá bažina Ten- 
delti. Místo jest poměrně zdravé, vedra mírná. 
R. 1874, když byl vzat Egypťany, měl 12.000 
až 15.000 obyv. a byl obklíčen valem. Egyp- 
ťané spojili jej telegrafem s Ponílím. Nyní jest 
v moci Mahdijcfl. 

Faiina, fašinka, proutí stěsnané a svá- 
zané do válcovitých otepí, 2—4 m dl., asi 
40 cm tlustých, místy houžvemi seškrcených, 
hať. Zákopníci a hradebníci je vyrábéji na 
hatidlech, t. j. na křížovitých kozičkách na 
jistou vzdálenost od sebe zatknutých do země, 
škrtí je škrtidlem či úžidlem a svazují 
houžvemi. F-mi se obkládají (opaŽují) svahy 
hradeb z prsti navezených a u zákopÁ a pod. 
ze země navržených, aby násypy pevněji stály; 
oblehatelé útočíce na hradby vyplňují f-mi 
příkopy, aby pfes ně snáze se přepravili; zá- 
kopníci plní f-mi jámy a díry na zkažených 
cestách, by je činili pro vojsko, hlavně hrubé 
střelby a souvozí, schůdnějšími. FAf. 

Faioda, velká osada v říši Mahdíově ve 
vých. Africe, na pravé straně Bahr-el-Abjadu 
na ostrově téže řeky, pod 9* 55' 16" s. fi., ve 
výši 420 m; vznikla r. 1864 po osazení území 
Šilúkfi vojskem egyptským jako osada tresta- 
necká, ale později učiněna středem nové pro- 
vincie a Egypťané zřídili tam tvrz, kasárny, 
budovy pro úředníky. Vedle t^to osady rázu 
evropského vznikla znenáhla téŽ veliká osada 
domorodců obklopená hradbou kolovou. Za 
povstání Máhdíova nejen Egypťané, ale také 
větší díl obyvatelstva domorodého osadu opu- 
stila. — Bývalá mudírie fašodská zabí- 
rala území Šílúkft a měla dle odhadu Munzin- 
grova na 250.000 obyv., kteří se zabývali 
orbou, chovem dobytka, lovem a rybářstvím. 

Fat [fa], franc , hejsek, floutek, člověk 
přihlouplý. 

Fataliamiui (z lat.) znamená víruvosud 
č. usouzení. F. zůstává vždy jen věrou nebo 
přesvědčením subjektivním a co proti fátu č. 
osudu namítati možno, možno ovšem uvésti 
i proti f-mu. Jestliže fátem se rozumí slepá nut- 
nost nepodmíněná a pak ještě i všeobecná, 
třeba proti tomu ukázati jen na tu okolnost, 



že nám nikde není dána nutnost nepodmí- 
něná, nýbrž vždy jen podmíněná^ poněvadž 
jednotlivé zjevy ukazují se býti výsledkem 
určitých právě jen příčin a nutnost účinu 
jeví se vždy poutanou k nějaké příčině hle- 
datelné. I jest hned patrno, že hlásaná vše- 
obecná nepodmíněnost přece jen připouští 
jakousi výjimku a tak se jeví přiřfkaná fátu 
nepodmíněnost i všeobecnost tvrzením libo- 
volným. F. vylučuje účelnost vůbec a pokud 
lidského konání se tkne, vede k praedesti- 
naci, čímž přichází v odpor s naukou o svo- 
bodě vůle. Zb. 

FataUflta (z lat.), člověk v osud věřící. 

Fatalita, osud, dopuštění osudu, nehoda. 

Fatální (z lat.) osudný, nepříjemný, 
protiv ný. 

Fáta MoriTi^na rital , franc. Fée Morgain)^ 
dle bretonské pověsti víla-kouzelnice, ne- 
vlastní sestra krále Artuše a zavržená mi- 
lenka Lancelotova; jevila svou moc zejména 
vzdušnými přeludy, jež odtud rovněž zvány 
F. M. Dle pověsti bydlí v mořských hlubi- 
nách úžiny Messinské v křišťálovém paláci, 
objevujíc se při západě slunce se svými druž- 
kami ve skvostně zářivých podobách. 

Fáta Morgana v optice jsou úkazy ve 
vzduchu, které vznikají lomem a úplným od- 
razem světla ve vrstvách vzdušných nestejně 
hustých. Záleží v tom, že viděti jest před- 
mětů vzdálených obrazy buď jednoduché nebo 
dvojité i vícenásobné, přímé i převrácené, ne- 
zřídka znetvořené, někdy velmi prodloužené 
ve směru vertikálním, jindy zase zkrácené; 
obrazy ty měnívají tvar i polohu a netrvávají 
dlouho. Jméno pochází z Jižní Itálie, kde na 
pobřeží Calabrie a Sicílie se takové vzdušné 
vidiny objevují a pověrčivým lidem zvláštní 
víle, zvané F. M. (v. t.), se připisovaly a dle 
ní se tak nazvaly. Různě se vyličují, při Čemž 
někdy i fantasie má svůj vliv. Dle P. Minasiho 
(1773) objevují se ve vzduchu řady pilířů a 
oblouků, pravidelné sloupy, vysoké věže, pa- 
láce s okny a balkony, stromořadí, roviny po- 
kryté stády, celé řady pěchoty a jezdců a 
množství podivných obrazů v přirozené barvě 
a držení, které se v krátké době své viditel- 
nosti nad hladinou mořskou pohybují. Po- 
dobný popis podává P. Angelucci. Podivný 
tento výjev není pouze na Itálii vázán. Stá- 
vajíť se za jistých okolností zhusta následkem 
lomu světla předměty viditelnými, které již 
leží pod obzorem a nemohou tedy býti nor- 
málně viditelnými. Tak z Hastinusu v Anglii 
není viděti pravidelně pobřeží francouzské, 
poněvadž leží pod obzorem, avšak za jistých 
okolností se to stává. 

Vypravuje na př. Latham, že r. 1798 bylo je 
viděti a že davy lidu spěchaly, obdivovat se 
neobyčejnému divadlu. Obraz znenáhla vy- 
stupoval i zdál se oku blížiti. Latham vystou- 
pit na skalisko a viděl pak celé pobřeží, Calais, 
Boulogne až k St. Vallery; i rybářské čluny 
dalekohledem bylo lze rozeznati; zdály se 
býti blízké a zvětšené, českému čtenářstvu 
jest znám Sedláčkův popis f původně v ČČM. 
na r. 1827) Paty Morgany objeví vší se u vsi Pří- 



) 



Fáta Morgan a. 



kosic na FlieAsku dne i. února 1825. — Na 
břehu moli a jezer objevuje aa F. M. zhusta; 
pfedmf ty oddělené od pozorovatele rozsáhlou 
hladinou vodní zdají se býti zvítieny ve smíru 
vertikilnlni. Jsou velmi pomljejtcf, trvají ní- 
kolik minut, mizejf a opít se objevuji. Nutná 
podmínka pro jejich vznik jest, aby ovzduSi 
bylo klidné. Na jezefe Ženevském objevují 
■e ivliStí z jara za prvnfch hork;^ch dní, kdy 
teplota jezera jest jeStí nizká. Popisovali je 
Castberg, Humboldt, Charka Dofour, Foiel. 
Okaz lze do jisté míry vvsvftlill lomem svílla 
ve vzduchu, kterým vůbec pfedméty pfi ob- 
zoru zdají se b^ti vySaínii, než jsou skuteíní, 
a kterým tudlí i pfedméty pod obzorem le- 
ifc( mohou vystoupiti nad obzor- AvSak pouhý 
lom svitla nestaCí k vysvítlcní vSech jedno- 
tlivých okolností při tomto úkaze; hiajef zde 
jeit* dflleíitou úlohu úplný odraz. Nileilí F. 
M. ke skupiné atmoafirických úkazů opti- 
ckých, které se íasto pod jménem F. M. 
shrnují, avSak které lépe bylo by oznaíiti jmi- 
- - ---adlení vzduchu. Nejznáméjíl jest 



rychle roste, pak zase od jisté vrstvy ne- 
utrální poine ji ubývati a nastává stav nor- 
mální. Paprsky píicházejíci z bodu výSe po- 
loíeníhu pod vrstvu neutrální (vyobr. £. 14Z4.Í) 
lámou se tím více od kolmice, iím hloubSji 
vzduch pronikají, ai koncínč skoro vodorovní 
dopadají, tak íc úhel dopadu jest vitSí neí 
úhel mezný a nastane úplný odraz (p), naíeí 
jdou nahoru opafné se lámajice, aí vniknou 
do oka (o), které pak vidi obraz ve améru 
posledního paprsku (on). Ponívadl se pa- 
prsky, z krajních bodů předmítQ vycháze* 
jící, kfiíují, povstane obraz pfcvráccný. Pj'ed- 
mít sám jest viditelný paprsky, které pro- 
cházej! horními vrstvami skoro vodorovní a 
nelámou se {ob), jak obyíejní přímý.' Dojem 
vodní hladiny vy. 
sviilujesedleBioIa 
takto: Čásf píedmé- 
tu, nacházející s: 
pod jistou čarou, 
jest neviditelna, yo- 



1 Egyptř, 



úkaz.vyskytujlclsc v Dolní 
pozornost fysiků by- 
la obrácena Mongem, 
jeni provázel r. 1798 
výpravuNapoleonovu 
do Egypta a který téi 
podal pfesný popis i 
vysvétlení jeho: >Ce- 
lý Dolní Egypt jest 
skoro vodorovná ro- 
vina, na které jsou Citu 
jen nékterá pHrozená 

nebo umílá návrSi. Na tíchto k vOli záto- 
pám se vystavily vesnice, které, obklopeny 
jsouce datlovniky a palmami, svými tma- 
vými obrysy na velmi jasné obloze z daleka 
padají do oka. Ráno a veíer nemá jejich vze- 
zření nic neobyčejní ho- A víak jakmile jeatpflda 
po východu slunce do jisté míry zahřátá, jeví 
se na rnviní ve vzdálenosti asi i míle franc. 
od pozorovatele kolkolem vícobccná zátopa, 
coi trvá ai do veíera, kdy nastává ochlazení. 
Vesnice kolem i mile vzdálené vypadají jako 
ostrovy. roztrouSené ve velkfm jezeře, ve 
kterém se zrcadlí. BlíílS li se k takové ves- 
nici, ustupuje zdánlivý břeh. jezero stává se 
před vesnicí uiSI, ai kone'^ní mizí. kdeílo 
u vesnic dále leííclch setrvává.- V Africe úkuz 
není fídký a slove seráb, i Korán o ním 
mluví. - V Aliirsku na. pouíti poblíže Kiskry 
jest častý na žhavém písku, pooSť zdi se býti 
pokryta vodou. Janss;n r. i8go dvakrát ho 
fotografoval. Podobní i v jiíni Francii a na 
uherských pustách často se vyskytuje. Busch 
r. 1779 popisuje ho z okolí Brém, Woltmann 
r. I7g4 z okolí Cuxhavenu, Biot a Matthieu 
na sev. pobfeji sev, Francie konali velmi 
pfesná pozorování a mířeni, Biot pak doplnil 
výkladMonifeOviRecherchessurlesréfractions 
eztraordinaircs qui ont Heu pres de Thorizon 
1810 a v jeho Traité de Physiquel. Je-li vzduch 
nad povrchem zemským silní zahřát, mohou 
zpodní vrstvy býti řidSi nei výSe ležící; hu- 
stota vzduchu pak od povrchu zemského 





Zrc4dknL ipodnl 

pod touto Čarou ob- 
jeví následkem úpl- 
ného odrazu převrá- 
cený obraz horní je- 
ho čásiitíipřlmo vi- 
ditelné a mimo to na 
ostatních místech, 

která nejsou vyplnína předmílem a obrazem, 
jeví se modrá obloha vzadu se nacházející; 
tato pojí se k nim jako jasný modrý lesk a 
tak vzbuzuŤc dojem hladiny vodní. Podmínka 
dalfl zrcadlení vzduchu jest, aby oviduíf 
bylo klidné, aby se míchání vrstev různí hu- 
stých délo velmi zvolna. Kromí vylíčeného 
zrcadlení vzduchu zpodního zhusta se po- 
zoruje zrcadlení horní (téi inversní zvané, 
vyobr. č. 1425. a 1426,), při kterém se nad 
pfedmítem jeví jeho obraz pl^evrácený nebo 
přímý neb obojí zároveň. Takové pozoro- 
val Vince r. 1798 na pobřeii anglickém a 
velmi íasto Scoresby na svých cestách, ko- 
naných v moflch polárních r. iSzz a 1823; 
Dumuys r. 1888 -ae svými soudruhy na po- 
břeii norvéiském vidíl nad vzdálenými 
ostrůvky a skalisky na nebi jejich převrácené 
obrazy; dne 14. pros. 1869 bylo viděli v Pa- 
fíži nábřeží Louvreské a sousední domy zrca- 
dliti se na nebi naprosto jako v zrcadle a 
tamže dne 6. pros. 1880 z Pláce de Trocadíro 
nad véží EilTelovou byl převrácený její obraz, 
tak ie špicemi se dotýkaly. 1 ve velikých vý 



40 



Fatež — Fa(t)hien. 



škách lze toto horní zrcadleni pozorovati. 
C. Colombo vypravuje, že dne 29. srpna 1&90 
skály a ledovce Monte Rosy zrcadlily se ve 
vzduchu jako jindy ve vodé; nad skutečnými 
vrcholy stála druhá řada vrcholů, takřka hlava 
na hlavě. Výjev trval asi pfil hodiny. Rovněž 
s balonů úkaz nejednou pozorovali vzducho- 
plavci, jako na př, Eliot r. 1854, Gaston Tis- 
sandier r. 1868. 

Horní zrcadlení vysvětluje se tím, že nad 
dolními vrstvami vzduchu, studenými, usazena 
jest vrstva teplejší, tak že hustoty vzduchu 




C. 1435. Zrcadleni horni. 

do výSky velmi rychle ubývá. Tu paprsky 
z předmětů níže ležících (vyobr. č. 1425.^ a 
vyobr. č. 1426. a), přicházejíce do vrstev mno- 
hem řidSích, lámou se silně od kolmice. Pa- 
prsky tyto mohou stihnouti oko pozorovatele 
před svým úplným odrazem (vyobr. č. 1425.) 
a obraz předmětu objeví se nám ve směru 
posledního lomeného paprsku (11 b\ zrcadlení 
zakládá se zde tedy pouze na lomu světla), 




C. 14261 Zrcadlení horal. 

nebo nastane v jisté výšce (vyobr. č 1426.56) 
úplný odraz a paprsky jdouce nyní dolů lá- 
mou se ke kolmici; obraz jeví se pak opět 
ve směru posledního paprsku (h a"). Oba pří- 
pady mohou se u různých paprsků, vycháze- 
jících z téhož předmětu, současně vyskyt- 
nouti. (Ve vyobr. č. 1426. dopadá paprsek 
též ve směru a n h sl pozorovateli jeví se 
kromě obrazu a" ještě obraz ď,) Jestliže 
při tom paprsky, z krajních bodŮ předmětu 
vycházející, neŽ do oka pozorovatelova vnik- 
nou, se křižují, nastane nad předmětem 
jeho obraz převrácený, nekřižují-li se, nastane 
obraz přímý. Patrné mohou oba případy též 
současně nastati za určitých okolnostL Zne- 
tvoření obrazů, pak vícenásobné obrazy, jak 
je zejména Scoresby pozoroval, lze vysvětliti 
tím, že vrstvy stejné hustoty nejsou vodo- 
rovné, nýbrž že mají třeba jen malé záhyby. 



tak že v různých polohách mají různé smiiy. 
Na těchto různě položených vrstvách pak na- 
stávají mnohonásobné odrazy. Takové mnoho- 
násobné odrazy dle Clausia (Beitrage zur 
meteorologischen Optik) a jiných se dčjí i při 
vzniku Fáty Morgany. Ve vzduchu, zvláště při 
mimořádném uspořádání hustoty, stále panuje 
pohyb, řidší vrstvy vystupují, hustší klesají, 
tím i plochy stejné hustoty tvar i polohu 
mění, Čímž se vysvětlují rychlé změny těchto 
optických úkazů. Pohyb vzduchu má též za 
následek, že obrysy obrazů nebývají ostré a 

obrazy se jaksi chvějí. 
Tím způsobem ostatně 
vzniká, i když není žádné 
zrcadlení, známé třesení 
se předmětů, které se za 
horkých dnů Často pozo- 
ruje. 

Vrstvy vzdušné nestej- 
né hustoty mohou býti 
odděleny též plochou na- 
kloněnou; tím vysvětluje 
se zrcadlení vzduchu 
pobočné, které mezi jinými pozorovali Soret 
a Jurine r. 1818 na jezeře Ženevském. Daleko- 
hledem viděli loď, která plula od pravé strany 
k levé ku středu jezera, kdežto její obraz plul od 
levé k pravé. Příčina zdá se býti, že poblíže 
vysokých strmých břehů jest vzduch ve stínu 
ještě chladný, kdežto dále od břehu se již 
silně zahřívá. (O mathematické theorii zrca- 
dlení vzduchu psali mimo Biota Gergonne: 

Essai analytique surlephé- 
noměne du miráge [1829 a 
1830 v Annales mathem ]; 
Grunert, Theorie der Luft- 
spiegelung v Beitrage zuř 
meteor. Optik, 1848.) Pka. 
FateS, újezdní město v rus. 
gub. kurské, 240 m n. m.. při 
stoku řeky Fatežky s Uso- 
žem, na železnici moskevsko- 
charkovské, v příjemné pa- 
horkaté krajině. R« 1888 mělo 
601 1 ob., znamenité zahrad- 
nictví, provaznictví, výro 
bu másla a kořalky, obchod 
s obilím, konopím a medem. — Fatežský 
Újezd měl r. 1885 na 2683 km^ 1 22441 oby v. 
v 283 osadách. Jest úrodný (černozem), místy 
pahorkatý (kopce až 272 m), má poměrně málo 
lesů, málo luk, nevelký průmysl, ale značné 
včelařství. Hlkr. 

Fa(t)hie]l, t. j. lesk zákona, duchovní 
jméno čínského kněze buddhistického Ši, 
jenž proputoval země buddhistického okruhu. 
R. 39^ po Kristu opustil spolu s jinými čín- 
skými poutníky Yu-tan (nynější Chotan) a pu- 
toval přes Leh, Kašmír, Kábul, Kandahár a 
Pandžáb do Matury ve stř. Indii. Cesta trvala 
6 let. V Indii pobyl také po 6 let, navštívil 
Ceylon, odebral se dále na Jávu a konečně 
r. 415 vrátil se do Číny, s velikým prý po- 
kladem sebraných knih posvátných. Zkuše- 
nosti ze své cesty sepsal vVnne Fu-fCuokki 
|(t. j. vylíčení zemí buddhistických). Kniha ta 



Fathom — Fatra. 



41 



fifes to, že obsahuje mnoho bajek a povésti, 
jest dAIežitým pramenem pro poznání tehdej- 
šího stavu Duddhismu v Indii. Přeložil ji Ábel 
Rérousat (Foě Kouě ki on Relation des roy- 
aumes boudhiques, Paříž, 1836). Anglický 
překlad Bealfiv vyšel v Londýne r. 1869. 
Legge vydal čínský text a angl. překlad v Ox- 
forde r. 1886 pod názvem »A record of Budd- 
histic Kingdoms being: an account by the 
Chinese monk Fá-hien of his travels in In- 
dia and Ceylonc. 

Fatfaom [féďm], angl., viz Faden. 

AI-Fátlha t. j. súra otvírající či zahajující 
Korán, název prvé súry Koránu. Považuje se 
zsL kvintessenci celého Koránu i jest u mu- 
hammedanft asi tím, čím modlitba Páné 
u nás. Dk. 

FátUigarh viz Farruchábád. 

Fátthpiiry Fatepore: 1) F., hl. mčsto 
<)istriktu v Přední Indii, v Severozáp. provin- 
ciích, vdivisi alláhábádské,pří železniční trati 
kahnpursko-alláhábádské, na 25* 55' s. S. a 
80* 52' v. d.; má krásnou mešitu, 21.328 ob. 
(1881, z nich 11.896 hindA, 9356 muham.) a 
značný průmysl, zvláště Iruhlářství. — Di- 
strikt fátihpurský zabírá veleúrodné kon- 
činy v doábu ganžsko-džamenském a dobře 
jsa vzdělán i hojně zavodňován množstvím 
prAplavĎ vykazuje veliké sklizně cukrové 
třtiny, indychu, bavlny, máku a obilí; na 
4245 Vm* má 685.745 obyvatel (1881), 90V0 
hindů. — 2) F., F.-Sikrí, město v Př. Indii 
v div. agerské, záp. od Agry, náležel pod 
panstvím Akbarovým, jenž zvolil si jej. za 
sídlo na místě Agry, k nejnádhernějším mě- 
stům Indie; nyní však skoro všecky paláce a 
chrámy jsou v rozvalinách. Nejlépe zacho- 
vány jsou dosud velká meSita Akbarova s hro- 
bem svatého šejcha Selíma, dále zbytky vel- 
kého paláce, sloní brána a pilíř 24 m vys., 
zvaný Hírán Minář. F. má 6243 ^^' (1881) 

FatlkOy osada ve vých. Súdáne v Africe, 
v býv. Rovníkové provincií Emina paši, na 
3*2' s. S., 1 10 km sv. od Vadeláje, v krajině 
zdravé a úrodné; byla pod panstvím egypt 
ským sídlem mudira a malé posádky a měla 
tvrz, u které vznikla veliká osada domorodců, 
jež byla důležitá pro ovládání obchodu na 
hor. Nilu. R. 1894 pojato území F-ka v obor 
zájmů angl. jako čásť Britské Vých. Afriky, 
přes odpor Egypta i Turecka. 

Fátima (Fá t i me, Fátm e, arab.), nejmladší 
a nejmilejší ze 4 dcer Muhammeda a Chadídže 
(• 607 v Mekce — + 632 v Medíně), byla 
r. 623 provdána za Alího, potomního chalífa, 
jemuž povila syny: Hasana a Huseina. 

Fatunovoly arab. dynastie založená r. 909 
Obeid- Alláhem, jenž vydával se za pra- 
vého potomka Alího a Fátimy, dcery Mu- 
hammedovy. ftfše jejich obsahovala nynější 
Alžírsko, Tripolsko, Tunis, Bárku a na krátký 
čas také Marokko. Roku 969 Džóhar, vůdce 
chalífa Muizza, dobyl země Egyptské a r. 672 
také Sýrie, načež přeneseno hlavní sídlo F-ců 
do Káhiry. Moc jejich rostla; za krátko uznáni 
jsou za pravé panovníky v Núbii. v Mekce 
i v Medíně, a Sicilie s částí jižní Itálie jest ku 



panství jejich připojena. Nástupce MuizzŮv 
Alazír (975 — 996) podrobil si Haleb a Mosul 
a chalíf Hákinr.-bi-amril-láh r996— 1021) 
opanoval Palestinu a Jerusalem, kde dal roz* 
bořiti všecky chrámy křesťanské, zvláště 
chrám Božího hrobu. Panoval ukrutně a po- 
važuje se za bytost božskou dal vznik nábo- 
ženské třídě Drúzů, která dosud očekává pří- 
chodu jeho na tento svět. Syn jeho A bul 
Hasan Alí (1021 — 1036) uvedl v říši pořá- 
dek, za despotické vlády otcovy valně roz- 
rušený, a opanoval poznovu r. 1029 Sýrii; 
za syna jeho Mustanzira (1036*- 1094) do- 
voleno bylo křesťanům obnoviti své chrámy 
v Jerusalemě. Ale za jeho vlády počíná moc 
F-ců klesati; r. 1070 odřekla se jich Mekka 
i Medína, r. 1071 ztracena jest Sýrie a Pale- 
stina s Jerusalemem, v 1. 1061 — 1091 Sigilie, 
která opanována jest od Normanů, ano Al- 
žírsko s Tripolskem a Tunisem odpadlo a pro- 
hlásilo se za říši samostatnou. R. 1098 zmoc- 
nil se sice chalífa Mustalí (1094— I loi) Jeru- 
salema, ale již r. 1099 jest město to od kři- 
žáků dobyto, a Egypťané utrpěli velikou po- 
rážku před Askalonem. Poslední chalífa z to- 
hoto rodu, Al-Adhíd, byl r. 1171 od Sala- 
dina zbaven trůnu. Viz Wustenfeld, Gesch. 
der Fatimiden-Chalifen (Gotinky, 1881). 

Fatio [fácioj Nicolaus de Duiller 
(* 1664 v Basileji — f 1753 v Maddersfieldu 
v Anglii), geniální fysik, jehož jméno by snad 
slavné bylo, kdyby v pozdějším věku nebyl 
se oddal náboženskému blouznění. Známým 
se stal jako původce sporu o vynalezení po- 
čtu differenciálnčho mezi Newtonem a Leib- 
nizem. V dějinách astronomie dobře jest za- 
psán pro svá pozorování světla zodiakálního, 
jehož povahu postihl hypothesou podnes uzná- 
vanou. Podrobnější životopis jeho podal Wolf 
ve svých Biographien, svazek 4. str. 67. (Cu- 
rich). La, 

Fátme viz Fátima. 

Fatovatl (zlat.), přiznati. 

Fatra, dvě pohoří karpatská v sev.-záp. 
Uhřích, oddělená navzájem údolím Oravy a 
pánví Turčanskou. Západní z nich. Malá F., 
rozkládá se mezi Nitrou, Žilinkou, Váhem a 
Varinkou na záp a Turcem, Váhem i Ora- 
vou na vých., táhnouc se v délce 165 ^m od 
jihu k sev. obloukem na záp. vypjatým. Za 
sev. zakončení její pokládá se Křivá A F. 
čili Malý Křivá A, kdež bezprostředné pojí 
se k F-ře Oravská Magura, tvořící pokračo- 
vání její dále k sev.-vých. Největší výše do- 
stupuje pohoří toto ve zmíněné Kriváů Fře 
(1666 w), jižněji v Minčolu (1364 m), mezi obě- 
ma pak prorváno jest pohoří toto korytem 
Váhu. Geologicky skládá se většinou ze žuly, 
údolí pak má drsná a málo obydlená; jen 
údolí Súlovské u Predmiera jest proslulé ro- 
mantickými skalami. Rovnoběžně s Malou 
F-rou ve směru skoro úplně poledníkovém 
táhne se Velká F. zvaná též Uherským 
Rud ohořím. Na záp. omezena jest pánví 
Turčanskou, na vých. údolím Revúcským; 
na jihu dosahuje ke Hronu, na sev. k Váhu. 
Skoro uprostřed pásma pne se Ostredok do 



42 



Fatsu — Faugues. 



159 1 m, od ného pak na sev. dčlí se pohofí 
vidlicovité ve dvé pásma svirajicí údolí Lu- 
bochenské. Povrch Velké Fry skládá se vět 
šinou z vápencfi ; jenom na sev. okraji vystu* 
puje na povrch také žulové jádro. Mimo to 
objevují se tu starSÍ i mladší vyvřeliny, por- 
fyr, trachyt, čedič a j. Obé F-ry slynou zna 
menitým bohatstvím lesfi, Velká F. pak chová 
v Ifiné svém téŽ hojnost rud, a proslulá báň- 
ská městauherská (Kremnice, BáAskáByscřice) 
leží při úpatí jejím. 

Fatsn, Čínské jméno řeky Amu-Darje. 

Fattállí maulánázNíSápúru, vlaMním 
jménem Jahjá ben Síbek, básnickými jmé- 
ny Tuffáhf, Asrárí a Chumárí, mniSským jmé- 
nem F., zemřel 852 H = 1448 po Kr,, vše- 
stranný učenec, nadaný básník a proslulý 
krasopisec chorásánský za vlády sultána Šáh- 
rucha. Vynikal jako mistr v ozdobné, hříčkami 
všeho druhu přeplnčné a tím ovšem i ne- 
snadné mluvě, jak zřejmo to v jeho hlavním 
plodu Sebistáni chajdl (Ložnice obraznosti), 
jakési encyklopaedii o 8 kap. (i kap. o víře 
a islámu vydal s překladem Ethé, Lipsko, 
1868). Průhlednější a zajímavější, třeba i zde 
více pro orientála, jest mladší jeho spis, alle- 
gorie Husn u díl. Uvádí se od něho i kniha 
výkladfi snů (Tobirnámé)^ 10 listů a porůznu 
jednotlivé básně a verše erotické. O oblíbe- 
nosti F-ho v orientu svědčí překlad jeho děl 
do turečtiny. Sehistáni chajdl přeloženo tu- 
reckým básníkem Amrím, kommentováno Su- 
rúrím, Husn u dil spracováno Ahím, Lámi*ím 
a Válím. Srv. R. Dvořák, Husn u dil, Schon- 
heit und Herz, persische Allegorie von F. aus 
NéSa*půr, heraugegeben, ilbersetzt, erklárt u. 
mitttJrkischer Bearbeitung LdmMs vcrglichen, 
VídeA, 1889 fakad. věd), kde pcdán i život 
básníkův a rozbor jeho činnosti. Dk. 

Fattorl Giovanni, ítal. malíř {^ 1828 
v Livorně), učil se u Costy ve Florenci a 
stal se pozd. professorem na akademii ta- 
mější. Vedle obrazů bitev maloval krajiny a 
zvířata. Přední díla jeho jsou: Bitva u Ma- 
genty (1859, galerie florentská). Bitva u Ma- 
donny della Scoperta (1868, Pinakotéka livorn 
ská). Bitva u MoutebeUa, 4g. pluk n Custo\\y' 
(Řím, národní gal.), Piinc Amadeus je raněn 
u Custo^jy (1870, v paláci Brerově v Miláně), 
Ženy sbírající klasy. Trh koňský- v Terraciné, 
Trh koňský na Pia^^e della Trinitá v Říme, 
Bruneleschi vyklddd sestrojeni kupole chrá- 
mové a j. 

Fattnra (ítal.), viz Faktura. 

Fatua a Fatnus viz Faunus. 

Fátum (od fari, výrok) slul ve starém 
Římě vlastně každý výrok vůle kteréhokoli 
boha, zvláště pak Jova; jest to tedy zosob 
něná vŮIe božská, jako řecká dióg alaa. Jím 
určuje se napřed osud jednotlivců i celých 
obcí. Při narození hned zaznamenávaly prý 
Pata scribunda (píšící) v kovu osud dítěte. 
Názor ten snad vzat od Etrusků, u nichŽ se 
vyvinula zvláštní disciplina, kterou na bozích 
se vyprositi mohl odklad nějaké pohromy do 
jisté dobv. Fáta jsou tedy velmi příbuzná 
8 Moirami a Parkamí a proto ne též u nich 



ustálil počet tří; tato tria fáta měla své sochy 
na foru blíže chrámu Janova. F. jsouc příči- 
nou smrti rovná se též Smrti (Mors). Obecný 
lid utvořil si z abstraktního Fáta, jak z ná- 
hrobních nápisů viděti, osobní Fa ti a Fá- 
ta e. klk. 

Faa, město asijské, viz Fa o. 

Fanblas [foblá], proslulý hrdina kluzkého 
románu tLes amours du chevalier de F.« od 
Louveta de Couvray (v. t.). 

Fanboiirg [fobúrl, franc, předměstí. 

Faiioes, téz isthmus faucium, těs- 
nina hltanová, tvoří přechod z dutiny ústní 
do hltanu. Tato těsnina je ohraničena shora 
čípkem, po stranách volnými kraji obou fas 
patrojazykových, za kterými se nalézají man- 
dle, a dole kořenem jazykovým. V přenese- 
ném smyslu nazývá se tak též dutina hlta- 
nová. Sr^. 

FanolUe [fósijj, Col de la F., sjízdný prů- 
smyk v Juře, spojující Pays de Gex a Genévu 
se stř. Francií. Nejvyšší jeho bod leží 1323 m 
nad mořem. 

FanoUles [fós2j|, nesprávně zvané Monts 
F., nebof je to spíše pásmo planin a kopců, 
o absol. výši 4—500 m n. m (relat. výše 
kopců jen 2—300 m); táhnou se od planiny 
Langrěské k Vogesám, složeny jsouce hlavně 
z vápence (trias , z valné části dobře zales- 
něny a důležitý jako rozvodí mezi Atlant- 
ským ok. a Středozem. mořem. 

Fanooiineau-Diií^csne [fókonó dyfrén] 
Victor, učenec franc. (* 1798 v Cháteau- 
roux), prakt. lékař ve svém rodišti. Z lékař- 
ských prací sluší jmenovati Préčis des malá- 
dies du foie et du pancréas (1856I a Traité 
de tajfection calculeuse du foie et du pancréas 
(i 85 1). Mimo to napsal: Histoire de Déols et 
de Chdteauroux (Cháteauroux, 1873) a j. 

Faugére [fožér] ArmandProsper, spis. 
franc. (• 18x0 v Bergeracu — + 1887 v Pa- 
říži), byl nejprve zaměstnán v min. vyučo- 
vání, od r. 1840 v min. zahraničných záleži- 
tostí, kdež byl ředitelem archivů a kance- 
láře. F. vynikl jako badatel o životě a spisech 
Pascalových a uveřejnil řadu knih sem hle- 
dících: Eloge de Bl, Pascal (18421; Pensées. 
fragments et lettres de Bl. Pas, (1844, 2 sv.); 
Lettres, opuscules et mémoires de Mme Péner 
et de Jacqueline, soeurs de Pas., et de M^rg, 
Périer, sa niéce (1845); Génie- et écrits de 
Pas. ři847) a Defense de Bl. Pascal, Newton, 
Galilée contre les faux documents de M, Cha- 
sles (x868), kdež popíral zejm. pravost ruko- 
pisů Ph. Chaslem Akademii předložených, jež 
později skutečně za falsa byly uznány. Z ji- 
ných prací uvésti jest vydání pamětí pí. Ro- 
landové (1864, 2 bv,), Fragments de littérature 
morale et politique (1865, 2 sv.) a SaintSi- 
monovy nevydané spisy (1880 — 83, 6 sv.). 

Fang^lla [faulja], město v ital. provincii 
piské, 20 km na jv. od Pisy, na lev. bř. ř. 
Tavoly, se 7^5 oby v. (188 1). 

Faugues [fógl Vincent, proslulý kontra- 
punktik starší Školy nizozemské ve stol. XV. 
Skladby jeho chrámové v rukopise chová 
archiv Sixtinské kaple v Římě. Str. 



Fauche-Borel — Faujas. 



43 



Faaol&^-Borel [foSborěl] Louis, jednatel 
bourbonsk*^ (♦ 1762 v Ncuchátelu — f 1829 1.). 
Byl knihtiskařem a vstoupil za revoluce do 
služeb Bourbonfiv, tiskl a rozšiřoval jejich 
manifesty a vyjednával v jejich jméně s Pi- 
chegruem, Barrasem aj. NedoSel vfiak za re- 
staurace uznání a odmény, přeSel do služeb 
pruských a zemřel jako prus. gener. konsul 
v Neuchátelu skočiv s okna pro hmotný ne- 
dostatek. Jeho Mémoires vydal Beauchamp 
(Paříž, 1830, 4 sv.). 

Fauoher [fo5é|: 1) F. César a Constan- 
tin, vojevůdcové franc, bHženci {* 1759 v La 
Réole — f 18 15 v Bordeaux), vstoupili do 
vojska patnáctiletí a r. 1780 stali se dflstoj- 
niky. Život jejich byl skoro neustále spojen 
béhem vnějSím i jednotou smýilení : oba blí- 
ženci, i tělesně neobyčejně si podobní, byli 
horlivými republikány. K. 1793 účastnili se 
bojů za republiku ve Vendéji a proslavili se 
odvahou a hrdinnostf. Stejného dne povýšeni 
jsou tu za brígádní generály. Na sklonku roku 
toho byli oba obžalováni jako girondisté a 
jen stěží ušli popravě. R. 1800 dostalo se 
skoro současně oběma bratřím politického 
úřadu: starší jmenován podpraefektem v La 
Réole, mladší Členem obecní rady v Girondě 
Později vedli s malým zdarem obchod v Bor- 
deaux. R. 1814 bránili rodiště své proti úto- 
kům anglickým, což způsobilo jim nesmiři- 
telný hněv royalistŮ. Po návratu Napoleonově 
z Elby připojili se k němu. Přiděleni byli 
k armádě východopyrenejské jako polní mar- 
šálové U815), nemohli však již dostaviti se 
na vykázané jim místo; 21. čce pak nuceni 
byli poddati se Ludvíku XVIIL, kterýž dal je 
souditi pro nezaviněné jimi potupení praporu 
královského, jehož se den na to dopustily 
čety vojenské. Byli pak v Bordeaux odsou- 
zeni k smrti zastřelením. 

2) F. Lčon, franc. politik a publicista 
(• 1803 v Limoges — \ 1854 v Marseilli), pů- 
vodu židovského; po červencové revoluci od- 
dal se novinářstvi a národnímu hospodářství 
Stal se spolupracovníkem »Tempsuc a jiných 
listů, ale nebyl stvořen pro bojovnou politiku; 
za to tím horlivěji jal se studovati národní 
hospodářství. Napsal mnoho Článků i knih 
sem hledících; o sobě vydal zejména Les 
&udes sur VAngleterre (1845), důležité vylí- 
čení zejména hospodářského a společenského 
významu Anglie. R. 1843 četl v akademii véd 
morálních a polit, svoje Recherches sur Vor 
et sur Fargent, R. 1847 stal se členem ko- 
mory poslanecké za Remeš, zasazoval se hor- 
livě o opravu volební a podepsal obžalobu 
proti Gutzotovi. R. 1848 zvolen poslancem do 
Shromáždění konstitučního a zákonodárného. 
Hlasoval s mírnými republikány, stal se pak 
10. pros. 1848 ministrem veřejných prací a 
nedlouho potom ministrem vnitra. Zde počí- 
nal si zpáteČnicky: zejména bránil násilím 
i lstí projevům protivládního smýšlení a pře- 
svědčení a 15. kv. 1849 pak vzdal se úřadu, 
když mu zákonodárný sbor projevil svou ne- 
libost. Psal potom pilně do 9 Revue des D. 
Mondesc články finančnické a kritisoval bud- 



get r. 1850 a 1851. V dubnu 1851 vstoupil 
pak znova do ministerstva, vystoupil z něho 
však již po Šesti měsících, nechtěje se zpro- 
nevěřiti svému pblitickému přesvědčení a 
nedav se získati nabídkami Napoleonovými. 
Ustoupil do zátiší, přispívaje články národo- 
hospodář, do Revue d. D. M.c a věnuje se 
rozpravám Akademie věd morálních, jež jej 
r. 1849 zvolila za člena. Jako národohospodář- 
ský spisovatel byl F. rozhodný stoupenec 
anglického liberalismu hosp. a z předních od- 
půrců socialistických snah ve Francii. 

3) F. Julius, něm. spis. národohospodář- 
ský (♦ 1820 v Berlíně ~ f 1878 v Římě), stu- 
doval filosofii a r. 1846 s Prince-Smithem, 
E. Wissem a j. založil Spolek svobodného 
obchodu. Současně skoro stal se redaktorem 
»Ostseezeitunguc ve Štětině a r. 1850 přiči- 
nil se o založení berlínského »Abendpostu«, 
jejž pak redigoval. Když pak r. 1850 list tento 
byl potlačen, F. odešel do Londýna, kdež 
r. 1856 vstoupil do redakce »MorninK Staru«, 
listu liberálně hospodářského. Zastával tam 
obor politiky zahraniční. R. 1861 vrátil se do 
Německa a Šířil hlavně přednáškami svoje 
idee, zejm. svobodu řemesla, mezinárodní 
svobodu obchodní a volnost stěhování. R. 1861 
zvolen do pruského sněmu a bojoval v něm 
s pokrokovou stranou hlavně proti reorgani- 
saci armády T. r. stal se také členem stálé 
deputace národohospodářského kongressu, a 
r. 1868 z podnětu jeho na sjezdu vratislav- 
ském založen Spolek pro plavbu řekami a ka- 
nály k zvelebení splavnosti vod německých. 
R. 1870 byl referentem válečným pro »Daily 
New8«. V 1. 1863 - 77 založil a redigoval 
v Berlíně revuei »Vierteljahrschrift fur Volks- 
wirtschaft, Politik und Kulturgeschichte*, 
která přinesla většinu jeho úvah. Jiné spisy 
jeho jsou cestopisné obrazy jako: Ein Win- 
ter in Italien^ Griechenland und Konstantino- 
pel (Magdeburg, 1876); Vergleichende Kultur- 
bílder aus den vier europáischen Afillioneustáď 
ten (1877); Streifxúge durch dle Kústen u. In- 
seln des Archipels und des Jonischen Meers 
(1878'. 

Fanjas de Saint-Fond [fožá de sénfón] 
Bart hele my, geolog franc. (* 1741 v Monté- 
limaru — \ 1819 v Saint-Fondu), byl advoká- 
tem v Grenoblů, pak adjunktem při Museu pa- 
řížském; jmenován byv král. horním kommis- 
sařem, konal výzkumné cesty po Anglii, Hol- 
landsku, Německu, Čechách a Itálii a posléz 
stal se prof. geologie a věd přírodních při 
Museu pař. Zabýval se hlavně zjevy sopeč- 
nými, popsal cesty své a vydal učebnici geo- 
logie. Vedle četných Článků v »AnnaIcs du 
Museum ďhist. natur.« napsal hlavně: Re- 
cherches sitr la pou\olane (Grenoble, 1778); 
Rech, sur les volcans éleints du Mvarais et du 
Velay (1778); Hlstotre naturelle de la province 
Dauphine (Paříž, 1781—82, 4 sv.); Mineralogie 
des volcans (t., 1784^; Voyage en Angleterre^ 
en Ecosse et aux iles Hébrides (t., 1797, 2 sv.); 
Dictionaire des merveilles de la nature (t, 
1802, 2 sv.); Essai de Geologie (t., 1803—09, 
2 sv.V 



44 



Fauknar — Faulmann. 



Fanknar z FonkenStejna Sebastian 
byl asi r. 1570 -1590 písafem soudu komor- 
ního a Icnního a f po r. 1590. Napsal důle- 
žitý Titulářf obsahující formy listův a tituly 
stavů duchovních i svétských, některé zprávy 
o soudcích, pokutách, počítání úrokův a j. 
(Praha, 1589^ Jest to obnovené vydání titu- 
láfe Šudova, značné opravené a rozmnožené. 

Fanlensee, malé lázeňské místo ve Švýc. 
kc^ntonu bernském, na jezefe Thunském. Mi- 
nerálních pramenů zdejších, známých již od 
XVI. věku, užívá se hl. při chronickém rheu- 
matismu, dné a nemocech dychadel. R. 1874 
byly lázně znovu zařízeny. 

ťanlfii Mikuláš, rodem nejspíše z Budě- 
jovic, přinesl dle zprávy Petra z Mladenovic 
o výslechu Husové a dle kroniky Eneáše Syl- 
via z university oxfordské, na které studoval, 
některé theologické spisy Wiklifovy do Prahy 
a dle výpovědi Pálčovy také kousek kamene 
z náhrobku tohoto reformátora. O životě jeho 
není žádných zpráv; pozdější spisovatelé sto- 
tožňovali ho mylně s Jeronýmem Pražskem. 

Fanlhaber: 1) F. Johann, voj. stavitel 
a mathematik něm. (* 1580 v Ulmu — f 1635 
t). Byl tkalcem, ale zabýval se mathematikou, 
tak že byl ustanoven počtářem a dozorcem 
měr a vah ve svém rodišti. R. 1619 zaměstnán 
byl při stavbě pevnostní v Ulmu a r. 1622 
při opevnění Basileje; žit od r. 1625 — 30 ve 
službách prince Oranského a kard. Dietrich- 
steina, načeŽ r. 1630 povolán do Frankfurtu 
ku stavbě nových hradeb. Mimo to byl za- 
městnán při mnohém opeviSování doma i v ci- 
zině. Proslul jako slavný počtář a napsal cel- 
kem 27 spisů, z nichž jsou důležitější: Arith- 
metischer citbicossischer Lustgarten mit neuen 
Jnventiones gepflan\et (Tubinkj', 1604); Neue 
geom. 11. perspecfivische Jnventiones etUcher 
sonderbarer Instrument a Neue ínvent. \uGrunď 
Hssen der Pasteyen u Vestungen (Frankfurt 
n. M., 1 6 10); Neu erfund, Gebrauch e, nieder- 
Idnd. Instruments ^um Abmessen u, Grundlegen 
(Augšpurk, 1610); Neuer mathem, Kunstspiegel 
(Ulm, 1612); Himmelisch geheime Magia (No- 
rimberk, 16 13); Arithm.Wegweiser (Ulm,i6i4); 
Numerus figuratus s. Arithmetica analytica (t., 
1614^: Miracula arithm, (Au^Špurk, 1622); 
Geheime Kunstkammer (1628); Adyta numeri 
recluaa d, i. Eróffnung grosser Geheimnisse in 
unendlicher Addition d. Polygonal- und davon 
erwaclisenden kórperlichen Zahlen vorgestellt 
(Kempten, 1629); Academia Algebrae^ darinnen 
die miraculosischen ínvent ioues ^u den hóchsten 
Cossen weiteres continuirt u. proficirt werden 
(Ulm, 1631); Canon triangulorum logarithmicus 
(Augšpurk, 1631); Zehntausend logarithmi t., 
1631); Ingenieurschul, darinnen auch durch den 
Canonem logarithmicum alte planische Triangel 
a US A. Vlacq, H, Briggio, Ne pero etc, in ein 
Compendium gebracht (Frankfurt 1630 I. díl 
a 1633 II. díl, 2. vyd. Norimberk, 1637). Viz 
Kástner, Gesch. d. Mathem. III, iii. Vrn, 

2) F. Christoph Erhard (♦ 1708 v Ulmu, 
t 1781 t.). Bvl nejprve prof. mathsmatiky na 
gymnasii v Ůlmu (i737\ pak farářem v Jun- 
ginkách u Ulmu (1739), diákonem u kostela 



Nejsv, Trojice v Ulmu (1743), kazatelem při 
kathedrále (1747), prof. theologie a scholar- 
chem( 1763), seniorem ministerií, Členem soudu 
manželského t. (1768). Napsal: Deeffectulen- 
ti um simplicium tam extra oculum quam in 
oculo (Vitemberk, 1735); Dissertationes duae 
ex optica controversiae (t., 1735); De incerta 
mutabilitate obliquitatis eclipticae (Ulm, 1740); 
De mensura geometrica constante nondum de- 
tecta (t., 1744); De motus perpetuitate in ma- 
chinis impossibili (t., 1751); De virtute speču- 
lorum causticorum (t., 1755); Dissertatio ubi 
mechanica sessionis nostrae consideratio sistitur 
(t, 1760). Vrn. 

3) F. Elias Mattháus, syn před. (^ 1742 
v Ulmu — t 1794 t.)t byl prof. mathematiky 
na gymn. v Ulmu (1767), farářem v Jungin* 
kách (1769), diákonem u Nejsv. Trojice (1773)1 
kazatelem při dómu (1776), prof. theologie, 
scholarchem a členem manželského soudu 
v Ulmu (1779 ^ Napsal: De oppositis mathe- 
maticorum quantis (Ulm, 1768); De attractione 
(t., 1779). Vrn. 

Faiilliom, hora v Bernském Hornozemí 
{B Oberland)^ mezi jez. Brienzským a údolím 
Grindelwaldským, 2683 m vys., s překrásnou 
vyhlídkou na skupinu Finsteraarhornskou a 
k Ju^e. Pod samým vrcholkem, snadno do- 
stupným, nalézá se hdtel, budova to z nej- 
výše položených v Evropě. 

Fanlmaan Karl, stenograf něm. i* 1835 
v Halle — t 1894 ve Vídni). Vyučiv se sa- 
zečstvi, vstoupil do státní tiskárny ve Vídni, 
kdež se pokusil se zdarem o sestrojení typů 
pro těsnopis. Seznámiv se nejprve se sousta- 
vou Stolzeovou, později též s Gabelsbergero- 
vou, vyučoval od r. 1860 na některých střed- 
ních školách vídeňských. Oddal se pak zcela 
těsnopisu, stal se též lektorem na universitě 
a jmenován prof. stenografíe, jakož i členem 
státní zkušební kommisse. Vedle množství 
učebných spisů jako: Gabelsberger' s stenogr. 
Lehrgebáude^ Stenogr. Anthologie^ Stenogr, 
Klassikeratifgabe^ časopisu Der Kammersteno- 
graf, Stenogr. Fremdwórterb , Stenogr. Unter* 
richtsbriefe atd., které jsou provedeny steno- 
grafickými typy, vydal ještě mnoho spisů týka- 
jících se kritiky i vývoje soustav těsnopisných. 
Jeho spisy: Revisinn des Gabelsberger*schen Sy- 
stems der Stenogr, und die Dresdener Commis- 
FÍonsbesch!ús.^e {iSdi) a Entwurf einer radikalen 
Reform des Gabelsberger'schen Systems (18671 
vzbudily veliké vzrušení mezi stenografy. — 
R. 1875 uveřejnil svoji Fonografii pod jmé- 
nem Gust. Braut a propagoval ji od té 
doby velmi čile. Přiznav se později k autor- 
ství >Fonografie«, vydal ji několikráte pod 
fit. Anleitung ^ur fonetischen Stenogr, von K. 
F., dále čítanky, časopisy atd. fonograíické. 
I na jazyk český byla jeho soustava převe- 
dena (>Česká fonograíie dle soust. Fovy«. 
Šest. I. Bender. 2. vyd., Rřeclava, 1888), ale 
nedošla dalšího rozšíření. Cenný jest jeho spis 
Entwicklungsgeschichte des Gabelsb, Syst, der 
Stenogr, (Vídeň, 1868); velmi pilně sestavena, 
ač ne ve vSem stejné důkladná, jest jeho 
Histor. Grammatik d. Stenogr,, v níž probírá 



Fauna — Fauré. 



45 



veškery soustavy těsnopisné. Dále jeSté vy. 
dal niustr, Geschichte der Schvift (t., 1880); 
JUustr, Gesch. der Buchdruckerkunst (1884); 
Untersuchung uher die Enistehuug der Btich- 
stabenschrift (1876); Neue Untersuchungen atd. 
(o témž); lUustr. Kulturgeschi chtě (idSi). P?. 

Fauna v mythologii viz Bona dea a 
Faunus. — F. přírodověd, viz Zvífena. 

Fannalla viz Faunus. 

FamaiiB, staroitalský bflh árody zemské, 
jako Mars a Silvanus; pokládán za ochránce 
rolnictví, lovu a zvláště chovu dobytka, 
o jehož rozmnožení se stará (Inuus ab hi- 
eundo) a jejž chrání před vlky (Lupercus). 
Rád pobývá na polích, kde prý od rolníkft 
vídán, a v lesích, kde jsoucnost jeho růz- 
nými příšernými skřeky a přírodními zvuky 
se jevL Také v bitvách slyšán nékd^ jeho hlas 
věštící vítězství ŘímanAv, tak v bitvě u lesa 
Arsijského. >- Takto F. se stal záhy též bo- 
hem véStnýra (Patuus), jako žena jeho Fau- 
na, v té funkci Fátu a zvaná. Na F-novi a 
otci jeho Pikovi Numa vynutil, opiv je a 
spoutav, věštbu ve příčině prokurace blesků. 
Blíže Tiburu v háji svém F. prý udílel věštby 
osobám spícím inkubací. Jemu se připisovalo 
též věštění ve verších saturnských. — Spo- 
kojuje se jinak skrovnou obětí (kůzletem), 
stává se potutelným, zvláště když jest zane- 
dbáván v poctě; jako jiní démoni agrární 
rád straší v lese zvířata a lidi a v noci v po- 
době můry doléhá na spící, zvláště na žen]! 
[odtud Incubus, řec. éq>uilTfjs). Celkem však 
jeví pfece povahu dobrotivou (F. od favere, 
jako Faustulus, Favonius), jakož i dcera a 
cho( jeho Fauna (viz Bona dea) přinášela 
požehnání, chráníc obzvláště pohlaví Ženské. 
F. pokládán takto za zakladatele veškeré před- 
historické vzdělanosti v Itálii, i v politické 
přičíně, a zařaděn tudíž mezi laurentské krále 
po Saturnovi a Pikovi; po něm pak následo- 
val syn jeho Latinus. — První svatyni v Římě 
zřídil jemu Euander (vlastně pořečtěný F., 
v. t.; za to, že pohostinsky byl přijat: jest to 
Lupercal, sluj na sev -záp. úpatí Palatina, kdež 
15. února se konala slavnost Luperkalií, 
zřízená Euandrem nebo Romulem. Byla to 
slavnost obce původně pastýřské, kterou řídila 
družstva kněží Luperků (Fabiáni a Quinctia- 
les), a jevila ráz očistný (slavnostní den zván 
februatus). Obětováni kozlové za přítomnosti 
ílamina Diova, při Čemž nožem obětním za- 
krváceným dotknuti na čele dva jinoši, kteří, 
když jim čelo utřeno vlnou, v mléce smoče- 
nou, hlasitě se zasmáli; kožemi pak opásali 
se kněží jinak nazí a jiné kůže rozřezavše 
v řemeny pobíhali s nimi kol města Palatin- 
ského za různých žertů, řemeny mrskajíce 
ženy v cestu se jim stavící, čímž se jich plod- 
nost prý zvyšovala. Také se připomínají oběti 
psů, kteří prý zvláště měli schopnost viděti 
F-na.Caesar přidat ke starým dvěmadružstvům 
ieště družstvo Luperků Juliových; Augustus 
pak obnovil svatyni a slavnost, jež trvala do 
V. stol. po Kr. — Jiná svatyně r. 194 zřízená 
nalézala se na ostrově Tiberském, kdež slav- 
nost konána 13. února. Po venkově F-novi 



slaveny různé krajinské svátky, Faunalia 
zvané, zvláště 5. pros. (srv. Hor. od, III 18). 
Typus italského F-na lze zrekonstruovati dle 
dvou zachovaných sošek (Reifferscheid v An- 
nali deir Inst. j866 Tav. N. a Sacken, Die 
antik. Bronzen zu Wien, tab. 30. íig. 3.): za- 
valitá postava mužská, nahá, s přehozenou přes 
levé rámě kozí kozí, v loveckých botách, 
s tváří zarostlou silným vousem, kol hlavy 
korunu, v pravici roh k pití, v levici roh hoj- 
nosti. — Působením básníků římských i lec- 
kterou vnitřní podobností počal F. na se bráti 
podobu řec. Satyrů ; odtud i plurál Fauni, klk, 
Fanre f^óri: 1) F. I^ugěne, franc. malíř 
(* 1822 v Seyssinetu u Grenoblů — f 1879 ^ P** 
říŽi), přišel zÁhy do Paříže, vstoupil do školy 
nejprve k Davidu ďAngers, pak k Rudeovi. 
R. 1847 vystavil poprvé v Saloně krajmu, jež 
nalézá se v Grenoblů, 1849—51 cestoval po 
Itálii. Vrátiv se do Paříže upozornil na sebe 
hlavně podobiznami ženskými a allegoriemi, 
vedle nichž ostatně pěstoval ještě genre, kra- 
jinu i scény mythologické. Nejproslulejší 
z obrazů jeho jsou: Sny mlddi (1857); l^ř- 
chová Amorova (1859); První kroky Amorovy 
(i86i, v Grenoblů); Evu (1864, maj. vévody 
z Morny); Venuíe ^1865); Černoška (1866); 
Italka (1870), Dafnis a Chloi {1873 ; Pramen 

(1877). 
2) F. Jean Bapt, zpěvák franc. i* 1830 

v Moulins v Allieru), r. 1852 debutoval v Ko- 
mické opeře a vynikl později přes obtížné 
postavení, jaké tu měl vzhledem k proslulým 
sokům Bussinovi a Bataillovi, hlavně v Aube- 
rovč »Manoně Lescaut«. R. 1861 vstoupil do 
svazku Veliké opery a velmi se líbil, zvláště 
ve »Vilému Telluc a ^Favoritcec. Neluskem 
v »Afričancec dostoupil vrcholu umění pěve- 
ckého i hereckého a stal se neobmezeným 
miláčkem kritiky i obecenstva Další pozoru- 
hodné výkony podal F. v »Donu Carlosu*, 
v »Hamletu«, ve »Faustu< a »Jeanně ďArc«. 
R. 1876 v plné síle svého talentu vystoupil 
naposledy v Opeře ve své nejlepší a nejscele- 
nějSÍ úloze »Hamleta«. F. jezdil co rok na 
několik týdnů do Londýna na hry pohostin- 
ské a rovněž v Brusselu a ve Vídní býval 
vždy vítaným hostem. Zvučný baryton. ši- 
roký a mistrný styl, frase čistá a elegantní, 
dikce bezvadná vyznačují Fa jako zpěváka. 
K tomu pojí se vzácná dovednost herecká. 
Pokusil se také jako skladatel písní a v oboru 
posvátné hudby a jeho Pie Jesu těší se oblibě 
v chrámech pařížských. Pod názvem La voix 
et le chant uveřejnil praktickou knihu. F. jest 
též výborným znatelem a sběratelem moder* 
nich obrazů, a galerie jeho patří k největším 
francouzským. 

Fauré [fóre] Gabriel, hud. skladatel franc. 
(* 1845 v Pamiersu), studoval pod Sainť 
Saénsem, jenž si jej zvláště oblíbil Od r. 1877 
jest kapelníkem v Hón)u sv. Magdaleny. Jako 
skladatel vzbudil F. pozornost hned první 
prací svojí, sonátou z a-dur; z pozdějších pak 
prací vynikla zvláště kvarteta pro piano a 
smyčc. nástroje (1882, 1887). Řada písní jeho 
{Au hord de Veau, les Berceaux, Le secret a j.) 



4U 



Fauriel — Faust 



doporučuje se néhou a jemnou náladou. Pro 
piano složil nokturna, in.promptue a bárka- 
rolly^ v nichž jde po stopách hlavně Chopino- 
vých a Schumannových. Z jiných dél jeho 
jest uvésti: symfonie \ d-moll (1885); Messe 
de requiem a skladby chorálnf Naroieui Ve- 
nuše, Potok a j. Také pozoruhodnou hudbu 
scénickou skládal F., zejména k Dumasové 
dramatu »Caligula< a komedii Haraucourtově 
>Shylocku«. 

Favriel [fóríelj Claude Charles, filolog, 
historik a kritik franc. {* 1772 v Saint-Etiennu, 
+ 1844 v Paříži); byl podporučíkem a r. 1794 
stal se tajemníkem generála Duirommiera, ale 
brzy vzdal se úfadu toho a oddal se studiím. 
První své essaie uveřejnil v »Dekadé fílosofi- 
cké« i doStl uznání vynikajících vrstevníků. 
Avšak potíže komposiční, jaképocHoval, oď 
xTátily jej od literatury. R. 1799 vstoupil do 
služeb polic, ministra Fouchého, v nichž se- 
trval pouze do r. 1802, zhnusiv si krutovládu 
konsulátu. Z doby této načrtal celou řadu 
obrazů čerpanj^ch z nejIepSích pramenů, jež 
mají znamenitou cenu dějepisnou i literární 
a vydány byly teprve r. 1886 L. Lalannem 
pod názvem Les Derniers Jours du Consulat 
(Paříž) z papírů pí. Condorcetové, s níž F. 
r. 1802 navázal styk milostný a a níž usídlil 
se v okolí Meulanu. Zde horlivé studoval 
zvláště arab^inu a sanskrt, sbíral materialie 
o jazycích dolnobretonském, staroněmeckém* 
baskickém a působil blahodárné na rozvoj 
Manzoniho, k jehož tragédii »CarmagnolovÍ€ 
napsal předmluvu s podstatnými body aesthe- 
tické reformy romantické. R. 1810 vydal 2 sv. 
Chants populaires de la Gréce modeme, v nichž 
výtečně vystihl básnictví lidové. Hlavním dí- 
lem F-ovým měly býti středověké dějiny jižní 
Gallie, z nichž však uveřejnil pouze jeden díl 
•druhý) Histoire de la Gaule méridionale souš 
la domination des conquérants germains (Paříž, 
1S36, 4 sv.), práci na svoji dobu cennou a své- 
ráznou. R. 1830 Guizot udělil mu stolici ci- 
zích literatur na Sorbonně. Další díla F ova 
jsou : Histoire de la Croisade contre les héréti- 
^ues albigeois écrite en verš provetu^aux par 
un poétc contemporain (i837\ sbírka to ne- 
vydaných dokumentů se znamenitým úvo- 
dem; Histoire de la poesie proven^ale (18^6, 
3 sv.) a Dante et les origines de la langue et 
de littér. ital. (1854, 2 sv.). F, byl také čle- 
nem kommisse »Literárních dějin franc* a 
podal do nich studie o spisovatelích XIII. stol. 
F. vynikal kritickou bystrostí, méně syste- 
matičností a methodičností. Učinil mnoho 
objevů, kterých vSak nikdy nevykořistil. — 
Mnoho žáků jeho založilo si jméno vědecké, 
že propracovali, co F. mimochodem nadhodil. 
Renan (»Revue de D. M.«, 1855) praví o něm, 
že pustil v našem věku nejvíce idef do oběhu, 
zahájil nejvíce odvětví studijních, postřehl 
v řádu histor. prací nejvíce nových výsledků. 
On také mezi prvními přispěl k pochopení 
dějinného i kulturně sociálního rázu středo- 
věku. Srv. Guiizniaut, Notice histor. sur la 
vie et les travaux de C. F. (Paříž, 1862^ a 
Sainte-Beuve, Portraits cont. II. ^Id. 



FauM6 ffós], franc, femín. slova faux, 
nepravá, planá, chybná. 

FansM-alunii^, [fósalárm^ franc, po- 
plach planý, jalový, na slepo, vzniklý 
nedorozuměním, strachem a pod. a nikoli 
z nebezpečí skutečného. Čím je které vojsko 
nebo zástup vycvičenější, otuženěji^í, ostříle- 
nější a v lepší kázni, tím řidčeji u něho dojde 
na f.«. Srv. Alarm. FM. 

Fa«ss«-attaqiie [fósatkk), franc, útok 
lichý, líčený, záludný, konaný slabými 
silami, ale okázale a se mnohým hlukem, aby 
jím nepřítel byl oklamán a jemu místo a účel 
skutečného útoku současného zakryt, zata- 
jen. F. a. bývá platnou a vydatnou podporou 
útoku opravdivého. Srov. Demonstrace a 
Diverse. FM, 

FaUMO-teny^ [fósbréjl, franc, podval, 
podval í. pod násyp, nižší to násyp podél 
a vně zděné courtiny baštového hrazení, na 
ochranu zdí před střelbou oblehatelovou. FM, 

FaiUMia-ooiiolMiffos kú&l, potracení. 

FaiuMe routě [fos rút], dráha nepravá, 
poranění cíbele, kteréž někdy při nešetrném 
provádění cévky nebo bougie způsobeno bý- 
vá, zvláště bylo-Ii užito nástrojů kovových. 
K poranění takému docházívá snáze u mužů, 
kteří jsou stížení zúžením cíbele nebo zbyt- 
něním prostaty, neb u nichž průchodnost 
cíbele z jiné příčiny jest obmezena; avšak 
pozorováno bylo Častěji, že f. r. u mužů 
i 8 cíbelem normálním způsobena byla. Nej- 
Častěji proděravěna bývá zpodní stěna cíbele 
v jeho Částí blánité. Utvořený duČej má 
různou délku, končí slepě v hrázce neb ústí 
v cíbeli na místě odlehlejším od svého vzniku 
neb může, kdež přílišným násilím bylo půso- 
beno, zasahovati i do konečníku. Bolesti, 
krvácení, nevytékáni moČe a objektivním vy- 
šetřováním dokázané odchýlení se nástroje 
z dráhy pravidelné nasvědčují vzniku f. r. 
V některých případech za vhodného léčení 
dochází k příznivému vyhojení, v jiných způ- 
sobené poranění sledováno bývá urinosní in- 
filtrací se zánětem phlegmonosním Šířivým, 
jenž sice také uzdravením končiti může, při 
němž však nastalou septickou nákazou cel- 
kovou nezřídka i smrt následuje. -chl, 

Failflt (Pust) či Doctor lohannes 
Faust US, jméno legendárního badatele a 
černokněžníka reformačního období, pod nimž 
různým způsobem spojovány a setkávány 
byly pověstí o mnohých soudobých i před- 
chozích učencích, kteří se obírali vědami, jak 
míněno, nadsmyslnými. Historický F. byl po- 
tulný humanista z první pol. XVI. století, 
(- asi r. 1485 v Zimmernu u Krcuznachu — 
f 1540 ve Virtembersku). Tento F. vystupo- 
val všude jako člověk nadaný neobyčejnou, 
nadpřirozenou mocí, jako vládce nad silami 
přírodními i osudy lidskými. Tak stalo se, že 
brzy Četné činy, přičítané dotud v pověstech 
některým středověkým přírodopiscům a bada- 
telům, zejména Albertu Magnovi, Simonu 
Mágovi. Paracelsovi atd., přeneseay byly na 
osobu F-ovu, kolem ní kupeny, rozšiřovány 
a v duchu doby přebásňovány. Tak vznikl 



Faust. 



47 



okruh pověsti F-ových. F. stal se tak dosti 
záhy typem snažení renaissančniho, jež vy- 
značuje bezazdná touha po poznání i požitku. 
Směle pfekračovali zejména tito humanisté 
meze,'jež kladla církev rozumu i mravu. Od- 
vráceni jsouce od theologie hledali ve svobod- 
ném badání přírodním odpovědi k záhadám, jeŽ 
je mučily. Studiem antického umění a života, 
krásy formové a plastické ohrožovali pak dle 
názorů církevních svoji mravní bezúhonnost. 
Těmto rozptýleným a nezceleným pověstem 
dostalo se záhy pevnějšího podkladu a sjed- 
nocení v lidové knížce neznámého autora 
lUstoňa von Dr. Joh, Fausien^ dem weitbe- 
schreyten Zanberer und Sehwartikúnstler, vy- 
dané r. 1587 u Jana Spiessa ve Frankfurtu 
n M. Všecky podstatné rysy renaissančně- 
íilosoíického rázu počínají se již v této lidové 
knížce krystalisovati. F., syn sedláka z Rodu 
u Výmaru, dosáhnuv stupně doktora bohosloví, 
oddá se védám přírodním a mathematickým 
a odvrátiv se od církve spolčí se s ďáblem, 
aby dosáhl moci nad přírodou a po 24 létech 
služby slibuje mu vzdáti svoji duit. Když vy- 
prii IhAta, zve F. své přátele k poslední ho- 
stině v některém městě saském. O půlnoci 
rszpoutá se bouře a ráno nalézají Fa s roz 
tříštěnými ůdy na hnojišti. Touha po abso- 
lutním poznání a po neomezené moci, ply- 
noucí z rozumového poznání, charakterisuje 
Fa; jí také hyne jako člověk, jenž zašel za 
svoje síly a za svoje určení. Po stránce mravní 
je F. vyznačen touže neúkojností touliy, bez- 
uzdnoatí požitku, epikurísmem. Neúkojnost 
touhy vede F-a k tomu, že vyvolá z podsvětí 
stín Helenin, s níž zplodí syna Justa Fausta, 
který mu prorokuje budoucí příběhy dějinné. 
I tu ted}' je požitek u F-a ne cílem sám sobě, 
ale prostředkem k poznání a moci. — Toto 
první spracování F-ovské pověsti bylo mnoho- 
kráte tištěno s doplňky a opravami. Zejména 
uvésti jest rýmované vydání Tubinské z r. 1588 
pod názvem Eine wahrhafte und erschróckliche 
Geschicht von D, J, Fausten, jež také ^ přelo- 
ženo do angličiny, holland. a frančiny. Úspěch 
knihy povzbudil J. R. Widmannak novému 
spracování, jež vyšlo ve 3 dílech r. 1599 
v Hamburce a v němž hlavně lutheransky 
mravoučná a všední tendence překypuje. Ole 
knihy té studuje F. na katolické universitě 
v Ingolstadtu, kde soudruhy jeho jsou Christo- 
for Wagnera Jakub Scholte. Skráceně vydal ji 
r. 1674 v Norímberce Pfitzer, ale tendence 
moralisující jest v ní ve směru doby ostřejší, 
zejména rozšířena mnohými dissertacemi 
o magii. Pozornosti zasluhuje, že ve spraco- 
vání Pfitzerově poprvé vystupuje městské 
děvče, jež F. pojati chce za choř, což však 
dábel zmaří - zárodek to Goethovy Mar- 
ketky. Spracování toto, sproštěno byvši uče- 
ného ballastu a přizpůsobeno vkusu lidovému, 
bylo otištěno r. 17 12 ve Frankfurtě anony- 
mem, jenž se nazývá >Chrístlich Meynender«, 
a tato knížka, Často později otiskovaná, byla 
základem oblíbených sešitů, které o trzích 
se prodávaly a z nichž jeden byl také pra- 
menem Goethovým. 



Básnické spracování látky o F-ovi vysky- 
tuje se nejprve v Anglii. Knížka Spiessova 
byla do angl. přeložena, kdež r. 1588 došla 
ohlasu v balladě jedné, a již za několik let 
známo jest vypravování TÍte History of the 
Damnable Láfe and Deserved Death of Doctor 
Joh, Faustus,\L\erá byla nspochybně pramenem 
proslulého dramatu Ch. Marloweova Tra- 
gical History of the Life and Death of Doctor 
Faustus (hráno r. 1594), práce to ve mnohých 
směrech poeticky cílného a mohutného dojmu; 
v ní zejména vyniká vstupní monolog, zaklí- 
nání duchů, uzavření smlouvy pekelné a ko- 
nečný monolog. Marloweovo drama bylo, zdá 
se, na poč. XVII. věku zaneseno angl. herci 
do ^ěmec a zde stala se z něho oblíbená 
lidová hra, která v různýcll versích hrána do 
polovice stol. XVIII , načež teprve přenesena 
na divadla loutková, na nichž podnes žije. 
V této lidové hře (jejíž vydání v nové době 
opatřili Below, Simrock, W. Hamm, Schade, 
Hngel, Bielschowsky 1882, Kralik a Winter 
1885) zachována a prohloubena .legenda pod 
bezprostředným vlivem lidového názoru a zů- 
stala zachráněna před rozvláčnými a učenými 
přídavky. 

První z něm. básníků umělých všiml si 
látky o F-ovi Lessing, který viděl r. 1753 
v Berlíně loutkovou hru. Ale nedošel dále 
než k vypracování dvojího plánu, z nichŽ ze- 
jména druhý je povšimnutí hoden, že poprvé 
v něm F. — v opaku k legendě — je vysvo- 
bozen anděly ze spárů ďáblových. Lessingův 
F. jest titán, který v samé snaze a touze svojí 
dochází očisty a ospravedlnění. Dále spraco- 
váli děj F-ův P, Weidemann (1775, bez- 
cenné allegorické drama), malíř Miiller 
(1776 a 1778 »Situationen auR F-'s Leben« a 
• Fausťs Lcben«), Klinger (F-*s Leben, Tha- 
ten und Hollenfahrt, román 1791), Jul. hr. 
Soden (1797 v lidové hře) a Fr. Schink 
i 1804). Filosoficky látku prohloubiti, odkryti 
v ní plán a typ rozvoje lidského ducha, zpo- 
dobiti v ní problém rozvoje dějinného, bylo 
zůstaveno Goethoví (v. t.). Po něm spra- 
covala látku ještě celá řada básníků, aniž 
však dostihli nebo se jen přiblížili dílu Goe- 
thovu. — Jsou to zejm. Schone (1808), Klin- 
gemann (1815), Jul. v. Voss (1824), K. v, 
Holtei (1832), J. D. Hoffmann (1833), 
Braun von Braunthal (1835), Marlow 
(i839\ Czilsky (1843), F. Stolte (1860). Ori- 
ginální pokusy jsou Grabbeho >Don Juan 
und Fau8t« (1829) a v menší míře Heineho 
•Doctor Faust, ein Tanzpocm« (185 1), kteří 
oba snažili se látku pojati odchylně; ale po- 
nětí toto bohužel nedovedli s dostatek vy- 
jasniti a zdůvodniti. Epicky spracoval mimo 
jiné látku o F ovi M. Len au (1836), jehož 
báseft je po Goethově rozhodně nejhlubší a 
nejsvéráznější. Lenauovi podařilo se tu nový 
profil vtisknouti legendě F-ovské. V protivě 
k pojetí Lessinga a Goetha, kteří vidí ve 
F-ovi bojujícího a vítězícího titána, symboli- 
sujícího lidského ducha v jeho rozvoji, kreslí 
Lenau ve F-ovi úpadek romantismu a hrůzu 
vlastní, do sebe obrácené a bezpředmětně vy- 



48 



Faust — Faute de frét. 



sílené snahy, která hyne rozkladem přebyteč- 
ných a neužitečných, poněvadž neužitých, sil. 

Vedlr básnfkfi zanášeli se F-em stejné hor- 
livě hudebníci i malíři. P. Corneltusr. 1810 
první čerpal z Goethovy básné podnět k dva- 
nácti rytinám. E. Delacroix uveřejnil (1826) 
sedmnáct lithografií pro franc. překlad A. Sta- 
pfera. Z jiných malířA, kteří rozvrhli obrazy 
ke Goethovu F-u, jmenovati jest A rýho 
Scheffcra, Retzche, W. Kaulbacha, Lie- 
zen-Mayera, G. Maxa a j. Opery s dějem 
F-ovým složili Spohr, Gounod, Boito a 
J. Zollner, ouverturu k Faustovi R. Wagner, 
dramatickou legendu Berli o z (Damnation 
de Faust), hudbu ke Goethovu dramatu Lind- 
paintner, kníŽe Radziwill, Lassen a 
k jednotlivým částem Rob. Schumann. 

Srv. Ferd. Schulz v » Lumíru* 1863; Diint- 
zer, Die Sage von Dr. J. F. (1846); Peter, 
Die Litteratur der Faustsage (1857); Hauffe, 
Die Faustsage und der histor. Faust (1862); 
Creizenach, Versuch einer Gesch. des Volks- 
schauspiels vom Doktor F. (1878); Delius, 
Marlowes F. und seine Quelle (1881); H. 
Grimm, die Entstehung des Volksbuches vom 
Dr. Faustus (Fiinfzehn Essays, 3. řada): Fali- 
gan, Histoire de la lég. de F. ťi888). Biblio- 
grafii literatury faustovské obsahuje K. Enge- 
lovo >Zusammenstellung der Faustschríftenc 
(iř*85). Sld. 

Faust Bernhard Christoph, hygienik 
něm. (* 1755 v Rottenburce v Hessku — 
* 1842 v Biiciceburce), studoval v Gotinkách; 
r. 1788 stal se tělesným lékařem v Búcke- 
burce. Z prací jeho stfijtež zde: Ober die 
Kuhfocken und deren Impfung (Biickeb., 1801), 
čffentliche Anstalten^ die Blattem durch Ein- 
impfen der Kuhpocken aus\urotten (Hannov., 
1804); a Gesundiieitskatechismus ^um Ge- 
brauche in den Schulen (1794 Biickeb.). F. byl 
jeden z prvních očkovatelů v Německu. 

Fansta Flavia Maxima, dcera císaře 
Maximíniána, od r. 307 druhá manželka Kon- 
stantina Vel., jemuž porodila syny: Konstanta, 
Konstantia a Konstantina 11.; zavinila snad, 
ie dal Konstantin syna svého Crispa r. 326 
v Pulji popraviti. Pro záletnictví své byla prý 
z návodu císařovny Heleny r. 327 v koupeli 
zardoušena. 

Fanstln I., císař ostr. Haiti (* 1782 — 
f 1867), byl otrokem a nazýval se Faustin 
Soulouque; r. 1793 nabyl svobody, načež 
bral horlivě podíl u veřejných věcech a stal 
se přes to, že neuměl čísti ani psáti, r. 1846 
generálem a velitelem v Portau-Prince a 
I. března 1847 presidentem republiky. Jsa 
úhlavním nepřítelem belocliA a mulatfi, po- 
pudil v dubnu 1848 proti nim černochy a 
způsobil tak hrozné krveprolití. R. 1849 při- 
jal titul císaře, dal se r. 1852 korunovati jako 
F. I. a opiče se ve všem po vládní soustavě 
Napoleonově, jmenoval své přátele knížaty, 
vévody, barony, založil F-ův řád, napodobiv 
tak řád čestné legie, a vládl neobmezeně s ve- 
likou krutostí. Tím vzbudil proti sobě r. 1859 
revoluci, kterou dne 15. ledna 1859 donucen 
byl vzdáti se trfinu. 



FansMna, jméno paní římských: 1) F. 
Annia Galeria, dcera praefekta Annia Vera» 
manželka císaře T. Antonína Pia; obdržela, 
první od senátu titul »Augu8ta«. Po její smrti 
r. 141 dal Antonius na její počest na vých. 
rohu fora vystavěti chrám, o jehož nádheře 
nás dosud zbytky jeho poučajf, a založil na- 
dání pro chudé dívky, které se nazývaly puellae 
Faustianae, — 2) Annia F., dcera před. a 
Antonína, provdána byla za Marca Aurelia,. 
který jí pro její krásu velmi miloval a výstřed- 
ností, ano í nevěru její, promíjel. Vzpomíná 
na ní ve svém spise » Zápisky sobě 8amému«» 
a když cestujíc za ním na Východ v kappa- 
docké vsí Halalu na úpatí Tauru zemřela 
(176), povýSil císař ves tu na kolonii, nazval 
ji Faustínopolís, vystavěl tu na památku 
zemřelé nádherný chrám a rozmnožil v fiímé 
nadání pro chudé dívky. 

Fanstitaa dat.) viz Felicítas. 

Faustmanii Martin, lesník něm. (* 1822 
v Giessenu — f 1876 v Bab^nhausenu). Vedle 
článkfl v listech lesnických jest původcem 
zvláštní theoríe o Čistém výnosu půdy, jakož 
i vynálezce zrcadlového přístroje k měřeni 
výSek strom fl. 

Fanstreol&t (něm.\ pěstní právo (v. t). 

Faiuitnlus slul vrchní pastýř Amulíflv, 
jenž buď sám nalezl odložená dvojčata Ro- 
mula a Rema, když je vlčice kojila, nebo jemuf 
jiní pastýři je odevzdali. Nalezené bratry dal 
své chotí Akce Larentii vychovávati, a když 
vyrostli, byl jim nápomocen při zavražděni 
Amulía. Chtěje pak prostředkovatí mezí Ro« 
mulem a Remem v jejich sporu o hradbách, 
zahynul. — Jest vlastně bytostí, jež se vy- 
loučila z boha Fauna, čemuž i etymologie 
svědčí. klk. 

Fante [fót], franc, chyba, nedostatek^ 
vina. 

Faiita de ítét [fót de fré], franc, nedo- 
statek dovozného čili fautní dovozné 
{Faiitfracht, angl. dead freight), sluje v ná- 
mořním právu vlastně vše, co nakládce má 
zasilateli nahraditi, nedodá-li v Čas náklad na 
loď. V užSím smyslu sluje tak odstupné^ 
jež má nakládce zapraviti, upustí-li od smlouvy 
dopravní jefitě dříve, než loď nastoupí cestu. 
Dle příkladu starších práv námořských, zvK 
obyčejových (Spán., holi., norského), ustano- 
vilo právo franc (či. 288. code de comro.) a 
něm. (ČI. 580.— 587.)! že nakládce má ta za- 
platiti pouze polovicí dovozného; musí vSak 
nésti útraty za nakládání a skládání zboží» 
zapraviti skladné, překročil li doba pro na- 
kládání, a nahraditi Škodu způsobenou překro- 
čením doby čekací (ČI. 582. t ). Dánli náklad 
i na cestu zpáteční, Cinf odstupné před ce- 
stou zpáteční dvě třetiny celého dovozného 
(či 584.). Z f. d. f. nesrazí se dovozné, jeř 
zasilatel získal za jiný náklad přijatý místo 
původního, v\jma při cestách složitých, pak 
při zboží kusovém a nájmu Částí lodí, kdy 
se z celého dovozného sráŽí přiměřená částka, 
a to v prvém případě, Ize-li za to míti. Že za- 
silatel uspořil útrat a mohl jiné dovozné zí- 
skati; zasilatel nemusí vskutku provésti za- 



Fauteuil — Faux pas. 



49 



mýSIenou cestu. Nastoupila-li loď již cestu, 
t. j. prohlásíl-Ii nakládce, že zboží jest odve- 
deno, nebo odbyMi zasilatele, nebo uplynula-li 
doba Čekací po odvedeni nákladu, může za- 
silatel odstoupiti od smlouvy a žádati za f. 
d. f. Angl. a amer. právo nezná f. d. f. ve 
smyslu uvedeném. Hs^. 

Favtenll [fotéj], franc, ze stf edolat. /d/</ť 
stolittm, něm. faltstuhi, křeslo, lenoSka, sto- 
lice pfedsednická při sněmech a rokováních; 
jmenovitě křeslo ve franc. akademii, jichž je 
40; 41. křeslo {le quarante-et-unihne i.) ozna* 
Čuje se jako místo těch, kdo přes svoje zá- 
sluhy nebyli zvoleni členy této korporace; f. 
á ta Voltaire, lenoŠka* velké křeslo s lenochem 
skloněným na zad. 

Faator (lat.), příznivec, podporo- 
vatel. 

Faavel [fóvél] : 1) F. Antoine Sulpice, 
lékař franc. {* 18 13 — f 1884). Jsa lékařem 
v nemocnici H6tel-Dieu záhy věnoval se studiu 
tuberkulosy a nemocí nakažlivých. KdyŽ pak 
r. 1847 francouzská vláda zřídila místa zdra- 
votních úředníků v Levantě, byl vyslán do 
Cařihradu, kdeŽ setrval do r. 1868. Během té 
doby prostudoval na místě velké cholerové 
epidemie v Trapezuntě, Cařihradě a za krim- 
ské války r. 1854 ve Varně, kdež protestoval 
nejrozhodněji proti procházení vojska skrze 
Varnu, epidemií zuřivě napadenou. Rovněž 
odhodlaně i obětavě se zachoval v epidemii 
tyfu r. 1859 a 1863. Vedle těchto zaměstnání 
zastával také úřad professora lékařské patho- 
logie na lékařské Škole cařihradské a byl čle- 
nem nejvyšší zdravotní rady turecké. Mimo 
to založil tu čas. »Gazette médicale ďOrient«, 
v němž uveřejnil důležité Články o tyfu a 
choleře. Na základě jeho zpráv o endemično- 
sti moru na Východě opravena byla na mezi- 
národni zdravotní konferenci v Paříži r. 1851 
evropská zařízení karanténní, a na meziná- 
rodní konferenci v Cařihradě r. 1866 přijaty 
jeho principy o profylaxi; na vídeňské kon- 
ferenci roku 1874 však překazila obchodní 
politika anglická veškeré jeho snahy ochranné, 
a indickému tyfu zůstal do Evropy volný 
vstup Rudým mořem a Suezským průplavem 
Vrátiv se do Paříže, stal se tu zdravotním 
^ener. inspektorem Francie a účastnil se též 
činně cholerové epidemie v Toulousů r. 1883. 
Četné publikace jeho o veřejném zdravotní 
ctví obsaženy jsou v »Recueil du Comité con- 
sultatif d*hygiéne< a v Bulletinu akademie 
l«;kařské od r. 1848 až do r. 1884. 

2) F. Pierre Charles Henri, lékař franc. 
(* 1830 v Amiensu). Studia lékařská počal 
v nemocnici svého rodiště, pak stal se inter- 
ním lékařem v pařížské Charitě, kdež mu 
Velpeau svěřil kontrolování indického šarla- 
tána lékařského, t. zv. černého lékaře, jenž 
o sobě vyhlašoval, že vyléčí rakovinu. Vý- 
sledky svými, jež F. uveřejnil v publikaci 
La vraie vérité šur le Docteuv Noir (1859), od- 
halil zcela jeho nicotnost. Stav se r. 1861 
doktorem lékařství, věnoval se hlavně nemo- 
cem nosním a hrtanovým s takovým zdarem, 
že klinika jeho záhy k subě vábila i hojné 

Ottflv Slovnilc Nanfoy, sv. IX. zi/8 1894. 



cizozemce. Jako vyhlášený odborník měl též 
léčiti německého korunního prince Bedřicha 
Viléma, pozdějšího císaře něm. Bedřicha III., 
za jeho pobytu v San Remu. Hlavní jeho dílo 
je Traité pratique des maladies du larynx 
précédé ďun traité complet de laryngoscopie 
(1876). Vedle toho vydal též Du laryngoscope 
au point de vue pratique (1862) a jiná drobná 
pojednání. Sv{, 

Fauvin [fóvén] Leon Didierabbé, bý- 
valý lektor jazyka franc. na české universitě 
Karlo-Ferdinandově (f 20. září 1889 v Praze). 
Mimo úřad universitní, jejž zastával od roku 
1882, učil jazyku franc. v nejvyšších roční- 
cích Vyšší dívčí školy a v předních rodinách 
pražských. Svou důkladnou znalostí řeči i li- 
teratury, svým zápalem pro věc, jejž přenášel 
na žáky, svým poutavým a milým způsobem 
vyučování a zvláště svými krásnými vlast- 
nostmi v obcování společenském, jakož i svou 
lidumilností, ziskal si všeobecných sympathií 
ve druhém svém domově. Abbé F. byl i lite- 
rárně činným: jeho přehledný nástin církevní 
historie konal dobré služby v theolog, semi- 
nářích franc. Za svého pobytu v Uhrách sepsal 
Grammaire Hongroise a vydal bibl. dějepravu 
(starý i nový zákon) ve třech jazycích, ně- 
meckém, franc. a maďarském ; dále malé dílo 
La catastrophe de Magdebourg parOnno Klopp, 
V pozůstalosti jeho našla se grammatika a 
chrestomathie česká pro Francouze, jíž však 
nedokončil. Jest to jeden z oněch Francouzů, 
jíž svou vřelou a činnou náklonností k našemu 
národu si zasloužili, aby jejich památka se 
uchovala dobám příštím. Vd, 

Faux boiiTdon [fó burdon], franc, f a 1 e š n ý 
bas. jest v prvých dobách vývoje vícehlasé 
hudby druh tříhlasého zpěvu, jenž vyznačuje 
se důsledným postupem v parallelních sext- 
akkordech (v. t.), uváděje pouze v prvém a po- 
sledním souzvuku kvintakkord (trojzvuk) bez 
tercie. Hlavní melodie leží ve hlase zpodním, 
tenoru; hlas střední slově contratenor 
a vrchní supranus. Je-li f. b. původu fran- 
couzského, kdež zříme jej ve věku XIII. na 
stupni právě uvedeném, nelze s určitostí sta- 
noviti; neníf vyloučena možnost, že vyvinul 
se z podobného útvaru anglického, zvaného 
»gymcl«. jenž již ve stol. XII. přináší dvou- 
hlasy zpěv v parallelních terciích nebo sex- 
tách, a potom vykazuje dalSí stadia vývoje, 
analogická f. b-u. Ve XIV. stol. přidáván f. 
b-u ještě čtvrtý hlas pod tenorem, zvaný 
contratenor bassus, někdejší contratenor 
pak slově na dále c. altus. Název f. b. vůbec 
namnoze tím se vysvětluie, že v tomto druhu 
tříhlasé skladby vyškytá se vesměs, vyjma 
prvý a poslední souzvuk, ve zpodním hlase 
tercie trojzvuku a nikoli jeho základní tón, 
takže po názoru oné doby objevuje se zde 
jakýsi nepravý, falešný základní hlas. F. b. 
nesluší zaměňovati se soujmennou formou 
falso bordone (v. t.*,; byť i u vývoji obou 
byla jistá souvislost, významem svým přece 
podstatně se liší. Str, 

Faux pas [fó paj, franc, chybný krok, 
omyl, nedopatření. 

4 



50 



Fava — Faveur. 



Fava, téžFevaaFelethiis (Sličný), král 
Rugů, syn a nástupce Flaccithefiv, byl ariánem 
a vážil si sv. Severina, který snažil se zmír- 
niti neurvalou povahu RugA. Po smrti svét- 
cové r. 482 počal F. utiskovati občany řím- 
ské a ohrožovati pokoj v krajinách na Dunaji; 
tu r. 487 vypravil se Odoaker do jeho zemč, 
zajal krále a jeho manželku Gisu, odvedl je 
8 sebou do Itálie, kde v okovech vedeni byli 
v triumfu na Kapitol. Tam F. jest sekerou po* 
praven, Gisa uvržena do vězení. 

Fava Onorato, italský spisovatel (* 1859 
v Collobianu v Piemonté), žije v Neapoli jako 
professor ital. literatury. Přispíval do četných 
íistCi, zejména do Afusée Orientaí v Paříži, do 
Ga^etta Letteravia v Turinč, Domtnica lette- 
raria a FanfuUa detla Domenica, Sára vydá- 
val Lo Studente a Fantasto (s Di Giacomem). 
F. je plodný a v Itálii oblíbený povídkář a 
romanopisec. Jmenujeme z jeho prací: Prime 
Folie (Milán, 1881), Vita nostra (Cesena. 1885), 
Tesoruccio (Milán, 1885), Graneliin di pepe 
(t., 1886, spis pro mládež), Vita napoletana 
(Catania, 1S85), řadu črt lidopisných a malíř- 
ských, Storielie di Francine (Neapol, 1888), 
Morti^ Čapo ďanno^ versi (Milán, 1888); 
Ometti e donnine (Milán, 1888); Rinascimento 
(román, 1888 t.); Contro i piu (román, 1889) 
a j. — Do čeStiny přeložil O. S. Vetti »Sou- 
mčrnostc v ^ Hlase Nár.«, r. 1886. 

Favara, město v sicilské prov. a kraji 
girgentském, 325 m n. m. a 15 km od pobřeží, 
má 16.051 ob. (1881), zámek ze XIII. stoL, 
těžení síry, kamence, turmalínu, mramorové 
lomy a značný obchod s jižními plodinami. 

Favard [-vár] deLanglade Guill. Jean, 
baron, právník franc. (* 1762 v St. Florentu — 
I 1S51), b3'l advokátem při pařížském parla* 
mentu, r. 1795 byl v radě 500, v tribunáte, 
r. 1808 radou kassačního soudu, r. 1828 jeho 
presidentem. Jsou od něho četné spisy, jako: 
Motif s des S codes (1804); Motif 5 et discours 
(4. vyd. Ponceletovo, 1838); Conférence du 
Code civil avec la discussion particuliěre du 
conseil ďétat et du tribunát (1805 — 10); Ré- 
pert, de la législ, du notariat (1807, 2 vyd. 
1830); Code pénal (1810) a j. 

ÍPavart [-vár] Charles Simon, dramat. 
8pÍF.ovatel franc. (* 1710 v Paříži — f 1792 
v Bellevilleu fScine]\ navStěvoval kollej Lud- 
víka Velkého, načež přinucen byv poměry 
oddal se živnosti otcově, pa^tiČkářství. Roku 
1733 zápasil při květinových hrách básní ke 
cti Panny Orléanské, rok potom dal provo- 
zovati v ulici Buci první svoji komickou operu 
Les deux jumelles, po níž následovalo jeStě 
asi 20 kusů, většinou bezejmenných a nctiStě- 
ných, které zjednaly znamenité úspěchy to- 
muto posud nepatrnému divadlu. Nejcennější 
z nich je známá Chercheuse ďesprit (1741). 
R. 1744 divadlo to bylo však zrušeno, a F-ovi 
svěřeny na to osobní záležitosti opery, zejm. 
opatřování sil hereckých, při čemž poznal 
slečnu Duroncerayovu (* 1727 — t 1772)1 
nadanou subrettu, která sama složila některé 
dosti zdařilé texty operní (zejm. Annette et 
Lubine) a s níž se dal oddati brzy potom. 



R. 1746 jmenován byl ředitelem herecké spo- 
lečnosti, provázející všude maršála Morice 
Saskčho, který brzy potom oblíbil si man- 
želku F-ovu. Láska neopětovaná učinila 
z něho pronásledovatele obou manželfl. F. ří- 
dil pak obnovenou operu komickou Foire 
Saint-Lorent, kterou zušlechtil jemnějším hu- 
morem. Z pozdějších textfi F-ových jest uvésti : 
Le caprice amoureux ou Ninette a la cour, 
s hudbou Ciampiho (1753); VAnglais á Bjr- 
deaux (iy6^); Le proces et la plaideuse (1762); 
Les fétes de la paix, s hudbou Philidorovou 
(1763); Isabelle et Gertrude {1765); l^s mois- 
soneurs, s hudbou Duniho (1766); Lamant dé* 
guisét s hudbou Philidorovou (1769); Les trois 
sultaues, s hudbou Gilbertovou (1777). Sebrané 
práce F-ovy vyšly v 1, 1763 — 1772 ve 12 sv, 
Théátre de monsieur et madame F., pak v rflz- 
ném výběru častěji ještě, naposledy r. 1853, 
pod titulem Oeuvres de M, et Mme F. Roku 
1808 vyšly pod názvem Mémoires jeho dopisy 
s hrab. Durazzem, ředitelem div. vídeňského. 
Srv. G. Desnoiresterres, Epicuriens et Lettres 
(1879). 

Favé Ildephonse, generál franc. (* 1812 
v Dreuxu — f 1894 v Paříži), spolupracovník 
Napoleonův (III.) při jeho literárních pracích, 
pak jeho pobočník, od r. 1855 professor a od 
r. 1865 ředitel póly technické školy v Paříži, 
kde také po válce r. 1870—71 pAsobil a své 
přednášky pod názvem Cours ďart militaire 
(1877) vydal. R. 1874 vystoupil ze služby a vě- 
noval se cele práci vědecké, i byl r. 1876 zvo- 
len za člena pařížské akademie věd. Napsal: 
Nouveau systéme ďartillerie de campagne de 
L, Napoleon Bon, (Paříž 1850); Etudes sur U 
passé et Vavenir de Vartillerie (t., 1846—72, 
2 sv.), pokračováni to díla Napoleonova; Hi- 
stoire de Vartillerie (t., 1845—47, s atlantem); 
Vancienne Róme (i. , 1880 ; Vempiredes Francs 
depuis sa fondation jusqďá son démembrement 
(t., 1888); Nos revers (t., 1871). 

Faveiltla [-cia| viz Paenza. 

Faverge | rž] jest z nejlepších vín švýc. 
kantonu neuchátelského a vyznamenává se 
ohnivou rubínovou barvou, lihem a chutí 
burgundského vína. Fý, 

Faversham [fčvrshem], starobylé město 
kentského hrabství v Anglii, 12 km záp.-sev.- 
záp. od Canterbury, na splavném chobotu 
proti ostrovu Sheppey, tvořícím přístav pro 
koráby o 150 ř, s 10.478 ob. (1891), kteří ve- 
dou obchod s obilím a chmelem, stavějí lodi, 
pálí cihly a loví ryby i ústfice. R. 1884 mělo 
město 270 korábů a 1x8 rybářských lodí. — 
Dříve nazývalo se Faversfield, kde král 
Athelstan konal r. 930 zemský sněm. Na 
blízku křídové jeskyně se sloupy a důležité 
prachárny. 

Favete llnsruls (lat.), u Římanů rituální 
frase, kterou kněz lid při oběti shromážděný 
vyzýval, aby posvátného obřadu nerušil mlu- 
vením věcí bezbožných. F. I. znamená tedy 
buď: mluvte pouze slova zbožná (dicere bona 
verba), nebo dokonce: mlčte. U Řeků zněla 
formule ta ev<pf7fiEiT£. 

Faveur [favér],fr., přízeň, náklonnost. 



Favignana — Favrc. 



51 



Favtg^naaa Mňána] viz Ae!?atské ostr. 

Favoaius, Zefyrus starého Říma, vítr zá- 
padní, mírný (favere},jeni na jafe pfisobí úrod- 
nou vlahou, syn AstracAv a Aurofin. klk, 

Favonliui Marcus, senátor fímský, hor- 
livý republikán, jenž r. 55 př. Kr. vystoupil 
prudce proti zákonu Trebonianovu, kterým 
moc prvních triumvirů měla býti založena. 
PozdČji za války občanské pfidal se k Pom 
peiovi, po jeho smrti k Caesaroví a konečné 
ke strané Brutové. Po bitvě u Filippi byl za- 
jat a popraven. 

Favor (lat.), přízeft; m f-em, ve pro- 
spěch. 

Favorlnns, filosofa rhétor fecký (* v Are- 
latě [Arlcs] mezi r. 80—150 po Kr.). Pobyv 
nějakou doou v Athénách, usadil se v Římě, 
kde otevřel školu filosofickou. S počátku byl 
prý přívržencem Aristotelovým; později ko- 
lísal mezi novou akademií a pyrrhonismem, 
celou v^k podstatou svou byl spíSe rhétorem 
než filosofem. Po způsobu sofistů, a jak též 
bylo podle vkusu tehdejší doby, dovedl celé 
hodiny o všem možném mluviti, i o věcech 
neisubtilnéjších. Ovládal stejně řečtinu jako 
latinu a slynul jako výborný řečník a dialektik, 
k jehož přednáškám a výkladům býval nával 
neobyčejný. Stál v přízni císaře Hadriána a 
Aulus Gellius i Plutarch o něm s uctivostí 
mluví. Z jeho životních osudů jest ještě za- 
jímavo, že byl buď kleštěnec nebo hermafro- 
dít, zjevu nad to nepatrného a pitvorného, 
čímž zavdával příčinu k útržkům a výsmč- 
škům. jak vidno z Lukianova »Demonaxa«. Ze 
spisů F-nových nezachovalo se nic; znám jest 
hlavně zásluhou Aula Gellia, který časté ci- 
táty z něho uvádí. Srv. Marirs, Dc F-ni AreU 
vita, studiis et scriptis (Utrecht, 1853 , Wila- 
mowitz-Mollendorf. Philol. Unters. dli. 145); 
Brochard, Les Sceptiques g:recs. 

Favorlsovati (z lat.), býti někomu pří- 
znivcem a podporovati ho. 

Favorit (ital. /dPoriVo, franc./<ivori), oblí- 
benec, miláček. — Favoritka, milenka, 
milostní ce; po výtce u muslimů oblíbená 
manželka, zvláště vládcova. Obyčejné bývají 
u nich f-mi tfi milenky, které co db obliby 
následují po chasseki (v. t.) a sultánovi poro- 
dily již děti. 

ťavoritltfmiis (z lat), vláda milců panov- 
m'kových. 

Favoaltes, vymřelý rod korálů desknatých 
s komůrkami pro zvíře hranolovitými, 5— 7bo- 
kými. Komůrky ty kupí se hustě k sobě, tak 
že tvoří trsy čaato značných rozměrů; mají 
uvnitř četná, vodorovná dna a ve stěnách 
bočných póry. Někdy jsou uvnitř i příčky 
malými trny naznačeny. F. jest nejobyčej- 
nější rod korálů silurského a devonského 
útvaru. Pa. 

de Favraa [£avrá] Thomas Mahy, mař- 
quis (* 1744 ve Bloisu — f lygoV plukovník 
Švýcarské ^ardy hr. Provenceského (potom- 
ního Ludvíka XVIIl.); chtěl na počátku veliké 
revoluce franc. vysvoboditi král. rodinu z ru- 
kou vzbouřeného lidu, byl však 24. pros. lySg 
po statečné obraně zatčen, pro vetezrádu od- 



souzen a 19. ún. 1790 sfat. Po smrti jeho vydány 
byly jeho spisy: Testament de mort (Paříž, 
1790) a Correspondence du M. de F. et de I a 
marquise de F. pendant leur détention < t., 1790). 
Favre [fávr]: 1) F. Pierre či Lefěvre, 
lat. Faber, jesuita (• 1506 ve Villeretu v Sa- 
vojsku — f 1546 v Barceloně), seznámil se 
s Ignácem z Loyoly v Paříži, kde mu byl 
dán jako repetitor, a jemu prvnímu svěřil se 
Ignác s úmyslem založiti řád jesuitský. 15. srp. 
1334 složil F. slavný slib s jinými pěti žáky 
Ignácovými v podzemní kapli kostela mont- 
martrského. Když řád jesuitský byl defini- 
tivně ustaven, vykonal F. s výborným úspě- 
chem několik důležitých poslání do Německa. 
Vynikaje znamenitou učeností, již spojoval se 
skutečným nadšením, založil pro svůj řád 
kolleje, zejm. v Kolíně nad R., pak v Coimbře 
a \'alladolidu, které výborně prospívaly. Ze 
Španěl, kam odešel r. 1544, byv volán do Th- 
dentu, zemřel na cestě. Některé z listů jeho 
byly uveřejněny s listy Canisiovými. Z jiných 
podává některé výtahy Crétineau Joly v »Dě- 
jinách tovaryšstva Ježišova« I., 137 a n. — 
Srv. Nicolo Orlandini, Historia Societatis Jesu, 
Řím, 1615, I sv. a R. Cornely, Leben des P. 
F. (1873, Freib. i. Br.). 

2) F. Antoine viz Faber 5). 

3) F. Jules Claude Gabriel, státník 
franc. (* 1S09 v Lyoně — f 1880 ve Versail- 
lech). Studoval v Paříži práva a účastnil se 
červencové revoluce, načež vrátiv se do Lyonu, 
usadil se tu jako advokát a nabyl pověsti roz- 
hodného republikána. R. 1835 hájil před dvo- 
rem pairů lyonské obžalované (pro povstání) 
a r. 1836 usadil se v Paříži. Po únorové revo- 
luci r. 1848 jmenován byl gener. tajemníkem 
v ministerstvu vnitra. Zvolen byv za poslance, 
vzdal se svého úřadu, brzy však se vrátil opět 
k činnosti úřední a stal se státním podsekre- 
tářem v minist. zanraničných záležitostí. Vy- 
nikal v pracích Národního shromáždění a vy- 
stupoval vždy jako obhájce zásad svobodo- 
myslných. Stál v čele opposice proti Ludvíku 
Napoleonovi, jehož státní převrat 2. prosince 
1851 učinil na delší dobu konec Fově poli- 
tické dráze. Jako obhájce Orsiniův proslavil 
se na novo. Zvolen byv r. 1858 do sboru zá- 
konodárného, byl F. hlavou opposice proti 
císařství, t. zv. nesmiřitelných kterážto strana 
skládavšise s počátku jen z 5 mužů, při každé 
nové volbě vzrůstala. Jakožto ryzí politický 
charakter a muž šlechetný jsa ctěn, těšil se 
veliké popularitě. R. 1860 zvolen byl za bá- 
tonniera pařížských advokátů a r. 1867 za 
člena akademie Opposice jeho proti výpravě 
mexické a proti italské vládní politice setkala 
se se .souhlasem většiny národa. Po bitvě se- 
danské zaujal F. přední místo v politickém ži- 
votě Francie. Dav svým návrhem na sesazení 
Napoleonské dynastie podnět k zářijové revo- 
luci, stal se členem vlč^dy národní obrany a 
ujal se vedeni ministerstva věcízahraničných. 
Ve dvou cirkulářích ze 6. a 17. září 1870 pro- 
lilásil, že vláda franc. přeje upřímně míru a 
že jest ochotna zaplatiti válečnou náhradu, 
avšak jen pod tou podmínkou, že král pruský 



Favretto — Favvcett. 



/ 



•ým vojskem opustí půdu Francie; 
tká se s nejhouževnatějším odpo- 
národa francouzského. Následkem 
llo k dohodnutí mezi ním a Bis- 
Concem ledna 187 1 vedl kapitulační 
í ve Versailicch. Byv zvolen 8. ún. 
shromáždění, byl od Thiersa znova 
ministra vnějších záležitostí a vedl 
I a Picardem vyjednávání předběž* 
versaillského a konečně společně 
1 financí PouyeremQuertierem vy- 
definitivního míru frankfurtského, 
na Nár. shromáždění dne 22. čce 
ala mu jako ministru zahraničních 
nskupské petice, jež usilovaly o ob- 
u církevního, podal F. žádost za 
u. Nepříjemná odhalení o jeho ro- 
otě (žilf v divokém manželství se 
zvedenou) přinutila jej ke kompro- 
i soudnímu sporu. Od té doby ne- 
skoro vůbec, ani v Nár. shromáž- 
senátě, jehož členem byl od roku 
spisfi jeho uvádíme: Discours dti 
>éfense ďOrsini (1866); Sur la se- 
iition á Róme (1868); Deux sessious 
[ 1 869) ; Les libert és vttéňeures ( 1 869) ; 
" de sa profession (1869); Ce que 
(1869); Conférences et discours lit- 
Í73, 1880); Quatre conférences en 
874); Píaidoyer pour les héritiers 
GuilL Naundorff (1874); De la ré- 
iaire ^1877); Róme et la République 
i); Le gouvernement de la defense 
)). Sbírku řečí F-ových {Discours 
ires) vydala vdova jeho rozená Julie 
r. 188 1 ve 4 sv. — Viz Maritain, 
nges politiques (1882). 
u i s, inženýr Svýc. (* 1826 v Chéne- 
Genevy — f 1879). Odebrav se do 
býval se stavbami železničními a 
nnoha velkých staveb, zejm. tunne- 
dních. R. 1872 zvítězil při konkursu 
tunnelu Gotthardského.a zavázal 
jej za 8 let. Složiv požadovanou 
0.000 fr. (pomocí sdružení genev- 
^rníkfi), zahájil předběžné práce 
1 Goschenen a Airola. Překonav 
íliké obtíže, očekával již koncem 
mčení velkolepého svého díla, an 
měn byv mrtvicí, zemřel v t»in- 
n as 3000 m od portálu Góschen- 

Giacomo, malíř ital. (* 1849 
h — + 1887 t.). vynikající írenrista 
ly benátské, žák Molmentiho a K. 
tamější akademii. Líčil život bě- 
du velmi případně, zajímavě v po- 
li a živým koloritem. K nejlepSím 

1 náležejí: Prodavačka ptdků: Trh 
m mostě; Převo\ u sv. Markéty \ 
omendda; Goldoni na namésti sv. 

lat.), mol, plísňové onemocnění 
ti hlavy, nakažlivé, jeví se vývo- 
velikých, sirnatě zbarvených desek 
Ž se vyvinují jako malé body zvící 
i hlavičky proniklé vlasem, jež ro- 



stou pozvolnu apposici z nejbližšího soused- 
ství a prorůstáním vlas ničí; vlas vypadává 
a tlakem na kůži zpod ležící povstává úbyt 
kůže jevící se jizvovitými změnami, čímž na- 
stává rozsáhlá lysivost hlavy. Na částech 
vlasy nepokrytých vyvinuje se f. velmi zřídka; 
nejřidší jest případ Kaposiův, kde plíseň moiu 
usadila se na sliznici požeráku a žaludku, jakož 
i na sliznici střeva. Dále jeví se f. nékdy na 
nehtu. Onemocnění způsobuje plíseň zvaná 
Achorion Schónleinii, pojmenovaná tak po vy- 
nálezci svém, jenž r. 1839 odkryl podstatu 
mykotickou. Onemocnění to vyskytuje se 
zvláště hromadně ve Francii, pak v ruském 
a rakouském Polsku, přenáSi se s osoby na 
osobu, může býti však přeneseno i ze zvířat 
a sice z myší, králíků, psa, kuřat a kočky, 
což bylo i experimentálně dokázáno. Léčeni 
děje se hlavně vytahováním vlasův (epilací) 
a upotřebením proti plísňových prostředků na 
onemocnělé části hlavy. Jý. 

Fawoett [fáset] : 1) F. H enr y, státník anul. 
(* 1833 v Salisbury — t 1884 v Cambridgci), 
studoval v Cambridgei, pak práva v Londýně, 
když tu neopatrností otce svého postřelen 
byv na lově oslepnul (1858). Začal potom 
uveřejňovati články, hlavně národohospodář^ 
ské a politické, v různých sbornících, r. 1863 
pak vydal Manuál of political cconomy^ začež 
jmenován prof. národ, hospodářství na univ. 
cambridgeské. R. 1865 zvolen byv do parla- 
mentu, bojoval s velikou úsilnosti proti poli- 
tice konservativní, zejm. za práva žen a děl- 
níků venkovských, proti biilu universit Irských 
r. 1873 a v otázce východní. Finanční správu 
Indie dopodrobna studoval a o opravách, jež 
tu provésti chtěl, napsal řadu úvah do »Nine- 
teenth Century«, jež později sebral ve sva- 
zek indián Finances (1880). R. 1880 za druhého 
kabinetu Gladstonova jmenován správcem 
angl. poStovnictví, v kterémžto odvětví za 
málo let uvedl množství zdárných oprav, ze- 
jména poukázky poštovní výplatní na pouhru 
presentaci, ústav savings-bank, kam uklá- 
dati lze sumy nejmenší, pojišťování na žíi 
vot atd. R. 1883 byl zvolen lordem-rektorem 
univ. glasgowské. F. jako národní hospodář 
a politik náležel k staré škole radikální. Byt 
zejména stoupencem svobodné tržby, žákem 
Cobdenovým a přívržencem individualismu 
Tohna Stuarta Milla. Ráz ten nesou zřejmé 
I ostatní spisy jeho: Economic Position ofthe 
British Labourer (1865); Pauperism^ its causes 
and remedies (1871); Speeches on some current 
political questions (iSj^)-^ Free Tra de, protéct i on 
and reciprocity (1878 a častéji); State socialism 
and the nationalisation of the land (i883>. — 
Manželka jeho Milí i cent F-ová, roz. Gar- 
retova, která účinně podporovala manžela 
svého v pracích národohospodářských i poli- 
tických, vynikla také ve vědách společenských 
Ze spisů jejích uvésti jest zejm. Essay s and 
lectures (1872^; Polit ical Economyfor Beginners 
(1870); Tales in Púlitical Ecoifom^ (1874). Byla 
horlivou zastankyní emancipace ženské. 

3) F. Edgar, básník amer. (* 1847 ^ New- 
Yorku), studoval na Columbia College v New> 



Fawkes — Fay. 



58 



Yorku a vystoupil r. 1871 na veřejnost básněmi 
pro děti Short poems for short people (1871), 
z nichž některé, s básnického i psychologi- 
ckého hlediště vynikajici, obrátily k němu po* 
znmest veřejnosti. Úspěch stupňoval se po 
jeho novellách, čerpajících náměty své ze 
společnosti americké a obracejících se satiri- 
ckými pointami proti rfizným jejím vadám: 
Purple and fine linen (1875) a Ellen Story 
(1876). Z jiných jeho prací, částečně diva- 
delních kusů, jest uvésti: Ttie fahe friend; 
A Hopeless Čase ; A gentleman of Leisure ; An 
Ambitious Woman; The Adventures of a Wido\v\ 
Rutherford; Tlte House at high Bvidge, Z verSfl 
jeho pozdějších nejvýše stojí Fantasy and 
passion (1878). 

FawkMi [foaks] Guy, náčelník prachového 
spiknutí (Gunpowder Plot)^]^i chtělo vyhoditi 
do povětří parlament londýnský 5. list. 1605, 
kdy král Jakub I. za přítomnosti všech mi- 
nistrů a poslanců měl jej zahájiti. F. (* 1570 
na Yorsku\ který přestoupiv k církvi římsko- 
kat. sloužil několik let ve Španělském vojStě 
v Nizozemí, sám vzal na sebe úkol zapáliti 
prach, jejž spiklenci byli u velikém množství 
tajně dopravili do sklepů parlamentní budovy, 
byl však, s hořícím luntem prý v ruce, jat, 
v žaláři mučen a po vyzrazení jmen ostatních 
vinníků jako poslední z nich utracen (31. led. 
1606). Událost tato v Londýně i jiných mě- 
stech anglických se připomíná každého 5. list. 
(Guy- Fawkes- Day\ kdy dav za zpěvu a řevu 
táhne ulicemi se slaměným panákem, před- 
stavujícím Fa, a posléze vrhá jej do plamenů. 
Odtud také F. tolik co nevkusně oblečený 
člověk — hastroS. Df, 

Faworkl zovou se u Poláků barevné stužky 
u košilf, jaké nosí se zejména v okolí Kra- 
kova. F. jinak znamenají koblihy. 

Fax et taba (lat.), t. j. pochodeft a 
trouba, označení osnovatele něčeho. 

Fay: 1) F. András, básník maďarský 
(* 1786 v Kohányi zemplinské župy — | 186^ 
v Pešti). Studoval filosofii a práva na kolleji 
v ŠarySském Potoku a stal se advokátem, po- 
zději služným v Pešti Úředního postavení 
svého pro chatrné zdraví záhy se vzdal a 
věnoval se, maje přátelské styky s Kazinczym, 
zcela literatuře. Po první jeho, ještě dosti slabé, 
sbírce básní Bokréta (Kytice, Pešť, 1807) ná- 
sledovala po dlouhé přestávce jedenácti let 
nova sbírka Fris bokréta (Nová, čerstvá ky- 
tice, t., 18 18), která obecné se líbila. Ještě 
větší obliby a obecného rozšíření došly jeho 
bajky Mesék és Aphorismdk (Vídeň, 1820, dva- 
krát, Pešf, 1825, opět 1828; sebrané starší 
i nové v Pešti, 1843). V bajkách těchto, v nichž 
osvědčil mistrnou vynalézavost a ve kterých 
spojuje s poetickým líčením hlubokou znalost 
lidských povah a běžných událostí, všímal si 
nejen všeobecných pravd, nýbrž i tehdejších 
společenských, politických a literárních po- 
měrů. Jeho povídky Kedvesapongások (Roz- 
mary, Pešf, 1824, 2 sv.); truchlbhra A két 
Bdthory (Oba Báthoryové, t., iSzy); veselo- 
hra A régi Pén\ek (Staré peníze, t., 1824); 
humoristický román A Bélteky hdx (t., 1832) 



a ostatní jeho prosaické spisy, vyŠlé souborně 
v Pešti mnohokráte, zejména r. 1844, 1853, 
x86i a vyznamenávající se elegancí a správ- 
ností jazyka a zdravým humorem, řadí F-e 
k nejlepším prosaikům maď. Politického hnutí, 
r. 1825 oživnuvšího, účastnil se též F. a byl 
až do vystoupeni Košutova na sněmu, na kte- 
rém až do r. 1835 pešfskou župu zastupoval, 
mluvčím opposice. Později ustoupil před lep- 
šími talenty politickými poněkud do pozadí, 
ale účastnil se jako spoluzakladatel maď. Nár. 
divadla, pešfské spořitelny, spolku průmyslo- 
vého, akademie a j. všech podniků, směřují- 
cích k duševnímu i hmotnému povznesení 
národa. Z Četných i v tomto oboru vydaných 
jeho spisů buďtež uvedeny: Nónevelés és nóne- 
velési inté^etek ha^dnkban (Výchova žen a 
ženské vychovávaci ústavy v naší vlasti, t., 
1840) a Kelet népe nyugyaton (Národ východu 
na západě, t., 1841). 

2) István, hrabě F., hudební skladatel 
maď. (* 181 1 — + 1862 v Gallérháze Šoproftské 
župy), žil v přátelství sLisztem a vydal též: 
Régi magyar ^enegyčngyók (Staromaď. perly 
hudební) a Magyar {enetórténelem (Dějiny 
maď. hudby). Bbk. 

3) F. Joseph, něm. malíř histor. a genrista 
(♦ 1813 v Kolíně n. R. — + 1875 v Dussel- 
dorfě), studoval v DOsseldorfě, později v Pa- 
říži u P. Delarochea, načež usadil se v Díis> 
seldorfě. Po prvých obrazech: Studnici sv. Gan- 
golfa (1837), Genovefé (1838), Dále a Cteo- 
patře, svěřena mu výzdoba radnice Elberfeld- 
ské, pro niž namaloval řadu scén ze Života 
starogermánského. Fresky ty byly zničeny, 
ale kartony (Smrt Varova, Les Teutoburský', 
atd.) vystaveny jsou v Paříži r. 1855. Nějakou 
dobu potom holdoval romantismu {Thisbe, 
Romeo a Julie, Markéta ve visení), načež, 
hlavně delšími cestami do Itálie, obrátil se 
k líčení ital. života lidového s pozadím kra- 
jinným nebo stavitelským, kteréž obrazy vy- 
nikají hlavně obratností malířskou i skvost- 
ným koloritem. Jmenovati jest z nich : Koupa- 
jící se Řimanky (Brémy); Žebrdk ^ddd mnicha 
\a almužnu (Museum hannoverské); Noc naro- 
zení Kristova (Hamburk); Žeň v římské Cam- 
pagni (Štětin). 

Fay ífé|: 1) F. Theodore Sedgwick, 
spisovatel amer. (• 1807 v Novém Yorku). 
Stav se advokátem věnoval se literatuře. Ně- 
jaký Čas vydával »The New York Mirrorc, 
načež podnikl delší cestu po Evropě. V létech 
1837 — 53 byl tajemníkem vyslanectva v Ber- 
líně, 1853—61 ministrresidentem v Bernu; od 
té doby žije v Německu (v Berlíně nebo Mu- 
žákové v Lužici). Vydal sbírku pojednání 
Dreams and Reveries of a Quiet Sían (1832); 
cestopis A/f nwfď-Boofc (1834); romány iVórm^iM 
Leslie (1835); Countess Ida (1839) a The Bro- 
thers (1844); báseň Vlric, or theVoices (i^^x)\ 
dále History of Switierland (1860), několik 
statí o Shakespearovi a j. 

2)F. Charles Alex., generál. franc. (* 1827 
v St. JeanPied de Port). Vzdělav se ve voj. 
škole v St. Cyru, vstoupil do generál. Štábu, 
bojoval v Alžírsku a jako pobočník Bosquetův 



54 



Fayal — Fayrcr. 



na Krimu. R. 1874 svěřeno mu bylo reor^a- 
nisováni generálního štábu, což vykonal, uživ 
k tomu zkuSenostf nabytých v 1. 1868-69 na 
studijní své cestě po sev. Německu. R. 1879 
stal se brigádníkem a náměstkem náčelníka 
gen. fitábu, 1888 velitelem 4. divise a 1890 ve- 
litelem v Nantesu; r. 1892 vystoupil ze služby. 
Napsal: Souvenirs de la guerre de Crimée 
(Paříž, 1867, 2. vyd. 1889); Etudě sur la guerre 
d*Allemagne en 1866 (t., 1867); Etudě sur les 
opérations en Bohéme en t866 (t., 1869); De 
la loi militaire (t., 1870); Journal ďun offlcier 
de Varmée du Rhin (t., 1871, 5. vyd. 1890); 
Projet ďorganhation et de mobilisation de 
Varmée fran^atse a propos ďun ordre inedit 
de mobilisation de Varmée prusienne (t., 1873); 
Marches des armées allemandes du 2i/^ au i,() 
1870 (t., 1889). 

3) du F. Guillaume viz Dufay. 

ťayal, ostrov, viz Azory. 

Fayalit, minerál rhombický, soutvarý s oli- 
vínem, jak dosvědčují krystalky uměle při- 
pravené a tabulkovité krystalky v dutinách 
obsidianu a rhyolithu z Yellowstone National 
Parku; obyčejně zrnitě-stebelnatý, zelenavě 
černý, na povrchu často kovově naběhlý, le- 
sku kovově mastného, neprůhledný, magne- 
tický. r=6'5; //=40— 414. F. jest Fe^SiO' 
nebo v •/, 5/0' 29*43 FeO 70-57. Naleziště 
Yellowston Nat. Park v Sev. Americe a Mourne- 
Mountains v Irsku. F. z ostrova Fayalu jest 
asi umělý Škvár. Vr. 

T9Ly |fé]: 1) Jean Elie Lériget de ta 
F., kapitán franc. gardy a člen akademie věd 
v Paříži (* 1671 ve Vienne — f 17 18 v Pa- 
říži), sepsal: Description ďune machine propre 
á élever des eaux (Mém., Paříž, 1717) a Sw 
la formation des pierres de Florence (t.). Viz 
Mémoiry z r. 1718. Vrn. 

2)F. HervéAugusteEtienneAlbans, 
hvězdář franc. (* 1814 v St. Benoit du Sault). 
žák AragQv, stal se adjunktem hvězdárny pa- 
řížské a jako astronom členem Bureau des 
longitudes (1862), jemuž až dosud náleží, pak 
prof. astr. na École polytechn. a Éc. normále 
a r. 1847 členem Institutu v Paříži. Pracoval 
ve všech oborech astronomie, s počátku zvlá- 
ště počítal dráhy vlasatic a oběžnic, objevil 
dne 22. list. 1843 v Paříži periodickou vlasa- 
tici (nazvanou jeho jménem, jež naposled po- 
zorována byla r. 1888 a má dobu oběhu asi 
7'/) roku) a je vůbec znám svými spekulacemi 
v oboru astrofysiky, kosmogonie, geodaesie, 
geofysiky a meteorologie. Četná jeho pojed- 
nání astron. vztahují se k výpočtům elementů 
drah vlasatic a 6. asteroidy (Henkeho Hebe), 
k různým pozorováním hvězd, zatmění slunce, 
létavic, k určení geodaetickému šířek, refrakce 
astron., popisující nové nástroje nebo způ 
soby pozorovací atd. obsažena jsou v >Comp. 
rendusc. Z větších spisů jeho jsou důležitý: 
Cours ď Astronomie nautique (Paříž, 18801; 
Cours d*Astr. de TÉcoie Polytechn. (I. Astron. 
sphérique, Géodésie et Géogr. mathem., 188 1, 
II. Astron. solaire, Théorie de la Luně, Na- 
vigation, 1883); Sur les cometes (t., 185S): 
Sur une inégalité du mouvement des taches 



solaires (t., 1865): Sur la eonstitution phys, 
du Soleil (»Compt. rend.c, 1865 a násl. a téř 
v »Annuaire du Bur. d. long.«, 1873 — 1874); 
Sur la nature cyclonique du Soleil (F. je toho 
náhledu, že ae skvrny na slunci tvoří sestu- 
pujícími víry); Sur la périodicité des taches 
solaires et Vanomalie de leur dernier maximum 
(t, 1885); Les volcans de la Lune{t, 1881); Sur 
les caracteres géneraux des étoiles filantes (t., 
1866): Sur Vobservaiion de la lumiére \odiacale 
au Mexique et sur le role qu*elle joue dans la 
théorie dynamique de la chaleur solaire (>C. 
rend.€, 1862); Le^ons de cosmographie {PAřii, 
1852, 2. vyd. 1854); Sur Vorigine du Monde 
(t., 1884, 2. vyd. 1885); Concordance des époques 
geolog, avec Iss ép. cosmogoniques (•€, rend «, 
1885); Sur la eonstitution de la croute terrestre 
(»C. rend.€, 1886); Sur les Tempétes (t, 1887): 
Hypothese de Lagrange sur Vorigine des cO' 
meteš et des aérolithes (t., 1888); Nouv. étu- 
des sur la rotation du Soleil. Analyse des tra- 
vaux de M. Wilsing et de M. Dunér U., 1890). 
Také přeložil do franč. Hamboldtův »Ko8 
mosc. Vrn, 

Fayenoe [fajár^s] viz Faience. 

Fayer László, práv. spis. maď. (* 1842 
v Kecskemétu), jest docentem trestního práva 
na budapeštské universitě a pilným přispěva- 
telem právnického listu »Jogtudományi Koz- 
tony (Právn. Věstník), do něhož píše zejména 
pojednání z oboru práva trestního. Bbk, 

Fayettevllle [féjtvil], několik měst v Spoj. 
Obcích sev.-amer., z nichž jest uvésti: 1) F.> 
město v hrabství cumberlandském v sev. Ka- 
rolíně na řece Cape Fearu, 225 km od jejího 
ústí, 84000—5000 oby v. a značnými trhy na 
dříví. — 2) F., městečko v Arkansasu na Whitc- 
Riveru v sousedství dolů olověných a želez- 
ných, sídlo státní university r. 1875 zal. 

Fayl Ant. Emil, právník český \r 1797 
v Dražkovicích v Žatecku — f 1872 Doma- 
žlicích), stud. na gymnasiu v Chomutově, pak 
v 1. 1814—21 na filosof, a právnické fakultě 
v Praze, stal se r. 1825 magistr, sekretářem 
v Domažlicích, 1833 purkmistrem v Domažli- 
cích, 1850 okr. soudcem v Plzni a později ve 
Stříbře. Sepsal : Prdvni sekretář čili navedeni, 
jak by se listy trhovnic ndjemni, dlu^ni atd, 
podle nejvyšších \ákonuv a práv \délati a psáti 
mely (Praha, 1838). V 1. 1855—60 připravil 
k tisku Komentář k civilnímu řádu soudnímu 
a byl později povolán ke spolurevisi českého 
překladu obč. zákonníka, jenž byl svěřen od 
vlády redakci Šemberově. 

Fayot [fejój Alfred Charles Frédéric» 
spisovatel franc. (* 1797 v Paříži — f 1861 
v Montmorency). Některé z jeho publikací 
mají význam jakožto paměti současného 
svědka; jsou to: Essai historique sur Tliadée 
Kosciusko (1820); Conjuration de quatrevingť 
seiie gentilshommes contre le gouvernement 
russe (1821); Histoire de France depuis ť/gS 
jusqu^ á Vavénement de Charles X. (1830); Xři- 
stoire de la revolution de Juillet i83o (1830-31) ; 
Histoire de Pologne (1831—32) a j. 

Fasrrer [fér-| Jos., lékař angl. (♦ 1824 v Ply- 
mouthu), studoval na universitě edinburské, 



Fayt — Fazy. 



55 



londýnské a na některých unív. na pevnině, 
vstoupil jako lékař k loďstvu válečnému, odtud 
přešel k vojsku na pevnině a súčastnil se takto 
v Indii bojA proti povstalcům. Stal se pak 
prof. chirurgie na lékařské škole bengálské, 
presidentem lékařské fakulty v Kalkuttě, pre- 
sidentem asijské spol. bengálské a presid. 
veřejného zdravotnictví v Indii. Napsal: Cli- 
nical surgery in india; On the poisonous sna* 
kes of India; Diseases in India; Malarial 
splenic cachexia of tropical ciimats; Liver 
Abscess; PliysioL Action of the poison of Naja 
Tripudiana; The Oaws of Felidae; Anatomy 
of the Rattle snake a řadu článků o podmín- 
kách života v tropickém podnebí Indie. 

Fasrt Vít, hudebník český {^ 1501 v Žitavě, 
\ 155 1 v Č. Brodě), přišel jako bakalář uni- 
versity pražské do Českého Brodu za učitele 
a stal se tam i ředitelem kůru a městským 
radou. Slynul nejen horlivostí paedagogickou 
a vzácnými vědomostmi, ale i zvláštní způ- 
sobilostí pěveckou a hudební vůbec. O roz- 
šíření hudebního umění získal si zásluh ne- 
malých, jakož dosvědčuje Tomáš Mitis ve své 
oslavné básni >Epicedion honesti et solertis 
viri Viti Zitavěnsis« (1552). 

Fayúm viz Pajjúm. 

Fazend^y port, hacienda špan., statek, 
zvláště v Brazilii. — Fazendeiro. statkář. 
tAbul-Fasl Mubarák i Alání {* 1551 — 
\ i6o2\ mladší bratr básníka Feizího (v. t.). 
Přičiněním bratra svého povolán byl ke dvoru 
velkomogula Akbara, jehož stal se na konec 
i ministrem. Většina činů a reform Akbaro- 
vých povstala pod vlivem a spolupůsobením 
obou bratří. Naproti básnické slávě Feizíově 
jest F. nejlepším dějepiscem indoperským 
svými pracemi : Akbar-ndme (kniha Akbarova), 
popisem života a působení Akbarova, a Aini 
Akbari, statistickým dílem o říši Akbarově 
(vydal H. Blochmann v Kalkuttě, 1872, s anpl. 
překladem II. dílu, před tím překlad Gladwi- 
nův 3 d., Kalkutta), jež tvoří III. díl prvějšího. 

Faxos[ly Fazokl, Fazuglo, krajina ve 
vých. Africe v býv. egyptském Súdáne, nyní 
v říši máhdíově, nejjižnější čásť Sennáru při 
záp. hranici habešsícé, jest končina hornatá a 
lesnatá, kterou zavlažuje Modrý Nil a přítok 
jeho Tumat. Nad stokem jejich pne se osa- 
mělá hora F. do výše 840 m. Doba deštivá 
trvá od dubna do srpna. Obyvatelé jsou Fund- 
žové, smíSenci černochů a poarabštělými Há- 
míty, lid postavy pěkně urostlé, pleti tmavo- 
rudé, 8 vlasy dlouhými, kadeřavými; zabývají 
se orbou a chovem dobytka a provozují 
značný obchod s medem, klím, zlatem, slo- 
novinou a senesovými listy. Nejdůležitějším 
místem jest Famaíca na pr. bř. Nilu, 500 m 
n. m., pod 10' 14' 8. S., jež za vlády egypt- 
ské bývala důležitou stanicí vojenskou, kdežto 
osada F., někdy sídlo samostatného vládce 
Džebelavínů, je nyní většinou v rozvalinách. 
F. byl již počátkem let čtyřicátých osazen 
od Egypfanfi, r. 1863 spojen se Sennárem 
v jedna provincii, r 1884 dostal se v moc 
máhdího a v nejnovější době vých. jeho kon- 
činy pojaty v obvod zájmů italských. 



Fazol, bot., viz Phaseolus. 

Fe poskytují velmi sytou a chutnou stravu 
a upravují se buď mladé v luskách, anebo vy- 
louštěné zadělávané nebo naložené. Jest jich 
hojně odrůd, což vysvětluje se hlavně roz- 
ličným pěstováním, hnojením, vlivem půdy, 
podnebí a oprašřiování. Majíli dáti hojný uži- 
tek, bohaté lusky se zrny dokonale vyvinutými, 
nesmějí nikdy přijíti v čerstvý hnůj, ale v půdu 
vápnitou, spíše sypkou než vazkou. V čerstvě 
vyhnojené půdě nasazují fe velmi rády hluché 
květy, bují stále a malý užitek dávají. V pů- 
dách příliš bujných musí postaráno býti o to, 
aby veškeré šťávy soustředěny byly jen na 
jeden díl stonku, aby rostlina příliš do květu 
nehnala; toho všeho docílí se tím, když vršky 
sazenic se skracují a bujnění výhonků se za- 
braňuje. K využitkování půdy možno s pro- 
spěchem mezi f emi vysazovati i jinou ran* 
nou zeleninu. F-e vyžadují záhonků na vý- 
sluní, v staré síle, na půdách lehčích a vy- 
sazují se vždy v hrstkách asi 6 zrn pohro- 
madě, by půda tím spíše udržovala vlhkost 
lupení, kdežto na půdách hlinitějších sázejí 
se do řad, zrno vedle zrna asi 4 — 6 cm od 
sebe. F-e vysazují se v první polovici květ- 
na; v mírné poloze, chráněné před pozdními 
mrazíky, vysazují se i dříve. Chceme-li brzo 
z jara až pozdě do podzimu čerstvé zelené 
lusky míti. třeba vysazování zaříditi tak, aby 
vždy za deset až čtrnáct dní záhonek nový 
oset byl, a to v poloze chráněné proti větrům 
a co možná na výsluní. F-e pěstují se kolem 
plotů, besídek a na tyčích a slouží i k okrase. 
Po čas růstu musí se f. dle potřeby častěji 
okopávati, nahrnovati, pleti, aby nejen měl 
s dostatek látek potravních, ale i rychle se 
mohl vyvinovati. Sklizeň fů řídí se dle po- 
třeby, buď dokud jsou lusky mladé, útlé, ze- 
lené, anebo až vyzrály, dle toho, jak je při- 
pravovati chceme. Při trhání lusků třeba vždy 
k tomu přihlížeti, aby při tom rostlina nebyla 
poškozena. Všeliká obdélná práce u f-ů jen 
za sucha vykonávati se má, neboť za vlhka 
vykonávaná míjí se nejen účinkem, ale spíše 
škodu působí. Také lusky mají se trhati, jen 
když rostliny od rosy neb deště úplně oschly. 
Pro semeno nechávají se nejpěknější lusky 
na trsu, až dozrají, obyč. v září, načež se sbí- 
rají a zrna na suchá místa ukládají. Dmk. 

Faxy James, státník švýc. (* 1796 v Ge- 
nevě — + 1878 v PetitSacconnexu). Pochá- 
zel z rodiny angl a byl horlivým stoupen- 
cem zásad demokratických, v jejichž smyslu 
provedl r. 1841 změnu ústavy. Postaviv se 
v čelo říjnové revoluce r. 1846, nabyl roz- 
hodujícího vlivu ve vládě provisorní a užil 
toho k vydání ústavy ^1847) na základě libe- 
rálnědemokratickém. Zrušením hradeb genev- 
ských, péčí o rozkvět města, obchodu a prů- 
myslu získal si o město veliké zásluhy; ale 
příkré a samovolné jednání jeho vzbudilo 
proti němu opposici, které r. 1853 podlehl. 
Avšak již r. 1855 nabyla strana jeho většiny 
a F. vstoupil v čelo vlády a zůstal v úřadě 
tom do r. 1863, kdy opposice při volbách do 
státní rady zvítězila. Pokus strany jeho r. 1864 



56 



Fažetu — Februarius. 



o povstání byl záhy potlačen. Napsal: La 
mort de Lévrier (Gencva, 1826); Essai ďun 
précis de Vhistoive de la république de Geneve 
(t., 1838); Cours de législation constitutionelle 
(t., 1874 ; De Vintelligence collective des socié- 
tés (t, 1874). Vir H. Fazy, J. F., sa vie et 
8on oeuvre (t., 1887). 

FaSetn, rumunský název městečka Fac- 
aet (v. t.)- 

Fb.j přírodovědecký skratek = Joh. Chr. 
Fabricius. 

F. Cav., přírodovědecký skratek, za jmény 
zvířat = Frédéric Cuvier. 

F-dnr (ital. fa maggiore, franc. fa majeur, 
angl. F. major), F.-d.-stupnice odvozuje se 
ze základní stupnice tvrdé tím, že ji přenese- 
me o kvartu výše, resp. kvintu níže; pro do- 
stižení shody půltónů třeba při tom snížiti 
tón /i na ^. — F-d -akkord jest souzvuk tónfi 
f-a-c, — F-d.-tónina jest tvrdou tóninou, 
založenou na f-d. -stupnici; má tudíž předzna- 
menáno I i?, a jest ve theorii totožnou s eis- 
dur-tóninou o 1 1 j{, jež vSak v praxi pozbývá 
významu. Parallelní tóninou ku f-d. jest tó 
ni na z ^-moll. Str, 

Fe, chem. skratek, značící ferrum, že- 
lezo. 

Fea Caři o, archaeolog ital. {* 1753 v Pigni 
v Piemontsku — f 1834 v Římě). By,l advo- 
kátem v Římě, pak stal se knězem. Účastné 
se živé politického ruchu, musil r. 1798 před 
Francouzi prchnouti do Florencie. Navrátiv 
se r. 1799 do Říma byl jmenován kommissa- 
řem starožitností a bibliotékářem knížete 
Chigi. Jakožto kommissař řídil mnohé dAle 
žité výkopy v Římě a okolí (v Colosseu, na 
foru Traianově a j.). Z archaeologických a 
epigrafíckých jeho prací, vesměs důkladných 
a cenných, uvádíme: Miscellanea filologico- 
istorica ed antiquarta (Řím, T790, 1836; 2. díl 
vydal Antonio F.); Vintegritá del Panteone 
di Marco Agrippa (t., 1801); Conclusioui per 
r integrita del Panteone di M. Agrippa (tam- 
též, 1807, 2. vyd. 1820); Iscri^ioni dei monu- 
menti pubblichi atd. (t., 18 13); Degli scavi delV 
amfiteatro romano (t., 1813); Ammoni\ioni due 
critiche antiquarie (t., 1813); Frammenti dei 
Fasti consolari e triomfali (t., 1820); Desert- 
\ione di Róma e dei contorni (t., 1822, Milán 
1824. 3 d.). Na základe tohoto posl. díla po- 
kládá Jordán (Topogr. d. St. Rom, 1. 1, str. 96) 
F-u za zakladatele dnešní topografie Říma. 
Méně váhy má F-ovo vydání Horatia (t., 18 11, 
2 d.; 2. vyd. opatřil Bothe, Heidelberk, 1821). 
F. přeložil do italštiny Winckelmannovy dě- 
jiny umění (t.. 1783—84), k nimž připojil dft 
kladný spis: Sulle rovině di Róma, opatřil 
nové, rozmnožené vydání spisQ R. Mengso- 
vých (t., 1787), podal poznámky k dílu Bian- 
coniovu o římských circích a hlavně o Cara- 
callově (t., 1789) a účastnil se s Fernowem, 
Meyerem a j. redakce souborného vydání 
Winckelmannových spisá (Drážďany, 1808 až 
1820, 8 d.). Vy. 

Fear [fír], mys a řeka, v.CapeFearRiver. 

Fearnley [fernti): 1) F.Thomas, norský 
krajinář (* 1802 ve Frederikshaldu — f 1842 



v Mnichově), byl určen z počátku k vojenství, 
pak k obchodu; teprve ve věku 19 let studo- 
val malířství ve Christiani!, odkudž přešel na 
akademii kodaňskou. Pohled na Kodaň získal 
mu přízeň Oskara Švédského, načež pět let 
(1823—27) strávil v Štokholmu. Odtud odešel 
do Drážďan, kdež měl na něho vliv Dahl, a 
do Mnichova (1830), kdež jeho krajiny se- 
verní {Ledovec Justedalský a j.) vzbudily ži- 
vou pozornost. Cestoval pak mnoho i navští- 
vil zejm. Řím, Neapol, Sicílii (1832), Švýcar- 
sko (1835), kde studoval ledovce, Paříž, Nizo- 
zemí, Anglii. Vrátil se pak do Norska, odkud 
r. 1841 znova odešel do Mnichova. Z obrazfi 
jeho jsou nejproslulejší: Krajina pahorkovitá 
(1829, ve Výmaru); Pohled na Stokholm 
(v Petrohradě); Molo girgentské; Jezero brien^- 
s/r^ (v Christiani!); Romsdalskývrch; Vodopád 
norským Pohledy \ Vindhell; Sorrento; Ca- 
stellamare; Gravensfiord (1839, Hamburk). 
Obrazy jeho vynikají původním pojetím, hlu- 
bokým citem pro pravdu a koloritem výraz- 
ným i harmonickým. 

2) Frcdrik (♦ 1818 ve Frcdrikshaldě - 
-f 1890 v Christianii), od r. 1844 assistent 
Hansteenův při hvězdárně v Christianii, od 
r. 1 861 ředitel hvězdárny, r. 1857 prof. astr. 
při universitě. Vedle pozorování planet, vla- 
satic a slunce studoval výšku severní záře 
a pozemskou refrakci. Společné s H. Geelmuy- 
den vydal Zonenbeobachttingen der Sterne 
\\vischen 64^ So* u, 70' tO' nordl. Declination. 
Od r. 1876 byl členem kommisse k měření 
země. (Astr. Nachr. č. 2990). Gs. 

Feather Biver Ifězr rivr], zlatonosná řeka 
v sev.-amer. st. Kalifornii, vzniká sloučením 
několika ramen temenících na západ svahu 
Sierry Nevady, protéká krajinou velmi boha- 
tou zlatem, u Marysville přibírá Yubu, stáv.i 
se tak splavnou pro parníky a posléze vlévá 
se do řeky Sacramento, asi 150 km od pří- 
stavu San Francisco. 

TébrífiiLgSL (z lat.), prostředky proti ho- 
rečce. 

Febrilni (z lat), zimníčný. 

FebrUi (lat), horečka, zimnice. — F. 
intcrmittens viz Stříd a vk a. — F. recur- 
rens viz Horečka zvratná. 

Felironianlwnm, učení Febroniovo, viz 
Hontheim. 

Febroniaa Justinus, pseudonym biskupa 
trevírského Jana Mik. šlechtice Hontheima. 
Viz Hontheim. 

Febma viz Februus. 

Febmarias, druhý měsíc roční dle ka- 
lendáře juliánského, čítající pravidelně 28, 
v přestupných létech 29 dnů. Jméno jeho po- 
chodí od lat. februa, očistných svátků řím- 
ských, jež v něm byly slaveny jako v posled- 
ním měsíci ročním dle kalendáře Numova. 
Stejné etymologie různých slovanských i ger- 
mánských názvisk toicoto měsíce, zvláště 
starosrbskrho a slovinsko-chrvatského, pak 
anglosaského, nizozemského a fríského uka- 
zují, že i tato plemena asi v měsíci tom 
očistné svátky slavila, jež na pojmenování 
měsíce vliv melu. Zajímavo je, že v únoru 



Februatus — Fedders. 



57 



připadají i křesťanské svátky Očišťování 
Panny Marie, jinak Hroninic. Némecký ná- 
zev fia je Hornung, což odvozuje Griním 
od Horn, názvu to ledna (Hornung — malý 
horn = únor). — Slunce vstupuje v poslední 
třetiné f-ia do znamení ryb. Střední mérnost 
teploty ve f-iu je menši než v lednu a větší 
než v březnu a obnáší u nás 2,, C. Viz také 
Únor. 

Febmatiui viz Faunus. 

Febmiui slul Římanů :n v pozdní době sta- 
rého veku bůh měsíce února (Februarius). 
Ježto název měsíce pochází od očistných slav- 
ností v něm konaných {dies februatus slul 15. 
únor, den Lupercalií, viz Faunus; februare = 
purgare et lustrare),hy\ též F. pokládán za boha 
očisty; protože však do toho měsíce spadají 
též slavnosti zemřelých, F. byl též dokonce 
stotožňován jako bůh podsvětí s Plutonem. — 
Kovněž ibohj^ně očisty Februase uvádí, snad 
totožná s Junonou příjmím Februata. klk. 

Febvre Alexandre Frédéric, herec 
franc. (* 1835 v Paříži), z kapelníka náhodou 
stal se herec, když vládna výbornou pamětí 
za onemocnělého herce hrál s patra jeho 
úlohu. Vystupoval v různých divadlech paříž 
ských, až přijat k Franc. Komedii (1867), do- 
sáhl značné přízně u obecenstva i kritiky 
v rcpertoiru klassickém i moderním. Pokládá 
se za nejlepšího herce své doby v oboru mi- 
lovníků. Hlavně modernímu repertoiru věno- 
val své síly a kusy, v nichž zvláště vyniká, 
jsou: »Gendre de M. Poirier*, »Demi-Monde«, 
»Mercadet«, »Les Effrontés«, »Pattcs de 
mouche«i >A deux le jeu«, »Julle«, »Sphinx«, 
»L'ami Fritz«, »Princesse de Ba;prdad«, »Cha- 
millac«, >Pařížanka< a»Havraní< (H. Becque). 
V nich nejlépe osvědčil tvůrčí své vlohy, vy- 
nikající zvláště pozorovací přesností a věr- 
ným vystižením společenského ovzduší. Ne- 
méně chválí kritika jeho vřelost a eleganci, 
jakož i pečlivě vyměřené rozdělení barev a 
stínů. 

Feo., skratek = fecit. 

Féoamp [fékán , franc. přímořské město 
v dep. Seinc-lnférieure, arr. Havre, s 13 577 ob. 
(1891), vystavěné v dlouhém úzkém údolí při 
ústí řeky F.; má obchodní soud, obchodní 
komoru, několik konsulátŮ, Školu hydrogra- 
fickou, 2 musea, veř. knihovnu, továrny na 
spracování bavlny. Inu, na likéry (t. zv. Bé- 
nédicíhte de F.), zboží provaznické, mýdlo; 
železolijny a pivovary. Přiváží se hí. dříví a 
olej, vyváží dříví spracované a stroje na ná- 
mořské stavby. Přístav, z nejdůležitějších pro 
lov tresky a sleďů, byl r. 1880 značně zlep- 
šen. Lázně mořské těší se tu značné ob- 
libě. Pamětihodný jest krásný kostel go- 
tický ze XIII stol., jenž náležel původně 
k benediktinskému opatství (zal. r. 658}, z ně- 
hož se tu zachovaly také jiné upomínky. Ještě 
dnes jest F. hojně navštěvovaným místem 
poutnickým, a sice pro relikvii krve Kristovy, 
jež dle legendy chová se v chrámě opatském. 
Nedaleko odtud nalezeno gallskořímské pohře- 
biště z II. -III. stol. po Kr. Viz Fallue, Histoire 
de ia ville et de Tabbaj^e de F. (1841). 



Feoit viz Faciebat. 

Feokert Gustav, Hetnr. Gottlob, ma- 
líř a líthograf něm, {* 1820 v Chotěbuzi), žák 
berlínské akademie, od r. 1869 její člen. K nej- 
zdařilejším jeho pracím, jež vyznamenávají se 
mistrovskou technikou, svědčící o úplném 
pochopení ducha i koloristických zvláštností 
původního díla, náležejí: Slovanští hudebníci 
(dle Gallaita), Rvbdřův utomtlý syn (dle Rit- 
tera). Rodinné neštěstí (dle Meyerheima) a j., 
dále několik podobizen provedených dle olejo- 
vých maleb i dle přírody. Též mnoho olejo- 
vých, pastelových a aquarellových obrazů po- 
chází od něho. 

Fedóenko A 1 ex e j P a v 1 o v i č, ruský cesto- 
vatel po střední Asii (* 1844 v Irkutsku — 
f 1873 na Mont Blanku), studoval od r. 1861 
přírodní vědy, zvi. zoologii a geologii v Mo- 
skvě a věnoval se stavu učitelskému. V 1. 
1868-71 vykonal svou první velikou cestu 
v Turkestánu a na dolní Syr-darji, při čemž 
sledoval Zeravšán až k jeho pramenům a 
navštívil Samarkand. Skvěle vydařila se nová 
jeho cesta r. 1871 a 1872. Prošed Kizil-kum, 
dorazil jako první Evropan ku západnímu 
vchodu do průsmyku Tereckého a vnikl přes 
Aláj do údolí Kizilsu. U Kurganu musil, ne- 
cítě se dosti bezpečným, obrátiti se zase na 
sever. Cestou touto seznána teprve pravá po- 
vaha Zaalájská a přilehlých končin mezi Tan- 
šánem a Karakorumem. Vedle toho vynesly 
cesty F-vy obrovské sbírky, jež však ener- 
gickému badateli nebylo přáno spracovati. 
Usadil se sice za tím účelem v Lipsku, avšak 
ne na dlouho, neboť již 15. září 1873 stihla 
jej smrt skutečně tragická při slézání Mont 
Blanku, kdež mrazem zahynul, opuštěn byv 
od svých průvodčí. Přírodovědecký materiál 
jím nashromážděný spracován byl od něko- 
lika učenců a vydán pod názvem Putéšestvije 
Fedčenka po Turkestánu {Pctrohr.^ od r. 1873). 
Z jeho dopisů bylo mnoho uveřejněno v ru- 
ských, franc. a německých časopisech, t. zvi. 
jeho íi Kokana (Taškent, 1871), něm, Aus 
Kokan (Peterm. Geogr. Mitteil , 1872). Po 
jeho smrti napsala choť jeho »A1. Fedtschen- 
ko*s Reisen in Turkestan i868-7i« (Peterm. 
G. M. 1874, s mapou). 

Feddán, hlavní polní míra egyptská ^= 
400 čtverečných kasab (prutů) = 59.290 a. F., 
jenž slouží za základ vyměřování poplatku, 
zmenšen byl Mahmedem Aifm na 44'59 a, F. 
rozpadá se na 24 kiráty, Dk. 

Fedders Julíj Ivanovic, malíř ruský 
(* 1838 v Livonsku), studoval lékařství, ale 
r. 1856 vstoupil do malíř, akademie v Petro- 
hradě, kterou r. 1862 z hmotného nedostatku 
opustil, načež stal se učitelem kresleni na 
reálce v Mitavě. Od r. 1863. kdy dostal první 
diplom od akademie, počíná jeho samostatná 
umělecká činnost. R. 1875 pracoval v Diissel- 
dorfu pod vedením Duckerovým, jehož vlivu 
často podléhá, načež cestoval po Norvéžsku. 
Ruská akademie udělila mu název akademika. 
Hlavní jeho díla jsou: Smršť (vyzn. na lon- 
dýnské mezinár. výstavě r. 1874, majetek 
perského Sacha); Ulice v Bélgorodé; Hrob 



58 



Feder — Federici. 



samovrahův; Křídové hory; Moje villa; Řeka 
Luga; Pod horou; Rybářské hnt\do; Mlýn; 
Sosna nad útesem; Fontánka v \imě. Posled- 
ních sedm jest majetkem petrohradské aka- 
demie. Práce jeho vynikají měkkým kolori- 
tem, svěžestí barev a pečlivým propracová- 
ním detailfi. Mimo krajiny maluje též podo- 
bizny. 

Feder Johann Georg Heinrich, filosof 
něm. (• 1740 v Schornweissachu — f 1821 
v Hannoveru), byl učitelem řečtiny a hebrej- 
štiny na gymnasiu v Koburce, pak filosofie 
na univ. v Gotinkách, naposledy ředitelem 
hannoverského Georgiana. Náleží k lepším 
eklektikfim doby dělící Wolffa od Kanta. Ne- 
byl sám duch spekulativní, hledě na filosofii 
jako praktický prostředek osvětný, jemuž zvlá- 
ště pro výchovu přikládal značnou důležitost. 
V psychologii byl F. nejprve stoupencem 
Lockovým, později teprve Leibnizovým. V mo- 
rálce a právu byl Wolřfovským eudaimoni- 
stou. Přední práce F-ovy jsou : Grundrhs der 
philosoph. Wissenschaften (Koburk, 1767); Der 
neue Emil (Erlanky, 1768-74); Logik u. Meta- 
physik (1769), latinsky spracováno pozd. pod 
názvem: Institutiones logicae et metaphysicae 
(Gotinky, 1777—78); Handbuch der prakt. 
Philosophie {1770); Untersuchung uber mensch 
lichen Willen (Lemgo, 1779—93, 4 d.) a proti 
Kantovi namířená Ober Raum und Kattsalitát 
(Gotinky, 1787). Syn jeho Karl Aug. Lud. 
F. vydal jeho autobiografii Feders Ltben, Ná- 
tur und Grundsát^e (1825). 

Federace (z řím. foedus) znamená slovně 
spolčení několika osob k dosažení nějakého 
účelu. V historii i v právu veřejném nabylo 
slovo to významu obmezenéjšího, znamenajíc 
spolčení několika státfi k účelu jistému. Spol- 
čení toto může býti velmi rozdílným a vysky- 
tovalo se ve všech dobách v různých for- 
mách. Může to býti pouhé mezinárodní spo- 
jení k účelům výboje nebo odboje (alliance), 
k účelům politiky celní, obchodním a pod.; 
může to býti též státoprávní spojení několika 
států v unii reální nebo personální, ve 
stát spolkový neb ve spolek států (viz 
hesla dotyčná). VŠe to zahrnuje se společným 
názvem f. v Širším smyslu. Často však mívá 
slovo to význam uŽší a označuje se jím je- 
dině t. zv. spolek států (Staatenbund\, jsl- 
kým byl bývalý »německý spolekc, 3»rýnský 
spolekc a jakým jest do jisté míry dnešní 
Švýcarsko. hda. 

Federalismns jest směr politický, který 
domáhá se takového zřízení státního, při kte- 
rém jednotlivé součásti většího celku mají 
býti státy samostatnými, avšak jen potud, 
pokud jisté jim společné zájmy nevyžadují 
toho, aby samostatnost jejich byla obmezena I 
ve prospěch celku. V širších těchto mezích ' 
pojmových směstnati lze mnoho více méně ; 
odchylných programů federativních. Od- 
chylky mohou se především zakládati na tom, 
zdali pro určení jednotlivých součástí většího 
celku, jimž se takové obmezené samostatno- 
sti dostati má, rozhodným jest vývoj histo- 
rický Či ohraničení dle národností, nábožen- 



ství, zájmů hospodářských a j. Odchylky 
jsou též dále v příčině státoprávního pojí- 
mání celku z těchto součástí složeného, ze- 
jména, zdali tento celek upraven býti má 
jako stát spolkový, unie reální neb personální. 
Společnou jest však všem těmto programům 
snaha, aby dostalo se jednotlivým součástem 
oné míry samostatnosti, která, hovíc dle mož- 
nosti jich zvláštním potřebám, obmezena jest 
ve prospěch moci ústřední potud, pokud jest 
toho zapotřebí k účinnému hájení a sledování 
zájmů společných. Politika nesoucí se k tako- 
vému cíli nazývá se politikou federa- 
tivní. Opakem jejím jest politika centralisti- 
cká, která všechnu Činnost i funkci státu sou- 
střediti chce při moci ústřední. Politika auto- 
nomistická, která taktéž protivou jest centra- 
lismu, liší se od f-mu tím, že nepředpokládá 
nutně, aby součásti (země, provincie, kraje 
atd.), jimž větší svézákonnosti a samosprávy 
dopřáti chce, utvořily se jako státy (dílčí). 
F. obsahuje v sobě sice snahy autonomní, 
jest ale pojmem širším. Připomenouti sluší 
z dějin národa českého doby nejnovější, že 
až do vyrovnání s Uhry (r. 1867) politika 
jeho výslovně označována byla a také sku- 
tečně byla politikou federativní, domáhajíc se 
upravení Rakouska ve smyslu federativním; 
avšak i po provedení dualismu jest politika 
národa českého, nesouc se zvláště za uzná- 
ním českého státního práva a za uskutečně- 
ním jeho ve svazku mocnářství rakouského, 
politikou federativní a ovšem též autonomi- 
stickou. hda, 

Federallsté, t. j. přívrženci federalismu, 
nazývali se ve Spojených státech Severoame- 
rických v 1. 1788 — 89 stoupenci nové ústavy; 
po přijetí ústavy té strana zanikla, ale utvo- 
řila se znovu r. 1792 ze živlů konservativních 
a obchodnických proti straně demokratické, 
která přála Francii. Snahy její nesly se k tomu, 
aby vláda byla upevněna, zaveden veřejný 
úvěr a upraveny finance; ve směru tom vy- 
konala mnoho, ale od r. 1804 ^^i^ její klesal, 
až r. 1822 strana úplně zanikla. Ve Francii 
jméno f dáváno bylo r. 1789 straně Giron- 
distŮ, aby byl proti nim popuzen lid paříž- 
ský, kterému se namlouvalo, Že Girondisté 
chtějí zřízením federalistickým zničiti Paříž 
jako hlavní město a srdce Francie. 

FederUni theologie viz Coccejus. 

Federlol [-íči|: 1) F. Domenico Maria, 
historik a starožitník ital. (* 1739 ve Ve- 
roně — t 1808 v Trevise), byl dominikánem 
a prof. bohosloví v Padově a Trevise. Z prací 
jeho nejdůležitější věnovány jsou minulosti 
Trevisa. 

2) F. Camillo, vlastně Giov. Viassolo, 
dle jiných Ogeri, dramat, básník ital. C^' 1749 
v Poggiole di Garessio - f 1802 v Turině). 
Od karriéry soudcovské obrátil se k divadlu, 
ke společnosti, jejímž členem byla dívka Ca- 
milla Ricci, již si byl zamiloval. Odtud také 
jeho pseudonym F. (staženo ve fedele alla 
Ricci), F. náleží k nejplodnějším a nejsvě- 
žejším dram. básníkům novoitalským. Nej- 
výše cení se jeho hry: Lavviso ai mařiti; 



Fcdcrighi — Fcdorov. 



59 



Lo scultore ed il eieco; Enrico IV, al passo 
della Mama; La bugia vive poco. Ve všech 
jeho kusech jeví se humor, spočívající ne 
v pouhém vtipu slovním, v hříčkách a úslo- 
vích dvojsmyslných nebo pittoreskních, jak 
tomu bylo Často ještě u jeho předchůdců, 
nýbrž v situaci a mnohde i v nábězích psy- 
chologických, v kresbě povah. Sebrané spisy 
F-ho Opere teatrali byly několikráte vydány, 
zejm. ve Florencii v lo sv. (1794 — 97) a v Tu- 
ríně ve 5 sv. (1808). 

3) F. V i cente, hud. skladatel ital. (* 1764 
v Pesaru — f 1826 v Miláně). Přišel mlád do 
Londýna, složil mnoho zpěvoher pro tamějši 
divadla. Psal ve slohu oblíbených tehdy 
mistrfl Sartiho, Paisiella a Cimarosy. R. 1803 
vrátil se do Itálie a zde v Miláně složil opery 
Castore e Potluce, II Giudi^io di Niima a 
Oreste in Tauride, v Turíně (1805) opery 
Sofonisbe, Ifi genia in Aulide a j., r. 1809 stal 
se profess. na konservatoři milánské. V Pa- 
říži r. 1812 8 úspěchem provozována jeho 
zpěvohra La Locandiera Scaltra. 

Federl^bl [ ígi| Antonio, architekt flo- 
rencký, který společně s Urbanem de Cortona, 
taktéž z Florence, ve 2. pol. XIV. stol. do- 
končil palác Nenucci v Sieně, jejž byl Ber* 
nardo Kossellino započal. Fka, 

Fedl Pio, sochař ital. (* 1815 ve Viterbě - 
t 1892 ve Florencii). UČil se zlatnictví, pak 
na vídeňské akademii mědirytectví a konečně 
ve Florencii sochařství. Když se byl v Římě 
/dokonalil, svěřeno mu provedení soch Nic 
risana a A. Cisalpina pro Palazzo degli uffizi 
ve Florencii. Z dalších prací jeho buďtež 
uvedeny: náhrobek dcery rus. gener. Svova, 
pomník markýza P Tomgiana. socha Toskán- 
ska (na oslavu připojení Toskánska k Pie- 
montu). Láska pov\bu\ujici duši, Amor vlád- 
cem^ Svatá poesie, obrovská skupina Únos Pó- 
Ijrjcetty a j. Slávu svou děkuje zejména dílu 
posléze uvedenému, jež se mflže měřiti se 
znamenitými pracemi antiky a renaissance. 

Fe4kovy5-Hordyňskij Osyp, maloru- 
«ký básník samouk (* 1834 v Storonci na Bu 
kovině — t 1888 v Černovicích). Do svého 
18. roku sloužil u bojarky v Rumunsku. Byv 
odveden obdržel jméno F. a žil nějakou dobu 
v Itálii. Na vojně naučil se čísti a stal se poručí- 
kem. Po návratu z vojny (1859) osvojil si Čtení 
a psaní v mateřštině. První básně psal něme- 
cky. První básně maloruské uveřejnil v pu- 
blikaci >Slowo na Slovo* (Černovice, i86i), 
dále je přinášely časopisy haličské a bukovin- 
ské, pak kalendáře. R. 1866 F. stal se vojtem 
v rodišti a za rok okružným školním inspek- 
torem. Bukovina probudila se k životu záslu- 
hou F-e, on stanul na čele nového ruchu a 
přejal redakci politicko-poučné >Bukoviny«. 
F. první v létech šedesátých počal raziti cestu 
národnímu písemnictví reálnému obsahem a 
živou mluvou lidu. Ve svých básních maluje 
život vojenský, rmoutí se pro křivdy politi 
ckého a sociálního života, tvoří krásné obrazy 
své čarovné otčiny; ale vytýká se mu ná- 
chylnost k mysticismu a že nedovedl najíti 
cestu k pravému realismu v zobrazování ži 



vota sociálního. Později hleděl napodobiti 
Ševčenka. Z lyrických básní jsou nejzdařilejší 
vojenské Dyki dumy, z epických Koro^ Hucui. 
Psal též dramata Dovbuí; Tak vam třeba; 
Jak ko^am rohy vypravlajut (dle Shakespeara); 
Chmelnickij; Kermanyč (melodram). Prosou 
napsal řadu překrásných povídek ze života 
huculského lidu na Bukovině. Vydal je Dra- 
gomanov pod tit. Povisti Osypa Fedkovyca 
(Kijev, 1876). Několik populárních rozprav 
vydala Ivovská Prosvitá. Básně: Poe\iji (Ko- 
lomyje, 1867) vydal sám a výbor z nich pře- 
ložil pod tit.: Am Tscheremusch (Černovice, 
1882). Básně i povídky F-ovy byly překlá- 
dány do polštinv, ruštiny, srbStiny, češtiny 
{Strilec ve HI. Nár. 1887 od K. Kadlce) a 
němčiny. Srov. Kadlcovu rozpravu o Fi 
v Slov, Sborníku z r. 1887. Řř, 

Fedor viz Feodor. 

Fedorenko: 1) F. Petr Ivanovic, ge^ 
nerál ruský (* 1781); bojoval ve válkách proti 
Francii od r. 1799 a vyznamenal se zvláště 
r. 181 2 u Bereziny. Ve vojně proti Turkftm 
1828 účastnil se jako dělostřelecký plukov- 
ník dobytí BukureŠtu, přepravy přes Dunaj 
do Bulharska a obléhání pevnosti Silistry, 
r. 1829 ^yl P^^i obléhání Šumna, při přechodu 
přes Balkán a Drinopol! a r. 1830 stav se 
generálmajorem, vyznamenal se r. 1831 při 
ztečení Varšavy. R. 1840 určen za velitele 
v Zámostf, r. 1841 varšavské tvrze Alexandrov- 
sk<^, r. 1843 jakožto gen.-lieut. pevnosti Novo- 
giergievské. 

2) F. Ivan, ruský astronom (* 1827 v Char- 
kově — \ 1888 t.), byl adjunktem astronomie 
nejprve v Kijcvě, pak od r. 1857 v Charkově, 
kdež se r. 1862 stal professorem astronomie. 
R. 1878 vstoupil do výslužby. Hlavní jeho 
prací jest redukce pásmových pozorování 
Lalandových, jež provedl při hvězdárně pul- 
kovské (1850 — 53); výsledkem práce té jest 
známý jeho hvězdný katalog: Positions 
moyennes pour Vépoque de ijgO^O des étoiles 
circumpolaires, dout les observations ont été 
pubtiées par Jéróme Lalande etc. (Petrohrad, 
1854). Vedle toho uveřejnil F. několik astron. 
prací o různých otázkách astronomie stellární 
v jazyku ruském a něm. (Astronom. Nachr., 
Č. 28761. Gs, 

Fedorov: 1) F. Ivan, první ruský knih- 
tiskař. Císař Karel VI. slíbil caru Ivanovi 
Hroznému krom jiných mistrfi též tiskaře, 
pomfiže-li mu ve vojně turecké a pravoslaví 
sjednotí s latinismem. K uskutečnění nedošlo, 
když moskevský synod nemohl u opisovačfi 
církevních knih docíliti správného přepiso- 
vání a bludy u víře se tím dále Sířily, car 
obrátil se o tiskaře na dánského krále Kristi- 
ána III., jenž r. 1552 poslal do Moskvy Hansa 
Missenheima, spolu však cara nabádal k při- 
jetí protestantismu. K dánskému tiskaři při- 
družili se F. a Petr Timotej Mstislavec. F. 
pocházel z kalužské gubernie a bj^l diákonem 
v Kremlu. Car velel zbudovati tiskárnu, již 
metropolita Makarij posvětil. Po 10 létech 
příprav F. a Mstislavec vytiskli >Apostola« 
r. 1564 a za rok »Časovnik«. Za nedlouho 



60 



v . 

Fedorov-Celjadnin — Fedosějevci. 



musili však z Moskvy prchnouti; lid je ^pova- 
žoval za čaroděje a tiskárnu spálil. Útulek 
naSli na Litvě u Chodkeviče, vojevody vilen- 
ského, za jehož přispění založili tiskárnu 
v Zabludově a v ní vytiskli »Jevangelije 
učitelnoje* (15691 a »Psaltir€ s »Časoslov- 
cem« (1570). Odtud se rozešli, Mstislavec do 
Vilna, kde tiskl církevně-slovanské knihy, F. 
do Lvova, v kterémž městě vytiskl »Apo- 
stola« (1574). Onemocněv z nouze zastavil 
tiskárnu židfim a později ostaviv zde syna 
tiskaře přesídlil se do Ostroha na Volyň, kde 
vytiskl »Psaltir« i »Novyj Zavět« Í1580) a 
slavnou »Bibli ostrožskou« (1580 až 1581-. 
Z Ostroha se opět vrátil do Lvova a zde 
v bídě r. 1583 zemřel. Srov. A. PetruŠevič, 
L F., russkij pervopečatnik (Lvov), O načalě 
knigopečatanija na Rusi (t., 1884 v kalendáři 
Stauiopihianském*; St. Ptaszycki, L Fedoro- 
wicz, drukarz ruski we Lwowie (Krakov, 
1884). ^ Řř, 

2) F. Inokentij VasiljcviČ, spis. ruský, 
známější pod pscud. Omulevskij (* 1836 
na Kamčatce — f 1883 v Petrohradě), studo- 
val na gymnasii v Irkutsku a věnoval se 
státní službě; ale ke konci let padesátých jal 
se studovati práva v Petrohradě, kde byl 
i spolupracovníkem >Jiskry« a j. satirických 
Časopisů. Ku přání otcovu usadil se r. 1863 
v Irkutsku a napsal zde některé povídky 
(Sibirskije ra\skaiy), ^^^ J'^ P® ^ létech vrá- 
til se opět do Petrohradu a uveřejnil zde 
nejpopulárnější svůj román Šag \a šagom 
v »Russk. Slově«, pak o sobě s názvem Svét- 
lov {1870), v němž líčí vlastní upomínky svého 
mládí a jenž svého Času měl sensační úspěch. 
Zejména hlavní hrdina románu se svým en- 
thusiasmem budil obdiv ruské mládeže. Druhý 
jeho román Popvtka ně pytka zůstal nedokon- 
čen, poněvadž F. pro jakýsi neopatrný projev 
byl uvězněn. Po svém propuštění stižen těž- 
kou chorobou oční (1874). Oženiv se a vrátiv 
se do Irkutska, upadl do krajní bídy, nebof 
jeho rodinný majetek lehl popelem. Před 
svojí smrtí usadil se v Petrohradě a vydal 
zde sbírku básní Pěsni iipii (1883). Sibiřané 
ctí v osobě F-a jediného, výhradně svého, si- 
biřského básníka. Nevynikaje svéráznou, vý- 
značnou individualitou, jest idealistou v nej- 
lepším smysle, a zejména »Světlov€ působí 
povzbuzujícím, světlým dojmem, coŽ bylo 
příčinou značného jeho úspéchu. Suk, 

Fedorov-Čeljadiiin Ivan Petrovič, 
bojarin a voj voda Ivana Hrozného (f 1567); 
r. 1546 byl neprávem obviněn z účastenství 
v povstání novgorodském, vypovězen k Bílému 
jezeru, ale byv opět přijat na milost, účast- 
nil se r. 1 55 1 válečné výpravy proti Kazani 
a r. 1564 porazil Tatary u Oky. Avšak byv 
podezříván u Ivana, Že směřuje k jeho svržení, 
byl od tohoto oblečen do carského Šatu a 
probodnut s posměšnými slovy, načež tělo 
jeho předhozeno psům. Manželka jeho Marie 
byla rovněž zavražděna a v podání lidu dlouho 
pokládána za svatou. 

FedorovyS, knížecí rod maloruský, odvo- 
zovaný od Rurika a snesený za litevské unie, 



aby Šlechta maloruská splynula s polskou. 
Ponecháni jen OstrožStí, CzaitoryStí, SanguŠtí. 
ViŠněvečtí. Připomínají se: 1) Alexandr F., 
vyslaný r. 1594 k císaři Rudolfovi do Prahy 
v příčině smlouvy se Záporožskou Sičí proti 
Turkům. Poselstvo přivezlo od císaře dary pro 
kozáctvo. Brzy po této smlouvě kozáci vpadli 
do Valašska a Uher i postoupili až k Běle- 
hradu. — 2) Mikuláš F., plukovník v Zá- 
poroží. Po zavraždění Tím. Chmelnického 
v Sučavě dosadil za hospodára Valašska Ji- 
řího (1633), uzavřel mír s Polskem, se Sibín- 
skem a s oběma vojevody valašskými, načež 
s kozáckými vojsky odtáhl ze Sučavy do Zá- 
poroží. — 3) JanF., plukovník za Chmelni- 
ckého, po jehož smrti přidal se k hetmanu 
Vihovskému, jemuž konal dvě poselstva ku 
králi k vůli zkoncování traktátu hadjackého. 
Za kozáckých rozmíšek o Vihovského a Pe- 
teru stal se atamanem. Vyznamenal se 
v bitvě za obležení Zbaraže (1648) a se svým 
plukem bojoval u Zborova. Jeho syn Pavel 
přesídlil do Haliče. — 4) Daniel F., plukovník 
v Záporoží za Jana Soběskčho. Se svým od- 
dílem súčastnil se osvobození Vídně od 
Turků. — 6) Jan F. byl činným v polském 
povstání r. 1830. Absolvoval práva a věnoval 
se pak správě svých statků na haličském Po- 
dolí. R. 1848 zvolen do vídeňského parla- 
mentu; horlil pro zrušení roboty. Zasedaje 
ve Ivovském komitétu, radivším se r. 1859 
o nové orgnisaci země, předložil vládě me- 
moriál o samosprávě obcí. Napsal: Afory^my 
Jana Fedorowic\a (Kraków, 1873), jež dočkaly 
se dvou vydání maloruských. — 6) Vladislav 
F., syn před., první předseda Ivovské •Pro- 
svity*, jíž štědrým legátem umožnil soustav- 
nější organisaci. Universitní studia konal ve 
Vídni a v Paříži, cestoval po záp. Evropě a 
byl volen do ří.Šské rady. Jeho mecenášství 
děkuje za vznik hrnčířská Škola v Toustém 
v Haliči. Napsal: Sikohiictwo w Anglii; StU' 
dia polity c^ne, historyc^ne i filo\oJic\ne ; Nas^e 
gor^elnicíwo w obec ustawy pt-^eciw \ara\ie 
bydta\ Z teki wiejskiego s\fachcica (aforismy ^ a 
totéž v rusínštině //ťi3v^(Kolomyje, 1883). Řr. 

Fedorovyóa, u haličských Rusínů první 
den Velkého postu. Pekou se pšeničné koláče 
{i(yfavec)f po jednom pro osobu ve stavení, 
jejž si každý poznamená klasem. Komu klas 
v peci zpopelí, věští brzké neštěstí. Hospo- 
dyně číhají poblíž krčmy s mýdlem v misce 
a s třískou, jíž pak holí, kdokoliv z mužských 
se jim tudy namane. Napadený vykupuje se 
v krčmě kořalkou. Toho dne nejí se nic va- 
řeného, jen žylavce, chléb a pečené bram- 
bory. Místy topení vůbec vylučují, aby půst 
stárnul. Nepředou, aby rány dobytka se ne- 
jítřily a do tvarohu se nedali červi. Celý 
týden pak nepředou, záhy s večera zatápějí 
a uléhají, aby se vyhnulo nočnímu svícení, 
jež nenávidí Fedor (jisté zbytek mythu). /?»*. 

Fedosiyevoi, ruská sekta bezpopovská. 
R. 1696 ďáČek Feodosij Vasiljev, přívrženec 
sekty bezpopovské, založil nový rozkolnický 
klášter v severozápad. Rusku, tehda ještě na 
území polském, a shromáždil kolem sebe hoj- 



Fedotov, 



61 



nost souvěrců. Nová obec srovnávala se pfl- 
vodnč v učeni s rozkolniky severního Ruska 
(viz Bezpopovci); ale časem vznikaly po- 
chybnosti o jednotlivých článcích víry. V ta- 
kových přepadech, ďáček Feodosij odcházel 
do hlavního střediska bezpopovcA severoru- 
ských, do kláštera vygoréckého, a tam se ra- 
dil s náčelníky kláštera o vzniklých pochyb- 
nostech. Vznikaly spory, kteréž ne vždy se 
podařilo ukliditi. Jeden z takových sporft tý- 
kal se nápisu na kříži. Kdežto sektáři severní, 
zvaní potom obecné pomorci, užívali nápisu 
>1 Xp. I^apb C;iaBU<, v klášteře Feodosijové 
se psalo na kříž >I. H. I^. I.<. Mezi náčel- 
níky obou kláSterA shody nedosaženo a na- 
stal zjevný rozkol mezi občma hlavními stře- 
disky bezpopovcfi. Tu Feodosij sepsal v de- 
víti článcfch všechny novoty, zavedené v jeho 
klášteře, a podal je na uváženou klášteru vy- 
goréckému. Novoty ony týkaly se kromě 
uvedeného jíž nápisu na kříži hlavně též ná- 
zoru na manželství, jež Feodosij uznával, 
kdežto pomorci je zavrhovali, a pak modlitby 
za care, kterouž Feodosij zavrhoval, kdežto 
pomorci ji připouštěli. Ježto však Denisov, 
hlava pomorcAv vygorěckých, novoty Feodo- 
síjovy zamítl, tu uražený ďáček setřásl prach 
se svého Šatu i s obuvi a odešel z kláštera, 
pohroziv mu, že nebude míti nikdy už nic 
společného s ním, ani na tomto, ani na onom 
světě. Od té doby přívrženci Feodosijovi tvo- 
řili zvláštní sektu, zvanou po svém zaklada- 
teli fe doseje vSti na a sebe nazývali f. — 
Hlavou f-cA až do své smrti byl ďáček Feo- 
dosij. Vrátiv se do Ruska, byl tu jat, uvržen 
do žaláře v Novgorodě, kde skonal r. 17 ii. 
Po jeho smrti střediskem f-cA bylo město 
Stará Rusa u jezera Ilmenského a hlavou 
sekty byl syn Feodosíjfiv Jevstrat. Tu se stal 
obrat v učení fedosějevském o manželství. 
Kdežto pomorci znenáhla počali manželství 
připouštěti, f. je začali zavrhovati, nutíce pří- 
vržence své k bezženstvi. Otázka manželská 
stala se od té doby hlavním rozdílem mezi 
f. a pomorci. Za panování Kateřiny II. stře- 
disko f-cA přeneseno do Moskvy a tam za 
doby velikého moru zřízen pro f-ce zvláštní 
hřbitov u vsi PreobraŽenské, zvaný odtud 
hřbitovem preobraženským. V ohradě hřbi- 
tovní vznikly modlitebny, nemocnice a jiné 
ústavy této sekty, takže za nedlouho hřbitov 
tento se stal hlavním sídlem správy celé 
sekty. Venkovské obce fedosějevské celovaly 
kříž na dAkaz věrnosti hřbitovu preobražen- 
skému. Hlavou sekty byl v tu dobu moskev- 
ský kupec Kovylin, jenž vynikal příkrým za- 
mítáním legálního manželství, dovoluje při 
tom lehkost mravA. 9 Bez hříchu prý není 
pokání, bez pokání není spásy. V ráji prý je 
mnoho hříšník A, ale ani jediný kacíř. < A man 
želstvi mu bylo kacířstvím. Poněvadž i po- 
morci měli v ty doby už svou modlitebnu 
v Moskvě, bývalo tam mnoho sporA mezi 
oběma sektami. Spory se týkaly neustále 
otázek o manželství a modlitbě za care; 
k cíli však nevedly. Teprv za panování care 
Pavla nastal obrat i ve středu fcA. Cař Pa- 



vel pohrozil fcům, že je všechny převede 
mocí do lAna církve jedinovčrecké, budou-li 
na dále zamítati modlitbu za něho a zváti 
ho antikristem. Protože f. bylí v Moskvě vět- 
šinou bohatí kupci, lekli se nemilosti carovy, 
a sám Kovylin první počal se veřejně mo- 
dliti za care. Za tímto prvním ústupkem ná- 
sledoval za nedlouho i druhý. Mnohým f-cAm 
znechutilo se bezženství, jehož ve skutečno- 
sti nikdo nezachovával, a proto počali vstu- 
povati ve zjevné svazky manželské, dávajíce 
je žehnati svými duchovními pastýři v modli- 
tebnách. Zvyk se znenáhla ujal a jest nyní 
obecně platným. Pro upokojení svědomí novo- 
manželAm ukládá se jakoby z trestu zvláš/ní 
pokání. Za panování Mikulášova f., jako vAbec 
všichni rozkolníci ruští, bylí krutě pronásle- 
dováni, modlitebny jejich na hřbitově pře- 
obraženském uzavírány a majetek jim konfi- 
skován ve prospěch lidumilných ústavA. Sekta 
však nezanikla, drží se posud, zejména v kru- 
zích kupeckých, po celém středním Rusku. 
Učení o antikristu udrželo se ovšem do- 
posud jako hlavní známka všech rozkolní- 
ckých sekt; avšak antikristem není jim nyní 
určitá osoba, na př. patriarcha Nikon nebo 
Petr I , jako se druhdy hlásalo, nýbrž jest to 
prý >duch odpadlictví od čisté víry Kristovy, 
jevící se postupně ve skutcích celé řady 
osob, Zejména vlády světské i duchovní*. 
Kněžstva ovšem nemají a spokojují se >star- 
šímic, kteří vykonávají křest, rozhřešují od 
hříchA, Čtou modlitby v modlitebnách, žeh- 
nají snoubencAm a pohřbívají mrtvé. Man- 
želství nepokládají za svátost, nýbrž za dobro- 
volné spojení dvou osob na dobu života. 
F., jako všichni rozkolníci, byli skracováni 
v právech občanských, počínaje od dcb 
Petra I. Byli nuceni platiti zvláštní poplatky, 
nesměli být úředníky, starosty a staršími 
obecními, nesměli se zapisovati do privilego- 
vané třídy kupecké, nevydávaly se jim prů- 
vodní listy atd. Od r. 1883 srovnáni však 
ve svých právech se všemi ostatními podda- 
nými říše ruské. Hbý. 

Fedotov: 1) F. Pavel Andrejevič, ma- 
líř a básník ruský (* 1815 v Moskvě— f 1852 
v Petrohradě) ; vzdělav se v kadetním sboru 
v Moskvě, vstoupil r. 1833 k vojsku a navště- 
voval jako důstojník malířskou akademií 
petrohradskou, ale chtěje věnovati se úplně 
malířství, šel r. 1844 do výslužby v hodnosti 
kapitána. V posledním roce svého života po- 
stižen bvL choromyslností. Hlavní jeho díla 
jsou: Majorovy námluvy^ za něž jmenován 
akademikem; Rdno po hodokvasu; Vdova; Vy- 
bíravá nevěsta; Mladá dívka v nebezpečí a j. 
Mimo to pochází od něho množství kreseb 
tužkových, sepiových a aquarellA. F. zabýval 
se 8 počátku výjevy vojenskými, ale podlé- 
haje vlivu Krylova, jal se čerpati látku ku 
svým obrazfim ze života ruského lidu a stal 
se tak spolu s Venecianovem zakladatelem 
ruského genru. Význačným rysem jeho obrazA 
jest vrozený mu humor, docházející do sar- 
kasmu, a realistická věrnost. Tento směr, 
stavící se na odpor klassícké tradici, šířené 



62 



Fedotova — Fée. 



z akademie, stal se vlivem F-a rozhodujicfm 
v mladSím pokoleni ruských umělcův a proto 
F. bývá nazýván Gogolem ruského malífstvf. 
V literatuře znám jest satirickými básněmi, 
jež mely veliký úspčch a Sířily se v četných 
opisech, ač nevynikají formou. Nejlepší z nich 
jest Major^ uveřejněná teprve r. 1872 v »Russ. 
Staríně«. Soubor jejich, jakož i životopis 
autora a Četné snímky jeho obrazů, podává 
F. J. Bulgakov: P. And. F. i jego proizvedě- 
nija (Petrohrad, 1893). Snk. 

2) F. A. F., současný dramat, spisovatel 
ruský. Zanechav universitních studií, věno- 
val se hereckému povolání a byl též něja- 
kou dobu divadelním ředitelem. Z jeho ko- 
medií jsou nejznámější: Fro bélago byčka: 
Cliruščevskije poméščiki; Děti otcov svojich; 
Viktor Pavlovic FHču{kin a historická tragédie 
Godunovy. VětSina jeho prací vyniká sice 
znalostí jeviště a pěknou mluvou, ale v lite- 
rárním ohledu jsou ceny prostřední. 

Fedotova Glikerija Nikolajevna, he- 
rečka ruská, chof předešl. ("^ 1846 v Orle), 
ztrativši v útlém mládí lodiče, dána byla 
orlovskou statkářkou Pozdňakovou, která se 
jí ujala a podle níž se též nazývala, do mo- 
skevské divadelní Školy (1856), kde vzdělala 
se hlavně u J. V. Samarína a Basistova, na- 
čež vystoupila poprvé r. 1862 v »Malém di- 
vadle* v Moskvě a dobyla neobyčejného 
úspěchu. Od té doby jest první umělkyní to- 
hoto předního ústavu uměleckého v Rusku. 
Vyniká nejen nevšedním nadáním, ale i vý- 
bornou Školou, která umožňuje jí plně ovlá- 
dati krásný, hudební hlas. Mistrnost dikce 
splývá u ní 8 dokonalou mimikou a plastikou 
celé postavy, tak že tyto bohaté prostředky 
poskytují jí možnost vytvořiti s úspěchem 
různé ženské typy klassického i současného 
repertoiru. Nejlepší výkony podala v pracích 
Shakespearových a Ostrovského. V celku vy- 
tvořila přes 200 původních ženských typů 
ruských a měla tím vůbec vynikající vliv na 
rozvoj ruského umění divadelního. Snk. 

Feďrlfi^hetto di Dalmazia viz Benko- 
vič Fridrich. 

Fedrovni list bylo nazýváno vysvědčení, 
které dle Českého zemského zřízení vydáváno 
bylo čeládce a nádenníkům na důkaz, že 
s povolením pána, jemuž sloužili, ze služby 
odešli. Páni, rytíři a města (městské obce) 
vydávali f. l-y sami, kdežto měšťané musili 
oznámiti purkmistrovi a konšelům, že ta která 
osoba u nich sloužila a že se dobře chovala, 
a pak žádati, aby jim pro ni f. I. byl vydán. 
Rovněž tak, běželo-li o nlužbu u sedláka, mu- 
sil sedlák obrátiti se buď na svého pána nebo 
na jeho úředníka a žádati od nich f. I. Bez 
f ho lu nesměl nikdo z dosavadní služby vy- 
stoupiti aniž od koho do nové služby býti 
přijímán. Přijal-li kdo do služby čeledína, ná- 
denníka nebo vůbec služebníka bez f-ho l-u, 
podléhal pokutě, byl li sedlákem, 5 kup českých 
grošů, a byl-li šlechticem, měšťanem, duchov- 
ním, manem, dédinníkem, svobodníkem, ná- 
pravníkem, 15 kop čes. f rošů. Pokutu řečenou 
platiti musil starému (dosavadnímu) pánovi. 



od něhož služebník odešel bez f-ho l-u. Každý, 
kdo nemaje f ho t-u hlásil se do služby, měl 
hned býti dán do vězení a dotázán, koho má 
dosud za pána a od koho odešel. O kom pra- 
vil, že od něho odešel, tomu mělo býti do- 
psáno, chce li si pro služebníka, nemajícího 
f-ho l-u, poslati a poslu zaplatiti, že mu bude 
vydán. NeposlaMi si dosavadní pán v 10 dnech 
po učiněném oznámení pro takového Čeledína 
nebo nádenníka, neměl již práva žádati na no- 
vém pánovi dotčené shora pokuty. Nový pán 
nemusi také onoho Čeledína nebo nádenníka 
držeti ve vazbě, nýbrž mohl jej tak dlouho 
ve své službě podržeti, až se přihlásil starý 
pán, aby mu čeledín nebo nádenník byl vy- 
dán. PřiŠel-li služebný člověk bez f-ho l-u 
k měštěnínu, nemohl tento dosavadního pána 
služebníkova zpraviti sám, nýbrž prostředni- 
ctvím purkmistra a konšelů nebo rychtáře. 
F. l-y byly zavedeny v té době, kdy osobní 
svoboda stěhovací počala býti obmezována 
a kdy nevolnictví u nás pouštělo hluboké ko- 
řeny. Podrobné předpisy o f-ch t-ech obsaženy 
jsou ve Zříz. zem. z r. 1564 M 34. -rf/r. 

Féo slují v románské mythologii nižší bož- 
stva různého původu a významu, odpovídající 
však v celku řeckým oreadám a nymfám a 
personifikující strach člověka před tajemnými 
dojmy přírodními. V pověře románského ple- 
mene jsou to fantastické bytosti, tajemné, 
mocné a pravidelně krásné, které mohou se 
snadno přeměňovati v různé tvary a mají 
nejen známost lidského osudu, nýbrž i zvláštní 
vliv na jeho utváření. Prvky této pověry jsou 
zajisté různorodé a zabíhají do pohanstva la- 
tinského stejně, jako do keltského a něme- 
ckého. — Franc, tvar f. (ilal. fata^ Spán. hada^ 
portug a provenc./^í/^^ pochodí z lat. /<»/«»i, 
osud. Když totiž někdejší latinské Parky (Su- 
dičky) přišly v zapomenutí, konkretisovala se 
v lidových představách a zároveň individua- 
lisovala odtažitá představa fáta v jistý počet 
bytostí hmotných a omezených. Tak básník 
Ausonius (IV. stol. po Kr.) jmenuje již vedle 
tří Grácií tři fáta a Prokop Caesarejský (VI. st.) 
uvádí tria fáta výslovně jako dědice Park. 
Brzy ustálil se i jejich rod jako ženský na 
místě původního středního. Sluly odtud /dřťff. 
Vlivem asi německým (Norny německé ne- 
jen jako Parky zcela všeobecně, nýbrž kon- 
krétně, určovaly běh života lidského) utvářelo 
se pojetí fí jako bohyň vládnoucích osudem 
lidským, jej předpovídajících, ano i utvářejí- 
cích. Jako Norny i f. jsou rozděleny na dobré 
a zlé: první dvě pokládány za dobré, třetí za 
zlou. Toto pojetí již ve troubadourech XII. st. 
ie živé a hotové. Záhy pak také se objevuje 
verse třetí sestry, která ze zlomyslnosti nebo 
isouc uražena kazí dary sester svých (ve sto- 
letí XIII v Adamu de la Halle). F. představo- 
vány jako Parky a Norny jako obratné prad- 
leny: předou nit života. Často ženám se zje- 
vují na poli v čas žní jako slovanské divé 
ženy nebo víly. Často i přímo v náhodných 
případech zasahují v život jednotlivce, oby- 
čejně pomáhajíce mu z okamžitých nesnází. 
Největšího rozšíření a nejpodrobnějšího pro- 



Fée — Fegyvernek. 



63 



pracováni dostalo se bájím o f ích v zemích 
keltských i v Irsku a Bretonsku. Zde vznikají 
povésti o lásce jejich k mužAm smrtelným, jež 
dafí rfiznými slastmi hmotnými i dary duSev- 
nimi i télesnými (báje o Meluzinč a Labutí 
zené a v několika románech Stolového kola), 
na néž však bývají neobyčejně žárlivý, nedo- 
pouštějíce jim odejíti nebo mstíce se kruté za 
zhrzenou lásku. V literatuře franc. jsou zmínky 
o nich prastaré, a to i v dílech nepodléhají- 
cích vlivu keltskému, tak na př. ve »Voyage 
de CharlemagQe« (konec XI. stol.) Avšak 
v románech bretonských, veršovaných i pro- 
saických, jsou stálým útvarem mythologickým. 
V nich zejména mnoho historických rek(!k a 
dobrodruhů líčí se jako milenci f-í. Z nich 
ěerpali i básníci XV. a XVI. veku, kteří báje 
o f-ích znamenitě rozšířili a přetvořili, tak 
zejm. Bojardo, Ariosto, Shakespeare. — Srv. 
H. Schreiber, Die Feen ín Europa (1842); 
Maury, Les Fées au moyen áge (1C43); J. 
Grimm, Deutsche Mythologie (1878, 16. od- 
stavec). Sld. 

Fée Antonie Laurent Apoil., přírodo- 
pisec franc. (* 1789 v Ardentes — 1874 v Pa- 
říži); by] vojenským lékárníkem, později prof. 
na vojenské škole lékařské v Lilie, členem 
akademie lékařské a od r. 1833 prof. botaniky 
na universitě Štrasburské. Napsal množství 
spisfi, hlavně botanických, zabývaje se zvláště 
rostlinami tajnosnubnými : Essai sur lesCryptO' 
games des écorces exotiques offtcinales (Paříž, 
1824 — 1837); Mémoires Uchénographiques (t., 
1838); Mémoires sur la familie des fougěres 
(átrasburk, 1844— 1866, 11 sv. se 181 tah.); 
Cryptogames vasculaires du Brésil (Paříž, 1869, 
78 tab.). Dále sluší ještě uvésti : Floře de Vir- 
gile (t.» 1823); Commentaire sur la matiére 
médicale et la botanique de Pline (t., 1829—33, 
3 sv.); Floře de Théocríte et des autres buco- 
liques grecs (t, 1833); Vie de Lvmé (Lilie, 
1S33); Études sur Vinstinct et Vintelligence des 
animaux (Paříž, 1853); Le Darwinisme (t., 1864) 
a sbírku lidových písn{ z Korsiky (Štrasburk, 
1850). 

Feeder, lano přivádějící elektřinu do roz- 
váděčích bod fi sítě elektrické; udržuje se jím 
stejné napjetí těchto bodfi. Špl. 

Feer-Hemoff Ka r i, finančník Svýc. (* 1820 
v Ríxheimě elsas. — f 1880 v Aaravě), od 
r. 1852 člen a dvakráte předseda aargavské 
Veliké rady; řídil r. 1867 jako gener. kom- 
missař odděleni Svýc. na světové výstavě 
v Paříži, založil aargavskou banku, měl podíl 
v rokováni o dráze gotthardské a ujímal se 
jako spolkový zástupce Svýcar. při konferenci 
států latinského spolku mincovního zavedení 
zlaté měny. Napsal: Die aargauische Bank 
(Aarau, 1868); La France et ses alliés moné- 
taires en presence de Vunift:ation univ. des 
monnaies (Paříž, 1870); Gold oder Silber? 
(Aarau, 1873); Bericht an den schwei\, Handels* 
u, Industrieverein uber den gegenw, Stand der 
Múnifrage (Curich, 1878), 

Féerie fférí], franc, zvláštní druh hry vý- 
pravné, jej(ž námět je vždycky vzat ze světa 
nadpřirozeného a fantastického (z bájí a po- 



, věstí nebo přeludfi*. Hlavním cílem f jest, 
aby poskytla režisérovi, a ještč více malíři 
dekorací, divadelním krejčím, strojnikům a 
tanečnicím příležitost, plně rozvinouti své 
umění. Podklad dramatický je při tom vedlejší. 
F., jejíž pQvod sahá do XVII. stol., poutala a 
zajímala i největší básníky dramatické, jako 
Shakespeara (>Bouře«, »Sen v noci sváto- 
janské«) a Corneillea a Moliěra (»Andro- 
médac, »Zlaté rouno*, » Psýché <). Její napro* 
stá volnost a nespoutanost realitou, lo^i^ikou 
a pozorováním skutečnosti činí ji zvláště z^ť 
sobilou k předvádění snu, smyslu, symbolu ži- 
vota. Toto pojetí f. vskutku provedl posud je- 
diný Shakespeare v »Bouři<. Z ostatních skla- 
dateli^ f-ií, které máji i literární cenu, dlužno 
jmenovati ještě Itala C. Qozziho (»Král ge- 
níAc, »Turandot«, >Čínská princezna*), jenž 
spracoval hlavně povídky o vílách. F., která 
má vždy zapotřebí podpory hudební, působila 
i přímo v operu a vytvořila v ní zvláštní od- 
růdu: operu féerickou. Do ní lze počítati 
zvláště některé opery Quinaultovy a Lullyho, 
Rameaua, Hrrolda, Aubera (»Bronzový kříže, 
•Jezero víl«), Halévyho (»Růžová víla«) a j. 
Ano i Mozartova » Kouzelná flétna«, Weberův 
>Oberon« a Gounodův »Faust« sem spadají. 
V poslední době činí někteří mladí dramati- 
kové franc. i němečtí pokusy o oživení a pro- 
hloubení f., jdouce z částí po stopách Theo- 
dora de Banville. Maetertinck z Francouzů a 
z Němců ještě více G. Hauptmann (»Hani- 
čkac) jsou již na sklonu k f-ii. Sám Zola 
v 9Théátre naturalistec uznává Mi za genre 
schopný života i rozvoje v budoucnosti. Srv. 
v té příčině také novější kritiky franc, Ana- 
tola France (>Vie littéraire«) a Lemattrea 
(slmpressions de théátre«). Sld. 

Fefiry (něm. Pfefferschlag), ves v Cechách, 
hejt, okr., fara, pš. Prachatice (4 km j.); 42 d., 
2 ob. Č. 330 n. (1890), íil. kostel sv. Anny, 
itř. šk , 2 mlýny. 

FesTAtolla Raddi (Conocephalus Hill), j a- 
trovka, rostlinný rod mechů jatrovícovi- 
Xých i Musei hepaiici) z řádu porostnicovi- 
tý c\í {Marchantiaceae)^ těla chřástnatého, vi- 
dliČnatě rozvětveného, laloků na konci buď 
zaokrouhlených nebo vykrojených a tam Šu- 
pinkami nahoru se ohýbajícími označených. 
Chřást jest dvoudomý : terče pelatkové jsou 
okrouhlé a na pobočních lalocích přisedlé; 
terče zárodečníkové jsou kuželovlté, dlouze 
stopkaté, až 8pouz(1ré, s pouzdry o itrubko- 
vitém obalu. Kratinké Štěty nesou 4— 8zubó 
puštiČky. U nás jest obecná F. conica Corda 
(Marchantia L.), j. homolatá, známá svým 
ŠírolaloČným, zplocha k ústředí přitlačeným, 
obak zeleným chřástem, jehož povrch vyzna- 
čen jest nápadnými obrysy óbokých buněk, 
mezi nimiž leží řady mázdřitých buněk póro- 
vých. Roste vůbec na vlhkých stinných mí- 
stech lesních i na březích potoků, pokrývajíc 
často celé stěny, zvláště pískovcových skal. 
U Italů znamená F. jatrovku mnohotva* 
rou {Marchantia polrmorpha). Děd, 

Fegyver»ek [feďv-], městys v Uhrách, 
v župě jás-velko-kumánsko-solnocké, okresu 



64 



Fehde — Fehmarn. 



střednotisském, na 1. bř. Tisy, má 5636 maď. 
a něm. ob. (i8go), kat. chrám, 2 konf. elem. 
Školy, synagogu, želez, stanici, teleg. a poštu. 
F. býval před vpádem Turků větří, tak že se 
zde konala župní shromáždění, ale zpustl tak, 
že Josef Szapáry musil ho osadit Němci, 
kteří se již většinou pomaďařili. Zdejší tabák 
požívá dobré pověsti. /?^. 

Fehde viz Faida. 

Fehór, též feiér, maď., bílý, součástka 
mnohých jmen místních i osobních. 

Fehór IpolyKálmán, přírod )pisec maď. 
{* 1842 ve Vistu hontské stolice), studoval 
gymnasium v Komorně, vstoupil do řádu 
uhersk3''ch benediktina a byl r. 1865 na kněze 
posvěcen. Oddal se professuře (řáď vydržuje 
v Uhrách 6 gymnasií) a vyučoval mathema- 
tice a fysice. R. 1874 zvolen předsedou sjezdu 
mathematiků a přírodozpytcfi v Rábu. R. 1874 
stal se ředitelem vyššího gymnasia ostřihom- 
ského a r, 1882 školním inspektorem pro di- 
strikt segedinský. R. 1889 vyzvala jej vláda 
ke studiu Školství bulharského a srbského, 
výsledek pak studií těch byla pojednání v»Kóz- 
oktatásiigyi Szemle« (Revue Školská) o vy- 
učování na obecných školách bulharských a 
o středních školách srbských. R. 1891 zvolen 
F. velkoopatem řádu benediktinského v Uhrách 
se sídlem v starobylém Pannonhalmu a vy- 
konává následkem toho též zákonodárné 
právo v panské sněmovně uherské. Ze spisů 
jeho uvedeny buďte*: Felsóbb mennyiségtan 
elemei (Základové vyšší mathematiky, Ostři- 
hom, 1871); Termés^ettani Mús\ótár (Fysik, 
terminologie, Pannonhalma, 1871); A vegytan 
róvid varlata (Stručná nauka o lučbé, Pešť, 
1872); A vefrytan alapvonalai (Základové 
lučby, Pešf, 1872) a záslužné i objemné dílo 
Gyórmtfíye és város egyetemes leirdsa ř Po- 
drobný popis rábské župy a města Rábu). Bbk, 

Fehér-Gyarmat viz Gyarmat. 

Fehórtemplom viz Běla Crkva. 

Fehórtó (UjF.), městys v Uhrách, v župě 
szabolčské, okr. nagykálloském, u dráhy de- 
brecín nireďházské, má i s pustami a osadami 
k němu příslušejícími 7898 maď. ob. (1890), 
řím -kat., řecko-kat. a ev. ref. farní chrámy, 
synagogu, 4 elem. Školy, žel. stanici, teleg. 
a poštu ; 3 jezírka. R^. 

Fehénrár (Gyula-F.) viz Bělehrad 
Karlovský. — Székes-F viz Bělehrad 
Stoličný. 

FelUln^ Hermann, chemik něm. {* 1811 
v Lubeku — + 1885 v Štutgartě), nabyl vyš- 
šího vzdělání v chemii na universitách v Heidel- 
berku a Giessech, kdež stal se assistentem 
Liebigovým, pokračoval ve studiích v Paříži 
v laboratoři Dumasově a stal se prof. chemie 
na technické škole v Štutgartě. Práce, jimiž 
přispěl k pokroku chemie, týkají se chemie 
organické, analytické, zvláště pak technické. 
Roztok, jímž cukry poznáváme, třídíme a 
kvantitativně stanovíme, má po něm jméno 
(viz FehlingŮv roztok\ F. přispěl také 
vydatně k povznesení průmyslu virtember- 
sícého. Přeložil Payenovu technickou chemii 
do němčiny (Gewerbschemie^ Stutgart, 1852, 



2. vyd.), vedl nové vydání příručného siov- 
níka chem., vydávaného Liebigem, Poggen- 
dorffem a Wohlerem {Handwbrterbuch der 
Chemie, Brunšv , 1871 a n.), spracoval jedno 
tlivé oddíly v Kolbeově učebnici chemie or- 
ganické. 

FehlÍBg^v roztok jest v podstatě své 
alkalický roztok vinanu měďnatého. Z roztoku 
toho vylučují jisté cukry za určitých poměrů 
červenou ssedlinu kysličníku mědičnatého. 
Roakce této, kterou odkryl A.C. Bequerel, 
a již zavedl A. Barreswill (1844^. užíváme 
ku třídění cukrů i ku kvantitativnému stano- 
vení některých. Množství kysličníku mědič- 
natého určitým množstvím cukru vyloučeného 
závisí, jak nyní shledáno, na četných okolno- 
stech, zejména na koncentraci roztoků a j. 
I nutno při práci dodržeti zcela určitý postup, 
máli se dojíti výsledků souhlasných. Zkou- 
madlo Fehlin^ovo nutno upraviti Čerstvě 
před pokusem jakožto dva oddělené roztoky, 
a sice: roztok 62*278 g Čistého síranu měď- 
natého v 1000 cm* vody, roztok 173 gr vinanu 
sodnato-draselnatého (Seignettovy soli) ve 
400cm* vody smíšený s roztokem SiOg či- 
stého hydrátu sodnatého ve 100 cm^ vody. 
Nyní se uŽívá Často předpisu Allihnova: 
roztok 36*4 g^ krystalovaného síranu měďna- 
tého ve 500 rm' vody a roztok 173 i? Seignet- 
tovy soli a 125/? hydrátu draselnatého taktéž 
v 500 cm* vody, kteréž roztoky jsou trvanli- 
vější. Ku kvantita vném u stanovení cukru (na př. 
glykosy) smísíme stejné objemy udaných roz- 
toků s roztokem cukerným (zředěným tak, 
aby nad i'', cukra neobsahoval"! a vaříme 
chvíli na lázni vodné. Vyloučený kysličník 
mědičnatý stanovíme vážkově neb 1 jinak. 
Podrobných předpisů podána celá řada (viz 
Raýman, Uhlohydráty a glykosidy, Praha, 
1893, str, 17^. Cukry, jež působí v roztok 
FehlingŮv, jsou povahy aldehydické neb ace- 
tonické, t. zv. aldosy nebo ketosy. OŠc. 

Fehmam (Femern, ve středověku též 
Imre, slov. Fembra)f ostrov v Balt. moři, ná- 
ležející ku kraji oldenburskému prus. vlád. 
okr. Šlesvíku. Plochý, bezlesý, málo zavod- 
něný ostrov oddělen jest od sev.-vých. cípu 
Holštýnska úzkým Fehmarnským průli- 
vem. Na 185 frm' žije tu v i méstd (Burg) 
a 44 všech asi 10.000 oby v. Podnebí jest do- 
sti drsné, půda však rodí dobrou pšenici a 
dovoluje i značný chov dobytka. Na ostrove 
jsou 4 světlárny. Ostrov náležel původně slo- 
vanské větvi obodrícké, Vagrům, kteří jeSté 
tehdy, když již téměř všecko Slovanstvo Bal- 
tické úpělo v jařmu německém, loupežemi ná- 
mořními mstili se utiskovatelům, podobné jako 
Ránové. Památku Slovanů, jež podrobili hra* 
bata HolStýnští kol r. 1140, hlásá vedle jmen 
topických i Slovanům vlastní tvar vesni r. 
V I. pol. XIII. stol., kdy dostal se F. Dán- 
sku (1248), měl již obyvatelstvo smíšené t. 
slovanské a německé. Ku konci téhož století 
byl ostrov asi jiŽ úplně poněmčen. R. 1326 
přešel F. jako dánské léno na hrabata hol- 
štýnska. R. 1664 zpustošen Švédy. Ku Šlesvíku 
trvale počítán teprve od počátku XVII. stol. 



Fehrae — Fechner. 



65 



V noci z 15. na 16. března 1864 přepadli Pru- 
sové F. a zajali dánskou posádku, red. Pp. 

Febme, Fehmgerichte viz Vestfál- 
ské soudy. 

Fehn, Penn, Fenne (holi. veetť) znamená 
bažiny, slatiny, lada (v sev. Německu). 

Fehnské ommáy (Fehn- Kolonien\ zakládané 
od r. 1600 v Nfzozen){, od r. 1630 i ve Výcb. 
Frízech, Hannoversku a Oldenbursku ku vzdě- 
láni taméjSích raSelinišf v úrodnou pfidu tím, 
že se svrchní vrstva odstraní a zpodní kulti- 
vuje. Vedle toho jest ještě kultura raSelinných 
slatin jiného druhu (Afoor-Kolonien), kde ni- 
koliv podklad, nýbrž přímo vlastní povrch 
slatin se zúrodňuje. K odvodňování a ke 
kommunikaci zřízena v těchto krajích rozsáhlá 
síť prfiplavfi (Fehn- Kanále) f z nichž jen dfile- 
žitéjší mají v Německu délku 195*8 km. Hlavni 
z nich nazývá se prostě Fehn. R. 1890 by- 
dlilo v něm. F-ských o dách as 17.000 obyv. 
Většina znamenitých východofrízských ná- 
mořníků pochází odtud. 

Fehrbelliii, město v prus. vl. obv. postu- 
pimském, kr. východohavolském, na ř Rhinu 
a žel. trati paulinenau-novorupínské, má okr. 
soud, výrobu cihel a dřevákfi, v okolí roz- 
sáhlá rašeliniště a 1733 ob. (1890). Na blíz- 
kém návrší u vesnice Linumu stojí tři po- 
mníky na památku skvělého vítězství Veli- 
kého kuríiršta dne 28. čna 1675 nad Švédy 
pod maršálem Wranglem. 

Felurlnsko-Ffirsteiifeldská Seleznioe 
místní ve Štýrsku o rozchodu 1*435 m, má 
délky 20'i km, zprostředkuje spojení továrny 
na tabák ve Furstenfeldě a prádelen burgau- 
ských a neudauských se stanicí Fehrinskou 
uherské záp. dráhy, jest v užívání od i. říj. 
1885 a rak. státní dráhy provozují na ní vozbu; 
kapitál vložený čítá 2250 kusů akcií kmeno- 
vých po 200 zl. a 3025 akcií prioritních po 
200 zl., celkem 1,055.000 zl., z čehož stát přijal 
aa akciích kmenových 425.000 zl. Pik, 

Feobner Gustav Theodor, znamenitý 
fysik a filosof něm. (* 1801 v Gross-Sárchen 
v Dolní Lužici — + 1877 v Drážďanech). Stu- 
doval na universitě v Lipsku, nejprve medi- 
cínu, pak se obrátil k fysice a lučbě. Již jako 
2oletý jinoch vystoupil jako nadaný spiso- 
vatel, uveřejňuje pod pseudonymem Dr. Mises 
vtipné humoristické úvahy. Při tom však za- 
býval se velmi intensivně vědami. Habilitoval 
se jako docent fysiky na universitě v Lipsku, 
kdež r. 1831 stal se mimořádným, r. 1834 řád- 
ným professorem této vědy. V tu dobu uve- 
řejnil větší spisy obsahu souborného o vědách 
přírodních, r. 1825—28 přtklad Thénardovy 
chemie (5 sv. , r. 1828 spracování Biotovy 
fysiky (5 sv.), dále Resultate der heutigen 
Pflan^enanalysen (1829), Repertorium d, neuen 
Éntdeckungen der Chemie (1830—33, 5 sv.), 
Repertorium. der Experimentalphystk (1832, 
2 sv.), v nichž podal úplný přehled vymože- 
ností těchto věd v oné době; pak založil a 
až do r. 1835 redigoval >Das Pharmaceutische 
Centralblatt«. Samostatné vědecké jeho práce 
táhnou se nejvíce ke galvanismu; ve hlav- 
ním spise: Aíasšbestimmungen uber die galva- 

Ottfiv Slovník Naučný, sv. IX. 16/8 1894. 



nische Kelte (1831) podal potvrzení Ohmová 
zákona a přispěl jím velice k všeobecnému 
uznání jeho. Konal rozmanité pokusy k jeho 
potvrzení, dokázal stejnost síly proudu ve 
všech průřezech vedení, i když se toto skládá 
z různých vodičů pevných i kapalných, určo- 
val konstanty Článků, konal pokusy o vyvo* 
zování elektřiny, o elektrolyse, dále vyšetřo- 
val výjevy indukce, únosnost elektromagnetů, 
zdokonalil Bohnenbergrův elektroskop a j. 
Pojednání příslušná uveřejnil ponejvíce v Pog- 
gendorífových Annalech a ve Zprávách král. 
Saské Společnosti nauk; tamtéž jsou i vý- 
sledky jeho výzkumů o barvách subjektivních, 
kterými se s takovou horlivostí zabýval, že 
si přivodil těžkou oční chorobu, tak že v lé- 
tech 1839—43 nemohl se věnovati učitelské 
činnosti. Zabýval se nyní skoro úplně filosofií, 
která již dříve ho poutala. Po svém uzdra- 
vení r. 1843 byl pak jmenován professorem 
přírodní filosofie a anthropologie na lipské 
universitě. Do té doby padá jeho znamenitý 
spis: Die physikaliscfte und pfiilosophische Ato- 
menlelire (1855, 2. vyd. 1864), v němž se jeví 
jako rozhodný stoupenec atomismu. Zvláště 
poutala F-a souvislost světa duševního a hmot- 
ného; stal se v té příčině zakladatelem nové 
vědy, kterou nazval psychofysikou, spisem : 
Elemente der Piycliophysik (1860). Sám konal 
Četné pokusy na odvození a odůvodnění zá- 
konů psychofysických; další jeho spisy o tom- 
to předmětu jsou: In Saclien der Psycho- 
physik (1872); Revision der Hauptpunkte der 
Psychophysik (1882). Pka, — Metafysická sou- 
stava jeho je příbuzná jednak Leibnizově, 
jednak stýká se s theisty, pantheisty i mate- 
rialisty. Podle F-a je všechno oduševněno: 
od kamene až po hvězdu. Vesmír jest jen 
zapjatá seřaděnost a nadřaděnost vědomých 
jednotlivin sepjatých, organisovaných ve kru- 
hy vždy širší a Širší. Na zemi tedy na př. 
mají vědomí všecky jednotliviny fysické, by- 
liny, zvířata atd , ale vědomí to spojuje,' slévá, 
schraňuje se v jednotě vySŠí, ve vyšším vě- 
domí, ve vyšší duši — duši země. V ní zajisté 
Částečně každá jednotlivina zemská životem 
a vědomím se súčastní a je také podmiňuje. 
Vesmír celý tedy podoben žebříku stále více 
rozšiřovanému, stále více života, vědomí a 
čití objímajícímu. Na vrcholu jeho je vědomá 
jednota Boha, který zmocněně zahrnuje, ob- 
jímá a spojuje vědomí jednotlivin nižších. 
Duše lidská podle F-a skládá se z množství 
atomův bezprostorých a nepostižitelných. Ona 
ani není podstatně rozdílná od těla. Názor 
F-ův tíhne ke stotožnění obou: duše a tělo 
jsou mu dva vzhledy, dvě tváře jednoho a 
téhož podkladu. Duše a tělo jsou nejníže vzá- 
jemné, převratné hodnoty. Plyne tedy přímo 
zmetafysiky F-ovy úkol jeho psych o fy siky, 
úkol vědy, která má vzájemnost tuto, zvrat 
a doplnitelnost obou světů; — fysického a 
hmotného, duSe a těla — vyšetřovati a zjistiti. 
Cíl F-ův byl dáti této vědě přesně vědecký 
ráz, měřitelnost, nejen odhad neurčitý, ja- 
kostný, ale určitost kolikostnou. Bedlivé stu- 
dium vztahů popudu a pocitu sledovalo právě 



66 



Fechter — Feidias. 



tento cíl. První pokusy F-ovy zjistily, že po 
kařdé, kdykoli pocity tíhy, světla, tepla, zvuku 
a napjetí svalového rostou způsobem plynu- 
lým (v jistých stfedních mezích), přičítáním 
nejmenších postižitelných rozdílů vzrostl od- 
povídající popud o jistou, vždycky stejnou, 
čásf popudu celkového seřetézeného. Další 
pokusy F-ovy směřovaly pak jednak k cifro- 
vému určení nejmenších postižitelných roz- 
dílů pocitových pro každý smysl, jednak ke 
kvantitativnému určení síly popudové a jejího 
ro8tu.«Takto došlo se ke dvěma řadám cifrově 
určitých hodnot, mezi nimiž bylo možno vy- 
šetřiti a vysloviti poměr závislosti — vyjádřiti 
tedy pocit jako funkci, přerod, záměnu po- 
pudu. Postupy mathematickými došel pak F. 
k tomu závěru, že vztah ten lze vysloviti 
mathematickou formulí logarithmovou — ke 
známému psychofysickému zákonu F-ovu — 
pocit roste (v jistých mezích středních) jako 
logarithmus popudu; skládá-li síla popudu 
řadu geometrickou, skládá síla pocitu řadu 
arithmetickou. Zákon ten napadán byl zejm. 
Heimholtzem, Heringem, Langerem a z části 
i Delboeufem, ale hájen vytrvale svým pů- 
vodcem. O jeho psychofysickém zákoně jed- 
nají hlavně: Hering (Ueber F-s psychophys. 
Gesetz, 1875); Delboeuf (Etudě psychophy- 
sique, 1873); Langer (Grundlagen der Psycho- 
physik, 1876); Ward (An Attempt to inter- 
pret F-s Law, 1876); G. Míiller (Zuř Grund- 
legung der Psychophysik, 1878); Ferd. Aug. 
MQller (Das Axiom der Psychophysik, 1882); 
Elsas (Uiber die Psychophysik, 1886). Sld. - 
Vedle těchto vědeckých prací uveřejnil F. 
řadu spisů, kterými svoje filosofické názory 
vykládal a objasňoval : Das Búchlein vom Le- 
heft nach dem Tode (i. vyd. 1836, 3, vyd. 
1887); Ober das hóchste Gut (1846); Sanna 
oder uber das Seelenlebett der lyiatí^en (iS^H); 
ZenďAvesta oder uber die Dinge des Himmels 
und des Jeuseits vom Standpttnkte der Nátur- 
betrachtung (1851, 3 sv.); Ober die Seeienfrage, 
Ein Gang durch die sichtbare M^elt, um die 
unsichtbare X" finden (í86i); Die drei Motive 
und Grúnde des Giaubens {iS6^); Eiuige Ideen 
^ur SchÓpfungs- und Entwickelungsgeschichte 
der Organismen (iSj^); Tagesansicht gegenúber 
der Nachtansicht (1879). Obsáhlou činnost 
svoji obrátil i k aesthetice, o níž uveřejnil 
tyto spisy: Untersuchungen uber die Holbein- 
sche Madonna (1866 a 187 t); Zur experimen- 
talen Aesthetik (1871); soubor více prací: Vor- 
schule der Aesthetik (1876, 2 sv.); znamenitým 
humorem a vtipem vynikají spisy, které vy- 
dal pod pseudonymem Dr. Mises: Fanegyricus 
derjet\igen Medicin und Naturgeschichte (1822); 
Stapelia mixta (1824); Vergleichende Anatomie 
der Engel (1825); Beweis, dass der Mond aus 
Jodine bestehe (1821); Vier Paradoxa (1846); 
Professor Schleiden und der Mond (1856). — 
I jeho básním (Gedichte^ 1841) dostalo se pří- 
znivého přijetí. O F-ovi jako filosofu viz » Dě- 
jiny filosofie nejnovější* od prof. Dra |. Dur- 
dika ; Dr. Aug. Seydler napsal o jeho významu 
monografii uveřejněnou ve » Vest. České akade- 
mie cis. Františka Josefa« roČ. II. č. 5.-8. Pka, 



Feohter Charles Albert, herec franc. 
(* 1824 v Bellevillc — + 1879 v New-Yorkui. 
Stav se ze sochaře hercem, hrál v Paříži, 
Berlíně, Londýně r. 1861 s velikým úspěchem 
jako Hamlet, Othello a j., nejvíce však jako 
Robert Macaire v >The Radside Inn< a opět 
r. 1869, konečně od r. 1876 v Americe. Jeho 
vystoupení jako Duval v »Dámě s kameliemic 
zjednalo mu pověst nejlepšího herce franc. 
Vynikal vřelostí hry a smělostí v charakteri- 
stice, zabíhající něícdy až ve výstřednost. 

Feidias athénský, nejslavnější sochař ře- 
cký (* ok, r. 500 př. ÍCr.). Otec jeho slul 
Charmidés. F. byl žákem attickeho sochaře 
Hégia nebo Hé^résia, později argivského so- 
chaře Agelada (Hagelaida) (E. Gardner, The 
classical review, 1894. str. 69 nn.). Od r. 470 
byl F. sochařem v Athénách. Výtvory jeho 
setkávaly se s uznáním, jež čím dále tím více 
měnilo se v obdiv: F. záhy uznáván obecně 
za prvního řeckého sochaře. Proto od r. 450 
vlivem Periklcovým, jenž byl nejdůvěrnějším 
přítelem F-iovým, svěřeno mu řízení a vrchní 
dozor nad stavbami, jimiž akropole athénská 
tenkráte ozdobována. Na sklonku života svého 
stal se F. obětí piklů zosnovaných proti Peri- 
kleovi, jejž nepřátelé jeho nejdříve v osobách 
přátel jeho chtěli raniti. F. obžalován dle 
jedněch zpráv, že podvodně odcizil čásf slo* 
nové kosti nebo zlata z roucha sochy Athény 
v Parthenónu, dle jiných z asebeie. že totiŽ 
umístil na vnější straně štftu Athény Parth. 
obraz svůj a Perikleův. F. uvržen do žaláře, 
v němž skonal, nedočkav se ukončení pro- 
cessu* (O spletité a nesnadné této otázce po- 
jednal nejlépe R. Scholl v Sitzungsber. der 
bayer. Akad. d. Wiss., philos.-philolog. u. hist. 
CUsse, 1888, str. i; Leeuwen, Mnemosyne, 
1893, 180.) 

V umělecké činnosti Fiově rozeznáváme 
tři periody: i. dobu Kimónovu, 2. dobu Peri* 
kleovu, 3. pobyt F-iův v Olympii. 

I. V dobu Kimónovu náleží bron\ové sou- 
soší Miltiada^ Athény^ ApoUóna a lO héróu 
attickjrch, věnované na památku vítězství 
marathónského do Delf; dále socha Athény 
ze zlata a slonové kosti v Pelléně v Achaii, 
akrolithová socha Athény Areia v Plataiích a 
kolossální bronzová socha Athény na akropoli 
athénské, již Athéňané věnovali na památku 
vítězství dobytých nad PerŠany. Socha ne- 
právem označovala se jménem Athéna Pro- 
machos; bohyně zobrazena byla sice ve zbroji, 
ale v postavení klidném, ne útočně v před po- 
stupujíc, jak poznáváme z některých mincí 
athénských. O velikosti sochy bylo dříve mí- 
nění přepjaté; na základě zprávy Pausaniovy 
věřilo se, že hrot oštěpu a chochol přílby 
bohyně již viděti bylo, když loď zatáčela kol 
Sunia, což jest dle polohy místa naprosto 
nemožno. Socha stála mezi Parthenónem a 
Erechtheiem, obrácena jsouc směrem k propy- 
laiím ; bohyně byla ozbrojena přílbou, v pravici 
držela oštěp; Štít byl, jak se zdá, opřen o zem. 
Později vyzdobil toreut Mys Štít sochy bitvou 
Kentaurů, císelovanou dle náčrtku Parrhasiova. 
(Viz o této soše Gurlitt, Die grosse eherne 



Ptaoht ka SMnkH »F*l(llii.< 



^^^^^^^^^^^^^^^^^H 


^^^^^^^^H^^I^^mhol ^^^^I 






n 


f^^H 


^^H '''1'' 


i^^^^^^^^^H 




1 ^^^^^^^^^^^1 



Feidiova Athéna Léninla. 

Dte ■IdtOTtto sdltda utlHaolBglGU iblilqi c k, nnlnnhjr t Piui. 



Orrtv SLOVHlX M AOCHt 



Feidías. 



67 



Athéna des Pheidias, Analecta Graeciensia, 
1893, str. 99.) Konečné náleží snad do této 
periody téz mramorová socha Herma v Thé- 
bách. 

II. Do druhé periody náleží kolosaálnf socha 
Athény Parthenos ze zlata a slonové kosti, 
r. 438 vénovaná a umístěná v celle Parthe- 
nónu na akropoli athénské. O této soSe F-iově 
můžeme si dosud učiniti obraz dosti jasný 
na základě pozdějších jejích kopií, zachova- 
ných na mincích attických, reliéfech, různých 
sochách a soSkách, zejména na základě sošky 
Lenormantovy (Friederichs-Wolters, Gipsab- 
l^sse č. 466) a sošky Varvakeiské (Friederichs- 
Wolters Č. 467^. Socha Fiova byla asi 12 m 
vysoká. Zlato, jehož pro ni bylo užito, vážilo 
44, dle jiných dokonce 50 talentů; roucho 
bohyně bylo lze sejmouti. Athéna nebyla 
zobrazena jako bohyně válečná, nýbrž jako 
vítězná bohyně athénská, stojíc, přioděná chi- 
tónem; na prsou nesla zlatou aigidu s gor- 
góneiem ze slonové kosti, na hlavě zlatou 
attickou přílbu, ozdobenou nohy, Pegasy, 
sfingami a hlavami zvířecími, jak poznáváme 
zvláště z gemmy Aspasiovy; v uších měla 
drahocenné náušnice, na hrdle náhrdlec. Levá 
raka položena byla na Štítě o zemi opřeném, 
zpod Štítu vztyčoval se had, obraz to domo- 
rodého Erichthonia; oštěp opírala bohyně 
o levé rámě, v pravé ruce ku předu vztažené 
a na pilíř podepřené spočívala Niké v životní 
velikosti. Roucho a zbraně bohyně byly bohatě 
vyzdobeny; na štítu, jak poznáváme ze štítu 
Strangfordského (Friederichs-Wolters č. 471)1 
zobrazena byla na straně vnitřní Giganto- 
machie, na straně vnější boj Théseův s Ama- 
zonkami; na sandálech bohyně zobrazeny byly 
v reliéfu boje s Kentaury, na basi sochy na- 
rození Pandóry u přítomnosti 20 bohů, z nichž 
Athéna odevzdávala Pandóře dary. Socha 
F iova zahynula v plamenech ok. r. 435 po 
Kr.(Fuehrer, Mittheilungen d. rom. Inst., 1892, 
str. 15S). Neprávem klade Loeschcke Athénu 
Parthenos chronologicky za Zeva olympij- 
ského. (O Athéně Part. srov. Th. Schreiber, 
Die Athéna P. des Pheidias, Lipsko, 1883; 
Loschcke, Der Kopf der Athéna P. des Ph„ 
Pestschrift zum 50 j. Jubil, des Ver. von Alter- 
thumsfreunden der Rheinlande, Bonn, 1891; 
Ballhorn, Der Antheil der Plastik an der £nt- 
atehung der griech. Gótterwelt u. die Athéna 
des Ph., Hamburk, 1893). — Dále spadá sem 
Athéna Lémnia (viz přílohu), jež byla, jak se 
podobá, attickými kléruchy na Lémnu do 
Athén věnována. Socha byla zhotovena z bron- 
zu. Furtwángler konstruuje ji velmi pravdě 
podobně ze dvou soch drážďanských a pře- 
krásné hlavy bolognské (Furtwángler, Meister- 
werke der griech. Plastik, str. i). U této 
hlavy bolognské shledáváme neobyčejně krásný 
obrys obličeje, jemnou linii nosu, něžnost tváří, 
což již ve starověku u této sochy F-iovy na- 
dšeně bylo velebeno. Bohyně oděna byla jedno- 
duchým peplem, přes nějž přehozen byl šat 
svrchní. Pás, jímž roucho bohyně bylo spjato, 
tvořili dva hadi, aigis Šla s pravého ramene 
na přič přes prsa a byla též pojata v pás; 



vztyčené levé rámě opíralo se o kopí, pravé 
bylo skloněno a drželo přílbu. Ve vlasech 
spočívala široká stužka, oči byly zvlášf za- 
sazeny. Hlava byla silně obrácena k pravé 
straně a skloněna. Konečně spadají do této 
periody mramorová socha Afrodity v Athé- 
nách, fíermés Pronaos v Thébách a Amaionka 
v Efesu, o níž víz dU II. str. 78. O účasten- 
ství, jaké F. měl při plastické výzdobě Parthe- 
nónu, což nyní Puchstein úplně popírá, viz 
Parthenón. 

III. Do třetí periody spadají chryselefanti- 
nové sochy Zeva v Olympii a Afrodity Nebe- 
ské (Urania) v jednom chrámě élejském. Afro- 
dité zobrazena byla stavíc jedru nohu na želvu, 
symbol to ženského působení v domácnosti, 
nebo dle Overbecka symbol nebeského kle- 
nutí. Nejskvělejší dílo této periody, a vůbec 
největší výtvor F-iův, byla socha Zevova 
v Olympii, o níž ve starověku mluví se ve- 
skrze výrazy největšího obdivu a nadšení. 
Z celého Řecka i kolonií přicházeli Hellénové, 
by pohledem na nesmrtelný tento výtvor umění 
řeckého se pokochali. Vytvářeje sochu tu měl 
prý F. na mysli slavné místo Iliady A, 528 — 
530, kde Zeus kynutím hlavy slibuje Thetidé 
splnění jejího přání. Proto ve tváři Zeva F-iova 
sloučena byla velebnost a vznešenost božská 
s nekonečnou dobrotou a vlídností. — Zeus 
zobrazen byl sedě na nádherném, malbami 
Panainovými, sochami a reliéfy bohatě vy- 
zdobeném trůně ; v levé ruce držel žezlo ozdo- 
bené orlem, v pravé ruce ku předu vztyčené 
držel, jako Patthenos, Niku, jež měla taenii 
v ruce. Oděn byl bůh zlatým, figurami a li- 
liemi bohatě vyzdobeným pláštěm, jenž sahal 
až po kotníky. Na hlavě měl Zeus olivový, 
ze zlata zeleně emailovaný věnec. Zlatá pod- 
nožka, na níž spočívaly nohy Zevovy, ozdo- 
bena byla reliéfy představujícími bitvu Thé- 
seovu sAmazonkami; na přední straně base 
zobrazeno bylo narození Afroditino a přijetí 
mezi bohy. Socha i s basí byla asi 13 m vy- 
soká, trůn sám, na němž seděl Zeus, byl asi 
10 m vysoký. Sochu Fiovu opravil později 
Damofón (v. t.). Zeus olympijský Fiův udržel 
se až do r. 408 po Kr., kdy za vlády Theo- 
dosia II. chrám olympijský shořel a hry zašly. 
Při tom asi shořela též socha F-iova. Co vy- 
pravuje byzantský jeden spisovatel, že socha 
přenesena byla do Cařihradu a zde chována 
v paláci Lausově, kdež r. 475 po Kr. shořela, 
jest asi nesprávné. Jakýs obraz o slavné této 
soše F-iově můžeme si učiniti dle 4 mincí 
élejských z doby císaře Hadriána, z nichž tři 
podávají celou jsochu, jedna pouze hlavu bo- 
hovu. Dříve pokládán Zeus otrikolský za 
kopii F-iova Zeva olympijského, avšak Zeus 
otrikolský jeví v obličeji výraz pathetický, 
jenž byl Zevu F-iovu dojista zcela cizí. Zeus 
otrikolský jest jistě dílo doby pozdější, dcby 
Lysippovy. (Srv. Amelung, Der Zeus des Phei- 
dias zu Olympia, Zeit. f. bild. Kunst, 1890, 
seš. 8.; Ballhorn, Der Zeustypus in seiner 
Ausgestaltung durch Pheidias, Hamb., 1891; 
o typu Zeva předfeidiovského: Amelung, Mit- 
theil. des rom. Instituts, 1893, str. 184.) — 



68 



Feidippidés — Feigl z Feigelsfeldu. 



Konečné zmíniti se jest o kolossálnfch so- 
chách Dioskurťli, z nichž každý za uzdu drží 
vzpínajícího ss koně. Sochy nalézají se na 
piazza del Quirinale (Monte Cavallo) v Říme. 
Jedna ze soch nese nápis opus Phidiae (dílo 
F-iovo), druhá opus Praxitelis (dílo Praxite- 
lovo). Furtwángler pokládá nápisy za authen- 
tické a má vskutku jednu sochu za kopii sochy 
F'iovy, druhou za kopii staršího Praxitela, 
ale dojista neprávem. Nápisy nejsou pravé a 
obé sochy jsou spíSe výtvorem některého po- 
zdějšího umělce směru Lysippova. 

F. pokládá se právem za největšího řeckého 
sochaře. Vznešenost a mohutnost jest hlavní 
známkou všech jeho výtvorů: v té příčině 
zaujímá F. v umění řeckém to místo, jež v tra- 
gédii Aischylos a v lyrice Pindaros. Za před- 
mět nesmrtelných výtvorů svých volil F. 
skoro výhradně bohy a z těch zase hlavně 
bohy nejvyšší a nejvznešenější, Zeva a Athénu. 
Typy těchto bohů F-iem vytvořené staly se 
vzory pro ostatní umělce a měly na rozvoj 
umění řeckého vUv mohutný. Velikolepá byla 
umělecká technika F-iova, všechny, i nejtěžší 
překážky (na př. v oboru techniky chryscle- 
fantinové) hravě přemáhajíc. Každý jeho vý- 
tvor vynikal dále propracovaností do nejmen- 
ších detailů sahající, při čemž však nikdy 
nebyla na jednotlivosti větší váha kladena 
tak, aby to bylo na ujmu harmonickému dojmu 
celku, fen v jedné věci byl F. předstižen jed- 
ním z pozdějších svých epigonů, a to v po- 
dání výrazu obličeje soch, kde ovšem Praxi- 
telés vynikl nad něj oduševnénějSím výra- 
zem obličeje výtvorů svých. Nejlépe charak- 
terisuje F-ia Dión Chrysostomos slovy, jichž 
užil o jeho Zevu olympijském: U něho jsou 
krása (iiáXXos) a vznešenost (to lúyEd-og) spo- 
jeny v jeden harmonický celek, při čemž všude 
převládá pravý řecký půvab (iccQLg). — Viz 
Overbeck, Gesch. der griech. Plastilc (4. vyd 
1S931 It 344); L* Ronchaud, Phidias, sa vie 
et ses ouvrages (Paříž, 1864); L. B. Stener- 
sen, Fidias (Kodaň, 1872 ; E. Petersen, Die 
Kunst des Phidias am^ Parthenon und zu 
Olympia (Berlín, 1873); Ch. Waldstein, Essays 
on the art of Phidias (Cambridge, 1885); týž 
v Baumeisterových Denkmáler d. klass. Altert., 
str. 1309; M. Collignon, Phidias (Pař., 1886); 
A. Furtwángler, Meisterwerke der griechi- 
schen Plastik (Berlín, 1893, str. i— 152) ; Sittl, 
Klassische Kunstarcháologie (Mnichov, 1894, 

str. 593—596). vy-. 

Feidippidés (^BiSinniSrjg), Athéňan rych- 
lostí proslulý. Před bitvou marathónskou vy- 
slán jsa na spěch do Sparty ,» vykonal cestu 
1140 stadií (=2i3frm) pěšky za dva dny. Ce- 
stou zjevil prý se mu bůh Pan i slíbil, že po- 
může Athéftanům, Pšk, 

Feidón (^si8<úv), král argejský ve staro- 
věku, vládl uprostřed VIII. stol. př. Kr , pravdě 
nejpodobněji nastoupiv panství v I. roce 
XXVIII 01., 668 př. Kr. Byl vládce mohutný, 
jenž řídil se více vůlí svou než zvykem ustá- 
leným, odkudž Hérodotovi sluje tyrannem 
Jakkoli zprávy o činech jeho jsou pozdní a 
značně si odporují, přece jest z nich jasno, 



že vládl i v Korinthu a Aigfné a že mocně 
rozhodoval u věcech élejských, zejména při 
pořádání her olympijských. Velikého významu 
osvětného nabyl F. zavedením babylonsko* 
foinické soustavy měr a vah^ později »aigín- 
skou měnou« nazývané; naproti tomu neprá- 
vem připisuje se F-ovi zásluha, že razhl prvé 
peníze řecké. Dle nedosti bezpečné zprávy 
učinili Sparfané ve spolku s Éleii konec moci 
Fové v Élidě, načež F. sám v Korinthu 
úkladně zavražděn. Srv. Unger, Die Zeit- 
verháltnisse Pheidons, Philologus XXVIII, 
XXIX. Psk. 

Feig^erle Ignác, theol. spisovatel (* 1795 
v Biskupstvu u Náměští — f 1863 ve Sv. Hipo- 
lytě). Byl doktorem bohosloví, professorem 
pastorálky v Král. Hradci, pak rektorem vys. 
Škol v Olomouci (1828) a ve Vídni (1847), 
c. k. dvorským a hradním farářem ve Vídní 
a posléze biskupem ve sv. -Hipolytě v Dol. 
Rakousích. Sepsal Sedmnáctero ká\ám dílem 
postních, dílem svátečních i příle{itostních (Kr. 
Hradec, 1832). 

Feig^l s Feig^elsfeldn Jo s e fj a n , šlechtic, 
znamenitý právník český (• 1718 v Praze — 
t 1784 t.). R. 1735 stal se mistrem svobod- 
ného umění. Dokončiv studia právnická, vě^ 
noval se službám při pražském magistráte. 
R. 1750 jmenován byl zemským prokurátorem 
v obojím jazyku a r. 1756 adjunktem král. fis- 
kálního úřadu. R, 1754 vydal v Praze Obset-va^ 
tiones theoretico-practicae super processu sum- 
mario. Povýšen byv r. 1763 za doktora práv, 
počal ještě téhož roku přednášeti na pražské 
universitě o právní praxi. Stolice praktického 
právnictví, která tenkráte právě byla zřízena, 
nabyla velké důležitosti zvláště od r. 1777, 
kdy dv. dekr. ze 27. pros. bylo předepsáno, 
že každý, kdo se chce věnovati veřejnému 
soudnictví, musí ^e vykázati, že navštěvoval 
přednášky o soudní praxi. R. 1765 F. připra 
vil k tisku a vydal právnické dílo professora 
Grossa>InstitutionesjurÍ8 Bohemici praelectio- 
nibus academicis accomodatae, quibus theoría 
juris patrii cum annexa praxi judiciaria et 
forensi exponiturc. Vedle soudní praxe před- 
nášel F. na universitě též České zemské právo, 
jež chtěl souborně vyložiti ve velkém sedmi- 
svazkovém díle o 158 titulech. Nedospěl však 
zatím ani k vydání celého prvého svazku. 
Uveřejnili r. lyyo Oejjfentliche Vorlestnigen uber 
die kónigl. Stadtrechte^ neue Landesordnung^ 
Novellen^ Dcclarationen, Rescripten, Patenten 
und sonstigen Anordnungen, wie diese Landcs- 
geset^e eingefůhret und abgeándcrt, kde pro- 
bral pouze malou čásf veřejného práva (ve 
13 titulech^ Podrobný proj^ram celého díla, 
jak je měl F. v úmyslu napsati, podán jest 
na konci jmenovaného spisu. Dílo přes to, 
že nebylo dokončeno, jest zajímavým zjevem 
literatury Českého práva. Užívalo se ho ve- 
lice^ zejména od r. 1784, kdy gubern. naříz. 
ze 29. čce předepsáno užívati na université 
místo obvyklé dosud latiny jazyka německého. 
Stav šlechtický s titulem z Feigelsfeldu 
udělen byl F-ovi majestátem cis. Marie Te- 
rezie r. 1768 pro jeho platoé služby prokazo- 



Feigumfos — Feistmantel. 



69 



váné universitě, obci Pražské a vojsku v do- 
bách válečných r. 1741—43 (kde byl audito- 
rem zřízené tehdy svobodné legie akademi- 
cké) a r. 1756 — 63, jakož i pro jeho spisovatel- 
ské zásluhy a horlivé zastávání poddaných 
proti nátiskům jejich vrchností. -dle, 

Fei^mfos, znamenitý vodopád norský, 
230 m vys. na jihových. břehu Lysterfjordu 
v amtu bergenském. 

Feil: 1) F. Josef, historik rak. (* 181 1 ve 
ve Vídni — f 1862 t.). Působil od r. 1851 
jako sekretář v ministerstvu vyučování, sebral 
asi 7000 rozličných spisů o Dol. Rakousich a 
napsal do časopisů na 30 pojednání o rak. 
topografii, o stavitelských památkách a kul- 
turní historii i několik Životopisů. Zvláště 
vynikají: Originalbeiti-áge s^ur Gesch, der Auf- 
hebung mehrerer Klóster in Niederósterreich 
(1844); Ober die Entwickelung des óster reich, 
Stándewesens (1857). 

2) F. Charles, optik franc. (* 1824 v Pa- 
říži — + 1887 v Choisyle-Roy). Byl žákem 
P. L. Guinandovým, později i jeho zetěm a 
nástupcem v závodu na lití skel optických, 
kterýž zdokonalil tak, že se mu podařilo uliti 
dobré desky ze skla flintového libovolné veli- 
kosti, z nichž pak zhotoveny byly Čočky pro 
většinu obrovských dalekohledů nynějších, 
mezi nimi i pro 36palcový dalekohled hvěz- 
dárny Lickovy v Americe. Vrn, 

Felldenla. Pod tímto jménem popsal Heez 
fossilní otisky z miocénu na Špicberkách a 
zařadil je do příbuzenství tisovitých {Taxa- 
ceae). Vský-. 

Fellitxsoh Max, sv. pán, ministr bavor. 
(* 1834 v Trogenu). R. 1865 stal se sekre- 
tářem a 1872 vrchním radou v ministerstvě 
vnitra, 1877 polic, presidentem a působí od 
r 1881 jako ministr vnitra, řídě se zásadami 
dosti liberálními a věnuje pozornost národo- 
hospodářským poměrům. Jeho přičiněním za- 
vedeno mnoho užitečných zařízení, zvláště 
pojišfování proti krupobití, o vybírání plemen- 
ných býků a j. 

Feln Eduard, právník něm., romanista 
(* 1813 v Brunšvíku — t 1858 u Eislebenu). 
Vydav monografii Das Rechí der KoUation 
(Heidelberk. 1842), habilitoval se r. 1843 jako 
soukromý docent v Heidelberce, byl však ješté 
na konci t. r. povolán za řád. prof. řím. práva 
do Curichu. Tam vydal Chrestomatie der Be- 
weissteUen ^u Puchtd^s Pandekten, Z Curichu 
dostal se za prof. řím. práva do Jeny a odtud 
za prof. pandekt do Tubink. Hlavním dílem 
jeho jest Dat Recht der Kodiýille (Erlanky, 
1851 a 1853, 2 sv.), které tvoří 44. a 45. díl 
Glíickovy »Erláuterung der Pandekten «. Kro- 
mě toho napsal také Beitráfte \ttr Lehre von 
dtr Sovatiou und Delegatiou (Jena, 1850). 

FeistenberiTO^vtézFai sten berger, umě- 
lecká rodina pocházející z Kitzbiihlu v Ty- 
rolsku. Znamenitější členové jsou: 1) F. An- 
drea?, sochař {* 1646 v Kitzbiihlu — f 1735 
v Mnichově). Vyučiv se u svého otce, odebral 
se r. 1674 do Mnichova, kde jeho práce došly 
takové pochvaly, že byl již r. 1676 jmenován 
dvorním sochařem. Jeho plastická díla, větši- 



nou náboženská, buď sochy nebo reliéfy a 
ozdoby, zhotovena jsou ze dřeva, dílem též 
z mramoru a slonové kosti; nejzdařilejším 
z nich jest Abraham obětující í^díca, skupina 
ze dřeva v theatinském kostele v Mnichově. 
Na hl. oltáři chrámu Sv. Petra t. stojí jeho 
čtyři církevní Otcové: Ambro^, Antonín , Jero- 
ným a Řehoř, pak socha Sv, Petra, — 2) F. 
Anton, dobrý malíř krajin (* 1678 vlnšpruku, 
f 1722 ve Vídni). Zdařilé jeho obrazy nachá- 
zejí se v galeriích v Drážďanech a ve Vídni 
(v Belvederu). — 3) F. Simeon Benedikt, 
histor. malíř (* 1695 v Kitzbiihlu — f 1759 
v Rottenberku), ozdobil dóm pasovský, chrám 
rottenberský a mnohé kostely tyrolské a j. 
malbami na omítce. < 

FeiBtmantel: 1) F. Franz (* 1786 v InS- 
pruku — I 1857 ^ Praze), německý herec 
divadelní a Člen zemského, za jeho dob stavov- 
ského divadla v Praze, z nejpopulárnějších 
osobností pražských v dobách předbřezno- 
vých jako umělec i jako vzorný občan. Jakožto 
syn vážených a zámožných rodičů byl usta- 
noven k obchodu. Avšak láska k umění od- 
vrátila ho od povolání kupeckého, a F. vy- 
stoupil jako herec u kterési společnosti a též 
v rodišti svém, kde po některý čas byl enga- 
žován. S počátku hrával milovníky, později 
věnoval se oboru komickému, v němž vynikl 
neobyčejně. Pobyv u různých divadel, dostal 
se r. 1817 do Prahy, právě v době, kdy divadlo 
za příčinou smrti obezřelého a zkušeného ře- 
ditele Liebicha nalézalo se v uměl. úpadku. 
F. náležel k umělcům nad jiné povolaným, 
kteří dovedli ústavu získati novou náklonnost 
obecenstva, i měla v něm ovdovělá Johanna 
Liebichova, jížto ředilelství svěřeno bylo a po 
tři roky při ní zůstalo, mocnou oporu. Te- 
prve r. 1820 páni stavové, uznavše nedosta- 
tečnost řízení divadla, povolali ředitele Hol- 
beina, který s lepšími členy, především pak 
s F-tlem, novou smlouvu uzavřel. F. zůstal 
pak i za pozdějších přeměn ředitelských čle- 
nem stavovského něm. divadla až do r. 1848, 
kdy šel na odpočinek; avšak i později vystu- 
poval jako host až do své smrti. F. byl umě- 
lec na slovo braný. Vzácnou vlastností jeho 
jakožto komika byla umírněnost, která nikdy 
nedopouštěla přehánění. Hra jeho byla přiro- 
zená, z mezí nevybočující a tudíž u obecen- 
stva soudnějšího tím působivější. Jeho mimika 
byla dokonalá, vždy působivá. O lacinou pří- 
zeň galerie F. nikdy se neucházel, a přece byl 
také u těchto Širokých vrstev vysoce oblíben. 
České obecenstvo poznalo a cenilo F-tla ja- 
kožto Jirku v Štěpánkově kuse Čech a Ně- 
mec. Výkon tento stal se pověstným a hra 
dávala se častěji, hlavně za příčinou vystupo- 
vání F-tlova, po němž sotva který herec mly- 
nářského čeledína Jirku účinněji zahrál. F. 
jakožto Němec přál rozvoji českého divadla a 
nikdy neodepřel své ochoty, mohl-li mu pro- 
spěti. O nevraživosti národní nebylo při něm 
ani stopy. Bylť F. i vzorem šlechetného muže 
a spravedlnost tvořila základ jeho povahy. 
Rodinu svou vychovával velmi pečlivě a maje 
zření k tomu, že děti mají k rodičům vždy 



70 



Feistmantcl. 



vážnost zachovati, nedopouštěl, aby děti jeho 
do divadla brány byly, kdykoli vystupoval. 
V pozdějších létech, zvláště když na odpočinek 
se odebral, hrával F. úlohy tklivých otců a 
jen někdy v úloze komické vystupoval; svého 
Jirku podržel až do konce. JLT, 

2) F. Rudolf, rytíMesníkrak.(* vOttak- 
ringu — t 1871 ve Vídni), konal gymn. a univ. 
studia ve Vídni, pak absolvoval lesnickou aka- 
demii v Maří abrunně a vstoupil do státní služby, 
r. 1838 jmenován prof. na homicko-lesnické 
škole ve Sťávnici v Uhrách, r. 1848 stal se 
sekčnfm radou, 1851 ministeriálním radou 
v ministerstvu financí a řídil pak veškeré 
státní lesnictví rakouské až do r. 1865, kdy 
odešel na odpočinek. Zákon lesní z r. 1852 
pochází od něho. Uvefejnil spisy: Die Forst- 
wissenschaft in ihrem gan\en Umfange und 
mit besonderer Růcksxcht auf die ósterr. Staa- 
ten (Vídeň, 1835— 37, 4 sv.); AllgemeineWald- 
bestandstafeln (t„ 1854, nové spracováno od 
A. Rokitanského 1876); DU politische Oko- 
nomie mit Rúcksicht auf das forstliche Be- 
dúrfnis (t, 1856); Der Streit uber die Bewirť 
schaftung des Wienenvaldes (t., 1870). Srv. 
Ratzeburg, Porstwissenschaftliches Schrift- 
steller-Lexikon (Berlín, 1872). 

3) F. Karel, geolog český, syn F-tla i) 
(♦ 14. února 1819 v Praze — f 29* ^^^í 1885 
na Smíchově), Studoval na gymnasiu a poly- 
technice v Praze a stal se r. 1838 hutním 
úředníkem na panství Křivoklátském a záhy 
samostatným správcem hutí, střídavě ve Sta- 
rých a Nových Hutích, v Roztokách, v Bra- 
ších a posléze v Novém Jáchymově. R. 1878 
opustil službu tu a usadil se na Smíchově. 
Zde, stýkaje se s geology pražskými, hlavně 
B J. Barrandem, mohl se zdarem pokračovati 
ve své vědecké činnosti na poli geologie a phy- 
topalaeontologie útvarů silurského, kameno- 
uhelného a permského. V otázkách týkajících 
se kamenouhelného útvaru a permu českého 
byl F. autoritou proslulou, jak o tom svědčí 
velká řada prací vědeckých, z nichž tuto uvá 
díme nejdůležitější: Die Steinkohlengebilde in 
der Umgebung von Radnic (Abh. d. k. bóhm. 
Ges. d. Wiss., 1861); Beobacht, uber fossile 
Pflan\en aus dem Steinkohltnbecken v. Radnic 
(t , 1868); Kamenouhelnd lovišti v okoU Radnic 
(Archiv pro přír. výzk. Č. 1869 "i; Beitrag ^ur 
Kenntniss der Steinkohlenflora in der Umg, v. 
Rakonit\ (Lotos, XXII); Kamenouhelné lo{isté 
u MalÝch Přilep, na Lišku, StUci, u Holoub- 
kova, MireSova a Lelkova (Archiv, 1873); 
Beitrag \ur Steinkohlenflora von Lahna (Lo- 
tos, XXV); Beitrag ^ur foss. Flora der bóhm. 
Steinkohlenbecken (t., XXVIII 1; Ueber Cyclo- 
cladia major Lindl, et Hutt. (Verh. d. k. k. 
g. R. A„ 1879): Ober die foss. Flora des Han- 
gend^uges im Schlan-Rakonit^er Steinkohlen- 
becken (Abh. d. k. bohm. Ges. d. Wiss., 1881); 
Visuté pdsmo flecové ve Slánsko- Rakovnické 

pdnvi kamenouhelné (Archiv, 1885); Die Psaro 
nien der bóhm, Steinkohlenformation (Sitz.-Ber. 
d. k. bohm. G. d. Wiss., 1882); Neue Fundo. te 
von Steinkohlenpflan^en in Bóhmen (t., 1882/; 
O útvaru kamenouhelném ve středních Čechách 



(Archiv, 1884 ; Ueber Araucaroxylon (Abh. d. 
k. bohm. Ges. d. Wiss., 1883). O Siluru (v nej- 
širším smyslu) jednají hlavně tyto práce: 
Ober die normalen und abnormen Gesteine des 
Silurgebirges von Mittelbóhmen (Lotos, 1857); 
Die Púrphyre im Silurgeb. von Mittelbóhmen 
(Abh. d. k. Ges. d. Wiss, 1859); Die Eisen- 
steine in der Etage D des bÓhm. Silurgebirges 
(t., 1876); 8 J. Krejčím Orographisch-geotekt, 
Obersicht des Silur, Gebietes im Mittl, Bóhmen 
(Archiv, 1885, též česky); O stupni primor- 
diainim v Čechách (Zpr. spol. geoL, 1885, ^- 4*)r 
Spongien- Reste aus silur, Schichten in Bóhmen 
■ Sítzb. d. k. b. Ges. d. W., 1884) a j. v. Dále 
uveřejnil ještě : Beobacht, uber di^ Entstehung 
einiger sphaeroidisclter Gebilie im Minerať 
reiclie (Abh. d. k. b. Ges. d. Wiss., 1864); 
Ueber einige Nebenprodukte aus bóhm. Hoch' 
ófen (Lotos, 1867-68); Ueber Dr, Mohr's Er, 
klárung der Entstehung der Steinkohlenflót^e 
(t . 187 i); Geognostische Beob. an der Éisen- 
bahnstrecke von Beraun nach Rakonit\(t., 1876); 
Keue Fundorte von Mineralien in Bóhmen (t., 
1888) a j. Srv. B. Katzer, Zprávy spol. geol. 
(1885) a Neues Jahrb. f. Min., Geol. u. Pal. 
(1885). Pé. 

4) F. Otakar, geolog a palaeontolo<; čes., 
syn předešl. (* 1848 ve Starých Hutích — 
\ 1891 v Praze). Studoval gymnasium a fa- 
kultu lékařskou v Praze, kde nabyl i dokto- 
rátu lékařství r. 1873. Již během studií svých 
zabýval se F. geologií a palaeontologií, jsa 
v tom podporován hlavně otcem svým Karlem. 
Zvláště útvary kamenouhelný a permský staly 
se předmětem jeho badání, jak o tom svědčf 
mnohé práce jeho, z nichž uvádíme nejhlav- 
nější: Ober Pflan\enpetref akte aus dem Nyřaner 
Gasschiefer sowie seine Lagerung und sein Ver- 
háltniss :^u den úbrigen Schichten (Zpr. kr. Č. 
sp. n., 1870); Steinkohlenflora von Kralup in 
Bóhmen (4*, Pojedn. k. č. sp. n., 1871); Ober 
Fruchtsíánde foss. Pfl. aus d. bÓhm, Steinkohlen- 
form (Zpr. k. č. sp. n., 1871); Ober die Stein- 
kohlenablagerung am Fusse des Riesengebirges 
(t., 1871); Ober Fflan\enreste aus dem Kohlen- 
becken von Merklín (t.. 1872); Ober die Perm^ 
formation \wischen Budweis und Frauenberg 
(t., 1872); Ober Fruchtstadien fossiler Pflan^en 
aus der bóhm. Steinkohlenform (Pojedn. k. č. 
sp. n., 1872); Ober Baumfarrenreste der bóhm, 
Steinkohlen-t Perm- und Kreideform (t,t 1872); 
Ober foss, Baumfarrenreste Bóhmens (Verh. d. 
k. k. geol. Reichsanst., 1872); 3ťt/r. ^ur Kenntn. 
d, Áusdehn, d. sog. Nyřaner Gasschiefers u. 
seiner Hora (Jahrb. d.k. k. g. Reichsanst., 1872); 
Steinkohlen- u, Perm.-Abl, im N, W, v. Pi-ag 
(Pojedn. k. č. sp. n., 1873); Das Kohlenkalk- 
vorkommen b, Rothwaltersdorf in d, Grafsch. 
Glat^ u, dessen org, Einschlússe (Zeitschr. d. 
D. geol. Ges. a Sitzb. d. k. G. d. Wiss., 1873); 
Ober den Núrschaner Gasschiefer, dessen geol, 
Stellung und org, Einschl. (t., 1873). R. 1873 
ve Verh. d. k. k. geol. Reichsanst.: Ober die 
innige Be^iehung der bóhm, Steinkohlen- und 
Perm form ^u einander; Ober die Analogie d, 
drei Steinkohlenhav\e Anihrakoxen^ Middletonit 
u, Tasmanit, und ihre vermeintl, Abstammting ; 



Feistritz — Feith. 



71 



Die Mhch flora der Bóhm.-Broder Ablagerung; 
Geol, Stelíung u, Verbreitung der verkieselten 
Hól\er in Bóhm.; Ober die Steinkohlenablag 
b. Brandau im hr^gebirge (Sitzb. d. k. b. Ges 
d. Wiss., 1873); Cterstchtl, Darstellung d. 
Fundorte von bóhm. Steinkohlenpetrefakten (Lo- 
tos, 1873); ^''' '''^ Verbreitung u. geol. Stel- 
lung d, verkieselten Araukaritenstámme in 
Bóhmen (Sitzb. d. k. b. Ges. d. Wiss. 1873); 
Beitrdge ^. Falaeont. d, Sphaerosiderite im 
Kohlengeb. Bóhmens, nebst Bemerk, uber die 
Sandsteine daselbst (t., 1873); Studien im Ge- 
biete des Kohlengebirges von Bóhm. (Pojedn. 
k. č. sp. n., 1874); Beitrag ^ur PaUeontoiogie 
des Kohlengeb. von Ober-Schlesien ^Verh. d. 
k. k. geol. Reichsanst , 1874); Beitr,^. Kenntn. 
d. Eqidseten im Kohlengeb. (N. Jahrb. f. Min., 
Geol, u. Pal., 1874); Vorkommen von Noeggo 
rathia foliosa Sternb. in Oberschlesien (Verh. 
d. k. k. geol. R., 1874); Ober das Vorkommen 
v. Noeg fol. im Stetnkohlengeb, v» Oberschle- 
sien 1/, uber die Wichtigkeit derselben fúr eine 
I*arallelisirung der SchiclUen mit denen aus 
Bóhmen (Zeitschr. d. D. geol. Ges., 1875); 
Die Versteinerwigen der bóhm, Steinkohlen- 
gebirgs-Ablagerungen (Kasssl, 4", 298 str., 63 
tab., 1874— 75>. 

V díle tomto shrnuta jsou rozsáhlá pozoro- 
váni F-tlova o kamenouh. útvaru v Čechách. 
R. 1873 povolán F. do Vidné k vědeckému 
pořádání kollektivní výstavy uhlí všech útvard 
rak. na světové výstave; v témž roce přijal 
assistenturu u prof. Ferd. Roemera ve Vrati- 
slavi, kdež setrval do konce r. 1874, kdy svě 
řeno mu místo geologa při ústavě geologi 
ckém v Kalkutté, uprázdnéné úmrtím Ferd. 
Stoličky. Zde setrval do r. 1883, kdy povolán 
byl za professora miner. a geol. při české 
technice. V Indii dovedl F. velikých zkuše- 
ností svých, nabytých v Evropé, užiti při ba- 
dáni v útvarech uhlonosných, geologicky nade 
w^e zajímavých a ve mnohém ohledu se rfiz- 
ničích od útvarů evropských. Platí to zvláště 
o t. zv. útvaru Gondwánském, mocné to sou 
stavě vrstev uhlonosných, spočívajících nad 
Bzoickými vrstvami a obsahujících zbytky rost- 
lin a obratlovců pouze sladkovodních. Nej- 
cennějším plodem činnosti F-tlovy o útvaru 
tomto jest veliké dílo 77ic fossil flora of the 
Gondwána systém^ uveřejněné v Memoirs of 
the geol. survey of India (Kalkutta, 4 sv 
fol. se 153 tab., 1877—82). Po stránce pa- 
laeontologické i stratigrafické líčí F. v díle 
tomto s neobyčejnou důkladností a kritičností 
různá pásma útvaru Gondwánského a stano- 
vil postupný sled jeho vrstev, jež částečně 
náležejí dobé palaeozoické, částečně Triasu a 
Juřc. Týž sled vrstev s florou rázu mesozoi- 
ckého i ve vrstvách palaeozoických shledal 
F. ve vých. Austrálii na zákl. poslaného ma- 
teriálu, o čemž vydal Palaeo\oische und meso- 
\oische Flora des Óstl. Australiens (Kassel, 
1878—79, 30 tab., 4\ vyzn. na světové vý- 
stavě v Melbournu první cenou za vědecké 
práce). Později svěřena F-tlovi sbírka rostlin 
zkamenělých z Tasmánie, již popsal v díle 
Vhlonosne útvary v Tasmánii (cenou poctěný 



spis kr. čes. spol. nauk, i8go, 10 tab. a geol. 
mapa). Výsledky badáni F-tlova o florách Au- 
strálie i Tasmánie sneseny jsou v díle: Geo' 
logical and palaeontological relations of the 
coal and plantbearing beds of palaeo\oic and 
mesoToic age in Easteni Australia and Tasma- 
niá (Sydney, 1891). Různá pojednání uveřej- 
nil F.: v Jahrbuch a Verhandl. d. k. geolog. 
Reichsanstalt, Zprávy král. české spol. nauk, 
Zeitschr. d. D. geol. Gesellschaft, Journal of 
the Asiatic Society of Bengál, Neues Jahrb. 
f. Min., Geol. u. Pal., Records of the Geol. 
Survey of India, Proč. As. Soc. Bengál, Geol. 
Magazíne, Lotus, Vesmír a j ; pojednání země- 
pisná a cestopisná ve většině českých den- 
ních listů, ve Světozoru, Lumíru, dále články 
v Časopise Musea král. Českého, v Archivu 
zemědělském, Zeměp. sborníku (některé z nich 
vyšly samostatně, t. Vých. Indie Britská r. 1886 
a Klimatické stanice v Indii r. 1888), Globus, 
Ausland atd. Ottova Slovníka nauč. byl členem 
vrchní redakce a odborným redaktorem geo- 
logie. Mimo vlastní obor přispíval i Články 
o Indii. Zabýval se rád i kresbou a malbou 
krajin, staveb atd., zvláště indických, a na- 
hromadil tak za Čas svého pobytu v Ind i 
obrovskou sbírku krásných a věrných náčrtů. 
O pobytu v Indii jedná ve spisku : Osm let ve 
Východní Indii (Praha, 1887). F. byl řádným 
členem Akademie české, Kr. české spol. nauk 
a jiných spol. domácích i cizích. Pé. 

FeiBtritZy jméno mnoha obcí a potoků 
ve Stýrsku, KraAsku, Korutansku a j., jichž 
původní slov. název byl Bistrica. Dnes 
jsou z valné části poněmčilé. Uvádíme: 
1) Deutsch-F., městys v okr. hejt. Stýrsko- 
hradeckém, na 1. bř. Múry, se 141 1 oby v. 
(1890, jako obec 2888), kteří se živí země- 
dělstvím, chovem dobytka a hornictvím. 
V zdejších dolech těžilo prý se již za doby 
keltské a germánské. R. 1886 dobylo se tu 
300 tun zinkové rudy, 95 tun olova, a iiy kg 
stříbra. — 2) Windisch-F. viz Bistrica 
Slovenska. 

Feltama Sibrand, holi. básník dramat, 
a překladatel í* 1694 — f 1758 v Amster- 
dame), napsal značný počet dramat dle franc. 
pravidel aesthétismu klassického a napodobí- 
cích i soudobé vzory franc. umění dramat. 
Byl také výborný překladatel, zejm. Crébil- 
lona, Fénélona a Voltairea. Dramata jeho vy- 
dána r. 1753 (2 sv.), spisy pozůstalé vydal 
Steenwvck. 

Felth (také Feyth) Rhijnvis, básník 
holi (* 1753 ve Zwolle — f 1824 *•). vystu- 
doval práva, věnoval se však brzy písem- 
nictví. Kromě románů Julia a Ferdinand en 
Constaucia sepsal řadu tragédií s náměty 
vlasteneckými nebo náboženskými, jež došly 
úspěchu, mezi jinými: Thir\a; Lady Johanna 
Gray; Muciits Scaevola. V jeho verších lyri- 
ckých a didakt. Oděn en gedichten a Het 
Graf projevuje se mnoho tendenční, tehdy 
módní, sentimentálnosti a suchopárnosti. Ve 
prose napsal F. Brieven over verscheideue 
ondenverpen a fllosof. a kritické Brieven aan 
Sophie over den geest van de Kantiaansche 



72 



Feizábád — Feješ. 



wijsbegeerte. Sebr. spisy jeho vyšly v Amster- 
dame r. 1824 v II sv. O F-ovi obšírněji psal 
van Kampen ve svých »Geschied. d. lett. en 
wetensch. in de Nederl.« (1821 — 26). 

Feizábád viz ťaizábád. 

Felzí, Šeich Abdulfádil (Feizuliáh) 
ben Mubarák, nejslavnější básník indoperský 
(* 1547 v Agře — t 1595 t.), bratr historika 
AbulFazla (v. t.). Mlád jsa povolán byl ke 
dvoru Akbarovu, který svěřil mu nejprve vy- 
chování svého syna Muráda, načež povolal 
jej k hodnosti dvorního básníka, současně 
i důležité úřady státní mu svěřuje. Jako bratr 
jeho mél t on veliký vliv na veškeru činnost 
Akbarovu a hlavní účastenství na jeho po- 
kuse, vytvořiti nové náboženství spojením 
nauk brahmanismu a zoroastrismu. Hlavně 
vynikl však jako básník. Slávu básnickou za- 
ložil si Divánem (asi o 9000 dvoj verších). Týž 
obsahuje hojné Kasidy, hlavně ku chvále 
Akbarově, elegie, ga\ely a rubáijjdt (čtyřverší), 
mimo to Zarra u chursid (Prášek a slunce), 
mystickou báseň, v níž ve shodě s uvedeným 
přáním Akbarovým súíismus, zoroastrismus a 
brahmanismus v jediný celek spojuje. Díván 
vyšel v lithografii v Dchli 1845. Po vzoru 
epika perského Niidmiho zamýšlel i F. na- 
psati pětici, jež měla obsahovati eposy: 
I. Markasi ádvdr (střed kruhů), 2. Suleimdn 
u Bilkés (o lásce Šalomounově k Bilkés, krá- 
lovně ze Sáhy), 3. Nal u Dámán (známé indi- 
cké thema Nal u Damajanti), 4. Heft kiSver 
(Sedm pásů zemských) a 5. Ákbarndme (knihu 
o Akbarovi). Zbásnil však toliko Číslo i. 
(r. 1587) a 3., poslednější překlad ze sanskrítu 
o 4000 dvoj verších z r. 1595 (vyd. Kalkutta, 
1831, Lukno, 1846). K činnosti básnické pojí 
se činnost vědecká, z níž uvádíme lexikogra- 
fické Mavdrid ul Keldm (napajedlo mluvy, 
Kalkutta, 1825), Saváti-ul-ilhám (Paprsky zje- 
vení), kommentář ke Koránu, a Lildvati, pře- 
klad spisů v algebře a geometrii slavného 
indického matheiuatika Bháskara Ačárja (Kal- 
kutta, 1828). Pro své názory náboženské 
považován byl právě tak jako bratr jeho za 
atheistu. Jak byl oblíben jako básník, svědčí, 
že jednotlivá jeho čtyřverší ražena byla na 
mince Akbarovy. V Evropě jest až na ne- 
patrné výjimky neznámý. Dk, 

Fejér viz Fehér. 

Fejér Gyorgy, učenec maď. (* 1766 
v Keszthelyi — + 185 1 v Budapešti), studoval 
theologii, historii a filosofií, stal se kanovní- 
kem ve Velkém Varadíně a byl od r. 1824 
knihovníkem universitní knihovny budapešt- 
ské. F. byl z předních a nejhorlivějších budi- 
telů národa maďarského, založil r. 1817 vě- 
decký sborník Tudomdnyos Gyůjtemény /)tnz 
sloužil jazykozpytu, literárním dějinám, hi- 
storii, filosofii, kritice (1817-41, 300 měsíč- 
ních svazků), vydal v Budapešti od r. 1809 do 
1842 čtyři svazky Anthvopolofiie^ Dějiny filo- 
sofie v prvých osmi stoletích (Budín, 1837) 
- a získal si znamenité zásluhy o domácí vědu 
historickou obrovským svým dílem Codex 
f Diplomaticus (43 sv.), sahajícím od dob Arpádů 
až do Jana Hunyadyho. Bbk, 



Fejórpataky (Bělopotocký) Gašpar 
z Klačan, vlastenec a spisovatel slovenský 
(* 1794 ve Velké Paluze v liptovské stolici — 
t 1874 v liptovském Sv. Mikuláši), vystudovav 
gymnasium v Kežmarku a vyučiv se knih- 
tiskařství, usadil se r. 1821 v lipt. Sv. Miku- 
láši, kde účastnil se horlivě národního ruchu 
slovenského. Tak založil tu půjčovnu knih a 
divadlo, ale obé vlivem maďarským potlačeno. 
Doplniv četbou své vzdělání, zkoušel se 
i v literatuře a psal básně, cestopisy i menší 
články poučné. Mimo to vydával po 33 let 
oblíbený Vlastenský kalendář vedle jiných 
obecně užitečných knih, jako byly Slabikdře, 
Kanciondlek a pod. Přilnuv ke škole Štúrově, 
složil za jeho »Slovenské Noviny* kaucí 
10.000 zl. Pro tuto lásku k věci slovenské 
zvolen byl jíž r. 1834 za církevního notáře 
a místního dozorce školy ve Sv. Mikuláši, 
ale od Maďarů pronásledován a zejména 
r. 1849, kdy přepadli město, nelidsky ztrýzněn 
a odvlečen do Aradu, o čemž sám vypravuje 
v Juní^mannově »Historii literatury*. Později 
byl jmenován přísedícím soudu kollegiálního, 
ale byv záhy sproštěn úřadu, vystěhoval se 
r. 1857 do Náměstova v Oravsku a nadále žil 
v soukromí. 

Fejérváry: 1) F. Gábor, maď. archaeo- 
log (♦ na konci XVII. stol. ve stolici šáryS- 
ské — t 1850), vynikl jako horlivý sběratel 
starožitností. Bbk, 

2) F. de Komlós Keresztes [-komlóš 
keresteS] Géza, svob. pán, rak. polní zbroj- 
mistr (* 1833 v Josefově v Čechách), vycho- 
ván ve vojenské akademii novoměstské, z níž 
vystoupil 185 1 jako poručík. Postoupiv na 
setníka v gener. štábu, ve válce r. 1859 vy- 
znamenal se v bitvě u Solferína tak, že mu 
přiznán rytířský křížek řádu Marie Terezie. 
R. 1865 povýšen na majora a ustanoven za 
křídelního pobočníka J. V. císaře, 1868 po- 
stoupil na podplukovníka a r. 1872 stal se 
plukovníkem a brigádníkem v uherské země 
bráně a ustanoven jako státní tajemník k ruce 
ministrovi zemské obrany uherské, o niž F. 
si získal znamenité zásluhy. R. 1878 postoupil 
na generálmajora, 1883 na polního podmar* 
Šálka, 1884 stal se ministrem zemské obrany 
uherské a 1890 povýšen na polního zbroj- 
mistra. — Roku 1892 povolán byl na první 
okres budapeštský poslancem do sněmu říš- 
ského. Po znovuutvoření kabinetu Wekcrlova 
r. 1894 setrval v novém ministerstvě a řídil 
krátký čas též ministerstvo orby. Připisuje 
se mu, že jako důvěrník koruny v krisi na- 
stalé, po zamítnutí návrhu zákona o sAatku 
občanském v panské sněmovně, hrál důleži- 
tou úlohu a působil k tomu, aby vláda Weker- 
lova udržela se u vesla a předlohy o sAatku 
občanském byly zachráněny. FM. Bbk, 

Fejei (t. j. Hlavatý) Jan, spisovatel slo- 
venský {* 1764 v Skalníku — f 1813^. Stav 
se inspektorem seniorátu malohontského za- 
ložil r. 1808 knihovnu pro duchovní tohoto 
seniorátu a povzbuzoval je ke^ studiu a pra- 
cím literárním, které ročně dne 13. září na 
Skalníku byly předčítány a uveřřjftovány ve 



Fejfalík — Felapton. 



73 



spise: Solemnia. Tím dal podnět ke vzniku 
učené společnosti hontské a sám jako první 
její ředitel přispěl do spisu toho četnými 
články, jako: De dlvinatione politica\ Ueber 
Klopstock^s Messias; Ober Bestimmung der Ge- 
lehrten; Kniha kně^ovská prvm, a j. Samo* 
statně vydal na ochranu jazyka slovenského: 
De lingua in genere et de hiingarica in specie 
(PreSpurk, 1807); Hlas volající k sedlákům 
(t., 1808) a Ne^emanům ^emanstva fddostivým 
(Vacov, 18 la). 

Fcjfalik Julius, literární historik {* 1833 
na Moravě — f 1862 ve Vídni). Studoval na 
universitě vídeftské, načež obdržev státní 
stipendium odebral se do Německa, kde, 
zvláště v Berlíně, horlivě studoval literaturu 
středověkou, jmenovitě německou. Vrátiv se 
usadil se ve Vídni i stal se spolupracovní- 
kem různých listfi (na př. »Wiener Zeitung«, 
a »Wiener Gymnasialzeitschriftc) a posléze 
úředníkem při dvorní bibliotéce. Jsa výbor- 
ným znalcem středověké literatury i nadán 
bystrým, kritickým duchem, napsal F. něko- 
lik cenných rozprav o staré literatuře něme- 
cké a české, na Širokém základě srovnávací 
methody : Ober Kónig \Ven\el von Bóhmen 
als deutschen Liederdichter und uber Unechť 
heit der altbóhm. Píseň milostná krále Vá- 
clava I. (Sitzungsber. d. k. Akad. der Wiss. 
philos.-histor. Cl. XXV. 1857 a zvláště); Stu- 
dien ^Mr Gesch. der altbóhm. Literatur /,— VIL 
(Vídeň, 1859); Untersuchungen uber altbóhm. 
VerS' und Reimkunst (t. 1859); Zwei bóhm, 
Volksbúcher ^ur Sage von Reinfrit v. Braun * 
schweig (t., 1859); Des Priesters Wernher 
Dria Liet von der Maget (t., 1860); Altčechi- 
sche Leiche, Lieder u. Sprúche des XIV, u, XV, 
Jhrs. (t., 1863); Urkundl, Beitráge ^ur Gesch. 
der Uteratengesellschaftenin Máhren (Schriften 
der hist.-stat. Séct. zu Briinn, 1859); Die 
bóhm. Elisabethlegende (t., 1861, tu podána 
také zpráva o lat.-něm.-čes. glossáři brněn- 
ském; ; Volksschauspiele aus Máhren (Vídeň, 
1864; tento spis pod názvem Dramat, hry 
národa moravského měl spolu se Zlomky 
staroces. legendy o sv, Anseimovi vyjíti česky 
v Čas. Musejním r. 1859); Ober die Kónigin- 
hofer Handschrift ft., 1860). Jakkoli všecky 
tyto studie patří k nejlepšímu, co tehda o Čes. 
literatuře psáno, nedoznal za ně F. v Čechách 
vděku, a sice proto, že rozpravou první při- 
spěl nejvíce k objevení padělku Milostné písně 
Václavovy (viz Č. Mus , 1858) a ve spise 
o Kralodvorském rukopise i jinde té doby 
nejrozhodněji a nejvážněji vystoupil proti 
pravosti této památky, čímž vzbudil nejen 
bouři polemiky proti svým vědeckým názo- 
rům, nýbrž i nejkrajnější nevoli proti své 
osobnosti (srovnej » Veselé rozjímání o nej- 
novější fejfalíkiadě* od J. BurgerSteina, Ví- 
deň, 1861), pro niž pak často na skutečné 
jeho přednosti a zásluhy o probadání staro- 
ces. literatury neprávem zapomínáno. Hš. 

Feketehegy [ heď|, městys v Uhrách, 
v župě báčsko bodrožské, okr. topolském, má 
5169 ob. maď. a něm. (1890), ev.-lut. a ev.- 
ref. farní chrámy, 4 elem. Školy, želez, sta- 



nici a telegr. úřad v Hegyes*Feketehegyi a 
poštu R^, 

Fekete-Patak viz Ko bel i arová. 

Fekete-Úgy viz Ogy. 

Fekoaja Andrija, spis. slovinský (* 1851 
v Negově ve Štýrsku), kněz, vynikl jako zna- 
lec literatury slovinské a chorvatské. Z jeho 
pojednání uvádíme: Primof Trubar (Zora, 
1877); Ljudevit Gaj {KrtSt 1881); Stanko Vra^ 
(t., 1882); O ^ačetkih krisíjanstva na slov. 
^emlji; O počet kih slov. knji^ev a pod. 

Feknlometr, přístroj k určení vody ob- 
sažené ve škrobu, zakládá se na tom, že 
Škrob obsahující vodu nabotnává. Dá-li se 
tedy do skleněné trubky škrob a navlhčí-li 
se, přibude mu objemu tím více, čím sušší 
byl. Hlkr. 

Fel (lat.), žluč. — F. tauridepuratum, 
žluč volská čištěná, jest v lékárnictví 
tekutina ze žlučového měchýře vola, jež 
čerstvá se smíchá s určitým množstvím 
9o7o lihu k tomu účelu, abychom vyloučili 
nejen mechanické přimíšeny organické, ale 
i část barviva. Ustáním a filtrováním uči- 
štěný roztok se pak na parní lázni do sucha 
odpaří. Jest to prášek nažloutlý, chuti hořké, 
nasládlé, ve vodě i lihu rozpustný. Obsahuje 
hlavně natrium, částečně také kalium, glyko- 
cholat, taurocholat, pak cholin, cholesterín, 
lecithin (kyselinu glyc fosforovou^ kyselinu 
mléčnou, tuk a něco barviva. Přípravku to- 
hoto užívalo se dříve v lékařství jako hořkého 
léčiva, v nejnovější době se zřídka upotře- 
buje. Nejnovější farmakopoea rakouská již 
jej vyloučila. Šnk. 

Fel-ová Marie, dramat, pěvkyné franc. 
(* 17 13 v Bordeaux — f asi 1790 v Paříži) 
vynikala vedle umění pěveckého a dramati- 
ckého i neobyčejnou krásou a spanilostí ze- 
vnějšku. R, 1733 vystoupila poprvé v Opeře, 
v níž pak působila po Čtvrt století s neoby- 
čejným zdarem. První úlohy v pracích Ra- 
meauových, Mouretových a Mondonvilleových 
sama si vytvořila. Největší úspěch její, jenž 
dlouho ještě žil v paměti obecenstva, byla 
úloha Coletty v Rousseauově >Devin du vil- 
lagec. R. 1750 odešla F-ová z Opery, ale až 
do r. 1776 byla členem komorního hudeb, 
sboru král. Pověstné jsou milostné styky její, 
hlavně s baronem Grimmem, básníkem Cahu- 
zacem a pasteli stou La Tourem, který zho- 
tovil krásnou její podobiznu, nyní ve sbír- 
kách jeho v Quentinu vystavenou. 

Felanltx, též Felaniche [-iče], starověké 
Canati^ město v jv. Části ostr. Mallorky v okr. 
manacorském s 12.053 o^- (1887), pěstuje a 
vyváží víno a hotoví vkusné zboží hliněné, 
zvi. X.zv.jarras, Na jihových. vystupuje Puig 
de San Salvador do výše 500 m; zde nalézá 
se poutnické místo s krásnou vyhlídkou 
a zbytky starého kastelu z dob maurských. 
Přístavem města jest Puerto Colon, •i2frm 
na jv. vzdálený. 

Felapton, starodávný zobecnělý název 
pro určitý tvar {modus) závěru třetí figury, 
ve kterém svrchní návěsť všeobecně záporná 
(e), zpodní však všeobecně kladná (a) jest; 



74 



Felašové — Felder. 



rozsudek z nich následuje částečné záporný 

(o), podle vzorce 

€) M JLP 

a) M — S, tedy 

o) 75 ^ P, — na příklad : 
Hudební skladatelé nejsou natura- 

listy, 
Hudební skladatelé jsou umělci, tedy 

Aspoň někteří umělci nejsou natura- 

listy. 
Ostatně viz Figura a Modus. Dd, 

Felalové viz PalaSové. 

Felátové viz Fulbeové. 

Felba (z ital. felpa), také felbel, felpel, 
nazývá se SpatnějSí druh tkaniny aksamitové, 
kde pouze osnova je hedvábná, útek vSak 
vlněný nebo bavlněný. Vlas jest delSí ještě 
než u tkanin plyfiových a položen k jedné 
straně. Hedvábné tkaniny této užívá se nej- 
více na povlaky mužských kloboukfi hedváb- 
ných (cylindrfi). 

FelDábka, ves v Čechách u Rpet, hejt., 
okr., p5. Hořovice (4 km jv.), fara Jince, 37 d., 
228 ob. č. (1890). Na »Vostrémc ložisko že- 
lezné rudy. 

Felbár, ves v Uhrách na 1. bř. Dunaje' 
v župě prešpurské, okresu dolnožitavském 
(alsó-csallókozském) s 1488 ob. maď. (1890), 
kat. chrámem, fikolou, zámkem a parkem 
hrab. Batthyányiho, pivovarem, lihovarem a 
pofitou. Rodiště spisovatele maď. Istvánffyho 
a len. MészároŠe. Rx. 

Felbem viz Vrbice. 

von Felbig^er Joh. Ignaz, paedagog a 
reformátor školství obecného {* 1724 ve Vel- 
kém Hlohově — t 1788 v PreSpurce), studo- 
val bohosloví ve Vratislavi, vstoupil pak do 
řádu augustiniánského a stal se r. 1760 opa- 
tem v Zahani. Veden jsa snahou povznésti 
kleslé vvchovánf a vzdělání obecného lidu a 
poznav jasně zvrácenost a nesprávnost cest, 
jimiž nejnutnější poznatky ve Školách národ- 
ních se Sířily, zatoužil po opravách věcných, 
po nové vychovatelské methodě školství ná- 
rodního. R. 1762 navštívil tajně Berlín, aby 
tam seznal první »reálnou škoIu< zřízenou 
Heckerem a přesvědči] se z vlastního názoru 
o prospěšnosti Háhnovy methody >tabellárn{ 
a písmové*. Vrátiv se domfl, jal se v tomto 
smyslu opravovati školství svého kraje. Záhy 
povšimnul si počínání jeho pruský ministr 
hrabě Schlabrendorf a svčřil mu reorganisaci 
katol. školství slezského, v kteréžto úloze F. 
zredigoval soustavu i postup vychovatelský 
pro svěřený mu okres t. zv. Generallanď 
schulreglement z r. 1763, jež bylo na dlouhou 
dobu podkladem plánfi učebních a organisace 
obecných Škol. Podstatný obsah této organi 
sace záležel v tom, že návštěva školy národní 
stala se obecně povinnou, že vypracován po- 
drobný vyučovací plán nižší a vyšší Školy 
primární a školy normální a že zavedeny 
jsou totožné knihy příručně. R. 1774 byl F. 
povolán Marií Terezií do Rakouska a jmeno- 
ván generálním ředitelem Škol v zemích ra- 
kouských. I pro Rakousko vydal téhož jeŠté 



roku Allgemeiner Schulplan fúr die deutschen 
Schulen in den k, k, Erblándern a brzy potom 
vyložil své paedagogické zásady v brožuře 
Eigenschaften, Wlssenschaften und Beieigen 
rechtschaffener SchuUeute,.. atd., v níž žádá 
na učitelích názornost a indukci v postupu 
a probouzení samostatné soudnosti v chovan- 
cích. R. 1778 vzdal se svého úřadu v Prusku 
úplně a stal se proboštem v PreŠpurce. Za 

Íosefa II. ztratil svfij vliv. Srov. Salzmann, 
)enkwiirdigkeit aus dem Leben ausgez. 
Teutschen (1802, str. 330) a F. Schlossen 
Geschichte des 18. und des 19 J. (1844, 4. díl, 
str. 430); V. Gabriel, Obrázky ze Školství Če- 
ského a rak. 'Matice lidu 1891 č. 3, str. 71). 

Felbské Tanry (Felber- neboli Velber 
Tauern) viz Taury. 

Fel6Ar, z něm. Feldscheerer, polní la- 
zebník, p. ranhojič, obyčejný holič ob- 
čanský, druhdy najatý na trvání války a v mi- 
nulých stoletích, kdy leda vojevůdcové a 
vyšší velitelé mívali s sebou tělesné své lé- 
kaře a nebyla jako nyní vyvinuta lidskost a 
péče pro raněné vojíny, jediný zdravotnický 
pomocník těchto ubožáků; a 1 těch fů stojí- 
cích vědecky na stupni zcela nízkém, bylo při 
vojscích málo, původně jen u každého pluku 
jeden. Teprve ve válkách proti Francii na roz- 
hraní věků XVIII. a XIX. začínala voj. správa 
lépe se starati, stanovíc nad f-y graduované 
lékaře, doktory, a zanikl potom i titul f. FM. 

Feldbaoh, sídlo okr. hejtm. a okr. soudu 
ve Štýrsku na pr. bř. Raaby, s 1570 oby v. 
(1890), pivovarem a cihelnami. Stanice rak. 
státních drah. O blízký hrad Riegersburg 
pokoušeli se svého času marné Turci. V zámku 
nalézá se krypta hrabat Purgstallů a zname- 
nitá sbírka zbraní. 

Feldberg: 1) F., nejvyšší vrchol Černého 
lesa u Todtnavy v Badensku, 1494 m n. m. 
Na něm hostinec a rozhledna s vyhlídkou do 
Voges i Alp. Na vých. jeho úpatí nalézá se 
v kraji botanicky zajímavém u výši 1113 m 
n. m. Feldsee č. Feldberger See, jezírko 
^ ha veliké a 34 m hluboké. — 2) Velký a 
Malý F. vHessen-Nassavsku, nejvyšší vrcholy 
Taunu, 880 a 827 m n. m., často navštěvované 
pro pěknou vyhlídku. 

Feldeg^g^ Christoph, rak. plukovník a 
znamenitý zvéroznalec (* 1779 v Krumlově, 
f 1845 v Lipsku), vstoupil do vojska r. 1808 
a vyznamenal se v bitvách u Aspern r. 1809 
a u Drážďan r. 1813. Proslulá jeho sbírka 
přírodovědecká čítala přes 4000 ptáků a přes 
3000 korýSů. FM, 

Felden {Bóhmischdorferfelden), víska v Če- 
chách u České vsi, hejtm., okr., fara, pŠ. Ja- 
blonné; 9 d., 52 ob. n. (1890). 

Felder: 1) F. Ca j etan, svob. pán, stát- 
ník rak. (* 1814 ve Vídní). Usadil se ve Vídni 
jako advokát a docent státních dějin, působil 
při vypracování obecního řádu vídeňského a 
v I. 1868— 1878 jako purkmistr počal stavěti 
nový vodovod a radnici. Od r. 1869 jest do- 
životním členem panské sněmovny a ředíte* 
lem Sev. dráhy cis. Ferdinanda. Se zemřelým 
synem svým Rudolfem konal vědecké cesty 



Feldkirch — de Felctz, 



75 



do krajin polárních a východních, přinesl s se- 
bou odtud mnoho sbírek přírodnin, z nichž 
nejproslulejší jest sbírka motýl & indických, 
a napsal kromě četných pojednání o hmyzu 
spis: Die Gemeíndeverwaltung der Reichshaupť 
und Residen\stadt Wien in den J. i86y—yo 
u, 1871^76 (Vídeň, 1878, 3. sv.). 

3) F. Franz Michael, ném. spis. samouk 
(* 1839 v Schoppernavi ve Vorarlberku — 
f 18^ t.). Jako sedlák vzdělával se v sou- 
kromí a záhy pokoušel se v básnictví. Vliv 
jeho na lid jeho rodného kraje znepřátelil mu 
duchovenstvo. Napsal povídku Númmamúllers 
und das Schwar^okasperln (Lindava, 1863); 
Sonderlinge (Lipsko, 1867); Reich und Arm 
(t., 1868), veskrze obrazy ze života bregenz- 
ského, které kromě výborné tendence hospo* 
dářsko-sociální zasluhují pozornost i pro pa- 
trné spisovatelské nadání F-a, důkladnou zna- 
lost lidu i pAdy. F-ův život vylíčil Sander 
(InSpruk, 2. vyd. 1873). 

FeldÚroh, město ve Vorarlbersku , na 
ř. lile, nedaleko jejího vtoku do Rýna, 457 m 
n. m., s 3811 obyv. (1890), mezi nimi 177 Italfi. 
Město pěkně položené v údolí mezi příkrými 
srázy leží na železnici Ariberské, od níž zde 
odbočuje trať do Buchsu, připojujíc ji k že- 
lezniční síti Švýcarské. Jest sídlem okr. hejtm., 
kraj. a okr. soudu, gener. vikáře (s biskupskou 
jurisdikcí) pro Vorarlberg, obch. a živnosten- 
ské komory a hl. celního úřadu. Z budov zaslu- 
hují zmínky 4 kostely, zvláště krásný gotický 
kostel farní, kapucínský klášter a radnice, 
z ústavů vzdělávacích: reálné gymnasium, 
Škola kresličská, výchov, ústav jesuitský zv. 
Stella matutina, soukr. dívčí Skota, botan. za- 
hrada; velká nemocnice a lázně. V blízkém 
Tisisu soukr. katol. ústav učitelský. Průmysl 
značný, zvi. spracování bavlny, slévárna na 
zvony a mosaz, továrna na laky a fermež, 
stříkačky a j. Velké mlýny a pily. F. děkuje 
svůj vznik v IX. stol. hrabatům z Montfortu, 
jichž starožitný zámek Schattenburg do- 
sud nad městem trčí. Roku 1376 dostalo se 
koupí arcivévodům rakouským. Asi i % km 
k záp. leží Margaretenkapf a krásnou vy- 
hlídkou do údolí rýnského. Zde odrazil Jelačič 
22. a 23. bř. 1799 útok vojska franc. a 15. list. 
1805 vzdal se zde Francouzům rak. generál 
Wolfskehl se 6000 muži. 

Feldldrohen v Korutanech viz Terg. 

Feldkretoohen víz Krčmo v. 

FeldmaiiB Leopold, dram. spis. něm. 
(* 1802 v Mnichově — f 1882 ve Vídni), jsa 
židovského původu stal se obchodníkem a pak 
žurnalistouspisovatelem; r. 1850 dramatur- 
gem divadla na Vídence ve Vídni. Z pětile- 
tého pobytu v Řecku pochází řada črt cesto- 
pisných v předních listech něm. Vedle Hóh 
lenlieder (1835, satira na neSfastnou lásku) a 
oblíbené veselohry Der Sohn auf Reisen na* 
psal řadu komedií, jichž sbírka vyšla v 1. 1848 
až 1852 v 6 sv. ve Vídni a pokračování ve 
2 sv. v Berlíně, 1855—57. 

Feldmanowskl Hieronim, spis. polský, 
by1tajemníkem»Towarzystwaprzyjaciólnauk« 
v Poznani a vydal cenné překlady jihoalovan- 



ských písní: Pieini ilirskie rPoznaA. 1861); 
Piesni kroackie (t., 1867). Ve sbírce Drobnostki 
poety cíne (t., 186 1) uveřejnil též některé pře- 
klady z Byrona, Goetha a Schillera a vydal 
několik příručních a příležitostných spisů: 
Katalog biblioteki Towar\. pr^yj. nauk po\naň' 
8kiego{t , 1869); Wenecya íppy^ededniu r. 1866 
(t. 1866) a j. 

FeldmanoliaU (něm.), polní maršálek. 
F.Lieutfnant, polní pod maršálek. 

FelcUber^r: 1) F.,obec dolnorakouská, viz 
Valtice. — 2) F. švýcarský viz Felsberg. 

Feldflee viz Feldberg i). 

Feldsehlaiiffe (něm.), srubnice, taras- 
nice. 

Feldflká ielexnloe ve velkovév. Sasko- 
Výmarském a Sasko Meiningenském, má roz- 
chod I m, délku 44 km, jest majetkem sasko- 
meiningenským, ale ve správě soukromé; sta- 
věla se v 1. 70tých, má na jednom dílu sklo- 
nitost 1:25, stála do r. 1889 1,386.199 marek 
a jezdí se po ní tendrovými lokomotivami sou- 
stavy Kraussovy. Plk, 

Feldwebel (něm.), Siko vatě 1. 

Feldsengmeister (něm.), z b r o j m i s t r 
polní. 

Felégyháu : 1) K i s - K ú n-F. [kí S-Ieďháza ! . 
noěsto se zřízeným magistrátem v župě pešf- 
pilis Soltmalo-kumánské, okr. dolno-malo*ku- 
mánském, má 30.326 obyv. maď. (1890), dva 
katol. chrámy, synagogu, župnídům. v němž 
Kumánové konali svá shromáždění, okr. soud, 
notářství, úřad pro odvážení tabáku, nižší 
gymn., ústav učitelský, průmyslovou a ně- 
kolik obecných Škol, banku, lékárnu, tiskárnu, 
parní mlýn, stanici dráhy a poštu. V XVII. st. 
byla F. Turky zničena a teprve r. 1743 při- 
stěhovalci zalidněna. Obyv. zabývá se rolni- 
ctvím, rozsáhlým chovem dobytka, ovocnář- 
stvím, vinařstvím a průmyslem. Velké trhy 
na dobytek. — 2) F. Bihar-F., ves v uher. 
župě biharské, okr. szalardském, na pr. bř. 
řeky Berettyo, má 1607 obyv. maď. a rum* 
(1890), reform. farní chrám, synagogu, 2 elem. 
školy a poštu. Zde pěstují proslulé druhy ta- 
báku. R^. 

Felek: 1) F., ves v nádasmentském okr. 
kološské župy vSedmihradech, u samého mě- 
sta Kolose, má 1719 obyv. rum. (1890), řecko- 
katol. far. kostel a poštu. Obyv. zabývá se 
povoznictvím, pol. hospodářstvím a chovem 
dobytka. Na blízku solný pramen. — 2) F. 
v župě sibiAské viz Freck. 

Feleki Miklós, dram. herec maď. (* 1818 
v Udvarhelyszéku). Jest od r. 1852 členem 
národ, divadla maď. a od r. 1885 ředitelem 
divadla budínského. R. 1858 pojal za man- 
želku vynikající maď. tragéd ku Floru Mun- 
kácsyovou (roz. v Báji, 1836), která byla od 
r. 1855 až do nedávná členem národ, divadla 
maď. a zejména v Shakespearových tragé- 
diích (Ofelie, Julie) vynikala. Bbk. 

de FeletX Charles Marie Dorimond, 
abbé, franc. kritik, liter. (* 1767 u Brivela- 
Gaillarde — + 1850 v Paříži), učil filosofii a 
bohosloví v Sainte-Barbe a byl pronásledován, 
poněvadž odpíral přísahu konstituční. R. 1801 



76 



Felgenhauer — Felibrige. 



vstoupil v Pafíži do redakce »Jour. des Dé- 
bats«, kdež vedl skoro třicet let kritiku lite- 
rární. R. 1820 stal se inspektorem, r. 1826 
členem pařížské akademie. Účastnil se publi- 
kací »Plutarque fran9.«, v »Encyclop. des 
gens du mondec, »Lettres champenoises* a 
sepsal také některé dobré životopisy, zejm. 
I>a Fontainflv a Geoffroyův. Sebrané kritické 
články jeho vyšly v 6 sv. v Paříži od r. 1828 
{Mélanges de philosophie^ ďhistoire ej dt Ixtté- 
rature) a r. 1840 {Jugements histor. et littér,), 
Srv. Villemain, Souvenirs contemp. I. F. byl 
znamenitou autoritou ve své dobé. 

Felg^enliaiier Pavel, mystik a theosof 
český {* na sklonku XVI. stol. v Buškovicích 
v Žatecku — f i66o), byl synem protestant- 
ského knéze a studoval bohosloví ve Vitém- 
bérce. Od r. 1620 počíná ve vlasti jeho pro- 
rocky kazatelská činnost. Systém jeho byl, 
zdá se, blízký materialismu a pantheismu my- 
stickému. Z Čech byv vypuzen r. 1623 utekl 
se do Amsterdamu, odkudž u Jansena vydával 
mnoho spisfl, útočících také proti organisaci 
církevní i světské. Byl vypovězen nejprve 
z Amsterdamu, později z Bederkesu u Brém 
a ze Sohling v Hannoversku. Odtud ode£el 
do Hamburku, kde ztrácejí se jeho stopy. 
Ze spisfi jeho jsou význačnější: Speculum 
temporis (1620); Aurora sapientiae (1628); 
Sphaera sapientiae {1650); Prognosticon astro- 
iogicopropheticum (1656); Nova cosmografta 
et dimensio circuli (1660). 

Fellbe viz Plovdiv. 

FólIMen [-bi^] André, sieur des Avaux 
et de Javercy, stavitel a dějepisec franc. 
(* i6ig v Chartres — + X695 v Paříži), stu- 
doval v Paříži a byl pak tajemníkem franc. 
vyslance v Římě. Vrátiv se do vlasti stal se 
r. 1666 historiografem staveb, později tajem- 
níkem stavitelské akademie a strážcem kabi- 
netu antik. F. účastnil se založení akademie 
»des inscriptionsc a sepsal mnoho studií lite- 
rárních a umělecky dějepisných, zejména: 
Entretiens sur les vies et les ouvrages des plus 
excellents peintres (1666—88. 5 sv.); Origine 
de la peinture (1660); Description duCháteau 
de Versailles ( 1674) ; Descr, des Tableaux, sta- 
tues et bustes des maisons royales (167 1). 

Fellbrlg^e [felibrídžj je sdružení spisova- 
telů, předem básníků, pak umělců vůbec, 
kteří pracují k povznesení jazyka proven9al- 
Bkého {lengua ďoc) a činnost svoji vůbec vě- 
nují národnímu, kulturnímu i politickému pro 
spěchu užší vlastí svojí. Slovo to, jež Mistral 
uvedl v oběh, odvozují obyčejně buďzlatin- 
ského/tf/iftris a/e//ďtri5 (kojenec), burfz řeckého 
filebraios (přítel hebrejštiny, zákonník vůbec) 
tifllabros (přítel krásna). Základy k sdružení 
položeny r. 1852 almanachem Li Prouvenqalo 
vydaným z podnětu básníka a politika Josefa 
Roumanillea, vedle něhož měli hlavně Frederi 
Mistral a Anselm Mathieu zásluhu o toto dílo. 
K* 1^53 pořádán sjezd a vydání nového alma 
nachu pod J. B. Gautem. R. 1854 sestoupila 
se skupina avignonských básníků v zámku 
Font-Ségugne (ve Vaucluse) v literární školu 
pod jménem fe libru. Byli to: Jos. Rouma- 



nille (1818— 91), Pavel Giera (1816— 61), Jan 
Brunet (* 1822), Alf. Tavan (* 1833), Anselm 
Mathieu (* 1828), T. Aubanel (1829—1886) a 
Fr. Mistral (* 1830) — celkem sedm členů. — 
Usneseno tu, vydati lidovou knihu, kalendář, 
který by Šířil vedle lásky a úcty k jazyku 
i vědomosti praktické i dějepisné a mravní 
Ten je původ výborné Armana prouvencau per 
lou bel an de Diéu iSSS^ která vychází dosud 
a v níž vedle nejcennějších básní a povídek 
Mistralových a j. uveřejněny i rady a pokyny 
k hmotné i duševní výchově lidové směřující 
Členové pracují vSak i jinak horlivě; vydaliť 
celou řadu pozoruhodných i vynikajících práci 
básnických v prvním desítiletí; tak dvě epi 
cké básně Mistralovy Mireio (český překlad. 
Z. BouŠky) a Calendau, obé živené národním 
duchem a při tom umělecká veledíla, básně 
Aubanelovy {Mióugrano entreduberto, 1861), 
Mathieuovy (Farandoulo), komedii Roumieu- 
xovu {Quau voit prendre dous lébre)^ povídky 
Fr. Vidalovy a j. Kruh F. se Sířil zvláště po 
r. 1859, kdy >Mirěioc dobyla vítězství před 
soudci, jako byl Lamartine. Noví pěvci a pěv- 
kyne (pí d*Arbaud, Roumanilleová, Antoinetta 
de Beaucairei se hlásí. Současné však hnutí 
se prohlubovalo a vycházelo z pole jazyko- 
vého a literárního na kulturní a sociální. F. 
ukazuje na nutnost oprav v národní výchově, 
na národní ráz a typ. který je utlačován správ- 
ním centralismem franc. a který žádá si odtud 
svobody sebeurčení, i politického. F. stává se 
východištěm zvláštních snah plemenných, snah 
současně jazykových, kulturních i politických, 
které přesahují i hraníce francouzské a objí- 
mají Katalonii ve Španělích, s jejíž novými 
obrodnými proudy literárními od r. 1860 F. 
horlivý styk udržuje ir. 1869 v Saint Remy 
prohlášeno slavnostně přátelství Provenge a 
Katalonie). V též době sestupuje se v Montpel- 
lieru » Společnost jazyků románských*, v níž 
slovutní filologové i vědecky zdůvodňují lite- 
rární snahy F. Cíle její hlásají se i na mezi- 
národních slavnostech, tak zejména při slav- 
nosti Petrarcově v Avignonu r. 1874, kde vedle 
italštiny a franštiny i katalonština a proven 
9alština jako samostatné jazyky latinské se 
uznávají. Vnitřní rozkvět F. je v těchto lé- 
tech (1860 -76) stále mohutnější. Z nových 
talentů básnických této doby uvésti jest ze- 
jména lan^uedocké pěvce Alb. Arnavieille 
'Cants de TAubo), Roumieuxa (Rampelado) a 
Achilla Mira a Montpellierany Oct. Bringuiera 
(Prouven9a, Roumiéu) a Langladea, předem 
však epika Fel. Grassa (Lť Carbounié), Pro další 
rozvoj F. důležit jest r 1876, kdy sdružení 
utváfilo se jako spolek v tužší a těsnější kruh. 
Snahy kulturní i politické rýsují se odtud 
stále ostřeji. Jednotliví členové vystupují proti 
centralismu politickému a také propaganda je 
organisovanější. rozšířenější. Přátelské styky 
s Katalonci oživeny poctami básn. Balaguera 
a Jacinta Verdaguera (1885—86). I přátelské 
styky s Rumuny navázány (prostřed. Vasila 
Alecsandriho). Idea bratrství latinského zejrn. 
pařížskou Společností felibrů (zal. r. 1879) na 
venek účinně projevována. Federalistní snahy 



Felicia — Felin. 



77 



zejm. poselstvím r. 1890 do Florencie k slav- 
nosti Beatríciné určitě vysloveny. Hnutí i po 
stránce vnitřní stává se obsažnějším. Snahy 
svobodomyslné, filosofické a sociální zejm. 
jednou vétví languedocky-ch felibrA (almanach 
Lauseto (1877, 78, 79, 85) — protivou |k ryze 
katolickému a konservativnímu rázu starSí 
F. — mocně hýbají. Ke straně té náleží hlavně 
mladší generace Jihu í Aug. Fourěs, L. X. de 
Ricard, J. Lombard, Berluc-Pérussis) ; je přímo 
federačně republikánská a utkává se v polemi- 
kách se stoupenci staršího, více historického 
proudu F. Z básní po r. 1876 uveřejněných 
vyniká hlavně Mistralova Nerto^ Grassovy 7b- 
/o^a a Romancero, Aubanelovy Li Fiho ďAvi- 
gnoun, Rouxova Chansou Lemou^iua, Fourě- 
sovy Grilhs a Cants dóu Soulelh, Rieuho Can- 
noun arlatencot Just. Bessoua Dal brés á la 
toumbo a j. Prose dlouho zanedbávané do- 
stalo se v posledním období dosti nadaných 
vzdělavatelů. Vedle starého Roumanilla jme- 
novati jest Ch. Senésa (pseud. La Sinso), Xa- 
vera de Fourviěres (Créatioun dóu Mounde), 
Grasa (Li Papalino, Li Rouge dóu Miejour) a 
nejnověji Bapt. Bonneta {Membri ďun gitarro), 
L. Foucarda {Lou Palangre) a L. Funěla (Li 
Masajan), Také k divadlu polo^fny krásné 
základy Aubanelovým dramatem Lou Pan dóu 
Pecatf Roumieuxovou komedií La Bisco a 
Mistralovou tragédií La Réino Jatto. Ve fito- 
logickém, propagačním a dějepisecky kriti- 
ckém směru F. posledního období vytknouti 
jest záslužná jména Lieutauda, Roquea-Fer- 
riera, Laviniena, Constansa, Mistrata (autora 
slovníku Tresor dóu F.), Ch. Ratiera, Donna 
dieua,Chabaneaua aP. Mariétona.Také publici- 
stika provengalská je velmi rozvětvena. Vedle 
Revue jai(yků románských ^zal. r. 1870) a Porna- 
nie (1872) a Revue latinského svita (1883), listů 
věnovaných zájmům kollektivním, uvésti jest 
asi 20 listů krajinných a místních. V Paříži 
vychází od r. 1885 Revue félihréene, O vý- 
chovu lidovou pečuje celá řada almanachů, 
z nichž přední a nejmladší je Aug. Marina 
Armana Marsihés. — Z crganisace F., dané 
r. 1876. uvádíme hlavní jen rysy: F. dělí se 
na 4 okresy podle 4 velkých dialektů jazyka 
ďoc: Proven9e,Languedoc, Aquitania a Kata- 
lonie, odvislé od ústřední rady, konsistoře 
loočlenné, která předsedá valné hromadě F. 
každý rok konané. Volí také na 3 léta ko- 
moru, skládající pe z i capoulié, velmistra F., 
z jeho 4 přísedících a syndiků 4 okresů, 
z kancléře a místokancléře. Okresy dělí se 
na Školy, jímž předsedá cabiscóu. Administra- 
tivně neod\'isIé jsou pařížská spol. felibrů (do 
r. x886) a okres katalonský (od r. 1886). Kaž- 
dých 7 let slaví celá F. veliké Hry květné, 
při nichž se ověnčí i básník, i prosatér a 
1 propagátor. — Srvn. hlavně: Z. Bouška 
brněnské Museum. 1891 a brněnský Obzor, 
i8gi); Jaroši. Vrchlický (^Studie a podobiz- 
ny* str. 54 a násl.>; St. René Taillandier 
v Études litt. (Paříž, 1881); Paul Mariéton, 
La t«rre provcn9ale ít., 1890) a téhož Mono- 
jfrafic o čelnějších felibrech (Lyon, 1882—84); 
Roque-Fcrrícr, Études méridionales (Paříž, 



1892) a Poětes proven9aux, Prosateurs pro- 
ven9aux (t,, 1887—1890). šld, 

Felloia, planetoida objevená 15. čce 1890 
Charloisem v Nizze; střední jasnost v oppo- 
sici i4'3, průměr v kilometrech 22, ozna- 
čení (^94 . Gs, 

Feliolan, sv. Filipian a 124 soudruhové 
byli popraveni v Africe. Sváteční den 30. 
ledna. J— s. 

Feliolanó totéž co Adoptiané (v. t.j. 

Felioitaoe (z lat.), blahopřání. 

Felioltas (faustitas), lat., štěstí. 

Felioitas, bohyně úrody (felix od téhož 
kořene jako fecundus, femina) a zdaru ve sta- 
rém Římě, jejíž personifikace provedena do- 
sti pozdě. První chrám byl jí založen krátce 
po r. 146 př. Kr. ve Velabru od C. Licinia 
Luculla za šťastný výsledek jeho tažení ve 
Španélích a vyzcoben sochami z kořisti Mum- 
miovy. Před t mto chrámem zlomila se osa 
vozu triumfujícího Caesara, pročež on r. 44 
př. Kr. založil druhý chrám F-taty na místč 
kurie Hostiliovy. Kult její kvetl zvláště za 
doby císařské, kdež se mluví o F. populi Ro- 
matiif CaesaruntySaecultRpoá, Obětí obvyklou 
byla kráva. Vyobrazení zachována hojně na 
mincích z doby císařské; attributy jejími bý- 
vají roh hojnosti a berla (caduceus), klk, 

F., planetoida objevená 9. října 1869 Peter- 
sem v Clintonu U. S.; střední jasnost v oppo- 
sici 12 o, průměr v kilometrech 44, ozna- 
čení/O G5. 

Felioltas Julia viz Lisabon. 

Felicyan viz Faleůski Felicyan. 

Felidae viz Kočko vité Šelmy. 

Felin, Fellin, město ruské, viz Veljan. 

Felln (Felin us): 1) F. Adam, čes. bratr 
(* kol 1560 — + 1598 v Slavkově). Byl sy» 
nem Sam. Kocourka a stal se Jahnem Jed- 
noty r. 1587 ve Strážnici, načež odebral se 
na studie do Vitemberka, kdež spolu s Abra- 
hamem z Giinterrodu horlivě se zabral do 
studia řečtiny a překladu první knihy Xeno- 
fontovy Kyropaidie, Vrátiv se domů, byl F. 
na synodě lipnické r. 1592 zřízen na kněze a 
r. 1594 zvolen v Přerově do úzké rady a zá- 
roveň ustanoven správcem zboru slavkov- 
ského. Pro znamenitou známost klassických 
a východních jazyků i theologie svěřen F-ovi 
spolu se Sušickým a Mr. Mikulášem z Ko- 
márka dozor nad vydáním bible z r. 1596 pod 
vrchní dohlídkou br. Jiřího Streyce. 

2) F. Jan, příbuzný před.. Český bratr 
(* kol 1600 — I 1662). Vyučoval mládež vy- 
hnaných Bratří v Lesně a vedle toho mél 
dohled na mladé Šlechtice Rylské (1634). — 
R. 1650 byl správcem zboru pouchovského a 
posléze starším Jednoty. Proslul horlivou obra- 
nou Bratří proti Mart. z Dražova, proti ně- 
muž vydal r. 1637 polemický spis Roxehrdni 
spisu druhého Mr, Sam, Martina, Obranou 
křesťanskou nabraného (LeSno) a vystupoval 
také proti blouznivci Mik. Drabíkovi, o němž 
napsal obšírnou zprávu až do r. 1660: Ignis 
fatuus Nie, Drabicius, luci in ienebris adsitus 
(rkp. v Čes. Museu). 



78 



Feliňska — Felix. 



FellAska Ewa (z Wendorífów), spis. pol- 
ská {* 1733 na Litvě — f 1859 na Volyni). Na 
základe listin rodiné odcizených byla vypově- 
zena do Berezova, později do Saratova. Na- 
psala povídky Hersylija (Vilno, 1849); Pan 
Deputat (t., 1852); Siostr^enica i ciotka (t., 
1853). Mnohem váiHnějším však jest její dílo 
Wsfomnienia ^podró\y po Syberyi i pobytu 
w Bere\pwie (t., 1850 a 2. vyd. 1853, 3 díly), 
jež bylo přeloženo do němčiny a do frančiny. 
Mimo to vydala zajímavé Pami^tniki ^ (ycia 
(t., 1856, 3 díly a 1860, 2 díly). Osudy její 
rodiny vylíčil syn její Zyg. Sz. Feliňski ve 
spise Paulina, córka Ewy Felhískiéj (Lvov, 
1885), z něhož E. Jelínek podal výtah pod 
názvem Paul. F. (Slov. Sb., 1885). 

Fellúskl Alois, spisovatel polský (* 177 1 
v Lucku — t 1820), byl tajemníkem Cza- 
ckého a T. Koéciuszky a po skončeném po- 
vstání žil ve Vojutyně na Volyni, kde se za- 
nášel pracemi literárními až do r. 1815, načež 
vrátil se do Varšavy, R. 1819 byl jmenován 
ředitelem lycea křemeneckého, na němž učil 
jazyku a literatuře polské. Z jeho spisfl sluší 
uvésti především tragédii Barbara Rad\iwii' 
iowna (Krakov, 1820), dále Listy wiersiem do 
C^ackiego i Mis\níowskiego; Ro^prawa o pi- 
sowni polskiej; Wiers^ do Košcius^ki. Známá 
jeho píseň Bo^e cos Polsky znárodněla. Sou- 
borně spisy jeho vyšly ve Varšavě (1816 a 
1821, 2 díM a ve Vratislavi (1840, 2 d.). 

FellsL., kočka, rod čeledi Selem kočko- 
vitých {Felidae t s níž má také znaky spo- 
lečné. Kromě toho bývá druhdy v systematice 
ssavcův označován jménem F. i podrod koček, 
sekce jmenovaného rodu, jejíž druhové se od 
podrodu rysA {Lynx Geoifr.) liší tím, že nemají 
chvostfi na boltcích, od podrodu gepardů 
(Cynailurus Wagl.) zase tím, že mají na no- 
hách drápy dokonale vtažitelné K tomuto pod- 
rodu koček počítají pak: i. lvy, srsti jedno- 
barevné, se zřítelnicí okrouhlou, hřívou u sam- 
cův a chvostem na konci ocasu (na př. lev, 
F. !eo L.); 2. pumy, srsti taktéž jednobarevné, 
se zřítelnicí okrouhlou, ale vždy beze hřívy a 
chvostu na ocase (kuguar neboli puma, F. 
concolor L.); 3. kočky, srsti někdy všelijak 
skvrnité, se zřítelnicí v podobě podlouhlé a 
fivislé štěrbiny (kočka divoká a domácí, F. 
catus L. a F. domestica Briss.); 4. tygry, se 
zřítelnicí okrouhlou a srstí napříč do černá 
žíhanou (tygr, F. tigris L.); 5. levharty, se 
zřítelnicí okrouhlou, srsti krouŽkovitými skvr- 
nami zdobené (pardál, F. pardus Cuv., lev- 
hart, F. leopardus Cuv., jaguár, F. on^a L.); 
6. menši, levhartům podobné servaly (F. 
Serval Schreb.), se zřítelnicí elliptickou a 
skvrnami černohnědými. — K rodu F. kromě 
těchto skupin ovšem počítati jest i shora ře- 
čené rysy a gepardy. Br, 

VelÍM Steffano, hud. skladatel ital. rodem 
z Bari v jižní Itálii, kde ku konci XVI. stol. 
byl kapelníkem hlavního chrámu. Žil také 
nějaký čas v Praze u dvora císařského, kamž 
jej byl přivedl vyslanec Filip Dom. de Croy. 
V Praze také u Jiřího Nígrina vydal a svému 
příznivci pánu de Croy věnoval své dílo: 



Missae sex vocum. Ub. /. (1588) a téhož roku 
ještě 5 mší. Z další jeho činnosti skladatelské 
známo jen, že r. 1583 v Benátkách vydal 
5. knihu svých pětihlasých madrigálů. 

Felix Anton i US Claudíus, bratr Pal- 
lasa, oblíbence Neronova, obdržel od císaře 
Claudia svobodu a byl v 1. 52—59 po Kr. pro- 
kurátorem (zemským správcem) v Palestině. 
Hrabivostí svou, vyděračstvím a přísností roz- 
dmychoval zášť lidu židovského proti Říma- 
nům, tak že na všech stranách propukaly 
vzpoury. Ujal se sv. Pavla, když byl mu po- 
slán z Jerusalema, a nevydal ho Židům, nýbrž 
uznal jeho nevinu; ale držel ho po dvě léta 
v Caesarei ve vězení, protože Pavel nemohl 
složiti výkupného. Když ve sporu syrských 
a židovských obyv. v Caesarei zakročil vo- 
jensky proti Židům, byl od nich u Nerona 
obžalován a odvolán, ale na přímluvu bratrovu 
v milosti propuštěn. 

Felix (Šťastný), jméno mnoha světců, 
papežů a vysokých církevních hodnostářů, 
z nichž buďtež uvedeni : 

1) F. z Noly sv., kněz a vyznavač. Za 
císařů Decia a Galia bylo mu snášeti mnohá 
příkoří. Byv od boha neobyčejnou mocí zá- 
zračnou nadán, záhy došel v západním kře- 
sťanstvu veliké úcty. Svatý biskup Paulinus 
z Noly v 15 zpěvích vypsal obvyklým způso- 
bem utrpení a zázraky tohoto světce. Sváteční 
den 14. ledna. 

2) F. I., sv. (269— 274\ nástupce papeže 
Dionysia, původem svým Říman. Nařídil prý, 
aby na hrobech mučenníků slouženy byly vý- 
roční mše, obyčej to, který se v církvi pone- 
náhlu ustálil. Za pronásledování Aurelianova 
sdílel nadšeně všeliké strasti s vyznavači 
Kristovými, aniž dosáhl mučennické koruny. 
Liber Pontificatis, nazývaje F-a mučenní- 
kem, zaměňuje jej za stejnojmenného mučen- 
nika z tétéi doby: starší církevní liturgie 
nijak roučennictví F-ova nepřipomíná isrv. 
Duchesne, le Liber Pontii.). O pravosti listu 
F-ova k Maximovi, patriarchovi alexandrij- 
skému, ve kterém přesně mluví o dokonalém 
božství a člověčenství Kristově, snad právem 
se pochybuje (zlomek listu v Cyrilli Alexandr. 
Apolog. adv. Orient. Opp. VI 174 ed. Aubert; 
v Mansi coll. conc. I 11 14). Ve sbírce pseudo- 
isidorské připisují se 4 dekrety F-ovi. Patri- 
archovi antiochijskému Domnovi, který byl 
zvolen na místě sesazeného Pavla Samosat- 
ského, pilně dopisoval. — Srv. Duchesne, le 
Liber Pontificalis I p. 158 ÍPaříž, 1886); Jaffé, 
Regesta Pontif. Roman. ea. II. (Lipsko, 1885). 

3) F. II., proti papež (355—358). Byl dosazen 
bez účastenství římského kléru a lidu arian- 
skou dvorní stranou na místo papeže Liberia, 
který, nepřivoliv k odsouzení Athanasiovu, 
z Říma by] vypovězen. F. vŠak získal si záhy 
četné přívržence v římském kléru. Po tříletém 
pontifikátu byl od Liberia, který se z vyhnán- 
ství vrátil, z Říma vypuzen a stoupenci jeho 
byli pronásledováni. Podle spolehlivějších 
zpráv žil klidně v Portu do 22. listop. 365 
(Jaífé. Reg. Pontif. Roman. I p. 17). Zprávy 
pozdější o F-ovi oplývají nesrovnalostmi. — 



Felix. 



79 



Vznikla zejména povést, že byl F. po přání 
Libcriové papežem zvolen, že vérné hájil pravé 
učení i proti Liberíovi, který se spolčil s arían- 
skými kacíři, a že zemřel jako mučenník. 
Povést tato byla různými přídavky valné roz- 
šířena a F. jmenován v seznamech papežů 
(Liber Pontificalis in Liber et Pel.; Vita 
S. Eusebii, presbyt. Romani, in Ralaz. Mise' 
I 33)* PH revisi římského martyrologia za pa- 
peže Řehoře XIU. r. 1582 mčlo býti jméno 
Fovo vynecháno, byla však v Říme nalezena 
rakev s nápisem: Corpus St. Felicis Papae et 
Nfartyris, qui condemnavit Constantium. Tento 
nápis způsobil, že omyl zavinéný legendami 
potrval a pozdě teprve bylo poznáno, že proti* 
papež F. zaměněn byl za mučenníka téhož 
jména, jehož památka se světí 28. neb 29. čer- 
vence. — Srv. Dóllinger, Die Papstfabeln, 
str. 112— 123 (Mnichov, 1857); Jaffé, Regesta 
Pontif. Roman. (Lipsko, 1885). 

4) F. IIL, sv., papež (483—492). Při jeho 
volbě měl Odoakar činné účastenství. Doba 
jeho pontifikátu byla\'elmi nepokojná pro zápa- 
sy politické na západě a pro různice nábožen- 
ské na východě. Koncil chalcedonský (451) 
odsoudil a zatratil sice monofysitismus, ale 
nepotlačil monofysitů, kteří v mnohých pro- 
vinciích nabyli rozhodné převahy Císař Zeno, 
chtěje získati monofysity, vydal na radu patri- 
archy Akacia edikt t. zv. henótikon (482), 
které mělo vzájemnými ústupky usmířiti mono- 
fysity 8 církví. Proti henótiku povstal mocný 
odpor a papež F., dosednuv na stolec řím- 
ského biskupa, neváhal opříti se s velikou 
rozhodností snahám Zénonovým a Akaciovým. 
Do Cařihradu vyslal dva legáty, Vítala a Mí- 
šena, s listy pro císaře a patriarchu iádaje, 
aby uznána byla ustanovení koncilu chalce- 
donského a zanecháno přízně s kacíři, najmě 
8 monofysitským patriarchou alexandrijským 
Petrem. Zároveň dodali legátové Akaciovi 
připiš, kterým jej papež F. vyzýval, aby se 
v Římě zodpovídal z mnohých žalob. Akacius 
však nejen neuposlechl vyzvání, nýbrž poda- 
řilo se mu podplatiti oba papežské legáty. 
O tom byv zpraven shromáždil F. synodu 
77 <67)biskupů, která zbavila patriarchu Akacia 
kněžského úřadu a jména a jej zatratila (484), 
a synoda roku následujícího vyobcovala z církve 
oba papežské legáty. Akacius přeruSil proto 
s Římem všechny styky a papež F. zamítal 
vyrovnání, pokud by bylo Akacia při posvát- 
ných obřadech a v knihách církevních vzpo- 
mínáno. Tyto neshody staly se podnětem 
prvního schismatu mezi církví východní a 
západní, které potrvalo do r. 519. Také Afrika 
byla předmětem Činnosti Fovy. Tam mnozí 
katolíci za pronásledování vandalského krále 
Hunnericha odpadli od církve. Po smrti Hun- 
neríchově nastal v říši poněkud klid a tu 
prosili odpadlí katolíci, aby byli opět při- 
jati do církve. Za tou příčinou svolal F. 
do Lateránu synodu 45 (42) biskupů (487). 
O další činnoti Fově není nic známo. — 
Srvn. Jaffé, Regesta Pontif. Roman. II ed. 
(Lipsko, 1885); Hefele, Conciliengeschichte, 
sv. n, 1869. 



6) F. IV., sv., papež (526-530). Po dvoumě- 
síčním uprázdnéní papežské stolíce byl usta- 
noven papežem od Theodoricha Vel. ; kléru a 
lidu římskému bylo se vůli arianského krále pod- 
robiti. Toto obsazení papežské stolice zůstalo 
zatím ojedinělým, neboť Theodorich Vel. po- 
tvrdil volební právo kléru a lidu římskému, 
ponechav panovníku právo volby potvrzovati. 
Od nástupce Theodoríchova Athalaricha do- 
sáhl papež F. dekretu, kterým se papeži při- 
suzuje jurisdikce civilní nad duchovními. — 
Vedle listu Caesariovi (biskupu arelatskému) 
náleží F-ovi t. zv. capitula, t. j. výroky star- 
ších církevních otců, zvláště sv. Augustina 
o milosti a svobodné vůli. — Srv. JaSé, Re- 
gesta Pontifícum Roman. ed. II. (Lipsko, 1885); 
Duchesne, la succession du Pape F. IV. (Řím, 
1883). J-š. 

6) F. V. viz Amadeus VIII. 

aF., biskup urghelský, viz Adoptiané. 
álix: 1) F. le Pere Célestin Joseph, 
kazatel franc. {* 18x0 vNeuville-sur KEscaut, 
j 1891 v Liliu), Člen Tovaryšstva Ježíšova a 
professor rhetoríky. R. 1851 přišel jako ka- 
zatel do Paříže k sv. Tomáši Akvinskému a 
v 1. 1853—63 k NotreDame, kdež shromaž- 
ďoval velmi Četné posluchačstvo. Později jme- 
nován superiorem řádu, nejprve v Nancy, pak 
v Paříži. Z jeho řečí, které vynikají kromě 
klassicky vytříbené formy a jazykové čistoty 
hlavně Časovostí a obecnosti themat, byla uve- 
řejněna tiskem celá řada, zcjm.: Progres par 
le christianisme (iS$6 — 71, 16 sv.); Socialisme 
devant la société; Christianisme et socialisme. 
F. byl také horlivým polemistou v otázkách 
časových a vydal broSury o socialismu, ma- 
terialismu a j. 

2) F-ová Ráchel, slavná herečka franc, 
viz Ráchel. 

3) F-ová Li a, herečka franc. {"^ 1830), 
sestra a žákyně slavné herečky francouzské 
Élisy Ráchel (v. t.). Prvním větším úkolem 
jejím byla tvorba hlavního ženského charak- 
teru jediného Lamartineova dramatu »Tous- 
saint Louverture*, bez úspěchu sehraného, 
v Porte Saint-Martin r. 1850. Mladá umělkyně 
vynikla v nčm vlastnostmi, které z ní později 
učinily jednu z předních a nejlepších here- 
ckých talentů té doby. Byla to zejména Či- 
stota a přesnost její dikce, mohutnost pa- 
thetického rozechvění a oživenost citová, jež 
ji vyznačovaly vedle plastické krásy zevněj- 
šku. Přední úlohy byly jí potom svěřovány 
na tomto divadle zejména ve hrách »Jenny 
rouvriěre«, »Claudie«, »la Poissarde«, »Rt- 
chard III.«, »Lea noces vénitiennes«« Když 
pak Rachelka podnikla cestu do Ameriky, Lia 
ji provázela a hrála s ní ve Phédře (Aricii), 
Britannikovi (Junii) a j. důležitých úlohách. 
Po návratu svém do Paříže hrála^ nejprve 
v Ambigu, pak v Porte-Saint-Martin (kdež 
vynikla zejména v »Richardu d'Arlínghton« 
a ve hře »Tireuse de cartes*) a na konec 
v Gaité (znamenité její výkony byly tu 
v ^ André Gérard«, » Fille du paysan« a 
»Mousquetaire du roi«), na kterém vystou- 
pila také naposledy v nejlepší své tvorbě 



80 



Felixpurk — Felláhové. 



titulní rekyně Barbicrova dramatu Jeanne 
ďArc. Šld, 

4) F. J. F., hygienik rumun. (* 1832 v Ho- 
řicích v Cechách), vystudoval lékařství v Praze 
a ve Vídni u Rokytanského, Škody, Oppol- 
žera, Hebry; r. 1861 stal se prof. v Bukureštu, 
r. 1865 ředitelem tamějšího zdravotního úřadu 
a řídil r. 1877— 1878 vojenské nemocnice na 
Dunaji a dopravu raněných v Rumunsku. Na 
mezinárodních kongressech hygienických a 
demografických v Paříži, Turině, Genevě, 
Hagu a ve Vídni, jakož i na výstavách zdra- 
votnických v různých hlav. městech zastupoval 
vždy se zdarem Rumunsko, doma pak náleží 
k prvním organisátorům zdravotnictví rumun- 
ského. Jeho liter, práce (vydané skoro veskrze 
rumunsky, částečně i něm. a franc.) týkají 
se veskrze hygienických otázek a lékařské 
statistiky, jako o výživě rolníků, o pella$rře, 
pitné vodě v Bukureštu, příruční kniha hy- 
gieny a zdravotní policie, o pohybech oby- 
vatel v Rumunsku, úřední zprávy zdravotního 
úřadu v Bukureštu od r. 1868 poč. atd. Sr{, 

8) F. Eugen, malíř rak. (* 7836 ve Vídni). 
Byv na vídeňské akademii žákem Waldmiille- 
rovým a v Paříži žákem Cognietovým, ce- 
stoval delší Čas po Evropě, až se roku 1868 
usadil ve Vídni. Jeho obrazy, ať s předměty 
náboženskými a mythologíckýnri {Pan a Bac* 
chantkr), af ze soukromého života {Prvni přítel , 
Malířův atelier), nebo studie koní a podobizny 
(vévody Filipa x Virtemberka)^ vyznačují se 
mohutným a zdravým pojetím, k němuž se 
druží jemnost forem a nevšední kolorit. 

6) F. Johann, palaeontolog něm. (* 185^), 
prof. geologie a palaeontologie při univ. lip- 
ské. Spisy jeho jednají hlavně o fossilních 
dřevech. Uvádíme z nich tyto: Studien uber 
fossile Hól^er (Lipsko, 1882); Die versteiner' 
ten H6l\er von Frankenberg in Sachsen (t., 
1882); Beitráge \ur Kenntniss foss. Coniferen- 
Hólier (t., 1882); Die fossiltn Hól^er Wesť 
indiens fKassel, 1883); Untersuchungen uber 
fossile Hólier (Berlín, 1883—87, 3 d.); Die 
Hol\opale Ungarns in palaeophytolog, Hinsicht 
(Lipsko, 1884); Zur Kenntniss der foss. Hólier 
l/ngarns (Pešf, 1887); Ueber die nordischen 
Silurgeschiebe der Gegend von Leip^ig (Lip- 
sko, 1883); Korallen aus ágyptischen Tertiár- 
bildungen (t.. 1884); Kritische Studien uber 
die tertiáre Korallenfauna des Vincentin (^Z. 
d. d. geol. Geseilsch.«, 1885); Structur^eigende 
řyian^enwelt (t., 1885); Untersuchungen ítber 
den inneren Bau westphálischer Carbonpflan\en 
(1886); Beitráge \ur Kenntniss der Gattung 
Piotosphyraena Leidy (Berlín, 1890). PÍ, 

Felixpurk, někdy zámek při vsi Rosoví- 
cích u Klášterce, kterýž postavil Bohuslav 
Felix z Lobkovic a z HasiŠteina nedlouho po 
r- 15571 ^^yi byl Egrberk s panstvím koupil. 
F. byl sídlem téhož panství až do smrti Bo- 
huslavovy (t 1583) a manželky a dědičky jeho 
Anny Lobkovské z Fictumu (j- 1587). Starší 
j>jich syn prodal F. Volfovi Žoldánovi ze 
Stampachu (1588), ale ujal jej zase, když 
kupující neplatil; pak se F. dostal za díl 
mladšímu bratru Janu Valdemarovi, jenž jej 



do r. 1589 prohospodařil, tak že odhadnut 
Janovi st. z Lobkovic (f 1590). Po něm so 
dostal za díl synu jeho Ladislavovi st., jenž 
jej zapsal r. 1593 manž. své Mandaléně Lob- 
kovské ze Salmu. Když pak Ladislav zapleten 
jsa v pád bratra svého Jiříka (1594) kvapné 
ze země ujel a statky jeho zabrány, ode- 
vzdán F. Mandaléně (1595) jako náhrada za 
věno a jiné nároky; avšak ta r. 1598 prodala 
F. a Poláky Linhartovi Štampachovi ze Stam- 
pachu. Po smrti tohoto dostal jej 8 Egrber- 
kem za díl svůj syn Matyáš mladší, ale když 
tento r. 1622 dvou třetin jmění svého odsou- 
zen, zabrán F. a prodán KriŠtofovi Šimonovi 
z Thunu, jenž jej připojil ku KiáSterci. Vrch- 
nost užívala zámícu toho dlouho jako pivovaru. 
Ještě v I. pol. našeho století viděti tu bylo 
ozdobné chodby a zbytky maleb; ale od po* 
sledních desítiletí zanedbán tak, že dnes jest 
pouhou hromadou rumu, z něhož vynikají ně- 
které části jakž takž zachované. SČk, 

Felka viz Velká. 

Felldn Robert W., afr. cestovatel, rodem 
Skot. Účastnil se jako lékař výpravy ku po- 
věstnému Mtesovi do Ugandy, již tam r. 1879 
ze Zanzibaru vyslala Church Missionary So- 
ciety. V létě téhož roku odhodlal se s mis- 
sionářem C. T. Wilsonem k návratu přes 
egyptské provincie rovníkové, při čemž jej 
provázeli vyslanci Mtesovi do Anglie. Na vy- 
zvání guvernéra Emina uchýlili se cestovatelé 
od obvyklé cesty, aby prozkoumali kraje zá- 
padně Nilu málo dotud známé. Tato 2000 km 
dlouhá, žádným cestovatelem před tím ne- 
sledovaná odbočka vedla je provincií Bahr-el- 
Gazálskou do Dary v Dárfúru, odkudž přes 
Kordofán dorazili do Chartúmu. F-ovu mapu 
této cesty uveřejnil Emin v Peterman nových 
Geogr. Mitth., 1881, a F. sám s Wilsoncm 
vydal cestopis Uganda and the Egyptian Sou- 
dan (Lond., 1882, 2 sv., též něm. překlad). 
Vedle toho psal F. do angl. časopisů odbor- 
ných pozoruhodné články, zvi. z afrického 
národopisu. 

Felláhové (t. j. oráči, z arabského /f/a/m, 
orati), rolnická čásf obyvatelstva nynějšího 
Egypta, tvořící asi % všeho obyvatelstva. 
Naproti obchodujícím a ve městech obývají- 
cím Koptům, nejčistším to potomkům sta- 
rých Egypťanů t. řeč. Retů, tvoří F. obyva- 
telstvo venkovské, arabskou krví pomíšené. 
Jsou sice přímými potomky starých Egypťanů, 
tělesně od těchto skorém nerozlišení, přijali 
však od arabských svých podmanitelů zne- 
náhla řeč i náboženství a vytvořili zvláštnf 
nářečí arabské, řečené vulgární. F. jsou pro- 
střední velikosti (i '60 m) a svalnatého těla. 
Obličej jest široký a kulatý, čelo úzké, nos 
krátký, brada silná, lícní kosti vysedlé, rty 
tlusté, oči veliké, tvaru mandlovitého, vous 
řídký, vlasy černé, kroucené. Lebka jest meso- 
cefalnf, obličej slabě prognathní. Pleť Žluto- 
hnědá až žlutočervená, v hor. Egyptě poně- 
kud tmavší. Ženy jsou štíhlé a zevnějšku pří- 
jemného. PomíSenf fysické F-hů 8 živly arabo- 
syrskými není valné, ano možno spíše říci, 
že fysicky Egypťan Araba absorboval. Co 



Fellata — Fellner. 



81 



u nynéjSích F-hft ve mravu a zvyku na první 
pohled jest a rab iso váným, lze daleko spíSe 
přičítati vlivu přísného muhammedanismu, po 
staletí trvajícímu, neŽIi vlivfim fysickým. 
Kroj F-hQ jest arabský, omezuje se však na- 
mnoze na košili pásem spjatou. Pracovitost* 
trpélivost a dobromyslnost jsou význačným 
znakem jejich povahy. F. bydlí ve velkých 
vesnicích, v nízkých, plochými terassamí kry- 
tých chalupách. F*hfl jest asi 4,500.000. Srv. 
A. von Kremer, Aegypten (Lipsko, 1863). 

Fellata, národ africký, viz Fulbe. 

Fellenberc^ Philipp Emanuel, agro- 
nom a filantrop (* 1771 v Bernu — \ 1844 
tamtéž), studoval v Tubinkách práva, ale od- 
dal se brzy výlučně vzdělání a výchově lidu 
po stránce řemeslné, mravní i kulturní. Pro- 
cestoval Švýcarsko, Německo a Francii, a 
hlavně vliv Pestalozztho a jeho matky obrá- 
til pozornost jeho k nižším a namnoze hmotně 
i mravné kleslým vrstvám lidu rolnického. 
R. 1798 účastnil se revolučního hnuti bern- 
ského mezi vOdci hořejSího okresu bernských 
kantonĎ. R. 1799 koupil s otcem svým statek 
v Hofwylu nedaleko Bernu, kdež založil Školu 
zemědělskou, pak promyslovou, seminář uči- 
telský, určený zvláště pro učitele zemědělství 
a praktického hospodářství, vzdělávací ústav 
pro syny zámožnějších rolníků. Školu reálnou 
a školu mateřskou. F. pohnul také Pestaloz- 
ziho, aby školu svoji z Burgdorfu přeložil do 
zámku v Buchsee (kdež později pomocí vlády 
bemské zřízen F-em učitelský seminář), aby 
tak výchova lidu dala se od nejnižšího věku 
řádem postupným. Ale brzy vznikly neshody 
mezi oběma vychovateli, a Pestalozzi odebral 
se do Yverdomu. R. 1820 byl F. zvolen do 
Velké rady, r. 1833 za landammanna v Bernu, 
kterýž úřad již za rok složil. Ústavy hofwyl- 
ské, které zatím získaly pověst evropskou, 
vedl po jeho smrti nějaký Čas syn jeho Vi- 
lém, ale nedovedl je udržeti na bývalé výši, 
a konečný úpadek dostavil se brzy. — Sřov. 
Hamm, r-s Leben und Wirken (Bern, 1845); 
Schóni, Der Stifter von Hofwyl (Schaffhau- 
sen, 1874); Wiget, Das Leben in Hofwyl 
(»Jahrb. des Ver. fíir wissensch. Paedagogik«, 
sv. II— 14). 

de FeUer Prán 90 i s, publicista belg. 
(* 1735 v Brusselu — f 1802 v Řezně), vstou- 
pil do řádu jesuito a byl učitelem rhétoriky 
na různých ústavech, hlavně v Lucemburku 
a Luttchu. Cestoval po Německu, Itálii a 
Polsku a po zrušení svého řádu r. 1773 vě- 
noval se publicistice. Předem byly to svo- 
bodomyslné ideje filosofické, kulturní a admi- 
nistrativní, na něž vrhl se celou silou svého 
útočného ducha. Encyklopaedisté ve filoďofit 
a reformy, jež Josef II. v Nizozemí hodlal za- 
vésti, zakoušely nejprudších útoků v jeho 
Journal histor, et littér. (v Lucemburku a Lu- 
tichu), jehož vydal úhrnem 60 sv. (1774—94). 
Kromě toho vydával brožury proti nařízením 
Josefovým. Vliv jeho byl s počátku velice ob- 
mezený, teprve později, když Josef dotýkal 
se ústavních, soudních a správních svobod a 
ÚBtavfi zemských, obrácena byla pozornost 

OttŠT Slomik Nanteý, ■▼. IX. 8X/8 1894. 



nespokojeného obyvatelstva na F-a. Vliv jeho 
vzrostl velice a neklesl ani po pádu vlády ra- 
kouské, kdy obrátil se F. zvláště proti opra- 
vám navrženým vonckisty, užívaje při tom 
prostředků až i mravně podezřelých a neči- 
stých. Před franc. armádou prchl F. nejprve 
do Paderbornu, pak do Řezná, činnost F-ova 
nebyla vhod ani stoupencům jeho strany, 
ultramontánflm. Vzdělání jeho bylo dosti ob- 
sáhlé, ale málo prohloubené. Vlastním polem 
jeho byla polemika. Jeho Catéchisme philoso- 
phique (1772) těšil se značné oblibě. Vydal 
ještě Dictionnaire historique a D, géographi- 
que, přepracování to prací starších. Největší 
cenu pro dějepisce má jeho Recueil de repre- 
sentations, proiesiations et réclamations faites 
á Joseph II. par len représentants des prov, 
des Pays-Bas (Lutich, 1787— -90, 17 sv.). 

Fellem, Bohmísch-F. viz Vrbny 
České. 

Fellettn [felten], kant. město ve franc. 
dep. Creuse, arr. Aubusson, na pr. bř. Creusy, 
na vrchu 582 m vys., s 3 121. oby v. (1891, 
obec 3379), krásným chrámem z XV. stol , 
prádelnami na vlnu a továrnami na papír. 
Zdejší výroba koberců měla již ve XII. stol. 
slavné jméno. Stanice dráhy Orléanské. Zde 
asi stávalo římské Aristodumtm. 

Felleus (lat.), žlučový, nazývá se v ana- 
tomii míŠek Žluční {cystis f-ea) a někdy též 
vývod žluční (ductus f.). Viz Játra. Srx. 

FeUln viz Veljan. 

FeUln^y město durhamského hrabství 
v Anglii, j.-v. od Newcastleu, stanice dráhy 
sev.-vých., má výrobu chemikálií, zvláště ba- 
rev, a 17.473 ob. (1891). Na blízku velkolepý 
viadukt vedoucí přes ř. Týne. 

Felllnc^er Johann Georg, něm. spis. 
(* 1 78 1 v Pecku ve Štýrsku — f 18 16 v Po- 
stojné v KráAsku). Studoval práva ve St. 
Hradci, byl vychovatelem v rodině šlechtické 
a pak odveden k vojsku, v němž postoupil na 
nadporučíka. Z četných jeho spisů uvádíme 
jen: Abgerissene Scenen aus der Geschichte 
der Menschheit; Der Kamp} des Reckts; Ein 
Gedicht; Gedichte; Der Kaiserhut; činohru 
Die Grafen von Sella a tragédii Lugno, 

Fellner: 1) F. Petr Kolo man, ryjec a 
benediktin (* 1750 v Bistorfu v Hor. Rakou- 
sích — t 1818 v Lambachu). Vzdělával se 
většinou dle Schmutzera a jeho nejlepším 
dílem jest Obřeuini Ježíšovo dle Dietticha. 

2) F. Ferdinand, stavitel (* 1847 ve 
Vídni). Jsa syn architektův záhy vzdělal se 
v umění svého otce a r. 1873 spojil se s H. 
Helmerem k provádění hlavně nádherných 
staveb, zejména divadel, jichž celá řada sta- 
věna dle návrhů obou společníků, a to vět- 
šinou ve slohu pozdní renaissance a baroko- 
vém. Jsou to divadla: ve Vídni (městské, 
1872), v Pešti (lidové, 1874), Augšpurku (1876), 
v Brně (1881), Liberci (i88i), Szegedině, Preš- 
purku a Karlových Varech (1882), Oděsse, 
Rjece (1883), v Praze (něm., 1886), ve Vídni 
(lidové, 1889), v Tótiši (zámecké, 1889), v Cu- 
richu (městské, 1890), v Berlíně (»pod lipami«, 
1892). Mimo to stavěli: hvězdárnu ve Vídni, 

6 



Fellner z Feldeggu. 



kolonnidu u hlavního vřidla v Karl. Varech, 
zámky v Halzfddu, Nagy-Károlyi, paláce 
LanckoroAských ve Vidní a hrab. Kdrolyiho 
v Budapešti a j. 

FcUnarzFelde^n, Felnír z F.,jmíno 
svobod, pánů R ryllfů v Čechách oaedlých, ma- 
jftich za erb rozcčlvrcený Stit, v jehož prv- 
ním a Čtvrtím poli íerném apatfuje gc zlat>^ 
lev dvQuocaaý, vzpřímený, v právo kráčející, 
v druhém a tfetíra poli slfíbtném jest krokev 
fervená. Na obou konmovaných heliticch jsou 
dví kfídla rozložená a napflí barvami rozdí- 
lená; levé křidlo má svrchní polovici iierve- 
nou a zpodnl ítfíbrnou, praví křidlo zpodní 
zlatou a svrchní černou. Na třchto korunova- 
ných helmech vynikají z korun dva praporeíky 
na dřevených žcrdfcli dolfi vlajíce, pravý pra- 
porec jest červení barvy, levý stříbrní; fa- 
írnochy čili pfikryvadla pravého helmu jsou 
černá a zlatá, levího červeni a stříbrná. 
(Vyobr. Č. 1427.) Rodina F-fl z F. pochází 




C. 1417. Erb Fcllncril i FeldcEgu. 

od mčSCanQ vídeňských, bratři Augustina 
a Urbana F-ú, kteří od císaře Rudolfa 11. 
r. 1369 erbovní list obdrieli. K. 1608 stali se 
F-ové rytíři říSskými a dostali r. 1622 přídomek 
>z Fe1deggu<.- MatouS F. byl tenkráte 
služebnikem cis. dvora a mincmistrem ve 
Vídni, Augustin byl cis. nejv, lieutenan- 
tem. Kh-'. - M at ou S jako mincmistr rastuu- 
pil liřad svBj r. 1612 a setrval činní až po 
r, 1617, kdy mincovna vídeňská pronajmuta 
za roční nájem uherskému mincmistru a ná- 
jemci Isaiáiovi Jesenskému z Velké Jesení 
{df Magna Jesíen. bratru Jesenského v Praze 
r. 1611 afatího). Jesenský držel mincovnu až 
po r. 1619 v nájmu, načež F. opét vlaslnihn 
řízení mincovny té se ujal a až po r. lójfi 
vúřadi setrval. V 1. i5;S-3i stál F. i v čele 
mincovny olomúcké, kdež řetné eroie a krej' 
cary v dobé té raženy. Vídeňské raíby F-ovy 
jsou přečetné, i mincováno tu na zlato i stříbro 
ve v^ech hodnotách. Jako znaménka použí- 
val F. na mincích ve Vídni razeních Štítku, 



v nimi ostrá krokev vzpřímena ^ na mincích 
vySlých z mincovny olomúcké mnnogrammu 
z písmen M a P sestaveného M'. Faa. — 
Augustin F. z F. první v Cechách se 
usadil, koupiv iobí r. 1 623 statek Hroby 
u Tábora. Po ním zdídila statek ten vdova 
jeho Anna z Myfiinku, která získala dítem 
svým inkolál v Cechách r. 3627, Peníze, které 
mil nebožtík za Hannibalem ze Šemberka na 
Budislavi, obdržtl syn jeho Volf Václava 
převzal v nich cd Hannibala zboží Budislav- 
skí r. 1635; statku Hrobskího postoupila mu 
matka r. 1643. Manželkou Volfa Václava F-a 
z F byla Lidmila VorSila Bechyfika z La- 
žan; z manželství toho pnSli svnové : Au- 
gustin MatiáS. KriStof Václav, Hum- 
precht, Heřman Zikmund a Vilím a 
kromí nich Čtyři dcery. Po smrti otcovi 
[\ 1650) ujal syn KriStof r. 1656 poručenstvl, 
ponívadž malka se byla podrulií provdala 
za Jana Koňaaa z Vydři a ncjstariší syn Au- 
gustin od poruřenského práva ustoupil. KrV' 
Slof usadil se na Hrobech s manželkou Alžbé- 
tou Síbyllou z Heidenreichenu. kterái mu 
kromí dcery Augustiny Lidmily také syna 
Volfa porodila. Hroby prodal Kiiitof man- 
želce sví a ta r. iĎ6b Kaletiní EliSce hrab. 
Sparruvé roz. z Malovíc. Manželka Augustina 
Matiá£e F-a z F., FrantiSka Alžbíta Zárubová 
z Hustiřan. koupila r. 1662 statek Kosovou 
horu, který r. 1664 jíi její maniel držel, ale 
brzo zase r. tĎ6Ď prodal. Václav F. z F. 
pojal za manželku Dorotu Prokecíovou ze 
Sneberka, ovdovílou Netolickou z Eisenberka 
na Přehořoví a Kvasejovicich, e nlíto zplodil 
syna Zikmunda; ale jeStí před amrtf sví 
manželky r. 1691 zemřelé ze svita aeSel. 
B- 1737 připomínají se z tito rodiny; Kry- 
štof, cis. lieutenant polního marSátka a -\-e- 
litel díloslfelectva, Vilím Augustin, dílo- 
střrlcc, Vilém, myslivec na korunních pan- 
stvích Žebráce a Točníku, Jan, setník píSího 
pluku 0'Gilvyho. a Josef, jesuita. O pade- 
sáte let poidíji žili r. 1788 tito F-ové z F.: 
Karel a Jan bratří. Václav se syny svými: 
Norbertem, Václavem, FrantiSkem a 
Aloisem, Vilím se synem KarlemGotl- 
liebcm a Bernard. Po vdoví Kajetána 
Schiinpiluga z Gamscnberku, Anní Mandh'- 
koví (I 1848), zdídila Sladlec a Oltyni na 
Táboráku Barbora F-oví z F. roz, Winzi- 
gova a po ní nejstarSi její syn Adolf r. 1857. 
Ten ncŠCaatnou náhodou se utopil v Luímci 
r, 1659 a po ním dídili jeho bratři Karel 
a Josef, ze kterých Karel, pán na Sladící. 
zemřel r. i8g:, odkázav statek St aes;fe své 
Anní provdané Zipserovt. Josef jest pánem 
na Oltyni. Příbuzný tíchto rytířů F Ů i F. 
jest Jindřich F. z F., c. k. dvorní rada a 
zástupce presidenta vSeobecní pojiifovny ve 
Vídni, jenž pro své zásluhy o mezinárodni 
výstavu ve Vídni r. 1873 povýfien byl do 
stavo svobodných pánů r. 1875. S manželkou 
svou Vilemínou z MurmannQ má dví dcery: 
Theodoru. provdanou zaOtu z Bodelschwinghu 
a Hermínu a dva syny: Petra, c. k. sekre- 
táře v ministerstvu spravedlnosti, a Roberta, 



FellScker — Feilows. 



83 



c. k. nadporučíka u drag. pluku cis. Miku- 
láše I. AT/ř. 

Fell6ok«r Sigmund, Člen řádu benedik- 
tinfi v Krernsmiinsteru, astronom tamčjší 
hvězdárny a pilný pozorovatel. Proslavil se 
hlavně dílem Gesch, der Sternwarte der Bene- 
diktinerabtei Kremsmúnster (Linec, 1864). La. 

Felloplastlka čili korkořezba, umění 
vynalezené v 1. 1780—90 římským stavitelem 
Agostinou Rosou a představující starověké 
stavitelské pomníky z korku ve zmenšených 
rozměrech. Stavební rada Mey v Aschailen- 
burku zdokonalil je, užívaje ho i k napodobení 
gotických staveb. Korek hodí se pro svou 
přihnědlou barvu, upomínající na barvu sta- 
rých budov, a pro svou láci k podobným pra- 
cím mnohem lépe než dřevo, hlína, kámen 
atd., zejména dbánoli úplné přesnosti. Méně 
se hodí na vypuklé řezby, zvláště vykonává-li 
se práce bez dQkladné znalosti perspektivy. 
Pěkná sbírka felloplastických prací nachází 
se v Mnichové. 

Fillova tělesníce jest adhaesní ht)rská 
železnice lokomotivní, ale aby se zvětšila 
adhaese a tak jezditi mohlo i po kolejích ve 
sklonitosti na př. i : 12, upevněna jest upro- 
střed mezi kolejnicemi pojezdnými ještě kolej- 
nice třetí, ku které se přitlaČují dvě kola loko- 
motivy o nápravách kolmých. Před zřízením 
ieleznice skrz Mont-Cenis a po Čas stavby 
její sloužila vzájemnému spojení přes Mont- 
Cenis F. ž. o délce 77 hm, o rozchodu i'i m, 
o sklonitosti až 1 : 12 a o poloměrech oblouku 
pouze 40 m; dostoupila výšky 2126 m n. m. 
a jezdilo se po ní od 15. čna 1868 po 374 roku 
s výsledkem uspokojivým. Fík. 

Ýéllow [felój značí v Anglii plné členské 
prá^p v učené, vědecké společnosti imembers 
naproti tomu sluji členové spolkfi obecných). 
V anglickém organismu universitním, pře- 
dem v Oxforde a Cambdridgei, sluli f-y stu- 
denti, kteří byli členy kolleje a v ní byli 
zaopatřeni {commoners naproti tomu přes- 
polní studenti), požívali tedy pravidelně na- 
dání v kolleji zřízeného. Později, když počet 
studentstva vzrostl, dostávalo se nadání tako- 
vých z pravidla jen studujícím graduovaným. 
Z těchto někteří zůstávali v kolleji, v budově 
školní, poněvadž svěřeno jim vychovatelství 
nebo dozor nad mladšími studenty ísluli oby- 
čejně tutors); ostatní pak mohli žíti mimo 
koUej, vyzvědajíce si v ní jen příjmy a plníce 
tu ještě občasné povinnosti (zejména bylo 
jim žíti nějaký čas, obyčejně 4-6—8 týdnů 
ročně, v budově kollejní, residenci). Soubor 
těchto fů, jejich sbor, sdružení (fellowship) 
tvoří vlastní právnickou osobu kolleje. Je to 
společenstvo představující koilej administra- 
tivně i majetkově. Pod svým předsedou 
{master^ tvardeu, dean, principál rector) je fel- 
lowship vlastním úřadem universitním. Tato 
společenstva mohou býti různě utvářena dle 
stanov daných jejich zakladateli, zřizovateli 
nadací nebo jinými dárci. Hlavně dvě formy 
dají se tu lišiti: první, kde počet f-ů je omezený, 
druhá, kde může se rozšiřovati mladšími gra- 
duovanými členy kolleje. Pravidelně může se 



státi Členem toho kterého fellowshipu jen bý- 
valý Člen jeho kolleje. Ale i z určitých jiných 
kolleji bývají přijímání někde do fellowshipu 
volbou nebo po zkoušce. Pravidelně bývají 
propůjčována místa a požitky fellowské du- 
chovním, kteří bývají pastory nebo faráři a 
kazateli universitními. Příjmy f-ů činí oby- 
čejně 30 — 250 liber ročně, na mnohých uni- 
versitách však je i převyšují. Místo propůjčuje 
se doživotně, ale ztrácí se ženitbou, přijetím 
dědictví převyšujícího beneficium nebo naby- 
tím jiného úřadu duchovního. — V novější 
době jsou tyto fellowships mimokollejné a 
prázdné povmností učitelských (t. zv. idlefel- 
lowsiiipSt nečinná místa f-ů) značně obmezeny, 
jednak zákonem z 10. srp. 1877, který provedl 
opravu zřízení universitního, jednak změnou 
stanov. Celkem stýká se dnes tedy pojem 
fa s pojmem universitního učitele, který 
8 odměnou za svoji práci požívá nadání kol- 
lejného ze jmění universitní korporace, mimo 
dávky peněžité zejm. obyčejně bytu v budově 
kollejní a jiných výhod a tudíž jest Členem 
společenstva, představujícího právní i hospo- 
dářský život ústavu. — Kromě toho v Ox- 
forde a v Cambridgei mají někteří studující 
titul f. commoners a požívají zvláštních 
Čestných práv. Důvod tohoto titulu bývá 
čistě historický: bývajíť tito studenti krevní 
potomci některého podpůrce universitního a 
zakladatele nadací, jenž pro svoje potomstvo 
vymínil si jisté zvláštní, čestnější postavení 
před ostatním studentstvem. — Titul fa, jejž 
některé vědecké spolky smějí propůjčovati 
svým členům, bývá jimi vysoce ceněn a ve 
skratku za jméno kladen. To platí zejména 
o fellowshipu přední vědecké společnosti 
Royal Society. Ten smysl má tedy skratek 
F. R. S. Sld. 

Feilows [felós] Charles, sir, archaeolog 
angl. (* 1799 v Nottinghamu — f 1860 t.). 
Konal od r. 183a cesty po Itálii, Řecku a Le- 
vantě, pak prozkoumal ze Smyrny poříčí 
řeky Xanthu a odkryl zříceniny Xanthu, sta- 
rého hlavního města Lykie. K. 1839 cesto- 
val 8 Jiřím Scharfem opět po Lykii a odkryl 
zřícemny třinácti měst. Drahocenné archaeo- 
logické a přírodovědecké sbírky své daroval 
F. britskému museu, kde umístěny jsou ve 
zvláštní síni (Lycian-Room). F. získal si ne- 
hynoucí zásluhy o geografické prozkoumáni 
Míilé Asie, zejména Lykie. Cesty jeho malo- 
asijské (1838—43) vedly k epochálním obje- 
vům vzácných památek řeckého umění, ze- 
jména t. zv. pomníku Harpyí a pomníku Né- 
reoven v Xanthu. Spisy F-ovy: A Journal 
written during an excursion in Asia Minor 
(Londýn, 1839, 2. vyd. 1852); An account of 
discoveries in Lycia during a second excursion 
(t , 1841), oba spisy přeložil do něm. Zenker, 
(Lipsko, 1853); 7he Xanthian marbles, their 
úcquisition and transmission to Engiand {t,t 
1843); The inscribed monuments at Xanthus 
(t., 1843); Lycia, Caria and Lydia, Wustrated 
by G. Scharf (t., 1847); An account of the 
Ionte trophy monument excavated at Xanihus 
(t., 1848); Travels and researches in Asia Mi' 



84 



Fellowship — Felsit. 



nor (t., 1852); Coins of ancient Lycia hefort 
the reign of Alexander with an essay on the 
relative dates of the Lycian monuments in the 
British Museum (t., 1855). Vý-. 

Fellowship [felóšipj viz Fellow. 

Felmer Martin, dčjepisec sedmihradský 
(* 1720 v Sibini — I 1767 v Heltavi). Věnoval 
se prot. bohosloví na universitách v Halle a 
ve Vídni, r. 1750 stal se učitelem, 1758 rek- 
tore.Ti prot gymnasia v Sibini, 1763 &rářem 
v Heltavi. Sepsal Primae Lineae -W. Princip, 
Transyivaniae Historiam ant., medii et recen- 
tioris aevi referentes (Sibift, 1780), dílo k nej- 
lepším pracím o dějinách Sedmihradska ná- 
ležející, kromě toho drobnější spisy histor. 
a bohoslovecké. Větší díl jeho dějepisných 
spisQ chová braSovské lut. gymnasium v ruko- 
pisech, zvláště cenný Ursprungder sáchsischen 
Nation in Siebenbůrgen. , Dkl. 

Folnar sFoldeka vizFclIner zPeld- 
cggu. 

Felonle znamená v právu feudálním zru- 
šení věrnosti lenní, t. j. každou hrubou urážku 
buď osoby buď hmotných povinností pána 
k vasallovi nebo vasalla k pánovi. Jak viděti, 
možná jest f. dvojstranná. Podle obvyklého 
obsahu smlouvy lenní byl totiž vasall vinen 
f-ií, kdykoli nezdržel lenní přísahy, když tedy 
zejm. osobu vasallovu nebo rodinu jeho ura- 
zil (injurie verbální i reální, ukládání o život, 
cizoložství, svádění dcery), anebo nedostál po* 
vinnostem jeho osobě přímo ve smlouvě lenní 
uloženým (tak zejm. nedostavil-li se k službě 
vojenské nebo před soud, opustil-li pána nebo 
zradil-li ho, zciziMi nebo ztenčil léno), dále 
když vzpíral se zjevně zákonům a naříze- 
ním zeměpanským, nebo když v zemi loupil 
nebo jiné obecné zločiny páchal. F. vasal- 
lova měla za následek pravidelně ztrátu léna, 
které vráceno pánovi, a kromě toho po pří- 
padě i jiné tresty osobní, na př. vypovězení, 
ztrátu rytířství a j. Léno však nevěrný f. se 
dopustivší vasall nepropadl ipso jure. Pán 
musil ho žalovati před soudem vasallO, které- 
mu bylo uznati na ztrátu léna i na jiné osobní 
tresty. NeŽaloval-li pán, mělo se za to, že 
nevěrnému vasallovi odpustil. Pán byl vinen 
f-ií proti vasallovi, když mu neposkytoval 
ochrany proti útiskfim třetích, nebo kdyŽ do- 
pustil se sárn na vasallovi nebo rodině jeho 
útisků mravních nebo hmotných. F. pánova, 
který z pravidla nepřísahal věrnost plnění 
smluvených nebo obyčejových závazků, mu- 
sila býti před soudem suzeréna pěti zname- 
nitými a bezvadnými svědky prokázána. Ne- 
věrnost pánova rozvazovala také poměr lenní: 
pán takový neměl práva na pocty vasallovy, 
vasall postaven přímo pod suzeréna, statek 
pak jeho pod bezprostřední lennictví suze- 
réna nevěrného pána. ~~ Jméno f. pochodí od 
středolatinského felo, kteréž samo je původu 
neurčitého, znamenajíc v.<ak tolik jako spikle- 
nec nebo zrádce. V IX. stol. vyskytuje se 
poprvé ve své latinské formě (felo) v jedné 
z kapitularií Karlových, ve franc. formě fel^ 
Jelun v XI. stol. v Písni Rolandové. Do 
soudní řeči jako termin technický vniklo te- 



prve po XIII. stol. Kromě tohoto odborného 
výrazu mívá v literatuře f. širší smysl; tak 
zejm. rozumí se f-ií zločin ohrožující bezpeč- 
nost a bytí osoby druhé (únos, zabití a j ). 
V Anglii zvláště značí se slovem felony zlo- 
činy těžké proti lehčím (misdemeanour), — 
K f*ii počítá se tu zejm. sebevražda {felo-de^ 
se angl.latinský tvar značící »zločinec na 
sobě samém «), která se tu stíhá soudně. 

Felpa víz Pelba. 

Felsberg^, též Feldsberg, rhaeto-rom. 
Vaugn^ osada ve švýc. kant. Graubiinden, 
okr. Im Boden, na levo od Rýna, s 527 ob. 
(1888), složená ze 2 obcí, Alt- a Neu-F-u. 
Obyv. živí se alpským hospodářstvím, rolni- 
ctvím a vinařstvím. Nad místem zdvihá se 
hora Calanda (2808 m), s níž se r. 1834 mocná 
přečnívající vrstva dolomitového vápence sří- 
tila a za Alt F-em v mohutný val se naku- 
pila. Když se to r. 1842 a 1843 opětovalo* 
založena 10 minut k východu od Alt- Fa 
ves Neu-F. na místě bezpečnějším. Čásf oby- 
vatelstva však zůstala v Alt-F-u a Čásť se 
sem později vrátila, ačkoliv ještě r. 1850 a 
1867 části hory se zřítily. 

z Felsdoríá finltysové viz Šultys. 

Felsina viz Bologna str. 307. 

Felsinsr, rodina mědiryjců, z níž vynikli : 
1) F. Joh. Konrád (• 1766 v Giessenu — 
t 1 8 19 v Darmstadte), byl dvoř. mědiryjcero 
v Darmstadte. Zmínky zasluhují zvláště jeho 
topografické práce, z nichž nejlepší jest vo- 
jenský plán Mohuče. 

2) F. Joh. Heinrich, syn před. (* 1800 
v Darmstadte — f 1875 t.), vzdčlav se v Pa- 
říži, převzal po svém otci tiskárnu, jež stala 
se za jeho vedení vynikajícím uměleckým 
a průmyslovým podnikem, nejen v Německu 
ale i v cizině. 

3) F. Georg Jakob, bratr před. (* 1802 
v Darmstadte — \ 1883 t.), byl s počátku žá- 
kem svého otce, později se však odebral na 
akademii uměni do Milána, kde za vedení 
Longhiho kvetla tou dobou Škola mědiryje- 
cká. R. 1828 dostalo se mu za jeho Krista 
v ^ahradě (dle C. Dolciho) velké ceny milán- 
ské akademie. Po dalších studiích v Římě a 
jinde vrátil se do svého rodiště. Z jeho rytin, 
jež vynikají velikou elegancí, jakož t přes- 
ným a zároveň prostým provedením, jsou nej- 
znamenitější: Houslista dle Raífaelova obrazu 
v galerii Sciarrá v Římě; Dívky u studné dle 
Bendemanna; Svatá rodina dle Overbecka; 
Spasitel světa dle L. da Vinci; Poesie a 
láska dle Kaulbacha; Vysazeni Mojžíšovo dle 
Kochlera; Loreley dle Sohna a Sv, Cecilie 
dle Hofmanna. 

Felsit, hornina na pohled celistvá, pro 
oko neb i lupu nerozluštitelná, barvy načerve- 
nalé, nažloutlé nebo Sedavé. Nejvíce se po* 
doba živci ; vypadá jako nějaký celistvý živec» 
jen že má tvrdost o něco větší. Před dmu- 
chavkou se ncroztápí. Teprve mikroskopem, 
a to hlavně mezi kříženými nikoly, pozná se 
v tenkých třískách, nebo lépe ještě v tenkých 
výbrusech z něho, že není jednotnou hmotou^ 
nýbrž že složen bývá ze zrnéček hlavně dvou 



Felso — Felton. 



85 



nerostů, totiž křemene a alkalického živce 
(ponejvíce orthoklasa). Líthologicky f.jefacies 
kfemitého porfyru, do něhož přechází 
zřetelněji, vyskytujíli se v něm vtroušená 
vétfií, oku patrná zrnka křemene nebo kře- 
mene a živce. Bývá vyvinut hlavně na kra- 
jích křemitého porfyru, kde tento sousedí 
s jinou horninou; tvořívá však také žíly pro 
sebe. Viz Porfyr (křcmitý), — F-u naoko 
podobna bývá adi nola. Hornina tato vznikla 
I na př. u Příbrami působením vyvřelého dia- 
basu na hlinité břidlice. Bv» 

Felad [*lSc], maď., horní, vrchní, vy- 
skytuje se hojně u zeměpisných jmen Hesla 
slovem tím počínající, zde pohřešovaná, viz 
pod slovem následujícím. 

FeltSbáAya [-šebáftaj, staré horní město 
v uher. župě szatmárské, okr. nagy-bányském, 
v pohoří Vihoriátském, se 4816 obyv. (1890), 
většinou Maď. (něco Rumunů). Dobývají se 
zde zlaté, stříbrné, měděné a olověné rudy; 
těžení to však, při němž jest zaměstnáno asi 
1 100 osob, stále klesá. — Nerosty zdejší jsou 
proslulé svými krásnými tvary krystalickými, 
jež krášlí musea celého světa. Také je zde 
dobrá kyselka a menší průmysl hrnčířský, fílkr, 

FelsS-Stabnya [-še fitubňa] viz Štubňa. 

FelsŠ-Ssalók f-še sa-j viz Slavkov. 

z Felsu Oolonové viz Colona z Felzu. 

Felsstyúski (jinak z Felsztyna) Seba- 
styjan, hudebník polský (f kol 1550}. Roku 
1 5 14 byl na akademii krakovské povýšen za 
bakaláře a vstoupiv pak do stavu duchov- 
ního, stal se profcssorem na téže akademii, 
kde jal se první vyučovati hudbě, zejména 
sborovému zpěvu. Byl na svojí dobu doko- 
nalým hudebníkem a theoretikem. Z jeho 
prací, nyní velmi vzácných, zasluhuje zmínky 
především Opusculum musicae . . . pro insti- 
tutione adolescentium pro cantu simplici seu 
gregoriano (Krakov, 15 19). Jest to hudební 
katechismus na způsob Blahoslavova spisu 




C. X4S9. 
KH£ sámku Feltexxnrft. 





C. 1438. 
Felterfiv sámek. 



»Musicac. Dále Opusculum musicae mensuralis 
(t., 15 19); Aliquot hymni ecclesiastici (t., 1522); 
Divi Aurelii Augustini de musica dialogi (t., 
I536)í Oirectiones musicae (t., 1544). 

Felt Joseph Barlow, pastor a historik 
amer. ("> 1789 v massachusettském Salemu, 
t 1869). Konal rozsáhlé archtvální studie pro 
dějiny amerických kolonií angl., k nimž od- 



nášejí se: Annals of Salem, History of Ipswich^ 
Essex and Hamilton, Ecclesiastical history of 
New England a j.; ne bez významu jsou též 
statistické spisy: Historical account of Massa- 
chusets currency (1839 1 a CoUection of the 
American statistical association on Towns, po- 
pulation and iaxation (1847). 

Felterův sámek (vyobr. č. 1428.), známý 
od r. 1870, náleží mezi bezpečné zámky ame- 
rické novějších soustav. 
Náleží mezi bodcové zám- 
ky válcové, t. j. závor- 
ka 7 pohybuje se Čípkem c, 
výstředně zašroubovaným 
do základny válečku bez- 
pečného c. Aby tedy zá- 
mek se otevřel, třeba oto- 
čiti válečkem bezpečným 
a tím závorku ze záběru 
vytáhnouti. Váleček c ulo- 
žen jest v dutině válcové v, 
ke dveřím připevněné. Je-li 
zámek zavřen, vystupují 
přes mezeru mezi válcem 
vnitřním c a dutinou v 
z vnitřního válečku c ma- 
lá těliska ř, která tlačí péro 
r do vykrouženého žláb- 
ku b dutiny válcové v. Del- 
ší nožička těliska / sahá 
až na kraj asi 50 jemných 
destiček plechových K, jež jsou uloženy ve 
střední podélné dutině vnitřního, otočného 
válečku c. Tyto destičky K nahrazují stavítka 
obyčejných zámků, mají všechny středem 
stejně širokou i dlouhou rozporu i, ve středu 
můstkem přepaženou. StrČíme-li do těch roz- 
por bodcový klíč L, jehož šířka 5 srovnává 
se s délkou rozporu ťi, stlačí se stavítka K 
do takové polohy, by všechny zářezy na kraji 
jejich přivedeny byly do stejné výšky, ze které 
delší nožička těliska t, kdyŽ klíčem vnitřní 
váleček hledíme otočiti, do nich 
vpadne a váleček uvolní, tak že 
lze zámek otevříti. Tomu napo- 
máhá zakulacení hran těliska U 
Aby klíč (bodec) byl vždy stej- 
ně do zámku strčen, jest na krku 
poznamenán vrubem, který se 
nalézá při poloze bodce vždy 
nahoře; pak jest na jedné straně 
středního zářezu bodce L pro 
můstek vyvýšenina, s kterou 
shoduje se tvar rozpory staví- 
tek. Proti jiným bezpečným zá- 
mkům amer. neposkytuje F* z. 
žádné výhody, ač by theoreti- 
cky bezpečnost jeho měla býti 
veliká. Vř, 

Felton Cornelius Conway, spisovatel 
amer. (* 1807 ve West Newbury v Mass. — 
t 1862 v Pennsylvanii), vzdělal se na univ. 
harvardské, uČil pak klassickým jazykům 
v Harvardu a r. 1860 jmenován byl předsedou 
tamější university. R. 1853 — 54 cestoval po 
Evropě, hlavně Řecku. Činnost jeho byla 
mnohostranná; vynikalf jako filologjiterární 



86 



Feltre — Femoralis. 



déjepisec, kritik i řečník. V »North Amer. 
Reviewt a jinde uveřejnil řadu pojednání vě- 
novaných nejrflznčjším otázkám odborným 
a kulturním, sociálním i uměleckým. Z pře- 
četných jeho prací jest uvésti: kritické vydání 
Iliad}', poznámkami opatřené. Mračen Aristo- 
fanových, Isokratova Panrgrrika^ Aischylova 
Agamemnona, Niebelungů, Longfellowa m j. 
Také přednášky a populární čtení, ktenU 
v ústavě Lowellově a jinde konal, vyšla se- 
brána, rovněž jeho dojmy cestopisné. 

Feltre, hl. město distriktu v ital. prov. 
bellunské, při úpatí Alp Kadorských, na říčce 
Colmedě a pří Adrijské dráze železné, má 
krásnou kathedrálu, radnici, 9Porta Imperiále*, 
dílo to Pietra Lombarda, bohoslovecký se- 
minář, gymnasium, nemocnici, sirotčinec, za- 
stavárnu nejstarší v Evropě (z XV. stol.) a 
jest sídlem gener. vikáře kathedrální kapitoly 
a úřadA distriktních. Oby v. 3994 (1881, obec 
13.258) zabývá se průmyslem, hlavně přede- 
ním hedvábí, bílením vosku, železářstvím a 
mlynářstvím a provozuje značný obchod 
s hedvábím a vínem. F. jest staré město, 
které záhy stalo se sídlem biskupa, ale r. 1819 
spojeno biskupství zdejší s bellunským. Ve 
XIII. stol. bylo v držení Ezzelina, po jeho 
smrti pak vystřídaly se tu rody da Camino, 
della Scala, Carrara. Z F. pocházeli paedagog 
Vittorino Ramboldini da F. (f 1497) a knih- 
tiskař Pamíilo Castaldi, jemuž tu r. 1868 po 
staven pomník. Dle F. nazván Napoleonův 
ministr války Clarke vévodou z F. 

Felts Victor Timothée, lékař franc, 
byl r. 1860 ve Štrasburku povýšen na doktora 
lékařství a přesídlil se odtud po válce něm.- 
franc. do Nancy, kdež je professorem patho- 
logické anatomie a fysiologie na tamějSí uni- 
versitě. Vedle drobnějších prací o primární 
a sekundární amputaci, o fthise plicní, o dia- 
thesách a kachexiích, o infusoriích v krvi a 
infekčních nemocech, vydal též Étttdes clini- 
ques et expérimentales des embolies capillaires 
(Paříž, 1868) a De Vurémie expértmentale (t., 
1881, s Ritterem). St^, 

Felnka slula v XV. a XVI. stol. menší 
locf válečná pro službu pobřežní v moři Středo- 
zemním; také však lodi námořních loupež- 
níků. F-ky měly tvar galér, dva stěžně do 
předu poněkud nachýlené a dvě veliké latin- 
ské plachty. Při bezvětří b^ly plachty svi- 
nuty a chopeno se vesel, jichž f. měla po 
každém boku 12. Nyní nazývají se f-mi malé 
obchodní lodi. 

Felnpové, Pulupové neb Aiamatové, 
černošský kmen v jižní Senegambii, obývající 
v lesnaté krajině při řekách Gambii, Vintainu 
a Cacheu (Casamance). Jsou pleti černé, vlasfl 
vlnatých, silné stavby těla; rysy obličeje po- 
dobají se velmi Hindům. Povahy jsou zlo- 
myslné, pomstychtivé a bojovné. Pěstují něco 
rýže, drůbež a kozy a obchodují voskem a 
zlatým prachem, ale jinak stupeň jejich vzdě- 
lanosti jest velmi nízký. ŘeČí příbuzní jsou 
Sérům. Náboženství jsou pohanského, v no- 
vější době však počíná se u nich rozšiřovati 
též muhammedanismus. Nejdůležitějšími mí- 



sty v jejich území jsou Vintain a James. Viz 
Bérenger-Féraud, Les peuplades de la Séné- 
gambie (Paříž, 1879). 

Felvlncs l-ncj, město v torda-aranyošské 
župě v Sedmihradech, na MároŠi, s 1856 ob. 
(1890), z nichž jest 1630 Maďarů a 124 Ru- 
muni. Byv do r. 1876 hlavním městem župy 
aranyo&ské, je P. nyní sídlem okr. pol. úřadu a 
okr. sotida, má katoL a ev. fisrní kostel, poátii 
a stanici tratí Koloi-Predeal. Obyv. zabývá 
se hospodářstvím, dobytkářstvím, vinařstvím, 
rybolovem a drobnými živnostmi. ^^'v 

Felvlnosy [-ci] Gyorgy, spis. madf. Žil 
na konci XVII. stol. a vydal r. 1693 Školské 
drama Pluto és Jupiter a lékařský spis Sa* 
lernitana schola já egés^ségnek való megtar- 
tásdnak módjdról iroít kónyve (Kniha o za* 
chování zdraví. Kolos, 1693). Bbk, 

z Felzn Oolonové viz Colona z Pel z u. 

Féma {Fehme) viz Vestfálské soudy. 

Fembra« Femern, viz Fehmarn. 

Femina (lat.), žena. 

Femliilniim viz Rod (grammatický). 

FémloSi syn Terpiův, slul pěvec bohatýr* 
ských písní, od Zeva nadšením nadaný, jenž 
pěl ženichům v domě Odysseově, byv k tomu 
přinucen; proto Odysseus na prosbu Télema* 
chovu jeho života ušetřil. klk* 

Femme [faml, franc, žena. 

Femoralla (lat.), stehenní, nazývá se 
v anatomii tepna, Žíla, čiv a průchod. Tepna 
stehenní (arteria f. č. cruralis) jest pokra- 
čováním zevní žíly kyČelní, začíná se pod 
vazem tříselným, probíhá v přední Části stehna 
v trojhranu Scarpově kryta jsouc nejdříve 
povázkou širokou, pak svalem krejčovským* 
a končf se v průchodu Hunterově, přechá* 
zejíc v tepnu zákolenní (art, poplitea), Z vé« 
tví sluší jmenovati dolní tepnu pobřiSko* 
vou (a, epigastrica inferlor\ objímavoa 
tepnu kyčelní {a, circumflexa ilium)^ jež 
probíhá podél vazu tříselného a hřebene ky- 
čelného, drobné tepénky k mízním žlázám, 
tuku a kůži krajiny tříselné a ke kožním útva- 
rům zevních Částí rodidel i plodidel (ar/e- 
riae pudendae externae anteriores) a z p o d n f 
tepnu stehenní (ď. profunda femoris). Tato 
tepna vkládá se do hluboké štěrbiny mezi 
vzpřimovače a přitahovače stehna a svými 
větvemi {a. circumflexa femoris interna et 
exíerna, arteriae perforantes) opatřuje veškeré 
svalstvo vzpřimovačové, částečně i přitaho- 
vače a schylovaČe. Žíla stehenní (véna f. 
Č. cruralis) tvoři pokračování žíly zákolenní, 
provází stejnojmennou tepnu nejprve po její 
zadní straně, postupně však přechází na její 
vnitřní stranu a na téže straně tepny vstu- 
puje pod vazem tříselným do dutiny břišní, 
přecházejíc v zevní žílu kyčelní. Přítokové 
větve jsou dvojí; zpodní vycházejí hlavně ze 
svalstva a provázejí po dvou příslušné větve 
tepny stehenní, svrchní pak probíhají v pod- 
kožním vazivu, přicházejí hlavně zdola ze 
stehna {véna saphena major a spojka s konco- 
vou částí menší žíly růžové), pak z dolní čá- 
sti přední stěny břišní (v, epigastrica super^ 
flcialis) a z kožních útvarů zevních částí ro- 



Femur — Fenbyův zámek. 



87 



<^idel i plodí del (venae pudtndae exteniae ant,"^. 
Ústí vétSí žily rAžové nalézá se ve vejci té 
jamce (Jossa opalh). — Čiv stehenní (wer- 
vus f. č. cruralis) je hlavní čiv pletené be< 
děrní » prochází do stehna pod vazem třísel- 
ným v t. zv. svalovém oddílu {Jactma museu- 
lorum), jsa od cev stehenních oddělen pásko- 
vttým vazem {Ugamentum Hio-pnbicnm), roz- 
vétvuje se jednak ve vzpřimovačovém svalstvu 
stehna, pak v kfiži pfední krajiny stehenní 
(fi. cutaneus femoris ant.^ medius et int,), vnitřní 
části bérce a hřbetu chodidlového (n. saphe- 
ff fis major), — PrAchod stehenní (canalis 
f. č. cruralis) nazývá se úzká prostora po 
vnitřní straně žíly stehenní, jež pod vazem 
tříselným se začíná kroužkem stehenním {an- 
nulus f. čí cruralis) a končí se jamou vejci- 
tou. Stehenní kroužek je malá okrouhlá 
prostorka pod vazem tříselným v nejvnitrnější 
Části oddílu cévního {lacuna vasomm), stéží 
prostupná Špičce malíkové, jež ohraničena je 
se strany zevní žilou stehenní, shora vazem 
tříselným, po vnitřní straně vazem Gimber- 
natovým a zdola vazem Cooperovým. Tento 
otvor je se strany břišní uzavřen povázkou 
nitrobřiSnl, jež v těchto místech nazývá se 
septum crurale^ a pobřiŠnicí a tukem pod ní se 
nalézajícím, se strany stehenní pak velkou žlá- 
zou mízní (glandula Rosenmulleri)^ vedle níž 
vcházejí do dutiny břišní míznice tříselné« — 
Ježto tento stehenní kroužek a s ním celý 
prAchod stehenní jsou z veškerých částí pod 
vazem tříselným nejpodajnější, vytlačuje ně 
kdy obsah dutiny břišní v téchto místech po- 
břišnici do přední krajiny stehenní a utvoří 
tak po vnitřní straně žíly stehenní skutečný 
prfichod, jenž mAže obsahovati útroby břišní, 
hlavně kličky střeva tenkého, a tak utvoří kýlu 
stehenní. Sy{. 

Femur dat.), kosf stehenní, jest nej- 
delší kost lidského téla a tvoří osu stehna. 
Je kosf dlouhá, na které rozeznává se konec 
Dorni 8 kulatou hlavicí {caput feitioris), o niž 
opírá se kosf kyČelní, přenášejíc takto tíži 
trupu na končetinu dolní, dále krk (collum fe- 
moris), jenž spojuje se s tělem kosti stehenní 
v úhlu asi 120". Na těle kosti stehenní roze 
znává se silně vystupující chocholík větší 
{troehanter major), jenž tvoří základ tak zv. 
bokfl, dále chocholík menší {troehanter minor) 
pod krkem stehenním, hrana a Čára mezi- 
chocholíková (crista et linea intertrochanterica) 
a pak drsná Čára {Ivtea aspera femoris) pro 
úpon schylovačfi, vzpřimovačd a přitahovaČŮ 
stehna. Všechny tři plochy těla, jakož i obě 
přední hrany, jsou uhlazeny, ježto se po nich 
svalstvo stehenní toliko pošinuje. Dolní konec 
nabíhá ve dva kloubní hrboly (condylus femo- 
ris externus et intemus), jež stýkají se s ko- 
stí holenní a čeŠkou, jsouce od sebe oddě- 
leny zářezem mezihrbolovým, do kterého se 
upínají zkřížené vazy kolenní. Vnitřní hrbol 
je delší nežli zevní, tak že postaví-li se kosf 
stehenní dolním koncem na rovný podklad, 
stojí šikmo, sklánějíc se koncem horním na 
stranu zevní. Kosf stehenní, jako každá kosf 
dlouhá, je v tělovém oddílu dutá, a její stěny 



skládají se tu zpěvné hmoty kostní; mimo to 
je tělo kosti stehenní obloukovitě prohnuto 
vpřed, hlavice se spojuje s tělem prostředni- 
ctvím krku stehenního značně tupým úhlem, 
a kosf sama mimo střední oddíl tělový skládá 
se z velké řady jemných lístkA a trámečkfi 
kostních, jež v koncových částech jako pružná 
péra probíhají ve zvláštních obloucích, na- 
vzájem se podpírajíce, jak nejlépe je patrno 
na podélném průřezu celou kostí, tak že ná- 
raz těla při chůzi, skoku a pod. tímto pří- 
znivým zařízením velmi značnou měrou se 
oslabuje a mírníc Sr\, 

Fen nebo Fan, Fán, t. j. dílec, malá míra 
délková v Číně a Aonamu, '/,«, Čínské míry 
či a annamské míry thuok. V Číně kolísá f. 
mezi 3 a 4, v Annamu mezi 4 a 6^',; mm; též 
jedno malé závaží nazývá se f. ^viz Canda- 
rin). 

Fena, samice mysliveckého psa a lišky. 

Fenacetln, Q H, ( NHCO CH^ ) O Q //,, 
acetfenetidin, léčivý prostředek syntheti- 
cké luČby doby nejnovější. V lékařství upo- 
třebuje se ho hojně hlavně proti horečce, 
bolení polouhlaví (antipyreticum a antineural- 
gicum). Příprava: natrium-paranitrofeno po- 
mocí jodethylu promění se v aethylaether 
fenolu C^H,NO,OC^H^, kterýž pak redukcí' 
se mění v paraamidofenol C^H^NH^OC^H^, 
Vařením této sloučeniny s ledovou kyselinou 
octovou obdržíme f. Výroba děje se po to- 
várnicku. F. přichází do obchodu v bílých 
lesklých Slupičkách bez vůně a chuti; roz- 
pouští se snadno v líhu, těžko ve studené 
vodě; v zahřáté vodě a v glycerinu snadněji. 
Léčivo to nesmi se v lékárnách bez před- 
pisu lékaře vydati. Předpisuje se v dávkách 



0.1- X ÍT. 



Šnk. 



Fenanthren (chem.), uhlovodík z dehtu 
kamenouhelného, jehož složení jest C,^ H^^ 



I II K 



Jest isomerický s anthrace- 



nem, s nímž se objevuje v téŽe frakci deh- 
tové. Destičky nebo lupeny při 99" tající, při 
340^ těkající. Dosavadní význam fu jest pra- 
nepatrný; upravovali z něho nějaký čas kyse- 
linu Italovou; avšak uhlovodík ten má bu- 
doucnost, neb jest podkladem důležité řady 
alkaloidů opiových. Rn» 

Fenaroli Fedele, hud. skladatel školy 
neapolské {^' 1732 v Lancianu — f 1818 
v Neapoli>, odbyv studia hudební u prcslu- 
Icho Fr. Durantea, stal se učitelem zprvu při 
konservatoři 9Santa Maria di Loreto« a po 
té »della Pieta* v Neapoli. Jako skladatel od- 
chyluje se F. od rázu Školy neapolské tím, 
že po příkladě svého učitele přiklonil se ku 
vážnějšímu směru hudby chrámové. Přední 
zásluhy F-ovy však leŽí v činnosti jeho uči- 
telské, an odchoval řadu věhlasných žáků, 
mezi nimiž zvláště vynikl Nicola Zingarelli 
a Dom. Cimarosa. Str, 

Fenbs^ův sámek, jinak Adytic-Retai- 
ner, má dvě závorky, ze kterých však jen 
jediná hlavní zavírá, kdežto druhá zprostřed- 
kuje pouze spojení ústrojí bezpečnostních 



88 



Fenciblcs — Fénelon. 



s onou. Bezpečnostní zařízení spočívají v ně- 
kolika stavítkách, kteráž v mrtvé poloze pro- 
pouštějí kolík závorky hlavní a tím dovo- 
lují, by vnikala do západu nebo z něho vy- 
cházela. Do této mrtvé polohy přivádí se 
bradou, vypilovanou stupínkovitě nebo hřebe- 
novité v rdzných délkách podle hloubky zá- 
řezů stavítek a od klíče zcela oddělenou. 
Brada ta vkládá se do otvoru zámku v určitě 
vyznačené poloze a na ni přiléhá posuvný 
kolík, který má vytknutý, určený pohyb, vý- 
střední ku středu otvoru klíčového. Klíč má 
nepatrnou bradu, která slouží pouze torru, 
by se jí lépe otáčel vnitřní váleček zámku 
8 podélným otvorem pro uvedenou již samo- 
statnou bradu. Strčíme li klíč do středního 
otvoru, bradu do podélného otvoru a otá- 
Číme-li klíčem, tlačí posuvný kolík na pohyb- 
livou bradu a postrkuje ji ke stavítkflm, 
která se shodnými zářezy nazvednou do pří- 
slušné polohy, dovolujíce kolíku závorky vtla- 
čiti se do zářezu stavítek, a tím je vyproSťují 
z pojištěné polohy; teprve pak pflsobí posuvný 
kolík na druhou závorku a když brada vy- 
padne ze zámku do schránky, vnitř prostoru 
uzavíraného se nalézající, zámek se otevře. 
Bezpečnost zámku toho jest veliká; střelným 
prachem nelze zámek zničiti. Továrně vy- 
rábí zámek ten Whifíeld et Sons v Birmíng- 
hamě. Fenby sestavil několik zámkfi. Skoro 
u všech jeví se společná myšlénka, pohyb- 
livá to brada. Na př. u zámku, kterého velmi 
často v peněžných ústavech bývá upotřebeno, 
jest brada sice s klíčem spojena, ale pošinu- 
telna. PoSinutí pfisobí zvláštní trn, který 
vniká do otvoru pošinutelné brady, tak ji 
k stavítkfim tlačí, ty vpravuje do mrtvé po- 
lohy a závorku uvolňuje. Vir. 

Fenolbles [fensibisj, angl., obranné muž- 
stvo pobřežní. 

Fendl Petr, malíř a ryjec rak. {* 1796 ve 
Vídni — t 1842 t.), jmenován pro přesnost 
a pravdivost v napodobení r. 1818 kresličem 
a ryjcem cis. král. sbírky antik a mincí, ve 
kterémž oboru provedl mnohé zdařilé dílo. 
Zabýval se s úspěchem malbou genreovou. 

Fendrych) z něm. Fáhnrich, viz Prapor- 
čík a Praporečník. 

Fendftké údolí víz Otzské údolí. 

Feneky lišák pustinný (Qifiis Zerdo 
Skjóldebr.), nejmenší druh psA (rod Canis 
L.) z Čeledi Selem psovi tých (Canida). Útlé 
tělo jehp dorůstá jen d^lky 60—65 cm. Hlava 
v lících vyhlíží téměř jako liščí; veliké oči 
mají zřítelnici okrouhlou; boltce má lišák 
poměrně všech psú největší, zdélí hlavy, 
přímé a Široké. Štíhlé nožky majf tlapky 
i vezpod porostlé hustou srstí, z nfž jen lysá 
bříška pod prsty vyčnívají. Hebká, jako hed- 
vábná srs( má barvu nahoře na těle žlutavou, 
jako písek pouště, vezpod bílou. Nad okem 
jest skvrna bílá, před ním na čenichu pruh 
tmavší; vnitřní okraj boltce jest srstí bílou 
porostlý. Ocas jest u zadku a na konci černý, 
jinak má touž barvu jako tělo. F. obývá v pou- 
štích sev. Afriky, zejména všude po okrajích 
Sahary, ale také v oasách. Jest dravcem noč- 



ním; plíží se mezi pahorky písku za ptáky 
zvláště kúro vitými, lapá si i myŠi a tarbíký, 
ale také prý datlí požívá. Br. 

Fénelon ffénlóBj Francois de Salig- 
nac de la Mothe, franc. filosof, theolog a 
spis. (^ 1651 na zámku Fénelonu u Sarlatu — 
t 17 15 v Cambraii), byl vychován pečlivě 
v rodném zámku v duchu nábožensky vrou- 
cím, stal se knězem a byl mu svěřen (1678) 
dozor nad ústavem »Nových katoliček*, t. j. 
nově obrácených Hugenotek. R. 1686—87 
stál v čele missie, která měla obrátiti huge- 
notský kraj Saintonge. V obou těchto úkolech 
projevil F. nejen horlivost, ale i rozhodnost 
a tvrdou přísnost. Všemi cestami hleděl do- 
síci vlivuplnějšího postavení, zejm. zjednati 
si přízně Ludvíka XIV., až r. 1689 svěřil mu 
král vychování vnukA svých, vévody Bouř- 
gogneského a později i vévody Anjouského 
a z Berry; i podařilo prý se mu přeměniti 
povahu tvrdou a vášnivou vévody Bourgogne- 
ského v klidnou a rozvážnou, a to výlučně 
svým laskavým, ale neústupným vlivem. F. 
chtěl užívati výchovy jako politického pro- 
středku: chtélf pomocí a prostředkem budou- 
cího snad krále reorganisovati společnost a 
stát francouzský, a sic« ve směru podstatné 
aristokratickém. Tento veliký cíl, jehož se 
vzdal teprve tři léta před smrtí, zmařil se 
mu porážkou, jakou utrpěl v theologickém 
sporu o kvietismus, háje mystickou nauku 
paní de Guyon. Pouto, které jej vázalo k této 
exaltované ženě, by*o čistě intellektuelné; 
bylať mezi nimi duševní příbuznost. S po* 
Čátku učení této ženy pouze schvaloval, ale 
nevystupoval zjevně v její prospěch; teprve 
r. 1697 — dvě léta potom, kdy jmenován byl 
arcibiskupem v Cambraii — vystoupil otevřeně 
jako obhájce kvietismu. Za odpůrce postavil 
se Fovi Bossuet a krutě doráželi na sebe 
oba slavní theologové po dvě léta (1697 až 
1699) v polemikách stejně ostrých jako ob- 
jemných; zavíráť tato pře o kvietismus skoro 
12 svazků. Při učinil konec Innocenc XII. 
r. 1699, odsoudiv věty obsažené ve F-ové 
Explication des maximes des Saints jako 
bludné. Tato theologická porážka měla v zá- 
pětí i F-ovu politickou porážku: král odňal 
mu vychovatelský úřad a přerušil tak vliv, 
jejž mohl míti F. na utváření se politiky 
franc. Zároveň zakázal král všelikou obranu 
F-ova uvedeného spisu. F. se podrobil, poli- 
tického ideálu svého nepřestávaje se domá- 
hati neoblomnou prací. I ze svého arcibiskup- 
ského sídla působil mocně na vévodu Bouř- 
gogneského. Všecky naděje jeho ožily r. 17 11. 
kdy zemřel Dauphin; řada nastoupiti trůn 
byla na jeho vychovanci. Tu však r. 1712 
zemřel vévoda de Bourgogne, a naděje F-ovy 
zničeny na dobro. Zbývající tři léta života 
F-ova jsou vyplněna sny a meditacemi nábo- 
ženskými. 

Sebraná díla F-ova Tvyd. Lebelovo ve 22 sv. 
a 12 sv. listů F-ových vyd. Leclérem) lze 
rozvrhnouti ve tři skupiny: theologicko-filo* 
sofickou, mravoslovné vzdělávací a literární. 
Z theologicko-fílosofických spisů uvésti 



Fénelon. 



89 



jest kromě polemik za kvietismus a proti 
jansenismu spisy v podstatě kartesiánského 
rázu Traité de Vexistence et des attributs de 
Dieu (i. vyd. 171 2— 17 18); Lettres sur la meta- 
physique a Réfutation du systéme de Afalebranche 
sur la nátur e et la grdce (i. vyd. 1820). V prvém 
z nich F. jednak vykládá theodiceu Descar- 
tesovu, jednak ji rozSiřuje směrem nauky Ma- 
lebranchovy, pojfmaje jako on a priori nej- 
vyšší rozum obecný, božf, jehož my jsme 
účastni. V »Rčfutation€ ukázal sklon filosofie 
Malebranchovy k determinismu a pantheismu, 
proti nimž se ohrazuje. Problémem svobodné 
vůle zanáší se ve svých Lettres sur la pré- 
destination et la grdce, V obecném povědomí 
lidského rodu o ní, v subjektivní víře v ni 
vidi nejpodstatnější dúvod její skutečnosti. 
Obrací se v knize té také proti Malebranchovu 
principu, 2e Bůh je Činný jen vfliemi obec- 
nými (volontés générales), že prozřetelnost 
boží totiž jest jen obecná, zákonná, že Bůh 
neuděluje zvláštních milostí jednotlivcům. 
Jiné stanovisko zaujal však F. k této otázce 
v >Maximes des Saints* Tu pojímá totiž — 
po přikladu mystiků křesťanských — jako 
nejdokonalejší stav vyvolených duši nazí- 
ravý klid, ztrnulost a naprostou bezstarost* 
nost vfiie, která se obrátila sama proti sobě 
a zničila se v úplném stotožnění ss s Bohem. 
Zničení vůle ve prospěch naziravosti, kontem- 
pláce, je cílem vybraných duší. Duše taková 
nechce ničeho. Všecka její blaženost jest jen 
v nazírání Boha; ona nerozumuje, ona jen 
miluje samoúčelně ve spojení s Bohem Stav 
ten kontem platí vný či »unitivný«, stav sjedno- 
cení se, splynutí s Bohem, je stav svatosti a 
milosti. — Sedm svazků vydání Lebelova 
(10. — 16.) obsahuje boj F-ův s jansenis- 
mem, jímž tomuto zasadil rány smrtelné. 
Živost a břitkost satiry a ironie, pak bez- 
ohledná a někdy i soíistická argumentace vy- 
značuje tyto jeho polemiky. Mystik napadá 
tu racionalismus jansenistů v theologii, ale 
s ním pohříchu i opravdovost a přísnou, prin- 
cipům oddanou jejich mravouku. F-ova čin- 
nost v tomto směru nebyla blahodárná; ničila 
mravní opravdovost francouzského duchov- 
ního svědomí. Za to ovšem vynesla F-ovi 
zvláštní oblibu u svobodomyslných filosofů 
XVIII. věku. — Ze spisů mravouČně-vzdě- 
la vacích uvésti jest Traité de Védiication des 
filles, nárys výchovy dívčí, jak si jej F. před- 
stavoval, a sice srovnale s názory své doby 
nerozsáhle objemem a neprohloubeně obsa- 
hem. Cena jeho je složena v Četných mravo- 
ličných pozorováních a úsudcích autorových. 
Dále náleží sem sedm kázání F-ových, z nichž 
alespoň dvě {sermon pour la féie deV Epipha- 
nie a pour le sacre de VElecteur de Cologne) 
jsou kUssfcky dokonalé plody prosy řečni- 
cké. — Z literárních děl F-ových, z jeho 
Dialog ues des *\forts, Dialogues sur Véloquence, 
Fables, Lettre á 3/. Dacier sur les occupations 
de r Academie fran^aise a Télémaque, zůstala 
proslulá poslední dvě. V listé k Dacierovi, 
psaném r. I7i4« projednává celou řadu otázek, 
hlavně aesthetických, jazykových a histori- 



ckých, zejm. vykládá tu názory své o řečni- 
ctvf, poetice a veršovnictví franc, umění dra- 
matickém a dějepiseckém, o sporu mezi mo- 
derností a antikou atd. Télémaque, vydaný 
r. 1699 bez vědomí F-ova, nevěrně dle ruko- 
pisu (první authentické vydání je z r. 1717)1 
není posud; dosti vyjasněn ani svým účelem 
ani svým uměleckým pojetím. Kniha sleduje 
dle autora cíl paedagogický; má chovanci 
F-ovu, vévodě Bourgogneskému, před oČi 
předvésti ideální stav společnosti i mravů; 
Z hotového dovršeného obrazu dají se odvo- 
diti hravě a přirozeně nedostatky stavu sku- 
tečného a nutnost nápravy jeho. Vedle toho 
nalézáme však zde mnoho, co se sledovaným 
účelem nesnadno jest srovnati. Čistá obraz- 
nost nebo samoúčelná citlivost pronikla vedle 
toho do díla; jinde tendence satirická a po- 
litická nebyla, zdá se, autorovi cizí. Jisto je 
alespoň, že současníci cítili v »TélémaqueovÍ€ 
předem tón polemicky reformační a pod 
každou tváří knihy spatřovali portraity vrstev- 
níků, všude narážku na přítomný stav poli- 
tický a kulturní. Obraz utopické říše spra- 
vedlnosti a rovnosti musil se nutně zdáti 
vrstevníkům parodií říše Ludvíka XIV. 

F. byl duch v podstatě složitý, přizpů- 
sobující se snadno různým stavům. Duch 
jeho nese v sobě jisté stopy moderního dilet- 
tantismu. Znakem jeho je právě jistá sladká 
a prchavá plnost a mnohotvárnost, rozkošní- 
cké prožití a procítěni stavů cizích, vzácných 
a odlehlýchi Dílo F ovo stejně jako jeho sloh 
jeví rysy ty s dostatečnou určitostí: je mnoho- 
tvárné, obsahující stejně spekulaci metafysi- 
ckou jako bajky pro děti. Jeho práce nejsou 
uzavřeny nikdy v určitý a pevný typ nebo 
genre; naopak jako jsou rozběhlé do několika 
duševních říší, stejné kolísají mezi několika 
technickými způsoby. Důležitější pro psycho- 
logickou analysu F-ova ducha než jeho díla 
jsou jeho Četné listy; zde je teprve široká a 
obsáhlá činnost a zaujatost jeho ducha plné 
patrná. Zájem subjektivný, životopisný a psy- 
chologicky analytický je v nich živen způso- 
bem v XVII. věku neobvyklým. Listy Fovy 
nesou se většinou již snahou Čistě moderní: 
podati, vyložiti a rozebrati nitro píšícího. 
Výbor ze spisů Fových vydal Villemain 
Oeuvres choisies (1829, 6 sv.). Sebrané spisy 
(vyjma zapověd. Maximes des Saints) Gosslin 
a Caron a nejnověji uvedení již Lebel a Adr. 
Leclére. Z dějepisných prací o F-ovi a růz- 
ných k němu se vížících otázkách sluší uvésti 
práci Baussetovu (Histoire de F.) a doplňky 
Tabaraudovy (Suppl. aux Histoires de Bos- 
suet et de F., 1822), pak zvláště o otázce 
kvietismu a sporech s ním souvislých úvahy 
A. Bonnela (La controverse de Bossuet et 
de F. sur le Quiétísme, 1850), Griveaua (Ét. 
sur la condamnation du livre des Maximes 
des Saints, 1878), Guerriera (Mme Guyon, 
188 i) a Máttera (Le Quiétisme au temps de 
F., 1865). Ze studií kriticko-literárních jest 
uvésti tři úvahy Sainte-Beuvovy v Causeries 
du lundi (sv. II. a X.). Přehlednou mono- 
grafii o F. napsal Paul Janet do Hachettovy 



90 



Fener — Feniané. 



sbírky »Grands écrivains frang.*. — Do če- 
štiny přeloženy Příběhy Telemacha třikráte: 
Jos. JavArkem (Praha, 1796—97), J. L. Ziegle- 
rem (t., 1814—1815, znova I845) a J. Hulá- 
kovským (upravené vyd. pro četbu žákov- 
skou v »Bibl. stud. mládeže*, t., 1888). Traité 
de Téducution des filles, přel. K, Tippman- 
nem v Bibl. paed. 1889, vyftatek před tím 
r. 1887 ve » Vychovateli* (»Jak vStépovati 
v dětskou mysl první základy náboženské«\ 
Z »Traité de Texistence de dieu< upravil 
J. Ev. Eybl »Povrchní pohledy na přírodu* 
(Praha, 1881). šld, 

Fener viz Fanaríoté. 

Fenestella, vymřelý rod kruhoústých me- 
chovek mořských, velmi význačného tvaru. 
Trs měl podobu nálevky často značných roz- 
měrů, dolním koncem přirostlé, a skládal se 
z jemné síťoviny, kterou tvořily hlavní větve 
spojené mezi sebou krátkými příčkami. Jen 
hlavní větve měly buňky, a to ve 2 podélných 
řadách, které odděloval kýl. Rod ten zároveň 
s několika podrody, které ustanoveny na zá- 
kladě některých odlišných znakfl, jest oby- 
čejným zjevem v prvohorních usazeninách 
V českém silurském útvaru známe z vápencfi 
budňanského (e,) 7, koněpruského ř/J 13 a 
branického (g^) 2 druhy. Pa, 

Fenestra ovalie et rotnnda (lat.), okén- 
ko vejčité a okrouhlé, jsou dva otvory na 
mediální stěně dutiny bubínkové, jež jsou oil 
sebe odděleny předhořím {promoutoríum). — 
Okénko vejČité či sinové položeno je výSe, 
je obrysu elliptického nebo ledvinovitého a 
spojuje dutinu bubínkovou se síní vnitřního 
ucha. Ve stavu čerstvém uzavřeno je deskou 
třmínkovou, jejíž obvod souvisí s obvodeih 
okénka vejčitého zvláštní blankou. Okénko 
okrouhlé Či hlemýžďové nalézá se na dně zvlá- 
štní prohlubinky, tak že ze zevního zvuko- 
vodu nelze je viděti, a spojuje dutinu bubín- 
kovou s dutinou hlemýžďovou. Ve stavu čer- 
stvém uzavřeno je druhotnou blankou bubín- 
kovou (membrána tympam secundarid). Sr^, 

Fenestrata membrána (lat.) nazvána 
byla Heniem v jemnějších tepénkách vrstva 
pružných vláken, jež uloženy jsou pod endo- 
thelovými buňkami a tvoří pružné blány s hoj- 
nými otvory. V tepnách značnějších rozměrfl 
tvoří tato vrstva pružných vláken (elastica 
intimae) blanky mohutnější, v nichž pružná 
vlákna proplétají se hlavně směrem podél- 
ným. V žilách jsou tyto proděravělé blány 
daleko tenČf. Sr^. 

Feneetrelle (franc. Fénestrelles), opevněné 
místo v ital. prov. turinské, kraji pinerolském, 
v hořením údolí f, Clusone, 1154 m n. m., 
8 1238 ob. (1881). Jest to místo strategicky 
důležité a za vlády franc. po nějaký čas slou- 
žilo za státní vězení. Xavier de Maistre ve 
F. vězněný napsal tu známou Voyap^e autoitr 
de ma chambve, Obyv. mluví částečné ještě 
francouzsky. 

Fenffer: 1) F. Johann Perd., theologa 
spis. dánský (* 1805 v Christianshavnu — 
+ 1861 v Hoje-Taastrupu\ po obsáhlých stu- 
diích theologických (odnášejících se zejm. ke 



schismatu Nestorovu) stal se v Liunge pasto- 
rem, později v Hoje-Taatsrupu. Zvláštft hor- 
livé oddal se dějepisectví; uveřejnil r. 1843 
dobré dějiny poselství do Trankebaru {Den 
trankenbarske Afissions- Historie) a přičinil se 
o založeni Společnosti pro dějiny církevní 
(1848). Kromě toho jsou od něho sbírky žal- 
mů a kázání. Byl též mezi vydavateli žaltáře 
z r. 1850. 

2) F. Caři Emil, lékař a politik dánský 
(* 1814 v Kodani — f 1884 t.). Obsáhlá jeho 
studia v rodišti i v cizině, jmenovitě v Paříži* 
týkala se v prvé řadě chirurgie a lékařství 
interního, avšak též statistiky lékařské, sta- 
tistiky vůbec, národního hospodářství a finanč- 
nictví, jimiž F. velmi horlivě se zabýval. 
Vrátiv se do Kodaně, habilitoval se na základě 
spisu Quid faciant aetas annique tempus ad 
freguentiam et diuturnitatem morborum hominis 
adulti? a byl r. 1842 povýšen na doktora lé- 
kařství na základě spisu De e%ysipelate am- 
bulante. Převzav r. 1843 nově zřízený lektorát 
pathologické anatomie a experim. pathologie, 
zahájil svými spisy a výtečnými přednáškami 
nové období pathologické anatomie a fysto- 
logie na universitě kodaňské. Podobným způ- 
sobem zvelebil též vyučování klinické, pře- 
vzav jako vrchní medicu? řízení a přednášky 
na zvláštním oddělení nemocnice Bedřichovy* 
kdež shromáždil kolem sebe záhy řadu na- 
daných žáků, jejichž práce vyznamenávají se 
přísným duchem přírodovědeckého badání. 
Tuto skvělou a zdárnou dráhu klinickou opu- 
stil však již r. 1859, stav se ministrem financí, 
a od té doby věnoval hlavní síly své záleži- 
tostem veřejným. I v těchto nových působ- 
nostech byl literárné činným i jako lékař a 
užíval vydatným způsobem vlivu svého na 
rozvoj zdravotnictví dánského, jmenovitě když 
se stal Členem královského sboru zdravotního, 
ředitelem kodaňské Školy zvěrolékařské, purk- 
mistrem kodaňským a tím i přednostou ne- 
mocnic městských. Četné i cenné články jeho 
vyšly veskrze v dánštině a týkají se stati- 
stiky úmrtí, epidemií chřipky, ozev srdečních, 
kvašení, hniloby, nákazy atd.; mimo to vydal 
též zvláštní příspěvek k osvětlení therapeuti- 
ckéh(» proudu novější doby. 5i*^. 

3) F. Ludvig Peter, stavitel dánský 
(* 1833 v Slotsbjaerby), architekt města Ko- 
daně. Ze staveb jeho vyniká bursa (1877— 82). 
kostel sv. lana (1876—78), sv. Matouše ^1886 
až 1887). V Berlíně roku 1886 uveřejnil dílo 
o dórské polychromii. 

Fenff-ini [fung-Sui], čínské = vítr a 
voda. Viz Čína str. 711, si. i. 

Feniané Cangl. Femans ze saroir. fiaun)^ 
jméno krajní frakce národní strany irské, 
jež snaží se násilné odloučiti Irsko od Anglie. 
Prvními f-ny byli Irčané, kteří r. 1848 vy- 
stěhovali se do Ameriky. Zde organisovali se 
poprvé f. účinněji; odtud přispívali podporou 
činnou i peněžní svým soudruhům v Anglii. 
Zakladateli a prvními organisátory tohoto 
spolčení byli v Americe John 0*Mahonay a 
v Irsku James Stephens, původně také ame- 
rický uprchlík, který vrátiv se do Irska sdru- 



Fénicie — Fenik. 



91 



žil se se předákem místního společenstva Je- 
remiáSem 0*Donovanem (Rossou). Snahou je- 
jich bylo organisovati spolek v hmbstvtch 
jihovych., který by mohl úspéiné podniknouti 
vzpouru proti vládě anglické. Ačkoliv spiknuti 
bylo prozrazeno a vQdcové odsouzeni, rostla 
agitace l-nQ americkoirských neustále, živena 
jsouc nespokojeností lidu. Zejména severo- 
americká válka spolková utužila jejich hnutí, 
hlavně tím, že členové spolku, bojujíce po boku 
státfl severních, vycvičili se ve válečnictví. 
Kdyžr. 1861 přivezena byla do Dublina mrtvola 
jednoho z vyhnancfi, Bellewa Mac Manusa, 
pohřbena za ohromného účastenství 100.000 
lidí nakloněných f-nflm. R. 1863 konala strana 
první veliký kon;:ress v Chicagu a téhož roku 
založen jejf orgán TJielrish Pcople. R. 1865 Čítal 
fenianísm jen v irských plucích v Irsku leží- 
cích více než 15.000 stoupenců. Téhož roku 
vraceli se řady irských důstojníků z ameri- 
cké války do vlasti i nepokrytě hlásáno, že 
propukne povstání. Ale vláda angl. překazila 
je 15. září 18Č5, dala obsaditi místnosti »Irish 
Peopleuc a zatkla vůdce O^Donovana Rossu, 
0*Learyho, Lubyho a Stephensa. Tím horli- 
věji pracováno v Americe; avšak bdělostí angl 
vlády nedošlo přece r. 1866 k obecnému po- 
vstání irskému. Byly jen vzpoury místní a 
útoky na jednotlivé osoby. Tak podniknut 
útok podkopem na vězení v Clerkenwellu, 
kde byl uvězněn jeden z vůdců fenianských, 
generál Burke, při čemž 12 osob bylo usmr- 
ceno a 120 poraněno. V pros. 1867 byl po- 
praven přední původce útoku tohoto, Barrett,a 
krátce před tím zatčeni dva jiní vůdcové fe- 
nianští, Kelly a Deasy, v Manchestru. Na vŮz 
pak, v němž vezeni byli do vězení salford- 
ského, podniknut útok 30 f-nů, při Čemž zabit 
policista. Z 30 útočníků bylo pak 5 odsouzeno 
k smrti a 3 skutečně oběšeni v Salfordu. Tato 
trojnásobná poprava »mučenníků manchester- 
ských« rozčilila mysli lidu a přivedla prý do 
národní strapy irské pozdějšího vůdce jejího 
Parnella. Ale k obecné bouři nedošlo, poně- 
vadž prostředky fnů nestačily k takovému 
velikému podniku. Menší podniky pokořila 
pak vždycky vláda anglická kruté. V nejno- 
vější době dostalo se svazku f-nů posily rádi 
kalnějším obratem v politice ligy home-ruli- 
stů pod Parnellem a založením zemské ligy 
Davittem. Nová organisace spolčení prove- 
dena r. 1880 v Irsku a Anglii. Spolek řízen 
centralisticky nejvyšší radou (Supreme Coun- 
cit) v Londýně. V li.st. 1881 z podnětu této 
rady zřídila se v Dublině společnost 'nepře- 
možitelných* (ínviíícibles), která přímo vra- 
ždcu chtěla se domáhati politických práv ná- 
roda irského. Zavraždění Cavendishe, prvního 
tajemníka irského, a Burkea, podtajemníka, 
6. května 1882 bylo dílem této společnosti. 
Ačkoliv zradou jednoho ze spiklenců pacha- 
telé byli chyceni a členové společenstva ne- 
obyčejně kruté vládou pronásledováni, po- 
trvala společnost v pevné organisaci a dosti 
tuhé kázni pod řízením 0'Donovana Rossy 
z Ameriky a podnikala dále různé útoky pod- 
kopové dynamitem a jinými třaskavinami na 



různé veřejné budovy, zejména londýnské. Ale 
k větším útokům nebo hromadnějšímu krve- 
prolití společnost se jednak neodvážila, jednak 
několik pokusů bylo pravidelně v zárodku 
udušeno. Poněvadž organisace spolků fenian- 
ských řízena byla z Ameriky a odtamtud do- 
stávalo se angl. spolku největší podpory, uza- 
vřena 25. čna x886 přičiněním angl. diplo- 
macie mezi Anglií a Spoj. Obcemi sev.-amer. 
smlouva o vydávání individui z fenianismu 
pronásledovaných. V nejnovější době, kdy 
národ irský chce se domáhati práv svých ce- 
stami zákonnými, ztratil fenianísm svůj ně- 
kdejší význam a půdu v lidu. — Srv. Ruther- 
fořt, Secret history of the Fenian conspiracy 
(Londýn, 1877, 2 sv,). 

Fénlele viz Foinikie. 

Fénický ohefi viz Foinický oheň. 

Fenik (/yiř««iV> penny ^ peníz) vyskytuje 
se v němec, mincovnictví ve dvojím smyslu, 
buď jako váha nebo mince. Při vážení zlata 
a stříbra rozdělovala se totiž hřivna na 16 
lotu po 4 kventlících a kventlík vážil 4 fy 
nebo 8 haléřů, tak že lot = 16 f ům na v á h u. 
Jako mince, zejména v XIV. stol., říkalo se 
v císařství římsko německém staršímu denáru 
f. ; avšak i mince hrubší, jako na př. pražské 
groše, ano í tolary nazývány v tehdejších li- 
stinách groi\€ pfenninge a rovněž i dukáty 
guldene pf. Teprve v době pozdější (asi ve 
stol. XVI.), když pojmenování »groS, tolar, 
zlatý, dukáte stalo se obecně běžným, zů- 
stalo jméno f. pouze minci drobné. Fy, 
v nichž bylo asi 20% čistého stříbra, nazý- 
vány bílé {Weisspfennige); avšak i f-ům 
s menší přísadou stříbra říkalo se rovněž bílé, 
když totiž vedle nich vybíjeny jiné, v nichž 
bylo čistého stříbra sotva 8®', a které tedy 
zasloužily si jména f-y černé. Tyto poslední 
raženy byly ve velikém množství v arcivé- 
vodství Rakouském za císaře Bedřicha IV. 
(v 1. 1457— -60) a byly tak špatné, že držely 
v jakosti pouze půl lotu stříbra (^0*032 čili 
asi 3''o) Říkali jim tehda přezdívkou Schin- 
derlinge, poněvadž lid byl jimi nemilosrdně 
odírán. V tehdejších politických bězích za 
krále Jiřího z Poděbrad dostaly se též do 
Čech a 9Staří letopisovéc (díl III.) zazname- 
nali k r. 1459. ^^ ^y^ »veliký zádav« v Če- 
chách mezi lidmi obecnými o ty peníze ně- 
mecké černé, jichž tak mnoho nanesli do 
Čech z Rakous, a nežli je odtud vypleli, že 
se stala škoda veliká ano nenabytná. — Pro 
nás v XIV. a XV. stol. důležitý jsou fy ze- 
jména míšenskéa braniborské, poněvadž 
se přirovnávaly ke grošům pražským (v. t.). 
Počátek fů míšeňských klade se do pano- 
vání Bedřicha III. Přísného (1349- 81 \ který 
vládl spolu se svým bratrem Baltasarem 
("I- 1406). Byly jednostranné se lvem míšeň- 
ským a udržely se déle 100 let. Vedle nich 
za kurfiršta Arnošta (1464-86) vybíjeny fy 
též dvoustranné s přílbou saskou a s přílbou 
durynskou, pak jednostranné s rozpůleným 
štítem, v jehož pravém poli byl lev a v levém 
landsberská břevna. Za jeho nástupce kur- 
firšta Fridricha III. Moudrého a bratra Jana 



92 



Fénix — Fenton. 



bylo r. 1490 nařízeno, aby se za pražský groS 
dávalo 9'/, dobrých míš. f O, dobrý míS. groš 
aby šel za 9 Českých bílých peněz a 3 bílé 
peníze za 4 míS. f-y. Tyto f-y jsou jedno- 
stranné, majíce dva meČe křížem a vedle 
nich landsberská břevna. Všechny druhy uve- 
dených míš. ffl vyskytují se v našich nále- 
zech mincí. — V Branib ořech již před 
Karlem IV. a dlouho po něm počítalo se 6 
taméjSích f-ů za pražský groS. — V násl. sto- 
letích, nechť se jakkoli mincovní jednice roz- 
ličných těch německých zemí a zemiček od 
sebe různily, na f-y počítáno všude, ovšem 
zde tak, onde jinak. A když konečné r. 1857 
zaražena mincovní jednota v severních a již- 
ních zemích německých spolu s císařstvím 
Rakouským, držel spolkový tolar severončm. 
v Prusku 30 grošů po 12 f«icích, v Sasku 
však po 10 dobrých ficích, a jihoněmecký 
zlatník dělil se na 60 krejc. po 4 f-icfch; 
v cis. Rakouském zůstalo při krejcařfch a je- 
jich dílech. F-y pruské, saské a jíhoněmecké 
nebyly ovšem téže hodnoty. Od i. led. 1875 
zavedena v cis. Německém zlatá měna; jed- 
nicí jest marka po 100 ficích. Vedle těchto 
f-ů německých zůstaly na ten Čas v celé 
Evropě ještě pouze v Dánsku, kde rigsdaler = 
6 markám po 16 Šilincích a šiling^ 5 f-ům, 
ovšem jiným nežli německým. Sm. 

Fénlz viz Foinix. 

z Fenlzfeldn viz Banno zFenixfeldu 
a Ennius Šimon z Fenixfeldu. 

Fenlaiid viz Fens. 

Fenu George Manville, spis. angl 
{* 1831 v Londýně), obrátil se po pečlivém 
vzdělání k novinářství, pracuje zejména do 
»Cassers Magazíne* a do ^Once a Week«, 
v nichž setrval jako redaktor do r. 1866. Po 
té oddav se téměř zcela činnosti romano- 
pisecké, napsal veliký počet románů, z nichž 
nejsvěžejší jsou intimní rodinná dramata nebo 
idylly čerpané z angl. života kněžského; nej- 
známější Eirs childven (1882). Romány jeho 
jsou Četbou poutavou, svěží a jímavou, jazyk 
jejich je plynný a přirozený. Uvádíme z nich 
ještě: Middy and ensign (1883); The rosery 
folk ( 1884) ; The master ofthe ceremonies (1886); 
This man's wife (1887). 

Fenner % Fennebtrka Daniel, svob. 
pán (* 1820 v Tridentě — f ^863 v Bre- 
gcnzi), důstojník rakouský, jenŽ r. 1843 byl 
propuštěn i mustl po uveřejnění spisku -. 
Oesterreich und seine Armee (1847), ve kte- 
rém napadl rakouskou správu vojenskou, ode- 
brati se z Rakouska; vrátil se však r. 1848 
do Vídně a stal se pobočníkem Messenhau- 
serovým. Po vítězství Windischgraetzově po- 
dařilo se mu uniknouti do Palce, kde jmeno> 
ván byl vrchním velitelem povstaleckých 
sborů r. 1849; avšak postavení toho po ne- 
zdařeném útoku na Landavu se vzdal, a b3'v 
ze Švýcar vj^pověděn, odebral se do Ameriky, 
odkud mu r. 1861 byl povolen návrat do 
Evrop3'. O výstředním duchu jeho podávají 
nejlepší důkaz jeho písně Galgenlieder (Bin- 
gen, 1848). Napsal: Geschichte der October. 
taee (Lipsko, 1849); Zur Geschichte der rhein- 



pfdliischen Revolution und des badischen Auf- 
siandes (Curich, 1850). 

Fenny-Stratfořd, město buckinghamské- 
ho hrabství v Anglii, stanice několika drah a 
velkého spojovacího kanálu; má velké želez- 
niční továrny, dále cihelny, výrobu krajek, 
slaměného pleteného zboží a na 30.000 ob. 
(1891). 

Fenolftaleln (chem.), Ci//,.C(Q//, . O//), 

.CO. O, 
jest prášek bílý, jenž rozpouští se v líhu. Roz- 
tok jest bezbarvý, kapkou žíraviny zčervená 
intensivně, barva mizí přidáním kapky kyse- 
liny. Z té změny barvy roztoku soudíme, na- 
chází-li se žíravina nebo kyselina v přebytku, 
a používáme f. v odměrné analyse. Rn, 

Fenoloslrová kyselina viz Sírové ky- 
seliny sdružené. 

Fenoly (chem.) jsou pravé alkoholy řady 
aromatické. Některé f. jsou v dehtu kameno- 
uhelném, největší jich čásf jest však v dehtu 
dřevném, zejména v dehtu bukovém; také ve 
zvířectvu a v bylinstvu se objevují. Ač jsou 
f. hmoty organismu škodlivé, vznikají přece 
životnými processy organismu. Největší čásf 
f-lů připravujeme uměle, tavíce suifonové 
sloučeniny s natronem neb draslem žíravým: 
C^H,.SO.Na + NaOH=C^H^.OH-{-SO^Na,. 
Máme též jiné vhodné methody Podle počtu 
skupin (OH) na jádru benzolovém (C,) tří- 
díme f. v jedno-, dvoj- až šestimocné: C^H^ 
(OH) kyselina karbolová, QZ/JO.V), re- 
sorcin, QHf(OH)^ pyrogalol a t.d. Továrně 
vyrábíme f. k desinfekci, antisepsi, za úče- 
lem fabrikace barviv, preparátů fotografických. 
Nitrované f. jsou znamenité látky explosivné 
(kys. pikrová). S f. velmi blízcí příbuzní 
jsou cukry: kvere i t, seni t, in ošit. F. jsou 
východisky ku mnohým, překrásným synthe- 
sám chemickým; z obyčejného f-lu děláme 
kyselinu salicylovou a j. Fenol obyč. viz 
Karbolová kyselina. Rn, 

Fens (močály), též Fenlahd, bažinatá 
rovina vých. Anglie na pomoří Washského 
zálivu, zabírá přes 3000 hvť* úrodné půdy pro- 
stoupené četnými kanály a chráněné před 
povodněmi okolních řek mohutnými hrázemi. 
Největší ze staveb těch dal v XVII. stol. pro- 
vésti earl Bedfordský, po němž také čásf této 
roviny sluje Bedford Level (v, t.). Pod 
naplavenou blinou povrchu nalézá se skoro 
všude raSelina se zbytky vymřelých zvířat. 
U Peterboroughu, města 45 km od moře vzdá- 
leného, nalezeny zbytky ústřic, důkaz to, že 
v této části Anglie moře ustupuje. Jiná důležitá 
města roviny jsou: Ely, March, Whittlesea, 
Spalding a Boston. Srv. Miller a Sketchley. 
The tens Past and Present (Wisbeach, 1878). 

Fen-inl viz Ve i ho. 

Fenton ffantuh', franc: i. u tesařů špalek, 
z kterého se sekají dřevěné hřebíky; 2. ko- 
tevní železa Čili kleště v komínech nebo ve 
zdech, jimiž se má zabezpečiti stabilní poloha 
visutých Částí. Fka, 

Fenton [-tni, město stafFordského hrabství 
j v Anglii, poblíž města Stoke-upon-Trent, má 



Fcnton — Feodor. 



93 



V3^obu porculánového i fayancovčho zboží, 
strojírny a 16.998 ob. (189 1). 

Fenton [-tn] Elijah, básník angl. C^ 1683 
ve Sheltonu — f I730)» studoval bohosloví; 
ale že odepíral přísahy panující vrchnosti 
královské, nedostalo se mu žádné praebendy. 
Byl dAvérným přítelem Popea, jenž do své 
Odyssee přijal F-Av překlad i., 4., 19. a 20. 
knihy. P-ovy vlastní básně nevynikají; cenná 
jsou vSak jeho vydání básni Miltonoyých (1727) 
8 výborným životopisem a dél Edm. Wal 
lera s poznámkami (1729). R. 1793 vydány 
v Londýne F-ovy spisy souborné. 

Fenas Qsit, faenus, foenus) znamená ve sta 
rém právu římském zápůjčku úročitelnou per 
aes et librám (viz Nexům) poskytnutou, na 
rozdíl od mutuum, kterýmžto výrazem byla 
pQvodné označována pouze bezforemná a ne* 
úročitelná zápfljčka. Podle zákona XII tabulí 
nesmél úrok zajeden rok přesahovati %, ka- 
pitálu (f. unctarium). Později byla tato maxi 
mální sazba úroková snížena na polovici f. 
seminttciaríum), až konečně byl zapověděn 
každý úrok. — F. nauticum neboli pectntia 
traiecticia jest zápfijčka s úmluvou, že věřitel 
má býti oprávněn žádati vrácení zapAjčené 
sumy jen tenkráte, když buď loď se zapůjče- 
nou sumou nebo se zbožím za ni koupeným 
se dostane šťastně na určené místo. Při této 
zápAjčce mohly pro dobu plavby vymíněny 
býti úroky nad zákonnou sazbu úrokovou ve 
výSi libovolné. Podle předpisu Justiniánova 
byly tu dovoleny úroky nejvýSe i27o» ^ ^^^' 
to omezení pokládá se vSaíc za to, že pro 
obecné právo neplatí. Hý. 

Fenwlok [fenuikj Samuel byl Činným 
při různých nemocnicích londýnských a pak 
jako professor pathologické anatomie na new 
castelské Škole lékařské. Napsal řadu pojed- 
náni a několik příručných knih lékařských, 
kteréž také dočkaly se častějších vydání, jako 
The studenti guide to medical diagnosis (iSSo 
5. vyd.); Outlines of med. treatment (2. vyd. 
1880); Átrophy of the stomach (Lond., i88o\ 
Fenyéryf-ftérijGyulav.ZádorGyórgy. 
Fényes |féně§] Elek (Alexius), zeměpi- 
sec a statistik maď. (* 1807 v Csókaji bihar- 
ské župy — t 1876 v Nové Pešti). Studoval 
v Debrecíné, Velkém Varadíně a PreSpurku, 
stal se r. 1829 advokátem a 1830 deputova 
ným na sněm prešpurský. Po skončení to- 
hoto sněmu věnoval se hlavně studiím země- 
pisným zemí uherských, za kterým účelem 
několik roků po nich cestoval. R. 1836 usa- 
dil se trvale v Pešti, kde stal se ředitelem 
spolku průmyslového a referentem hospodář- 
ské společnosti. Prvním jeho větším dílem 
bylo: Magyarorsyignak s a ho\\á kapcsolt 
tartományoknak mostanidltapotja statistikai 
s geographiai tekintetben (Nynější stav Uher 
a k nim připojených zemí v ohledu statisti- 
ckém a zeměpisném, PeSf, 1839—40, 6 sv.), 
dík>, které ne právem druží k nejlepším spi- 
sům tohoto oboru v literatuře evropské a které 
akademie maď. vyznamenala cenou dvou set 
dukátů. Z dalších děl jeho uvádíme Magyar* 
or$\dg staiistikdja (t., 1842—43, 3 sv.), Kč- 



\6nséges ké\i s iskolai atlas (VSeob. příruční 
a Školní atlas, t., 1845), v Uhrách posud velmi 
rozšířený. R. 1848 stal sej>ředno8tou statisti- 
cké sekce v uherském mmisterstvé vnitra a 
sebral během let obrovský materiál k země- 
pisnému slovníku. Některá z děl jeho byla 
též do němčiny přeložena. Bbk. 

Fenyld viz Foeniculum. 

Fenylhydraiin, Q H, A//. NH,, jest zá- 
sada, kterou vyrábějí v továrnách k fabrikaci 
barviv, antipyrinu a pro laboratoria theoreti- 
cká. Taje při 23* C, vře při 233'; slučuje se 
8 cukry, tvoře velmi charakteristické slouče- 
niny, podle nichž cukry poznáváme (viz Fi- 
scherovo re agens). Rn, 

Fensl Eduard, botanik rak. {* 1808 
v Krumnussbaumu v D. Rak. — f 1879 ve 
Vídni^, studoval ve Vídni lékařství jsa žákem 
Jacquinovým, stal se jeho assistentem, později 
adjunktem a kustodem dvorního přír. kabinetu 
a po smrti Endlicherově prof. botaniky na uni- 
versitě vídeňské a ředitelem botan. zahrady,, 
kterouž značně zvelebil. Byl spolupracovní- 
kem některých děl Endlicherových, v Lede- 
bourově díle Flora Rossica spracoval některé 
rody a druhy, k Russeggerovu cestopisu při- 
pojil popis nových rostlin JHustrationes et 
descriptiones plantarum novarum Syriae et 
Tauri occidentalis (Stutg., 1843); vydal illustr. 
rostlinopis Illustrirte Botanik oder Naturge- 
schichte des Pflan\enreiches (PeSf, 1857); řadu 
prací ze soustavné botaniky uveřejnil v An- 
nalech vid. musea, akademie vid., botanické 
společnosti v Řezně a ve 9Floře« a společné 
s Grafem vydal Wulfenovo dílo »Flora no- 
rica phanerogama«. 

Feo- v ruštině zastupuje řecké Theo-, jako 
Feodor = Theodor a pod. 

Feo Francesco, hud. skladatel, z nej- 
proslulejších mistrů starší školy neapolské 
(* 1699 v Neapoli — f J*k se zdá 1852 t.). 
Učiteli jeho byli Domenico Gizzi, věhlasný 
učitel zpěvu v Neapoli, a Ottavio Pitoni, ne- 
méně vážený skladatel přísné školy římské. 
R. 1740 stal se nástupcem Gizziovým jako 
ředitel pěvecké školy jím založené. F. vy- 
nikl stejnou měrou jako učitel zpěvu i jako 
skladatel, a tu opět na poli hudby církevní 
i dramatické. Ze mSí světoznámá jest lohlasá 
mše s orchestrem, mistrný výtvor umění kon- 
trapunktického i instrumentačního; z oper 
nejoblíbenější byla Jpermestra, vynikající jak 
půvabnou melodikou, tak neobyčejně šťast- 
ným výrazem hudebním. Str. 

Feodálni, t. j. feudální. 

Feodor nebo Fedor (Theodor), jméno 
některých carů ruských: 1) F. Ivanovic 
(* ^557 — t 1598). syn Ivana IV. Hrozného, 
nastoupil po otci svém ř. 1584; ale jsa du- 
ševně nevyspělý, mus'1 ponechati správu říše 
zvláštnímu vladaři, nejprve Nikitovi Romano- 
viČi a od r. 15S6 Borisů Godunovi. Za něho 
upevněno jest panství ruské v Sibiři, získána 
Kachecie na Kavkaze (r. 1586), zřízen v sou- 
hlase s duchovenstvem samostatný patriar- 
chát ruský (1589), ale poměry lidu selského 
jsou zhoršeny; neb sedláci vázáni jsou ke své 



94 



Feodor — Feodosija. 



zemi a nesměli svobodné stěhovati se na 
jiné státky. Zemřel bezdětek, jsa posledním 
členem rodu Rurikova. — 2) F. II. (* 1589 — 
f 1605), syn Borisa Godunova, byl po téhož 
náhlé smrtí dne 14. dubna 1605 prohlášen 
v Moskvě carem; po zradě Basmanova a 
když knize Sujský veřejné potvrdil, že zabit 
byl v Ugliči popův syn a ne Dimitr Ivano- 
vic, zmocnil se lid Kremlu, sesadil Fa, kte- 
rýž odveden byl do domu Godunových, kde 
dne 19. Června 1605 byl zabit. — 3) F. III. 
Alexijevič (1676 — 1682), syn Alexeje z prv- 
nfho manželství, nastoupil r 1676 jsa i4letj^ 
na trCin za poručnické vlády Jazygova a Li- 
chačeva. Za jeho panování zavedeno bylo 
r. 1682 nové zřízení vojenské, spáleny raz- 
rjadné knihy a zařízena akademie v Moskvě 
k výchově úředníků státních. 

Feodor Ivanovic, malíř ruský {* kol 
1765 na rusko^čínské hranici — f 1832 v Karls- 
ruhe), byt rodem Kalmyk a upadl r. 1770 
do ruského zajetí, načež chován při dvoře 
Kateřiny II., která dala jej pokřtíti a věnovala 
jej Amalii, dědič, princezně bádenské. V ma- 
lířství vzdělal se u Mellinga a Beckera a vzdě- 
lání dovršil v Římě, kde pobyl 7 let, načež 
provázel lorda Elgina po Řecku a v Londýně 
připravoval rytiny kjeho dílu o řeckých pa- 
mátkách. Později vrátil se do Karlsruhe a stal 
se dvorním malířem. Hlavní jeho prací jsou 
obrazy ze života Ježíšova, malované bílou a 
čei nou barvou v protest chrámě v Karlsruhe, 
které dokonal prof. Zeli. Z náboženských 
obrazů jeho sluší se ještě uvésti V\knseni 
Krista (1820) a rytinu Snéti 5 křife dle Da- 
niela z Volterry. Znaje výborně antiku, pra- 
coval též v tomto oboru, a pochází od něho 
několik výjevů z antického života. 

Feodorit, od r. 160S arcibiskup rjazai^ský 
a muromský (f 1619); byl r. 1613 zvolen od 
duchovenstva ruského za prvního posla k nově 
zvolenému careviči Michajilu Fedoroviči Ro- 
manovu a k jeho matce abatyši Marfě Joa- 
novně. Když mladý careviČ zdráhal se při- 
jmouti nabízenou mu korunu, podařilo se vý- 
mluvnosti Fově nakloniti jej k tomu. Tím 
uveden na stolec ruský panující dosud rod 
Romanových. 

FeodoslJ: 1) F., igumen kláštera kijevo- 
pečerského (* 1074^ požíval úcty a důvěry 
velkoknížete Izjaslava a pro svůj ctnostný 
život prohlášen za svatého. Z jeho spisů, po 
většině rázu církevního a poučného, uvádějí 
se hlavně Vprašaňje I\iaslcivle; Slovo o věrě 
latinsko] i varja*skoi\ Slovo o pjanstvě a j. 
Vydány byly v >Histor. Christomatiic Busla- 
jeva a j. památkách. (Srv. Uč. záp. 2. odd. 
petrohr. akad., II., 215.) 

2) F. Byvalcev, archimandrita v Čudov- 
ském klášteře v Moskvě, byl arcibiskupem 
rostovským a od r. 146 1 metropolitou vší 
Rusi. Získal si zásluhu zvláště o přísnou ká- 
zeň v ruském duchovenstvu; když však pro 
svoji přísnost vzbudil proti sobě nevoli, vzdal 
se svých hodností a uchýlil se opět do kláštera. 

3) F., rozkolník ruský, zakladatel sekty 
Fedosějevců (v. t.). 



4) F. Janovsktj, arcibiskup novgoroď 
ský a duchovní rádce Petra Vel. (f 1726); 
pocházeje z polské šlechty, vstoupil do klá- 
štera a stal se archimandritou Chutynského 
kláštera u Novgorodu. Zde za častých návštěv 
Petra Vel. dovedl získati jeho přízeň, tak že 
car záhy povolal jej ke dvoru, načež F. stal 
se archimandritou Něvského kláštera v Petro- 
hradě, pak arcibiskupem a spolu s Feofanem 
Prokopovičem místopředsedou nové zřízeného 
synodu. Petr učinil jej svým prvním rádcem 
ve věcech církevních; ale ten, jsa povahy 
hrdé a pánovité, jakož i chovaje se nevážně 
ku tradicím ruské církve, tak že byl nazýván 
protestantem, nedovedl získati si přízeň ani 
mezi duchovenstvem, ani v lidu. Když pak 
po smrti Petrové choval se neuctivě k ca- 
řevně a Feofan učinil naň udání, F. byl jat 
a vězněn v klášteře Nikolsko-Korelském při 
ústí ř. Dviny. Konečné když vyšlo na jevo, 
že zneužil své moci, jakož i že r. 1724 při- 
jal od svých poddaných přísahu věrnosti a 
poslušnosti na způsob carské, zbaven svých 
důstojenství a držán v samovazbě až do své 
smrti. 

6) F. Smorževskij, missionář ruský 
(f 1758)1 vzdělal se v duch. akademii v Kijevé 
a r. 1743 účastnil se ruské misse do Číny. 
V Pekingu sepsal spis Istorija rossíjsko-pe- 
kinskoj mhsiji i vséch byvŠich tam našich mis- 
sionirov. R. 1757 stal se archimandritou Svén- 
skobrjanského kláštera v orlovské gub. 

Feodosija, ú jezd ní město a přístav na 
jihových. pobř. Krimu při Černém moři, se 
13.499 oby v. (1886). Krásně stavěné město 
se 4 předměstími má mnoho starožitných 
budov, talmudskou a karaitskou synagogu, 
4 mešity, dívčí a mužské gymnasium, ústav 
učitelský a j. školy, nemocnici, městskou 
banku, sbírku starožitností, galerii Ajvazov- 
ského, zde rozeného, jehož dům freskami 
zdobený jest nejkrásnějším celého města. 
Obyv. živí se rolnictvím, sadařstvím, vinař- 
stvím, rybářstvím, lovem ústřic a vyvážejí (zvi. 
do Turecka, Řecka a Francie) asi za i milí. 
rublů, hlavně plenici, lněné semeno a vlnu. 
Má pravidelné spojení parníky b Jaltou a KerČí 
a od r. 1892 i železniční se Sevastopolí. Pro- 
storný přístav chráněn proti větru na vŠe 
strany mimo východní. Jsou tu parní mlýny, 
mydlárny a cihelny. Zdejší lázně mořské jsou 
hojně navštěvován}'. Na místě dnešní F-je 
založena byla 500 let př. Kr. milétská osada 
Theodosie č. Theudosie, jež brzy pro- 
slula jako město obchodní a obilní komora 
Řecka. Na počátku stěhování národů ve II. st. 
po Kr. byla rozbořena a teprve r. 1266 po- 
vstalo tu přičiněním Janovanů nové město 
Kafa (Kaffa, Kefe). jež bylo sice r. 1297 od 
Benátčanů zpustošeno, dospělo však brzy ku 
veliké moci, tak že celý poloostrov zval se 
Kafským. Silně opevněné město bylo tehdáž 
metropolí všech janovských osad pontických 
a mělo asi 150 000 obyv. Od r. 13 18 sídlil tu 
římsko kat. biskup. FeodosijStí počali se plésti 
i do vnitřních záležitostí okolních Tatarů, 
kteří povolali na pomoc Turky, s nimiž r. 1475 



Feodosijevci — Feofilakt. 



95 



Janovany vyhnali. Avšak i potom F. nepře- 
stala býti znamenitým obchodním městem a 
nazývána od Turkfi KuČuk (malý) neboli 
Krimský Stambul. Za panství tatarského byl 
tu známý veletrh na otroky, jichž tu až 
3aooo v3'stavováno na prodej. Rusové dobyli 
F-je r. 1771 a podrželi ji mírem Kučuk-Kaj- 
nardiským r. 1774. Tehdáž mélo město 
85 000 obyv., kteréžto Číslo brzy skleslo na 
několik tisíc. S novým opevňováním počalo 
se r. 1784 a aby se město zvedlo, prohlášeno 
r. 1798 na 30 let za svobodný přístav a při' 
stěhovalcům, hl. Řekfim, poskytovány značné 
výsady; avšak veliký vzrůst Oděsy a vystě- 
hování se Tatarů do Turecka zmařily vSecky 
naděje. 

Feodosijský Újezd ve vých. části Krimu 
(gubernie Tavričeskaja) jest obléván na severu 
mořem Azovskjl^m, v něž vybíhá dlouhá střelka 
Arabatská, na jihu černým mořem. Pobřeží 
azovské jest nízké, li maníte, v jihu však na- 
lézají se hory obyč. 600 m (nejv. Sugut-Oba 
943 m) vys. Mnoho solných jezer, největší 
z nich AÍctaš 309 km^; tekoucích vod málo, 
pročež obyvatelstvo vrtá studny aŽ 120 m 
hluboké nebo shromažďuje jarní vodu v ryb- 
nících. Na 7002 km^ žije tu v 700 osadách 
X03.196 ob. (1885). Obyv. to jest jen asi ze 
V„ pravoslavné, ostatní nejvíce muham. Ta- 
taři. Asi 30 cizích kolonií. Výživu skýtá 
v sev. stepích orba, chov dobytka, dobývání 
soli a nafty, v hornatějším jihu sadařství, 
vinařství a pěstování tabáku. Značné rybář- 
ství. Průmyslové závody nepatrné. Hlkt\ 

Feodosljevoi viz Fedosějevci. 

Feodmm (středolat.), léno, manství. 

Feofllkli: 1) F. Prokopovič, theolog 
ruský (♦ 168 1 v Kijevě — + 1736 v Petro- 
hradě), ukončiv r. 1698 studia v kijev. duch. 
akademii poslán jako nadaný žák do polských 
učilišť, stal se uniatem a dovršil své vzdělání 
v římské kolleji sv. Athanasia. Na zpáteční 
cestě seznámil se s protestantským učením 
u theologů švýcarských a r. 1702 vstoupil do 
kláštera v PoČajevě. Po 3 létech stal se uči- 
telem poesie v akademii kijevské a když car 
Petr r. 1706 navštívil Kijev, F. vzbudil jeho 
pozornost krásným kázáním a stal se jeho 
důvěrníkem ve věcech církevních. R. 171 1 
provázel cara na výpravě turecké a po válce 
jmenován prefektem akademie kijevské a 
igumenem kijevobratrského kláštera Byv po- 
volán r. 17 15 do Petrohradu, vysvěcen po 
3 létech za biskupa pskovského, navarského 
a izborského a r. 1721 stal se arcibiskupem 
novgorodským. Pomáhaje Petrovi v refor- 
mách, sepsal k jeho žádosti Duchovnyj Regla- 
ment (17 19), schválený carem i duchoven- 
stvem, čímž zrušen dosavadní moskevský 
patriarchát a položen základ k nové církevní 
organisaci, soustředěné v synodě, kde F stal 
se prvním místopředsedou. Po smrti Petrově 
korunoval Kateřinu I. (1724), Petra If. (1728) 
i Annu (1730) a udržel se v Čele ruského du- 
chovenstva přes časté změny vládních soustav, 
nepříznivých opravám Petrovým. F. byl muž 
nevšedního vzdělání, ozbrojený všemi pro- 



středky tehdejší vědy, neobyčejným nadáním 
a energií. Jeho rozsáhlá a skvělá kazatelská 
činnost prozrazuje obratného publicistu, jenž 
dovede býti prostředníkem mezi carem a nej- 
širšími vrstvami lidu a při tom bičem satiry 
šlehati vady tehdejší společnosti, zejména 
hrubou nevědomost. Pro svoji výmluvnost 
nazýván »Ruským Zlatoústým*. Rovněž jeho 
theologické spisy jsou důležitou literární pa- 
mátkou dob Petrových. Jeho zásluhou scho- 
lastická methoda, tehdy na Rusi běžná, za- 
měněna vědeckohistorickou dle vzoru boho- 
slovců protestantských. Proto často býval 
předmětem útoků, posměšků a tajných udání, 
jako by nadržoval Lutherovi a Kalvínovi, 
čímž zavlečen do nechutných sporů, v nichž 
využitkoval plně své moci proti svým nepřá- 
telům a krutě se jim pomstil. Z jeho čet- 
ných spisův uvádíme: Fijitika (vyd. G. Ko- 
nisskij, r. 1756); Rétorika (lat.», v němž útočí 
proti katolickému, zejména jesuitskému ka- 
zatelství. Tragikomeďija Vladimir, církevní 
drama, pozoruhodné jak volbou ruské látky, 
tak stavbou myšlének; Pravda voli mouaršej; 
fstorija Petra Velikago; O bla^eustvach protiv 
chan\ej 1 licemérov a j. Psal též ruské a lat. 
verše a mimo to napsal několik traktátů, jež 
později kijevský metropolita Samujil Mislav- 
skij doplnil v celou soustavu bohosloví a vy- 
dal tiskem (Lipsko, 1782, 3 d.). Kázání jeho 
vydána s názvem Slova 1 řeči (Petrohrad, 
1760 -65, 3 d.). Životopis jeho napsal J. Či- 
stovič: F. Prokopovič i jego vremja (t , 1868, 
nákl. akademie). Šnk, 

2) F., vlastně Govorov Georgij Vasil- 
jevič, bohoslovec ruský (■!• 1894); vzdělav se 
v kijevské duchov. akademii, účastnil se 
r. 1847 misse v Jerusalemě, stal se rektorem 
oloněckého semináře, r. 1856 knězem při 
rus. vyslanectví v Cařihradě a později rekto- 
rem petrohradské duchov. akademie, načež 
r. 1859 vysvěcen na biskupa. Dávaje však 
přednost životu asketickému, vzdal se r. 1866 
svých hodností a uchýlil se do kláštera. 
Hlavní jeho spisy jsou : Tolkovanija na posla- 
tiija sv, apoštola Pavla (9 knih), spočívající 
výhradně na spisech sv. Otců; Pisma ochristi- 
anskoj ^iini (4 sv.); Piiť ko spaseniju, jakási 
rukojef asketismu, z nejpopulárnějších boho- 
sloveckých spisů v Rusku; Pjat poučenij 
o puti ko spaseniju; Slova k tambovskqj pastvě 
(1859 — 60); Jevangelskaja istorija o Bogé syni 
(Moskva, 1885); Drevnije inočeskije ústavy 
(t., 1892) a mn. j. Mimo to přeložil z řečtiny 
encyklopaedii z učení sv. otců Dobrotoljubije 
Í5 dílů). F. byl asketou, odpůrcem raciona- 
listické učenosti západoevropské a výmluv- 
ným kazatelem. 

Feofilakt : 1) F. Lopatinskij, arcibiskup 
tverský a kašinský (f 1741); jsa rodem z Vo- 
lyně, vzdělal se v Kijevě, kde pak vyučoval 
v duchovní škole. R. 1705 povolán do Moskvy, 
stal se archimandritou Čudovského kláštera 
a rektorem akademie. Petr Veliký svěřoval 
nvi různá poslání a r. 1722 povolal jej za 
člena nově zřízeného synodu, kde přiděleny 
mu hlavně záležitosti rozkolníků. R. 1723 F. 



9G 



Feofilaktov — Feralia. 



stal se biskupem a po dvou létech arcibisku- 
pem. F. znám jest nejen jako protivník roz- 
kolníků {ObliČenije nepravd raskoljničeskich 
Moskva, 1742), ale i jako příkrý odpArce 
protestantismu {Na jeresi lutéranskija i kal- 
vinskija). Obvinil z bludAv i Feofana Pro- 
kopoviče a vystoupil se závažným svědectvím 
proti Feodosiu Janovskému, po némž stal se 
druhým místopředsedou synodu, ale již r. 1730 
této hodnosti opět zbaven. Vydav totiž spis 
rjazaAského metropility Štěpána » Kameň 
věryc (1728), čelící proti protestantům, vzbu- 
dil odpor dvorní strany, tak že i zakázáno 
mu vydati obranu nazvanou Apokrisis. Když 
pak poskytl u sebe útulku nehodnému po- 
tulnému mnichu Josefu Réšilovu, zapletl se 
tím do jeho processu s Feofanem Prokopo- 
viČem, podezřívajícím ho, že napsal proti 
němu hanopis. F. povolán r. 1735 do Petro- 
hradu, kde vězněn, až na udání RěŠilova 
zbaven hodností a vypovězen do Yyborgu; 
r. 17^0 udělena mu sice milost a vrácena 
důstojenství, ale F. záhy zemřel. Byl to muž 
osvícený, čestný a přísný, tak že za Petra II., 
kdy mluvilo se o znovuzřízení ruského patri- 
archátu, F. obecné byl označován jako nej 
způsobilejší kandidát. Měl též vynikající úča- 
stenství při opravě slovanského překladu 
bible. 

2) F. Rusanov, metropolita prruzinský 
(* 1764 — t 1821), znám jest jako autor 
theologických spisů: Dar Konstantinu Por- 
firorodnomu (1788); XaČala protiv he\yěnja 
(1806); PouČitěljnyja slova i řeČi a j. 

Feofilaktov Konstantin Matnějevič, 
geolog ruský (* 1818 v Petrohradě); ukončiv 
odborná studia na hlavním paedagogickém 
institute v Petrohradě, podnikl r. 1842 věde- 
ckou cestu na Ural a pak za hranice, načež 
r. 1845 stal se adjunktem a r. 1853 řádným 
profes, mineralogie a geologie na universitě 
sv. Vladimíra v Kijev*. Jeho výzkumy vzta- 
hují se skoro výhradně ke gubernii kijevské, 
podolské, volynské a poltavské a hlavními 
plody jeho vědecké činnosti byly dvě geolo- 
gické many, první v Rusku, a sice gubernie 
kijevské (1872) a města Kijeva (1874) mimo 
četná pojednání v odborných listech a >Zprá- 
váchc universit i různých sjezdů (Ojurskich 
i mélovych osádkách kijevskoj f^ubentiji; O krt- 
stalličeskicli porodach gubernij kijevskoj, volyň- 
skoj i podolskoj; O méstonacho{dÍniji kremné- 
vych orudij Čelovika vmésti s kosfami ma- 
monta v 5. Goncach; O praviljnom strojen iji 
minéralov gruppy polevých ípatov; Topa\ 
v granitach kijev, gub, a mn. j.). F. účastnil 
se též praktického řeSení otázky, jak zásobiti 
Kijev pramenitou vodou, a přičinil se o vy- 
dání »Sborníkuc statistických zpráv z kijev- 
ské gub. Mimo to řídí práce přírodovědecké 
společnosti v Kijevě, jsa přes 16 let jejím 
předsedou, a dříve zastával též úřad univer- 
sitního děkana a rektora. 

Feoktistov Jevgenij Michajlovič, pu- 
blicista ruský; v 50tých a 60tých létech byl 
horlivým spolupracovníkem časopisů >Otěče- 
stven. Zapiskic; >Ru8skij Věstnik*; >Russkaja 



rěČ< a j., kde uveřejňoval hlavně stati kriti- 
cké a historické i zahraničně přehledy. Po- 
zději byl redaktorem časop. >Žurnal min. 
nar. prosvěSČenijac a správcem hlavního tisko- 
vého úřadu v Petrohradě. O sobě vydal spisy: 
Borba Greciji \a néiavisimosť; Očerki istoriji 
Vengriji; Magnickij, Poslední monografie ob- 
sahuje důležitý materiál k dějinám osvěty 
v Rusku. 

Féol (Pij o I, Fiol) Švajpolt, první tiskař 
staroslovanských knih kyrillicí (* v Lublině — 
f 1525 v Levoči v Uhrách). Pocházel bezpo- 
chyby z německé rodiny, usazené v Polsku. 
Vyučiv se zhotovovati hedvábné stuhy, ce- 
stoval po krajích německých a naučil se zde 
umění knihtiskařskému. Jako měSfan krakov- 
ský dostal r. 1489 král. výsadu, aby mohl 
dodávati Čerpací stroje do stříbrných dolů 
olkuSských a, jsa patrné člověk velmi podni- 
kavý, zařídil si v Krakově knihtiskárnu, spo- 
jiv se za tím účelem s Rudolfem Borsdorfem 
z Brunšvíka, jenž dodával mu matice kyrill- 
ských písmen, řezaných v olově. R. 149 1 vy- 
dal knihy Osmoglasni k {Oktoich) a časoslovec; 
ale jeStě téhož roku pohnán biskupem kra- 
kovským před církevní soud, vsazen do ža- 
láře a propuštěn teprve na rukojmí dvou mě- 
šťanů. Odpřisáhnuv pak 8. čna r. 1492. že 
nebude již tisknouti kyrillské knihy a že jeát 
věren církvi katolické, v}^stěhoval se do Le- 
voče. Připisují se mu ještě knihy Psalíir 
s Vo\slědovamjem\ Triod postnaja a Triod 
cvitnaja^ vydané bez letopočtu a bez jména 
F ova, ale tiskem a úpravou shodující se 
s předešlými. Všecky náležejí k nejvzácnějším 
prvotiskům staroslovanským a jest z nich 
známo jen několik výtisků, chovaných hlavně 
v petrohradské veřejné knihovně (>Osmogla- 
snikc též v rcdi{?erské knihovně ve Vrati- 
slavi). Knihy F-ovy byly totiž zabaveny a F. 
podezříván ze spolku s Husity, jakož i že 
nadržuje pravoslaví. Srv. K. Estreicher, Giin- 
ter Zainer i Swi^topelk Fiol (Varšava, 1867); 
Holovacký, Sw. Fiol u. a. Kyrillische Buclí- 
druckerei in Krakau v. J. 149 1 (zprávy vid. 
akad , 1876); J. Karatajev, Opisanije slavjano- 
russkich knig (Sborník petrohradské akad. 
1883I. Šnk, 

Fér., zool. skratek = A n d r é Et. Férus- 
sac. 

Ferábád viz Ferrahábád. 

Ferai (Phérai a Ferae), město v krajině 
Pelasgiotis v bývalé Thessalii, uprostřed krás- 
ných, pramenem Hypereiou zavlažovaných 
zahrad, sídlo myth. krále Adméta a Alkéstidy; 
mělo kult a chrám Artemidy, které se tu 
kozli obětovali, a bylo v 1. 374—370 př. Kr. 
sídlem mocného tyranna Jasóna. Přístavní 
místo bylo Pajgasai, po němž i záliv se na- 
zýval Pagasajským. Zříceniny města jsou 
u nyn. osady Velestina. 

Feralia slula ve starém Římě slavnost na 
poctu duši zemřelých, konaná 21. února. Již 
celý týden předchozí, zvaný dies parentales 
(dei parentes sluly též duše zemřelých), věno- 
ván po rodinách památce mrtvých členů ro- 
diny. Pak 21. února dle příkladu zbožného 



Feraš — Ferdinand. 



97 



Aenea zemřelí uctíváni občtf, byf sebe skrov- 
néjSí, jen když vzpomínka a modlitba nepo- 
strádaly vfelosti; ověnčená ^třepina s nasy- 
paným zrním, krušcem soli, chlebem ve víné 
namočeným do prostřed cesty položená sta- 
čila. Když jednou za dlouhé války (Ov. 
Fasti II. 533) slavnost opominuta, duše zemře- 
lých obcházely kvílíce po městě, kdež lidé 
houfné zmírali, až chyba napravena. V tento 
den od osob pověrčivých konána rfizná kouzla 
bohyni zvané Mania, Muta neb Tacita, proti 
uhranutí. Chrámy bohft byly tehdy zavřeny, 
bez oběti; rovněž nebylo dovoleno slaviti 
sňatky. Dne 22. ún. následovala rodinná slav- 
nost Caristia nebo Cara cognatio, při 
níž o veselých hodech a vzájemných darech 
vzpomínáno zemřelých rodiny a utužována 
svornost a láska mezi pozůstalými. klk 

Ferai (arab.), biřic, jemuž v Persii a 
Egyptě jest vykonávati trest bití. 

Fer ani ferl 'lat.), snášej anebo bij. 

Ferbeiiz víz Rve nice. 

Ferber: 1) F. Maury cy, biskup polský 
(f 1537)- Věnovav se stavu duchovnímu, ode- 
bral se k dalšímu vzdělání do Říma, kde po- 
výšen za doktora obojího práva, načež papež 
Lev X. jmenoval jej komorníkem a písařem 
apoštol. Po svém návrate do Polska stal se ka- 
novníkem a r. 1523 zvolen za biskupa varmij- 
ského. Úřad tento přijal z rukou Mikuláše Ko- 
pernika. Postaviv se na odpor šířícím se refor- 
mám, svolal gener kapitulu, která dne 19. bř. 
1526 schválila nový přísný řád, nazvaný 
k jeho poctě »Statuta Mauritiana*. 

2) F. Johann Jacob, švédský přírodo- 
zpytec (* 1743 v Karlskroně — + 1790 
v Bernu); vystudoval vědy lékařské a přírodní 
v Upsale, kdež působili na něho hlavně Linné 
a chemik Bergmann. Pobyv nějaký Čas ve 
Štokholmu při král. horním úřadě, vydal se 
na cesty do ciziny, studoval chemii v Ber- 
líně, jal se pak konati studijní cesty po do- 
lech v Německu a Rakousku, zvláště v Uhrách 
a Cechách, ve Francii, Holíandsku, Anglii a 
Itálii. K. 1774 povolán vévodou kuriandským 
do Mitavy za professora přírodních věd ; pod- 
nikl odtud cestu do dolů polských na vy- 
zvání krále polského, r. 1783 povolán Kate- 
řinou II. za professora do Petrohradu, od 
r. 1786 působil ve službách pruských a ce- 
stoval ještě po Německu, Švýcarsku a Fran- 
cii, r. 1789 na pozvání magistrátu v Bernu 
opětné po Švýcarsku, kterouž cestu však jíž 
nedokončil. F. byl v době své mužem pro- 
slulým, hledaným pro vzácné zkušenosti své, 
získané hlavně četnými cestami. Pozoruhodná 
pozorování geologická, mineralof^ická, rovně 
i technologická, uložil v četných spisech, 
z nichž důležitější jsou: Bnefe aus Wtísch- 
land (vydal J. v. Born, Praha, 1773; franc. 
Strasb., 1776; angl, Lond., 1776); Bergmán- 
nische Nachrichttn von den merkwQrdigsten 
mineraltschen Gegenden ,der hřr\ogl, \wei' 
brúckischettt kurpfdlxiscpen , wtld- und rhehť 
gráýichen u, nassauischen Lánder (Mitava, 
1776); Beschreibung der Quecksilberbergwerke 
\u Idria in Kmin (Berl. 1774); Beitráge lu 

Ott&v Slovník Naučný, sv. IX. 31/8 1894. 



der Mineralgeschichte von Bóhmetv {\,, I774f 
angl. Lond., 1777); Physikalisch metallurgische 
Abíiandlungen uber die Gebirge in Ungam 
(t., 1780); Nachricht von dem Anquicken der 
golď M, silberhaltigen Er^e, Kupfersteine u, 
Speisen in Ungarn u, Bóhmen (t., 1787); 
Untevsuckung der Hypothese von der Ver- 
wandlung der mineralischeň Kórper in einander 
(t., 1788. též latinsky v Aktech petrohr. aka- 
demie); Mineraiogische u, metaUúrgische Be» 
merkungen in Neuchatel, Francké Comté u. 
Bourgogne (t., 1789). 

Ferbka viz Vrbka. 

Ferda (arab.), roucho k obalení těla u mu- 
hammedánů. 

Ferdinand (špaA. Fer nando, Hemando), 
jméno mnohých panovníků a princů evrop- 
ských, z nichž vynikají: 

1) F. Svatý viz F. IL, král kastilský 29) 
a F. portugalský 25). 

HabsburMí a Habsburtkolotrínétl. 2) F. L 
Habsburský, arcivévoda rak., král Český a 
uherský, císař římský (* lo. bř. 1503 v Al- 
cale de Henares v Nové Kastilii — f 25. čco 
1564 ve Vídni). Byl syn Filipa Sličného, syna 
cis. Maximiliána I., a Johanny Šílené, dcery 
Ferdinanda Aragonského a Isabelly Kastilské, 
panovníků španělských. Filip Sličný, arcivé- 
voda burgundský a dědic Kastilie, zemřel již 
r. 1506, vdova po něm upadla do těžkomysl- 
nosti, předzvěsti šílenství. Mladistvý F. po 
smrti otcově byl vychováván ve Španělska 
při dvoře děda F-a Aragonského, který přál 
více jemu, nežli staršímu bratrovi, jeho Kar- 
lovi. Jakmile děd F. zemřel, poslal bratra 
svého, miláčka ŠpauělŮ, do Nizozemí. Erasmus 
Rotterdamský zdokonalil tam vzděláni F-a, 
kterýž ovládal jazyky španělský, ital., franc, 
něm. a latinský. 

Po smrti cis. Maxmiliána I. (v led. 1519) 
vnukové jeho Karel V. a F. nejprve společně 
opatřili vládu v rak. zemích alpských, zdědě- 
ných po něm, načež smlouvou wormskou 
(28. dub. 1520) rozdělili se o vládu tím způ- 
sobem, že F-ovi postoupena byla správa obo- 
jích Rakous, Štýrska, Korutan i Kraňska. Čin 
ten a zasnoubení F-ovo s Annou Jagellovnou, 
dcerou krále českého a uher. Vladislava, sla- 
vené 26. a 27. kv. 1520 v Linci, vrhlo jas- 
nější světlo na budoucnost zemí pozdějšího 
mocnářství Rakouského. Po prvním dělení 
následovalo 30. led. 1521 dělení druhé, kte- 
rým F. dostal ještě Gorícko, Gradisku, údoli 
Pusterské, Ortemburg, Celji, Isterreich, Terst, 
Rjeku, Furlansko s některými menšími pan- 
stvími, a 7. ún. 1522 dělení třetí, jež F-ovi při- 
dalo Tyroly s Vorarlberkem a Kirchberkem a 
jinými drobnějšími statky jakožto panství dě* 
diČné, kdežto habsburská Čásť Elsasu. Sund- 
gau a Breisgau postoupeny mu jen doživotně; 
K oběma těmto důležitým smlouvám domácím, 
jimiž způsobeno bylo založení dvou větví rodu 
habsburského se vzájemným právem dědič- 
ným, dodána byla výminka velmi nepříjemná 
Fovi I., že totiž smlouvy ty měly býti po- 
drženy plných 6 let v tajnosti a teprve potom 
směly býti uveřejněny, jako by panování F-ovo 

7 



98 



Ferdinand. 



bylo jen zatímní. Ale F. nedodržel této vý- 
minky. Smlouvy obé vešly ve známost v ze- 
mích alpských již v únoru 1522. Vláda F*ova 
v zcmich alpských narazila 8 počátku na samé 
obtíže a překážky, z nichž nejhlavnéjfií byla 
ned&véra k cizinci, jakým F. byl v zemích 
téch. Bylo tím hůře, že osadil také rak. dvorní 
radu vesmés cizinci. Sám stav vécí v zemích 
téch byl na pováženou: stavové vfiude stálí 
v boji proti moci panovnicí, hledíce rozSfřiti 
práva i svobody své, a jakožto nový živel ne* 
spokojenosti přibyly novoty náboženské, kdy 
učení Lutherovo vždy dále se Sířilo; v Ti- 
rolsku i jinde objevily se (1524 a 1^25) hrAzy 
války selské. F« I. postavil se velmi rozhodné 
naproti stavAm. Krvavý soud, konaný ve Vid. 
Novém Mésté (v srp. 1522), byl dfi kazem ne- 
úprosné jeho tvrdosti, již ostatně zakusili 
v dobách téch přečetní novotáři náboženští, 
zvi. novokřténci, na př. Dr. Balt. Hubniayer 
a žena jeho (1528). Stejné přísnosti zakusili 
evangelíci tirolStí. Také tam F. I. hájil državy 
náboženství katolického, ale poznav ve válce 
selské sociální podstatu její, nemeškal svoliti 
k novému, přiměřenějšímu zřízení zemskému, 
odmítnuv co nejrozhodněji toliko požadavek 
o sekularísování panství duchovních. Rovněž 
upravil miéstský řád vídeňský přiměřeněji du- 
chu času (1526). Mezi tím dokonaleji upevnil 
moc svou panovnicí, a rok 1526 přinesl mu 
nové drahocenné rozmnožení panství. Svak 
jeho Ludvík Jagellovec, král český a uherský, 
padl v boji proti přesile turecké na polích 
u Moháče. Spojení Čech a Uher bylo roz- 
trženo ve chvíli největšího nebezpečí zevněj- 
šího a za velmi žalostného stavu vnitřního 
obou zemí těch, rozrfizněných tu boji stranní- 
ckými, tu podrýváním ústavy a moci králov- 
ské, i potřebovaly opory o moc pevně zalo- 
ženou. Vedle mnoha soků F. připravoval se 
k tomu, aby získal obě sousední říše. V Če- 
chách podařil se mu záměr jeho bez krve- 
prolití, uměním státnickým a moudrou povol- 
ností v&Či stavfim, chtějícím využitkovati 
chvíle té k rozšíření svobod svých. F-ovi bylo 
opustiti od nároků na dědické právo své 
vlastní i své choti Anny a přijati království 
České svobodnou volbou stavů (23. říj. 1526). 
V Uhrách zdařila se mu věc jen zčásti: díl 
stavů zvolil ho sice za krále (16. pros. 1526), 
většina však pozvedla na stolec svatoštěpánský 
magnáta uher. Jana Zápolského, a na získání 
celé země nebylo lze mysliti bez dlouhých bojů. 
Vláda F-ova v Čechách nebyla v počát- 
cích svých nežli zápas o udržení moci krá- 
lovské naproti osobivosti stavův, a také tam 
spory náboženské přiostřovaly napjetí mezi 
oběma činiteli. F. I. učiniv na »královské 
loucec u Jihlavy při pomezí českém přísahu 
na svobody zemské, korunován byl 24. února 
1527 na hradě Pražském korunou svatováclav- 
skou. Záhy zjednal si rozhodujíc! vliv na 
správu financí zemských, hájil pokoje a míru 
v zemi a bděl nad konáním spravedlnosti. 
Rozmíšek náboženských dovedl využitkovati 
k nenáhlému utužení moci královské. Požáru, 
který zachvátil hrad Pražský r. 1541 obratně 



užil k tomu, aby zahladil stopu reversu, jejž 
byl vydal o svobodné volbésvé; nahradil jej 
zápisem novým jímž dědické právo choti 
jeho na trůn Český bylo uznáno. Odpor stavů 
českých za války šmalkaldské O 546) F. ztre- 
stal na » krvavém sněměc pražském (1547) a 
dal pocítiti následky svého vítězství hlavně 
stavu městskému, jejž uvedl do tuhé závislostí 
na moci královské, a Jednotě bratrské; kon- 
fiskací statků, jak městských tak Šlechtických, 
obohatil pokladnu svou o 800.000 kop gr. (asi 
10 milí. zl. na penězích našich). Stejně odho- 
dlaně, jako dovedl uhájiti si a rozšířiti moc 
královskou vnitř, hájil samostatnosti koruny 
České na venek, odmítnuv na př. požadavek 
říšského sněmu v Augšpurce (1548), aby také 
země České byly povinny přispívati penězi 
na potřeby říšské. 

V Uhrách rozdvojená volba dala očeká- 
vati boje krvavé mezi oběma soupeři. F I. 
měl na své straně smlouvy dědické z 1. 1463, 

1491, 1506, isix, 1515, schválené od stavův 
uherských i chorvatských v 1. 1469 a 1491 — 

1492, Žápolský pak oblíbenost v lidu pro do- 
mácí původ svůj. Když smírný sjezd v Olo* 
mouci (5. Čna 1527) neprospěl, propukla válka. 
Štěstí zprvu přálo F-ovi, který již viděl se 
pánem celých Uher; v tom však Žápolský 
zjednal si pomoc od Turků. Voje sultána Su- 
leimána II. zmařily úspěchy zbraní F-ových. 
Samu Vídeň po dvakráte (1529 a 1532) ohro- 
zily těžce. F. donucen byl vyjednávati s Por- 
tou, která potvrdila rozdvojení Uher (1533). 
Posléze Žápolský dal se nakloniti k tajnému 
míru velkovaradinskému (1538), který vzbudil 
ve Fovi naději, že získá při smrti Zápolského 
Uhry celé. Žápolský vSak sůatkem s Isabellou 
Polskou ruší mír sotva zavřený (1539), umírá 
v boji s povstáním sedmihradským (23. čc«9 
I540\ a vdova jeho i přední rádce jeho Jiří 
Utěšenovič(Martinuzzi)prohlaŠují pozůstalého 
sirotka Jana Sigmunda za krále. Válka pro- 
pukla proto dává Sulrimánovi II. záminku 
osaditi čás( Uher a zříditi paSalik v srdci 
jejich Budíne (1540). F. získá konečně Utě- 
SenoviČe, dává Janovi Sigmundovi Zápol- 
skému náhradou některá knížectví slezská 
(v červnu 1551), přijímá hold stavů z panství 
Zápolského, ale Martinuzzi pro záhadné a 
podezřívavé chování své na základě plné moci 
dané od F-a I. generálovi Castaldovi umírá 
zbraněmi jeho důstojníků (17. pros. issi^i. — 
Tím dny panství F-ova v Sedmihradech a 
východních Uhřích jsou sečteny. Nová válka 
s Turky propuká. Isabella se synem vrací se 
do Sedmihrad, a r. 1562 F. I. je nucen vy- 
koupiti si na 8 let pokoj od Turků. Za těchto 
nebezpečných dob F. I. u vnitřní správě Uher 
musí přehlížeti stavům své Části všelicos, 
i samo šíření se víry protestantské. 

Zároveň ve všeobecném velikém nebezpečí, 
hrozícím od Turků, tkví potřeba sjednocenosti 
zájmů jednotlivých zemí říše F-ovy. Společné 
to nebezpečí ukládá společná břemena všem 
zemím, společné státní povinnosti, af jakkoli- 
věk vzpírají se proti vzrůstajícím dávkám a 
stálým hotovostem. 



Ferdinand. 



9& 



F. I. má jéSté jiný obor pAsobnosti: od 
r. 152 X byl v f{§i Řfmskonémecké mfstodrŽf* 
čím té vlidy, kterou snem řezenský vynutil 
na cis. Karla V. Odtud jisté rozmiSky vznikly 
hned v prvních létech mezi bratry. F. uražen 
jsa poručnfkovánfm bratrovým, dfirazné žádal 
na bratrovi, aby dal zvoliti ho za krále fím- 
ského. Na bedrech jeho téžká úloha spočí- 
vala:^ zastaviti postup náboženské reformace 
v říii. Jako katolík i jako místodržící přistou- 
pil k fezenskému spolku knížat katolických. 
Marné naléhal na to, aby svolán byl koncil 
církevní. Papež Pavel III. tak rozhodné od- 
poroval té žádostí, jako předchfldce jeho Kle- 
ment Vn. R. 1531 dne 5. ledna Karel V. ko- 
nečné pronikl s volbou F-a I. za krále řím- 
ského. Aby usmířil knížata protestantská, po- 
bouřená t(m činem, F. I. neváhal obétovati 
mírem kadaftským (24. čce i534> Virtember- 
sko, jež cis. Karel V. byl udélil jemu v léno 
jíž r. I520. Pak obratným způsobem sjednal 
si přátelství bavorských Wittelsbachft (1534)1 
kteří byli mu nepřáteli od volby české z roku 
1526, a zavfeUdevítiletý spolek cÍ8ařský«s nimi 
a nékolika jinými knížaty v řífii Když posléze 
také cis. Karel sám obrátil politiku svou v říši 
a postavil se proti protestantismu, F. byl mu 
spojencem nejvérnéjSím. Za války Smalkald- 
ské vypovédél jako král český válku Janu Ji- 
římu* kurfirStovi saskému. Po válce té kalilo 
se přátelství bratrfi, když Karel V. chtél po- 
jistiti korunu císařskou po sobe synu svému 
Filipovi. F. I. opřel se rázné záméru císařovu 
a 9. bř. 1551 doSlo k vyrovnání mezi bratry, 
jímž nástupnictví bylo zaručeno Fovi se zá- 
vazkem, že přičiní se o to, aby Filip zvolen 
byl po smrti Karlově za krále římského a ná- 
sledoval po něm v císařství, kdežto syn F-Ďv 
Maxmilián mél býti vedle něho králem řím- 
ským. 

KuríirStem Moricem Saským, spojencem cí- 
sařovým z r. 1546, nechal se F. přelstíti: na 
měsíc před tím, kdy Moric vojensky udeřil 
na císaře, F. vyjrdnával s ním v Linci a nechal 
se překvapit! bez připrav k obrané. Pak vy- 
jednal s ním prozatímní mír pasovský (1552) 
a přejal ponenáhlu veSkerou správu říSe do 
svých rukou. Nastalo nové napjetí mezi bra- 
try: Karel V. znovu dotknul se otázky ná- 
stupnictví Filipova. Shoda bratří upevnila se, 
jakmile Karel upustil od záméru toho, a vý- 
sledkem její je náboženský mír auf^^purský 
(6. září 1555^ jejž dlužno zváti dílem F-ovým. 

Karel V. brzy potom poděkoval se (7. září 
1556) a kurfirštové předložili F-ovi novou vo- 
lební kapitulací. Papež Pavel III , pohoršen 
jsa nad F-em hlavně pro zmíněný mír augS- 
purský a pro náklonnost syna jeho Maxmi- 
liána k protestantismu, odepřel mu svého 
uznání, horle proti němu slovy: »Každý ví, 
že on není mocen rozumuc, Teprve nástupce 
Pavlflv Pius IV. uznal F-a (1560) za zvoleného 
císaře římského. 

F. jakožto císař usiloval o náboženský smír 
8 protestanty. Naléhal při kurii papežské, 
aby církevní sněm tridentský opět byl svo- 
lán, a káyi <e tak stalo, horlil pro opravy 



v církvi: přál si, aby přijímání z kalicha po* 
voleno bylo také laikCim, aby nucené bezžen- 
ství kněžské přestalo, aby poplatky Stolové 
byly zrofieny, poaty nebyly nucené, njřbrž 
dobrovolné, aby jazyk lidu zaveden byl při 
bohoslužbách místo latiny a j. Tím směrem 
poslové jeho, Ant. Brus z Mohelnice, biskup 
v Novém Městě za Vídní> pozdějfií arcibiskup 
pražský, Jiří DražkoviČ, biskup pětikostelský, 
a Sigmund z Thunu, působili na koncilu tri- 
dentském. Ale když F. pod slibem povolnostt 
kurie svolil K tomu, aby koncil se rozeSel, 
nedočkal se mimo dovolení kalicha jiných 
ústupků. VeSkera snaha jeho, aby protestant- 
ská knížata říSská obeslala koncil, zůstala 
marnou. Nedocíliv smíru náboženského, F. I. 
zemřel ve Vídni 25. čce 1564, dav v list. 1562 
syna svého Maxmiliána zvoliti na krále řím- 
ského. 

S chotí svou Annou, jíŽ byl oddán s upří- 
mnou láskou, měl 3 syny: Maxmiliána (^31. čce 
1527), F-a Tyrolského (* 14. čna 1529) a Karla 
(* 3. čce X540), jimž rozdělil řífii svou, a 12 
dcer, z nichž nejstarší Anna (* 7. Čna 1528) 
provdána byla za Albrechta V., vévodu ba- 
vorského, Marie za vévodu klevského >^iléma, 
Kateřina nejprve za Františka Mantovského, 
pak za Sigrnunda Augusta, posledního Jagel- 
lovce, krále polského, Eleonora za Viléma 
Mantovského, Barbora za Alfonsa 11. Perrar- 
ského, Johanna za Františka de Medici, velko- 
vévodu toskánského. — Se syny svými F. 
měl mnohou nepříjemnost: s Maxmiliánem a 
Karlem pro náchylnost jejich k protestantstvf, 
8 Fem Tyrolským pro nerovný, tajný sňatek 
jeho. 

Jako panovníkovi přísluSÍ mu zásluha. Že 
dovedl, vychován byv v názorech Španělských, 
vpraviti se do povahy národů sobě podda- 
ných. Španělská hrdost vystupuje při něm 
zřetelně na počátcích jeho vlády; ale znenáhla 
ubývá jí, a F. jeví při neobyčejně pevné vůli 
klidnější přívětivost a spravedlivější přísnost, 
která jen časem vybočuje z mezí. Kdežto 
s počátku cizí rádcové převládají v okolí jeho 
pověstný Gabriel ze Salamanky do r. 1525, 
Petr Bonomo, biskup terstský, Bernard z Clesu 
a Krištof z Madruzza, biskupové trídent^tí), 
později domácí živlové objevují se na místě 
jejich (Sigmund z DietťichSlejna, Jan z Lob- 
kovic, Vilém z Riesenberka, Adam ze Štern- 
berka, Jan z Martinic, Jan Hofmann z Grifn- 
biJhelu, Dr. Jiří Gienger z Rottenecku, Dr. Ja- 
kub Jonas a j.). V příčině přesvědčení nábo- 
ženského F. zůstal povždy katolíkem horli- 
vým; ale jak nemilosrdným nepřítelem všech 
nekatolíků byl v prvních létech, tak později, 
poznávaje nutnost smíru, byl proniknut pře- 
svědčením o nutnosti oprav v církvi a byl 
hotov ke znamenitým ústupkům. Nicméně 
v téže době otvírá brány zemí Svých novému, 
nejodhodlanějšímu bojovníkovi z tábora kato- 
lického. Tovaryšstvu Ježíšovu, jemuž zakládá 
kolleje ve Vídni, Praze, InSpruku a dává do 
rukou Školství. Vášnivé hádky náboženské, af 
s té, a( s oné strany, zůstaly mu vždy ne- 
milý; toho Mystopcl a jesuita Bobadiíla za- 



100 



Ferdinand. 



kusili. V životě soukromém F. byl muž z 
sobův uhlazených, milovný zábav i společ 
nosti, ale pfi tom střídmý, spořivý, ač zase 
Štědrý, kde měl koho odměniti nebo koho zí- 
skati. Měl málo nepřátel, ale našel mnoho 
posuzovatelů spravedlivých. Jako zakladatel 
mocnářství Rakouského má veliký význam 
v dějinách všeobecných. 

Srv. Bucholtz, Gesch. der Regierung Ps I. 
(Vídeň, i8ji — 38, 9 sv.); Zimmerraann, Pří- 
běhové v Cechách za panování F-a I. (Praha, 
1820); Oberleítner, OesterreichsFínanzen und 
Heerwesen unter F. I. (Vídeň, 1859); Rosen 
thal, Die Behordenorganisation Kais. F-s I. 
(t., 1887); Saftien, Die Verhandlungen Kais. 
F-s I. und Papst Pius IV. iiber den Laien- 
kelch (Gotinky, 1890); Rezek, Gesch. der 
Regierung F-s I. in Bóhmen (Praha, 1878); 
týž, Zvolení a korunování F-a I. za krále Če- 
ského (t., 1877); Tieřtrunk, Odpor stavfl če- 
ských proti r-ovi I. r. 1547 (t., 1871); Rezek. 
Nové příspěvky k volbě české r. 1526 a k po- 
čátkům F-ovy vlády v zemích korunních 
(Pojedn. kr. české Spol. nauk ř. IV., díl 11, 
r. 1882). 

3) F. II., císař římský, král český a uher- 
ský atd. (♦ 9. čce 1578 ve Stýr. Hradci — 
t 15. ún. 1637 ve Vídni). Byl syn arcivévody 
Karla Štýrského a Marie, dcery Albrechta 
Bavorského, vnuk před. Vychován byv od 
matky přísné katolicky, poslán byl za vyšším 
vzděláním na učiliště jesuitské v Ingolstadte, 
kdež byl spolužákem Maxmiliána Bavorského, 
pozdějšího spojence svého. Otec jeho Karel, 
zemřelý 10. čce 15^, závětí svou doporučo- 
val F-ovi, aby jak jen možno všemi způsoby 
hleděl vymýtiti škodlivé sekty kacířské. Pro- 
následování kacířů, začaté již za Karla, po- 
kračovalo za poručnické vlády (1590-95) a 
dosáhlo míry nejvyšší, kdy F. sám ujal se 
vlády, navrátiv se r. 1555 z Bavor. F. II. 
znal jen jednu samospasitelnou víru a žád- 
ných závazků k protestantům. Restauraci kato- 
lického náboženství považoval za věc svého 
svědomí a zároveň poznával, že její vykoná- 
vání jest jediným prostředkem, způsobilým 
k tomu, aby pojistil nedotknutelnost moci 
knížecí. Cesta podniknutá do Itálie, přes Be- 
nátky, Loretto a Ferraru do Říma tím více 
povzbudila horlivost a utvrdila přesvědčení 
jeho. Všemi možnými prostředky dal se do 
díla, jehož korunou mělo býti pokatoličení 
zemí jeho; i moci ozbrojené užíval, aby mysli 
tvrdé obměkčil; a v několika létech byl hotov 
s prací svou: protireformace Štýrska dokonána 
byla z hrubá do r. 1600, Korutan i Kraňska 
do r. i6o2. 

Na venek F. byl činný vedle ostatních arci- 
vévod v urovnávání nástupnictví po cis. Ru- 
dolfovi II. a ve smiřování jeho s Matiášem, 
ač velmi zazlíval tomuto, že spolčuje se s pro- 
testanty. 

Když otázka o nástupnictví obnovila se za 
cis. Matiáše, F., hlavně podporou arcivévody 
Maxmiliána, záhy byl vyhlídnut za budoucího 
císaře. Přední ministr MatiáSův Khlesl ne- 
zpěčoval 80 proti tomu, ohrazoval se však, 



aby F-ovi nebyl dopuštěn vliv na vládu. Po- 
dobně ohrazovali se stavové čeští, volíce F-a 
na krále Českého. Volba vykonána 9. června 
1617, a 29. čna F. II. byl korunován. O rok 
později I. čce i6z8 F. II. korunován byl ko- 
runou svatoŠtěpánskou a současně ucházel se 
o volbu na krále římského. Tou dobou však 
již byl zapleten do války s Benátčany a ra- 
dami svými při dvoře Matiášově uspíšil pro- 
puknutí odboje českého. Zprávu o událostí 
této F. obdržel ve Vídni při banketu arcibi- 
skupa ostřihomského Pazmáně (27. kv. 1618). 
Spolu s arcivévodou Maxmiliánem naléhal na 
rychlé potlačení jeho a měl účasť na kom- 
plotu k zajetí kard. Khlesla, který byl jím v tom 
překážkou. Odtud strhl veškerou vládu do ru- 
kou svých, nedbaje chorobného císaře Ma- 
tyáše, který brzy potom skonal (20. března 
1619). 

F. II. dosedl na stolec jeho v okamžiku kri- 
tickém. Ne toliko v Čechách a v zemích ko- 
runy České odboj se šířil, nýbrž jitření se 
vzmáhalo i v zemích alpských, a o volbě 
v říši Římské nebylo rozhodnuto. Stavové 
čeští odepřeli uznati F-a II. za svého krále a 
pokračovali u válce. F. obležen ve Vídní a 
v obleženém městě uveden byl da krajní tí- 
sně bouřlivou deputací šlechty dolnorakouské, 
chtějící donutiti ho k ústupkům; ale vytrval 
a ve chvíli nebezpečí největšího dragouni 
Dampierrovi vysvobodili ho (11. čna 1619). 
Vojsko České odtáhlo od Vídně. F. II. nastou- 
pil na cestu do říše k volbě na císaře řím- 
ského, jež vykonána na jméno jeho 28. srp.; 
kapitulaci volební odpřisáhl prý tak radostně, 
jako by Sel Ic tanci. Dne 19. září byl ozdoben 
korunou císařskou. Po návratu z Frankfurtu 
zavřel v Mnichově smlouvu o spolek s Max- 
miliánem Bavorským a ligou katolickou. Za- 
tím stavové čeští 27. srpna 1619 slavnostně 
prohlásili sesazení F a II., a když tento vracel 
se z říše, vojsko jejich ve spolku s Bethlenem 
Uherským znovu na krátký čas obléhalo Ví- 
deň. Stavové čeští zvolili sobě proti F-ovi 
králem Bedřicha Falckého, 8t«vové uherští 
sjednotili hlasy své na Bethlenu Gáboroví, 
kteříž oba spoléhali na vydatnou pomoc cizí. 
Již však F. IL rázně ujal se války: spojenci 
jeho, Maxmilián Bavorský a kurnršt saský, 
udolali takřka rázem odboj v zemích koruny 
České; kolísavý Bethlen dal se opětovně upo- 
kojiti vyjednáváním. A došlo ku přísnému tre- 
stání stavů českých. F. II. neznal milosti. 
Přes radu nejlepších rádců jeho, nabádají- 
cích k mírnosti, došlo ke hromadné popravě 
na náměstí staroměstském (21. Června 1621), 
přes varovný hlas katolického Maxmiliána 
k neslýchaným konfiskacím; také vina ná- 
silného obracení na víru katolickou spadá na 
bedra Fa II. a jeho nástrojův. Ústava zem- 
ská byla zastavena, a teprve r. 1627, kdy 
země dokonale byla vyčištěna od kacířů, do- 
šlo k oktroyovanému »Obnovenému zřízení 
zemskémuc, které založilo absolutní vládu 
v zemích koruny České. Zneužití vítězství 
v zemích českých, jež jinak mohly býti nej- 
silnějším jádrem panství F-ova, přineslo jemu 



Ferdinand. 



101 



samému ovoce zlé. Způsobem povážlivým 
seslabil svou vlastni posici a sám neměl z toho 
žádného užitku. Ohromné sumy penčz, jež 
statky zabavené v Čechách a na Moravě 
mohly vynésti komoře královské, rozplyzly 
se nive£, neboť F. 11. musil jednak zaplatiti 
z nich žold vojsku a bohaté odměny dfistoj- 
nikflm.jednak rozdal je duchovenstvu. A octnuv 
se sám v nevýslovné tfsni peněžité, donucen 
byl sáhnouti k prostředku nejhorSfmu: zleh- 
čeni mince, čímž ochuzení zemí českých bylo 
dovrSeno. 

Zatím válka započatá na pfldě České pře- 
nesla se do Německa, a kruté vzbouření vy- 
puklo v Horních Rakousích. F. II. vítězí po- 
moci Maxmiliánovou a geniálnostf generála 
Albrechta z Valdšteina nad knížaty říšskými, 
králem dánským i Bethlenem, a vítězstvím 
zpychnuv, dává se svésti k ediktu resti- 
tučnímu (v. t.) v říSi (6. břez. 1629), jehož 
nepřátelé domu Rakouského chytře dovedou 
užiti k odstranění ValdSteina. F. 11. propouští 
ze služeb svých Valdšteina v okamžiku, kdy 
nový, hrozný nepřítel blíží se ku bránám Ně- 
mecka: Gustav Adolf, král švédský! F. II. 
znovu ztrácí ovoce svého vítězství: vojsko 
ligy poraženo, Čechy osazeny nepřítelem, i ne- 
zbývá F-ovi nežli zase ValdSteinovi svěřiti 
velitelství nad vojskem pod výminkami po- 
nižujícími moc královskou. Sotva nebezpečí 
Švédské jest odvráceno, F. II. pojímá pode- 
zření na Valdšteina, aČ jest to zase F. sám, 
který opětovné svoluje k porušení smlouvy 
uzavřené s ním a tím dráždí svého genera- 
lissima, nutě ho, aby si pojistil výminky smlou- 
vy. A jako Utěšenovič pod rukama dfistoj 
ník& Fa I., ValdŠtein s přáteli svými umírá 
k rozkazu F-a II. (25. ún. 1634). Po krati- 
čkém záblesku štěstí válečného (vítězství 
u NÓrdlink 7. září 1634), jehož následkem byl 
mír pražský s kurfírštem saským Janem Jiřím, 
následovaly bitvy ztracené. Nicméně F. II. 
způsobil volbu syna svého F-a III. na krá- 
lovství římské v Řezně (22. pros. 1636), jehož 
byl dal již r. 1627 korunovati na krále če- 
ského a r. 1625 na krále uherského. Záhy po 
svém návratu z volebního sněmu řezenského 
F. II. zemřel (15. ún. 1637). 

F. II. ženat byl dvakráte: r. 1600 pojal za 
choť Marii Annu, sestru Maxmiliána I. Ba- 
vorského (f 8. břez. 16 1 6), r. 1622 Eleonoru, 
sestru vévody mantovského (f 27. Čna 1655K 
Manželství druhé zůstalo bezdětné; z man- 
želství prvního F. II. měl 3 syny: Jana Karla 
(* 1605), který zemřel již r. 1619, F-a III. 
(* 13. čce 1608) a Leopolda Viléma (* 6. led. 
1614), který oddal se stavu duchovnímu, a 
2 dcery: Marii Annu (* 13. led. 16 10), již pro- 
vdal r. 1635 za Maxmiliána I. Bav. a Cecilii 
Renátu (• 6. čce 161 1), provdanou r. 1637 za 
Vladislava IV., krále polského. Dětem svým 
F. II. závětí (10. března 1616) vložil na srdce 
věrnost k víře katolické, potlačování všeho 
kacířstva a nedílnost říše. I ustanovil za dě- 
díce svého F-a III. Ale r. 1625 F. II. sám musil 
bratrovi svému Leopoldovi postoupiti Tyrol- 
sko s Vorarlberkem a země venkovské. 



Hlavní rys povahy jeho jest oddanost k víře 
katol. Jí F. II. obětoval vše; pro její uhájení a 
rozmnožení nelekal se podstoapíti hrůzy války, 
jejíž konce se nedočkal. S jakou horlivostí 
byl započal v zemích alpských, s takovou 
pokračoval potom v zemích koruny České a 
Horních Rakousích, věren jsa slibu, jejž uči- 
nil v poutníčkem kostele mariazellském prve, 
než koruna česká spočívala na jeho hlavě. 
Vliv zpovědníka jeho P. Vil. Lamormaina, je- 
suity, a nuncia papež. Karla Caraff}'^ v této pří- 
čině nedá se podceňovati. A dočkal se od 
stolice papežské špatné odměny: jí Gustav 
Adolf byl milejší nežli katolický F.! Ovšem 
F. 11. zaváděl zásady absolutistické i do po- 
měru ke stolici papežské a politikou italskou 
leckdy skřížil se se zájmy papežskými. F. II. 
byl vůbec Spatným politikem. Kdežto prostý 
byl v životě soukromém, přívětivý a laskavý 
ku všem, jako panovník neznal míry, ani 
když odměňoval zásluho, ani když trestal pro- 
vinění. V obojí příčině vedl si vidy ku vlastní 
škodě. Vítězství jeho, poněvadž jich naduží- 
val, způsobila mu pokaždé největší pohromu. 
Železná pevnost jeho vůle, jíž vynikal ve 
mládí svém. Čím dále tím patrněji ochabovala. 
Z rádců jeho nejdůležitější vedle zmíněného 
zpovědníka byli : Jan Oldřich kníže z Bggen- 
berku, Jindřich ze Strahlendorfu, Maxmilián 
hrabě 1 rauttmansdoríT, Bernard Karel hrabě 
z Harrachu, hr. Slavata a Martinic, Questen- 
berg, Werdenberg a Khevenhiiller, v Uhřích 
palatín Esterházy a PazmáA, arcibiskup ostři- 
homský. 

Posuzován byl tak vášnivě a různě, jako 
málo lidí ve světě : jedni velebí ho pro zbož- 
nost právě světcovu, pro jeho odhodlanost 
jako přeborníka církve katolické, druzí tupí 
a hanobí ho pro fanatismus, nevážnost ku 
právu stávajícímu, potlačování svobody a ma- 
ření ústavy. Jisto je, že jda za cílem nábo- 
ženským, odloučil od říše Římsko-německé 
državu svou rakouskou, jíž dal ústavu jedno- 
litější, spoléhající na absolutní moci panov- 
nicí, zároveň však položit základy, na nichž se 
veliký stát protestantský v sev. Německu měl 
zbudovati průběhem času. 

Srv. Lamoirmain, F-i II. Romanorum regis 
virtates (Vídeň, 1637); Khevenhiiller, Annales 
Perdinandei ab annó 1598 usque ad annum 
1639 fŘezno, 1640— 1644, 12 dílů); V. Hurter, 
Gesch. Kaiser Fs II. und seiner Eltern (ŠafT- 
húzy, 1850—64, 12 sv.). 

4; F. III., císař římský, král český, uher- 
ský atd., syn před. (* 13. Čce 1608 ve Štýr, 
Hradci — + 2. dub. 1657 ve Vídni). Zvolen 
byl (26. list. 1625) a korunován nejprve na 
krále uherského (8. pros. 1625), pak (27. list. 
1627) ^^ krále českého. Maje velikou zálibu 
ve vojenství, vší mocí za druhého generalátu 
Valdšteinova usiloval o velení nad vojskem, 
Po pádu Valdšteinově, představen byv zemské 
správě v Čechách (v květnu 1634), vytáhl 
v čele vojska císařského do pole a zvítězil 
nad Horném i Bernardem V^marským v bitvě 
u Nordlink (7. září 1634). Na sklonku r. 1636 
zvolen byv za krále římského, dosedl nemnoho 



102 



Ferdinand. 



později — po brzké imrti T-a IL — na trfln 
otcovský. Dědictví, jel přejal, nebvlo vskutku 
hodno závisti: na viech stranách běs válečný 
zuřil. Ukázalo se pravdou, co T. IIL, jak vy- 
pravuje se, odpověděl ještě jako korunní princ 
otci svému, tázajícímu se« pro£ je zamyšlen ; 
odpověděl prý: » Přemýšlím jako syn, jak za- 
platím dluhy otcovy. « 

F. III. nesplnil očekávání spojených knížat 
říšských, že postaví se sám v čelo vojska. 
Přenechal velení na dále generálům, opatřuje 
raději věci správní, plné obtíží a nedostatků. 
Země jeho ustavičně trpěly vpády nepřátel- 
skými. Zápletky politické rok od roku byly 
nebezpečnější. K nepřátelům v říši a Švédům 
přistoupil sedmihradský kníže Rákoczy a Fran- 
cie chopila se meče s hledím otevřeným. Bitva 
u Jankova (6. břez. 1645) málrm uvrhla říši 
T-ovu do krajní záhuby. V okamžiku nejkri- 
tičtějším r. III. osvědčil právě tolik rozvahy, 
jako statečnosti. Nebezpečí to Šfastně minulo, 
ale r. poznav nutnost míru, více než před 
tím usiloval oA. Poslední léta války třicetileté 
přimnožila ohromnou bídu zemí rakouských, 
jmenovitě českých. 

Při jednání o mír vestfálský (1648) F. III. 
mohl poznati nejlépe, jak pochybná oyia po- 
litika otcova, stavěti zájmy církevní nad zájmy 
politické. Přes to takřka první čin jeho po 
válce bylo obnovení přísných mandátů proti 
nekatolíkům v zemích jeho (1650, i. února 
a j. v.). Nařízení ta příčila se ostatní přičin- 
livé snaze F-ově zahojiti, jak možno nejdříve, 
rány zasazené za dlouhé války. Reformační 
činnosti F-ovy země české zakusily nejvíce. 
Jinak však F. IIL nebyl nepřítelem národa 
českého; naopak častý pobyt jeho v Praze již 
za války třicetileté i potom opětovně byl dů- 
kazem jeho náklonnosti k němu. Také jazyk 
Český F. dobře ovládal. Obnovené zřízení 
zemské poopravil a doplnil deklaratoriemi, 
ale nevázal se příliS úzkostlivě na ústavu 
Za hrdinnou obranu Prahy proti Švédům 
z r. 1648 nešetřil milostmi a odvděčováním 
se. Založení biskupství litoměřického (i6s^) 
a upravení university pražské, v níž oslabil 
vliv jesuitů, obnovení hradu pražského, zpu- 
stošeného ve válce, jakož i starost jeho. aby 
poněkud nahradil, co Švédové a Sašové ulou- 
pili z Prahy a ze země, vyznačují vládu jeho 
v Čechách, kdež dovedl zjednati si oblíbenost 
v lidu. 

V říši Římskoněmecké dal zvoliti syna 
svého F-a (IV.) za krále (1652), ale po smrti 
ieho měl vět^í obtíže s volbou druhého syna 
Leopolda. Útok Karla X. švédského na Pol- 
sko pohnul F-a k tomu. Že vyhlásil Švédům 
válku, ale záhy potom zemřel (2. dub. 1657). 

F. III. ženat byl v prvním manželství sAla- 
rií Annou, dcerou Filipa III. Španělského, ve 
druhém manželství s Marií Leopoldinou, dce- 
rou Leopolda Tirolského, ve třetím s Eleo- 
norou, dcerou Karla Neverského. S Marií 
Annou měl 5 dítek, ale 2 záhy zemřely; prvo- 
rozenec F. (IV., * 8. září 1633) zemřel před 
otcem; Marie Anna (* 1635) zasnoubena byla 
s Filipem IV. Španělským, Leopold {*g,čnsL 



1640) nastoupil po otci; z druhého manžel- 
ství pouze Kapel Tosef (* 7. srp. 1649) přežil 
otce; ze 3. manželství byly 2 dcery: Eleo- 
nora Marie (* 31. kv. 1653), provdaná za Mí- 
chala WiSAowieckého, krále polského, potom 
za Karla Leopolda, vévodu lotrinského, a Ma- 
rie Anna Josefa {* 1654), provdaná za Jana 
Viléma, fafckrabí neuburskčho. 

F. III. pokračoval s menší energií v poli- 
tice otcově. Persekuce náboženské zůstaly 
i za něho neseslabeny, ale narážely na odpor 
skrovnější. Od smrti prvorozencovy F., kte- 
rýž z velkého dílu sám vyřizoval veškeré zá- 
ležitosti vládní a velmi dobře dovedl voliti si 
rádce, zemdlel poněkud ve své Činnosti. Byl 
postavy veliké, statné, každému přístupen, 
velmi zbožný a mravný, milovník umění, 
zvláště hudby, v níž sám pokoušel se jako 
skladatel. Wolf. Ebner, dvorní varhanník, dal 
vytisknouti jeho árii o 36 variacích (Praha, 
1648); Kircher v Musurgii (str. 685—89) uve- 
řejnil Čtverhlasý sbor jeho. 

Srv. M. Koch« Gesch. des deutschen Reichs 
unter der Regierung F. III. (Vídeň, 1865-66, 
2 sv.); J. Zahn, F III. und Leopold I. voní 
Westphálischen bis zum Karlovicer Frieden 
(t., x869»; Rezek, Děje Čech a Moravy za 
F a III. až do konce třicetileté války (Praha, 
1890). 

6) F. IV., král římskoněmecký, český a 
uherský, syn před. (* 8. září 1633 ve Vídni, 
t 9. čce 1654 t.). Byl miláčkem otcovým. 
Když dvůr císaře F-a III. po porážce jankov- 
ské (1645) uchýlil se z ohrožené Vídně do 
Štýr. Hradce, v tamější zámecké zahradě ruka 
najatá dopustila prý se úkladu proti životu 
mladistvého Fa IV. Otec jeho dal ho již 
o rok později (5. srp. 1646) korunovati koru- 
nou svatováclavskou. Událost ta po celé zemi 
oslavována byla s radostí nelíčenou — důkaz 
obliby, jak otcovy tak synovy. R. 1647 16. čna 
F. IV. korunován byl také na krále uherského; 
inaugurační diplom jeho pojistil v míře ne- 
bývalé svobodu náboženskou a samosprávu 
v Uhřích; volbu F-ovu sněm uherský vzal 
před se z počinu vlastního (13. čna 1647). 
Po poradách, konaných s kurfíršty říšskými 
r. 1652 v Praze, F. IV. na sněme řezenském 
31 kv. 1653 byl zvolen a 18. čna téhož roku 
v Řezně korunován na krále římského; ale 
již o rok později podlehl neštovicím. Smrf 
jeho byla upřímně oplakávána, zvláště v Če- 
chách. 

6) F. I. jako císař rakouský, V. j'ako král 
čcsícý a uherský, příjmím Dobrotivý, syn 
cis. Františka I. (II.) a druhé choti jeho Ma- 
rie Terezie, dcery Fa IV., krále neapolského 
(* 19. dub, 1793 ve Vídni — t 29. čna 1875 
v Praze). Byl velmi slabého ústrojí těles- 
ného. Cesta podniknutá r. 1815 no valné 
části císařství Rakouského, Itálii, Švýcařích 
a Části Francie upevnila poněkud zdraví jeho 
a zároveň utužila jeho lásku k umění a zá- 
jem pro průmysl. Při veliké povodni ve Vídni 
r. 1830 osvědčil obětavou lidumilnost. Téhož 
roku (28. září) korunován byl korunou sváto- 
štěpánskou. 



Ferdinand. 



103 



O 2 léta pozdéji (1832) ifastné unikl vražed- 
nému úkladu nastrojenému pro oslySenou žá- 
dost setníkem Fr. Reindlem. 

Na trůn rakouský F, I. nastoupil po smrti 
otcové (2. bř. 1835?. Úkolu tak téžkému, ja- 
kým byla tehdejší absolutní a centralistická 
vláda tak veliké ří&e, nepostačovalo ani tě- 
lesné zdraví F*ovo, ani měkkost a dobrosrdeč- 
nost ducha jeho. Bylo potřebí zaříditi státní 
konferenci, aby vyřizovala spoustu břemen 
vládních. Zasedali v ní: arcivévodové Ludvík 
a František Karel, kníže Metternich, druhdy 
přední rádce cis. Františka I , a hr. Kolovrat 
LiebŠteinský. F. L záhy potom dal se koru- 
novati na krále Českého (7. září 1836). 

Na sjezde teplickém (v září 1835) F. I., car 
ruský Mikuláš, král pruský a j. knížata do- 
hodli se vespolek o politiku míru a konser- 
vatismu, jaká byla zachovávána již za císaře 
Františka I. Ale duch času byl pokročil již 
mnohem dále na cestě k novotám. Ant vláda 
F-ova nesměla se zavírati proti nim docela. 
Pohříchu postupovala na dráze té krokem 
příliš zdlouhavým a zatím vad přibývalo ve 
vStch odvětvích správy veřejné. Z oprav za- 
vedených nejdůležitější byly: patent císařský, 
jímž dovolovalo se sedlákflm vykoupiti se 
z roboty, a snížení služby vojenské ze 14 na 
8 let. Císař sám horlivě pečoval o povznesení 
průmyslu, o stavbu železnic a paroplavbu. 

R. 1846 užito povstání propuklého v Kra- 
kově k osazení města i území, načež odbojné 
hnutí v Haliči potlačeno. 

Zatím stavové, zvláště čeští a uherští, a ná- 
rodnosti samy Čím dále tím živěji hlásili se 
o práva svá. V Čechách již již podobalo se, 
že oprávněné tužby národa českého budou 
splněny. V tom po příkladě daném z Paříže 
nahromaděné látky vznětlivé vybuchly v re 
voluci r. 1848. Bouře vídeňské pohnuly F a 
k odjezdu do Inšpruku. Tam stihlo ho posel- 
stvo české (dr. Rie^er a hr. Nostic), požadu- 
jící zodpovědné místodržitelstvo v Čechách, 
i bán chorvatský Jelačtč, vypovídající poslu 
Šenství Uhrflm. V měsíci srpnu (1848) císař 
F. k nátlaku říšského sněmu vídeňského vrátil 
se zase do Vídně, ale pro nové prudké bouře 
7. října odebral se do Olomouce. Odtamtud 
ohlásil 2. pros. 1848 sněmu, který byl se pře- 
ložil do Kroměříže, svou abdikaci ve prospěch 
bratrovce svého, nyní panujícího cis. Fran- 
tiška Josefa I. F. sám usadil se v Praze na 
hradě královském a strávil tam ostatek života 
svého v úplném soukromí. 

Manželství jeho s Marií Annou, dcerou sar- 
dinského krále Viktora Emanuela, zůstalo bez- 
dětno. 

Vzácná lidumilnost a dobrosrdečnost F-ova 
získala mu příjmí »Dobrotivý<. Studia techno- 
logická a vědy přírodní byly nejmilejší jeho 
zábavou. Jeho technický kabinet je sbírkou 
drahocennou. 

Srv. Schimmer, F. L, Kaiser von Oester- 
reich, dessen Leben und Wirken bis zu seiner 
Thronentsagunp (Vídeň, 1849). 

7) F. Ty rola ký, arcivévoda rak,, syn cis. 
Fa L (* 14 čna 1529 v Linci — \ 24. ledna 



1595 v Inšpruku). Byl miláčkem otcovým. 
Dostalo se mu výborného vychování. Po »krva- 
vém sně mě c pražském cis. F. I. ustanovil ho 
za místodrŽitele v Čechách a dal mu nej* 
přísnější rozkazy proti Jednotě bratrské. Arci- 
vévoda F. svou vlídností získal si záhy mysli 
všech, a přímluvy Filipíny Welserovy 
(v. t.), krásné a vzdělané dcery bohatého 
kupeckého rodu augšpurského, milenky F-ovy, 
která sídlila zprvu na Březnici, pak na Křivo- 
klátě, ulehčily osud uvězněných náčelníků 
Jednoty: br. Augusty a Bílka. Rok 1556 za- 
stihl F-a na bojišti uherském. Roku ná- 
sledujícího F. zavírá potají sňatek s Fili- 
pinou Welserovou. Byv opět místodržícím 
v Čechách, mohl jen občas navštěvovati chof 
svou, která na Březnici dala mu syna Ondřeje 
(* 15. čna 1558), na Křivoklátě syna Karla 
(22. list. 1560) a pak dvojčata Filipa a Marii 
("^ 7. srpna 1562), která však záhy zemřela. 
Dítky tyto vesměs byly odloženy a přijaty za 
nalezence. Posléze Filipi na, sytá jsouc nesnesl- 
telného života v tajnosti a úzkostlivosti o bu- 
doucnost dítek svých, odhalila císaři F-ovi I. 
pravdu 11561^ Císař, jehož záměry na sňatek 
arcivévody F-a s dcerou královského rodu 
franc. byly tudy zmařeny, přemohl svůj hněv, 
odpustil manželům, uznal jejich manželství, 
ale pod výminkou, že zůstane tajným: man* 
želům bylo zavázati se k věčnému mlčení. 
Dětem odepřen titul i znak a dopuštěno pouhé 
jméno Rakouský ; právo dědické přiznáno jim 
v případě, že by vymřel celý mužský rod 
Habsburský. Výminku tu manželé zachovali 
ještě dlouho po smrti cis. Fa I. Teprve roku 
1576 sňatek svůj prohlásili veřejně, když byl 
papež Řehoř XIII. je propustil ze závazku 
přísahy dané. 

ZávětíotcovouF. zdědil — do života svého — 
Tyroly a země venkovské; ale byv od císaře 
Maxmiliána II., bratra svého, ustanoven místo* 
držitelem Českým, kterýžto úřad zastával ještě 
půltřetího roku, teprve v lednu 1567 odebral 
se do Tyrolska a ujal se správy země tak 
moudře, že dovedl upraviti poměr biskupství 
tyrolských k moci zeměpanské, sjednati po' 
volnost sněmů v příčině financí, jmenovitě 
v povolování pomocí peněžitých proti Tur- 
kům, a užiti také katolické protireformace 
k upevnění a povznesení moci panovnicí (viz 
Tyroly). 

Mladšímu bratrovi svému, arcivévodě Kar- 
lovi .Štýrskému, F. Tyrolský byl rádcem mou* 
drým, zvláště po důležitém generálním sněme 
bruckém (1578). A po smrti jeho byl jedním 
z poručniků syna jeho. pozdějšího cis. F-a II., 
od r. 1590 až do smrti své. 

O rodinném životě F-ově zmínka jiŽ so 
stala. Zbývá dodati, že chof Filipina zemřela 
13. dub. 1580. Dvě léta později F. pojal za 
chof Annu Kateřinu, dceru vévody mantov- 
ského Viléma (14. květ. 1582), s níž měl tři 
dítky: dvě dcerušky zemřely v mládí, prvo- 
rozená pak Anna (* 4. října 1585) stala se 
chotí cis. Matyáše (4. pros. i6zi), když matka 
její byla mu odřekla. — Ze synů z i. man- 
želství Ondřej stal se r. 1576 kardinálem, 



104 



Ferdinand. 



1589 biskupem kostnickým, 1591 biskupem 
brixenským a r. 1598 mistodržicím nizozem- 
ským (f 12. listopadu 1600); Karel, markrabí 
burgavský, oddal se vojenství (f 12. listopadu 
1627). 

F. Tyrolský, muž vzácných předností téla 
i duše, povahy v pravdě rytířské, byl nadšen 
pro umění a vědy. Založil převzácné sbírky 
na hradě Ambrasu blíže Inšpruku, kde do 
r. 1576 sídlila choť jeho Filipina. Stopa tvr- 
dosti dá se však pozorovati v povaze jeho 
již z niládí; se stářím vzrůstá stále patrněji. 
Srv. Hirn, Erzh. F. von Tirol (Inšpruk, 1885 
až 1887, 2 d.). A'o//. 

8) F. Maxi mil i án, arcikníže, viz Maxi- 
mi lián I., císař mexický. 

9) F. Karel Josef ďEste, arcikníže a 
polní maršál rak. (* 1781 v. Miláně — f 1850 
v Ebenzweieru u Gmundenu), druhorozený 
syn arciknížete F-a Beatrice Kiccardy ďEste, 
vzdělal se ve vojen, akademii ve Vídeňském 
Novém Městě a vstoupil r. 1799 do císař- 
ského vojáka, ve kterém bojoval u Stockachu 
a před Mannheimem; r. 1800 jmenován byl 
brigádníkem a vyznamenán za platné své 
•lužby řádem Marie Terezie. R. 1805 byl při* 
dělen armádě Mackově i upozorňoval tu Macka 
na možnost vyváznouti z úplného obklíčení 
od Francouzů; když jeho rady nebylo po- 
slechnuto, v čele dvanácti švadron protloukl 
se vojskem francouzským a po četných sráž- 
kách dostihl Čech, kde na rychlo sebral nový 
armádní sbor, s kterým spěchal k hlavnímu 
voji, ustupujícímu na Moravu, a nabyl znač- 
ného úspěchu nad bavorským gen. Wreedem. 
Roku 1805 stal se velitelem na Moravě, kde 
zorganisoval zemskou obranu, r. 1809 velel 
v Haliči proti Rusům, porazil Poniatovského 
a donutil ho, že vzdal Varšavu, a pronikl až 
k Toruni; ale po porážce u Gory musil ustou- 
piti do Haliče a po obsazení země té Rusy 
ustoupil se zbytkem své armády na Moravu. 
R. 1815 velel reservnímu sboru na Rýnu, načež 
stal se vrchním velitelem v Uhrách a v lé- 
tech 1832—46 guvernérem v Haliči. Po ne- 
pokojích r. 1846 vzdal se svého úřadu a ode- 
bral se do Modeny; zemřel za návštěvy své 
u bratra svého Maximiliána v Ebenzweieru. 

10) F. Karel Viktor, arcikníže a pod- 
maršálek rak. (* 1821 — + 1849 v Brně^, syn 
modenského vévody Františka IV.; pojal roku 
1847 za cho( dceru arciknížete Josefa, pala- 
tina uherského, arcikněžnu Alžbětu, ze kte- 
rého manželství jest dcera Maria Terezia, pro- 
vdaná r. 1868 za bavorského prince Ludvíka. 
Vynikal lidomilstvím a přivodil si smr( cho- 
lerou, nakaziv se pří návštěvě nemocnice 
brněnské. 

Anhaittký. 11) F. Bedřich, vévoda anhalt 
sko kothenský (* 1760 ve PStině — | 1830 
v Kothenu), syn vévody Bedřicha Erdmanna; 
•loužil nejprve v prus. armádě proti Fran- 
couzům, r. 1798 ujal se po otci svém panství 
pfitinského ve Slezsku, r. 1806 bojoval u Jeny, 
probil se tu se svým plukem řadami francouz- 
skými a ustoupil do Čech, kde byl odzbrojen. 
R. 18x3 zorganisoval slezskou domobranu a 



nastoupiv r. 181 8 po strýci svém Ludvíkovi 
ve vévodství anhaltsko-kothenském, vystupo- 
val proti celní politice pruské a podporoval 
vzmáhání se katolicismu v zemi, zvláště od 
r. 1825, kterého se svou manželkou v Paříži 
přestoupil ke katolictví. Nezanechal dítek. 

Bavorský. 12) F. Maria, kuríirfit bav. 
(• 1636 v Mnichově — f 1679 vSchleissheimě), 
nastoupil vládu po otci svém Mazimilianu I. 
r. 1651, nejprve pod poručnictvím tvé matky, 
od r. 1654 samostatné, a staral se všemožné, 
aby země zotavila se z běd války třicetileté. 
R. 1657 nepřijal nabízené mu od Francie ko- 
runy císařské, ano r. 1673 přes naléhání man- 
želky své, Adléty savoyské, která přála sňatku 
dcery své s princem bourbonským, nevstoupil 
ve spolek s Francií a podal tak cis. generála 
Montecuculimu příležitost, aby se mohl zmoc- 
niti Bonnu. Na sklonku života vSak přidal se 
ke straně franc. a slíbil Ludvíku XIV., že ho 
bude podporovati v jeho plánech na korunu 
císařskou. Ve válce BenátČanů s Turky po- 
skytl oněm r. 1667 pomoc 1000, později 2000 
mužů, kteří vyznamenali se při hájení Kréty 
r. 1669. 

BruoMW. 13) F. Albrecht II., vévcda 
brunSvicko-bevernský (* 1680 — f 'TSSS^y* 
F-a Albrechta I, zakladatele větve brun- 
švicko-bevernské, bojovav s vyznamenáním 
pod Eugenem savoyským ve válkách ture- 
ckých, jmenován byl r. 17 17 podmarSálkem. 
velitelem v Komárně a konečně řížským mar- 
šálkem; dne X. března 1735 následoval po 
svém tchánu Ludvíku Rudolfovi ve vévodství 
Brunšvtcko-wolfenbtkttelském, zemřel však již 
13. září. Nejstarší dcera jeho Alžběta Kristina 
stala se manželkou pruského Bedřicha II. 

14) F., vévoda brunfiv. , polní maršálek 
prus. (* 1721 v BrunSvíku — f 1792 ve Vc- 
chelde), syn před., vstoupil do služeb pru- 
ských, přispěl r. 1757 k vítězství u Prahy, 
velel u Rossbachu pravému křídlu prus., na- 
čež na žádost angl. krále Jiřího II. jmenován 
byl vrchním velitelem armády prusko-angli- 
cicé proti Francouzům, nad kterými zvítězil 
u Krefeldu, Wellinghausenu, Wilhelmsthalu a 
Lutterberku. Po válce jmenován byl polním 
maršálkem, ale již r 1766 vzdal se hodnosti 
té pro neshody s Bedřichem II. a žil v sou- 
kromí na letohrádku svém Vechelde, zabý- 
vaje se vědou a uměním. Viz v. Westphalen, 
Geschichte der PeldzQge des Herzogs F. 
von Braunschweig-Lflneburg (Berlín, 1859 až 
1873, 6 8V.). red. 

Bulharský. 16) F. Maximilián Karel Leo- 
pold Maria, princ sasko-koburský z katoli- 
cké linie toho domu (Koburk-Koháry), spří- 
zněné se šlechtou uherskou, nar. 26. ún. 1861 
ve Vídni jako syn prince saského Augusta 
(\ 1 88 i), rakous. generalmajora, a princeznv 
Klementiny, dcery franc. krále Ludvíka Fi- 
lipa Dostalo se mu pečlivého vychování, 
hlavně přírodovědeckého. R. 1879 podnikl 
8 bratrem svým Augustem cestu do Brazílie, 
jejíž botanické výsledky popsali Wawra rytíř 
z Fernsee a rytíř Beck v nádherném díle 
»Itrnera principům S. Coburgic (Vídeň, 1883 



Ferdinand. 



105 



až i8Sd, 2 d.). Při korunování ruského císaře 
Alexandra III. F. byl přítomen jako zástupce 
domu koburského. Sloužil i v rakouském 
vojsku, v némž posléze byl nadporučíkem 
jízdy honvédské. Po svržení knížete Alex- 
andra (viz Bulharsko, dějiny) začaly de- 
putace regentstvf bulharského vyjednávati 
8 ním o přijeti dflstojnosti knížecí. Podrob- 
ností tohoto jednání na Ebenhofu v Dol. Ra- 
kousích podnes jsou neznámy. Veliké národní 
shromáždění v Trnově zvolilo F-a 7. čce 
1887 za knížete, načež on v srpnu po Dunaji 
připlul do Bulharska a přes Trnovo a Plov- 
div přijr.l do Sofie uvázat se ve vládu Před- 
sedou ministerstva stal se hlavní Člen reg^ent- 
8tvi. Stambulov Od Ruska a následkem toho 
od Porty a ostatních velmocí F. posud uznán 
nebyl, avšak nicméně vládne v Bulharsku již 
sedmý rok. U dvora, u něhož veliký vliv má 
matka jeho Klementina, obklopil se větším 
leskem a etikettou nežli předchůdce jeho; ale 
vláda v zemi zůstala docela v rukou moc- 
ného Stambulova. F. podnikl časem i cesty 
do záp. Evropy. Dům jeho má ráz polobul- 
harský a polofrancouzský a francouzskými 
dvořany stranpr orléanské. V únoru 1893 se 
zasnoubil s pnnceznou Marií Louisou dcerou 
Koberta vévody z Parmy, roz. 17. ledna 1870 
v Římě. Sftateic slaven pak 20. dubna v Pia- 
nore v Toskáně. Dne 30. ledna 1894 narodil 
se mu syn Boris, vévoda trnovský. Koncem 
května 1894 propustil ministerstvo Stambu- 
lova, jenž se násilným způsobem vykonávání 
své moci byl stal úplně nepopulárním, a po- 
volal ministerstvo Stoilova. 

Hesský. 16) F. Jindř. Bedřich, lantkrabě 
hessko-homburský (* 1783 — f 1866), syn 
Bedřicha Ludvíka; nastoupil dne 8. září 1848 
po bratru svém Gustavu a nakloniv se ku 
přání lidu, svolal r. 1849 sněm a prohlásil 
r. 1850 ústavu sněmem vypracovanou. Ústava 
však nevešla v život, a F. sám přičinil se 
o zavedení starých řádů. Potomků nezane- 
chal, a země jeho připadla k Hessen-Darm- 
stadtsku, ale ještě téhož roku byla zabrána 
Pruskem. 

lansvský. 17) F. Maria, vévoda {^ 1822 
v Turíně — f 1855 t.), druhorozený syn Karla 
Alberta, bojoval v 1. 1848 a 1849 proti Ra- 
kousku, nepřijal nabízené mu od parlamentu 
koruny sicilské a zůstal ve vojsku sardin- 
ském. R. 1850 pojal Marii Alžbětu Max., prin- 
ceznu saskou, za manželku, i jest otcem 
nyn. královny italské Margarety. Napsal: Me- 
moire delta campagna del 1848* 

Kolínský. 18) F., arcibiskup a kuríirSt 
(• 1577 — "f 1650). syn bav. vévody Viléma 
a bratr Maxmiliána bav., od r. 1616 arcibi- 
skup; vstoupil za války 3oleté do ligy katoli- 
cké a přičíAoval se usilovně, aby pomocí je- 
suitů země stala se opět katolickou, red, 

NeaMHtf a Slcilltí. 19) F. I. (1458— 1494), 

nemanželský syn Alfonsa V., krále arragon- 
ského. Alfons V., adoptován byv královnou Jo- 
hannou, zmocnil se 1421 říŠe neapolské i dal 
Fa 1443 prohlásiti princem kalaberským a ná- 
stupcem v Neapolsku. Po smrti otcově 1458 F. 



tedy nastoupil v Neapoli na trůn i potvrzen na 
něm od vrchního pána lenního, papeže Pia II., 
slíbiv, že mu dávati bude roční poplatek. Byl 
despota, asi jako Ludvík XI. ve Francii, F. 
Katol. ve Španělích, Jindřich VIL v Anglii. 
Proto šlechta se proti němu bouřila i pod- 
porovala Jana, titulárního vévodu kalaber- 
ského, S3'na Renata z Anjou, jenž se táhl ke 
trůnu neapolskému jakožto dědic dřívější dy- 
nastie Andegavské. Avšak F. přemohl protiv- 
níky, najmě vítězstvím u Troje 1462 a pomocí 
papeže Sixta IV., Františka Sforzy, vévody mi- 
lánského, a Skanderbega albánského. R. 1480 
'lurci vzali Otranto, avšak po smrti sultána 
Muhammeda II. (1481) F. město zase opano- 
val. Brzy potom F. se rozstrčil s papežem 
Innocentiem VIII. Ten dal ho do klatby a 
ve spolku 8 nespokojenými Šlechtici neapol- 
sk)^mí ho chtěl zbaviti trůnu. Tu však ujali 
se F-a Lorenzo Medici, vévoda toskánský, a 
vládce milánský Ludovico Moro. F. slíbil pa- 
peži hold a poplatek a baronům odpuštění, 
ale přes to prese všecko dal některé z nich 
popraviti (1486). F. péči měl o blahobyt, ob- 
chod a průmysl (zvláště o hedvábnictví), pod- 
poroval vědy (hlavně právnické) a byl pří- 
telem básníků (zejména Carttea a Sannazara). 
R. 1494 vytáhl proti němu Karel VIII., král 
francouzsky , pokládaje se dědicem dřívější 
dynastie Andegavské, a šlechta neapol ská 
vítala v něm osvoboditele ode jha despotova. 
F. však zemřel, dříve než k válce došlo, 
25. led. 1494, i měl nástupcem syna svého 
Alfonsa II. 

20) F. II. (1495 - 1496), vnuk před., na- 
stoupil na trůn v Udnu 1495, když otec jeho 
Alfons II. ze strachu před Francouzi se od- 
řekl panování. F. pohříchu všudy kolem ob- 
klopen byl zradou i musil utéci na ostrov 
Ischii. Vítěz pak, Karel VIII., dal se v Nea- 
poli korunovati za krále neapolského, jerusa- 
íemského a císaře byzantského. Avšak když 
Francouzi odtáhli, F. 7. čce 1495 se vrátil 
do Neapole i opanoval království svoje opět, 
a to hlavně pomocí F-a Katolického a slav- 
ného válečníka jeho Gonsalva z Cordovy. Po- 
jav pak za chof tetu svou Johannu, dceru 
F-a I., do níž vášnivě byl zamilován, zemřel 
již dne 7. října 1496, neostaviv potomků, na- 
čež nástupcem mu byl strýc jeho Bedřich. 

21) F. III. viz F. II. Katolický, č. 32. 

22) F. IV. (I.), třetí syn Karla III., krále 
špan. (1759 — 1825). Karel III., syn Filipa V., 
krále špan., panoval nad Neapolskem a Sicí- 
lií, kteréžto země r. 1759, když po smrti 
bratra svého Ferdinanda povolán byl na trůn 
španělský, odevzdal synu svému F-ovi IV., 
tehdy teprva osmiletému. Vládu za mladi- 
stvého krále konal markýz Tanucci. R. 1767 
F. prohlášen plnoletým; avšak Tanucci vládl 
dále a po něm Sambaca a Acton, Šlechtic 
původu skotského. Po odstoupení Tanucciově 
měla hlavní vliv krásná a duchaplná chof 
F-ova Marie Karolina, dcera císařovny Marie 
Terezie. Věci neapolské vyvíjely se za prvých 
dob panování F-ova v duchu osvícených de- 
spotův a ministrů věku XVIII. Zaváděly se 



106 



Ferdinand 



reformy podobné jako u nás 2a Marie Terezie 
a císaře Josefa IL R. 1768 vyhnáni jesuité. 
Papeži odepřeny poplatky dotud odváděné na 
znamení, ze Icrál neapolský jest vasallem 
sv. Petra. Vlivem královniným odchýlilo se 
Neapolsko od Španělska i přilnulo k Rakou- 
sku. SúČastnilo se prvé koalice proti Fran- 
couzOm a r. 1798 přistoupilo i ku koalicí 
druhé. r. vpadl s 50.000 muži do území nové 
republiky římské, avftak ne za dlouho musil 
ustoupiti před vojskem generála Champion- 
neta i utéci na Sicílii, načež Francouzi 23. led. 
1799 v Neapoli prohlásili republiku Parthe- 
nopskou. Tato však dlouho netrvala. Proti 
cizincCim vypuklo zuřivé povstání, a nástupce 
Championnetfiv Macdonald musil ostaviti bo- 
iištč sanfedistfim, vojsku sv. víry, jemuž ve- 
lel kardinál Ruffo. Tento zmocnil se Neapole 
dne 21. čna 1799 pomocí lazzaronův, a reakce 
slavila orgie. AvSak když Francouzi nad ko- 
alicí zvítězili, musil F. 1801 učiniti mír, od- 
stoupiti Část území, zavříti přístavy Angliča- 
nům a posádkám francouz. vydali Tarent, 
Otranto a Brindisi. R. 1805 musil se Napo- 
leonovi zavázati smlouvou neutralitní, že ne* 
dovdí žádnému vojsku cizímu vkročiti do 
svého království. A když vzdor tomu již 
v listopadu t. r. vojsko anglické a ruské při- 
plulo do Neapolska a F. dovolil, aby přistálo 
k zemi, vítěz u Slavkova vydal dekret, že 
rod Bourbonský již nemá v Neapolí panovati. 
Dne 25. ún. Francouzi vedením Massenovým 
vstoupili do Neapole, odkudž F. byl utekl do 
Palerma. Dne 30. bř. králem v Neapoli pro- 
volán bratr Napoleonův Josef a mezi těmi, 
co jej uznali, byl i vůdce sanfedistův, kardi- 
nál Ruffo. F. držel se proti Josefovi a ná- 
stupci jeho Muratovi na Sicílii hlavně jen po- 
mocí Angličanů, kteří ho donutili k prohlá- 
šení konstituce a namlouvali, aby se vzdal 
koruny ve prospěch syna svého FrantiSka. 
Královna Marie karolina, ježto jim překážela, 
donucena odjeti do Vídně, kdež pak r. 1814 
skonala. Mezitím Murat, maje proti sobě ne- 
jenom sanfedisty, nýbrž i karbonáry, a žárli v 
jsa na místokrále italského Eugena Beauhar- 
naisa i chtěje též veškeru Itálii sjednotiti pod 
svým žezlem, když následkem výpravy na 
Rus hvězda Napoleonova se klonila k západu, 
v jednání se dal s Rakouskem doufaje, že po- 
mocí jeho zachován bude na trůně. R. 1814 
odpadl od Napoleona, aniž se však proti němu 
postavil rozhodně, a když r. 18x5 se k němu 
opět přidal, kongress vídeňský přiřkl zemi 
jeho F-ovi. Murat, poražen byv od Rakušanů, 
utekl do Francie (v květnu 1815), a když ne 
za dlouho potom (v říjnu t. r.) se odvážil do 
Neapolska, zajat a k rozkazu Fovu zastřelen. 
F. vstoupiv dne 17. čna (1815) do Neapole, 
zahájil ovšem ihned reakci proti všemu fran- 
couzskému a svobodomyslnému. Zrušil kon- 
stituci, kterou r. i8i2 udělil Siciliánům, a 
prohlásil všecky země své jedinou říší pode 
jménem království Obojí Sicílie, sebe pak od- 
tud tituloval králem F-em I. R. 1820 vypukla 
ve Španělích revoluce, a po příkladu Španělů 
vzbouřili se i Neapolští. Vzpoura počátek 



vzala v Nole, kdež ji podnítili poručík Mi- 
chele Morelli a kněz Lodovico Minichini, a 
rozšířila se po zemi tak říkaje rychlostí blesku. 
V Čelo povstalcům se postavil generál Pepe, 
a F. donucen dáti říši ústavu jako ve Špa- 
nělích. Sicílie, která chtěla míti zvláštní svůj 
parlament v Palermě, od bratra Pepova Flor- 
restana donucena podrobiti se a obeslati par- 
lament, jenž dne i. října (1820) králem slavné 
zahájen v Neapoli. Takovýto stav věcí se 
však nelíbil Svaté Allianci. F. pozván ke 
konferenci do Lublaně, odkudž listem ze 
dne 28. ledna 1821 ústavu neapolskou jakožto 
vynucenou prohlásil za zrušenu. Pomocí 
vojska rakouského, jež vedl generál Frimont, 
obnoven v Neapoli starý, krut^ absolutismus. 
Z náčelníků strany konstitučnl, kdož neutekli, 
vedeni na popravu nebo vhozeni do vězení, 
mnozí také odvlečeni na pevnosti až do Čech 
a do Uher. F. skonal dne 4. led. 1825, raněn 
byv mrtvicí, i měl nástupcem syna svého 
Františka I. 

23) F. IL, syn Františka I., vnuk F-a před. 
(1830— 1859). Když nastoupil na trůn, říše 
vinou vlády a stran byla ve stavu nejvýše 
zbědovaném. I slíbil, že zaváděti bude re- 
formy. Prohlásil amnestii, odstranil špatné 
úředníky, zveleboval vojenství, pečoval též 
o blahobyt a finance. Brzy však obrátil a 
vládl krutě, opíraje se o vojsko a četnou po- 
licii, jejíž náčelníkem byl pověstný Del Car- 
retto. Spiklenci a povstalci, již tu a tam se 
vyskytli, trestáni s největší ukrutností. Nad 
Siciliány, obzvláště nebezpečnými, vláda ko- 
nána jako nad lidem podmaněným. Proto 
také, když nastal rok 1848, v Palermě revo- 
luce vypukla již dne I2. ledna a v několika 
dnech zachvátila i Neapolsko. Král, poděšen, 
propustil Del Carretta a dne 11. ún. prohlá- 
siti dal konstituci, jež zosnována byla dle 
charty francouzské z r. 183a A co víc, súčast- 
nil se i války národní proti Rakousku, proti 
němuž vlastencům italským na pomoc vypra- 
vil 15.000 mužů. Avšak sotva že zápal revo- 
luční poněkud ochladí, vojsko to povoláno 
nazpátek (v květnu), sněm neapolský rozpu- 
štěn a zřízení ústavní zrušeno. Sicílie, kde 
F. prohlášen byl za zbavena trůnu, znova 
podmaněna generálem Filangierím, i zave- 
dena tam krutá vláda vojenská. Nejzbožnější 
král {rex piissimus), jak F. byl nazván, že 
Piovi IX. z Říma před radikály uprchlému 
pohostinství poskytl v Gaétě, prese všecky 
výstrahy mocností evropských nelidsky zuřil 
proti povstalcům a liberálům, jimiž naplňo- 
val (;aleje a trestnice, a v krutosti této ještě 
utvrzen byl attentátem, kterého se naft 
(v pros. 1856) odvážil jakýsi Agesilao Milano. 
Zemřel dne 22. kv. 1859 i měl nástupcem 
syna svého Františka II , posledního to krále 
Obojí Sicílie. Sra, 

Psiingalit . 24) F. L, král portugalský (1367 
až 1383), syn a nástupce Petra I. Pokládán 
byl za nejhezčího muže své doby, byl mi- 
strem umění rytířského, povahy vSak nestálé, 
marnivé, lehkomyslné. Domáhal se Kastílie 
proti Jindřichovi II., proti němuž spolků hle- 



Ferdinand. 



107 



dal 8 Granadou, • Aragonem, ba i 8 Angli- 
čany, avSak nedokáži ničeho. Proti v61i ná- 
roda a ku všeobecnému pohorSení pojal za 
cho( manželku mana svého Jana Vavřince 
da Cunha, Leonoru Tellesovu, z níž pak mél 
dceru, jménem Beatríci. Tuto zasnoubil ne- 
méné než pétkráte: po čtvrté s infantem ka- 
stilským Ferdinandem a po páté a naposledy 
8 otcem jeho, králem Juanem. F. byl poslední 
král portugalský z rodu Burgundského. 

85) F. Svatý, » Statečný krále vic«, syn 
Jana L, krále portug., a bratr krále Eduarda I., 
narozen 1402. Byl učený a zbožný, povahy 
zároveň rytířské, jehož heslem bylo Le Bien 
me plaii (Dobro se mi líbí). R. 1434 povýSen 
byl za velmistra řádu Avisského. R. 1437 
podnikl s bratrem svým lindřichem tažení 
proti Tangeru. To vfiak dopadlo neiCastné; 
bratři museli Maurfim slíbiti, že jim vydána 
bude Ceuta, za krále Jana I. dobytá, a F. 
mél do té doby s iz druhy v Africe ostati za 
rukojmé. Ale že Maurové proti smlouvé za- 
bili několik zajatcfl, Portugalci zdráhali se 
Ceutu vydati. Král Edvard sice k tomu bvl 
ochoten, avšak arcibiskup bražský pravil, le 
mésto vydati nesmí bez svolení papežova, a 
jiní zase mínili, že tak učiniti nelze z příčin 
politických. A ponévadž prostředků jiných 
k osvobození valné nebylo, F. ostal v zajetí a 
odveden do Fezu, kdež s ním a s druhy jeho 
hOře nakládáno než s otroky a se zločinci. Tam 
také následkem útrap nevýslovných r. 1443 
dokonal. Život mučedníka vylíčil soustrastník 
jeho Alvares, a Calderon oslavil jej dramatir 
ckou básni >E1 principe constante«. R. 1470 
F. prohlášen za svatého a r. 147 1 ostatky jeho 
převezeny do Portugal. Sra. 

Ranuntký. 26) F. Viktor Albert Main- 
raď, následník rumun. {* 1865 v Sigmarin- 
gách), druhorozený syn vévody Leopolda 
hohenzollernského, byl dne 14. list. 18S6, když 
otec a stařicí bratr jeho vzdali se práva ná- 
slednictví na trflné rumunském, přijat jako 
eventuelní nástupce na trůn do vojska ru- 
munského, v březnu 18S9 stal se senátorem 
a obdržev ve srozumění se sněmem titul 
»prínce rumunského*, uznán byl za event. dě- 
dice královské koruny rumunské. Zrušiv po- 
měr svůj 8 rum. šlechtičnou Vacarescu sovou, 
pojal dne 10. led 1893 za manželku Marii, 
nejstarší dceru vévody Edinburského. red. 
SpanélM: 27) F. I., Veliký, první král ka- 
Btilský (v řadě králQ Spán. I ), druhorozený 
syn Sancha Mayora, krále navarského (1035 
až 1065). Otec mu přikázal Kastilii a země 
mezi Ceou a Pisuergou, odAaté Bermudovi III., 
králi leonskému. Když pak tento se jich opět 
chtěl zmocniti, poražen jest a zabit v bitvě 
r. 1037, načež F. jako manžel sestry jeho 
Sancie v Leonsku nastoupil na trůn 1 spojil 
zemi ta 8 Kastilii v mocné království, které 
pak i značně rozšířil výboji proti Saracenům. 
Ostavil 3 syny, z nichž nejstarší, Sancho, do- 
stal Kastilii, Alfons Leon a Garcias Galicii. 
28) F. I., král leonský (v řadě králů špa- 
nělských II.), mladší syn krále kastilského 
Alfonsa Vil. (1157—1188). Zdědil Leon a Ga- 



licii, kdežto Kasttlie připadla bratra jeho San- 
chovi III. Bojoval vítězně s Alfonsem I., krá- 
lem portug., a 8 chalífem almohadským Abú 
Jakubem. 

29) F. II. Svatý, král kastilský (v řadě 
králů Špan. III.), vnuk před., syn Alfonsa IX., 
krále leonského (1217 — 1252). Kastilii zdědil 
příčinou matky své Berenguely, jež byla dce- 
rou krále tamního Alfonsa VIII. Po smrti pak 
otcově dosedl na trůn i v Leoně (1230). Spo- 
jením Leonu a Kastilie, kteréžto země prohlá- 
sil královstvím nerozdílným, zjednal pevný zá- 
klad špan. moci a velikosti, a vvužívaje roze- 
rvanosti říše almohadské, neustale válčil proti 
muslimům a državy své přimnožoval výboji. 
R. 1227 dobyl Baezy, 1234 Ubedy, 1236 zmoc- 
nil se Cordovy, metropole islámu na západě, 
a r. 1244 se pokusil o Granadu. Nedobyl jí, 
avšak král tamní Ibn Achmar uznal ho vrch- 
ním pánem a vydal mu Jaen (1246^ R. 1248 
F. opanoval Sevillu, město muslimům ve Špa- 
nělích po Cordově nejdůležitější, vztyčil na 
věži Giraldě kastilskou korouhev a mešitu 
tamní proměnil ve chrám křesťanský. Chystal 
se pak k velkému tažení do Afriky, ale zá- 
měr ten mu zkazila smrt. F. byl důstojný 
vrstevník sv, Ludvíka, krále franc. Byl svat 
krále českého Václava I , maje za manželku 
Beatrix, dceru Filipa Švábského a sestru 
Kunhuty, choti Václavovy. Vynikal nejen jako 
rek a válečník, nýbrž i jako státník, soudce 
a zákonodárce. Podporoval též vědy a uměny, 
založil v Toledě kathedrálu a v Salamance 
universitu. Hubil loupežníky a škůdce míru 
zemského i pronásledoval kacíře, kteřížto 
v očích jeho byli nejen odpadlíky od víry, 
nýbrž i zrádci vlasti a národa špan. Papež 
Kliment X. ho r. 1671 prohlásil za svatého. 

30) F. III, král kastilský (v řadě králů 
špan, IVX syn Sancha IV. (1295— 1312^ Pa- 
noval neslavně. Podnikl s králem aragonským 
ve spolku válku proti Granadě, avšak bez vý* 
sledku. Stroje se pak k nové válce, zemřel, 
pozván prý b3'v před soud boží od dvou bra- 
tří Carvájalů, již od něho nevinně k smrti 
byli odsouzeni; pročež přijmenován jest El 
Convídado 3= Pozvaný. 

31) F. I., Spravedlivý, král aragonský, 
druhý syn Jana I., krále kastilského (141 2 — 
14 16). Když zemřel starší bratr jeho Jin- 
dřich III., král kastilský, stavové kastilští na- 
bídli mu korunu, antě syn jeho Jan II. byl 
nedospělý. Avšak F. koruny kastilské nepři- 
jal i spravoval Kastilii jako poručník svého 
bratrovce, spolu s matkou jeho Kateřinou. Po 
smrti krále arag. Martina 1 1410), s nímžto vy- 
mřela dynastie barcelonská, povolán byl (14x2) 
na trůn aragonský a dal se (1414) v Zaragoze 
korunovati. Přičinil se pak o zrušení papež- 
ské trojice, za kteroužto příčinou s králem 
něm. Sigmundem (1415) schůzi měl v Perpi- 
enanu. Odstoupil také od pap. Benedikta XIII. 
i rozkázal poddaným, aby ve věcech církev- 
ních hleděli ke koncilu Kostnickému, čehož 
potom následovali též králové navarský, skot- 
ský a portutralský. F. těžce nesl, že koruna 
aragonská chudá byla na statky a v moci 



108 



Ferdinand. 



své nad míru obmezena právy a svobodami 
stavovskými. Dříve však. než mu lze bylo ve 
příČiné té néco podniknouti, zemřel, ostaviv 
památku, že byl vládce spravedlivý. 

32) F. II., Katolický, král aragonský 
(v řade králů §pan. V., králfl neapolských III. 
a sicilských II.)» vnuk před., syn krále Jana 11. 
Narozen jsa r. 1452, byl již r. 1466 od otce jme- 
nován spoluvládcem a 1468 povýšen za krále 
sicilského. R. 1469 zasnoubil se s priceznou 
kastilskou Isabellou, sestrou krále Jindřicha IV., 
kterouž dříve provdati chtéli za Alfonsa V., 
krále portug., což kdyby se bylo stalo, po- 
měry poloostrova Pyrenejského byly by na- 
byly tvářnosti zcela jinaké. Isabella totiž byla 
dědičkou království Kastilského. AvSak Jin- 
dřich IV. dědičkou prohlásil dceru svou Juanu, 
která pak i zaslíbena s dotčeným králem por- 
tugalským. Nicméně po smrti Jindřichově 
r. 1474 F. a Isabella v Kastilii bylí uznání a 
uhájili práva svého proti Alfonsovi V. vítěz- 
nou bitvou u Tóra r. 1476. V míru potom 
Alfons odřekl se Kastilie, a Juana ode všech 
opuštěná vstoupila do kláštera Po smrti otcově 
r. 1479 F. nastoupil na trůn i v Aragonii, 
kterážto říše tudy s Kastilii spojena jest v jedno 
království, totiž Španělské. F. a choť jeho hle- 
děli především k tomu, aby koruna nabyla 
zase ztracených statků, aby auktorita králov- 
ská byla zvelebena a přílišná moc velmožův 
světských i duchovních uvedena ve slušné 
meze. K tomu konci konali přísné spravedl- 
nost, hájili míru a pořádku v zemi, ujímali 
se lidu obecného proti Šlechtě, jíž odňali vyšší 
moc soudní nad poddanými, odevzdavše ii 
právníkům. Sněmy svolávali zřídka, zvykajíce 
tak národ poslouchati rozkazů královských 
bezprostředně. Rytířské řády Španělské byly 
nad míru mocné a bohaté, tak že velmistři 
jejich tyt5^ž i nebezpečnými byli koruně. F. 
uvázal se ve velmistrovství řádů těch sám a 
nabyl tak ohromných statkův a důchodů, jimiž 
pak si k poslušnosti zavazoval chudé šlechtice, 
a získal také veliký vliv ve mnohých městech, 
kde velmistrové na radě obecné požívali hlasu 
rozhodného. Města Španělská měla každé svůj 
vojenský sbor, řečený sv. bratrstvo (la santa 
Hermandad), zřízený na obranu proti Šlechtě, 
proti Maurům a loupežníkům. F. dovedl toho, 
že sborové ti podřízeni jsou velení královu, 
i nabyl tak vojska vždy hotového ke službám. 
Na papeži Sixtovi IV. vymohl si právo osazo- 
vati biskupství i uvedl tak církev v závislost 
na koruně. Mimo to znova zřídil inkvisici, 
jež ve stol. XIII. založena byla proti kacířům, 
i užíval jí netoliko proti ndpadlíkům od víry, 
proti tajným Maurům a Židům, nýbrž i proti 
provinilcům a podezřelcům politickým, tak 
že strašným byla nástrojem v rukou mocná- 
řových k sesílení despotismu. Upevniv takto 
moc svoji panovnickou, F. se vydal na vý- 
boje. Především hleděl podmaniti království 
Granadské, jež Kastilii bylo poplatno, avšak 
z povinnosti té se hledělo vybaviti. Granada 
dobyta dne 2. led. 1492, a tím zničen i po- 
slední zbytek panství maurského ve Španě- 
lích. Maurové nuceni, aby se dali pokřtiti, a 



kdo se protivili, vyhnáni ze země. Též Židé 
puzeni ke křtu t stěhovali se do Portugal, 
do Francie, do Itálie, do Afriky. Vystehoval - 
cům dovoleno sice prodávati své statky, avSak 
zakázáno vynášeti ze Španěl zlato, stříbro a 
drahé kamení. Téhož roku, co padla Granada 
(1492), vypravil se pomocí F-ovou a Isabelli- 
nou Columbus se 3 koráby do západních 
končin okeánu Atlantského i objevil Ameriku. 
Když r. 1495 Karel VIII., král francouzský, 
opanoval Neapolsko, F., boje se o Sicilii a 
sám také nároky čině k zemi oné, přistoupil 
ke spolku mocností italských proti Francou- 
zům, jehož súčastntl se i císař Maximilián I. 
K většímu upevnění spolku F. a Maximilián 
umluvili dvojí svatbu mezi svými rody. Syn 
Maximiliánův Filip Sličný zasnouben s Jo- 
hannou, dcerou F-ovou, a syn F-ův Jan za- 
snouben s Markétou, dcerou Maximiliánovou. 
Francouzi vytlačeni z Neapole; avšak nástupce 
Karla VIII., Ludvík XII., pokusil se o ni znova, 
ale z opatrnosti učinil s F-em r. 1500 tajnou 
smlouvu^ že se s ním rozdělí o kořist. F. měl 
dostati Kalabrii a Apulii. Vypravil tedy do 
Sicílie výtečného válečníka Gonsalva z Cor- 
dovy, a tomu král neapolský Bedřich IL, do* 
mnívaje se, že mu Spanělé jdou na pomoc 
proti Francouzům, r. 1501 vydal všecky pev- 
nosti kalaberské. Avšak uznamenav, ze byl 
oklamán, poddal se Ludvíku XII. i odveden 
do Francie. Tehdy vítězové měli se děliti 
o výboj; avšak hledíce obelstíti jeden druhého, 
za krátko se rozstrčili, a r. 1502 počala s? 
mezi nimi válka. V této Francouzi r. 1503 
poraženi u Seminary, u Carígnoly a zejména 
nad Gariglianem, následkem čehož mírem 
r. 1504 sjednaným v Blois Neapolsko pone- 
chati musili F-ovi. Téhož r. 1504 zemřela 
manželka F-ova, Isabella Kasttlská. F. měl 
z ní syna Jana a 4 dcery, z nichžto nejstarší 
byly Isabella a Johanna. Infant Jan zemřel 
již r. 1497. Isabella provdána byla za krále 
portugalského Emanuela, kterýmžto sňatkem 
poloostrov Pyrenejský měl uveden býti v jed- 
notu. Avšak Isabella umřela již r. 1498, a když 
i syn jejf Michael r. 1500 se rozžehnal se živo* 
tem, prohlášena dědičkou říše Kastilské a Ara- 
gonské druhá dcera F ova. Johanna, manželka 
Filipa Sličného. Ten také po smrti tchyně 
své, královny Isabelly, se v Kastilii uvázal ve 
vládu. Tehdy F., nevraže na zetě, aby ho 
zbavil nástupnictví v Aragonii, v nové man* 
želsM vstoupil s neteří Ludvíka XII., s Ger- 
mainou de Foix, která však synem žádoucím 
ho neobdařila. Filip ostatně jíž r. 1506 ze- 
mřel, načež kardinál Ximenez Kastiliány při 
měl, aby F-a uznali vladařem. R. 1508 při- 
stoupil F. ku spolku proti Benátčanům (Cam- 
brayská liga), jehož přední Členové byli 
papež Julius II., císař Maximilián a král Lud- 
vík XII. AvSak když Bcnátčané, vyrovnavše se 
nejprve s papežem, F-ovi postoupili přístavů, 
jež drželi v Apulii (Trani, Brindisi, Otranto\ 
učinil 8 nimi a s Juliem II. r. 1511 spolek 
(Sv. liga) na vyhnání Francouzů z Itálie, 
ku kterému později také přistoupil cís. Maxi- 
milián. Ve válce této Španělové r. 1512 do* 



Ferdiiaand. 



109 



byli jižního Nayarska a r. 1514 učiněn v Or- 
leansu mír, kter3''m Ludvík XIL vzdal se všech 
nárokA k zemím italským a Neapolsko ko- 
nečné ponechal F-ovi. F. zemřel r. 15 16 i mél 
nástupcem vnuka Karla I. F. byl mistrem 
umění vladařského, panovníkem dle srdce 
Macchiavelliova, i náleží k nejgeniálnějším de- 
spotům novověkým, jichž nezbytně třeba bylo, 
aby na troskách řádt feudálních, politických 
útvarů středověkých, zbudovány byly státy 
moderní. 

33) F. VI., král španělský (1746—1759), 
syn Filipa V. Bourbonského a prvé manželky 
jeho Marie Ludoviky Savojské. Zdědil po otci 
válku v Itálii o dědictví Rakouské a v míru 
cášském r. 1748 dostal pro nevlastního bratra 
svého Filipa vojvodství Parmské (s Piacen- 
zou a Guastallou). Války sedmileté prese vše- 
cko domlouvání Angličanův i Francouzů se 
nesúčastnil. F. byl pán dobromyslný, vSak 
slabý. Vládu za něj vykonávali ministři, mezi 
nimiž zejména vynikali Carvájal a Enseňada, 
pečujíce obzvláště o ňnance, orbu a obchod. 
Po smrti choti své Marie Barbory F. stal se 
trudnomyslným i odebral se do Villy Viciosy, 
kdež veliký vliv na něj měl italský zpěvák 
Farinelli. 

34) F. VIL, král Spán., syn Karla IV. a 
Marie Luisy Parmské (♦ 14. října 1784). Již 
v mládí pojal velikou nenávist proti miláčkovi 
matčinu Godoyovi (>knížeti míru<), pod jehož 
dozorem byl vychován a jenž také místo sla- 
bého Karla IV. v zemi konal vládu. R. 1801 
zasnouben jest s Antonií Terezií, dcerou po- 
tomního krále neapolského F*a I. Ta však už 
r. 1806 zemřela, a to zármutkem, jehož hlavní 
příčinou byli Godoy a královna. Tehdy F. 
z nenávisti proti Godoyovi a jsa popuzován od 
některých velmožův, že ho rodičové chtějí 
vyloučiti od trůnu, ve spolky se dal s Euge- 
nem Beauharnaisem, té doby vyslancem franc. 
v Madridě, a dopisoval si potom i s Napoleo- 
nem, jehož ochrany se dožadoval, a za tou 
příčinou dceru bratra jeho Luciána chtěl po- 
jati za manželku. Avšak Godoy, přišed tomu 
na stopu, dal F-a dne 18. říj. 1807 zatknouti 
a prohlásiti za zrádce. Různic těchto využil 
Napoleon, jenž tou dobou zmocnil se Portu- 
galska. Zaplavil sev. a záp. krajiny španělské 
svým vojskem očekávaje, že dvůr madríd- 
ský po příkladu dvoru lisabonského uchýlí se 
do Ameriky, do Mexika. Ale národ špan. se 
proti tomu vzpouzel a povstáním Aranjuez- 
ským dne 18. bř. 1808 donutil Karla IV. vzdáti 
se koruny, načež F. k veliké radosti vlastenců 
8 Godoyem nespokojených uvázal se ve vládu. 
Mezitím obsadili Francouzi Madrid, Karel IV. 
odstoupení svoje prohlásil vynuceným, a obé 
strany obrátily se o pomoc k Napoleonovi. 
-Ten povolal je k sobě do Bayonu a dosáhl 
na nich lstí, že se zřekli koruny v jeho pro- 
spěch. F. internován ve Valencay a 5. kv. 
1808 prohlášen na jeho místě králem bratr 
Napoleonův Josef, dosavadní král neapolský. 
Proti točnu však národ špan. učinil veliké a 
mocné povstání, kteréž konečně osudným 
bylo i Napoleonovi. Tento uznamenav^ že 



Španělů neudclá, za nedlouho po nešťastné 
proA bitvě u Lipska F-ovi vzkázal, že ocho- 
ten jest dědictví rodu jeho mu vrátiti, a tak 
na základě smlouvy ze dne 11. pros. 1813 
král zákonný v březnu r. 1814 opět zavítal 
do vlasti. Tam uvítán s jásotem; avšak národ 
v nadějích veň skládaných za krátko se viděl 
sklamána. F. byl zpupný despota, zapřísáhlý 
nepřítel lidu a všeliké svobody. Kortesové 
r. 1812 způsobili ústavu, kterou zrušeny byly 
inkvisice, tortura, kláštery, a dána svoboda 
tisku. Ústavu tuto F. odstranil, zavedl znova 
inkvisici jakož i torturu a j. a krutě pronásle- 
doval stranu svobodomyslnou. Avšak r. 1820 
vypukla proti němu vzpoura, kteréž súčastnilo 
se i vojsko. Král donucen dáti zemi ústavu 
z r. 1812. Pohříchu však Členové Svaté alliance 
na konferenci ve Veroně r. 1822 rozhodli, aby 
Francie, vojensky zakročíc ve Španělích, ústa- 
vu řečenou opět zvrátila, což se r. 1823 také 
i stalo. Následkem toho jal se F. opět pano- 
vati despoticky. »Absolutně-abso]utní« král 
tento byl čtyřikráte ženat. Poslední manželka 
jeho Marie Kristina, dcera Františka I., krále 
neapolského, povila mu dvě dcery: Isabellu,. 
potomní královnu, a Luisu, potomní vévod* 
kyni z Monťpensieru. K domluvám jejím F. 
zrušil r. 1830 zákon salický z r. 1813 a přivedl 
zase k platnosti starý řád kastilský o posloup- 
nosti, dle kterého dcera králova má přednost 
před bratrem královým.* Pragmatickou sankcí* 
touto bratr F-ův don Carlos vyloučen od trůnu,. 
na nějž po smrti F-ově tedy dosednouti měla 
prvorozená dcera králova Isabella. Z toho 
povstaly potom války mezi Karlisty a přívr- 
ženci královny Kristiny {Cnstinos), R. 1832 
F. ochuravěv, vládu odevzdal Kristině. Tehdy 
ministr Calomarde, smýšlením Karlista, pod- 
strčil mu ku podepsáni dekret, jímŽto » pra- 
gmatická sankcec svrchu dotčená se rušila. 
Avšak F. za krátko se zotaviv, dekret ten 
prohlásil za neplatný a dal Isabelle holdovati. 
Zemřel brzy potom dne 29. září 1833. Sra, 

36) F., kardinál infant, třetí syn Filipa IIL, 
krále špan. (* 16. kv. 1609). Dostalo se mu 
výtečného vychování a byl darů ducha ne- 
obyčejných. Již r. 1619 jmenován byl arcibi- 
skupem toledským a brzy potom i kardinálem. 
R. 1633 měl táhnouti císaři na pomoc do Ně- 
mecka. I vypravil polovici vojska vedením 
vévody Ferie napřed, sám však zůstal v Itálii,, 
najímaje žoldnéře a rovnaje spory mezi Jano- 
vany a vévodou savojským. Roícu 1634 dne 
2. září přitrhl s 18.000 muži k vojsku Fa IIL, 
krále uherského, i dopomohl mu dne 7. záři 
k vítězství nad Švédy u Nordlink. R. 1635 se 
odebral do Nizozemska, kdež udatně a s úspě- 
chem bojoval proti Francouzům a HoUanďa- 
nům. Zemřel 9. list. 1641 v Brusselu násled- 
kem námah válečných, ana nejapnost lékařů 
Španělských přílišným mu pouštěním krve 
smrt jeho urychlila. Sra. 

Toskánští: 36) F. L, velkovévoda toskán- 
ský, čtvrtý syn Cosima I. de Medici a Eleo- 
nory Toledské (* 1549 — f 17. února 1609). 
Byl určen pro stav duchovní i byl již u větca 
14 let jmenován kardinálem jáhnem. Nesnáz 



110 



Ferdinand. 



£eje se s prvorozen3'm bratrem Františkem 
Marií, velkovévodou, pfestéhoval se do Říma 
a nabyl neobyčejného tIívu na sbor kardi- 
nálů, tak Že rozhodl o nejedné volbě papež- 
ské. Když takfka současné zemřeli velkové- 
voda FrantiSek Marta i chof jeho Bianka 
z rodu Capello, jejichž náhlá smrf od mno- 
hých byla přičítána jemu, F. I. k radé Kate- 
řiny Medtcejské, nastoupiv v dědictví jejich, 
sřekl se klobouku 'kardinálského a oženil se 
s Kristinou Lotrinskou (1589). 

Za moudré vlády jeho zemědělství toskán- 
ské se zvelebilo na stupeA vysoký, obchod 
ržasně vzrostl. F. sám neStítil se obchodu ban- 
kovního a záhy zjednal si bohatství ohromné, 
jež štědře vynakládal na práce veřejné i na 
skvělý dvflr svftj, a přes to stal se nejpřed- 
nějším věřitelem králO Španělského a franc. 
Po vzoru své neutrální politiky finanční ří- 
dil se i v povšechných zápletkách politických, 
a tudy pojištěn byl zevnější mír jeho zemi. 
O mír a bezpečnost vnitřní staral se při tom co 
nejrázněji: condottiera Alfonsa Ptccolomini, 
který nabádán jsa dvorem Spán., znepokojo- 
val zemí, dal oběsiti bez milosti (1591). Při 
tom byl postrachem korsarů na moři Středo- 
zemním. S pomocí rytířO řádu sv. Štěpána 
oblehl Faroagustu na Cypru (1607) a na po- 
břeží africkém vzal Bonu (1608). Bez boje 
získal od Francie ostrůvky If a Poměgue 
před Marseillí, v Itálii na čas Saluzzo a trvale 
(jako léna Španělská) Pittgliano a Sienu. — 
F, I. byl panovník výtečný, přívětivý a blaho- 
volný ke každému, umění milovný a zname- 
nitý státník. — Ze synfl jeho následoval ho 
v panství Cosimo II., druhý syn Karel byl 
r. 1625 jmenován kardinálem; z dcer Kateřina 
provdala se za Ferdinanda, vévodu mantov- 
ského, Klaudie ve 2. manželství za arcivévodu 
Leopolda Rakouského. Neteř svou Marii pro- 
vdal za franc. krále Jindřicha IV. 

37) F. II., velkovévoda toskánský z rodu 
Medici, syn Cosima 11. a Marie Magdaleny 
Habsburské (* 4. čce 1610 — | 23. kv. 1670). 
Nastoupil v panství po smrti otcově již roku 
1 62 1. Vládu poručnickou zaň matka jeho vy- 
konávala spolu 8 babičkou jeho Kristinou Lo- 
trinskou vždy ještě ve tradicích rodu. Ale 
když F. II. sám, jehož vychování bylo zane- 
dbáno, ujal se vlády, opustil dosavadní poli- 
tiku neutrální svých předchfldcfl, přivinul se 
ke straně Habsburské, jíž co nejštědřeji otví- 
ral bohaté poklady své, a byl tudy stržen do 
války mantovské, která zpOsobila Toskáně 
ohromnou škodu hmotnou a přinesla mor, 
jímž do 12.000 lidí zahynulo. Rovněž účastnil 
se války o Castro (1641—44), v níŽ, spojen jsa 
s Modenou a Benátčany, podporoval Parmu. 
R. 1668, přispěl BenátčanÓm k výpravě proti 
Krétě. Útraty válečné, několik Spatných žní, 
jakož i nezdar předsevzatého vysušení Ma- 
remu ztenčilo pokladnu velkovévodovu; ná- 
rodohospodářské chyby a zlopověstné hospo- 
dářství berní a neblahé rozvrhování daní pod- 
ryly blahobyt země. Koupě panství Pontre- 
moli, jakož i nabytí alodiálních statkA vé* 
vodského rodu urbinského, jichž F. II. nabyl 



jako chof dědičky rodu toho, Viktorie della 
Kovere, nahradily pouze skrovnou měrou 
ztráty utrpěné. — F. II. byl jinak bystrý po- 
litik. Podařilo se mu usmířiti Ludvíka XIV., 
krále franc, s papežem (1664). Oddával se 
vědám, jmenovitě přírodním. — Měl 2 syny: 
Cosima III., který následoval po něm v pan- 
ství, a Františka Marii. 

38) F. III., velkovévoda toskánský z rodu 
Habsburského, arcivévoda rakouský, druho- 
rozený syn cis. Leopolda 11. a Marie Luisy, 
infantky španělské (* 6 kv. 1769 — -f 18. Čna 
2824) Vychování dostalo se mu velmi pečli- 
vého řízením markýze Manfredini. Když otec 
jeho Leopold s velkové vodského stolce to- 
skánského povolán byl (1792) na trón rakou- 
ský, F. III. obdržel velícovévodství to, sekundo* 
genituru rodu Habsburského. On byl první 
z panovníkův evropských, který uznal repu- 
bliku franc, a když války franc. překročily 
hranici italskou, zachovával přísnou neutra- 
litu doufaje, že tak ahájí zemi svou. Al« 
když hrozby anglické a ruské vehnaly ho do 
nepřátelství s Francií, Bonaparte osadil Lt- 
vorno a zničil tam faktorii angl. (1795). — 
F. III. pozval a velikolepé přivítal ho do Flo- 
rencie. Neutralita toskánská obnovena, ač 
s velikou ztrátou hmotnou. R. 1798 však ne- 
dala udržeti se a Francouzové, ulivSe nejlehčí 
záminky, osadili Toskánu (v břez. 1799). F-ovi 
vláda rakouská svěřila důstojenství generá- 
lovo v armádě císařské, ač nebyl vzdělán na 
vojevůdce. Mírem lunevillským (1801) bylo 
odtržení Toskány zpečetěno, a F-ovt v ná- 
hradu dáno knížectví Solnohradské s titulem 
kuríirSta; ale v míru prešpurském (1806) bylo 
mu zaměniti je za velkoknížectví vircpurské. 
F. III. přistoupil s knížectvím svým ke spolku 
porýnskému. Mír pařížský vrátil mu Toskánu, 
k níž kongress vídeňský připojil Piombino a 
Stato degli Presidi. R. 181 5 Murat na krátký 
čas vypudil ho ze země, v níž potom F. od- 
stranil řády franc, ba valně změnil i bývalé 
zřízení země za Leopolda II.; ale pozvedl fi- 
nance zemské i blahobyt, podporoval vědy a 
umění, zabezpečil zemi své vnitřní pokoj a' 
bezpečnost, tak že vyšin^a se na první mí- 
sto mezí státy italskými. Ženat byl dvakráte: 
I. s Ludvikou, princeznou neapolskou (1790 
až 1802 <, a 2. od r. 1821 s Marií Annou, prin- 
ceznou saskou. Z dítek jeho následoval ho 
v panství Leopold, jakožto velkovévoda to- 
skánský II. 

39) F. IV., velkovévoda toskánský a arci- 
vévoda rakouský, syn Leopolda II. Toskán- 
ského a Marie Antonie, princezny neapolské 
(^"^ 10. čna 1835). Za revoluce r. 1859 ^^^^ 
jeho opustil zemi, odebral se do Vídně a tam 
zřekl se panství ve prospěch jeho (21. čce 
1859). F. IV. protestoval z Drážďan (26. bř. 
1860) proti pH vtělení Toskány ke království 
Sardinskému. Správy zemské nikdy se neujal. 
Ženat byl poprvé s Annou, princeznou saskou 
(2856), podruhé (od r. 1868) s Alicí Parm- 
skou. KoU. 

Virtenbertitý: 40) F. Vilém, vévoda vírt.. 
neuenstadtský (* 1659 — f 1701)1 syn vévody 



Ferdinandea — Ferdinandova železnice severní. 



111 



Bedficha, sloužil nejprve ve vojSté dánském, 
v 1. 1683—1689 v císafském proti Turkům, 
r. 1690 velel pomocnému vojsku dánskému 
▼ Irsicu proti Jakubovi II., od r. 1692 byl ve 
službách holland. Viléma III.; vyznamenal se 
u Steenkerkenn, Neerwindenu a pfed Namu- 
rem, r. 1698 ve službách polského Augusta II, 
a byl konečné r. 1700 vrchním velitelem dán* 
ského vojska v Holštýnsku. red, 

F«rdl]iaad»a (Ferdinandova) sluje: 
I. universita praž. obnovená Ferdinandem III. 
(Carolo- Ferdinandea); 2. obnovené zfíz. zem 
ské Ferdinanda II. 

T9(tů!túmXkůmtL (Nerita), ostrov, jenž ve 
Středozemním moři jen na krátko se objevil. 
Lo<f, nalézavli se asi 60 km kjihozáp. od si- 
cilského mésta Sciacce, pozorovala 8. čce 
1S31 první známky podmořské činností so- 
pečné, a již 13. Čce vystupoval v těchto mí- 
stech dým a oheA; 24. čce přiblížil se něm. 
geognost Friedr. HófTmann místu až na i km 
a sledoval tvoření se sopečného ostrova, jenž 
uprostřed srpna mil rozlohy několik km^ sl 
60 M výsky. Dříve byla tu hloubka 200 m. 
Anglický jakýsi kapitán prohlásil osttov za 
majetek avé země ; ale i Neapolsko, po jehož 
králi byl nazván, činilo naň nároky. AvSak 
příboj mořských vln pohřbil do konce r. 1831 
ostrov ze sypkých látek vystavěný úplně, tak 
že tu dnes moře jen málo metrfl hluboké kryje 
mélčinu {Banco Nerita), JeStě jednou, v květnu 
18331 počal se ostrov vynořovati, zmizel vSak 
záhy pod vodou, a od té doby jest zde ticho. 

F«rtfÍBaadpv: 1) F. (něm. Ferdinanda- 
dorf\ ves v Cechách u Hradifitě, hejt., okr. 
Dvůr Králové, fara Hrad i Sté, p9. Kukus; 14 d., 
81 ob. n. Í1890). — 2) F. (něm. Ferdinands- 
íhal\, osada t. u Debrnika, hejt. Sulice, okr. 
Hartmanice, fara, pS. Eisenstein; 4 d., 72 ob. 
n. (1890), sklárna a pila. 

3) F. (nčro. Ferdinandithal\ ves na Mo- 
ravé, hejt., okr. Řimařov, fara Neufang, pS. 
Město Horní (Kopeční); 12 d., 6 ob. č., 58 n. 
(i89o"». 

Ferdinandova iel^mloeseveml správ, 
ně: císaře Ferdinanda železnice se- 
verní) jest nejstarší dráha lokomotivní v Ra- 
kousku; spojuje Vídeň a Krakov, má četné 
odbočky a železnice nákladové a měří cel- 
kem 1035*6 Irm. Professor Frant. Ricpl dal 
r. 1829 první podnět k spojení Železnicovému 
od jednoho konce Rakouska ke druhému 
(z Terstu do Brodu); jeho mySlénku podpo- 
roval účinně Salomon svob. pán Rothschild, 
poskytnuv mu i prostředky na studijní cestu 
do Anglie, kdež Riepl mezi jinými seznámil 
se s Robertem Stephensonem, ocenil dflleži- 
tost lokomotivy tou dobou se vyvinující a 
nahlédnul, že i v Rakousku třeba bude di^e^i 
se dopravy lokomotivní. Přes to minulo ně- 
kolik let, nežli záležitost dále dospěla, a byl 
to zvláfitě pamětní spis Sichrovského z r. 1834 
ve příčině dráhy z Bochnie do Vídně, opatřený 
rozpočty o nákladu stavebním, o množství 
zboží, jež se bode rozvážeti, i o výsledcích 
dopravy lokomotivní na dráze z Liverpoolu 
do Mancheatru, který vyvrátil mnohé pochyb- 



nosti o možnosti a užitku podniku, tak Že 
bankovní dAm Rothschildův r. 1835 počal se 
ucházeli o povolení k stavbě a provozování 
dráhy z Vídně do Bochnie s odbočkami do 
Brna, Olomúce a Opavy a k solnicím ve Dvo- 
rech, Wieliczce a Bochnii, jeŽ také 4. března 
1836 na 50 let obdržel. Listina konpessní 
udílela podniku právo vlastnické trvalé, ja- 
kož i právo ustanovovati sazby dopravné dle 
vlastního uznání, a vyslovovala ochotu, že 
výsada se obnoví i po 50 létech, osvědčí-li 
se podnik užitečným. Na základě tom utvo- 
řil Rothschild akciovou společnost se 12.000 
akcií po 1000 zl. konv. měny, které nejv. 
rozh. ze dne 9. dubna 1836 povoleno bylo 
jméno »císaře Ferdinanda železnice severníc 
a která ustanovila zatímně ředitelství ku vy- 
pracování návrhu podrobného, při čemž Riepl 
spolupfisobil. Ačkoli akc. kapitál upsán bvl 
několikráte, vyskytovati se počaly pochyb- 
nosti o možnosti podniku i v kruzích roz- 
hodujících, takže na 19. října 1836 třeba bylo 
svolati valnou hromadu a podati tu potřebná 
vysvětlení, načež velikou větSinou zamítnuto 
bylo rozejití se společnosti. Když byl mezi 
tím Stephenson posoudil práce navrhovací, 
směr trati, postup stavební a pod., počalo se 
stavěti na zimu r. 1836. Úmysl užiti kolejnic 
z plochých prutA železných, upevněných na 
prazích podélných, změnil se na podnět Gheg}*, 
a zavedeny kolejnice stoličkové na dubových 
prazích příčných ; z této příčiny a poněvadž 
kolejnice kupovati se musily dílem v Anglii 
a vysokým clem se zdražily, dílem doma, ale 
draze, nebof závody nebyly na tuto výrobu 
zařízeny, jakož i mnohými obtížemi staveb- 
ními, překročil se pAvodní rozpočet. První 
osobní vlak jel z Vídně do Vagramu 6. led. 
1838, a 7. čna 1839 zahájila se vozba osobní 
z Vídně do Brna. Jelikož již na této trati 
překročil se pAvodnf rozpočet 4 milí. zlatých 
o 3 V, vt\\\\. zl. a jelikož i trati Břeclava-Uh. 
Hradiště-Přerov-Olomúc stály více, nežli se 
očekávalo, nezbylo peněz na celou stavbu 
až do Bochnie, nýbrž pouze do Lipníka; 
společnost byla by potřebovala k vykonání 
vSeho, co koncesse obsahovala, as 9 milí. zl., 
a jelikož stát nechtěl poskytnouti záruky a 
společnost peníze sehnati nemohla, slíbil Roth- 
schild půjčiti 4 milí. zl. na stavbu trati z Lip- 
níka do Bohumína, prodlouží-li se IhAta do- 
hotovení o 10 let, čemuž se dostalo schvá- 
lení dne 5 bř. 1844, načež stavba mohla po- 
kračovati. Hlavní traf až do Bohumína vzata 
v užívání I. kv. 1847 a téhož roku počalo se 
stavěti spojení Bohumína s Pruskem v Anna- 
berku. LhAta k výstavbě trati až do Bochnie 
končila březnem r. 1856, a protože tu již bylo 
spojení Krakova se Slezskem drahou pruskou 
přes Kozlí, snažila se F. ž. s. sprostiti se po- 
vinnosti své a vyjednávala se správou státní, 
kteráž r. 1853 zbavila F-vu ž-ci 9. závazku 
k stavbě z Oswiecima do Bochnie, odboček 
do DvorA, do Wieliczky a do Niepolomice a 
uložila jí vystavěti do března 1856 traf z Bohu- 
mína do Oswiecima, pak odbočky do Opavy 
a do Bílska, čemuž ona dostála. Aby si za- 



112 



Ferdinandsdorf — Feredó Gyogy. 



jistila palivo, koupila F. ž. s. uhelné dol}' 
v pánvi Ostravské r. 1855, vystavěla tam 
v létech 60tých dráhu a koupila též železárny 
Vítkovické. Když pak 31. pros. 1854 stát pro- 
dal železnice z Brna do Olomúce a do Pod- 
mokel, pak traf z Marcheggu do Szegedina 
rak. spol. státních drah, a když tato, aby ne- 
závisela na F-vé ž-ci s., ucházela se o po- 
volení ku spojení trati marcheggsko-szege- 
dinské s některým dílem trati olomúcko-pod- 
mokelské a povolení to dostala, vzpírala se 
F. ž. s. proti tomu jakožto proti porušení 
své výsady, nedocílila v^ak než průtahu, a 
rak. spol. stát. drah dostala na konec přece 
povolení stavěti druhé spojení s Vídní, a to 
přes Stadlavu do Brna. Po r. 1866 ucházela 
se F. ž. 9. o povolení k stavbě dráhy z Brna 
přes Olomúc a Šternberk do Přerova as 143 km, 
kteréž 6. května 1867 obdržela a pod názvem 
moravsko-slezské severní dráhy sta- 
věla; na trati z Brna do Přerova počalo pro- 
vozování 20. srpna 1869 a na trati z Neza- 
myslic do Šternberka i. srpna 1870. Nežli se 
přiblížil r. 2883, kdež končilo privilegium, 
počala F. ž. s. vyjednávati se správou státní 
o jeho prodloužení, což způsobilo veliký roz- 
ruch ve veřejnosti a vyvolalo celou literaturu 
o tom, má-li společnost železnicová na ně 
právo a jak by bylo v případě odepření. — 
Ujednání se společností, jež předložila správa 
státní sborům zákonodárným 20. ledna 1885, 
doznalo ve výboru železnicovém i ve sně- 
movně různých změn; po dlouhém rokování 
přijato bylo sněmovnou poslaneckou většinou 
pouze II hlasů a dnem 6. září 1885 nabylo 
platnosti. Nová koncesse běží od i. led. 1886 a 
končí 31. pros. 1940, načež celý podnik, vy- 
jímajíc vozidla, připadne státu bez náhirady. 
Počínajíc I. lednem 1904 má správa státní 
právo sestátniti F-vu ž-ci s.; tato zaplatiti se 
uvolila zálohy 11,114.700 zl., poskytnuté mo- 
ravsko-slezské severní dráze, jakož i za od- 
ročení práva postupného na trati Plorídsdorf- 
Jedlersee, Gánserndorf-Marchegg, Bohumín- 
Annaberg 1,314,732 zl. 11 kr; zároveň sobě 
stát vyhradil právo stanoviti sazby dopravné 
a podíl na Čistém výtěžku. Nyní Čítá akc. 
kupitál společ. c. k. priv. císaře Ferdinanda 
dráhy severní 78,236.812 zl 50 kr. v akciích 
po 1000 zl. konv. měny, 117,704.050 zl. priorit 
a čítá peníz v podnik vložený přes 213 milí. zl. 
Na trati z Vídně do Krakova jest největší stou- 
pání 6-677ooi nejm. poloměr obloukový 300 w, 
a přes % celé délky této trati (413 km) jest 
přímé; trati ostatní mají sklonitost větSí a 
poloměry obloukové menší; velké stavby jsou: 
most přes Dunaj u Vídně (dl. 769 m), most 
přes Odru v Bohumíně, mosty přes Vislu 
v Oswiecimě a Krakově, pak 5 viaduktů mezi 
Lipníkem a Mor. Hranicí, viadukt v Brně. 

Koncem r. 1893 byla provozovací délka 
F-vy ž. s. 1275*4 ^'"f každé akcii připadá 
z Čistého užitku 100 zl. a výsledky provo- 
zovací v posledních létech byly následující: 
Roku 1890 vozilo se osob 5,688.351, nákladu 
tun 9,446.102, příjem činil 30,251.186 zl., výdej 
16,001.030 zl., užitek 14,250.156 zl., podíl státu 



743.060 zl., hornictví vyneslo 1,260.325 zl.; 
r. 1891 vozilo se osob 6,960.412, nákladu tun 
9.607.630, příjem Činil 31,264.462 zl., výdej 
17,198.340 zl., užitek 14,066.122 zl., podíl státu 
612.793 zl., hornictví vyneslo 1,362.584 zl.; 
r. 1892 vozilo se osub 7,678.839, nákladu tun 
9,447.269, příjem činil 30,558.688 zl , výdej 
17,124.304 zl., užitek 13,434-384 zl., podíl státu 
175042 zl., hornictví vyneslo 1,348.911 zL, 
r. 1893 vozilo se osob 8,314.825, nákladu tun 
10,376.455, příjem činil 32.957-237 2I., výdej 
17,911.310 zl., užitek 15,045.927 zl., podíl státu 
943654 2I., hornictví 1,261,543 zl. Plk, 

FerdlnuLdsdorf viz Ferdinandov. 

Ferdlnandsthal: 1) F., ves v Čechách, 
v hejtm. sušickém, viz Ferdinandov. — 
2) F., osada t. u Raspenavy, hejt., okr. Frid- 
land, fara, p5. Haindorf (Hejnice); 66 d., 391 
ob. n. (1890), itř. fik., tkalcovství. 

Ferdinandův řád: i. Reál ordine di 
S. Ferdinando e del merito, sicilský řád 
založený i. dubna 1800 o 3 třídách od krále 
Ferdinanda IV. a r. 1861 zruSený. — 2. Špa- 
nělský král. a vojenský řád San-Fer- 
nando, založený od kortezů dne 31. srpna 
1811 a r. 1815 Ferdinandem VII. uznaný; dle 
nových stanov z r. 1862 má 5 tříd, z nichž 
I. a 2. pro důstojníky do hodnosti plukovníka, 
3. a 4. pro generály a 5. pro vrchní velitele 
a uděluje se za heroické činy. Znakem jest 
zlatý, bíle emailovaný kříž o osmi hranách 
opatřených zlatými kuličkami; uprostřed v zla- 
tém Štítě v modrém okolku obraz sv. Ferdi- 
nanda a heslo »A1 merito militar«; na rubu 
korunované zlaté zeměkoule. Řádová stužka 
jest Červená se dvěma žlutými pruhy. 

La Fére [lafěr]: 1) La F., opevněné kant. 
město ve franc. dep. Aisne, arr. laonském, 
na stoku ř. Serry a Oisy, 53 m n. m., s 5394 
obyv. (1891). Má školu dělostřeleckou, arše* 
náí, 2 nemocnice, museum, divadlo a pověst- 
nou podzemní galerii se sloupením, výrobu 
oleje, mýdla, chemikálií, kozí a j. Vzato roku 
1814 od Prusů pod Biilowem, marně obléháno 
r. 1815 od spojenců; r. 1870 vzdalo se Pru- 
sům po několikadenním obležení. — 2) La 
F. -Champenoise [šanpnoaz], staré Fara 
Campaniensis, město ve franc. dep. Marné, 
arr. epernayském, na ř. Vaure, s 2124 obyv. 
(1891), výrobou plátna, provazÁ a pytlů a ob- 
chodem 8 obilím. R. 1814 poraženi tu v dů- 
ležité bitvě maršálové Marmont aMortierod 
spojencův. — 3) La F. en Tandenoise 
|áh táBdnoaz], kant. město ve franc. dep. 
Aisne, arr. Cháteau-Thíerry, na řece Ourcq, 
s 2265 ob. (1891). Značný průmysl textilní, 
obchod s vínem a dřívím. Ku bráně zřícené- 
ho zámku vede znamenitý renatssanční most. 

F«ré (Feredfik), město asi se 4000 ob. ve 
vilájetu drianopolském, na dolním toku Marice, 
u dráhy z Adrianopole do Dede-Agače, na 
dvou vrších se starám hradem. Město vzniklo 
ve XIV. stol. z byz. opevněného kláštera 
(BvjQa), založeného ve XII. stol. od Izáka Kom- 
nena, otce císaře Andronika I. KJk, 

F«red6 Qyogy f-de ďoď|, lázeňské místo 
v Sedmihradech v aígyogyském okr. hunyad- 



Feredže — Ferentinum. 



113 



ské župy, má 189 ob. rum. (i8go), řccko-ort. 
far. kostel. Čtyfi zřídla slabé alkalické žele- 
žité kyselky teploty 32* C stala se základem 
lázeňského zařízení. V malebném okolí ně- 
kolik skalních jeskyA a propadlin. Dkl. 

Peredše, svrchní šat tureckých žen a dí- 
vek. Jest většinou barvy tmavozelené, zhoto- 
vený z látek hedvábných neb jemných vlně- 
ných; v Egyptě a Sýrii hotoví se též z látek 
bavlněných. F. sahá od ramen až po kotníky 
a má Široký límec. F. nosí se výhradně jen 
mimo obydh'. 
F^redtlk viz Feré. 
Ferekratés, herec a básník staré attické 
komedie ve 2. pol V. stol. př. Kr.; nevynikal 
tak příkrou polemikou, jako pflvodní invencí 
a oekonomií a elegantním slohem; vynalezl 
verš zv. ferekratejský: - o | - ^ ^ j "^ I A 
Ač některá dramata jsou rázu politického, 
jako enhóiuiloi (Argejští, kteří nedodrželi 
smlouvy s Athénskými r. 421), větiina má 
látky společenské s tendencí mravokárnuu, 
jíž se nedostává komedii nové; tak jednaly 
o životě samotářském, stranícím se veřejného 
života, 'yfyptot, o hudbě XtÍQtov, o otrocích 
^ovXodtSáaitalog, snad o bohatství négaai, o ži* 
votě hetér Kogiawó, TlixáXri {iniXi^a\Miv rj), 
Bálaaaa, KganáxaXoi (peníze v Hádů) a A/í- 
xalX^g (kovkopové) jednaly v podsvětí. Cel- 
kem známe 17 titulfl, z nichž 4 nejisté, klk, 
F^rekydés: 1) F., filosof řecký z ostrova 
Sýru, žil v VI. stol. př. Kr. Psal prosou kosmo- 
gonii, jež se uvádí pod záhadným jménem 
'Entáp,vxo6 (tnxáy sedm, fiv^oV. vnitřek, kout, 
záhyb). Významem svým náleží ještě před 
Thaleta, poněvadž se spokojuje ponejvíce my» 
thickou formou výkladu. Byl prý učitelem 
Pythagorovým. Fragmenty sebral Fr. Guil. 
Sturz Pherecydis fragmenta (Lipsko, 1824). 
Srv. R. Zimmermann, Uiber die Lehrc des 
Ph. (Vídeň, 1870). 

2) F. z Léra, malého ostrova u Miléta, 
ŽivSf kol r. 454 př. Kr., jeden z logograffl. 
Strávil největší čásf života v Athénách, pročež 
se nazývá i athénským. Dožil prý se 95 let. 
Hlavní dílo, jehož název není určitě stanoven, 
buď *£6xoQlai nebo FtvtaXoylaí nebo Gboyovíu, 
obsahovalo v 10 knihách pťivod bohů a slav- 
ných rodů, a sice byl v i. knize vyložen pů- 
vod bohů a gigantomachie, 2. jednala o Pro- 
métheovi. 3. o Hérakleovi, 4. o argejských a 
krétských pověstech, 6„ 7., 8. o pověstech 
aiolských a plavbě Argonautů, 9., 10. o ar- 
kadských, lakónských a attíckých pověstech. 
Soudil, že Homér pochází od Orfea a že byli 
od sebe odloučeni desíti rody lidskými, a vy- 
myslil si deset předků Homérových, jejichž 
jména uváděl, což nesvědčí právě o přísné 
svědomitostt, třeba že od starých (Dionysios 
Halik. I. 13) nazýván byl jedním z prvních 
genealogů. Hčk. 

Ferenox [-ne], maď., František. 
Ferenox (Kylényi) József, macf. cirk. 
spis. (* 1835 v Alparétu). Byl od r. 1856 pro- 
fessorem unitárského bohosloví a jest od 
r. 1876 unit. biskupem v KoloSi. Vydal unit. 
katechismus {C/nitarius kdte) a Egyháis\ertar' 

Ottfiv Slovnik NaoCný, iv. IX i.g 1894. 



tási dolgo\atok (Unit. církevní agenda a li- 
turgie). Bbk, 

Ferenosy [ ci]:l) F. István, sochař uher. 
(* 1792 v kymavské Sobotě — f 1856 v Pe- 
šti). Pocházeje ze zchudlé rodiny zemanské, 
vyučil se zámečntctví. Později věnoval se 
sochařství na akademii vídeAské, kdež ob- 
držel několik cen, a v Římě, kde stal se žá- 
kem Thorwaldscnovým. R. 1824 vrátil se do 
vlasti a provedl mnoho pozoruhodných děl, 
z nichž uvádíme: poprsí maďarských básníků 
Csokonaye^ Kólescyho, Ka\inc^yho^ sochu sv, 
Štěpána pro chrám ostřihomský, náhrobek 
hraběte Forraye a j. red. 

2) F. Zsigmond Jakob, macf. spi ovatel 
(* i8£i vPeéru, rábské župy — + 1884). Vy. 
dal společně s Danielikem sbírku životopisů 
maď, spisovatelů {.Vfagyar irók élete), Bbk, 

8) F Jákó, maď. spisovatel, z prvních, jiŽ 
počali pěstovati maď. literární historii. Vydal: 
Adalék honi nyelvúnk a irodalmunk tórténe- 
téhei (Příspěvek k dějinám naSeho jazyka a 
literatury); později přepracováno: Mágy ar 
irodalom és tudomdnyossdg tórténete (Dějiny 
maď. literatury a vědy, PeSt, 1854). Bbk. 

4) F. Jánoš viz Kardos Adorján. 

Fereii6evió Stjepan, sběratel nár. písní 
srbských (* v Somboru — f 1800), byl fará- 
řem v rodišti; z jeho sbírky nár. písní, pří- 
sloví a říkadel, uveřejnil čásf Davidovič (»Srp- 
ske novinec, 1818). 

Ferentaril šlovou některým spisovatelům 
římským lehce vypravení vojíni, lehkooděnci, 
kteří k obraně své užívají praku, kamení, 
řidčeji metacího oStěpu. Pojem f-iů vSak není 
totožný se známými prakovníky (funditores). 
Ve vojště Servi o vě dostává se názvu tohoto 
vojínům zvaným accensi velati, pokud se boje 
účastní. Accensi v., mužstvo lehce opatřené, 
připojeni jsou k legii (proto adoptitii) pro ná- 
hradu ubylých vojínů. V boji jsou harcovníky, 
jinak konají různé pomocné práce, přidělo- 
váni jsouce důstojníkům. Pravděpodobno jest, 
že měli na starosti i úpravu cest. Čap. 

F«r«ntina byla již od dob římských králů 
bohyní chránící spolek latinský, který se 
scházíval u pramene jejího v háji blíže Alby 
Longy (snad v údolí nynějSího Marina). V pra- 
meni jejím byl utopen Turnus Herdonius, 
byv osočen od Tarquinia Superba pro domně- 
lou zradu. F. vyloučila se z bytosti Vcnery, 
rovněž chránící spolek latinský; slovně pak 
jest s ní totožná asi oskická Venus, zvaná 
Hcrentas. klk. 

F«rentliiOy okr. město v ital. prov. řím- 
ské (kraj Frosinone), jihozápadně od Alatri, 
393 m n. m., s 7679 ob. (1881, obec 10.042), 
sídlo biskupa, má seminář a gymnasium, pě- 
stuje víno a olivy. Zde stávalo Ferentinum, 
město Hemiků, jež bylo za II. války punské 
rozbořeno, později v§ak od Římanů zase osa- 
zeno. Ze starého toho města uchovala se 
ještě čásf hradeb a brána. 

Ferentinum: 1) F., ant. město v jižní 
Etrurii, sev.-vých. od Viterba, z něhož se 
podnes uchovaly zbytky jako čásf velkého 
chrámu Fortuny, hradeb, divadla a lázní. Bý- 

8 



114 



Ferento — Fergána 



valo sídlem biskupa. Ve XII. stol. bylo roz* 
bořeno od Viterbských. Císaf Otho se tu na- 
rodil. Dnes nazývá se místo to Ferento. — 
2) F., město hernické, viz Ferentino. 

Fdrento viz Ferentinum. 

Feretliiui slul v starém Římě Jupiter jako 
bfih válečný, jenž dopomohl Romulovi, když 
CaeninŠtí pro únos Sabinek s ním válku 
vedli, v souboji s jejich králem Acronem k ví- 
tězství; Romulus zbraně padlého krále dal 
u vítězném prfivodě nésti na zvláštních no- 
sítkách {feretrum, odtud F.) na Capitolium a 
na místě, kde pod dubem je jako spolia 
opíma Jovovi věnoval, zfídil jemu chrám, 
později rozšířený Ankem Martiem a obnovený 
Augustem. K Romulpvě kořisti přibyla v po- 
zdější době jen dvojí spolia opima, t. j. ko- 
řist samostatného vůdce římského, odňatá 
v souboji samostatnému vQdci nepřátel; r. 437 
př. Kr. A. Cornelius Cossus věnoval takto 
zbraně Vejského krále Tolumnia; r. 222 př Kr. 
konsul M. Marcellus zbraně krále Insubrfl 
Viridomara. k!k. 

FerST^ftf oblasf v ruské stř. Asii, náleže- 
jící ku gener. gubernátorstvu turkistánskému, 
mezi 38'5'- 42* s S., 70*— 74*8* v. d , o roz- 
loze 92.341 km^. Hraničí na záp. na Zerafóán 
aSamarkand, na sev. na oblasf syrdarjaskou, 
na sev.-záp. na semírečipskou, na vých. na 
Kašgar, na jihu na Pamíru a Bucháru (Ka- 
rategin). Horopisně jest F. západním členem 
horské soustavy Thienšanské, a lze ji děliti 
ve 2 Části, severní a jižní. Větši severní čásf 
jest vlastně velikým údolím SyrDarje, jež 
vstupuje do F-ny pode jm. Naryn a přijímá 
po obou březích Četné přítoky. Údolí to sva- 
huje se od vých. k záp., má stř. výšku 400 m, 
a nejnižší bod jeho při výtoku Syr-Darje leží 
jen 257 m n. m. Se všech stran obklopují 
údolí to horstva, z nichž na severu pásmo 
Čoktalské jest poměrně nevysoké, kdežto na 
východě i jihu trčí velehory. Přes pohraniční 
horstvo východní vede do KaŠgaru málo 
schůdný průsmyk Terek-Daran ve 3730 m, 
přes jižní Alajské průsmyky Kara-Kazik 4392, 
Dengiz-Baj 36oo,Džiptyk4i50,Taldyk36oom. 
Nejvyšší vrcholy Alaje pnou se na hranici 
buchárské až do 6000 m. Průsmyky alaj- 
•skými zprostředkuje se spojení mezi severní 
a jižní částí F-ny. Tato jižní zaalajská F. jest 
velmi hornatá. Nejvyšší hory v Zaalaji (Trans- 
alai), t. Gurumdi a hora Kaufmannova, mezi 
6000—7000 m. Mezi Alajem a Zaalajem tvoří 
Kyzylsu, přítok Amudarje, dlouhé údolí. Velký 
Kara-Kul (jezero 400 km^ v nejjižnějším cípu 
F-ny) nalézá se v 3840 m n. m. Údolí Syr- 
darje kryto jest mladšími i staršími náplavy 
(los) a pískem, jenž se tu kupí v duny (bar- 
chány) ohrožující často celé osady. Dále 
k horám sledují terassy losové, slepence, 
červené pískovce, vrstvy slínů, vápence a 
křemence, jež se v Alaji přikládají na pra- 
horní břidlice krystallické a eruptivní horniny 
žulové. Podnebí vykazuje neobyčejné roz- 
díly v teplotě; kdežto v údolí jest tropické 
vedro, panuje v horách ještě zima. Maxima 
43 — 45' C jsou v létě dosti častá, za to v zimě 



minimum třebas 26" C Deště nemnoho, ač 
přece více, než v ostatním Turkestáně. V létě 
často vniká do údolí Syr-darje palčivý vítr 
západní a působí zhoubně na plodiny. Cel- 
kem však jest podnebí zdravé, a ani střídavá 
zimnice, povstávající hlavně následkem znač- 
ných rozdílů mezi teplotou dne a noci, není 
Častá. Zvláštní jest zdejší »8artská nemoc« a 
některé nemoci kožní; vlasovec podkožní 
{filaria medinensis) vyskytuje se tu jen v pí- 
sečných, suchých krajích. Jen asi 12.500 km* 
půdy v údoii Syr-darje jest skutečně vzdělá- 
váno naproti 46 y, zcela neplodné země v ho- 
rách. Zbytek, asi 40^01 pHpadá na pastviny. 
Lesy skládají se ze smrků, stromovitého 
jalovce, topolů, vrb, karagače, plané jabloně 
a místy i břízy. V horských údolích jsou vý- 
borné pastvy. Z divoké zvěře vyskytuje 
se tu tigr, vlk, rys, medvěd, liška, tchoř, 
hranostaj, surka, kanec, archar, divoký osel 
a maral. Parohy maralovy draze se prodá- 
vají. Ptactva hojnost. V řekách dosti ryb, 
z nichž však užitek berou jen usedlí zde Ru- 
sové. Mimo ZerafŠán jest F. nejlidnatějším 
krajem v Turkestánu. Na i km^ připadá tu 
průměrně 8—9 obyv. Níže položené kraje 
mají ovšem mnohem hustší obyvatelstvo^ než 
údolí horská. Asi '/« všeho obyvatelstva tvoří 
Sartové. Vedle, těcluo jsou tu Uzbekové, Kir* 
giz-Kipčakové , KirgizKajzakové a Kirgiz- 
Karové, Kara-Kal pákové, Tádžikové, něco 
málo Turkmenů a cikánů, Kašgarové velmi 
pomíšení s ostatními kmeny F-ny. Všichni 
tito kmenové jsou vyznavači islámu. Ve 
větších městech setkáváme se také s židy, 
Afgány. PerSany, Hindy a Tatary. Právo- 
slavní Rusové, kteří tvoří jen asi ^V^ všeho 
obyv., soustřeďují se hlavně okolo Marge* 
lánu. Vzdělavatelná půda, pokud jest za- 
vlažována, rodí téměř všecky druhy obilí 
(pšenici, rýži, ječmen, kukuřici, sorghum) a 
i jiné důležité plodiny. Tabák a bavlna hojně 
se pěstují. Rusové uvádějí sem lepší druhy 
amerického bavlníku. Prastaré a důležité 
jest hedvábnictví, pro něž ruská vláda zři- 
zuje pokusné stanice a školy. R. 1889 vyro- 
bilo se zde 60000 pudů hrub. hedvábí, jež 
však se tu jen nedokonale spracovává. Dosti 
značné zahradnictví. Velmi dobře svědčí kraj 
chovu dobytka. R. 1885 počítalo se tu i V4 míli. 
ovcí (z jejichž vlny se tu vyrábí sukno a ko- 
berce), skoro V4 milí. koní, tolikéž skotu a 
38.000 velbloudů. Nerostné bohatství je 
značné, hornictví však ještě zanedbané. Síra 
nachází se v okolí Kokanu, avšak nedobývá 
se jí; nafta vyskytuje se na mnoha místech a 
dobylo se jí r. 1887 as 13.000 pudů. Z 20.000 
pudů asfaltových rud dobylo se 6600 pudů 
asfaltu. Uhlí nalézá se u Narynu, Markaisku, 
Nauchatsku, leží hluboko a bývá obyč. i — 2 m 
mocné. Průmysl byl ve středověku zna- 
menitý a ještě dnes zasluhuje povšimnutí. 
R. 1889 napočteno tu úhrnem 3317 továren 
a průmysl, závodů, vedle čehož existuje ještě 
značný průmysl domácí. Obchod je značný; 
vyváží se hl. vlna, koze, papír, nože. sedla, 
bavlna, hedvábí, sušené ovoce, hrozinky a j.. 



Fergola — Ferguson. 



115 



úhrnem asi za lo mill. rublA. Dfíví z lesA 
vyvážf se daleko po řekách do Bucháry. Pfí- 
voz, as o I mill. rublfi menSí, vykazuje 
zboží rukodéiné, sukno, látky hedvábné, ná- 
činí médéné, čaj, cukr, barvy. Politicky 
dělí se F. v 6 okresfl: Kokand, Andídžán, 
Margelán, Naman^ran, Čust a 0§ s hl. městy 
týchž jmen. Hlavním městem F-ny jest Mař- 
gelán. D&ležitější místa spojena jsou silni- 
cemi (426 km) a telegrafem (17 stanic). Hl. 
silnice vede od Chodžendu do Kokandu, a 
Ic ní pojí se sjízdné cesty do Namanganu, 
Andídžánu, Oše, GulČe, Margelánu a UČ-Kur- 
gánu. — Území dnešní F-ny bylo známo sta- 
rým ŘekAm pode jm. Sogdiana, V VII. stol. 
po Kr. pfiSla S. ve styky s Čínou, v VIII. stbl. 
s Araby, kteří sem zanesli islám. Později 
stihla zemi záplava Mongolů pod DŽingis- 
chánem a Timurem, jehož nástupci se tu 
delSí ěas udrželi. V XVIII. věku byla F. více 
méně odvislá od Číny. V novější době země 
byla známa pode jménem chánátu Kokand- 
sicého. Když 25. čce 1876 proti chánu Chudá- 
járovi vypukla revoluce, utekl se tento na 
půdu ruskou, načež Rusové obsadili zemi, 
spojili ji pode jménem oblasti F-ny s gener. 
gubernátorstvem Turkistánským a rozšířili 
hranice její až po Pamír. Ž dosti značné 
literatury uvádíme Pedčenka, Veňukova, 
Kuhna, Ujfalvyho Ivanova, MuSketova, Mid- 
dendorfa a Geigera. Hlkr, 

FerifOla: 1) F. Nicolao, mathematik 
ítal. (* 1752 — '\ 1824 v Neapoli), byl prof. 
na universitě a členem akademie neapolské. 
Vydal kromě mnoha pojednání, hlavně geo- 
metrických, též: Prel€\ioni «' principu mate- 
matici del Newton (Neapol, 1792—93, 2 díly), 

2) F. Emanuele, astronom a geodaet ital. 
(* 1830 v Neapoli), univ. professor a ředitel 
hvězdárny v Neapoli. Psal mimo četná astro- 
nomická pojednání: Sulla posi\ione deiV asse 
di figura delta Terra (Neapol, 1871); Suita 
pos, detr asse di rota\ioni delta terra, rispetto 
alV asse di Figura (t., 1874); Sopra tatune 
oscilla\ioni diurne degti strumenti astronomici 
(t., 1871); Diměnsioni delta terra e ricerca 
delta posi\ione del suo asse di Figura rispetto 
a quello di rota^ione (t., 1876). Veškeré uve- 
dené spis}*, 8 počátku chladně, ne-li odmítavě, 
přijaté, jsou dnes uznaně rázu fundamentál- 
ního. F. zavedl také pojem dynamických sou- 
fadnic na zeměkouli. La, 

Fergns Falls [-gesfóals], prfimyslové mě- 
sto otter-tailského hrabství v sev.-amer. státě 
Minnesotě, na Red-Riveru a třech drahách, 
s rozsáhlými železn. továrnami, výrobou pa- 
píru a viněných látek; asi 5000 ob. 

FergnsOB [fergesn]: 1) F. James, mecha- 
nik a hvězdář an^í. (* 1710 v ÍCeithu — -f 1776 
v Edinburku^ Již jako pasák pozoroval hvězdy 
a jevil vlohy k astronomií, tak že ho pán 
jeho dal vzdělati. R. 1744 přišel do Londýna 
a později, nemaje stálého postavení, živil se 
Dortraitováním a pořádáním přednášek v Lon- 
dýně a jiných městech. Později dostalo se mu 
malého platu od Jiřího III. a byl také jmenován 
hlenem král. společnosti. Sepsal tato hlavní 



díla: Astronomy^ explained upon Sir Isaac 
Newton*s principtes (Londýn, 1756, 5. vyd. 
1772, 8 přídavky od Mackaye, Lond., 1809, 
od Kirchhofa v Berlíně 1783 a 1793, nejno- 
věji 1841, 2 sv.); Astronomical tables and pre- 
cepts for calculating the true times of new and 
full moons (1763); An easy introductiou to Astr, 
(1764, 2. vyd. 1769); An introductiou to ele- 
ctricity i 1775); Tlie plienomena of Venus (Phil. 
Trans. 1746): Descn of a piece of mecha* 
nism for ejcltibiting the time, duration and 
quantity of solar ectipses in alt places of the 
earth (1754); A delineation of the transit of 
the Venus expected ťjSg (t, 1763); On the 
eclipse of the Sun /. Apr. 1704 (t., 1763); 
A new met hod of constructing sun dials for 
any given latitude (t., 1767); Lectures on sub- 
jects of mechanics, hydrostatics, pneumatics 
and optics (Londýn, i76o a pozd.); Selecí 
mechanical exercises (t., 1773), kde obsažen 
je vlastní jeho životopis. Úplný seznam jeho 
spisfl viz v J. C. Poggendornbvě tBiogr. lite- 
rar. Handworterbuclři zur Gesch. d. ex. Wiss.* 
(Lipsko, 1863). Vrn, 

2) F. Adam, dějepisec a filosof angl. 
(^ 1724 v Logieraitu ve Skotsku — f 18 16 
v St. Andrewsu). Studoval v St. Andrewsu a 
v Edinburce vědy přírodní, pak theologii a 
filosofii. V 1. 1744—48 byl za války anglo- 
francouzské polním kazatelem, pak r. 1759 
prof, přírodních věd v Edinburce a od r. 1764 
až 1784 prof. filosofie. F. náleží mezi mladší 
moralisty skotské: člověk, který jest vedle 
přirozenosti své členem společnosti* má svou 
dokonalost v tom zříti, aby byl co možná 
nejplatnějším členem toho celku, jemuž ná- 
leží ; ctnost spočívá tudy v neustále pokraču- 
jícím rozvoji lidské bytostí k duševní doko- 
nalosti. V theorii poznání přidržuje se F. 
Locka. Sepsal : Essay on the histoty of civil 
society (Lond., 1767 a pozd.) ; Institutes of mo- 
ral philosophy (t., 1769); Observation on civil 
and political liberty (t., 1776); History of the 
progress and termination of the Roman řepu- 
blic (t., 1783), ke kterémuž dílu konal četná 
studia v Itálii ; Principtes of moral and politi- 
cal science (Edinb., 1792). Srv. Small, A biogr. 
sketch of A. F. (t., 1864). 

3) F. (také Fergusson) Robert, básník 
skotský (* 1750 v Edinburce — f 1774 t.), 
proslul svými e legie mi, pak lyrickými 
básněmi melancholického zbarvení nálado- 
vého, z části anglicky, z Části skotsky psa- 
nými, jež vydal nejprve ve >WeeklyMag.« a 
jež pozd. vydány souborně v Poetical works 
(Edinburk, 1773, se životopisem od. T. Ru- 
dimana). Z básní těch anglicky psané jsou 
bezvýznamné; za to ze skotských vynikají — 
přes všecku formální tvrdost i naivní vý- 
raz — alespoh některé vroucností a svěžestí 
citovou. Život F ílv byl neurovnaný a vý- 
střední a přivodil předčasnou smrt básní- 
kovu v ústavu pro choromyslné. Životopis 
jeho napsal Dav. Irving r. 1799. Zásluha jeho 
záleží v tom, že skoro první zasáhl do lido- 
vých pramenů poesie, do citu konkrétného a 
silného, do představivosti bohaté a pro ně- 



116 



Fergusson — Fcriae 



které genry básnické, zejm. píseň, neobyčejné 
úmérné; avšak nemel dosti obsahové tvůrčí 
síly, aby tuto látku dovedl osobité a umele- 
cky výrazné spracovati. Básnické dílo F-ovo 
vydáno čtyřikráte ješté v z. pol. XIX. stol. 
(posl. vyd. Grosartovo 1851). 

4) F. James, hvézdář anglický (• 1797 
v Perthu — | x868 ve Washingtone). Byl od 
r. 1848 až do své smrti assistentem pfí hvé- 
zdárné Naval-Observatory ve Washingtone, 
konaje pozorování s aequatoreálem, a objevil 
mimo jiné 3 asteroidy (jT)* @» (w)* '^'■"• 

6) F. Robert, lékař a gynaekolog angl. 
(* 1799 v Indii — t 1865 u Windsoru), vy- 
studoval lékařství v Londýne, Heidelberku a 
Edinburku, stal se lékařem různých nemoc- 
nic londýnských, professorem porodnictví na 
King's College a osobním lékařem královny. 
Napsal řadu Článků i recensí a pak zvláSté 
Essay s on the most important diseases of wo- 
men; I, Puerperal fever (Lond. 1839). •^^f* 

Ferg^iiMon (fergesnj : 1) F. James, archi- 
tekt angl. (^ 1808 v Ayru ve Skotsku — f 1886 
v Londýne). NavStévoval vysokou Školu 
v Edinburce a 1829 odebral se do Indie, kde 
stal se účastníkem velkozávodu obchodního. 
Po nékolika létech vystoupiv ze závodu vé- 
noval se studiu architektury; i konal po né- 
kolik let rozsáhlé cesty po východe, jichž 
ovoce uložil ve spisech: Illustrations of the 
rock-cuťtemples of India (Londýn, 1845); 
Essay on the ancient topography of Jerusa- 
lem (t., 1847); Picturesque illustrations of an 
cient architecture in Hindostan (t., 1848); Hi- 
storical inquiry into the true principles of art 
(t., 1849); poslední spis mél býti i. dílem 
trojsvazkové publikace o umění Indů, Muham- 
medánů, Gotů atd., k jehož spracování vSak 
nedošlo. Materiálu sebraného F. užil později 
ve spise: Handbook of architecture (t., 1855; 
3. vyd., 1875, 2 d.). Dále uvésti jest tyto jeho 
spisy : The palaces of Niniveh and Persepolis 
restored (t., 185 1); Notes on the site of the 
holý sepulchre at Jerusalem (t., 1861); Hi- 
story of the modem styles of architecture 
(2. vyd. 1873); The mausoleum at Halicarnas- 
sus restored (t., 1862); History of architecture 
in all countries (t, 2. vyd., 1873—76, 4 d.); 
The haly sepulchre and the temple of Jeru- 
salem (t., 1865); On the study of Indián 
architecture (t., 1867); Tree and serpent wor- 
ship\ or illustrations of mythology and art in 
India (2. vyd., t., 1873); Rudé stone monu' 
ments in all countries (t., 1872); Cave temples 
in India (t., 1880); Das Erechtheion u, der 
Tempel der Athene Polias in Athén, vydal 
H. Schliemann (Lipsko, 1880); Tlie Parthenon 
(Londýn, 1883); The temple of Diana at 
Ephesus (t., 1883). V obor inženýrství váleč- 
ného spadá spis: Essay on a new systém of 
fortification (t., 1849), v němž F. vyložil nový, 
ducnaplný systém opevftovací, jehož užito 
bylo při obléhání Sebastopole a později ve 
válce států amerických. F. vystavěl též tak 
zv. ninivský dvůr {Niniveh court) v křišťálo- 
vém paláci v Sydenhamu. red. 



2) F. William, chirurg angl. (* 1808 
v Preston Pans ve Skotsku — f 1877 v Lon* 
dýně); vystudoval lékařství v Edinburku, kde 
počal r. 1831 přednášeti o anatomii a chirurgii. 
Záhy vynikal jako zručný a Šťastný operatér 
(tak na př. podvázal tepnu podkiíčkovou, což 
před ním ve Skotsku teprve dvakráte bylo 
provedeno), tak že byl povolán za professora 
chirurgie na King's College do Londýna, 
kdež dosáhl též mnohých hodností a vyzna- 
menání. F. vynikal hlavně jako praktik a 
velmi zručný operatér, o němž se obecné 
říkalo, že má zrak orlí, srdce lví a jemnou 
ruku ženy. Při svých operacích užíval vždy 
nejjednodušších nástrojů. Hlavní zásluhy zí- 
skal si o léčení zaječího pysku, o staphylo- 
rhaphii, resekce v kloubu kyčelním, kolenním 
a ramenním, optrace kamenů močových a 
o léčení aneurysmat. Z jeho literárních prací 
sluší jmenovati: A próbationary essay on the 
arch of the aorta and great blood vessels art' 
sing from it (Edinb., 1829); Čase of axillary 
anewysm cured by tying the subclavian artery 
(t., 183 i); Čase of imperforate anus, where 
the child was saved by an opening made into 
the bladder (t., 1831); Čase of aneurysm of 
the innominata^ treated by ligature of the right 
carotic artery (Edinburk a Londýn, 1841); 
A systém of practical surgery (Lond., 5. vyd., 
1870 a mimo to 2 vydání americká a něm. 
překlad); Lectures on the progrese of anatomy 
and surgery during the present century (tam- 
též, 1867). Sr^. 

Ferohenhftidy také Jágerhauser, ves 
v Čechách, hejt. Prachatice, okr. a pš. Vim- 
perk (11 km jz.), fara Svět Nový; 34 d«, 
330 ob. n. (1890), kaple sv. Kříže, 2 mlýny, 
pila, sirkárna, továrna na ozvučná dřeva 
k houslím a prkénka na žaluzie, výroba dře- 
věného drátu a košťat, myslivna. 

Feria« (lat). Římané dělili dny v roce 
v dies festi (=5 f.), dny sváteční, svátky, ve 
které práce odpočívaly, oběti byly přinášeny, 
hostiny vystrojovány a hry poMdány, a dies 
profesti, dny vSední (viz Dies). F. pak dě- 
lily se I. ve f. publicae, svátky veřejné, státní, 
týkala-li se slavnost veškerého občanstva, 
2. ve f. privatae, soukromé svátky slavené 
pouze od jistých rodů nebo takové, které 
občas v každé rodině se naskytly, na př. na- 
rozeniny, den úmrtní některého Člena (f . de- 
uicales). F. publicae dělily se, jako svátky 
naše, i. ve f. statae^ stativae^ legitimae, svátky 
stálé, které ročně na stejný den měsíce při- 
padaly. Sem spadají na př. Matronalia i. bř., 
Quinquatrus {maiores) od 19. — 23. bř., Palilia 
21. dub. (slavnost založení Říma), Satumalia 
od 17. pros. po několik dní slavené; 2. ve 
f. conceptivae, indictae, svátky pohyblivé, které 
sice každoročně, ale ne v určité dny, byly 
slaveny, na př. f. Latinae; 3. ve f. imperati- 
vae, svátky mimořádné, ustanovené od pon- 
tiíiků neb úředníků za zvláštních příležitostí, 
na př. sacrum novendiale u Li v. I. 31. (že 
pršelo kamením). Sem spadají rozmanité sup- 
plikace, svátky prosebné a děkovné. Pasty 
zachované nám nápisně i rukopisně spracovai 



Feriální osady — Ferič, 



117 



Th. Mommsen v Corpus inscrípt. Lat. I., 293, 
a sestavil slavnostní kalendář římský pro celý 
rok. — F. Latinae byla starobylá slavnost 
spolku mést latinských pod náČelnictvím Alby 
Longy. Když však tato od Afmanů byla vy- 
vrácena a obyvatelstvo převedeno do Říma, 
zaujali náčelnictví ve spolku latinském římStí 
králové. Než i po době, když Latinové vzbou- 
řivše se bylí pokořeni, spolek jejich zrušen 
a postavení Říma k Latiu bylo dominující, 
slaveny f. Lat. stále každoročně až do dob 
pozdních na vrchu Albánském ku poctě 
Jova, ochránce Latia (Jupiter Latialis), Zsl 
tou příčinou odebírali se co rok oba konsu- 
lové na horu Albánskou, aby tam vzdali obéf ; 
za jejich nepřítomnosti zastupoval je v Římě 
praefectus urbi. Pk, 

Feriální osady jsou dobročinné zařízení, 
jímž poskytuje se hodným, chudým Školním 
dítkám, zvláště z velikých mést, v době letních 
prázdnin zdravého pobytu, rozumné životo- 
správy a přiměřeného zaměstnání, pokud lze, 
na venkově, aby děti tělem slabší sesílily, 
začínají*]! býti nedokrevnými, opět se uzdra- 
vily, a přestály-li choroby těžší, zase se zo- 
tavily. Cílem f-ch o-d jest zdraví jakožto po- 
klad největší s heslem: »Ve zdravém těle 
zdravý duchc Pfivodcem myšlénky jest farář 
curiSský Walter Bion, který vida zubože- 
nost dítek ve farnosti své r. 1876, vypravil 
ze sebraných peněžitých příspěvků 34 hochův 
a 30 děvčat pod dozorem 5 učitelův a něko- 
lika učitelek vždy na 14 dní do vybraných 
míst v kantoně appenzellském. Touž dobou 
poslal také pastor Schorst z Hamburku 
7 dítek na zotavenou na venek a má tudíž 
také zásluhu o původ osad. V Kodani v Dán- 
sku prováděli touž věc ovšem již as o 25 let 
dříve, avšak způsobem jiným. Tam zavedl 
myšlénku inspektor vojenské školy, jenž spo 
jiv se 8 řídicími učiteli obecných škol, vydal 
provolání ku všem obyvatelům vesnic, aby 
poskytli dětem z hlavního města u sebe 
zdarma pobytu o prázdninách. Cesta sem a 
tam zaopatřovala se dětem zdarma nebo za 
sníženou cenu. Takto zaopatřeno bylo hned 
prvním rokem 1000 dětí na venkově. Zna- 
menitý výsledek, jehož farář Bion ve Švý- 
carsku docílil, zjednal myšlénce jeho horli- 
vých následovatelů. Tak zajel si Varentrapp 
z Frankfurtu n. M. v létě 1878 do Curíchu a 
domluviv se s farářem Bionem o stravě, vý- 
pravě a dozoru dítek, počal 14 dní před po- 
čátkem prázdnin organisovati dětské osady 
ve Frankfurtě. Dle vzoru švýcarského zaří- 
zeny osady feriální v Kolíně n. R., ve Štut- 
gartě, Karlsruhe, Berlíně, Lipsku, Drážďa- 
nech, ve Francii, Itálii, Rakousko-Uhersku, 
Španélích, Belgii a vzrůstají rok od roku. 

U nás v Praze ujal se mj»šlénky MUDr. Vá- 
clav Medal a vykonav přípravné práce, svo- 
lal schůzi ustavující dne 15. čna 1882 a do- 
cílil toho přes veškerou nepřízeň, s níž mu 
bylo zprvu zápasiti, že umístěno ihned 
v prvém roce 48 dítek, a sice 36 ditek ve 
dvou osadách a 12 dítek ve 3 osadách, tyto 
hlavně péčí a obětavostí soukromou. Od té 



doby přičiněním výboru spolkového a oběta- 
vostí příznivců mládeže rostl stále poČet dítek 
tak, že r. 1893 vysláno bylo na venkov dí- 
tek 237. Právo navrhovati dítky pro zdravotní 
osady způsobilé ponechal výbor úplně uči- 
telstvu. Pro každé dítko ustanovena jest kon- 
signace, v níž zaneseno jméno a stáří dítěte, 
mravní chování jeho a pilnost, stav a zaměst- 
nání rodičů, četnost rodiny, velikost a po- 
loha obydlí, aby z ní bylo viděti potřebnost 
dítěte. Při výběru dítek zanáší se do lístku 
toho váha, výška, míra hrudníku a stav zdra- 
votní. Rodičům dítek opatřiti jest pro každé 
dítko: 2 páry bot kožených, 3 páry punčoch, 
2 košile denní a i noční, 2 páry podvléka- 
Ček, 4 kapesní šátky, 2 páry kalhot, 2 vesty, 
2 kabáty, čepici nebo klobouk, 2 ručníky, 
mýdlo, hřeben, kartáček na zuby, botanickou 
torbu nebo brašnu, polštář, lžící, nůž a vid- 
ličku. Dětem venku ponechává se individuelní 
svoboda, a to po celý den co možná nejvíce 
volný pohyb na vzduchu, strava dává se 
jednoduchá, ale výživná, a dbá se bedlivé 
Čistoty těla a duševního laskavého povzbu- 
zování při přísné kázni. O zdárném působení 
osad lze pak mimo radost, kvetoucí tváře a 
příbytek na váze vrátivších se kolonistů pře- 
svědčiti se i ze zpráv ředitelů školních, 
z nichž vidíme, že děti ty nevynechaly téměř 
ani hodiny po celý následující rok a že kromě 
toho byly duševně čilejší a svěžejší. 

Ze všeho viděti lze, že osad^ feriální jsou 
zařízení velmi blahodárné, že jsou aspoň jed- 
ním prostředkem, aby odchovalo se i ze tříd 
lidí nezámožných zdravé pokolení. Síly jedno- 
tlivce zde však nestačí; zde třeba pomoci 
odevšad a proto nechf každý, seČ síly stačí, 
podporuje podnik ten. A co pro slabé děti 
se činí, toho necht i chorobným dětem u nás 
se dostane, jako děje se to v Itálii, v jejíŽ 
• mořských nemocnicích* ročně přes deset 
tisíc dětí se léčívá, v Anglii, ve Francii, 
v Německu, v Hollandsku, v Americe atd. 
Kéž i u nás najde se kruh dobrodinců, již 
by věc podporovali! Ói. 

Feriální senáty nazývají se senáty, zří- 
zené při německých vrchních zemských sou- 
dech, jakož i při říšském soudě k vyřizování 
feriálních záležitostí, totiŽ záležitostí tako- 
vých, jež bývají projednávány a rozhodovány 
i ve dnech soudních prázdnin. Jsou to oby- 
čejně takové soudní záležitosti, které vyža- 
dují rychlého vyřízení a průtahu by nesnesly. 
Některé věci jsou již zákonem za feriální na- 
značeny, kdežto jiné mohou od případu ku 
případu na návrh soudu a s výhradou roz- 
hodnutí soudu od soudního presidenta za ta- 
kové býti prohlášeny. 

Feiiána, ves v již. Tunisu, blíže hranic 
aH.írských, se 600 obyv. Na blízku rozsáhlé 
zříceniny starověké, v nichž lze ještě dnes 
rozeznati celé ulice, opevnění, divadlo a lázně. 
Dle Guérina bylo to bezpochyby Thelepte neb 
Thala^ kde Jugurtha skryl své poklady. 

Ferló(Ferich) Gjuro, též Gvozdenica, 
básník chorv. (• 1739 v Dubrovníce — \ i8so), 
byl členem řádu jesuitského, po jehož zru- 



118 



Ferídún — Ferjenčík. 



Sení byl pfof, krásné literatury v Dubrov- 
níce, od r. 1808 kapitoinfm proboštem a od 
r. 1815 gen. vikářem. Chorvatsky vydal ně- 
které básně a překlady, jako Fedra pričice 
E^opove u piesni slovinské přinesené (18 13, 
překlad bajek Ezopových); Uietje OČakova a p. 
Z latinských spisů hlavní jsou: Fabulae ab 
illyricis adagiis desumptae (x794)« 113 bajek 
ve zpflsobé Phaedrové, přelož, též do chorv.; 
Epištola cum 3j poematibus Illyricae linguae 
latino carmine redditis (179S); De slavicae 
gentis aniiquitatibus (1798); Descriptio lacorum 
orae Ragusanae (1803). Životopis jeho napsal 
Kaznačič (»Zora Dalm.«, 1845). 

Feridůiiy populární hrdina perský, pátý 
vladař dynastie Pišdádiovcfl, nástupce Džem- 
šídúv (v. t.)i který zbavil zemi perskou usur- 
pátora, který ji po 1000 let utlačoval. F. po- 
raziv usurpátora, dosedl sám na trfln osvo- 
bozené Persie, jíž vládl fifastnč po 500 let. 
Báje o F-ovi, spočívající na staré tradici arij- 
ské, s jejíž nejstarší zp&sobou setkáváme se 
v Zendavestě (Tritavan, Thraetaona viz Da- 
haka), doznala později přibarvení časového, 
hlavně za doby Sásánovcfl. Jak vypravuje ji 
na př. Pirdúsí, F. představuje osvoboditele od 
jha cizího, invase arabské, zobrazené netvo- 
rem, z jehož zad dva hadi vyrůstali, živíce 
se mozkem lidí. 

Ferid-Uddín Attár viz A 1 1 á r. 

Ferle (z lat.), prázdniny. — F. soudní 
jsou doby, kdy u soudu projednáváno býti 
nemá v rozepři od stran sporných. Nemají 
však významu, pokud jde o vnitřní činnost 
soudu, a důsledkem toho dle našeho práva po- 
strádají povahy dovolené, soudcům zákonem 
propůjčené. Moderní právo zná jen soudní prá- 
zdniny stanovené {sollemnes), nikoli náhlé 
nebo rozkázané vrchností za příčinou vzácné 
události (imperativae), neb obvyklé v čas vý- 
ročních trhů (conceptivae), jež arciř pod vli- 
vem obecného práva uznávala ještě městská 
Koldínova práva (B. 23.). Soudní řád obmezil 
(§ 37^0 počet dnů feriálních mimo neděle a 
svátky co nejvíce: posléz dotčených však še- 
třiti sluší jakožto f-ií soudních vůbec ve spo- 
rech, třeba vyžadujících rychlého vyřízení 
(nájemní, směnečné), vyjímajíc jediné spory 
o rušenou držbu. V Čas f-ií platně podání 
na soud vznášeti a vyřízení soudní do- 
ručovati lze. Nedostavení se strany zvané 
na den feriálni k jednání spornému kontumací 
(v. t) stíhati nelze, leč by v případě spěšném 
obeslání se stalo se zvláštním toho připama- 
továním. Obecným svátkům rovnají se v tom 
směru svátky uznané dle vyznání nábožen- 
ského té které strany. Po pravoplatném roz- 
souzení sporu f. soudní co do vykonání 
nálezu mají potud jen význam, že zabaviti 
lze svrchky pro dluh peněžitý kromě ve svátek 
i neděli, avšak pokračování u vedení práva od- 
ložiti sluší. Jinakým druhům exekuce nejsou 
f. soudní na překážku; máli však vynuceno 
býti činění nějaké, všímejž si soud dle po- 
třeby času žní a vinobraní (feriae rusticae), 
V řízení nesporném nutné záležitosti pro* 
vésli lze i v čas všech soudních f-ií. Ott. 



Ferljáf (f^fyj^f^) byl v polském právu 
soudní protokol vedený v trybunále, do něhož 
písař zapisoval všechno, co se dělo v sezeni 
soudu. 

F^rik v novém vojenském zřízení ture- 
ckém tolik co divise. Velitelem jest f.-paša, 
t. j. divisionář. 

Ferlo jest v logice starodávný název pro 
onen zvláštní tvar (modus) závěru první figury^ 
ve kterém svrchní návěst jest všeobecné zá- 
porná (e), zpod ní pak částečně kladná (i) a roz- 
sudek tudíž Částečně záporný (o), podle vzorce: 
(e) Sf -^ P 
(ť) 75 — M, tedy 

(O) */S -^ P, 
Na př.: Nadšenci nejsou zlí lidé, někteří 
anarchisté jsou nadšenci; tedy nrěkteří anar- 
chisté nejsou zlí lidé. — Viz Figura a Mo- 
dus. Dd. 

Ferison jest v logice starodávný název 
pro onen zvláštní tvar (modus) závěru třetí 
figury, ve kterém svrchní návěst jest vše- 
obecně záporná (e), zpodní pak Částečně klad- 
ná (f) a rozsudek částečně záporný (o), po- 
dle vzorce: (e) M -^ P 

(/) t/M — 5 , tedy 

(o) '/5. -^ P. 
Na př.: MladočeSt nenáležejí ku konservativní 
straně, někteří MladoČeSi jsou professory, — 
tedy někteří professoři nenáležejí ku konserva- 
tivní straně. Viz Figura a Modus. DJ. 

Feijendík: 1) F. Samuel, vlastenec a 
spisovatel slovenský (* 1793 ve Zvoleni — 
f 1855 v BraSově), pocházeje z evangelické 
rodiny, studoval theologii v Prešpurce a od 
r. 1815 v Jeně, kde :»etrval dvě léta společné 
se S. Chaiúpkou, J. Kollárem a P. J. Šafaří- 
kem. Zde seznámil se též s Goethem, kte- 
rého učil slovanským písním a k jehož radě 
počal se zabývati přírodními vědami. R. 18 18 
byl vysvěcen na kněze, stal se kaplanem 
v Bystřici, r. 1820 farářem v Sudicích, potom 
v Jelšavě, načež od r. 1836 byl spoluseniorem 
a od r. 1852 seniorem téhož okrsku. F. byl 
horlivým pastýřem svého lidu a staral se peč- 
livě o zvelebení církve i Škol. Tak v 1. 1851—52 
ucházel se pro ně o podporu u spolku Gu- 
stava Adolfa a podnikl za tou příčinou též 
tři cesty k císaři do Vídně. Plodem této péče 
byl rovněž spis Ideen fúr die kúnft, Geseti- 
gebung der Protestanten in Ungarn (VídeA, 
1852). Mimo to vydal Ka\eň ku příležitosti 
konventu r. 1830 a ku poctě sv. Klementisa 
(Pešf. 1830), a Paměti jelšavské a murdňské. 
Do zahraničních listů podával zevrubné zprávy 
o stavu evang. církve v Uhrách. Byl nazýván 
»jelšavským prorokem povětmo8ti«, poněvadž 
na základě svých přírodovědeckých zkušeno- 
stí podával do Časopisů a kalendářů návěští 
o počasí. 

2) F. Mikuláš Štefan, spisovatel slo- 
venský (* 1825 ve Zvoleni — f 1881 v Tur- 
Čanském Sv. Martině). Již r. 1846 vydával 
v Levoči psaný časopis » Živote a r. 1863 
přejal a redigoval po J. Franciscim »PeŠfbu- 
dínské Vědomosti <, jež byly později přené- 



i 



Ferlach — de Fermat. 



119 



seny do Turč. Sv. Martina a změněny v ^ Ná- 
rodní Noviny*. F. setrval v redakci do roku 
187 1 a později byl jejich pilným spolupracov- 
níkem. Mimo to založil r. 186S měsíčník pro 
lid >HIásn{k«, který vydával do své smrti, 
a v 1. 187S — 80 redigoval belletrístický časo- 
pis »Orol«. Ve slovenském písemnictví vynikl 
hlavně svými novellami, čerpanými ze spo- 
lečenského života, z nichž považují se za 
nejlepSí Irma (»Sokol«, 18^); Jtálovský učiteV 
(t., 1862); Bratia (t., 1862); Šef raník {*OtoU, 
1880). Z dramatických prací jeho známy jsou 
Pravda predsa vita\{ (Budín, 1862); Samo- 
m-aidou ic fenbe, Prekvapinia, Pomluvy (»OroU, 
1878 — 1880). F. byl spoluzakladatelem >Ma- 
tice slovenské* a účastnil se činné národního 
života slovenského. 

Ferlaoh viz Bóro vije. 

Permall f-m&j], franc, spona, přezka. 

FormáuL firmán, perské = rozkaz. V Tu- 
recku užívá se slova toho o rozkazech sul- 
tánových, pokud netýkají se pouze Cafihradu, 
nýbrž i provincií. Mají svou ustálenou formu, 
jsou opatřeny tugrou (v. t.) a vydává je 
velkovezír jménem sultánovým, Turek před 
čtením přikládá je k čela na znamení své 
úcty k nim. 

FTmanagh [áná], vnitrozemní hrabství 
irské prov. ulsterské, mezi hrabstvími Done* 
galem, Tyronem, Monaghanem, Cavanem a 
I^itrímem, zabírá 1850 km'^ nerovného po- 
vrchu, jejž ř. Erne dělí na jihovýchodní Čásf, 
romantickou hornatinu s Cuilcaghskými vrchy 
(667 m), a sev.-vých. čásf, tvořící u obou jezer 
Erneských rovinu, jež stoupá na sev.-vých od 
(Slieve Beagh, 382 m). Vzdělávané púdy bylo 
r. 1887 257o (57% pastvin, 5% bařin, 1-57, 
lesů); v rovinách, kde Jest pflda jílovatá, pě- 
stuje se len, oves, pSenice, brambory a zvláštní 
druh řípy (tumip). Na horách chová se do- 
bytek. Ž hrabství vyváží se oves, máslo a 
vejce. Průmysl obmezuje se na výrobu hru- 
bého plátna. V horách nalézá se železo a 
uhlf, ale dosud se ho nedobývá. Hrabství má 
74.037 ob. (189 X), mezi nimi 60*/, katolíků, 
a volí do parlamentu 2 poslance. Hl. místo 
je Enniskillen. 

de Fermat [-má] Pierre, nejslavnější ma- 
thematik Francie XVII. stol. {* 1601 v Beau- 
mont de Lomagne u Toulousy — f 12. led 
1665 v městě Castres). Vystudovav práva 
stal se r. 163 1 parlamentním radou v Tou- 
louse, kdež asi r. 1638 povýšen do stavu 
Šlechtického. Hlavní zásluhy jeho mathema- 
tické nesou se trojím směrem: i. Zosnoval 
obecnou methodu. jak vésti tečny ku křiv- 
kám a stanoviti maxima nebo minima 
daných funkcí, kteráž postupuje týmže smě- 
rem, jako Leibnizova methoda derívační (viz 
Differenciální počet), tak že přední ma- 
thematikové Francie, jako La^range, Laplace 
a j- považují F-a za prvního vynálezce počtu 
differenciální ho. 2 Položil s Pascalem zákla- 
dy počtu pravděpodobnosti neboli véro- 
jatnosti. 3. RozSířil obor Euklidovy nauky 
směrem geometrickým i číselně theo- 
réti c k ý m, ba v tomto směru vyznamenal se 



tak, že dosud celá řada pouček sem se táhnou- 
cích jeho jménem se označuje. Sem patří na 
př. poučka, že kmenná čísla tvaru 4n 4* ^ j^^^^ 
složena ze dvou jtvercft, na př. 41 = 4^-í' 5*« 
tvaru pak 8 n -f- 1 nebo 8 « -j- 3 obsahují tři 
čtverce, z nichž dva stejné, na př. 89 =9*+ 2.2-, 
že každé Číslo jest bud čtverec nebo složeno 
ze dvou nebo ze tří nebo nanejvýS ze čtyř 
čtverců, a že každé Číslo jest buď »-hranné 
nebo se skládá ze 2, 3, .... n čísel ii-hran* 
nýchi že čísla kmenná vyjadřují se vzorcem 

F=2'"+I. 
n 

což vSak Euler vyvrátil, ukázav, že na př. 

Fj = 2" -f I = 4294667297 = 641,6700417, 

tak že čísla takto složená slují čísla Fer* 
matová, jichž nekonečný počet jest kmen- 
ných, jak Eisenstein dokázal; zvláStě pak sluje 
pouČkouFermatovou relace, značí-li sym- 
bol Z zbytek dělením povstávající a ^ kon- 
gruenci (v. t) 

Z I 1 = O nebo a c^i, (mod p), 

'}ii řečeno, že číslo a neobsahující kmenné 
číslo p, povýgeno byvSi na mocninu (/?-i)-ní, 
má zbytek i, dělíme li je číslem tímto; podle 
toho jest na př. /3*--i\ 

poněvadž 80 = 5.16. Tato poučka mAže se 
pak upraviti i pro každé složené číslo 

a, a, a, a^ 

^ =^ Pi Pi Pi " ' Pn » 

kdež Pic značí čísla kmenná, a^ pak mocnitele 
celistvé, zjednáme-li si výraz 

a|-x Oa-x au i 

^iW=^Pi (Pi-^) P% (Pt'^)'"Pn (Pn-l), 

při čemž značí se symbolem S^(N) počet čísel 
menších nežli N a nemajících s Ň společ- 
ného dělitele, tedy na př. značí 

5,(12) = 4, totiž Čísla s 12 nesoudělná 

ii 5. 7» "; 
v obecném tomto případě platí 

la — 1\ S/N)_ 

Z\ — — — 1 = neb a 001, (mod iV), 

v čemž zahrnut případ předcházející, poně- 
vadž pro kmenné číslo N=p tu platí 

S,(N)==S,(p) = p-i, 

I jest tedy na př. podle toho 



i'^)"'- 



Konečně budiž ještě uvedeno tvrzení Fer- 
mat o v o, že nelze řešiti Čísly celistvými rov- 



nici 



+ r" 



rtt 



jakmile n přesahuje Číslo 2, s čímž se dosud 
obírají mathematikové. 

O těchto svých výzkumech nesložil F. 
žádný zvláštní spis, nýbrž bez dflkazA při- 
psal jednotlivé poučky, jak je objevil, ku pří- 
hodným místo m Bachetova vydání Diofanta 
jako poznámky, jež pak po jeho smrti byly 
synem jeho Samuelem v novém vydání Dio- 



120 



Fermata — Fermcnt. 



fanta uveřejněny s názvem >Diophanti Alex- 
andrini Arithmeticorum libri sex et de nume- 
ris muitan;(ulis liber unus. Cum Commentaríis 
C. G. Bacheti V. CL et observationibus D. P. 
de F, Senatoris Tolosani« (1670). Týž vydal 
pak r. 1679 sebrané spisy otce svého s ná- 
zvem Varta opera mat herna tica, r. 1853 ko* 
nečné uveřejnén z nich výbér s názvem /^-ď- 
cis des Oenvres mathématiques de P F. v Pa- 
říži od £. Brassine-a V nejnovější dobé po- 
řízeno úplné vydání spisů Fermatových třemi 
svazky s názvem Oeuvres de F. publiées par 
les soins de M. Aí. Paul Tanuery et Charles 
Henry souš les cuspices du mhustére de í in 
struction publique (Paříž, Gauthier-Villars et 
Fils. I. 8v. lagi). O zásluhách Fermatavých 
do číselné theorie sáhajících nalezneS stručné 
poučení ve 8plse Studnlčkové, Základové na- 
uky o Číslech. FSt, 

Fermata (ital.)i hudební značka druhdy 
totožná s korunou {coroua) a v písmé vy- 
značená obloučkem s tečkou ^f^, náleží ke 
znaménkům prodlužujícím hodnotu not nebo 
pomlk, podobné jako tečka kladená za notu, 
neváže se vSak na určitou, přesné výměře 
nou dobu, jíž ani přibližně nelze stanoviti, 
ano zůstaveno zcela reprodukujícímu umělci 
ve příslušných případech vésti sobě dle svého 
dobrého zdání. Stojlli f. nad taktovou čarou, 
naznačuje, že mezi oba takty, jichž se týče, 
vložiti sluSí malou pomlku. Zvláštního vý- 
znamu jest i ve starSích skladbách koncert- 
ních, kde obyčejné bezprostředné před zá- 
věrem věty (ať jíž vokální nebo instrumen- 
tální) skladba f-tou (obyčejné nad tónickým 
kvartsekstakkordem) na deUí začasté dobu 
bývá přeruSena, aby výkonnému umělci po 
skytnuta byla možnost vloženou tu do skladby 
kadencí na odiv postaviti veškery zvláštnosti 
osobní vyspělosti technické Název f. pře- 
nesen po té na samu kadenci. — Viz Ka- 
dě ne e. Str, 

Femie [ferm], franc , nájem, nájemné; 
nájemný dvůr, statek. F. generále neboli 
f-s du roi f- Ženeral, ferm dy roa], nájem 
státních daní. 

Ferment(z lat. /ermen/um), kvasí dlo. Na 
působení f ů závisí velká řada jevů biologi'^ 
ckých. Jsou činiteli snad v« všech buňkách 
zvířecích i bylinných, podmiňujíce jich život 
i vzrůst, a jpou zplodem žláz organismu. F. 
útvarný v steré formě plísní provádí přeměny 
chemické v pŮdě zemské, v rostlinstvu i zví- 
řectvu, připravuje a usnadňuje jednak život, 
jednak ho ruše. F. všudypřítomný vrhá se 
bezvýminečně na organismy mrtvé a rozkládá 
je v praelementy, z nichž byl složen, které 
se pak vracejí jednak v zemi, jednak v atmo- 
sféru, odkud původně přišly. F-y dělíme na 
útvarné a neútvarné; k prvějším náležejí 
plísně a mikroby (v. t.); f. neútvarný jest 
zplodem buňky, mikrobu neb žlázy a jmeno- 
ván jest enzymem, diastasou, zymasou. 
Ferm en táce jest v podstatě reakcí chemi- 
ckou. Změny, které určitý f. v látce chemi- 
cky přesně definované způsobuje, aniž .sám 
jakýmkoliv změnám podléhá, jsou podobny 



pochodům, zvaným katalytické. Jemně roz* 
ptýiené iridium neb rhodium štěpí kyselinu 
mravenčí v C0^ a //; totéŽ Činí f. jistých 
bakterií (Popov). Intensita fermentativná zá- 
visí na vnějších okolnostech, z nichž hlavní 
úkol hraje určitá teplota, koncentrace roz- 
toku, alkaličnost neb kyselost jeho, přítomnost 
solí a p. Reakce ferroentativné rozvinují se 
rychle a zdá se, že jsou to pochody tak zv. 
kruhové. F. účastníci se reakce po vzniknutí 
nové látky se rychle odštěpí neporušený a 
v plné síle působí v další materiál; tím lze 
si vysvětliti, že na př. f pepsin ztekutí 
5o.ooonásobnou váhu ňbrinu. Všecky fy dají 
se sraziti ze svých roztoků vodných anebo 
glycerinových alkoholem, nikoliv však v plné 
čistotě (spolu sráženy jsou t látky bíikovité). 
Úplně vysušené fy snesou bez pohromy 100 
až 120'' C a celkem se nealterují látkami anti- 
septickými (chloroformem, kyselinou kyano- 
von, thymolem a j.). Některé snadno na 
vzduchu oxydují, zejména za působení světla 
a v roztoku neutrálním neb alkalickém. 

Fy, pokud blíže byly studovány, jsou po- 
vahy bílkovin; elementární analysa dala: 



H 



N 



S Pbpel 



Pepsin . . 
Papain . . 
Pankreatin 

» 
Ptyalin . . 



53,í 

52.48 

5'.75 

46.57 

43.1 



6.7 

7,«4 

7.5' 

6.5 

7,8 



17.8 
16.59 

16.55 

Í3.8 
11,86 



0,88 



7.04 
6.1 



Autor 



I 



C. Schmidt 
A. Wurtx 
O.L6W 
Hufner 
Hufner 



Z f-ů blíže studovaných uvádíme především 
dvě řady, a sice z prvé řady: i. Diastasa 
(v užším slova smyslu) vyskytuje se v zrnech 
pod klíčkem i Štěpí Škrob v dextr n a maltosu 

Tutéž vyměšují také žlázy slínné, roíkter, játra 
a j. zvířete. 2. Invertin vyměšovaný kva- 
sinkami (Saccharomycet cerevhiae)^ ostatně 
i v šfávě střevní nalezen. Přeměňuje maltosu 
i saccharosu v glukosu a levulosu. Invertinu 
jest několik druhů; tak invertin z aspsrgillus 
niger méně podléhá kyselinám než onen sac- 
charomyces a kdežto tento nitrem porceláno- 
vým prochází, onen ntkoliv. 3. F. z bacillus 
amylobactcr hydratisuje cellulosu a pro- 
měňuje ji v látku rozpustnou. 4. Emulsi n, 
f. rozpustný sladkých a hořk^h mandlí a j. 
mění salicin v glukosu a saligenin: arbutin 
v glukosu a vanillin a konečně amygdalin 
hořkých mandlí v glukosu, benzaldehyd a ky- 
selinu kyanovou podle rovnice: Q,^„NO,, 
+«; 0= 2 . C^H.^O^ _f- Q/z^o 4- CSH. 

Druhá řada fů působí jednak v látky du- 
síkaté, přeměňujíc je v látky jednodušší, oby- 
čejně rozpustné, a jednak zmýdelňujíc tuky. 
Sem náleží: i. Pepsin vyměšovaný žlázami 
žaludku a zde v roztoku kyselém albuminy 
ve vstřebatelné peptony přeměňující. 2. T r y p- 
sin mikteru, který se rovněž vyskytuje ve 
většině buněk rostlinných a zvířecích, pepto- 
nisuje albuminy i v roztoku neutrálním neb 
alkalickém. 3. Papainf ze Šřávy Carica pa- 
paya a j., cradin ze šťávy fíkovců a j. zdají 
st býti obecnými v buňkách rostlinných i pů- 
sobí jako trypsin. 4. Stearoptas, f. zmýdel- 



Fcrmentace — Fernambuk, 



121 



Aujíci tuky, nalézá se v raikteru a v mnohých 
buňkách rostlinných i zv{fec{ch. Dá se vy- 
loužiti ze zrn ricinu, rýže a j. glycerinem. 
5. F-y koagulujfcí, které srážejí bílkoviny 
rozpustné. Sem náleží chymosin srážející 
mléko, f. srážející fibrinogen krve, myosi- 
nogen svalu, f-y koagulující z jistých rost- 
lin (Wthania coagulans, černý pepř a j.)* 6. F. 
bacillus ureae přeméAující močovinu v uhli- 
čitan ammonatý. Vedle těchto a jiných f-A 
fysiologických existují s největší pravděpodob- 
ností ipathologické, vyměšované chorobo- 
tvornými mikroby a příznaky chorob podmiňu- 
jící; jedovatost jejich i bil ko vitá povaha jsou 
zjištěny a proto nazvány toxalbuminy. Stu- 
dium jejich se datuje od r. 1883, kdy Weir, 
Mitchel a Reichardt v jedu hadím konstato- 
vali jedovatý pepton, globulin a albumin; 
brzy na to podobné Wolfenden v jedu Cobra 
capello, Kobert v jedu pavoukfi a j. Choroby 
infekční, zpflaobené vniknutím mikřobfl v or- 
ganismus, lze děliti ve dvě hlavní skupiny: 
v prvé rozmnoží se mikrob v místě, kde vnikl, 
a zaplaví oběhem krevním celý organismus 
v milliardech jednotníkfiv; tak při uhláku 
(anthrax). V druhé skupině zAstávají vSak 
mikroby jen v hnízdě, ne vnikajíce v oběh 
krevní, ale zde produkují jed lehce vstřeba- 
telný, který organismus otravuje. Tento jed 
má podle dosavadních studií povahu f-u (při 
diftheríi, tetanu, choleře). Ale jest pravděpo- 
dobné, že i mikroby chorob prvé skupiny, 
jako uhláku, tuberkulosy a j., také látky po- 
vahy fermentativné vylučují, i že fy skupiny 
prvé se liSí intensitou účinku. Bližší viz při 
jednotlivých chorobách. Lít.: Gautier, Cours 
de chimie (1893); Raýman, Uhlohydráty a 
glykosidy {1893); Gamaleia, Les poisons bac 
tériens (1892 ; Martin, Chemie pathology of 
diphth. 6r. med. J. 1893; Kiihne, Erfahr. iiber 
Albumosen u. Pept. (Z. f. Hiol , 1892); Han- 
kin (Br. med. J., 1889); Kochovy publikace 
a j. Viz i Kvašení. ch, 

Fermentaoe viz Ferment. 

FMrmentarii (také ferment aceu Proxy- 
mitae) přezdívali Latiníci fiekúm, poněvadž 
užívali při svátosti oltářní nouze kvašeného 
chleba; za to. nazývali Řekové .Latiníky 
Azymity, poněvadž užívali chleba nekvaše- 
ného. J'Š, 

Faraiei slově obecně tekutina té vlast- 
nosti, že jsouc na předměty natřena, na 
vzduchu usychá, ponechávajíc vazký zbytek, 
kterým se chrání natřený předmět před vli- 
vem povětrnosti. F. upravuje se jako roztok 
jakékoliv pryskyřice nebo nějaké smfily v lihu, 
benzinu, terpentinovém nebo mastném oleji. 
V stavitelství užívá se f-e k natírání dřevě- 
ných, plechových nebo železn^^ch součástí 
stavby v místech, kde se vyvmuje mnoho 
par, jako v kuchyních, koupelnách a pod. 
místnostech, i k natírání stěn. F-i přidává se 
vždy nějaké barvivo, které s ní tvoříc ferme- 
žovou barvu, řídi se obyčejně druhem látky. 
Při natírání jakýchkoliv porósních předmětů 
musí se za první podtěr užíti velmi řídké fer- 
mežové barvy, zdi napouštějí se obyčejně nej- 



prve jen čistou fí, načež se další barva v tónu 
nanáší. Natírání fa9ad f-í má sice tu dobrou 
vlastnost, že fa9ada může se vodou umyti, 
z ohledů architektonických však nehodí se 
k látce, z níž fafadl jest zhotovena, řka, 

Fennier [-mié], franc, nájemce dvoru, 
statkář. F. général, f. du roi [• ženeral, 
- dy roa], nájemce generální důchodů králov- 
ských. 

Fermo, krajské a okr. město v ital. prov. 
Ascoli-Piceno, 3x0 m n. m., na osamělém 
vrchu, 8 15.182 ob. (1881, obec 18.383), sídlo 
arcibiskupa, dříve i university ; má gymnasium, 
lyceum, veř knihovnu, divadlo, kathedrálu, 
vystavěnou na základech pověstného chrámu 
Junony, biskupský kostel a 8 farních, staro- 
žitnou radnici ze XIV. stol. s bronz, sochou 
Sixta V., několik klášterů a značný obchod 
obilní. — Zde stávalo ant. Firmum Picemtm^ 
od r. 264 př. Kr. římská kolonie, obnovená 
později od Augusta. R. 544 dobyl jí Totilas. 
Za Langobardů a Franků bylo hl. m. vévoď 
ství {Dttcatus Firmanus), později marky (Afar* 
chia Firmana), Přístavem F ma je 7 km vzdá- 
lené Porto San Giorgio na m. Jaderském 
(ant. Castelium Firmanum), také lázně moř- 
ské s hh úřadem celním, kastellem a 3794 ob. 
(1881). 

Fermor Vitém VilemoviČ, hrabě, ge- 
nerál ruský (* 1704 v Pleskově — \ 1771 na 
statku blíže Smolenska). Vynikl r. 1736 při 
vzetí Očakova, r. 1746 jako ředitel staveb 
v Petrohradě a 1751 jako vrchní velitel tamže 
a v Čuchonsku. Za války sedmileté velel arm. 
sboru, obdržel r. 1758 po Apraxinovi vrchní 
velení, opanoval Královec, bombardoval roku 
1758 Kostřín, byl však 25. srp. t. r. u Zorn- 
dorfu poražen. Na poČ. r. 1759 zničil pruský 
sbor Wedellův u Kaye na Odře, byl povýšen 
do stavu hraběcího, ale před bitvou u Kunners- 
dorfu odevzdal vrchní velitelství Soltykovu. 
Od Kateřiny II. jmenován byl gener. guver- 
nérem ve Smolensku, kterého úřadu se r. 1768 
vzdal. 

Femiosell*, Špan. město v prov. zámoř- 
ské, asi 7 km od hranic portugalských a řeky 
Duera, s 5395 ob. (1887) a starým zámkem. 
* F^rmoy I -oj], město corkského hrabství 
v Irsku, na Blackwateru, 29 km sev.-vých. od 
Corku, má velký římsko-katolický seminář, 
kostel, biskupskou residenci, dva kláštery a 
bohosloveckou koUej, kamenný most o 13 
obloucích z roku 1689 a 6721 obyvatelstva 
(1891 , vedoucích obchod s hospodářskými 
plodinami. Na blízku jsou velké kasárny pro 
30ÍX) mužů. 

F^m {F enipass), prtismyV v sev. Tyrolsku, 
spojující údolí Loisachu (přít. Isary) s údolím 
hor. Innu. Nejvyšší bod jeho »Auf dem F.« 
leží 1210 m n. m. V jižní jeho části nalézá se 
zámek Fernstein a jez. Fernsteinské 
( Fernsteinsee) ae zříceninami Sigmundsburku. 
Ve středověku vedla tudy důležitá obchodní 
cesta z Benátek do AugSpurku. 

FemambnoOi město, viz Pernambuco. 

Femftmbiikt též fernambukové dřevo, 
viz Červené dřevo a Barevná dřeva. 



122 



Fernandez — Fernandez y Gonzalez. 



Femaadex: 1) F. Joáo súčastnil se r. 1446 
výpravy vyslané infantem Jindřichem pod ve- 
lením Antonia Gonzaleza. Výprava ta mela 
za účel výzkum záp. pohfežf afrického. Kdyl 
výprava vrátila se do Portugalska, F. sám 
zfistal v Africe mezi domorodci pf i Rio ďOuro, 
kteříž nazývali sami sebe Asanhadži. Tito 
zavlékli jej do vnitra zem6, oloupili jej o vše- 
chen jeho majetek i fiat a učinili jej otrokem. 
Později získal si F. důvěru a náklonnost jed- 
noho z náčelníků, jenž jej dal dopraviti zpčt 
na pobřeží, kdež jej šťastnou náhodou při- 
byvší portugalští plavci vyměnili za zajatého 
tuzemce. Vrátiv se potom do Portugalska, byl 
F. přijat infantem Jindřichem velmi milostivě 
a r. 1448 vyslán znovu do Afriky ve společ- 
ností Diega Gilhomma, aby s obyvateli Me^aa 
ujednal smlouvu- Sotva že loď na místě svého 
určeni přistála a F. na pevnou zemi vystou- 
pil, uchvátila loď bouře a zanesla ji do moře, 
tak že F. sám jediný na místě zůstal. O jeho 
dalších osudech nic známo není. F. jest první 
ze středověkých evropských cestovatelů, jenž 
vniknul do vnitra Afriky. Jeho zprávy, do- 
chované na dnešní den, vyznamenávají se 
svojí spolehlivostí. 

2} F. Benito, misstonář a jazykozpytec 
Španělský v XVI. stol. Působištěm jeho bylo 
Mexiko, kdež však svým fanatickým zelo- 
tismem puzen, neblaze proslul zničením staro- 
amerických nekropolí Čakaltonga, Čisahuatly 
a Ačiltly. Byl znamenitým znalcem domoro- 
dých nářečí mexických a zanechal tyto spisy: 
Arte en levgua misteca (Mexiko, 1567—68); 
Doctrina cristiana en lengiia misteca (t., 1560 
až 1564 a 1568). V rukopisech pak: Algunos 
modos de bien hahlar en lengua chuchona de 
Cuextía huaca; Doctrina y oraciones y moral 
erhtiana en lengua de Tepu^culuía ; Epistolas 
y Evangefios en lengua misteca, 

3) F. Juan, Spán. plavec v XVI. stol. Pla- 
vil se po delší dobu ve vodách jihoamer. 
R. 1571 objevil ostrovy, kteréž nazvány jeho 
jménem. Ostrovy tyto jsou tím památný, že 
příhody skotského plavce Alexandra Seikirka, 
jenž na největším z ostrovů těch opuštěn žil, 
poskytly anglickému spisovateli Defoeovi látku 
k jeho proslulému románu »Lífe and adven- 
tures of Robinson Crusoe«. R. 1574 objevil 
F. ostrovy sv. Feltxa a sv. Ambrože. R. 1576 
objevil daleko na západ od chilského pobřeží 
neznámé pobřeží rázu kontinentálního. Není 
však známo, zda jednalo se o Austrálii nebo 
o Novíř Zealand. 

4) F. Lucas, dram. spis. Špan., pocházel 
ze Salamanky, kdež vydal r. 1514 sbírku scén 
dramatických Farsasy eglogas al módo y estilo 
pastoril y castellano, v nichž napodobí způ- 
sob Juana de La Encina. Ze Šesti scén jsou 
tři komického genru a tři autos. José Gal- 
lardo uveřejnil pak r. 1836 dotud nevydaný 
Didlogo para cantar fecho par L, F. sobre 
quién tehi^oJuan Pastory >Criticonu«. Tamže 
je studie o F-ovi od Gallarda. 

6) F. Prospero, president costarický 
(* 1834 v San José — + 1885). Nabyv důklad- 
ného vzdělání, věnoval se životu veřejnému 



a pojav sestru Guardiovu za manželku, po- 
máhal tomuto při revoluci 27. dub. 1870, načež 
jmenován byl od něho generálem. Po smrti 
Guardiově r. 1883 stal se presidentem a tu, 
chtěje v zemi zavésti pořádek a upraviti po- 
kleslé finance, zrušil v říjnu r. 1884 ústavu a 
vládl jako diktátor až do konce života. 

Fema&dox de los Blos Angel, politik 
a spis. špan. (* 182 1 v Madridě — f 1879 
v Paříži), vystudoval práva v Madridě a stal 
se tam advokátem. Jako politik byl smýšleni 
příkře liberálního a protibourbonského, a věr- 
nost, s jakou na něm trval a je hájil, způso- 
bila mu mnoho útrap a Častá vyhnanství. Ve 
sněmu, do něhož byl častěji zvolen, byl nej- 
činnějším stoupencem vůdce pokrokové strany 
Olózagy, jehož životopis později vydal. F. při- 
spíval do četných listů a založil sám »La8 
Novedadas«, jejichž vliv po jednu dobu byl 
velmi mocný. Jeho brožura O todo ónada 
(1864) působila nemálo k pádu dynastie. V lé- 
tech 1868—1872 byl vyslancem v Lisabonu. 
R. 1876 po nastoupení Alfonsa XII. byv vypo- 
vězen, uchýlil se nejprve do Lisabonu, pak do 
Paříže, kde zemřel. Z jeho spisů kromě sbírky 
novell Tesoro de cuentos uvésti jest : Mi mis* 
ston en Portugal (1877); La exposition de tSyS 
a hlavně mohutný obraz politických zápasů 
špan., jejichž svědkem F. byl a jež seskupil 
kolem osoby Olózagovy, Estudio histórico de 
las luchas politicas en la Espaňa del siglo XIX 
(Madrid, 1880). 

Femandex y Oonxalex: 1) F. y C. 
Manuel, básník a romanopisec špan. (^ 1830 
v Seville — f 1888 v Madridě), studoval práva 
v Grenadě, pak sloužil 7 let ve vojStě. Poprvé 
vystoupil na veřejnost dramatem el Bastarda 
y el Rey (1849), násl. r. vydal Poesias, které 
hlavně svěžestí citu a živou obrazností vzbu- 
dily vzrušení a pozornost, které se dostalo 
i 2. svazku Poesias varias (1858). V téže asi 
době vynikl dramaty Cid Rodrigo de Vivar a 
Aventuras imperiales. Pohříchu později sešel 
s tohoto pole na pole románové a novellisti- 
cké, kde vzdav se snah uměleckých, hověl 
pouze dennímu vkusu širokých vrstev, staraje 
se o zajímavé spředení dějové, napínavý a 
rozčilující postup jeho, baroknost a nezvyk- 
lost intriky, dráždivé vystupňování bez pod- 
kladu psychologického. Obliba jeho u obecen- 
stva působila zhoubně ve mladší produkci lite- 
rární, která tak dlouho držena v područí čisté 
dějového a povrchního romantismu. I lepší 
stránky nadání F-ova, zejm. jeho skutečná 
vloha vypravovatelská a smysl pro drama- 
tiČnost vášně a citu, byly zduSeny touto hon- 
bou po pikantnostech a vzrušující nervosností 
práce. Látka nesčetných jeho prací románo- 
vých, povídkových a novellistických (Novelas 
históricas] Tradiciones populares; Crónicas; 
Leyendas nacionales; .\femorias RCuadros del 
natural a j.) je Čerpána ze života a půdy ná- 
rodní. Bývají to zejm. lidové pověsti nebo 
dějepisné momenty, přirozeně dobrodružné a 
tajemné. Řemeslnost a mechaničnost převlá- 
dají v pracích F ových, zejm. ve starším a 
středním období jeho tvorby. Lepší jsou první 



Fernandez Guerra y Orbě — Fernando Póo. 



123 



práce, zejména El Cocinero de Su Majestad; 
Los Monfies des las Álpujarras; Martin Gil a j. 
Srv. De la Revilla, Obras (Madrid, 1883). 

2} F. y C. Francisco, současný spiso- 
vatel Spán., je prof. aesthetiky na universitě 
madridské, senátor a Člen akademie špan. 
Z filosofíclEých práci jeho uvésti jest: Las 
doctrinas del doctor ilum, Fahnondo Lullo 
(1870 — 1872); z dějepisných: Establidmiento 
de los Espafíoles y ířortu^ue\es en las comar- 
cas occídentales de Africa (1885); De los Aío- 
riscos que permanecieron en Espaňa despues 
de la expulsion decretada por felipe III {iSyi) 
a El Mesianismo israelita eu la peninsula lbe 
rica a z aesthetických; De la Es:ultura y Pin- 
tura entre los pueblos de ra\a semítica y sena- 
ladamente etttre los jtidios y arabes (1872). F. 
y C« vyniká jmenovitě v kulturních dějinách 
Spán. ArabQ. 

Femandex Ouerra y Orbě: 1) F. C. 

y O. Aureliano, dram. básník, kritik a děje- 
pisec špan. {'^^ 1806 v Granadě); byl nejprve 
professorem dějepisu v Granadě, pak přelo- 
žen na universitu madridskou pro cizi litera- 
tury a zároveň svěřeny mu rAzné úfady v mi- 
nisterstvě spravedlnosti. Psal básně i dramata 
{La hija de Cervantes)^ ale hlavni jeho práce 
náležejí literárním dějinám XVI. a XVII. stol. 
Na tomto poli vyniká jeho kritické vydaní 
děl Quevedových a dokladnou studií o bás- 
níkovi (1852—59, 2 sv.) a životopisné dílo 
1 kritický rozbor prací Fr. de la Torre 
(1857). Kromě toho pěstoval i dějiny obecné 
a projevil i tu znamenité vzdělání i bystrý 
smysl kritický. Z děl jeho, sem spadajících, 
sluSí uvésti : Sobre la conjuracion de Venecia 
en 16 1 8 (1856); liinerarios de la Espaňa ro- 
mana (1862); El Rey D. Pedro de Castilla 
(x868); D, Rodrigo y la Cava (1877); Caida 
y ruino del imperio visigótico espalkol (1883). 
R. 1856 jmenován Členem akademie špan., 
jejímž tajemníkem je dosud. 

2^ F. O. y O. Luis, dramatik a literární 
kritik Spán., bratr před. (* 1818 v Granadě), 
psal dramata, vfiak bez větJiího úspěchu ; vy- 
dal kriticky >Comedia8« Augustina Moreta 
7 Cavana a napsal výbornou studii Don Juan 
Ruix de Alarcón y Mendo\a (187 1) a zvolen 
za to do fipan. akademie. 

FenUttdl&a, hl. město hrab. Nassau ve 
Floridě (Spoj. Obce sev.-amer ), na záp. bř. 
ostr. Amelte, naproti ústí Rio S. Mary, s 3207 
obyv. (1890). Sídlo katol. biskupa. Z bezpeč* 
ného a prostranného přístavu zdejšího pravi- 
delné spojení 8 Charlestonem, Savanah a New 
Yorkem. Obchod dřívím, bavlnou a cukrem. 
Zdejší mořské lázně jsou pro mírné a zdravé 
podnebí po celý rok navštěvovány. 

Femandlnův prooeM nazývá se zvláštní 
zpftsob upevňování barviv na látkách tím, Že 
se vlákna obarvená nebo potisknutá barvivem 
pokrývají vrstvou kollodia. ZpAsob ten dal si 
Weil patentovati. 

FenuuiAo (špan., Ferdinand), biskup luc- 
ský, provázel jako papežský legát krále Sig- 
munda do Vratislava, prohlásil tu dne 17. bř. 
X420 ve slavnostním shromáždění bullu pa- 



peže Martina V. >Omnium plasmatoris do- 
minic, kterou hlásána byla proti Čechům kří- 
žová výprava, dal ve Slaném upáliti kněze a 
jednoho světského člověka, kteří se nechtěli 
odřeknouti kalicha, a vyjednával písemné 
s Pražany, zvláště o 4 artikulích pražských, 
ale zpQsobem takovým, že kromě společného 
rozmlouvání obou stran, při kterém však F. 
osobně nebyl, ničeho nedosáhl. 

Femaado Voronha, též Pemao de N. 
fnoroAa], ostr. v již. Atlantském okeánu, ná- 
ležející KU brazilskému státu Pernambuku, na 
3* 50* j. S., 32* 25* z. d., 350 km na sev.-vých. 
od mysu San Roque. Ostrov, as 9 km dl., 2 km 
Sir., jest původu sopečného, složený hl. z če- 
diče, fonolithu a trachytu. Z kopčité a skali- 
sté půdy trčí fonolithový Pico do výše 332 m. 
Není tu říčky ani potoků, za to však dosti 
pramenů, a úrodná, Červená půda dává 3 až 
4 žně do roka a rodí hl. kukuřici, mandiok, 
boby, bavlnu a ricinus. Zdravé podnebí vy- 
kazuje jen nepatrné kolísání teploty; střední 
roční teplota 26" C; zimní deště od ledna do 
června. F. N. jest osadou trestnickou a bývá 
zde mezi 2000 obyv. 1300- 1500 deportova- 
ných. Jediná osada Remedios s pevností a věz- 
nicí. Na sev.-vých. nalézají se malé ostrůvky, 
obklíčené korálovými útesy, nesnadno pří- 
stupné. Ostrov byl s počátku zván Sao Foab, 
a teprve později obdržel jméno plavce, jenž 
jej r. 1503 objeviK 

Fernando Fóo (portug. Femdo do Póo), 
špan. ostrov v zátoce Biaferské, v hloubi zá- 
livu Guinejského, při záp. Africe, 3' 12' — 3*47* 
s. š., 1998 iirm' veliký s 25.000 obyv. (1887), 
vulkanický, prostoupený dvěma horskými 
pásmy, nad nimiž strmí dosud činná sopka 
Clarence Pik čili Pico Sta Isabel 2850 m, dle 
jiného měření 3365 m. Půda, četnými potoky 
a říčkami zavlažovaná, skládá se z červeného 
jílu promíšeného zvětralou lávou, i jest celkem 
velmi úrodná, tak že i svahy pohoří až do 
% výšky porostlé jsou hustými lesy. Z rost- 
linstva daří se palmy, africký dub, dřevo ebe- 
nové, íignum vitae, dřevo to barvy žluté, ba- 
nány, kukuřice, rýže, kakao, kávovník, cu« 
krová třtina, tabák a bavlník. Podnebí však 
jest velmi nezdravé a pro Evropany záhubné; 
průměrná teplota roční jest 25*6 C, nejmír- 
nější b^vá v měsících prosinci-únoru, nejne- 
zdravější v říjnu. Obyvatelé jsou Ádijové čili 
Bubi. pleti žlutavé, olivové, na nízkém stupni 
vzdělání, velmi nečinní, obývající asi ve 40 
osadách a mluvící trojím nářečím. Ostrov ob- 
jeven byl r. 1469 nebo 1471 oil Fernaa do 
Póo a nazván pro krásu svou Formosa 
(krásný), kteréž jméno později zaměněno bylo 
objevitelovým. V XVI. stol. zřídili tu Portu- 
galci osadu, která vŠak záhy pro nezdravé 
podnebí zanikla. R. 1778 byl ostrov postou- 
pen Španělům, ale ti opustili jej r. 1781, naČež 
zůstal neobsazen, až r. 1827 Angličané se 
svolením Španělska založili tu město Clarence- 
town, které od té doby jest hlavním městem, 
sídlem guvernéra a střed vývozu kakaa a pal- 
mového oleje. R. 1845 obsadili Španělé ostrov 
a užívali ho po nějakou dobu za místo depor* 



124 



Fernan Nu&ez — Fernkorn. 



tačnf; ale kolonisace se nezdařila, a nyní 
slouží ostrov za skladisko uhlí pro anglické 
a německé lodi. Viz San Javier, Třes aňos 
en F. P. (Madrid, 1873); Baumann, Die Tro- 
pcninsel F. P. (Vídeň, 1888). 

Feman Honez, město v Spán. provincii 
Cordobé, 25 km na jih od města Cordoby, 
v úrodné krajině. R. 1887 čítalo město F. 
5487 obyv. Stejnojmenná stanice železniční 
5 km na západ. Na blízku zámek vévod z Fer 
nan-Nunezu. 

FemaA Vaz, též Fer nand Vaz nebo 
jezero Nkomi, pobřežní laguna nebo sptSe 
aestuarium, utvořené nejjižnějším ramenem 
delty ř. Ogove a některými jinými řekami 
(zvláště Rembo)« na pobřeží franc. osady Gá- 
búnu, v rovníkové Africe, mezi 1-^2* j. Š. Za 
plístě mohou se lodi dostati z moře do la- 
guny. Prozkoumal ji Du Chaillu, Aymes a j. 

Femdoif, řeka v prus. vlád. obv. arnsber- 
ském, protéká Širokým údolím, v němž kvete 
železářství, a vtéká u Weidenavy do Síegy. 

FMrnel Jean, mathematik a lékař franc. 
(* 1497 v Clermontu — t 1558 v Paříži), stu- 
doval nejdříve s velkým úspěchem řeči klas- 
sické a filosofii, pak obíral se horlivě ma- 
thematikou i astronomií a konečně věnoval 
se lékařství. R. 1534 stal se velmi slaveným 
professorem lékařství na universitě pařížské 
a brzy potom osobním lékařem krále Jindři* 
chall. Spisy jeho matheroaticko astrpnomické 
jsou: Monalosphaerium sivé astrolabii genus 
etc. (Paříž, '1 526); De proportionibus {i , i$2S); 
Cosmotheoria seu Je forma mundi €t de cor- 
poribus coelest, libros duos complexa (t., 1528), 
dílo jeho nejznámější, v němž obsaženo jest 
zvláštní jeho měření velikosti země (viz Fer- 
nelAv pokus), ač pravdě se podobá, že mě- 
ření to nebylo ve skutečnosti provedeno. — 
Ke spisům lékařským patří: De naturali arte 
medicinae Hbň septem (t., 1542); De abdiih 
rerum causis librí duo (t., 1543) a souborný 
spis Universa medicína (t., 1545, 14. vydání 
v Genevě, 1679). Spisy tyto, ve kterých věrně 
jeví se duch doby renaissanční, mají nyní 
cenu veskrze toliko htstorickrni, jeáto'neJ80u' 
leč kompilacemi fystologických , pathologi- 
ckých a therapeutických vědomostí autorfl 
řeck3'ch, latinských a arabských; samostatná 
kritika v nich však schází. Ve spise Febrium 
curandarum methodus generalis (t., 1554) sna- 
žil se F. určiti sídla pro různé druhy ho- 
rečky. Sr^. La 

FomelŮT pokos určiti velikost země- 
koule, jímž prof. Jean Fcrnel (v. t.) své 
doby obrátil na sebe obecnou pozornost, zá- 
ležel v tom, že Fernel v Paříži způsobem 
velmi primitivním urČiv výšku polární, Šel se 
svým zvláštním strojem k severu , až po- 
lární výšky o I stupeň přibylo (u Amiensu\ 
Odtud se vrátil povozem zpátky do Paříže, 
při čemž jakýsi zvláštní přístroj počítal otáčky 
kola, z čehož se odvodila vzdálenost obou uve- 
dených bodů. Při tomto určení ovšem nutno 
bylo nníti zření k zakřivení silnice a ke sklonu 
půdy. F. obdržel pro vzdálenost obou bodův 
17.024 otáček. Obvod kola obnášel 20 paříž- 



ských stop, byla by tedy délka i stupně ve 
směru poledníka 56.746V3 tois. Jelikož r. 1668 
byla úřední délka x tois o 5'" kratší stano- 
vena, poopravil Lalande výše uvedenou délku 
stupně na 57.070 tois. Délka celého kvadrantu 
rovnala by se dle tohoto pokusu 10,010.800 m, 
což se vzhledem k velmi primitivnímu způ- 
sobu měření se skutečností dobře shoduje. Mú. 

Femsr viz Ledovce. 

Fomejr-Voltaire, franc. kanton. město 
v dep. Am, arr. Gex, as i hod. od Genev- 
ského jezera, s 1222 ob. (1891). Průmysl ka- 
menický, hodinářský a hrnčířský. Oblíbené 
sídlo Voltairovo v 1. 1761 — 78. 

Farniff Félicité a Théophile, franc. 
rekyně (Fél. * 1770 v Mortagni — f 1841 
v Brusselu, Th. * 1775 v Cháteaux-rAbbaye 
u Mortagně — -^ 18 19 v Brusselu), byly pů- 
vodu elsaského. Na jaře r. 1792, kdy vypukla 
válka mezi Rakouskem a Francií, obyvatel- 
stvo dép. du Nord, v prvé řadě ohrožené, 
utvořilo dobrovolné sbory ochranné, mezi něž 
se vmísily také sestry F-ovy a jimž brzy po- 
čal]^ veleti. Když pak Dumouriez cvičil jedno 
svoje oddělení v Šarvátkách 8 nepřítelem ne- 
daleko Mortagně, připojily se obě sestry k ně- 
mu a proslavily se záhy v celé armádě od- 
vahou. Dumouriez jejich příkladem rozplame- 
ňoval dobrovolníky. Jejich hrdinnosti rovnala 
se i mravnost jejich, jak dosvědčuje Dumou- 
riez ve svých pamětech. V září 1792 táhly 
obě sestry s Dumouriezem proti Prusům za* 
bránit jim přechod přes Argonne, načež ná- 
sledovaly téhož generála na výpravě do Flan- 
der. V Nizozemí účastnily se bitev u Jemapp 
a Anderlechtu a vyznamenaly se jmenovitě 
vytrvalou zmužilostí u Nerwind. Nevědouce 
o zradě Dumouriezově, přešly s ním 5. dub. 
1793 do rak. tábora a nevinně od konventu 
vypovězeny jsou z Francie.- M«rně snažily se 
přesvědčiti konvent o svojí nevině. Odešly 
do Belgie, kdež se trpce protloukaly životem, 
až r. 1798 Félicité provdala se za belg. dů- 
stojníka Vandervallena, který přijal i mladši 
sestru do svého domu. Srv. Bonhomme, Cor- 
Tespondance inédite de Th. F. (Paříž, 2873); 
Arthur Chuquet, Valmy (1887). 

Fornltl, poutnic ké místo ve Štýr. okr. 
hejt. štýrskohradeckém, zo km jihových. od 
Št. Hradce, na 1. bř. Múry, s 598 ob. (něm., 
1890). Gotický kostel z r. 1160, r. 1314 obno- 
vený, jest z nejkrásnějších celého Štýrska. 
S protějším Karlsdorfem spojena je F. mo- 
stem přes Múru. Na východ od vsi prostírá 
se Fernitzské pole (Femit^er Feld), kde 
několikráte bylo bojováno; zvláště známa 
bitva z roku 1538, kdy Katzianer porazil zde 
Turky pod Ibráhímem pašou. 

Femkom Anton Dominik, sochař a 
kovolijec něm. (• 1813 v Erfurtě — ^ 1878 
ve Vídni), vzdělal se v Mnichově za vedení 
Se hwant haléřová a Stiglmayerova. Z této doby 
pochází jeho napodobení sochy Schillerovy 
dle Thorwaldsena pro ruského cara. R. 1840 
odebral se do Vídně, kdež projevil nadživotní 
sochou Sv. Jiři \dpasiciho s drakem tolik na- 
dání pro plastiku, že svěřeno mu provedení 



Fernow — Ferraboscho. 



125 



obrovské jezdecké sochy arcik»Hete Karla na 
pfedhradí vídeňském. Byl zp. to jmenován ře- 
ditelem cis. slévárny a vyznamenán řádem 
sv. Leopolda. Místo to zastával po několik let, 
až zšílel. Z dalších jeho prací uvésti sluší: 
sošky \ Nibelungů, ífadonnu na štítě katol. 
kostela fóthského u Pešti, šest soch císařův 
uémeckjrch pro dóm ve Špýru, obrovského lva 
na památku padlých u AsprA, pomník Jela- 
čičův v Záhřebe, pomník Resslův ve Vídni, 
jezdecký pomník prince Eugena, Práce jeho 
jsou geniální, přesahuji však Často meze pla- 
stiky. 

Femow Karl Ludwig, umělecký kritik 
ném. (* 1763 v Blumenhagenu — + 1808 ve 
Výmaru), byl pomocníkem lékárnickým v Lu- 
beku, kdež jal se studovati poesii a malířství. 
Verše jeho z této doby nevynikají kromě 
pečlivé dikce určitým rázem. Většinou byly 
uveřejněny v Matthissonových a Haugových 
i Weissových »Anthologiích«. Od r. 1788 žil 
v Ratzeburku, pak ve Výmaru a Jeně Zde 
seznámil se s Ba^gesenem, provázel ho do 
Itálie a pobyl tam osm let (1794—1802) a ze- 
jména v Římě studoval dějiny umění, aesthe- 
tiku a literaturu italskou. Tu také uzavřel 
dflivčmé přátelství s malířem Carstensem, jenž 
.mu odkázal svoji uměleckou pozfistalost, která 
později přešla koupí na vévodu Karla Augu- 
sta Saskovýmarského. Po návratu z Itálie F. 
jmenován byl mimoř. prof. filosofie na univ. 
jenské a po dvou létech knihovníkem výmar- 
ské vévodkyné Amalie. Z jeho umélecko-kriti- 
ckých studií jsou d&ležitější: Rómische Studien 
(x8o6 — 08, 3 sv.); životopis Carstensfiv (1806, 
nové vyd. 1867); Gber den Bildhauer Canova 
II. d.Werke {iÍq6)\ Ariostos Lebenslauf{iSog); 
Francesco Petrarca (i8o8). Kromě toho vydal 
anthologii ital. poesie Raccolte di autoři clas- 
sici italiani (1807). Sebrané jeho spisy se ži- 
votopisnou studií vydala ve z sv. Joh. Scho- 
penhauerová (Lipsko, 1834). 

Fanis, ves v irské prov. Leinsterské (hrab- 
ství Wexford), s 500 ob. (1890). Bývala kdysi 
residencí králů Leinsterských, anglik. a katol. 
biskupA. Ještě dnes tu kathedrála a biskup- 
ský palác. Zámek a opatství v zříceninách. 

ForOy slovenský tvar jména Ferdinand. 

Forooe ^róče], ital, divoce, rozbou- 
řeně, neklidně, značka přednesu hudeb- 
ního. 

Forolia s^lanonsls Aubl., strom z řádu 
rázovitých (Rosaceae), domovem v Guianě 
a Guadelupě. Husté, tvrdé a pevné dřevo 
jest barvy žlutočervené , lesku atlasového 
(dřevo atlasové, satinové, hedvábné nebo fero- 
love, bois satiné). Vyváží se do obchodu. Viz 
též Atlasové dřevo. Vskjr, 

Ferolové dřevo viz Ferolia. 

Foronia byla staroitalská bohyně zemské 
úrody. U Sabinu blíŽe místa Trebula Mu- 
tuesca byla slavná svatyně, i od LatinA na- 
vštěvovaná; tam ctěna vedle Marta (s nímž 
společné jí byl zasvěcen datel, proto picus 
Martius, picus Feronius) a konány každoročně 
o její slavnosti veliké trhy (pAvodně asi obilní). 
V území VolskA u Tarraciny ctěna vedle 



Jova Anxura jako Juno Virgo; v jejím chrámě 
dalo se propouštěni otroků. Když tamní háj 
shořel a obrazy bohA měly býti odstraněny, 
háj pr^ se opět zazelenal. V Praeneste byla 
ctěna jako matka Erula, jenž v trojím těle 
maje trojí duši, byl od Éuandra zabit na tři- 
kráte. V Římě, icamž se dostala od SabinA, 
konána jí slavnost na poli Martově uprostřed 
listopadu. V Etrurii byl slavný chrám její na 
úpatí hory Soracte blíže Capeny, kdež ctěna 
vedle Apollóna Sorana; tam jí o slavnosti 
obětovány prvotiny obilí, a ctitelé její kráčeli 
přes řeřavjř popel a uhlí bosi. Římské liber- 
tiny posílaly do toho chrámu dary. Dále ctěna 
v Umbrii, Aquileji, Istrii, Sardinii. Řekové ji 
nazývali 'Avd'o<pÓQog, ^irXoatéfpavog (a tak se 
vskutku na mincích rodu PetroniA vyškytá 
její hlava s věncem neb diadémem ve vlasech) 
a přirovnávali ji k Persefoně. klk, 

Foronia Corr., such o plod, rostlinný rod 
z čeledi citroníkovitých (Aurantiaceae), 
s plochým sdílným kalichem, pěti podlouhlými 
plátky a 10 tyčinkami prostými, nitek u zpo- 
diny rozšířených, huňatých a prašníkA po- 
dlouhlých. Mezi tyčinkami a pestíkem jest 
vyvýšený terč. Bobule vícepouzdrá chová 
mnoho semen v duŽnině houbovité. F. jest 
ztepilý strom, známý druhem F. elephantum 
Corrsa, s. tmavý; koruna jeho jest rozložená, 
ozbrojená na rozhách v trny zakrslými větév- 
kami. Roztroušené listy jsou vkloubené^licho- 
zpeřené, 5listečné, lístícA nejcelejších, elliptič- 
ných, lysých a lesklých; květy jsou v koneč- 
ných i úžlabíčkových latách; plody zvící 
pěsti mají žlutá semena. Koste ve Východní 
Indii na návrších a jest dAležit nejen sla^ 
kými aromatickými bobulemi, ale i klovati- 
nou arabskému gummi podobnou a jako tmel 
do barev malířských užívanou. Děd, 

F. v zool. viz Pterostichus. 

Foronia, planetoida objevená 29. května 
1861 Sattordem a Petersem v Clintonu 
U. S.; střední jasnost v opposici 11*2, průměr 
v kilom. 40; označení /^. Gs, 

Forraboooho [osko] Pietro (deLugano), 
italský stavitel, v Čechách činný (* 1512), 
byl od r 1546 ve službách císařských, zprvu 
jako >Kriegsdienstmann und veldmalerc za 
měsíční plat 10 zl., kterýž mu později stále 
zvyšován, až v 1. 1564 — 66 jako »pausuper- 
intendent« 59 zl. měsíčně dostával; potom byl 
dvorním stavitelem ve Vídni s platem 40 zl. 
měsíčné; r. 1556 povýšen za věrnou iiletou 
službu do stavu rytířského. O přízni, které 
se u dvora těšil, svědčí také dar z milosti 
2000 zl., který mu Rudolf II. r. 1576 vyplatiti 
dal. Přece však žádal r. 1572 město Como 
ještě o přijetí za občana. R. 1588 byl na svou 
žádost ve stáří 76 let dán na odpočinek 
s ročním platem 100 zl., a jeho nástupcem 
v úřadě dvorního stavitele ve Vídni jmenován 
pražský stavitel Jan Gargioli. Velice rozsáhlá 
a rozmanitá byla činnost F-va při stavbách, 
zvláště pevnostních a zámeckých, v Rábu, 
PreSpurku, Komárně, Kaniši, Štýr. Hradci, 
v Praze a zvláště ve Vídni, kde měl stálý 



126 



Ferracina — Fcrrara. 



svůj pfíbytek. Do Prahy často dojíždél za 
pfíčinou četných staveb císařských, zvláště 
pro pfestavbu hradu pražského. Také při pro* 
vedení náhrobku císaře Maximiliána I. v In§- 
pruku byl r. 1559 radou nápomocen, kdežto 
o 6 let později nařízeno mu zhotoviti regu- 
lační plán stavební pro město Gorici. O jeho 
mnohostranné činnosti svědčí též stavba ví- 
deňského kláštera klarisek z r. 1582. O F-vi 
a zvláště o stavbě letohrádku královny Anny 
čili Belvederu viz Čechy (stavitelství, str. 408) 
a Paolo della Stella. Velmi četné archi- 
válni zprávy o něm poskytuje »Jahrbuch der 
Kunsthist. Sammlungen des Allerh. Kaíser- 
hauses*. 

Forraolna l-čínal čili Ferracino Barto- 
lomeo, strojník ital., samouk (* 1692 v So- 
lagui v prov. vicenzské — -f 1777 t.), řezal 
v horách prkna a chtěje se zbýti namáhavé 
práce, hleděl sestaviti stroj, jenž by práci tu 
sám konal, a skutečně vynalezl pilu hnanou 
větrem, ačkoliv neměl žádného Školního vzdě- 
lání. Vynalezl pak i jiné dfimyslné stroje, 
čímž získal si značné pověstí, takže různé 
obce svěřily mu dosti d&leŽité práce. Tak 
vystavěl zejména most v Bassaně, sestrojil 
hodiny pro náměstí sv. Marka v Benátkách, 
vynalezl zvláštní hydraulický stroj a j. Srv. 
Fr. Memmo, Vita e machine di B.F. (Be- 
nátky, 1754). 

Ferradini Antonio, hud. skladatel ital 
XVIII stol., znamenitý kontrapunktista. rodem 
Keapolan. Gerbero něm zaznamenal, že jeho 
církevní a divadelní skladby byly velmi oblí- 
beny. Také v Anglii byl asi dobře znám; 
aspoň r 1764 bylo tam provozováno pasticcio 
obsahující jeho skladby vedle komposic Has- 
seho, londýnského Bacha a j. Zajisté již velmi 
mlád opustil svou vlasf a dostal se posléze 
(1748) do Prahy, kde stal se váženým kapcl- 
ním mistrem. Ale přes to straně se více a 
více světa až i nouzí strádal. Při tom zfistal 
věren umění a ještě krátce před svou smrtí 
(-f 1779 ve Vlašském špitále na Malé straně) 
složil Stabat mater, jež později byvŠi provo- 
zováno, pro svou originálnost došlo pochvaly 
a také tiskem bylo vydáno (v Praze u Hraby, 
1781). V Píčově »Repertoriu« pro varhaníky 
nalézá se jeho Čtverozpěv Tencbrae factae 
sin\t, 

Forrado, stará pozemková a obilní míra 
špan., hlavně v Galicii (zde f. de Nedá); 
jako čtvereční míra rovnal se f. 625 až 
goo čtv. varám (špan. loket), což je 4*367 až 
•6-395 ^r^ ' J^^° obilní míra dělil se ve 24 cu- 
artillů a = A fancgy. 

Forrahábad (obydlí Sfastných), město 
v severní Persii, v prov. Mázanderánu, při 
vtoku pobřežní říčky Tedženu do Kaspického 
moře, asi 30 km severových. od BalferúŠe. 
Čítá asi 1000 ob. Nedaleko rozvaliny velkého 
zámku, oblíbeného sídla šahá Abbasa, jenž 
zde I r. 1628. 

Forrai Eugenio, filolog ital. [* 1833 
v Arezze). Studoval na lyceu v Montepulciano 
a na universitě v Pise. R. 1853 stal se prof. 
iřeČtiny na lyceu ve Florencii, 1859 na univ. 



sienské, 1865 povolán do ministerstva vyučo- 
vání. Po pádu Bertiově 1866 podnikl studijní 
cestu do Německa. Nyní jest prof. řecké lite- 
ratury a archaeologie na universitě padov- 
fiké. p. spracoval italsky Dtibnerovu řeckou 
grammatiku (Florencie, 1856), a O. Miillerovy 
dějiny řecké literatury (t., 1858—59, 2 d.), vy- 
dal s ital. kommentářem Xenofóntovy Paměti 
(Pra to, 1863 — 65); Sofokleova Filoktéta (tam- 
též, 1865 ; Platónovu Apologii a Lysiovy řeči 
proti Eratosthenovi a Ago«-atovi (Turín, 1886); 
mimo to sepsal řadu pojednání, týkajících se 
Isokrata, Platóna a Aristotela, řfyní vydává 
ital. překlad Platónových rozmluv (Padova, 
1873 nn.). Vý, 

Forramolino Antonio, vojen, stavitel 
(^ v Bergamu), sloužil cis. Karlu V. ve válce 
proti Chaireddinu Barbarossovi v moři Středo- 
zemním. F., poslán byv 1538 cis. admirálem 
Atidreem Doriou, opevnil na pobřeží Chaired- 
dinem ohrožovaném z Kotoru do Dubrovníka 
toto město, zvláště tvrz Menčetičevu, a vysta- 
věl za čtyři měsíce nové hradby pod vrchem 
Bergatou k ochraně přístavu, začež od senátu 
Dubrovnického bohatě obdarován. 

Forrand [ferah|:l) F Antoine Fran9., 
hrabě, spisovatel a státník franc. i^^ 1751 v Pa- 
říži — f 1825), za revoluce vystěhoval se 
z Francie a teprve za restaurace vstoupil ve 
veřejný život jako pair a gen. ředitel pošt. 
Napsal: L esprit de Vhistoire (Paříž, 1802, 
2 sv.); Tliéorie des révolutions (t., 1817, 4 sv.); 
Histoire des trois démembrations de la Pologne 
(t., 1820, 3 sv.) a j. 

2) F. Eduard, pseudonym, viz Schulz 
Eduard. 

Forrandina, město v již. Itálii, prov. po- 
tenzské, kraji materském, poblíž pravého bř. 
Basenta, 481 m n. m., na dráze neapolsko- 
brindiské, se 71 17 obyv. (1881, obec 7545), 
mezi nimiž něco Albánců. Pěstování vína a 
oliv. Založ. r. 1491 od obyv. městečka Uggi- 
ana, zemětřesením zbořeného. 

Ferrandiui Fnls^ontias [ cius], viz Ful- 
gentius 2). 

Forrara, hlavní město italské prov. fer- 
rarské v Emilii, nad ramenem Pádu {Podi 
Ferrara), 28 km od moře Jaderského a jen 
2'4 m nad hladinou jeho, v nížině veleúrodné, 
však nezdravé, při dráze z Padovy do Flo- 
rencie, sídlo arcibiskupa, prefekta, obchodní 
komory a university. R. 188 1 čítalo s před- 
městími 30.700 ob. (jako obec 85.000, r. 1892). 
Má lyceum, gymnasium, školu hudební, tech- 
nickou a j. Jest z nejpěknějších a po Turínu 
nejpravidelněji stavěné město sev. italie. 
Opevněno jest hradbami a baštami, má čita- 
dellu a velikou zbrojnici. Corsn 3000 kroků , 
dlouhé protíná je od brány Padské {Porta Po) 
až ke bráně mořské * Porta Maře)* Ulice jsou 
široké a dobře dlážděny. Z náměstí vynikají 
Ariostovo {Pia\\a Ariostea) s pomníkem bás- 
níka Ariosta a náměstí Tržní (P. del híercato). 
Z kostelů nejpamátnější j.sou: a) kathedrála 
s velkolepým průčelím ve slohu lombardském, 
pochází ze stol. XII., zdobená obrazy od Garc- 
fala, Guercina a j., jakož i znamenitými ozdo- 



Ferrara — Ferrari. 



127 



bami a figurami bronzovými od Nice. a Giov. 
Baroncellfi a j., b) kostel sv. Františka ve slohu 
renaissančnřní ze stol. XIV. (stavitel Pietro 
Henvenuti) s freskami Garofalovýmif s hrob- 
kami rodu Estenského se šestnácterou ozvě- 
nou pod druhou kupolí střední lodi, c) staro- 
bylý kostel sv. Jiří pfed branou Římskou (byl 
až do r. 1135 kathedrálou), v němž papež 
Eugen IV. r. 1438 u přítomnosti císaře by- 
zantského Jana Palaeologa za příčinou slou- 
čení církve řecké s církví latinskou zahájil 
koncilium. Z budov světských vynikají: a) Ca- 
stello, palác někdejších vévod ferrarských, 
ohromná to stavba ve slohu gotickém se 
4 mohutnými věžemi. Zde miloval a trpěl 
Tasso, zde básnili Ariosto a Guarini, Michal 
Angelo tu býval hostem a Dosso Dossi tu 
tvořil proslavené svoje obrazy a fresky. Zde 
však byla i strašná vězeni, zde markrabě 
Mikuláš III. z Este ve vazbě držel nevěrnou 
manželku svoji Parisi nu Malatestovu a svůdce 
jejího, nemanželského syna svého Huga, jež 
pak dne 2x. května 1425 dal odpraviti. Udá- 
lost tato poskytla Byronovi látku k básni 
>Parisina<. b) Palác de* Diamanti, ve slohu 
renaissančnim, dostavěný r. 1567 (stav. Bia- 
\iío Rosetti) 8 městskou obrazárnou, ve které 
především zastoupena škola ferrarská, jejíž 
předními ozdobami byli vzpomenutí již Garo- 
falo a Dosso Dossi. c) Palác del Paradiso 
ze stol. XIV., nyní universita {Studio Pu- 
blica). Tato má 3 fakulty: právnickou, lékař- 
skou a mathematickou a jest při ní bohatá 
sbírka mincí, latinských a řeckých nápisflv a 
starožitností, botanická zahrada, kabinet fysi- 
kalní, meteorologická stanice a velkolepá 
knihovna (asi 100.000 sv., iioo rukopisů, 
mezí nimiž autografy Tassovy, Ariostovy, 
Guaríniovy, mnoho vzácných inkunabuli, 
drahocenné kancionály ze stol. XIII. — X\^I. 
s výtečnými miniaturami), d) Palác Bevilacqua 
s portikem o 15 mramororých sloupech, e) pa- 
lác Zatti (Rondinelli) s 22 arkádami, f) palác 
Roverellův a blíže něho Špitál sv. Anny, kde 
dosud kobka, v níž Tasso držán byl ve vazbě, 
g) dům Ariostův, r. 18 11 od obce zakoupený, 
v němž pracovna básníkova dobře jest zacho- 
vána, h) palác Scrofův (nyní Betrami-Calca- 
gnini) v ušlechtilém slohu renaissančnim, jako 
skoro všecky paláce ostatní. — F. slula za 
starověku Forum Alieui, ve středověku nále- 
žela k Exarchátu, pak ke Státu církevnímu, 
potom .zase k panství markraběte Bnnifacia 
a dcery jeho, » veliké hraběnky* Mathildy. 
Záhy dosáhla samosprávy, byla členem Ligy 
Lombardské proti Bedřichu Rudovousovi. 
Přidržela se však císaře Bedřicha II. v boji 
proti Řehoři IX. Tehdy Guelfové tam potla- 
čeni, vůdce jejich Azzo d*Este vy puzen a 
v čelo . města postaven Ghibellin , výtečný 
Salinguerra. Tento však r. 1240 pomocí Be- 
nátČanŮ na obchodní rozkvět F-ry nevrazí- 
cích přemožen a zajat, načež EstenStí znova 
nad městem se uvázali ve vládu, ve které se 
také již udrželi. Největšího lesku a blahobytu 
dospěla F. za posledního panovníka esten- 
ského, Alfonsa 11. (1558— 1597), příznivce 



Tassova a Guariniova, čítajíc tehdy přes 
100.000 ob. Po smrtí Alfonsově papež Kli- 
ment VIII. ji připojil ke Státu církevnímu. 
Proti tomu však vzbouřila se r. 1848 i pod- 
robena toliko pomoci Rakušanů. R. 1859 po 
bitvě u Solferina povstala znova i připojena 
potom ke království italskému. Z rodáků fer* 
rarských vynikli najmě Savonarola C^- 1452) 
a Guarini (* 1537). šra. 

Ferrara: 1) F. Francesco, státník ital. 
{* 18 10 v Palerm ě), stal se r. 1834 ředitelem 
statistické kanceláře sicilské a založil tu 
»Giornale di statisticac Pro liberální smý- 
šlení své a pro snahy zjednati Sicílii neod- 
vislost byl r. 1847 uvězněn, ale po roce pro- 
puštěn a jmenován členem provisorní vlády. 
Po potlačení revoluce odešel do Turína, stal 
se tu professorem polit, hospodářství na uni- 
versitě, později ,v Pise, r. 1867 finančním mi- 
nistrem a 1868 ředitelem král. vyŠŠí obchodní 
školy v Benátkách. Vydal : Importau^a delP 
economia politica (Turín, 1849); Biblioteca 
delV economista (t., 1850— 1868, 27 sv.) a sou- 
bor stati st. pojednání Ánnali di statistica 
(ftím, 1890). 

2) F. Vincente, spisovatel ital. (* 1864 
v Capui', bydlí střídavě v Miláně a Neapoli. 
Záhy věnoval se novinářství a byl i dopiso- 
vatelem cizích listů, zejm anglických a franc. 
V Římě vedl nějaký čas list >Aroído<, v Nea- 
poli >Cronaca Azzurrac a ^I1 Becchinoc F. 
vynikl svědomitě psanými referáty o výsta- 
vách, uměleckými kronikami a filosof, konfe- 
rencemi Napsal také několik divadelních 
kusů a řadu novell, svěží studie Paris et les 
Parisiens (franc.) a objemnější studii o Belgii 
(ital., 1889). F. je též pilným překladatelem. 

Ferrari: 1) F. Gaudenzio, malíř ital. 
(* 1 48 1 ve Valduggie — f 1545—47 ^ Miláně). 
Vzdělával se, jak se zdá, nejprve u Girolama 
Giovenona ve Vercellech, ale pak podlehl 
vlivu Peruginovu a ještě více vlivu Lionarda 
da Vinci, Luiniho a Raffaela. V jeho slohu 
pozoruje se vývoj od tradice renaissanční 
k větší volnosti a lehčímu provedení; zbyla li 
mu ze starší fase náklonnost k mysticismu, 
jenž zabíhá někdy až v sentimentálnost a 
mdlou unylost, jakož i častá přeplněnost kom- 
posice, projevuje se jeho vlastní vloha v sil- 
ném naturalismu a v podivuhodné procítěno- 
sti Kostely sev. Itálie oplývají jeho malbami. 
Z maleb oltářních uvádějí se oltářní desky 
v Aroně, v Novaře, ve Varallu {^Zasnoubeni 
51'. Kateřiny)*ye Vercellech, v Turíně, nejpro- 
slulejší v Canobbiu {Kristus nesoucí Árřif), ve 
Breře {Mučennictvi sv. Kateřiny^) a j. Ještě vol- 
něji a živěji vystupuje umění F-ovo v četných 
freskách z různých dob jeho tvoření, jako 
jsou fresky ve Varallu v kostele S. Mana ďelle 
Grazie {Obře\dni Krista^ Kristus me\i učenci 
v chrámě, Utrpěni Kristovo a j . ) ; na Sagro Monte, 
ve Vercellech {Osvíceni sv, Magdaleny, Ukřivo- 
váni Krista, Nanebev^eti Panny. Marie a j.), 
v poutníčkem chrámě u Saronna atd. K F-mu 
přimkla se celá Škola, jejíž předními stoupenci 
jsou Giuseppe di Amadeo Giovenone, Bernar- 
dino Latino a G. B. della Červa. red. 



126 



Ferrari. 



2) F. Benedetto, básník a skladatel 
operní, též virtuos na theorbu, odkudž >della 
Tiorba« zván (* 1597 v Reggiu — f 168 1 
v Modené). Získav vzdělání hudebního v Římě, 
byl záhy členenn dvorní kapely v Modeně, 
potom ve Vídni, v 1. 1653—62 byl dvorním 
kapelníkem v Modeně, kteréž místo po laleté 
přestávce r. 1674 opětně nastoupil. Prvou 
operou F-ovou byla Atidromeda; jinak však 
nelze náležitý soud o F-ovi jako skladateli 
vysloviti, ano nepodařilo se badatelům dosud 
práce jeho odhaliti. O F*ovi jako básníku a 
hlavně jako librettistovi jest soud dnes ustá- 
len; pohříchu náleží tvorba jeho právě v onu 
neblahou dobu, kdy při snaze po vzkříšení 
hudebního dramatu antického reformou flo- 
rencskou ústupky, jež činěny byly širokým 
vrstvám obecenstva, vedly ke hrubému roz- 
poru mezi látkou antickou a její spracová* 
ním. Anachronismy, lokalisování antického 
děje způsobem odpovídajícím tehdejším po- 
měrům politickým i společenským v Itálii, 
komické, fraškovité figury, časové, opepřené 
vtipy atd. charakterisují básnický podklad 
tehdejších oper. F. s Faustinim zahájil tento 
směr; šašek uveden v operu právě jím. Tím 
arci nijak nepozbývá F. svého významu dějin- 
ného. Str. 

3) F. Jacopo Gotifredo, skladatel a 
klavírní virtuos ital. (* 1759 v Roveredě — 
1 1842 v Londýně). Vzdělav se v Neapoli, stal 
se záhy pianistou Marie Antoinetty v Paříži 
a při Théátre-Feydeau. Později za vzmáhající 
se revoluce vzdálil se z Paříže a usadil se 
trvale v Londýně, kdež potom s úspěchem pů- 
sobil, jmenovitě jako učitel zpěvu. Napsal 
četné skladby pro klavír, harfu, flétnu, dále 
opery La vilaneUa rapita, La dáma di spirito 
a j. a některá díla literární. Školu zpěvu 
Studio di Musica pratica e teorica a j. Str. 

4) F. Bartolomeo, sochař ital. (♦ 1780 
v Marostice — f 1844 v Benátkách). Byl žákem 
svého strýce Giov. Ferrari-Torrettiho (f 1826 
v Benátkách), prvního učitele slavného Ca- 
novy, a dovršil své vzdělání ve Florencii. 
Provedl značný počet soch, náhrobků a j. ve 
Ferraře, Padově a zejm. v Benátkách. Z prací 
ieho zasluhují přede všemi býti uvedeny: 
krásná Pieta z bronzu dle Canovova vzoru 
(v Possagnu ve chrámě od Canovy založe- 
ném), pak oprava okřídleného lva benátského 
(1815), poprsí Františka Josefa I. v arsenálu 
benátském, ozdoby hlavniho oltáře v kostele 
sv. Marka, jakož i postavy na náhrobku Ca- 
novově v S. Maria dei Frari (obé v Benát- 
kách). 

8) F. Luigi, sochař ital., syn před. (* 181 1 
v Benátkách). Vzdělával se návodem sv/ho 
otce, a to v duchu i slohu Canovově, a náleží 
k umělcům, již pracovali na pomníku téhož 
mistra ve Frari; později stal se professorem 
na akademii v Benátkách. Z krásných jeho 
děl uvádíme: Laokoon, v novém, od anti 
ckého provedení téhož předmětu rozdílném 
pojmutí; Endymióii; Početí P. MariCy Nymfa 
a Melancholie^ dvě sedící postavy z mra- 
moru; David a Goliáš; socha Marka Póla; 



poprsí Dauteovo a Raffaelovo; Dívka modlící 
se nad hrobem otcovým; Nevinnost krmící 
ptáka a j. ^ red. 

6) F. Giuseppe, filosof a dějepisec ital. 
(* 1812 v MiláTiě — f 1876 v Římě), povýšen 
v Pavii na doktora práv. R. 1835 vydal 
v >Bibl. ital.« kritický spis Mentě di Gian 
Dom. Romagnosi a v 1. 1836 — 1837 sebraná 
díla Vicova (6 sv.), k nimž připojil studii 
Mentě di Giambattista Vico. R. 1837 odešel 
do Francie, kdež vydal Vico et V Itálie (Pa- 
říž, 1839), a r. 1840 stal se prof. literatury 
na kolleji rochefortské, která mu však brzy 
zase odňata pro jeho snahy socialistické. 
Před tím uveřejnil filosof, these De Verreur 
a De religionis Campanellae opinionibuSt které 
obrátily na něho pozornost V. Cousina. 
R. 1842 povolán za zástupce abbéa Boutina 
na univ. štrasburskou, odkud však zase brzy 
vypuzen ultramontány , kteří citát z jeho 
přednášek (běželo o místo z Platonovy Re- 
publiky o společenství statků a žen) vydá- 
vali za vlastní jeho výrok. Na obranu vydal 
F. r. 1842 filos.-sociologickou studii Idées sur 
la poUtique de Platon et ďAristote, Zatím pra- 
coval na politických a literárních studiích 
soudobého ruchu italského, které uveřejňoval 
v »Revue d. D. Mondesc a > Revue indép.c, 
jimiž buzen zájem franc. čtenářstva pro po- 
měry italské. R. 1847 vydal Essai sur le prin- 
cipe et les limites de la philosophie de Vhistoire. 
R. 1848 propůjčena mu znova kathedra filo- 
sofie ve Štrasburku, ale F. odešel brzy do 
Bourges; než i tu brzy sesazen pro řeč proti 
výpravě římské. Pamflet Les philosophes sála- 
riés znepřátelil jej se světem professorským. 
F. obrátil se pak hlavně k filosofii dějin a 
uveřejnil v té době: Macchiaveljuge des révo- 
lutions de notre temps (1849); ^ Federayone 
repubblicana (185 1); La Filosofia della rivohť 
^ione (1851); L*Italia dopo il colpo di Stato 
(1852); Histoire de Révolutions ďltalie (1858, 
4 sv.). R. 1859 povolal F-ho do Itálie, kdež 
účastnil se odtud činně politiky, zejm. jako od- 
půrce sjednocovacích snah Cavourových, jsa 
zásadným fedtralistou. Jako politik nedosáhl 
však F. zvláštního vlivu, ačkoliv byl výborný 
řečník a ohnivý polemista. Po celý život zů- 
stal F. oddán Francii a její kultuře a šiřite- 
lem duševní i politické vzájemnosti Itálie 
s Francií. V přátelském svazku stál zejm. 
s Proudhonem, který působil v nejednom 
směru i na jeho ponětí filosofická a politická. 
Z jiných pozdějších prací F-ho uvésti jest: 
Histoire de la raison ďŽtat (1860); La China 
e VEuropa (1867); Corso sugli scrittori poli- 
tici ital. (1862 — 1863); Teoria dei periodi po- 
litici (1874). Před smrtí svou připravoval 
knihu Áritmetica nelV istona^ v níŽ chtěl 
ciframi dokázati deterministní ponětí rozvoje 
dějinného. Jako filosof jde F. po stopách Ro- 
magnosiho a Vicona a zastupuje filosofickou 
skepsi, nedůvěru v nadsmyslnost pojmovou 
i jevovou, přilnutí k lofrickému realismu. 
Srv. Mazzoleni Gius. F. (Milán, 1877 a Wer- 
ner, Die ital. Philosophie des XIX Jahrh., 
3 sv. (Vídeft, 1885). .^Id. 



Fcrraria — Fcrraris. 



129 



7) F. Paolo, ital. dramatik (* 1822 v Mo- 
dcné — t 1889 v Miláně), studoval práva, pak 
věnoval se činnosti dramatické. R. 1860 jme- 
nován professorem dějin v Modeně, později 
na akademii vědecko-literární v Miláně. První 
veselohru složil r. 1847 Bartolommeo Cat^o- 
lajOt ale pověst založila mu teprve druhá jeho 
práce Goldoni e le sue sedici čommedie {tS^z)^ 
která hrána skoro po celé Itálii. Úspěchu 
podobného dostihla z pozd. prací F-ových 
ještě Parhii e la satira (1857', ačkoliv oblí- 
benost jeho v obecenstvu italském byla vŽdy 
veliká. Z pfeČetných komedií a dramat jeho 
stAjte zde: // tartufo iroderno; Dante a Ve- 
ror.a\ II dueUo\ U Suicídio; Gli Amici rivali; 
Cause ed effetti; Gli Uomiui sérii; II ridicolo. 
Dram. práce F-ovy jsou obratně sestrojovány a 
mnohdy i bystfe pozorovány; jeť F. učněm 
dramatické mechaniky francouzské. Moder- 
nímu diváku vadí slabý jeho zájem pro du- 
ševní svět, pro psychologickou pitvu osob 
a éthické záhady; neboť pozornost Fho od- 
náší se skoro výlučně ke vnější, formální 
stránce hry. V Čechách známy jsou z kome- 
dií Fových Dvě ddmy a Sebevrah. Jeho Opere 
drammatiche vyšly ve 14 8V. v 1. 1877-1880. 
Životopisnou studii o F-ovi sepsal L. Fortis 
(Milán. 1889). 

8) F. Carlotta, básnířka a hud. sklada- 
telka ital. (* 1840 v Lodi), žije v Broccain- 
dossu u Bologne. Literární Činnost F-ové 
je obsažná: psalaf vedle vlastní lyriky, elegií, 
příležitostných básní a j. i melodramata, dra- 
mata, povídky a menší kusy prosou. Celé 
literární dílo F-ové vyŠlo sebráno ve 4 sv. 
s předmluvou senátora Siotta-Pintora, v létech 
1857—1885. Po vydání těchto svazkQ uveřej- 
nila F-ová ještě následující práce: San Fi- 
lippo Bertini, ottave (1885), 3. vyd. básně 
Dante Alighieri (1888) a Nuove Liriche (1889). 
Jako hud. skladatelka napsala opery Ugo a 
Eleonora ďArborea a mši. Viz též Vrchlický, 
Poesie ital. n. d., str. 277. 

9) F. Severin o, básník, kritik a učenec 
ital. (* 1856 v Alberině u Bologně), studoval 
filologii ve Florencii, kdeŽ dosáhl doktorského 
titulu, a professoroval pak v několika italských 
městech, naposledy v Modeně. R. 1876 vydal 
F. první lyrickou knihu Sibi suis a pracoval se 
svými soudruhy na revui »I Goliardi*. R. 1882 
vyšel jeho // Mago, literární satira v Širo- 
kém rámci lyrickém a fantastickém; Bordatini 
(1885); Secondo libro dei Bordatini (iSS6)Sí Versi 
(1892). Jako básník je F. z nejvýraznějších 
hlav mladé generace italských básníkfi, kteří 
vyrostli pod obrodným vhvem poesie Car- 
ducciho. Prudkost citová, široký rozhled filo- 
sofický, důkladné vzdělání, hlavně kulturně 
historické, případnost nálady a přečasto bo- 
jovná bujnost označují poesii F-ovu. Lite- 
rárně-kritická a dějepisecká činnost jeho 
věnována jest hlavně dějinám lidové poesie 
ital. a kritickým vydáním textů klassických 
básníků domácích: Torquata Tassa a Uga 
Foscola, Uvésti jest následující práce: Biblio- 
teca di letter, popolare (1882), sbírka materi- 
alií k dějinám lidové poesie italské XIV. až 

Ott&v Sknrnik NauCný, av. IX. 3 '9 1894. 



XVI. Stol.; // Contrasto della Bianca e della 
Bruna (1885); Docitmenti per ser vire aíť istoria 
della poesia semi popolare cittadinesca in Italia 
nei 5. XVL^XVIL (1887); Gabr. Chiabrera 
€ la Corona ď Apollo (1888); G. Chiabrera 
e le raccolte delle sue rime da lui medesimo 
ardinate (iSSS); V Incatenatura del Bianchino^ 
nuove ricerche (i888). F. uveřejnil také sva- 
zek literárních polemik a satir: A proposito 
di Olintpo di Sasso-ferrato. Srv. G. Mazzoni, 
Poeti giovani (1886). Šld. 

Fwrarta L., rod rostlin z řádu kosatco- 
vitých {Iridaceae)^ asi 6 druhů, na Kapu do- 
mácích, z nichž některé se pěstují. Také sem 
někdy kladou druh Tigridia Pavouia L. (viz 
tam že). Véký. 

Ferraris: 1) F. Josef, hrabě, polní mar- 
šál císařský (* 1726 v Luneville — f 1814 ve 
Vídni \ Vyznamenal se r. 174*^ u Čáslavě, kde 
byl těžce raněn; vzal r. 1758 u Hochkirchu 
v čele pluku svého nejsilnější nepřátelskou 
batterii o 36 dělech a rozhodl tak vítězství 
dne. Za to obdržel řád Marie Terezie, byl 
povýšen za generála a r. 1775 jmenován gu- 
vernérem v Temiondř, těše se veliké důvěře 
cis. Josefa 11. V první válce koaliční vyzna- 
menal se u Estreuxu a při vzetí Valenciennu, 
načež r. 1793 jmenován byl místopředsedou 
nejvyšší vojenské rady dvorské a r. 1807 pol- 
ním maršálem. Vypracoval mapu Carte des 
Pays'Bas autrichiennes, du Brabant^ du Duché 
de Luxembourg etc. (1777 o 25 listech), která 
dokonalým svým provedením náleží k nejlep- 
ším kartografickým pracím té doby. Císař 
František I dovolil zeti F-ovu, hraběti Zi- 
chymu, že přijati směl ku svému jménu i jméno 
svého tchána. 

2) F. Amalia, tanečnice italská (* 1S30 
ve Vogheře), vystoupivši poprvé v milánském 
divadle de la Scala (1844), hned byla přijata 
k divadlu San Carlo v Neapoli, kdež velmi se 
líbila a kdež vystoupila v četných balletech 
pro ni zvláště složených, tak v »Nadillě<, 
»Fioritě« a j. V podzimní saisoně vystupo- 
vala také v Janově, Turině, Florenci, Římě 
a v 1. 1854 a 1855 i v Londýně a ve Vídni. 
R. 1856 přišla k cis. Akademii hudební v Paříži, 
kde sláva její dosáhla vrcholu; zejména v úlo- 
hách balletů »Elfic, »Orfav, >Isola degli Amori«, 
yRaffaelo e la Fornarinac a j. pro ni slože- 
ných, těšila se největším úspěchům. Z Paříže 
odešla v létech šedesátých do Brusrselu a po 
r. 1864 rozloučila se s jevištěm. Sochař Ga- 
jazzi vypodobil ji v úloze »Iberie< r. 1859, 
v posledním to vystoupení jejím v Římě 

3) F. Carlo France se o, italský národní 
hospodář a statistik (^^ 1850 v Moncalvě). 
Byv r. 1870 povýšen v Turiné za doktora 
práv, pokračoval ve studiích v Německu a 
v Anglii. V 1. 1874— 1876 byl členem italské 
statistické kanceláře. R. 1878 jmenován mimo- 
řádným prof. na universitě v Pavii, r. 1883 
povolán za ředitele do ministerstva orby, prů- 
myslu a obchodu. R. 1885 stal se prof. stati- 
stiky v Padově. V 1. 1886 a 1887 byl členem 
ital. "sněmovny poslanců. Z četných děl jeho 
uvádíme: La rappresentan\a delle minoran^e 

9 



130 



Ferraš — Ferreira. 



/» Parlamento (Turín, 1870); La statistica e la 
scicn\a dell* amministva\ione nelle facolta 
ftiuridiche (Padova, 18781; Moneta e corso 
for^oio (Milán, 1879); Saggi di economia, sta- 
tistica € scien\a deW amministra\ione (Turín, 
1880); Les projet s de législation sociále en 
Jtalie (Řím, 1883); La statistica del movimento 
dei metalu pre\iosi fra Vltalia e Vestevo (t, 
1883); Lassicura\ione obbligatoria e la respon- 
sabilita dei padroni ed imprenditovi per gli 
infortuni sul lavoro (2. vyd., t., 1890); Die 
Batiken in Italien (Handworterbuch der Staats- 
wisscnschaíten*, sv. 2., Jena, 1892 V, Piincipii 
di scien\a bancaria (Milán, 1892); F. píše též 
do četných ital. časopísQ, jako >Archívio 
gíur.c, »Rassegna settim.*, »Giornale deglí 
Economistic a j. 

Forrai (arabO, prostérač, ve vých. ze- 
mích, jmenovité v Persii, sluha, který v domech 
boháčů má udržovati v pořádku koberce, ro- 
hože, polštářové pohovky a lože. Na cestách 
f-ové urovnávají pAdu pro ležení, postavují 
stany a přinášejí palivo. Zvlášté nazývají 
se též f-i eunuchové v Medinč, jimž střežiti 
a čistiti jest drahocenné koberce v Muham- 
medové hrobní kapli. — Vrchní komorník 
zove se f-bašy. 

Forraz Marin, filosof franc. (* 1820 v Cey- 
zérieu), býv. professor filosofie v Lyone, zá- 
stupce literárních fakult ve vyšší radé veřej- 
ného vyučování, napsal kromé doktorských 
thesí De stolca disciplina apud poeta s Romanos 
a Fnycholúgie de Saint Augustin řadu pečli- 
vých studií mravoslovných a politických, 
z nichž nejedná počtena cenou Akademie 
francouzské. Dfiležitéjšt jsou: Li philosophie 
du devoir (1869); Histoire de la philo^. en 
I- rance au Á'IX 5. (1880, 1882 a 1891, 3 sv.); 
Abs droits et nos deuoirs {iSSi)^ pokračování 
to Ȓilosofie povinnosti* a Histoire de la philo- 
sophie pendant la Révolution, 

FerraxKl Gius. Jacopo, spisovatel ital. 
{*-' 1813 v Cartigliané — \ 1880 v Hassané), 
studoval bohosloví a byl učitelem v Bassanu, 
odkudž vypuzen Rakušany, kteří později sta- 
vili i činnost jeho kazatelskou pro politické 
a národní jeho uvédoméní. Po sjednocení 
Itálie stal se prof. v Bassané. Z prací jeho 
vynikají zvlášté důkladné bibliosrrafie. Uvá- 
díme: Di Bassano e dei Bassanesi illustri 
(Bassano, 1847); Gius. Cogo, cenni biograflci 
(1852): Antologia italiana (1858— 1859); Ma- 
nuále Dantesco (1864—65. 3 sv.); Bibliograjia 
Dantesca (1871—77, 2 sv.); Bibl, Petrarchesca 
(1877); Torq, Tasso, studii biografičtí critici 
e bibliogr, (1880); Bibl. Árlostesca (1881). 

Forré Théophile Charles, kommunard 
franc. (* 1845 — t 1871). Jsa smýšlení vý- 
středné republikánského, tlumočil je až do 
r. 1870 v rozličných časopisech a veřejných 
schůzích. Za obležení Paříže vystoupil v udá- 
lostech dne 31. října a i. list. mél účasf při 
zavraždéní generálů Lecomtea a Thomasa, 
stal se členem kommuny, jejím sekretářem a 
náměstkem státního zástupce. Jako Člen po- 
licejní správy dal rozkaz k povraždění ruko- 
jmí a dne 27. května, ozbrojiv propuštěné 



trestance, povraždil s nimi množství zajatců 
a zapálil mnoho budov. Byl pak zatčen a po 
výroku vojenského soudu zastřelen. 

Ferroln [ferén] A n to i ne, lékař franc. 
(* 1693 ve Frespechu — -j- 1769 v Paříži), 
vystudoval nejprve theologii, mathematiku a 
práva u Jesuitů a pak v Montpellieru a Mar- 
seilli lékařství, od r. 1732—35 byl vrchním 
polním lékařem franc. armády v Itálii a stal 
se pak v Paříži anatomem akademie véd, 
r. 1742 pak prof. lékařství a chirurgie na 
král. kolleji. Napsal příručnou knihu o lékař- 
ství a chirurgii, pak pojednání o anatomii a 
therapii ústrojí slzného, pěknou práci o vzniku 
hlasu chvěním pásek hlasových, o Činnosti 
plic, o skladbě ledvin člověka, ssavcův a 
ptáků, jež všecky byly uveřejněny v memoi- 
rech pař. akademie. Sr\. 

Forroiikovy pyramidy nazývají se jemné 
pruhy v dřeftové hmotě ledvin Čili v tak zv. 
Malpighiových pyramidách, jež jsou uprostřed 
rovné, po stranách pyramidy zahnuté. Žíhání 
toto zakládá se vedle průběhu krevních cev 
také na tom, že močové kanálky postupné vlé- 
vají se ostrými úhly do rourek sběracích, jež 
konečné ústi se v bradavce ledvinové: proto 
směrem k periferii ledvin šíří se obvod každé 
rourky sběrací a každá Ferreinova pyramida se 
tudíž obrací zpodinou k vrstvě korové. Sr\. 
Ferreira: 1) F. Antonio, básník portug. 
(* 1528 v Lisabone — f 1569 t.), pocházel 
ze vznešené rodiny a studoval na universitě 
coimberské, kdež pěstoval jazyk i literaturu 
řeckou a stav se doktorem práv, byl nějakou 
dobu i učitelem universitním. Odešed pak do 
Lisabonu, stal se soudcem nejvyššího dvora. 
Požíval přízné krále Jana III. a zaujímaje 
vynikající postavení společenské, zemřel mo- 
rem, oplakáván celým národem. — F. náleží 
k největším básníkům portug. Vynikl jako 
dramatik a lyrik. V obou směrech jest zá- 
stupcem reakce klassické proti směru středo- 
věkému, národnímu a křesfansky romanti- 
ckému. F. očistil jazyk portug., učiniv jej 
prostším, určitějším a latine bližším. Hlavně 
jeví se to v jeho lyrice, pro niž zván vrstev- 
níky ^portugalským Horácemc. Jinak lyrice, 
hlavně elegiím jeho, nedostává se mnohdy 
vřelosti citové. Naproti tomu čistota citu a 
smysl pro přírodu vyznačují jeho sonety, kde 
jen formálně napodobí Petrarku, kdežto ob- 
sahem, líče lásku svou k Marii Pimentelové, 
je svérázný. V ódách a listech napodobí Ho- 
ráce, jeho tón zkušeného pozorovatele. V eklo- 
gách výborně maluje mravy venkovské a klid 
přírody. Sladký klid vergilovský ie ve mno- 
hých věrné postižen. Epigram my F-ro vy jsou 
rázu řeckého. V dramatu jest nejproslulejší 
dílo F-rovo tragédie Igne\ de Castro^ látkou 
národní, formou však pracována dle vzorů ře- 
ckých. F. také první z renaissanČních básníků 
uvedl do tragédie choř, jehož povznesený 
meditativný lyrismus náleží k nejkrásnějšímu, 
co bylo napsáno ve verši portugalském. Vliv 
tragédie F-rovy byl mohutný i na cizí litera- 
tury; tak zejména přímo inspiroval se na díle 
F-rové Bermudez ve Spanélích a Lamothe- 



Ferreira Borges — FerreL 



131 



Houdard ve Francií. I v komedii razil F. 
nové dráhy, hlavné svým O Cioso (Žárlivcem), 
první charakterovou komedii v renaissanční 
literatuře, v níž částečně i místní a národní 
barvitosti jest Setřeno. -— Básně F-rovy byly 
vydány péčí synovou {Poemaslusitaitos, Lisa- 
bon, 1598, potom 1771 a 1829). Komedie uve- 
řejněny společné s komediemi Sá de Miran- 
dovými r. 1622. NejlepSí vydání souborné je 
Fernandesa Pinheiry {Obras completas, Rio de 
Janeiro, 1865, 2 sv.). Srv. F. de Castilho, Ant. 
F., poeta quinhentista (Rio de Janeiro, 1872). 
2) F. Sylvestre Pinheiro, diplomat a 
essayista portug. i* 1769 v Lisabone — + 1846 
t.), od bohosloví obrátil se k filosofii i stal 
se r. 1793 suppl. prof. na univ. vCoimbře. Pro- 
ásledován jsa jako přívrženec CondillacCv, 



nas! 



odejel r. 1797 do Anglie a později do Hel 
landska, odkud povolán za tajemníka portug. 
vyslanectva v Paříži. R. 1802 vyslán odtud 
do Berlína, ale r. 1807 sesazen k naléhání 
Napoleona I , protože vládnoucímu princi 
sdělil jeho záměry proti Portugalsku. Odeplul 
proto za královskou rodinou do Brazilie a 
radil Janu VI., aby zemím svým dal zřízení 
konstituční. Po revoluci r. 182 1 byl ministrem 
záležitostí zahraniČných v Portugalsku (1822 
až 1824, do zrušení vlády konstituční). Žil 
potom v Paříži výlučně studiím a pracím li- 
terárním. Do Portugalska vrátil se až r. 1834 
po vypuzení doma Migucla. F. byl neoby- 
čejné plodný a elegantní essayista, pídící franc. 
a portug. o filosofii, veřejném právu, národ- 
ním hospodářství, filologii a zákonodárství. 
Ve filosofii je stoupencem empir'smu a me- 
chanismu Lockeova a Condillaco%'a. V politice 
byl zastancem svobodné volby a sebeurČení. 
Volitelnost úřednictva, zrušení trestu smrti, 
utvoření kolonií trestnických a provedení sy- 
stému ozbrojení národa — jsou jeho náhledy 
politické. V národním hospodářství jest dle 
něho stát vlastníkem pfldy; u jednotlivce 
uznává vlastnictví práce. Z přečetných studií 
F-rových uvádíme: Synopse do codigo do 
processo civil conforme as leis e estihs actuaes 
do fóro portuguei ř Paříž, 1825); Précis d*uti 
cours de droit public interně et externě (t., 
1830); Frojectos de ordenasois para o reino 
de Portugal (1831 a 1832, 3 sv.); Observagoěs 
sobre a carta constitucional do reino de For- 
tunal et a constituicdn do imperio do Bránil 
( 183 1 ) ; Principes du droit public constitutionnel^ 
administratif et des gens (1834, 3 sv., také 
portugalsky); Nocoes elementares de ontologia 
(1834); NocČes elem, de philosophia generál 
(1839) a j. — Srv. J. J. Louzada dě Magal 
hács, S. P., F., sein Leben u. seine Philosophie 
(Bonn. i88x). 

3) F. Thomaz A. Ribeiro, básník, viz 
Ribeiro. 

Ferreira Borges José, státník portug. 
(* 1786 v Oportě — \ 1838 v Lisabone). Byl 
advokátem a po revoluci r. 1820 Členem kor- 
tezfi a státní rady, musil však ze země prch- 
nouti a teprve za Dom Pedra stal se před- 
sedou obchodního soudu. Nejdůležitější dílo 
jest všeobecný, od Pedra potvrzený, obchodní 



zákonník portugalský Codigo commercial Por- 
tiíguei (Lisabon, 1833). 

Ferreira de Vasoonoellos [• di vaskon- 
seluš] Jorge, dramatický básník portugalský 
v poť. XVI. věku, sloužil na dvofe infanta 
Doma Duarta a krále Jana III. a snad i syna 
jeho Jana a vnuka Šebestiána. Anonymně 
vyšly od něho 3 komedie prosou psané : 
Eufrosina (Evora, 1560, Lisabon, 1616, 1786); 
Vlyssipo (Lisabon, iti%^ i^h^Y, Aule grafia t., 
1619). Jí^ko dramatik kráčí F. těsně po sto- 
pách antického vkusu. Napsal rytířský román, 
pojící se k pověstem kruhu Artušova, Triompko 
de Sagramor (Coimbra, 1554), v pozd. spra- 
covánf Memoriál das poe^as da segunda tavola 
redonda (t., 1567, Lisabon, 1867), v němž ob- 
sažen je značný počet romancí, vilancttů a 
několik ód i kanzon. 

Ferrel William, meteorolog americký 
(* 1817 v Bedford County, Penns. — \ 1891 
v Kansas City), syn farmářflv ve Virginii. Byv 
na poli překvapen a mocně dojat zatměním 
slunce, umínit si studovati hvězdářství, i za- 
býval se mathematikou a astronomií tak usi- 
lovně, že brzy mohl vypočítávati zatmění. 
Náklonnost k vědám těm pudila ho nejprve 
ke stavu učitelskému, pak vstoupil do redakce 
»Amer. Ephemeris and Naut. Almanac* a po- 
zději ustanoven pfi hydrografickém úřadě Unie, 
kdež vypočítával příliv a odliv. R. 1882 při- 
jal profcssuru při ústředním meteorologickém 
ústavě Spoj. Obcí sev.-amer. »Signal Service*, 
které se v§ak r. 1888 vzdal a nadále žil v Kan- 
sas City. F. jest z nejznamenitějších meteoro- 
logii doby novější, do jisté míry zakladatel 
mathematické meteorologie. R. 1856 napsal 
theorii o všeobecné cirkulaci atmosférické ve 
spise: An Essay on ihe winds and the currents 
of the oceán (v Nashville, Jour. of Medicíně); 
vyslovil a odvodil v něm theoreticky barirký 
zákon o souvislosti směru a rychlosti vétiu 
s rozdělením tlaku vzduchu, obyčejně zvaný 
podle hollandského meteorologa Buys-Ballota. 
Dále odvodil mechanické podmínky všeobecné 
cirkulace v atmosféře ve spise: On the me- 
chanics and the generál motions of the atmo- 
sphere (t., iSóo) a na základě této theorie po- 
dal rozdělení tlaku vzduchu na zeměkouli. 
Velmi důležitý jsou jeho práce o theorii cy- 
klonft a anticyklonu, které teprve po deíSí 
době v Evropě došly uznání. Rovněž zname- 
nitý jsou jeho práce o teplotě povrchu zem- 
ského a atmosféry. Uvádíme ještě tyto jeho 
spisy: 77í£ Motions of Jluids and solids rela- 
tive to the earth*s surface (1858— 1861); 71te 
cause of low barometer in the polar resions 
and in the centrál parts of Cvclons (1S71 ; 
Rclation between ihe barometric gradient and 
velocity of the wind (Amer. Journal of Sci- 
ence, 1874); Meteorological researches (iSjj 
až 188 r, 3 díly); Temperature of the atmo- 
sphere and earth's surface (1884); Recent ad- 
vances in meteorology (Ann. Report of the 
chieř Signál Office, 1883); Popular Essays on 
the movements of the atmosphere (1882 ; On 
psychrometric tables for use in the Siffiui 
Service (1886). Velmi pčkný jest též jeho 



132 



Ferren — Ferri. 



populární spis: A popular treatise on the 
winds (1889). Pka. 

Ferren, míra na tekutiny v arab. Maskatu 
= 30 /. 

Ferrenefe viz Ferriňafe. 

de Ferrérai Juan, historik Špan. (* 1652 
v Labaňeze — f 1735 v Madride). Byl farářem 
v Talaveře, od r. 171 5 Členem ápan. akademie 
a knihovníkem Filipa V. Vydal kriticky psané 
dílo /fi5/orřťi ť/tf /i5/7fl>íťi (Madrid, 1 700-27, 16 sv.). 

Ferrerl (Ferrari), italský biskup Garda 
zvaný, byl papežským legátem v Polsku a 
úkolem jeho bylo smířiti Sigmunda Starého 
se synovcem Albertem. Poslání jeho minulo 
se s cílem, neboť přijel ^o Toruné počátkem 
r. 1520, kdy vzplanula již válka. Ale i jinak 
F. zachoval po sobě v polských dějinách pa- 
mátku neblahou. Jsa člověkem fanatickým a 
ziskuchtivým, vymohl u krále různá opatření 
proti jinověrcům a vzbudil tím takové roz- 
hořčení, že za obecného posměchu musil 
prchnouti z Toruně na Litvu, kde prodejem 
odpustků nabyl rozsáhlého jmění. Krzycki ve 
svých epigrammech, F-mu svědčících, nazývá 
jej legatus impurus, F. byl v Polsku jeStě 
r. 1521 a vydal spis Vita beati Casimiri con- 
fessoris, připojiv k němu popis cesty z To- 
runě do Litvy a dvě své politické řeči. Li- 
stiny týkající se jeho poslání vydal Haller 
(Krakov, 1521). 

Ferrerlas vine. viz Vincenc sv. 

Ferrers George, spisovatel a politik angl. 
('•' kol 1500 v St. Albansu — t 1579)1 zí^íkal 
si znamenitou pověst jako advokát a jako 
člen parlamentu za Plymouth v 1. 1542. 1545 
a 1553 a těšil se přízni Jindřicha VIII. Účast- 
nil se válek proti Skotsku a Francii. Na dvoře 
krnl. zastával nějaký čas úlohu re^isseura her 
dramat a j. zábav. Ač byl protestant, přece 
přeSed do služeb královny Marie, účastnil se 
potlačení vzpoury Wyattovy. V obecné ko- 
moře zastupoval r. 1554 a 1555 Brackley, 
r. 1 57 1 zvolen jest St. Albansem. Za vlády 
Alžbětiny sympatisoval s Marií a zůstal ve 
styku 8 jejími stoupenci. R. 1534 uveřejnil 
angl. překlad Velké charty. Napsal nad to 
čásť historických básní sbírky Baldwinovy 
• Mirror for magistratesc (1559, 1563, 1578), 
I dějiny Marie Stuartovny, vydané pod jmé- 
nem Graftonovým, a několik her divadelních 
bylo mu přičítáno. 

Ferret [feréj, Col de F., průsmyk mezi 
Mont Blankem a Vel. Sv. Bernhardem, zpro- 
středkující přechod ze švýc. kantonu valai- 
ského do ital. prov. turinské. Cesta stoupá na 
Svyc. straně od Orsiěrů (882 m n. m.) úzkým 
a lesnatým údolím Val de F. k sedlu (2536 m 
n. m.) a sestupuje pak na italskou stranu přes 
Entrěves (1290 m) do Courmayeuru (1208 m) 
v Aostském údolí. Na severní stranu tekou 
s Ferretského průsmyku vody do Drance 
(přít. Rhónu), na jižní do Dory (přít. Pádu). 

Ferretti Lui^i, básník ital. (* 1836 v ki- 
mě\ jest od r. 187 1 dozorcem městských Skol 
v í^ímě. Své básně psal v dialektu římském. 
Vydal- La dottrvtella (1878) a sbírku Cřwřo- 
renti Sonetti in dialetto romanesco (1879'. 



Ferri: 1) F. Baldassare, z nejslavněj- 
ších zpěváků italských z doby kastrátů, po 
svém rod.šti též Perugino zván C^ 1610 
v Pcrugii — t 1680 t.), dostal se již v mla- 
dém věku ke dvoru Zikmunda III. ve Var- 
šavě (1625), r. 1655 k císařskému dvoru ve 
Vídni a od r. 1675 žil ve svém rodišti. F. 
náleží k oněm nemnohým pěvcům-virtuosům, 
kteří své doby všechen vzdělaný svět uváděli 
v nejvyšší vzrušení a úžas. Mocnářové evrop- 
ští závodili o jeho přízeň, básníci pěli nadšené 
hymny o něm ještě dlouho po jeho smrti. 
Síla hlasu F-ova a technika pěvecká přesaho- 
valy meze vŠí pravděpodobnosti, tak že kromě 
Farinelliho a CafTarelliho žádný ze zpěváků 
všech dob měřiti sním se nemohl; někteří 
na slovo vzatí spisovatelé hudební staví jej 
vůbec na nejprvnéjší místo, spatřujíce v něm 
zářivý vzor pěvec umělce. Stv, 

2) F. Čiro, malíř ital. (« 1634 v Římě — 
f 1689 t.). Jsa žákem a věrným napodobite- 
lem Petra da Cortona, byl od Kosmy III. po- 
zván do Florencie dokončit jeho malby v pa- 
láci Pitti. Nejvíce prací F-ových nalézá se 
v Římě, poslední z nich je kupole v kostele 
sv. Anežky; za nejlepší dílo jeho pokládají 
se však fresky v bergamském chrámě Santa 
Maria Mag^iore. Mimo Řím. Perugii, Sienu, 
Cortonu a 1. chovají se F-ovy olejové obrazy 
ve všech skoro museích evropských : ve ví- 
deňském dvorním je Kristus ^ahradnik a Maří 
Mar^dalena, v mnichovské pinakothéce Maria 
$ ditétem a Odpočinek na útěku, v Caěnu krásný 
Kristus na křifi atd. 

3) F. Luigi, filosof ital. (* 1826 vBologni). 
V Paříži seznámil se seklekticismem Cousino- 
vým, i stala se filosofie jeho studiem životním. 
Od r. 187 1 jest professorem filosofie theoretické 
na universitě římské, působiv v témže směru 
na jiných universitách již od r. 1855 Od r. 1860 
do r. 1863 byl sekčnim chefem v minist. vy- 
učování. F. jest zástupcem nauky prostředku- 
jící mezi psychologickým idealismem franc. 
a domácí nlosofií Rosminiho a Giobertiho 
(novoplatónismem). Ve svých nejstarších pra- 
cích Studii snila coscien\a (1875-77 ve »Filo* 
sofia d. Scuole Ital.c) kladl hlavní důraz na 
soudobost v názoru příčiny vnější a vnitřni 
v aktu percepčním. Práce tato náleží vedle 
pozdějších Osserva^ioni supra una bambina 
(1879) a // Fenomeno nelle sue rela^ioni con 
la seusa\ione^ la perce\ione e Voggetto (1883), 
uveřejněných v téže revui, k jemným a svě- 
domitým pracím psychologie kombinační. Ve- 
dle psychologie oddával se F. horlivě meta- 
fysické spekulaci a napsal zejména řadu studií 
o problémech ontologických, jako: Analisi del 
concetto di Sostan^a e sue rela\ioni coi con- 
cetti di Essen\a^ di Causa e di For^a (18S5) 
a Della Idea del Věro e sua rela^ione colia 
idea delV Esseve (1887). Nejčetnější jsou však 
jeho práce z oboru dějin filosofie, kde však 
si vede nedosti střízlivě a nestranně. Uvádíme 
z ní: Della Filosofia del Diritto presso Aristo- 
tile (1855); // Genio di Aristotile (1866); 
Sulle Vicende d, filosofia in Róma (1876); La 
QueJttione d, schiavitit nella storia delle idee 



Ferrier — Fcrro, 



133 



(1SS5); Studii su Leonardo da Vinci (1871); 
,La Psicologia di Fietro Pompotía\\i (1877); 
Studii sylťamore in Platone e in Marsilio Fi- 
čino (1874—84) a j. Nejdflleiitěj&í práce F-ho 
vydány byly francouzsky, zejména Essai sut 
Vhistoire de la philosophie en Itálie au XIXe 
siécle (1869, 3 8v.) a La psychologie de VAs- 
sociation depuis fíobbes jusqu' á nos jours 
(1883). F. rediguje ital. Kevui Fiiosofíckou 
(dfive Revue ital. škol.). šld, 

Ferrier [-iéj: 1) F. Susan Edmoston, 
skotská spisovatelka románů (* 1782 v Edin- 
burku — I 1854), napsala první svflj román 
Marriage za spolupracovnictví miss Clave- 
ringovy, za néjž vydavatel Blackwood zapla- 
til 150 liber. Za druhý její román Tlie htheri' 
tance zaplatil již loco liber a třetí Destiny, 
včnovaný Walt Scottovi, vynesl jí 1700 liber. 
Neobyčejný tento úspěch, vetší než hodnota 
děl samých, v5-světluje se tím, že Fova, na- 
podobíc La Bruyěrovy »Povahy«, uváděla ve 
svých románech osobnosti z vysoké společ- 
nosti skotské v črtech satirických a ducha- 
plných, 

2) F. David současný lékař angl. R. 1870 
stal se v Edinburku doktorem lékařství a 
je nyní professorem nervových nemocí na 
King's College v Londýně a zároveň docen- 
tem fysiologie při Middlesex-Hospitalu. Vedle 
drobnějších prací, jež týkají se veskrze lokali- 
sace funkcí mozkových, napsal The compara- 
tive anatomy of the corpora quadrigemina 
(1870), spis poctěný zlatou medaillí, a pak 
Ex-perimental researches in cerebral physiology 
and pathology {iSy^, přeložen též dofranČiny 
a ruštiny); Tlie functions of the brain (1876): 
Ou localisation of cerebral diseases (1878, též 
franc. a něm.); Lectures on celebral localisation 
(1890, překlad franc, něm. z r. 1892). V těch- 
to spisech, a jmenovitě v posledním, podal 
způsobem velmi přehledným obraz ohraniČe* 
ných lokalisací mozkových funkcí, a sice na 
základě svých i cizích pokusů na zvířatech, 
jež vykonány byly seříznutím kůry mozkové 
a iejí drážděním proudy elektrickými, a pak na 
základě klinických zkušeností u člověka. Sr\^, 

Ferrlgnl [-ríňíj Pietro Franc. Leop. 
Coccoluto, spis. ital. (* 1836 v Livorně), 
stav se doktorem práv, oddal se novinářství, 
v němž vyniknul neumorností, svěžestí a by- 
strostí pozorovatelskou. Přístupnost jeho člán- 
ků z oboru kritiky umělecké, jako politiky a 
mezinárodního práva, získaly mu velikou po- 
pularitu, a broSury o Časových otázkách pro- 
dávány byly až v 500 000 a více výtiscích. F. 
bojoval také pod Garihaldim na Sicílii, kdež 
byl poraněn u Milazza. Od 20. roku píše pod 
pseudonymem Y o r i c k. Listy, do nichž hlavně 
přispíval a jejichž význam značnou Částí za- 
ložil, jsou hlavně florencká »Vedeta«, »Na- 
zione«, »Gazetta del Popolo< a posléze »Fan- 
fullac, kterou sám založil. F. píle i franc. a 
německy, zejména přispěl do »Indép. ital.c a 
do »N. fr. Pressec Kromě toho vydal řadu 
knih, z nichž důležitější jsou: Maggio aftra- 
verso TEsposi^ione ital, del 1861 (Flor., 1861); 
Cronache dei bagni di maře (1872); Fra Qua- 



drie e statue (Milán, 1872); La Festa dei fiori 
(1S74); Vedi Napoli e poi,,, (Neapol, 1877); 
Passeggiate (Florenc, 1879); Teatro spicciolo 
(i8S3j; Venť anni al teatro (Flor., 1884). 

Ferrloh viz F e r i č. 

FerrUpyanidy jsou sloučeniny radikální 
ferrikyanu, /^tf-'CAr)„, s kovy. Nejznámější 
jest ferrikyanid draselnatý. K^Fe^(CS)^^^ oby- 
čejně červenou solí krevnou zvaný. Byl 
objeven r. 1822 od L. Gmelina, dle něhož na- 
zývá se též Ginelinovou solí. Sůl ta strojí 
se z roztoku žluté krevné soli, když do něho 
se pouští chlór. Roztok po té rychle se za- 
varuje, čímž vyhraňuje ve velikých, lesklých, 
tmavočervených, bezvodných hranolech. Také 
se strojí pomocí brómu, ozónem, kysličníkem 
olovičitým a j. Prášek jeho jest žlutý. Roz- 
pouští se ve 2 č. studené vody v kapalinu 
hnědozelenou, jedovatou, chuti trpké. Zředěné 
kyseliny vylučují z něho ferri kyanovodík 
(v. t). Vodíkem právě se vyvíjejícím mění se 
ve žlutou krevnou sůl. Tato vzniká rovněž, 
smíchá-li se roztok jeho se žíravinou, při 
čemž uvolAuje se kyslík ; pročež jest mocným 
okysličovadlem. Roztokem takovým vyleptá- 
vají se bílé vzorky na tkaninách barvených 
indychem; barvíři znají jej jménem Merce- 
rova kapalina. Červená sůl krevná nesrazí 
solí železitých, ale barví je tmavohnědě; 
v sólech železnatých vylučuje modř Turn- 
bullovu (ferrikyanid železnatý), ježto má 
podobné vlastnosti jako modř berlínská. Také 
v roztocích většiny jiných těžkých kovů sráží 
různě zbarvené f. Nejvíce krevné soli červené 
užívá se v barvířství a při potiskování tka- 
nin. XJn. 

FerrUKyajiOVOd0c či kyselina ferri- 
kyanovodíková, H^Fe^(CN ^^, vylučuje se 
ze studeného nasyceného roztoku červené krev- 
né soli sehnaným chlorovodíkem v hnědozele- 
ných jehličkách. Jest ve vodě a v lihu snadno 
rozpustná, v etheru nerozpustná. Na vzduchu 
vypouští kyanovodík modrajíc. Jest kyselinou 
šestisytnou; soli její, ponejvíce nerozpustné, 
šlovou ferrikyanid y (v. t.). ZJn. 

FerrtBAfe, též F e r r e ň a f e, město v peruán- 
ském depart. Lambayeque, spojené železnou 
drahou s Etenem; má 4190. dohromady se 
stejnojmenným distriktem 7290 obyv. (1876). 
V okolí rozsáhlé pěstění rýže. 

FerrOi též Hiero, nejmenší a nejzápad- 
nější ostrov ze skupiny Kanárských ostrovů. 
Má tvar trojúhelníka, zaujímá 278 frm* a nej- 
větší ieho průměr obnáší 29 km. Hornina, 
z níž F. se skládá, jest čedič. Nejvyšší bod 
ostrova jest Alto del mal Paso, 1415 m n. m. 
F. jest chudě svlažován a učiněn úrodným 
jen velikou pílí obyvatelstva (5421 duší), jež 
živí se hlavně chovem dobytka, orbou, vinař- 
stvím a pěstěním fíkovníků. Hlavním městem 
jest Valverde v sev.-záp. části ostrova. — 
U Valverde jest jeskyně se zbytky praoby- 
vatelstva, jež náleželo ke Guančům. V Čas 
objevení F-ra v XV. stol. Janem z Bethen- 
courtu ostrov ještě Guanči byl obydlen, a to 
větvi, která mluvila jiným nářečím nežli 
Guančové ostrovů sousedních. R. 1634 naří- 



134 



Ferro et igni — Ferromangan. 



zením krále Ludvíka XIII. ze dne i. čce usta- 
noven poledník zdejší za poledník první, od 
nčhož se čítala zeměpisná délka. Tehdáž 
ovšem mělo se za to, že F. leží o 20' na zá- 
pad od Pafíže. Avšak když r. 1724 P. Feuillée 
z rozkazu akad. paříž. provedl měření dcko- 
nalými nástroji, seznáno, že 20. poledník záp. 
od Pafíže spadá do moře mezi ostrovy Gomeru 
a Palmu, kdežto nejzápadnější bod ostrova 
F-ra nalézá se pod 20" 31' z. d. od Paříže 
(17* 39' 37'* záp. d. od Gr.). Nyní zeměpisná 
délka počítá se nejvíce od poledníkfl v Green- 
wichi a Paříži. Srv. Fritsch, Reisebilder von 
den Canarischen Inseln (Gotha, 1867). 

Ferro ot igni (lat.), ohněm a mečem. 

Ferrokyanldy šlovou sloučeniny radikálu 
ferrokyanu, Fť(C:V)^., s kovy. Železo jest 
v radikálu s kyanem těsně vázáno. Nejdůle- 
žitější jest f-id draselnatý, K,Fe(CN), + 
3//, O, či žlutá sfll krevná (lat. Kalium 
ferrocyanatumf prussias Uxiviae^ franc. prus- 
State jaune de potasse, rus. ^eltaja sol)^ poně- 
vadž strojíval se roztápěním vysušené krve 
86 salajkou a železnými pilinami a vyluhoval 
se z té hmoty vodou. Sfll tato vzniká va- 
rem roztoku kyanidu draselnatého se železem 
anebo se sloučeninami železnatými (sirníkem, 
síranem, uhličitanem a j.). Také ji strojívají 
ze směsi plynárnické, jíž čistili plyn, a jiným 
zpfisobem. Zná se v krásných, velikých de- 
skách barvy citrónové, soustavy Čtverečné, 
o hustotě 1*86, jež jsou měkké, ve 4 Č. stu- 
dené a 2 Č. vařící vody snadno rozpustný, 
v lihu nerozpustný. Roztok má chuf slanou, 
zahořklosladkou a není jedovatý. Při 100* C 
rozsýpá se v bílý prášek pouštěje vodu (1279 
p. c), červeným žárem rozkládá se v kyanid 
draselnatý, dusík a sloučeninu železa s uhlí- 
kem. Roztápí-li se se sírou, poskytuje sulfo- 
kyanatan draselnatý. Chlórem, brómem, oky- 
sličovadly mění se ve ferrikyanid draselnatý. 
Kyselinou dusičnou mění se v nitroprussid 
(v. t.). Studená, zředěná kyselina sírová vylu- 
čuje z něho ferrokyanovodík(v. t); vařili 
se s ní, poskytuje kyanovodík. Varem se sehna- 
nou kyselinou sírovou dává nečistý kysličník 
uhelnatý. Ze solí železnatých sráží bílý nebo 
namodralýf-id železnatodraselnatý, vzduchem 
rychle modrající. Smíšen se solí železitou 
sráží temně modrou ssedlinu, rozpustnou ber- 
línskou modř (v. t.). V roztoku síranu měď- 
natého způsobuje hnědočervenou sraženinu 
f-idu měďnatého, Cu^Fe(C!>^^, jež jménem 
Hatchettova hněď slouží za barvu malíř- 
skou. — Ze žluté krevné soli připravují se 
jiné sloučeniny kyanové (kyanovodík, kyanid 
draselnatý. Červená sůl krevná atd.), užívá se 
jí v barvířství na modré a hnědé barvy, zvi. 
k výrobě modři berlínské; s cukrem třtino- 
vým a chlórcčnanem draselnatým smíšena 
skládá bílý č. americký prach střelný. Také 
slouží k povrchnému zocelení železa. V ny- 
nější době nemá však více takové důležitosti, 
jako dříve, neboť modř berlínská nahrazena 
ultramarinem a barvivy dehtovými, a odpadky 
živočišné lépe se zužitkují ve způsobe mrvy. 
Žlutou sůl krevnou připravil Čistou poprvé 



Macquer r. 1750; modř berlínskou objevil 
okolo r. 1700 F. Dippel v Berlíně. — F-id 
sodnatý vyhraAuje se obtížněji předešlého, 
výroba jeho není též tak vydatná a mimo to 
drží 41% vody, čímž v obchodě se zdražuje; 
jinak žluté krevné soli jest podoben. Také 
jiné f. kovův alkalických a kovů zemin žírá- 
vých ve vodě snadno se rozpouštějí, kdežto 
f. kovů těžkých jsou většinou ve vodě neroz- 
pustný a vznikají jako sraženiny různě zbar- 
vené v roztocích selí těchto kovů žlutou solí 
krevnou. í^Jn. 

Ferrckyft&ovodik č. kyselina fer ro- 
ky ano vodíková, H^Fe^CN)^^ vylučuje se 
jako bílá ssedlína z nasyceného roztoku žluté 
krevné soli chlorovodíkem. Rozpouští se v lihu 
a z tohoto roztoku sráží se etherem, čímž 
obdrží se ve velikých bezbarevných hřáních. 
Také vodou se rozpouští, a roztok ten chutná 
kysele; rozkládá se uhličitany, octany, vínany 
a j. solmi, čímž jeví se jako mocná kyselina. 
Vlhkým a teplým vzduchem rychle modrá, 
proměňuje se v modř berlínskou a kyanovodík. 
Proto zmodrají tkaniny, potisknou-li se hustou 
směsí z kyseliny šťovíkové a vinné se žlutou 
krevnou solí, ponechají-li se na vzduchu účinku 
vodní páry. Modři této říká se bleu de France 
č. bleu vapeur (modř francouzská č. pařená). 
F. jest mocná kyselina čtyřsytná; soli její 
šlovou fe r roky an idy (v. t.). ZJ«. 

El Forrol (ant. Ardobrica), město v sev- 
záp. Španělsku, v prov. coruňské, na sev. bř. 
zátoky X5^mdl., hluboké, t. jm., jež podobou 
svou upomíná na fjordy norské. Ještě upro- 
střed před. století byla tu jen rybářská ves; 
dnes nalézá se tu jeden ze 3 hlavních váleč- 
ných přístavů Španělska. Pravidelně stavěné 
město s 25.701 ob. (1887^ má pěkný farní ko- 
ste], námořskou akademii, lednickou Školu, 
největší arsenál Španělska se vším moderním 
zařízením, v němž pracuje 3 — 4000 dělníků, 
továrny na lodní plátno, ráhna a na spraco- 
vání kozí, tkalcovny a lov sardelí. Přiváží se 
uhlí, dříví, stavivo, obilí a j. S Coruňou pra- 
videlné spojení parníky. Silné tvrze La Palma 
a San Felipe chrání vchod do přístavu. Zde 
vzdal se 4. list. 1805 franc. admirál Du Manoir 
le Pelley Angličanům. 

Ferromangan, slitina železa s manganem. 
Nejdříve se připravoval tavením litiny, ky. 
sličníků manganových, (jakýchkoliv) a uhel- 
ného prášku pod přikrývkou skelnou vtyglíku. 
Nyní děje se tak ve vysokých pecích, jichž 
šachta je zvláště ohnivzdorně stepaná z bau- 
xitu. Ódřezky a odpilky železa míchají se 
s nějakou rudou manganovou a taví se uhlím 
pomocí ohřátého dutí. Tak vytavený f. má 
25—75"', manganu, až 6% uhlíku a mnoho 
křemíku v sobě. Též tavením železilých a 
manganových rud se vyplavuje f. s menším 
obsahem manganu. F. se stal velmi nutnou 
přísadou pro výrobu oceli. Přidán byv do te- 
kuté oceli zamezuje totiž vyvinování se bublin. 
I přcpálené tekuté železo (litina) stává se pří- 
sadou fu stejnotvárnějším. Cena f-u stoupá 
s množstvím manganu v něm obsaženého. 
Bílá litina s 8— 10% manganu není mnohem 



Ferrouxův vrtací stroj. 

>■ " ■ !, ' ■ ■ ■ I T. '/.- 

1-f-t ., ' ^ ■ - ' ■■■ L. ' ... ' ;.. U - 







"U? C> 



í"? 






6 &>.? f 






PftUxlHA K >OTTOVU SI^VNlKU NAUCNĚHU*. 





?n 




£L 



^yí/iSifr^s 



Tiskem J. Otty v Pr««e. 



Ferron — Ferrouxův vrtací stroj. 



135 



dražší než obyčejná litina, ale jakmile v ní 
obsaženo jest do so*/a manganu, stoupá cena 
její až trojnásob. Hlkv, 

Ferron [•r6h] Théophile Andrien, ge- 
nerál franc. (* 1830 v Pré-Saint-Evroultu). Ze 
školy polytechnické vstoupil do sboru zákop- 
nického jako poručík, obdržel za to, že první 
vnikl do hradby malakovské před Sebastopo- 
lem, řád čestné legie a jmenován byl r. 1866 
ředitelem opevnéní na Nové Kaledonii. Roku 
1 87 1 bojoval proti kommunČ, stal se r. 1878 
plukovníkem a 1880 podnáčelníkem gener. 
štábu, 1882 brigádníkem a 1886 divisionářem. 
Dne 30. kv. 1887 povolán byl po Boulange- 
rovi za ministra vojenství, přispěl k reorga- 
nisaci franc. armády, kterou rozmnožil o nové 
4 pluky jízdy a 18 pluků pěchoty a provedl se 
17. sborem zkoušku pro případ mobilisace se 
skvělým výsledkem. Odstoupiv stal se r. 1889 
velícím generálem 18. sboru v Bordeauxu, kde 
dosud trvá. Vydal: Considérations sur le sy- 
stéme defensi/ de la France (Pař., 1873); Constd. 
sur le systéme defensi/ de Paris (t, 1873); In- 
structions sommaires sur le combat (t., 1883 ; 
Les chemins de /er allemands et franqais (t, 
1879); Ptaces /ortes et chemins de /er strate- 
giques de la region de Paris (t., i88o). 

Farronniére, La belle F. [la běl feron- 
jér], t.j. krásná obchodnice se železem, 
milostnice franc. krále Františka I., byla man- 
želkou advokáta a obchodníka pařížského 
Ferrona, který ji i králi namíchal do nápoje 
jedu. F. zemřela za několik dní, František 
pak od této doby stále churavěl. — Po ní 
prý nazývá se ferronniěre páska do vlasů, nad 
čelem drahokamem neb agrafou spínaná. — 
V Louvrů nalézá se též podobizna od Leon. 
da Vinci jménem La b. F. označená. 

Feňro^pie, fotografování na plechových 
deskách. 

FerrouxŮT vrtací stroj náleží k nára- 
zovým vrtadlům skalním. Vyvinul se z vrta- 
cího stroje Sommeillerova, jímž pracováno 
na tunnelu Mont-Cenisském, kdež Ferroux — 
jsa přednostou dílen — ča.stými opravami růz- 
ných strojů vrtacích nabyl příležitosti seznati 
různé jejich vady. F. v. s. jest vedle vrtadla 
Brandtova nejoblíbenější a pracováno jím též 
na tunnelu Sv.-Gotthardském, kde vytlačil 
vrtadlo Dubois-Fran9oirovo, a na východní 
straně tunnelu Arlberského. V následujícím 
budiž popsána ona forma vrtadla Pčrrouxova, 
jíž bylo pracováno v tunnelu Sv.-Gotthardském 
(příloha obr. i.— 7 , 12., 13.), ač jest podo- 
tknouti, že Ferroux stroj svůj později ještě 
zjednodušil. 

V rámci rr, nahoře i dole ozubeném a 
s vlastním vrtadlem objemkami A2i B spoje 
ném, osazen jest dutý válec A", nahoře za 
příčinou kanálku v sesílený; zadní jeho konec 
opatřen jest nástavkem s kohouty b a 5, 
přední pak přiměřenou ucpávkou. Ve válci K 
pohybuje se rovněž dutý píst cc, osazený na 
dutém táhle d. Toto duté táhlo sesíleno jest 
poblíž svého předního konce nálitkem, jehož 
dno otvorem p jest proraženo a v němž po- 
hybuje se malý píst N. Vrchní plocha pístu 



N opírá se o podkovu y^ jejíž zpodní částí 
prostrčeno želízko f, zapadající do zpodních 
zubů rámce rr. Ke konci táhla d přišroubo- 
ván pak silnější dutý válec K\ v němž se 
pohybuje vlastní nárazový píst h\ pokračo- 
vání pístu h tvoří sesílená tyč /' se šroubo- 
vitou rýhou w a pak slabší tyč /, nesoucí na 
svém konci nebozez m, připojený k ní objem- 
kou C. Nárazový píst /t, jehož pohyb do předu 
omezen ucpávkou, jest na obou svých koncích 
kuželovitě seříznut. Válec K* opatřen jest na 
vrchní své straně nálitkem, jenž tvoří roz 
dělovací komoru / zhuštěného vzduchu, spo 
jenou s dutým táhlem d kanálkem, v obr. 12 
částečně patrným. V nálitku tom pohybuj 
se však též částečně duté písty /r a o, jež 
jsouce opatřeny přiměřenými průlinami, zpro 
středkují spojení prostory za pístem a před 
ním jednak s rozdělovači komorou (průli- 
nami ť a s), jednak s volným vzduchem 
(průlinami t). Strop rozdělovači komory nese 
kromě toho dvouramennou páku g, jež se 
opírá o hlavy pístů ^ a o. K přednímu 
konci válce K přišroubován nástavek C, pod- 
porující čepem ^ dvouramennou páku g*. 
Zadní, ohnutý konec páky opírá se o válec 
I>ř, pod který zhuštěný vzduch z rozváděči 
komory stálý má přístup, kdežto přední ko- 
nec páky nese vidlici x a žabku ti. Žabka n 
nalézá se přesně nad tyčí/, ramena vidlice jc 
zapadají však do vrchních zubů rámce rr. 
Konečně do výřezu nástavku C vložena ro- 
hatka m, jež svým výstupkem zabírá do rýhy 
w tyče /'. Rohatka u může se točiti pouze 
v levo; opačného pohybu nepřipouští zá- 
kladka q. 

Stojan, upotřebený u F-xova v-ho se (pří- 
loha obr. 8.— II.), spočívá na dvou párech kol 
a skládá se ze dvou vodprovných a dvou svis- 
lých rámů. jež příčnými vzpěrami spojeny 
jsou v tuhý celek. V zadu stojanu upevněno 
na obou stranách po třech svislých vřetenech 
^i, jimiž lze svisle posouvati vodorovná ramena 
dt nesoucí pevnou objemku e s maticí b. Oba 
svislé rámce sbíhají se v předu do ostrého 
úhlu a končí výběžkem, po jehož obou stra- 
nách připojeno opět po třech svislých vřete- 
nech c, jimiž svisle posouvati lze vodorovná 
ramena /; tato vodorovná ramena opatřena 
jsou šroubovými závity, čímž vidlicigumožněn 
pohyb též ve směru vodorovném. Na zadní 
části stojanu upraven jest malý vzduchojem 
Á, jenž s potrubím zhuštěný vzduch přivádě- 
jícím spojen jest kaučukovou trubicí /, a 
z něhož kohouty k a slabšími kaučukovými 
trubicemi proudí zhuštěný vzduch do vrta- 
cích strojů. Má li se vrtati, uloží se vrtací 
stroj uchem ď, nalézajícím se v zadní objemce 
A^ na vodorovné rameno d — vlastně na ob- 
jemku e — SL utáhne maticí b\ přední čásf 
stroje spočívá ve vidlici g. Jelikož se objemka 
e může pohybovati ve směru svislém, vidlice 
g pak ve směru svislém i vodorovném, mů- 
žeme dáti vrtacímu stroji libovolnou polohu, 
t. j. vrtati v libovolném směru. Každý stojan, 
jak z předchozího patrno, sestrojen jest pro 
šest vrtacích strojů. 



136 



Ferrucci — Ferry. 



Hnací silou F-xova vho s-e jest — jak 
již napověděno — zhuštěný vzduch o tlaku 
3—5 atmosfér; jím docílí se všech čtyř druhů 
pohybu, jichž ku vrtání třeba. I. Ráz. Zhu- 
štěný vzduch, proudící do vrtacího stroje 
kohoutem 6, vstoupí válcem /C, táhlem d a 
příslušným kanálkem do rozváděči komory /. 
Za polohy nárazového pístu, jak naznačena 
v obr. 12., pokračuje odtud průlinou ť a dutým 
pístem k do zadní prostory válce K' a opíraje 
se o zadní plochu nárazového pístu, tlačí jej ďo 
předu; nebozez m narazí na dno vrtané díry. 
Zhuštěný vzduch v přední prostoře uniká za- 
tím dutým pístem o a průlinou t do volného 
vzduchu. Ale za tohoto svého pohybu narazí 
píst h kuželovitým svým koncem na okosený 
píst o a nadzdvihne jej tak, že se prostor 
před nárazovým pístem spojí průlinou 5 s roz- 
váděči komorou /, kdežto zadní prostor — 
působením páky g, jež píst k dolů tlačí — 
spojí se průlinou t s volným vzduchem. Zhu 
štěný vzduch tlačf nyní na přední plochu ná 
rázového pístu a nastává zpátečný jeho po 
hyb; poh)^} ten trvá, dokud píst h nenad 
zvedne druhý píst k, načež se hra opakuje 
Aby nebozez po svém nárazu zpět neodsko 
čil, tomu brání želízko f', zastrčené do pod 
kovy y. Podkova tato tlačena jest totiž pí 
stem Sj pod který vzduch stále má přístup, 
vzhůru, tak že želízko { zapadá pevně do 
zpodních zubů rámce rr, — 11. Postup do 
vrtu. Vyhloubí-K se jistým počtem nárazů 
díra o Šířku vrchního zubu rámce rr^ jest 
třeba — má-li nebozez zplna dopadati — aby 
stroj vrtací poněkud popojel. Tuto snahu stroj 
sice má — neboť zhuštěný vzduch stále pů- 
sobí na mezikruží dutého pístu cc a snaží se 
jej pošinouti — ale postupu do předu odpo- 
ruje vidlice .r. Ohnutý konec vidlice g* tla- 
čen jest totiž vzhůru pístem N* — mář vzduch 
z rozváděči komory stálý přístup pod píst 
AT — a ramena vidlice zapadají pevně do 
horních zubů rámce rr\ máli nastati pohyb 
ku předu , jest třeba vidlici tu vypnouti. — 
Vypnutí to provede sesílená tyč /*, jež po- 
stoupivši následkem prohloubení díry příliš 
do předu, narazí na žabku », nadzdvihne ji a 
vypne tím vidlici; stroj popojede o jeden zub, 
načež vidlice zapadne do zubu následujícího, 
ni. Otočení nebozezu. Aby vrtání vůbec 
možné bylo a vrtaná díra nabyla tvaru pra- 
videlného, jest nezbytně třeba, aby se nebozez 
otáčel; to děje se — jako u všech vrtacích 
strojů — při zpáteČném pohybu pístu /i, a 
sice pomocí rohatky w. Při postupu do vrtu 
otáčí se rohatka. zasahující svým výstupkem 
do Sroubovité rýhy w sesílené tyče /*, na levo; 
při zpáteČném pohybu nárazového pístu měla 
oy se řohatka točiti na právo, ale podobného 
otočení nepřipouští základka ^, pročež se po- 
otočí nárazový píst sám a s ním ovšem i ne- 
bozez. — IV. Zpátečný pohyb vrtadla. 
Je-H díra na potřebnou hloubku vyvrtána nebo 
třeba-li nebozez nastaviti nebo vyměniti, po- 
sune se celý stroj zpět. Uzavře se kohout b 
a zhuštěný vzduch pustí se kohoutem S a 
kanálkem v do prostory za pístem cc\ tlakem 



vzduchu posune se táhlo </ a s ním celý strof 
zpět. Želízko \ zpětnému tomuto pohybu nyní 
neodporuje, neboť zhuštěný vzduch neproudí 
již pod píst iV, pročež podkova y klesne a 
želízko f vypne se ze zpodních zubů rámce rr. 

Hlavní rozměry stroje Ferrouxova jakož 
i příslušného stojanu patrný jsou z tabulky; 
z ostatních dat budtež vytčena následující 
Zdvih pístu činí 102 mm, počet rázů za mi- 
nutu 350- 500, postup při tlaku 4 atmosfér 
eflfektivních v rule přecházející do žuly 4 — 
5 cm, v rule přecházející do svoru až 9 cm za 
minutu; spotřeba vzduchu při jednom rázu 
jest as I '5 /. Nebozezy jsou z kalené lité oceli, 
o šířce ostří 35—38 woi, díry vrtají se i~ 
I '3 m hluboké, při čemž třeba jest vystřídati 
3 nebozezy. Váha nárazového pístu Činí 38 5^/^, 
celého stroje pak i8ofr«r. Všech 6 strojů, umí- 
8těn3^ch na jednom stojanu, obsluhuje 16 mužů. 

Liter.: Zprávy Spolku architektů a inženýrů 
v království Českém. Ročn. 1878; Rapport 
Trimestriel Nr. 8 du conseil fédéral Suisse 
de la ligne du St. Gotthard, 1874; ZettschriTt 
dcs osterr. Archit. und Ingenieur-Vercins, 
1875; Dingleťs Polytechnisches Journal a 
mn. j. f/-r. 

Fermool [-ůčij Andrea, sochař Ital. 
(* 1465 ve Fieaole — \ 1526 ve Florencii); 
vzdélav se za vedení Franc, di Simoně F-ho 
a M. Mainiho, pracoval ve Fiesolc , Imole, 
Neapoli, jsa z nejlepších sochařů své doby. 
K nejlepším jeho pracím náležejí mramorová 
deska oltářní se dvěma postranními sochami 
v domě fiesolském, mramorová křtitelnice 
8 reliéfem křtu Kristova a 4 reliéfy ze života 
Jana Křtitele v domě pistojském. V 1. 15 12 
až 15 18 byl vrchním stavitelem dómu florent- 
ského a od r. 15 14 též basiliky sv. Vavřince; 
pro onen zhotovil nadživotní mramorovou 
sochu S\\ Ondřeje. Později zabýval se též 
řezbářstvím. 

Perruffo (lat.), rez. — Ferruginost, lé- 
čiva obsahující železo. 

Fermm (laO« železo. 

Fermm eaadens viz Že hadi o. 

Ferry: 1) F. Gabriel de Bellemare, 
známý pod pseudonymem Gabriel, spisova- 
tel franc. (* 1809 v Grenoblů — \ 1852 na 
lodi Amazoně, která shořela při plavbě do 
Mexika), byl synem obchodníka v Mexiku 
usedlého, studoval ve Versaillech, naČcž stal 
se společníkem otcovým. Vrátiv se po 7 létech 
z Ameriky, psal romány nebo líčení mravů 
a společnosti americké: Le cota-ettr des bois 
(1853); Le dragon rouge ou Costal VIndien 
(1855); Les squatters (1858); Scénes de la vie 
mexicaine (1854); Scěnes de la vie fnilitaire ,sl 
Scenes de la vie sauvage au Mexique (1856 
až 1857, 2 8V.); Les révolutions du Mexique 
(1864); od směru tohoto odchyluji se Otasse 
aux Cosaques (1854) a Vicomte de Ckatean- 
brín (1856, 2 sv."). Práce F-ho byly tištěny 
nejprve v časopisech, předem v > Revue des 
deux Mondes«. Teprve po smrti jeho sebrány 
jsou v knihy samostatné. Mnoho jich je pře- 
loženo do němčiny. V Češtině vzdělal Jos. Ka- 
lenský podle F-ho Viemi ApaČá (Praha, 1889). 



Ferryport-on-Craig — Fersen. 



137 



2) F. )njles Franc. Camille, státník 
franc. (* 1832 vSaint-Dié— f 1893 v Paříži), 
vystudovav práva, usadil se r. 1851 jako 
advokát v Paříži, ale brzy vénoval se úplné 
politice, zejména novinářství, kde vécnou 
znalostí i břitkostí polemickou stal se pováž- 
livým nepřítelem císařství. Psal hlavně do 
•Courrier de Parise a do »Press?« a upozor- 
nil na sebe hlavně brožurami Síanuel électo- 
ral a Ljttte électorale a ostrými kritikami pa- 
řížské správy městské, jednak v »Tempsuc 
(od r. 1865), jednak v jízlivé brožuře Comptes 
Fantastiques ďHaussmann, R. 1869 zvolen 
jako republikán poslancem za Paříž. Zde žá- 
dal rozpuštění Sboru, poněvadž nepředstavo- 
val vAli národa, a odporoval prohlášení války 
Prusku r. 1870. Téhož r. 4. září stal se F. 
členem vlády Obrany národní, 5. září jejím 
tajemníkem, 6. správcem départ. seinského- 
Při povstání kommuny 31 října byl zajat; 
ale uniknuv z vězení, osvobodil organiso- 
vanou národní gardou svoje vládní soudruhy. 
Dne 15. list. jmenován předsedou ústřední 
mairie pařížské, na kterémž místě setrval do 
19. března 1S71, kdy před povstalci ustoupil 
do Versaill, kam přenesla se vláda. Po pře* 
možení kommuny 24. kv. jmenován byl Thier- 
sem prefektem seinským, kteréhož místa se 
však v několika dnech vzdal, poněvadž jme- 
nování jeho bylo proti mysli valné Části sně- 
movny. Také vyslanecké místo v Athénách 
zastával jen rok, načež zasedal ve shromá* 
ždéní jako vfldce republikánské levice. Přiči- 
nil se o pád Broglia, o odhlasování zákonA 
konstitučních (únor 1875) i pronesl několik 
pozoruhodných řečí o politice vyučovací. Po 
rozpuštění Shromáždění přenesl činnost svoji, 
důslednou v postupu i cílech, do komory po- 
slanecké, kam zvolen byl v únoru 1876 za 
Satnt-Dié. Zde bojoval zejm. proti politice 
Mac-Mahonově a před tím proti klerikalísmu 
a smíšeným porotám. R. 1877 zvolen znova 
do nové komory, kdež bojoval hlavně proti 
kabinetu Rochebouetovu. Po senátorských 
volbách v lednu 1879, vítězných pro republi- 
kány, utvořil Jules Grévy 4. ún. 1879 kabi- 
net Waddingtonáv, v němž F-mu dostalo se 
portefeuillu veřejného vyučování a krásných 
umění. Tu vynikl zejména návrhy zákonnými 
proti vlivu kongregací na vyšší vyučování, 
čímž rozpoutal odpor monarchistft a klerikálfi 
a znepřátelil si i mírnější republikány. Návrh 
sváj hájil F. i v ministerstvě Freycinetově 
(28. pros. 1879), v němž podržel svfij úřad, 
a když byl odmítnut vyšší komorou, hleděl 
jej provésti cestou administrativní. Po od- 
stoupení Freycinetově stal se F. jeho nástup- 
cem (23. záři 1880) nevzdav se při tom porte- 
feuillu vyučování. Jako předseda ministerstva 
měl F. za nepřátele stejně katolíky jak radi- 
kály, s nimiž se již dříve rozešel a jež citelné 
potlačoval. Jeho koloniální politika, která uči- 
nila jej ve Francii nepopulárním, přivodila 
pád jeho kabinetu (10. list. t88i). Po krátkém 
trvaní Gambettova předsednictví nastoupil 
Í30. ledna 1882) Freycinet, který svěřil zase 
F-mu vyučování. Nyní přijat zákon o povinr 

Oltflv Slovnik Naučný, sv. IX. 14:9 1894. 



I ném a bezplatném obecném vyučování učiteli 
světskými, plod snahy F-ho, nejcennější vy- 
nr^oŽenost třetí republiky. Dne 21. ún. 1883 stal 
se F. znova předsedou ministerstva za těž- 
kých okolnosti, kdy snahy monarchické a ná- 
rok různých knížat na trůn franc. živě počí- 
naly se projevovati. F. vedl při tom správu 
vyučování a později i záležitostí zahraníČ- 
ných. Osvědčil se jako rázný odpůrce mon- 
archistů (obnovení zákona z r. 1834, podle 
něhož princové z armády franc. jsou \'ylou- 
Čeni), jako šťastný finančník (konverse s 57« 
na 4yj7o)» dobrý administrátor i důvěrou vy- 
znamenaný politik, který, zdálo se, dá pev- 
nější seskupení a určitější a stálejší zabar- 
vení parlamentu franc. Avšak nelibost, s ja- 
kou ne!>lo veřejné mínění franc. válečné pod- 
niky v Tonkinu a později v Číně, vzrostla 
v zřejmý odpor po nezdaru u Lang-sonu, 
nový úvěr, jejž F. žádal pro svoji politiku 
koloniální, zamítnut skoro bez debat, a vy- 
skytl se i návrh na oftžalobu F-ho, kterýž 
ihned (30. bř. 1885) předsednictví min. se 
vzdal. Po několikaměsíčním pobytu v Itálii 
kandidoval F. v dép. vogeském a zvolen 
r. 1885 do komory. Vliv jeho stoupal zvláště 
ve straně opportunní. Bojoval zejm. horlivé 
proti gen. Boulangerovi, proti němuž radil 
užiti zbraně jakékoli. Když pak Grévy na 
počátku pros. 1887 musil odstoupiti, byla na- 
děje, že F. nastoupí jeho místo; avšak zma- 
řena jest terrorismeni radikálů a nepřátelským 
smýšlením, jež proti němu projevovala ze- 
jména Paříž. Urážky a nadávky vrhány z obe- 
censtva přímo F-mu do tváře. V Paříži hro- 
zeno i vzbouřením, bude-li zvolen presiden- 
tem. Tu F. sám žádal své přátele, aby hlaso- 
vali pro Sadi Carnota. Štvanice proti němu 
stupňovaly se v slepou nenávist; jí rozpálen 
jsa podnikl na F-ho pološílený Aubertin nezda- 
řilý vražedný útok 10. pros. 1887, jímž F; 
byl jen lehce poraněn. V nejprudší agitaci 
boulangistŮ vystoupil F. z ústraní a ve velké 
řeči 21. pros. 1888 konané v Hdtel Continen- 
tal vinil radikály i boulangisty z počínání 
vlastizrádného. Tím však odpor k němu do- 
sáhl vrcholu: při volbách 22. září 1889 F. 
poražen ve svém okrese od kandidáta boulan- 
gistického. Uchýliv se pak v soukromí psal 
na ospravedlnění svojí politiky Le Tonkhi et 
la mére-patrie (Paříž, 1890). Teprve 4. lede 
1891 zvolen v Epinalu do senátu, kde 24. ún. 
1893 byl zvolen za předsedu. F. byl vedle 
Thiersa a Gambetty největším státníkem 
dnešní republiky. Sld, 

F6rr3n;iort-on-Craigr [-krég], též Tay- 
port, přístavní město ňfeského hrabstvf ve 
Skotsku, na ústí zátokv Tayské, má mořské 
lázně a ke 3000 ob., živících se také lovem 
ryb (lososů). 

Fersaoh totéž co farsang (v. t.). 

Férsala viz Farsalos. 

Fersen, stará rodina Švédsko -estonská, 
která ve své větvi švédské r. 1879 vymřela. 
Vynikající Členové: 1) F. Fabián svob. 
pán»z Cronendahlu' (* 1626 v Revalu — 
t 1677 v Malmo), bojoval ve válce třicetileté, 

10 



138 



Ferstel — Fertit. 



pozdiji v Baltických provinciích, odkud byl 
povolán do Štokholmu a jmenován vrchním 
velitelem ve válce proti dánskému Kristi- 
ánu V. a proti Velikému kurfirštu, které do- 
nutil, že musiti upustiti od obléhání Malmo. — 
2) F. Fridric Axel z Cron. (* 1719 ve 
Štokholmě — t 1794)1 byl po dlouhou dobu 
vůdcem polit, strany klobouků a vystupoval 
na snémích velmi prudce proti Gustavu III. 
Napsal paměti své doby Historiska Skrifter 
(Štokh., 1867-72, 8 sv.). — 3) F. Hans Axel 
z Cron. (* 1755 v Štokh. — f 1810 t.). Jako 
franc. plukovník bojoval v Americe za svo- 
bodu, zůstal na to v Paříži a přilnul ke krá- 
lovské rodině, kterou přestrojen za vozku 
vyvezl dne 21. £na 1791 z Paříže až do Va- 
rennes, kde vůz byl zadržen. Proto musil 
opustiti Francii, i žil ve Švédsku a obdržel 
úřad kancléře university upsalské; byl věr- 
ným a horlivým zastancem práv krále Gu- 
stava IV. Adolfa proti Karlu XlII. Lid připi- 
soval mu náhlou smrť korunního prince Kri- 
stiána Augusta; když pak 20. čna i8zo 
mrtvola princova byla převážena do Štok- 
holmu, učinil lid na F-a, jenž průvodu se 
súčastnil, útok. Generál Silfversparre, chtěje 
ho zachrániti, zatknul ho a odvedl do rad- 
nice; ale lid vniknuv do radnice, F-a do 
smrti utýral. Vyšetřováním později zavedeným 
byla jeho nevina dokázána. Viz Klinckow* 
strom, Comte de F. et cour de France (Pa- 
fíž, 1877—78, 2 sv.). — 4) F. Hans, generál 
ruský (* 1743 — 4 1800 v Dubne), bojoval 
8 vyznamenáním ve válkách tureckých a švéd- 
ských, zajal r. 1794 u Maciejovic Kósciuszka 
a oyl při útoku na Pragu 

Ferirtel Heinrich, architekt (* 1828 ve 
Vídni — t 1883 v Grinzingu), vystudovav 
architekturu na vídeňské akademii, b^l s po- 
čátku zaměstnán v Čechách stavbami a ob- 
novami několika zámků. R. 1853 súčastnil se 
konkurrence plánů na votivní chrám sv. Sal- 
vátora ve Vídni, a plán jeho vyznamenán 
cenou 1000 zl. a proveden. Stavbu votivniho 
chrámu provedl v got. slohu franc. ze XIV. st. 
v 1. 1856—1879. Z četných jiných prací 
F-ových sluší jmenovati dále: kostel v Se- 
nově u Teplice, protest, kostel v Brně, ban- 
kovní budovu ve Vídni, palác arcivévody 
Ludvíka Viktora ve Vídni, rakouské museum, 
chemický ústav, Liechtenšteinský palác v Ko- 
savě u Vídně. Nejznamenitější dílo jeho 
kromě vot. chrámu jest však universita ví- 
deňská, vyvedená v italské renaissanci. F. po- 
volán byl r. 1866 za professora na vid. tech- 
niku, r. 1869 povýšen do stavu rytířského a 
jmenován r. 1871 vrchním stavebním radou. 
V pozdějším již věku provedl radnici v Ti- 
flisu, správní budovu rakousko-uherského 
Lloydu v Terstu a j. Stavby Fovy vynikají 
hlavně svou účelností i uměleckou krásou 
a jmenovitě znamenitá jest jejich dekorace 
a ornamentika. Svými četnými stavbami 
vtiskl F. Vídni zvláštní ráz v duchu pozdní 
italské renaissance. Srv. H. Frciherr v. F, 
slavnostní spis k odhalení jeho pomníku (Ví- 
deň, 1884). 



Feriman Václav, spis. če«. (* 1853 
v Dlouhém Poli u Benešova). Studoval v Be- 
nešově a na vyŠŠí hospodářské Škole v Tá- 
boře, pak na vysoké zemědělské škole ve 
Vídni a na hospodářsko - lesnické akademii 
v Hohenheimu, načež po krátké hospodářské 
praxi nastoupil r. 1877 místo učitelské při 
hospodářské Škole táborské, při níž r. 1890 
jmenován professorem praktického hospodář- 
ství a správcem školního statku. F. je pilný 
spisovatel v oboru polního hospodářství. 
Různé Články uveřejnil v »Archivu zeměděl.c 
a v j. hospod, časopisech. Mimo to vydal 
spis O krmivech a jich upravováni (Českoslov, 
matice rolnická 1893^ a k 3. vydání rozmno- 
žil K. Lamblův spis »Základy chovu a užitku 
zvířectva hosp.* (1887). 

La Ferté (lat. Firmitas, tvrz, hrad), jméno 
mnoha míst ve Francii. Důležitější jsou 
1) La F.-Bernard |-bernár], kant. město 
v dep. Sarthe, arr. Mamers, s 5239 ob. (1891) 
8 krásným got. kostelem z XV. stol. Prádelny 
na bavlnu a len, spracování kozí, pily, ob- 
chod s dobytkem a obilím. — 2) F.-Macč 
[•mase], kant. město v dep. Orné, arr. Dom- 
front, 8 8121 ob. (1891). Má značný průmysl 
textilní, výrobu zboží ozdobného a dřevě- 
ného. Ze starého kostela z XI. stol. zbyla 
jen věž, k níž přistavěn moderní kostel ve 
slohu byzantském. Stará radnice ze XIV. a 
XV. věku. — 3) F.-Milon, průmyslná obec 
v dep. Aisne, arr. CháteauThierry, na řece 
Ourcq, s 1589 ob. (1891). Zbytky zámku ze 
XII. a kostel z XV. stol. Zde narodil se 
r. 1639 Racine, jemuž tu postaven pomník. — 
4) F. Saint-Aubin [-séBt obén!, **t« Firmi- 
tas ad Albulam, kant. město v dep. Loiret, 
arr. Orleans, s 3341 ob. (1891), značným ob- 
chodem obilním a cihelnami. Staré stopy 
římské. — 6) F. sous-Jouarre [-sužuárj, 
kant* město v dep. Seine-et-Marne, arr. Meaux, 
při vtoku Moři nu do Marný, s 4670 ob. (1891), 
8 výrobou mlýnských kamenů a znač. obcho- 
dem obilním. Zde 9. ún. 18 14 zvítězili Ru* 
80vé nad Francouzi pod Macdonaldem. 

FertUni dat.), úrodný, plodný. 

Fertit (Dár F., též Kredž), krajina 
v egyptském Súdánu, mezi 25* 50' a 27* 10' 
v. d. a 6*40' a 8" 10' s. Š. Na severu hraničí 
8 Dár-Fúrem, od něhož oddělen jest širokým 
pruhem bažinaté nížiny zvané Kulla; k jihu 
od F-u jest země Niam niamů, od níž dělí F. 
řeky Vile a Buserí. F. jest vysočina, skláda- 
jící se většinou ze žuly a hornin krystallini- 
ckých, kteréžto obsahují hojné bohatství rud, 
především pak rud měděných. Ráz krajiny 
pak určují bezvodné stepi, střídavě s lesy, 
které nacházíme na březích vSech skoro řek, 
z nichž největší jsou Biri, Kuru, Pongo, Bu- 
seri a Džur, veskrze to přítoky Bahr-elGa- 
zálu. F. skládá se z několika území, jejichž 
jména jsou Banda, Uanga, Ola a j. Původně 
země ta byla neodvislá a rejdištěm obchod- 
níků 8 otroky a slonovinou, kteří sídleli zde 
v zapalissádovaných osadách, tak zv. seribách, 
v nichž měli skladiště svého zboží, živého 
i mrtvého. První Evropan, jenž F. navštívil. 



Ferto — Ferula* 



139 



byl r. 1870—71 G. Schweinfurth ; týž ptíčil 
tehdáž obyvatelstvo F-u na 20.000 duší. 
R. 1878 podrobil F. Gessi bey, načež připo- 
jena zemé tato k mudírii Bahr-el-Gazálu, a nej- 
daiežitčjšf seriba Dem Siber stala se hlavním 
městem mudírie. Nyni jest F. v moci mah- 
dislfi. Obyvatelstvo Fu jest velmi pestré, 
přináležejíc kmenům Bongfi (Dorfi), Golfl, 
Seru a Kredžfi. Na jihu sidli též něco Niam- 
niamů a na severu arabští Bagi^arové. 

Ferto {Ferťmgy Vierding^ Vierting), původně 
jméno čtvrtiny hřivny (marky) nebo váhy 
dvou uncí; později vSak přikládáno jméno to 
drobnějším mincím různé váhy a bylo najmě 
v krajinách sev. Evropy pojmenováním mince 
často užívaným. Faa, 

Fertd viz Neziderské jezero. 
Ferola L. {Femlago K. et Scotodosma 
Bye), ločidlo. Rod z řádu okoličnatých 
{Umbelliferae), z příbuzenstva rodu Peuceda- 
num. Byliny často statné, vytrvalé, lysé, s li- 
sty složitě peřenými. Okolíky veliké, paprsky 
četné, obaly a obalíčky obyčejně z mnohých 
lístků složené. Květy žluté, kalich nepatrný, 
korunní plátky široké s vehnutou špičkou. 
Dvojnažka silně ploše smáčkla, kolem křídlatě 
obroubená. Nažka na hřbetě s třemi kýlnatě 
neb i křídlovitě vyniklými žebry, z nichž 
krajní přecházejí do křidel. Proužky v bráz- 
dách hřbetních 3 nebo více, na břiše 4 až 
mnohé. Náleží sem asi 80 druhů v Středo- 
zemí, hlavně však v Orientě a střední Asii 
rozšířených. Kořeny a lodyhy vylučují zvláštní 
pryskyřice. 

F. galbaniflua Boiss. et Buhse (F. gummosa 
Boiss., F. enibesccns Boiss. e. p.). Lodyha vy- 
soká, tlustá, holá, na konci rozvětvená. Listy 
krátce chlupaté, s pochvami podlouhlými, ne- 
nafouklými, Čtyřikrát peřenodílné, s posled- 
ními úkrojky uzounce čárkovitými, jedno- 
duchými neb trojklanými. Lodyžní listy z nej- 
většího dílu jen na pochvy redukované. Oko- 
líky 6 — I2paprsečné, bezobalné, květy bledě 
žluté, korunní plátky zašpičatělé, vehnuté. 
Plody podlouhle elliptiČné, asi i'/, cm dl. a 
6 8 mm široké, křídlo okrajní asi zpoloviny 
celého plodu. Proužky v brázdách jednotlivé, 
nafouklé, skoro celou prostoru mezi útlými 
žebry vyplňující. Roste v Persii, na ElbrusM. 
Peršané nazývají druh tento kassuih nebo 
boridsheh. Poskytuje známou pryskyřici {gal- 
banum) jako F. ritbricatdh Boiss. 

F. Narthex Boiss. {Sarthex Asa foetida 
Falc). Kořen mohutný, basemi listů copatě 
okončený, lodyha mohutná, až 3 m vysoká, 
podél listnatá, listy z— 3krát peřenodílné, 
8 úkrojky posledními čárkovitě podlouhlými, 
modrozelenými, pochvy listové veliké, na- 
fouklé. Větve okolíkoyé krátké, podél lodyhy 
rozestavené, na konci této pak nahloučené* 
složení plodů podobné jako u předešlé. Roste 
v Tibetu a poskytuje stejnou pryskyřici jako 
F. Asa foetida, jíž se dosti podobá 

F. Sumbul Hoolc. íil. Také statná rostlina, 
až 3w zvýší, s vřetenovitým, 30 cm dl. a 
10 cm tlastým, houbovitým, šťavnatým koře- 
nem. Lodyha podél listnatá, nahoře latnatě 



rozvětvená, listy měkce chlupaté, veliké, tři- 
krát peřenodílné, s posledními úkrojky kosní- 
kovité klínovitými, tupě vroubkovanými. Oko- 
líky 7— lopaprsečné. Byla r. i86g objevena 
ruským cestovatelem Fedčenkem v horách 
turkestanských východně odSamarkandu;zdá 
se však, že jest dále na východ v centrální 
Asii vůbec rozšířena. Kořeny tohoto druhu, 
zápachu pižmového, přicházejí přes Rusko již 
od r. 1835 do evropského obchodu, kdež zná- 
my jsou jako Radix Sumbul, Jsou to bucf celé 
kořeny nebo kusy na plocho rozkrájené. Ob- 
sahují mimo jiné bledě žlutý balsam, kyse- 
linu angelikovou a baldriánovou. Dříve na 
východě užívali kořenů těch také proti cho- 
leře, ovšem že bez výsledku. 

F. tingitana L. Lodyha i '/, m vysoká, jako 
listy lysá, nahoře latnatě rozvětvená. Listy 
veliké, 4krát peřenodílné, s posledními úkrojky 
podlouhlými, hrotitými, na okraji trochu ohr- 
nutými. Konečný, prostřední okolík jest buď 
přisedlý nebo krátce stopkatý. Plody ellipti- 
cké, úzce křídlaté, s útlými žebry a trojprouž- 
kovými brázdami. Rozšířena jest ze sev. Afri- 
ky do Sýrie a Palestiny a na některé ostrovy 
řecké. Poskytuje africké ammoniacum, 
o kterém již Dioskorides a Piinius píši, že 
roste na poušti Libycké, zvláště v okolí chrá- 
mu Jupitera Ammona. Ještě nyní přichází tato 
hmota do obchodu v podobě nečistých, tem- 
ných, slepených hrud, jež slaběji páchnou 
než perský ammoniak. Na Východě užívá se 
ho hlavně k vykuřování. 

F. commtmis L., bylina až 4 m vysoká, 
v teplém Středozemí rozšířená. V Řecku dě- 
lali ze statné a pevné lodyhy hole, kterými 
děti a otroky mrskali (odtud F. minaces). Ze 
dřeně ještě posud tu a tam dělají troud zá- 
palný. Prometheusprý v tomto odnesl s Olym- 
pu na zem oheň. 

F. foeniculacea Spr. poskytuje v Sev. Ame- 
rice jedlé, lahodné kořeny (biscuit). 

F. rubricaulis Boiss. (F. tfri/itfscřMS Boiss. p. p.). 
Lodyha až 2 m vys., posléze červená, hladká, 
nahoře velmi větevnatá, listy veliká, s veli- 
kými nafouklými, červenavými pochvami, 
krátce chlupaté, 4krát peřenodílné, s posled- 
ními úkrojky podlouhlými, dosti tupými. Oko- 
líky po třech, z nichž prostřední krátce stop- 
katý, jest plodným, druhé dva však jsou pouze 
samčí. Plod vejčitopodlouhlý, asi iV? cm dl., 
posléz světle hnědočervený, s žebry hřbetními 
sotva vyniklými, s brázdami mnohoproužko- 
vými. Roste na horách Persic a poskytuje 
řalbanum jako F. galbaniflua. Tato prysky- 
řičná hmota vytéká z dolejší části lodyhy a 
listů. Jest nejprv lepkavá a bílá, vlivem vzdu- 
chu však brzo tuhne a žloutne. Do obchodu 
přichází v podobě malých kuliček nebo vět- 
ších hrud. Voní silně aromaticky a chutná 
trpce. Voda hmotou tou pěkně modře fluore- 
skuje, přidá-li se něco ammoniaku. Již staří 
užívali té pryskyřice k lékařským účelům, 
nebo jí také vykuřovali. 

F. Asa foetida L. (F. Scorodosma Benth. et 
Hook , Scorodosma foetidum Bge). Kořen vy- 
trvalý, veliký, řepovitý, velmi šťavnatý, ma- 



142 



Fés — Fesl. 



od Vandalfl (svědčí o tom hojné rozvaliny 
římských staveb v okoh' Fu). Pod panstvím 
Arabů dosáhlo město neobyčejného rozkvětu. 
Roku ioS6 Jusúf<ibnTašfin založil mocnou 
řiSi F. a Marokko, od níž F. r. 1202 se od- 
trhl a jako hl. město neodvislé říše dosáhl 
největší své moci, tak že měl tehdy 400.000 
obyv. Od pol. XVI. stol. jest spojen s Marok- 
kem, jsa druhým hlavním a sídelním městem 
říše, avšak vedle toho požívá pověsti města 
posvátného, tak že u severoafrických mu- 
slimů řadí se hned za Mekkou. — Viz Rohlfs, 
Marokkanische Stadtebílder (»Rundschau fiir 
Geogr. und Stat.<, 1893); Lenz, Timbuktu, 
Reise durch Marokko, die Sahara und den 
Sudan (Lipsko, 1888). p 

Fés neb féz, též turecká čepice, jest 
těsné přiléhající čepice bez stínítka, pojme- 
novaná dle města Fésu v Marokku, kde se 
Čepice tyto původně vyráběly. Jest to ob- 
vyklá pokrývka hlavy, mužská i ženská, u Tur- 
ků, Řeků i jiných Orientálů. V Turecku za- 
vedeny f-y na místě turbanů pro státní úřed- 
níky a pro vojsko. F. záleží z červené tka- 
niny vlněné a opatřen jest obyčejně modrým 
hedvábným třapcem, ale též stříbrným nebo 
zlatým u lidí bohatších. Hotoví se z příze 
vlněné, načež se valchuje, barví, postřihuje 
a v páře lisuje. F-y vyrábějí se nyní v Tunisu, 
v Čechách (ve Strakonicích a Husinci — viz 
Čech v str. 167), pak i v Sasku, ve Francii 
a ve Svýcařích. 

Fesa viz Fasá. 

Fesapo jest v logice starodávný název pro 
zvláštní tvar (modus) závěru čtvrté figury, ve 
kterém svrchní návěst jest všeobecné záporná 
(e), zpodní pak všeobecně kladná (ď), z čehož 
plyne rozsudek částečně záporný (o), podle 
vzorce: (e) p -2- 3/ 

(rt) M — 5, tedy, 

(o) '/5 -" P. 

Na př.: Zpevnění křik; křik projevuje 
sílu hlasu, tedy mnoho, co projevuje 
sílu hlasu, není ještě zpěv. VizFigura 
a Modus. Dd. 

Fesoa f-ka]: 1) F. Friedrich Ernst, 
hudebník něm. (* 1789 v Magdeburce — + 1826 
v Karlsruhe); nabyv v útlém mládí hudeb- 
ního vzdělání, hlavně vlivem matky své, bý- 
valé komorní pěvkyně vévodkyně Kuronské, 
vystoupil jedenáctiletý před obecenstvem kon- 
certem houslovým se značným úspěchem. 
Později stal se členem kapely vévody Oklen- 
burského, pak sólovým houslistou kapely kas- 
selské a r. 1814 prvním houslistou velkové- 
vody Badenského. Skladby jeho nevynikají; 
nejlepší čísla jsou z oboru hudby nábožen- 
ské. Složil zejména 3 symfonie, 20 kvartet 
pro nástroje smyčcové, 5 kvintet, písně stolní, 
dvě ouvertury, žalmy a opery Kaniémir a 
Omara a Leila. 

2) F. Alex. Ernst, virtuos na klavír a 
skladatel německý, syn předešlého {^ 1820 
v Karlsruhe — + 1849 v Brunšvíku). SMžil 
operettu Mavietta a operu FratKOu\i ve Špa- 
néiich, pak množství písní, klavírních trií 



a salonních skladeb, které svého času byly 
oblíbeny. 

Fesoeimliii sluly u Římanů žertovné im- 
provisace lidové, pronášené za veselých pří- 
ležitostí, zejména o venkovských svátcích, 
na př. po žních o svátku Telluřině a Silva- 
nové ísrv. Hor. epist. 2, i, 139 a násl.). Čím 
dále tím více ví^ak obmezovány na úzké kruhy, 
až posléze téměř jen o svatbách zůstaly ve 
zvyku. Ku konci republiky byly f. i umtie 
vzdělávány jako písně svatební. Jméno jejich 
pochází, jak se podobá, od faliského městečka 
Fescenuhnn v jižní Etrurii. Jiní (nejnověji 
i O. Ribbeck, rom. Dicht. i, 9) v souvislost 
je uvádějí s jfascinum^ kteréž etymologii však 
i jazykové obtíže v cestu se staví. Srv. Vil. 
Corssen, Origines poes. rom. 124; A. Th. Bro- 
man, de versibus F s (Upsala, 1852;; A. Ross- 
bach, Rom. Ehe '1853) str. 340. RSk. 

Fesoova odstředivka, přístroj k oddě- 
lování smetany od mléka sbíraného pomocí 
síly odstředivé. 

Fes^len Melchior, malíř něm. {*■ v Pa- 
sové — t 1538 v Ingolstadte), .stoupenec 
směru Altdorferova a Dúrerova, zůstavil dva 
pečlivé provedené obrazy, chované nyní 
v pinakotéce mnichovské: Porsetta před /?i- 
mem (z r. 1529) a Oblevení Alesie od C J, 
Caesara (z r. 1533). 

Fesob Josef, kardinál (* 1763 v Ajacciu — 
1 1839 v Říměj, nevlastní bratr Laetitie, matky 
Napoleona I , stal se duchovním a prostřed- 
nictvím Bonapartovým stal se franc. vojen- 
ským kommissařem v Itálii. Nabyv v úřadě 
tom velikého jmění, vrátil se k stavu duchov- 
nímu a poslán byv od Bonaparta do Řínia, 
pohnul papeže r. 1801 k uzavření konkordátu 
s Francií; za to stal se r. 1802 arcibiskupem 
lyonským, r. 1804 kardinálem a když přiměl 
Pia VII. k cestě do Paříže ke korunovaci 
Napoleonově, byl jmenován velko-almužní- 
kem, hrabětem, senátorem, ano r. 1806 ko- 
adjutorem a nástupcem knížete primasa Dahl- 
berpa. Při vši přízni Napoleonově zastával se 
horlivé prospěchů stolice papežské, zvláště 
jako předseda národního církevního sněmu 
r. i8n v Paříži konaného; proto upadl v ne- 
milost a žil od té doby v Lyoně, odkud za 
restaurace bourbonské uprchl do Říma. Vzdal 
se sice úřadu, ale ne titulu arcibiskupa lyon- 
ského Veliká a bohatá obrazárna jeho byla 
v dražbě prodána a z peněz zřízeny rodinné 
nadace. Jeho dopisy Napoleonu vydal Du 
Casse (Paříž, 1855, 2 sv.). Srv. J. R Burck- 
hardt, Der Kardinál J. F. 1 Basilej, 2846). 

Fesl Michal Josef, kněz a spisovatel 
český I* 1788 v Praze — f ^^^i ve Vídni), 
stal se r. 1813 supplentem a r. 1816 skutečným 
učitelem církevního dějepisu a kanonického 
práva na biskupském ústavě v Litoměřicích 
a zároveň druhým představeným semináře, 
ve kterém úřadě svědomitě a horlivě pečo- 
val o mravní kázeň a vzdělání alumnů, řídě 
se při tom zásadami Bolzanovými. Činností 
tou vzbudil proti sobě mnoho nepřátel, zvláště 
dvorního faráře Frinta, jejichž přičiněním 
byl zvláštním papežským brevem r. 1S19 sus- 



Fessenden — Festin. 



143 



pendován, ano r. 1820 zatčen a vězněn, nejprve 
v klášteře servitfi v Rosavě u Vídně, a potom 
u františkánů ve Stýr. Hradci, až r. 1832 
bylo mu dovoleno žíti ve Vídni při faře 
8v. Leopolda. F. byl povaha šlechetná a lidu- 
milná; každý uspořený peníz věnoval ku pod- 
porování » blahobytu v národě českém « a 
české literatury. Knihovnu svou odkázal 
Ces. Museu. Vydal: Nachrichten u, Betrach- 
tungen uber die ungar. Provin\ial$ynode \u 
Pi'€ssburg (Sulzbach, 1824) a několik spisfi 
Botzanových. Viz Bolzano. 

FeBsenden William Pitt, finančník se- 
veroamer. (* 1806 v Boscavenu — f 1869 
v Portlandu), byl advokátem, záhy vSak vy- 
stupoval ve veřejném životě, r. 185 1 jako 
člen zákonodárného sboru ve státě Maine, 
1840 — 43 ve spolkovém shromáždění a r. 1864 
jako ministr financí, ve kterém úřadě opřel 
se s důrazem veliké korrupcí, která za presi- 
denta Johnsona v úřady se vloudila, a upravil 
a povznesl finance státní. 

Fessler: 1) F. Ignaz Aurelius, spiso- 
vatel rak. (* 1756 v Czurendorfu uher. — 
t 1839 v Petrohradě), vstoupiv do řádu ka- 
pucínského, žil v různých klášteřích, od 
r. 17S1 ve Vídni, zachovávaje přísně pravidla 
řádová a zabývaje se studiem scholastické 
filosofie. R. 1782 poznal mnohé zlořády klá- 
šterní, zvláště věznění členů v podzemních 
vězeních, i upozornil na ně císaře Josefa II., 
nejprve tajně poslaným dopisem, potom spi- 
skem Was ist der Kaiser? (Vídeň, 1782% 
Následek toho bylo přísné vyšetřování ve 
všech klášteřích a proná.sledování Fa od 
řádu; proto F. s císařským dovolením vystou- 
pil ze řádu a byl jmenován r. 1784 profes- 
sorem vých. jazyků na universitě Ivovské. 
Pro některá místa v jeho dramatě Sidney, 
r, 1788 ve Lvově provozovaném, jež mnozí 
na Josefa 11. vztahovali, musil r. 178S Lvov 
opustiti, i odebral se do Pruska, žil nejprve 
jako vychovatel v rodině knížete Schonaich- 
Carolatha a přestoupiv r. 179 1 ku protestan- 
tismu, v různých městech tlumočil a rozšiřo- 
val všude náhledy a učení svob. zednářů. 
Od r. 1809 žil na Rusi v různých krajinách, 
až r. 18 19 stal se předsedou evang. církevní 
rady v Petrohradě. F. byl velmi plodný spi- 
sovatel, jenž na každém poli literárním se 
osvědčil. Kromě uvedených spisů vydal ro- 
mán s\farc Aurel (3. vyd., Vratislav, 1799, 
4 díly); Aristides u, Themistokles {BerVin, 1792, 
2 sv.); Attilat Kónig der Hunnen (Vratislav, 
X794); Mathias Corvinus (t., 1796, 2 sv.); Die 
drei grossen Kónige der Hungant aus dem 
arpad, Stamme (t., 1808); Die Gesdúchten 
der Ungarn und deren Insassen (Lipsko. 18 15 
až 1825, 10 sv.), mnoho pojednání obsahu 
filosofického a zednářského. Zprávu o životě 
svém podává v autobiografii: Rúckblicke auf 
metne yojáhrige Pilgersdiaft (Vratislav, 1824 
až 1826, 2 sv.). 

2) F. Joseph, theol. spisovatel (* 18 13 
v Lochavě ve Vorarlberku — + 1872 ve Sv. 
Hippolytě), byl r. 1841 jmenován docentem, 
později professorem dějepisu a práva církev- 



ního v Brixenu a r. 1852 ve Vídni. Vynikl 
stejné učeností jako náboženskou horlivostí. 
Ve Vídni vystoupil i politicky, když svěřeno 
mu vypracovati právní základy konkordátu, 
o nichž jednal v četných létacích spisech. 
V záležitosti konkordátu vyslán byl i do Říma. 
Odměny dostalo se mu v biskupství hippolyt- 
ském, ícdyž byl již prve jmenován biskupem 
nysským in partibus infidelium. Vynikající 
měrou účastnil se v pracích koncilu vatikán- 
ského r. 1870 jako obecný tajemník. Ustano- 
vení jeho o neomylnosti papežské hájil pak 
hlavně v polemické práci (proti Schulteho 
spisu >D. vatik. Concilium<) Die wahre u» d, 
falsche Unfehlbarkeit der Pápste{V\átří, 1871). 
Z ostatních spisů jeho jest uvésti : InstitutiO' 
nes patrologicae (1850 — 1852, 2 sv.) a studie 
církevního práva formálného Der canonische 
Pro^ess (1860). Drobnější práce jeho byly vy- 
dány souborně v Sammlung vermischter Schrif- 
ten (1869). Srv. Erdinger, Dr. Jos. F. (Brixen, 
1874^. 

Festa Costan ti o, věhlasný kontrapunktik 
ital. v době nizozemské (f 1545 v Římě). Byl 
zpěvákem kaple papežské v Římě a jest prvým 
ze skladatelův italských a předchůdců Pale- 
stři nových, jemuž podařilo se ve skladbě chrá- 
mové vedle Nizozemců opanovati pole, an 
u něho vedle umělé polyfonie všude proble- 
skuje živý, Italům vrozený smysl pro ušlechti- 
lou melodiku. Psal Četná motetta, litanie, 
madrigály a j. Zvláštního významu jest Te 
Deum (4hlasé), hluboká práce úchvatné krásy, 
jejíž účin byl tak mohutný, jaký po F-tovi 
jen Palestrina svými Improperiemi a mší 
Papae Marcilli ve tvorbě téhož slohu dovedl 
způsobiti. Str. 

Festetios f-tič] de Tolna, šlechtický rod 
uherský původu chorvátského, r. 1608 připo- 
mínaný a r. 1749 do stavu hraběcího pový- 
šený; vynikají: 1) F. Josef, svob. pán 
(* 1694 v Paltaváru — f i757); bojoval v lé- 
tech 1716 — 17 a 1737 proti Turkům, řídil 
r. 1742 obléhání Prahy a 1743 Chebu; za to 
povýšen byl r. 1754 ^^ generála jízdy. — 
2) F. Pavel, hrabě, president král komory, 
vystavěl zámek Keszthelyský a byl pro ve- 
liké své zásluhy o polní hospodářství, ovoc- 
nářství a hedvábnictví r. 1749 povýšen do 
stavu hraběcího. — 3) F. Ji ří (* 1754 v Kesz- 
thely — \ 18 19) pokračoval v Šlépějích svého 
otce, zvelebuje polní' hospodářství a podpo- 
ruje vzdělanost; r. 1798 založil na statku svém* 
ústav hospodářský, zvaný Georgicon, potom 
gymnasium a konvikt učitelský. — Hlavou nej- 
starší větve jest 4) F. Tassilo(* 1850), jenž 
v srpnu 1894 povýšen do stavu knížecího. — 
5) Hrabě F. And oř (♦ 17. led. 1843), stal so 
r. 1894 v obnoveném ministerstvě Wekerlově, 
jehož církevně politických předloh jest hor- 
livým přívržencem, ministrem orby a byl 
téhož roku zvolen stranou liberární do parla- 
mentu. 

FestilOff (lat.-řec.)i seznam svátků, hlavně 
svatých. 

Featin í-tén], franc, okázalá slavnost, 
skvělá hostina. 



144 



Festina leňte — Festuceae. 



Festiiia leňte (lat.), chvátej volné, po- 
malu; překlad řec. ansv$i figaíSéiúgt jež bylo 
heslem císaře Augusta (Suet. Octav. 25). 

FestiBlo^ viz Ffestiniog. 

Festlno (ital.), slavnost večerní, zvlá- 
ště i kostumní ples. 

Festino v logice jest starodávný název 
pro zvláštní tvar (modus) druhé figury, ve 
kterém svrchní návésf jest všeobecně zá- 
porná (e), zpodní však částečně kladná (ť), 
odkudž plyne rozsudek Částečné záporný (o), 
podle vzorce: íg) pJ^M 

( i) '/S -^ M, tedy 

(o) V5 -a- P. 

Na příklad: Umění není pouhá zruč- 
nost; některé, byť nesnadné, zaměst- 
nání jest pouhá zručnost, tedy někte- 
ré nesnadné zaměstnání není ještě 
uměním. Viz Figura a Modus. 'Dd, 

Festitval [-vel], angl., svátek. 

Festlvamente, festivo, feitoso, ital. 
slavnostně, slavně, značka hudebního 
přednesu. 

Festivita (z lat ), slavnost. 

Festivo viz Festivamente. 

Feston [-toii], franc, původně řetězový 
závěs květin, listí nebo plodfl a j., kterým 
se o slavnostech zdobí dvéře a brány nebo 
které se rozpínají mezi sloupy kamennými 
nebo dřevěnými stěžni, zvláště proto vztyče- 
nými. Řekové i Římané znali takovéto f-y a 
rfizně je jmenovali, podle látek, z nichž byly 
složeny. Na freskách pompejských zachovaly 
se nám příklady f-fi malovaných, sloužících 
k ozdobě soukromých bytfl. V pozdním řím- 
ském stavitelství byly přirozené fy napodo- 
beny ze sádry nebo kamene. Nalézáme je 
tu zejm. na oltářích, urnách, pomnících a j. 
RenaissanČní stavitelství italské zavedlo hoj- 
nější užívání f-u, hlavně na fa9adách a ve 
vnitřních prostorách, a dalo mu jiný ráz než 
měl ve středověku. F-y renaissančni obsahují 
často přívlastky vzaté z lovectví, rybolovu, 
hudebnictví nebo jiných umění, které bývají 
vmíšeny v listí a květy. V zahradnictví užívá 
se ku tvoření f-Q rostlin úponkovitých a pla- 
zi vých: chmele, divokého vína, aristolochie, 
mučenky a pod. ved. 

V architektuře se f. vytesává z kamene 
k tomu způsobilého nebo se vylije z nějaké 
pevné hmoty, jako jest cement, vápno nebo 
sádra. F-ů užívá se jako dekoračních náplní a 
upravují se jako takové buď z napodobeného 
ovoce neb květin, aneb i s použitím různých 
nástrojů, a dle toho také šlovou f-y ovocné, 
květinové, neb i jiné. Tvar i úprava f ů řídí 
se jednak místem svého určení, jinak i úče- 
lem budovy, na kterou se zavěšují. Poněvadž 
jsou ponejvíce tvaru štíhlého, vytesávají se 
buď na kamenu, jehož přední plocha tvoří 
líc stěny, nebo vylijí se i s příslušnou hlad* 
kou plochou a železnými hřeby se na nále- 
žitě upravenou stěnu připevňují a látkou, 
z níž jsou vylity, se podloží a kolkolem za- 
třou. Fka, 

Festoso viz Festivamente. 



Festaoa [-úka] (lat.), u Římanů hůlka (také 
virga, vín dieta), kterouž dle římského 
způsobu praetor při manumissi dotknul se 
otroka na znamení, že jest propuštěn na svo- 
bodu. Později vyvinul se z toho políček, kte- 
rýž otrok propouštěný na svobodu obdržel. — 
Ve středověku užíváno f uky též v Něme- 
cku jako symbolu při prohlašovaní za dospě- 
lého, při adopci, při rukojemství a při jiných 
právních jednáních. Pk, red, 

Festuoa [-úka] L., kostřava, mrvka. 
Fod rostlin z řádu trav {Gramineae Juss.) a 
čeledi kostra v o vitých {Festuceae Hackel 
v. t ) s klásky nejČastěji kopinatými, v laty 
nebo hrozny sestavenými, 2 i vícekvětými. 
Pluchy jsou na zpodu zaobalené, nahoře ča- 
stěji kýlnaté, z pravidla z konce (zřídka pod 
ním) osinaté, papírovité až blanité, sžilné. 
Čnélka skoro chybí. Obilka podlouhlá, na 
vnitřní straně nejčastěji ryhovaná a s pluškou 
srostlá. Známo asi 80 druhů, po všech ze- 
mích, zvláště v mírném pásmu rozšířených. 
O druzích evropských sepsal monografii £. 
Hackel ( Afouographia Festucarum europae- 
arům, 1892). Do podrodu Eufestuca Ha- 
ckel, význačného klásky zřetelně stopkatými, 
sestavenými v laty nebo hrozny a tyčin amt 
a bliznami za květu z pluch vyniklými, patři 
k. ovčí (F. ovina L.), mající listy Štětinovité, 
svinuté. Druh ten, nízké, husté trsy tvořící, 
má velmi četné odrůdy, rozšířené po píseč- 
ných a suchých pahorcích v celém mírném 
pásmu severní polokoule. Poskytuje výbornou 
pastvu ovcím. Podobně důležitou jest k. čer- 
ve ná (F. rubra L.), oddenkovýmí plazivými 
výběžky poznatelná. Na vlhkých lukách hlavní 
travinou bývá k. luční (F. eiatior L.), s listy 
plochými. Výborná tato travina, ku sečení 
i pastvě se hodící, roste zvláště na vlhkých 
lukách i trávnících Pěstuje se také, ale po- 
třebuje dobrou, těžkou půdu. Sem snad patří 
také k. čtyřzubá (F. quadridentata Kunth), 
druh statný, 3 — 4 m vysoký, na Andech 
v Equadoru domácí a pod jménem pigonil 
zde známý, s latou převislou, klásky vejci- 
tými, smačklými a skvětými, s pluchami 
4zubými. Druh tento je prý jedovatý a všemu 
dobytku zhoubný ; užívají ho ku krytí střech. 
Do druhého podrodu Vulpia Gmel. patří 
druhy s klásky v latách neb hroznech stojí- 
cími, se stopkami jich nejčastěji nahoře ztlu- 
stlými. Sem patří F. pectvtella Del. ze Se- 
verní Afriky, jež pěstuje se pro ozdobu; má 
hrozen jednostranný, hustý. Do třetího pod- 
rodu Nardurus Rchb. patří druhy s klásky 
v jednoduchých nebo větvitých hroznech se 
stopkami velmi kratičkými, jež jsou ku vře- 
tenu přitisklé. Sem patří na př. F. Lachenalii 
Spenn., domácí v záp. Evropě. Vs, 

Festuceae Hackel, kostřavoví té, čeleď 
travin s klásky 2 i vícekvětými, řidčeji 
ikvétými, zpravidla obojnkými, v latách nebo 
hroznech (někdy, jsou li stopečky krátké, 
jsou to zdánlivé klasy), Plevy jsou kratší 
nejbližší pluchy, jež jsou buďbezosinné, nebo 
mají I i více konečných, řidčeji také na 
hřbetě stojících, rovných, pořídku i kolínka- 



Festům — Fet. 



H5 



tých osin. PluSky jsou 2kýlné. Zárodek bývá 
malý, zrna škrobová nejčastéji složená. Sem 
počítají se nejdóležitéjší luční traviny mír- 
ných pásem, jakož i nejhlavnéjSí traviny vy- 
sokých hor i krajin tropických. Vs. 

ťestnin (lat.)f slavnost; čís. mn festa. 
Post f., po slavnosti; po všem, pozdě. 

Festnin azsrmomm (lat.), slavnost ne- 
kvašený ch chlebů, lat. název židovských 
svátků Pésach (Pascha\ 

Festam ohorl nat.)i v římské církvi slav- 
nost kostelní, církevní. 

Festas: 1) Marcus Porcius F., římský 
vladař v Palestiné (60—62 po Kr.), ustano- 
vený od Nerona jako nástupce Felixův, sna- 
žil se přísností a spravedlností udržeti po- 
řádek v zemi. Když apoštol sv. Pavel, v cae- 
sarejském vezení držený, odvolal se k císaři, 
odeslal ho F. r. 61 do Říma (Skut. apoštol. 
26, 27.). 

2) Sextus Pompeius F. , gram matik 
římský, jak se zdá, ze II. stol. po Kr. Učinil 
výtah z objemného a pro starší latinu, jakož 
i pro římské starožitnosti velmi důležitého díla 
M. Verria Flacca, jenž za doby Augustovy 
velmi chvalné zabýval se studiemi gramma- 
tickými a antikvárními, nadepsaného />e pfr- 
boritin signi^catii (20 knih). Výtah F-tův byl 
pozdější době, štítící se knih obšírnějších, 
pro stručnost svou vítán a tím se stalo, že 
dílo Verriovo v pozadí bylo zatlačeno. Než 
2 epitomy F-tovy učinil Paulus Diaconus 
za doby Karla Velikého výtah nový a ten jest 
nám úplně zachován, kdežto z práce F-tovy 
máme jen zlomky, jež došly nás v jediném a to 
velmi zkomoleném rukopise, nyní chovaném 
v Neapoli <codex Farnesianus z XI. st.). Nic- 
méně jsou i zlomky ty velmi důležitý, obsahu- 
jíce hojnost vzácných poznamenání grammati- 
ckých a antikvárních. V tomto století vydal 
Ť*'ze)ména K. O. Miiller (1839, nový otisk 1880), 
před nedávném uherský filolog E. Thcwrewk 
de Ponor (nákl. uher. akad. 1893). RNk, 

9) F. Rufus viz Rufus Festus. 

FéstUl [féšQšj Gyorgy, právník maď. 
(* 1841 v Pešti . Jest doktorem práv a pro- 
fessorem na právnické akademii v Prešpurku. 
Sepsal mimo jiné: A magyar kd:fígaxgatast 
jog ké\ikónrve (Příruční kniha uher. polit. 
Rprávovědy); Taldímdnyok és fólfede^ések kó- 
nyve (Kniha vynálezů, PreSpurk, 1884) a pře- 
ložil některá dramata. Bbk. 

Fessti Adolf, vynikající stavitel maď. 
(* 1846 v Ó-Gyalte), studoval architekturu ve 
Vídni a ve Švýcarsku. Od r. 1870 jest used- 
lým v Budapešti, kde provedl několik pozoru- 
hodných staveb, zejména Haris-ba\ar a bu- 
dovu na závodišti. Bbk. 

Feszty Arpád, maď. krajinář (^ 1856 
v 0-Gyalte), byl od r. 1874 v Mnichově, 1878 
v Benátkách a usadil se v Budapešti. Jest ze- 
těm Jókaiovým, jehož jedinou dceru má za 
manželku, a Žije s ním po větSf čásf roku ve 
společné domácnosti. Hlavním jeho dílem jest: 
Odpočinek na pastvě o poledttdch, Bbk. 

Fet (ŠenSin) Afanasij Afanasjevič, 
básník ruský (* 1820 v Novoselkách mcen- 



ského új., orlovpké gub. — f 1892 v Moskvě); 
pocházeje ze staré Šlechtické rodiny ŠenŠi- 
ných, vzdělával se v Pogodinově ústavě 
v Moskvě a vstoupil pak na universitu, při 
čemž nucen byl následkem nedostatku úřed- 
ních listin přijati jméno F., naleževší matce 
jeho před druhým sňatkem. Teprve r. 1875 
přiřčeno mu carským rozhodnutím pravé ro- 
dinné jméno Šenšin Ukončiv r. 1844 filosof, 
studia, vstoupil k vojsku a účastni v se v lé- 
tech 1853— 1856 válečných operací ruské 
armády, šel do výslužby, načež podnikl cestu 
za hranice, oženil se v Paříži se sestrou vy- 
nikajícího lékaře Botkina a usadil se ve vsi 
Štěpanovce, chtěje věnovati se úplně polnímu 
hospodářství. Zde zastával dlouhou dobu 
úřad voleného, později Čestného smírčího 
soudce mcenského okruhu a svými rozsudky 
často budil pozornost ruské veřejnosti. R. 1877 
přestěhoval se. do ščigorovského Újezdu kur* 
ské gub. První básně jeho vyšly již r. 1839 
s názvem Liričeskij Panteon a byly přijaty 
příznivě. Od r. 1842 jméno jeho objevovalo 
se stále častěji v předních časopisech ruských. 
Soubor svých básní Stichotvorenija (Moskva, 
2 díly) vydal r. 1850 a r. 1863 a mimo to 
vydal sbírky Večernije ogni (t, i. sv. 1883, 
2. sv. 1885, 3. sv. 1888). Psal též povídky a 
články národohospodářské. V poslední době 
svého života překládal pilně z Horatia (Pol- 
nyj perevod, 1883, za nějž vyznamenán od 
akademie první PuŠkinovou cenou), Ovidia 
{PrevraŠčeuija, 1884}, Juvenala (Satiry, 1885), 
Catulla (Stichotvorenija, 1886), Tibulla (Ele- 
gfji^ 1886), Vergilia (Eneida, 1888), Propertia 
{Elegiji, 1888), Goctha {Faust, 1882—1883), 
Schillera, Heine, Shakespeara, Schopen- 
hauera [Mir kak volja i predstavlenije, 1880; 
O četvertom korné \akona dostatočnago osnova- 
nija, 1886) a j. F. jest lyrikem v přísném vý- 
znamu tohoto slova. Ač není básníkem řádu 
prvního, náleží přece k nejtypičtějším zástup- 
cům celé Školy ctitelů »čistého uměníc, stavě 
se zásadně proti jakékoliv tendenci. Jest vý- 
lučným pěvcem lásky a přírodních krás. 
Poesie jeho, unášejíc se kamsi za hranice 
světa ku prameni nehynoucí, věčné krásy, 
vyznačuje se čiscě ruským pessimismem 
s mystickým odstínem, s nepostižitelnou te- 
sknotou, tichým, pokorným zármutkem nad 
Čímsi nekonečně drahým a nadobro ztrace- 
ným. Tím přimyká se ke kruhu spisovatelů let 
čtyřicátých. Forma jeho vyniká stručností a 
obsažností, verš zvláštní hudebností, přes 
rychlé skoky a neočekávané záchvaty mysli, 
někdy i neobyčejné obraty slohové. Něžné 
melodie jeho došly nevšední obliby, aČ kri- 
tika často zúmyslně je ignorovala a F., ze- 
jména v době zápasů různých směrů literár- 
ních, stával se nezřídka předmětem parodií. 
Ostatně někteří nemohli mu odpustiti, že ve 
svých listech Ix direvni, uveřejňovaných ob- 
čas v ^Rus. Věst.«, nemohl spřáteliti se s re- 
formami selského stavu a stále ukazoval na 
některé zhoubné jejich následky. Jako muž 
nevšedního vzdělání obohatil též ruskou lite- 
raturu cennými překlady. R. 1890 vydal svoje 



146 



Fěte — Fetišismus. 



Vospominanija (Moskva, 2 d.). Nejlep§t sbírka 
jeho básní vyšla s názvem Liričeskija siicho- 
tvorenija (Petrohrad, 1894, 2 d.). šnk, 

Féte [fétj, franc, slavnost, svátek, zvlá- 
ště den jmenin; hostina při podobných příleži- 
tostech pořádaná. — F.-Dieu, svátek boží, 
t. j. Boží tělo. 

Feth-All-iáh, též Peth-Alí-chán, druhý 
vladař nynější dynastie perské (Kadžarské), 
děd nynějšího pádišáha Nasruddína, synovec 
a nástupce ukrutného Agy Muhammeda, 
vládce v I. 1798 — 1834. Byl povahy mírné a 
laskav ku svým poddaným. Za to vyznačena 
jest vláda jeho neúspěchy vojenskými. Za 
něho ztracen východní Chorásán, jehož zmoc- 
nil se emír afgánský, ve válce s Rusy pak 
pozbyl na dobro Georgíe (1813) a Arménie 
(1828). 

Fethard, starobylé městečko tipperarského 
hrabství v irské prov. Munsteru, s četnými 
zříceninami (kláštera, hradu a j.) a 2044 ob. 
(1881). 

Fetl Domén i co, malíř ital. {* 1589 
v Římě — f 1624 v Benátkách^. Byv pfivodně 
žákem Cigoliho, poddal se v Mantově, kam od 
kardinála Gonzagy byl povolán, vlivu Julia 
Romana, od jehož silného, až i bezuzdného 
slohu pokročil k drastickému a ne příliš 
jemnému naturalismu. Jsa význačně naklo- 
něn genrovitému, pouze malebnému pojímání 
předmětů, i náboženských, nevyniká nijak 
charakteristikou svých typů a také jeho ko- 
lorit je dosti všední; nicméně je v jeho 
malbě vždy znáti pevnou rr.ku a mohutný 
štětec. Z četných jeho obrazů nalézá s*; deset 
ve vídeňském dvorním museu, mezi nimi 
uték do Egypta; Zasnoubení sv, Kateřiny^ 
Mrtvý Leander; Sen Jakubův; nejvíce jich 
mají Drážďany (David s hlavou Goliášovou; 
Osmero podobenství Kristových), v Mnichově 
je jeho Ecce homo, v Berlíně Eliáš v poušti^ 
v Louvrů Melancholie, Život venkovský a dva 
jiné, ve florencském paláci Pitti Dělnici na 
vinici, v benátké akademii krásných umění 
Dobrý Samaritán; Rozsévač; Čtenářka; Po- 
žehnáni Jakubovo; Stará ^ena a RoxJímáni. 

Fetlales |feciá-J, lat. (česky asi: mluvčí, 
hlasatelé), bylo prastaré kněžské collegium, 
jehož vznik přičítá se králi Numovi nebo 
Anku Martiovi. Byli činni hlavně ve stycích 
mezinárodních fpři uzavírání smluv, míru, 
příměří, vypovídání válek a p.), kteréžto akty 
u Římanů vykonávány byly, jak známo, za 
jistých náboženských obřadů, obsažených 
v rituálu fetialském {ius fetiale), Collegium 
skládalo se z 20 členů, původně pouze patři- 
cijských, z rodů nejváženějších, a doplňovalo 
se kooptací. Hodnost byla doživotní. Při 
jednotlivých výkonech fetialských nebylo 
činno celé collegium, nýbrž pouze čásf, nej- 
častěji 4 členové, někdy také pouze dva. 
V čele takové deputace byl pater patratua, 
kterýž však nebyl stálým náčelníkem collegia, 
nýbrž byl k jistému aktu za určitých obřadů 
jmenován. Mimo něho připomíná se verbe- 
narius, jenž nesl posvátné byliny (verbenae, 
sagmina) na Kapitol! u od konsula utržené. 



O obřadech fetialských, obv5'klých při vypo- 
vídání války, viz Ager hostili s. Pk, 

Fétls [fetis] Fran9ois Joseph, hudební 
historik, theoretik a skladatel franc. C-' 1784 
v Monsu — t ^87^ v Brusselu). Byl již v de- 
sátém roce jako žák svého otce varhaníkem 
chrámu sv. Valtrudy a skládal dua pro housle, 
symfonie, mše a j. R. 1800 vstoupil do paříž- 
ské konservatoře, r. 1803 — 1804 trávil na ce- 
stách, aby se seznámil s hudbou něm. a ital., 
po návratu zabýval se v Paříži a od r. 181 1 
v Ardennách mimo vlastni skladbu studiemi 
hudební historie a filosofie a přijal r. 1813 
místo varhanníka při chrámě sv. Petra a pro- 
fessora obecní Školy hudební v Douay. Vrá- 
tiv se r. x8i8 do Paříže, stal se r. 1821 prof. 
na konservatoři, založil r. 1827 »I^cvue mu- 
sicale*, první franc. list toho druhu, a usadil 
se posléze r. 1833 v Brusselu jako ředitel 
tamní konservatoře a král. kapelník. Jeho 
jinak důmyslným skladbám nejrůznějšího 
druhu pro všeliké nástroje a orchestr nedo- 
stává se originálnosti a citové hloubky; uvá- 
díme z nich tyto: Miserere, Requiem, Tedeum st 
komické opery: Vamant et le mari. Les soeurs 
jumelleSf La vieille. Marie Stuart en Ecosse, 
Le bourgeois de Reims, Le mannequin de Ber* 
game, Z jeho spisů věnovaných různým čá- 
stem theorie a historie hudební trvalou cenu 
má Biographie unive*'selle des niusiciens et 
bibliographie generále de la musique (Paříž a 
Brussel, 1838—44, 8 sv., 2. vyd. 1860— 1865, 
doplněk 1878 — 81, 2 sv.) a Histoire generále 
de la musique (t., 1869—1876, 5 sv.), sahající 
jen do XV. stol.; odborníkům známy jsou též 
jeho rozpravy o fuze a kontrapunktu, o sbo- 
rovém zpěvu, o methodě hry na piano (Mé' 
thode des méthodes de piano, 1837) a j. — 
Z dvou jeho synů starší F. Edouard Louis 
Fran9ois (* 1812 v Bouvignes u Dinantu) 
redigoval r. 1833 — 35 otcovu »Revue musi- 
calec, psal studie a kritiky hudební do časopisů 
»L'Indépendant<, »L'Indépendance belge< a 
uveřejnil několik monografií o umělcích belgi- 
ckých; mladší F. Adolphe Louis Eugéne, 
skladatel franc. (* 1820 v Paříži — f 1873 t.), 
složil několik komických oper a operett (Le 
major de Schlagmann, hrán r. 1859^ sbírku 
salonních kusů pro piano Les légendes des 
siécles, sbírku nápěvů jedno- i dvouhlasých 
Album de i86t a j. 

Fetii viz Fetišismus. 

Fetišismiui má význam různý, a obměna 
jeho souvisí s rozvojem a vědeckým ustalo- 
váním srovnávací mythologie. Původně za- 
hrnována slovem tím určitá skupina jevů 
kulturních, časem i místem omezená; později 
přirovnáváním ciiarakteristická známka f-mu 
shledána na jevech jiných, čímž význam slova 
se rozšiřoval, až konečně stal se názvem urči* 
tého stadia povšechného vývoje kulturního 
a náboženského, jako daemonismus, polytheis- 
mus atd. Když před mnoha léty Portugalci 
pozorovali, kterak Negři západoafričtí rozma- 
nitým předmětům: kamenům, holím, stromům, 
nádobám, kostem, zbytkům zvířat, soškám, 
vzdávali podobnou úctu a nakládali s nimi 



Fettáhí — Fetvá. 



U7 



podobné jako oni s aniulety a talismany, na- 
zvali přednnéty ty feitico = kouzlo. Slovo to 
souvisí s latinským factitiiis (^mélý, nepřiro- 
zený, kouzelný) a přešlo do frančtiny jako 
fétíche Ifetiš) a angl. fetish a ujalo se v mo- 
derní dikci vůbec. Odtud utvořil C. de Brosses 
ve spise 9Du culte des dieux fétichesc (1760) 
ponejprv slovo f. jakožto souhrnný název pro 
ony zjevy u Negrů západoafrických pozoro- 
vané (M. Múller, Urspruno^ d. Rel.). V tomto 
užším význame užíval toho slova Waitz a 
možno dle něho charakterisovati cténí fetišů 
V každém předměte sídlí anebo může sídliti 
duch, a to i v nepatrném duch velemocný. 
Avšak duch ten není upoután nerozlučné na 
předmět, nýbrž zde volí nejobyčejněji sídlo 
8vc. Negrovi sice předmět a duch jej obýva- 
jící nejsou totéž, ale obyčejné je spojuje v je- 
den celek, a to je právě fetiš. S ním Negr 
hovoří, jej prosí, přemlouvá, usmiřuje libacemi, 
nosí v processích, hrozí mu, ano i trestá jej, 
a neosvědčí-li se vydatným pomocníkem, hle- 
dá přízeň mocnějšího prostředníka. Tylor roz- 
fiířil význam slova f. na učení o duchách 
vůbec, kteří buď v jisté předměty vtěleni, 
nebo s nimi spojení jsou, anebo skrze ně vliv 
provozují. Příklad poskytují známé případy, 
kde nemoc vlivem ducha, a to prostřednictvím 
nějakého hmotného předmětu ^kámen, stéblo), 
vzniká nebo odchází. Duchové, kteří takto 
působiti mohou, jsou lidské duše, které i po 
smrti ve spojení zůstávají s tělesnými pozů- 
statky i s jinými předměty, s nimiž byly za 
živa v jakémkoli styku (oděv, oblíbená místa, 
nástroje); potom téŽ jiné bytosti, na př. bo 
hové. Jiný případ tohoto fmu jest ctění ka- 
menů a kolu, pokud nejsou symboly božských 
bytostí nebo jejich obrazy, nýbrž pokud je 
patrná víra, že bohové v ně vtěleni jsou, že 
okolo nich se vznášejí, anebo skrze ně moc 
svou projevují. Zbytky toho i v řecké mytho- 
logii shledáváme; balvan Artemidin na Eiíboji, 
kůl Palladin, XL^o^ ú^yA^ v Hyettu, Heraklea 
představující, kámen Erótův při btótských 
slavnostech a j., o nichž Pausanias se zmi- 
ňuje, jsou takovíto fetiSové: a pověrečné uctí- 
vání kamenů silničních olejem natřených, jak 
je Theofrast ve IV. stol. př. Kr. a ve II. stol. 
po Kr. Arnobius popisují, neliší se mnoho od 
představy, jakou Negr o svém fetiši má (E. B. 
Tylor, Primitive Culture II cap. 14.). Mno- 
hem širší význam dal slovu f. Comte fPhil. 
posit. V): neboř jím míní to, co na př. Tylor 
svým antmismem, totiž onu primitivní vlast- 
nost lidskou cduševňovati všechny předměty 
světa vnějšího, af přirozené nebo umělé, a vi 
děti v nich život s lidským totožný, rozdílný 
jen stupněm intensity. Zároveň považuje 
takovýto f. za prvotní stupeň vývoje kultur- 
ního. A tento širší význam f-mu jakožto urči- 
tého stadia všeobecného kulturního vývoje 
zůstal, jen že se obsah pojmu podle theoreti- 
ckých zásad měnívá. Vytkneme-Ii v Comteově 
definici f-mu moment ctění řkouce, že jest 
ctění všech předmětů světa vnějšího, živých 
i neživých, které dříve oduSevněny byly, máme, 
tuším, nejobyčejnější ponětí slova toho. — 



V tomto smyslu vyskytuje se f. u všech ná- 
rodů buď jako jediná forma náboženského 
projevu (Negři západoafričtí, některé kmeny 
australské, staří Egypťané), anebo jako více 
méně zřejmé zbytky vývoje předchozího, 
a to i u národův nejpokročilejších, jako 
u Řeků (v některých bájích o proměnách, 
v některých epithetech-, u Hebieů (srv. Gold- 
ziher. Mythus bei den Hebr.), ano i u kře- 
sťanských národů nynějších (v pověrách a 
báchorách). Tato obecnost f-mu ukládá srov- 
návací mythologii vysvětlovati jej v souvis- 
losti s ostatními zjevy analogickými, o čemž 
viz Mythus. ATcV. 

Fettáhí, básník perský, viz Fattáhí. 

Fetter: 1)F. Daniel, spis. čes. XVII stol. 
Jsa čtvrtým synem br. Jiřího Streyce ( Vettera), 
žil v mládí v Náměstí a Kralicích, kdež se 
asi vyučil knihtiskařství. Roku 1620 stal se 
učitelem češtiny Bedřicha Jindřicha, nejstar- 
šího syna Bedřicha Falckého, i pobyl s ním 
v Hollandu. Roku 1626 byl v Lejdé, odkudž 
8 Moravanem Janem Salmonem vydal se na 
Island. Později s přítelem br. Litomilem vy- 
dával České knihy, na př. otcovy Žalmy (Haag, 
1630), Kající modlitby (t.). Katechismus bratr- 
ský a j. R. 1632 zřízen F. na kněze v Lesně 
i svěřeno mu vedení důležité tamější tiskárny 
bratrské. Oženiv se s pověstnou Kristinou 
Poniatowskou, schovankou br. Komenského, 
provázel tohoto po spálení Lešna do Amstero- 
damu, načež se usadil v Břehu, kdež se pak 
stal conseniorem Bratří. Sepsal někdy po 
r. 1613 zajímavý spis o své cestě po Islandě 
Tslandia aneb krátké vypsáni ostrova Islandu 
atd. (Praha, 1673, který vyšel nejspíše napřed 
polsky a od spisovatele přeložen také áo če- 
štiny. Viz Dr. Č. Zíbrt, Neznámý cestopis 
staročeský (Světozor, 1893, str. 555). 

2) F. Jan, spis český (* 1847 v Brandýse 
n. L. — t 1Š84 t.), studoval p:ymn. v Mladé 
Boleslavi a v Praze, pak medicínu na praž- 
ské univ., načež r. 1873 usadil se ve svém 
rodišti jako lékař Severozáp. dráhy a panství 
arciknížete Ludvíka Salvátora. Proslul jako 
výborný gymnasta, z kteréhožto oboru na- 
psal také články, zvláště zdravotnické, do » So- 
kola*. V > Památníku c dvacetiletého trvání 
Sokola praž podal zprávu o své cestě na sjezd 
něm. turnérů v Bonne r. 1872. 

Fetv&, výrok muftího (v. t.) o předložené 
úřadně (kádím) neb i stranami sporné otázce 
(náboženské i politické a p.) v případech, kde 
zákonníky muslimské (viz Fikh) odpovědi 
nedávají. Výrok muftího, jenž mluví zde jmé- 
nem zákona, spočívá tu obyčejně na záko- 
nitých u.stanoveních, vztahujících se na pří- 
pady obdobné, blížící se otázce sporné. F. 
vztahuje se z pravidla jen na případ, jímž 
bylo provokováno, ale v něm má bezpodmí- 
nečnou platnost; výjimku tvoří nejvýš jen 
f-vy vynikajících právníků, jichž platnost bývá 
generalisována. Politickou f-vou byl na př. 
v Indii výrok muftího, že uznání panství 
anglického nepříčí se koránu. Přeneseně v ze- 
mích evropských f. = rozkaz, jemuž jest se 
podrobiti. Dk. 



148 



Feudalismus. 



Fendallsmiui (ze stfedolat. feudum, léno) 
nazývala se středověká právní soustava, dů- 
ležitá nejen ve veřejném státním životě, nýbrž 
namnoze i v právu soukromém, ba i v po- 
měrech hospodářských a sociálních. Jméno 
své vzala odtud, že poměry feudální, lenní, 
mezi pánem čili seniorem a manem, lenní- 
kem Čili vasallem, sloužily za vzor ve v§em 
jednání soukromém i veřejném a ovládaly tak 
celou společnost. Lénem udíleno bylo všecko: 
nejen pozemky, nýbrž i různá práva a dů- 
chody, úřady i celá území. Jako podstatné 
znaky f-mu uvádí se obyčejně, že to byla 
soustava zbudovaná na základech pozemko- 
vého vlastnictví a na zásadách vojenských a 
aristokratických. Vládu nad obyvatelstvem 
vykonával jen malý počet aristokracie, která 
opírala veSkerá práva svá o vlastnictví po- 
zemků. Společnosti v moderním slova smyslu, 
která předpokládá občanskou rovnost, za vlády 
f*mu nebylo. Obyvatelstvo rozpadlo se na- 
opak ve množství malých společností, ovláda- 
ných seniorem. Náčelníci těchto malých sku- 
pin (senioři) spojeni byli vzájemně, nikoli 
svazky federačními, nýbrž zvláštní hierarchií, 
která v jistých směrech je ve spolek podřaďo- 
vála, v jiných však směrech vykazovala jim 
postavení samostatné, nezávislé. Jednotlivec, 
který naproti jistým osobám byl seniorem, 
mohl naproti jinému býti vasallem a v po- 
dobném poměru nalézati se mohl i jeho se- 
nior. Vždycky však za vlády f-mu platilo pra- 
vidlo, že pán má přímá práva jen vůči svému 
vasallu, nikoli vůči podvasallu. Vůči tomuto 
měl právo jen nepřímé. Nade všemi seniory 
stál ve státě feudálním panovník, a sice opět 
na základě pozemkového vlastnictví. Dle zá- 
sad fmu náleželo králi vrchní vlastnictví ve- 
škeré země (přísloví nuUe terre sans setgneur\ 
a poněvadž na vlastnictví pozemkovém zá- 
visela četná práva soukromá i veřejná, nále 
želá králi z tohoto důvodu též veškera moc 
vládní a správní Z téhož důvodu vydával zá- 
kony, ukládal daně a pokutoval. Ať již byla 
monarchie feudální dědičnou nebo volební, 
vždycky vykonával panovník vládní moc niko- 
liv z mandátu svých poddaných, jak tomu jest 
v monarchii repraesentativní, ani na základě 
nadpřirozené autority jako zástupce Boha 
(monarchie theokratická), nýbrž z moci a 
vůle své vlastní. Proto býval despotismus 
feudální vždy tak nenáviděným. Soustavou 
feudální způsoben byl ohromný převrat nejen 
v životě politickém, nýbrž i sociálním a hospo- 
dářském. Nerovnost stavů byla nesmírná. Na 
jedné straně byla hrstka osudem vyvolených 
aristokratů, na druhé straně massy bezpráv- 
ného obyvatelstva; sluhové a nevolníci. Třída 
střední, městská, neměla významu, poněvadž 
obchod a průmysl nebyl ještě v té míře vy- 
vinut jako nyní, a základem sociálního po- 
stavení nebyla tehdy ani vzdělanost, ani pe- 
níze, nýbrž hlavně pozemky. Jen ten, komu 
náležely rozsáhlé pozemky, zaujímati mohl 
přednější postavení, poněvadž rozdáváním jich 
v léno získával si řady lidí k osobním služ- 
bám zavázaných. Vzhledem k pozemkům vy- 



vinula se také nová forma vlastnictví, zaují- 
mající střední místo mezi vlastnictvím pospo- 
litým (kollektivním) a individuálním. Byla to 
forma časově neobmezeného užívání pozemků, 
jež blížilo se právu vlastnickému. Říkalo se, 
že právo vlastnické jest děleno mezi pánem 
a manem. Onomu náleželo t. zv. vlastnictví 
vrchní čili přímé {dominium ^/recí Mm), tomuto 
vlastnictví požitků {dominium utile). Poměr 
mezi pánem a vasallem byl částečně osobní, 
částečně věcný. Pozemky totiž propůjčovány 
byly za určité (zejm. vojenské) služby, a do- 
kud služby tyto řádně byly konány, neměl se- 
nior práva užívání pozemků vasallovi odniti. 
Jen zrušení věrnosti manské {felonie), kterého 
se ostatně mohl dopustiti i pán proti svému ma- 
noví, rušilo vzájemný poměr mezi oběma stra- 
nami a mělo za následek právo odnětí léna. Feu- 
dální Šlechta byla nejen šlechtou pozemkovou, 
nýbrž i vojenskou. Jen ona nosila zbraně, jen 
ona válčila. Jsouc neustále ve zbrani, zvykla 
si vojenskému životu a řídila se ve všem 
svém konání nikoli zásadami práva a spra- 
vedlnosti, nýbrž skoro veskrze jen hmotnou 
silou. Stojíc v čele úřadů, jež rovněž lénem 
byly udíleny, prováděla feudální aristokracie 
uvedené své zásady i v životě státním. — 
Různá jsou mínění o významu f-mu. Ačkoli 
vyskytly se pokusy hájiti jej jako lidstvu pro- 
spěšný, shoduje se většina spisovatelů v tom, 
že měl spíše následky Škodlivé než prospěšné. 
Skoro obecně však se uznává, že zřízení feu- 
dální bylo ve středověku nevyhnutelným a 
jediným možným zřízením společenským, vy- 
střídavším dobu barbarství. Pěkně charakteri- 
suje význam zřízení lenního Guizot v >Ději- 
nách vzdělanosti v Evropě*. Na jedn^ straně 
nelze neuznati, že mělo na osobní vývoj člo- 
věka, na vývoj citů a povahy jeho, vliv veliký 
a prospěšný; avšak vzhledem k vývoji sociál- 
nímu příčilo se jak všeobecnému řádu, tak 
i rozšiřování povšechné svobody. Takovým 
způsobem bylo zřízení lenní závadou pokroku 
lidské společnosti. Příčilaf se povaha společ- 
nosti feudální pořádku a zákonnosti Smrtel- 
nou ránu zadaly f-mu novověké vynálezy, 
hlavně střelný prach a tisk, a pak i změna 
hospodářských a sociálních poměrů. Vynale- 
zením střelného prachu a užíváním palných 
zbraní, a vůbec novověkým válečnictvím pod- 
kopány byly základy vojenského zřízení feu- 
dálního. Vynález tisku působil opět na nej- 
širší vrstvy a rozšiřoval literaturu a vzdělání 
vůbec. Myšlénky vznešených duchů, idea svo- 
body a rovnosti, dobývaly si čím dále tím 
pevnější půdy; demokratismus, úhlavní ne- 
přítel všeho f-mu, rostl víc a více a zápasil 
s ním neustále, právě tak, jako na druhé 
straně bojoval proti f-mu centralistický abso- 
lutismus. Obé síly podvracely zřízení lenní, 
brzy s větším, brzy s menším úspěchem, až 
se jim podařilo f. nadobro zničiti. Značnou 
měrou přispěl k tomu též vývoj obchodu a 
průmyslu a význam peněz v národohospodář- 
ském životě. Čeho jednotlivé státy v minu- 
lých stoletích v boji svém proti f mu nepro- 
vedly, dokonal stát moderní, který veškeré 



Feudální — Feuerbach. 



149 



rozdíly mezi jednotlivými třídami svých pod- 
daných znivelloval a zavedl vedle občanské 
svobody též rovnost před zákonem, -dle. 

Feudální (ze středolat.)i 1 e n n í, m a n s k ý. 

Feudastmm {negotium feudo vidnum, ne- 
pravé léno) jest naproti pravému lénu takový 
statek (obyčejné selský), o kterém platila jen 
jistá pravidla, týkající se lenních poměrů. 
Z pravidla nebéželo při f-rech o lenní věr- 
nost a služby rytířské. Scházel tu osobní 
svazek mezi pánem a držitelem f-ra, u léna 
nevyhnutelný. Také tím lišilo se f. od pra- 
vého léna, že nemohlo býti dáno v pod- 
léno. — dle. 

Feudum (středolat.), léno, manství. 

Feuerbach, městys ve virtemb. kr. Ne- 
karském, okr. Štutgartském, na želez, trati 
Štutgart-Ludwigsburiř?, má 30 továren na vý- 
robu chemikálií a lékařských praeparatfi, zvi. 
chininu, papírny, v okolí vinice, zahradní 
školky, kamenné lomy a 5956 ob. (iSgo). 

Feuerbach: 1) von F. PaulJohannAn- 
selm, rytíř, kriminalista něm. (* 1775 v Hai- 
nichenu — -f 1833 ve Frankfurtě n. M.). Pro 
movován byv v Jeně za doktora íilosoňe, pak 
za doktora práv, r. 1801 stal se professorem 
v Jeně, r. 1802 v Kielu, r. 1804 v Landshutě, 
kdež obdržel příkaz, aby vypracoval osnovu 
bavorského trestního zákona. Následkem toho 
přesazen do Mnichova, kde se stal tajným 
referendářem ministerstva práv, r. 1806 řád- 
ným Členem jeho a r. i8o8 tajným radou. 
Pro neshody politické vzdálen z Mnichova a 
jmenován r. 1814 druhým předsedou appell. 
soudu v Bamberce, r. 18 17 presidentem v An3 
bachu a r. 182 1 skutečným státním radou. 
Činnost svou spisovatelskou počal spisy fílo- 
soficko-právními : Uiber die ein^ig móglichen 
Benteisgrúnde gegen das Dasein u. d. Gúltig- 
keit des natúrlichen Rechts Í1795); Kritik d, 
natúri. Rechts (1796); Antihobbes (1798). — 
K právu trestnímu přešel spis3': De causis 
mitigandi ex capite impeditae libertatis (1799) 
a Philosophisch-juristische Untersuchung uber 
d. Verbreehen d, Hoehverraths (179S); další 
spisy jeho, zvi. Revision der Grundsát^e und 
Grundbegriffe des positiven peinlichen Řechtes 
(1799 a 1800, 2 d.) způsobily obrat v právu 
trestním, určily pevné zásady pro né na místě 
dosavadní praxe, kolísající se při výkladu za- 
staralého hrdelního řádu Karla V. Ve spise tom 
a v díle Uiber die Strafe als Sicherungsmittel 
vor kúnftigen Beleidigungen des Verbrechers 
(i799> vyložil svou trestní theorii od- 
strašovací, kterou pak provedl v díle Lehr- 
buch des gemeinen^ in Deutschland geltenden 
peinl. Rechts (i8oi, 14. vyd. od Mittermaiera 
1847) (viz Trestní theorie). R. 1806 vy- 
pracoval zákon, jímž zrušena v Bavorsku tor- 
tura. Také trestní zákon pro království Ba- 
vorské z roku 1813 je dílem F-ovým, třeba 
mnohé myšlénky jeho přijaty nebyly. Zákon 
ten stal se základem mnohých trestních zá- 
konů v zemích německých a byl přeložen 
také do švédštiny. F. pracoval téŽ o úpravě 
franc. Code civil pro Bavorsko, jež se však 
nestala zákonem, ač r. 1808 a 1809 částečné 



vyšla tiskem Sepsal dále: Betrachtungen uber 
das Gescliwontengericht (18 12) a Setr, uber 
die Oeffentlichkeit u, Múndlichkeit d, Gerechtig- 
keitspflege (1821, 1825). Celkem vyslovoval se 
proti účastenství neprávníků při soudnictví, 
nebyl vSak naprostým nepřítelem porot. Spis 
Aferkivúrdige Kriminalfálief nazvaný ve 2. vyd. 
Akteumássige Darstellung merkw, Verbreehen 
(1828, 1829, 3. vyd. 1849 1 je vzorem psycho- 
logie trestní. Obíral se též otázkou záhadného 
Kašpara Hausra (K. Hauser, Beispiel e. Verbre- 
chens am Seelenleben des Menschen, 1832); 
avšak domněnky jeho, ač velmi ostrovtipné, 
neosvědčily se správnými, spisem tím stal se 
Hauser nejvíce známým. Menší práce vydal 
syn jeho Ludvík v díle : »Anselm R. v. F-'s 
Leben und Wirken (1852, 2 sv.). Hs^, 

2) F. Anselm Friedrich, archaeolog 
něm., syn před. (* 1798 v Jeně — -t 1851 ve 
Freiburce v Badensku). Studoval filologii a 
archaeologii v Erlankách a Heidelberku, pak 
působil jako gymn. učitel ve Špýru a od roku 
1836 jako prof. klassické archaeologie ve Frei- 
burce. Ze spisů jeho jest nejdůležitější: Der 
vatikanische Apollo. Eiite Reihe archáologisch' 
aesthet. Betrachtungen (Norimberk, 1833, 2. vy- 
dání Stutgart,,i855\ — Sebrané spisy F-ovy 
(Nachgelassene Schrifteu), vydané H. Hettne- 
rem (Brunšvik, 1853), obsahují v i. díle ži- 
votopis F ův psaný choti jeho , listy jeho 
z cesty po Itálii a básně, v díle 2. a 3. dě- 
jiny řecké plastiky na základě akademických 
jeho čtení, ve 4. díle drobná pojednání filo- 
logická a archaeologická. Ijr. 

3) F. Karl Wilhelm, mathematik něm., 
bratr před. (* 1800 v Jeně — f 1834 v Er- 
lankách). Byl prof. na gymnasiu v Erlankách 
a sepsal Eigenschaften einiger merkwúrdigen 
Punkte des geradlinigen Dreiecks (Norimberk, 
1822); Grundriss \u analyt. Untersuchungen 
der dreieckigen Pyramide (t., 1827). Prvější 
spis jest ze základních děl o geometrii troj- 
úhelníka, která zvláště v novější době hojné 
se pěstuje. F-ovou kružnici nazývá se 
v něm. spisech kružnice, která prochází středy 
stran trojúhelníka, patami výšek jeho a body 
půlícími vzdálenosti mezi vrcholy trojúhel- 
níka a průsečíkem výšek. Kružnice tato byla 
však známa již Eulerovi a slově případnéji 
kružnicí devíti bodů. F. objevil, že dotýká 
se kružnice trojúhelníku vepsaná i kružnic 
vně vepsaných. Sd. 

4) F. Ludwig Andreas, filosof něm., 
bratr před. (* 1804 v Landfhutu — f 1872 
v Rechenberku u Norimberka>, obracel se 
s počátku k studiím bohosloveckým, ale brzy 
procitlý kriticismus odvrátil jej od tohoto 
pole. R. 1824 odešel do Berlína, kde poslou- 
chal mimo Schleiermachera a Neandra hlavně 
Hegela, k jehož nauce vroucně přilnut, jak 
ukazuje zejména these jeho De ratione uua^ 
universalit infinita, za niž jmenován docentem 
v Erlankách (1828). Brzy však opustil Hegela, 
zašed z jeho ideálního pantheismu k jistému 
naturalismu a konečně k čirému materialismu. 
Tyto nové náhledy F-ovy zrodily nedůvěru 
v něho a způsobily, že nedostalo se mu profes* 



150 



Feuerbach. 



sury. Rozmrzen ostavil činnost učitelskou a 
žil v soukromí v Briickberku u Ansbachu svým 
pracím literárním. Zemřel ve stavu dosti stísně- 
ném, ponévadž věno ieny své. které mu umož- 
ňovalo život soukromý, ztratil v podniku prO- 
myslném. Ze spisfl F-ových důiežitČjM jsou: 
Gedanken uher Tod tind Unsterblichkeit (1830); 
Geschichte d, iteueren Philosophie von Bacon 
v. Verul, bis B. Spino^a (1833—1837, 2 sv ), 
k níž jaksi doplňkem jsou 2 monografie: Dar- 
stelluug, Entwickelung uud Kritik d. Leibni^' 
xcheii Pliilosophie (1837) a Pierre Bayle (1838); 
Das Wesen des Christenthums (1841 ; Grunď 
sát:;e der Philosophie der Zukunft {1843); Das 
Wesen der Religion (1845); Das Wesen des 
Glaubens im Sinne Luthers (1844); Vorlesun- 
gen uber das Wesen der Religion; Gottheit, 
Fveiheit und Unsterblichkeit vom Stand punkt 
der Anthropologie (1866). Sebraná díla F-ova 
vyšla o 10 sv. v Lipsku (1846—1866), — F. 
započav svoji dráhu spisovatelskou jako stou- 
penec Hegelfiv, přešel později k naturalismu 
a materialismu a postavil se tak na krajní le- 
vici potomstva Hegelovn, které vlastně již ze 
soustavy jeho vypadá. Podle Fa není Hege- 
lem rozřešena záhada podstatností dokonale, 
nebof podstatou zjevu není duchovost, své- 
zákonnost, idea, nýbrž temný pud — staví 
tedy F. proti HcRelovu panlogismu, vše- 
rozumosti, alogismus, bezrozumost Váha 
je tedy v jeho nauce položena na skutečnost 
smyslnou, čidlem pojímanou. Předmětem po* 
znání smyslového je dle F-a všecko, nejen 
vnějšek, ale i nitro, sama .svědomost a roz- 
umovost. — Poznání smyslné je jediné a vý- 
lučně vědecké. Filosofie má za účel rozpo- 
znati reálné, a tím jest jen smyslné. Jen smy- 
slné je jisté a bezpečné. Ve světě není nic 
mimo hmotu. Okruh moderní filosofie rozši- 
řuje se dle F-a z člověka myslícího na člo- 
věka žijícího vůbec. Filosofie stává se tak 
anthropologií a fysiologií. Člověk není nic 
než tělo: »je to, co ií-. Odtud plyne v éthice 
egoismus jako jediná vládnoucí zásada. Ná- 
boženství pak podle Fa není než plod lid- 
ského egoismu, základ jeho je anthropologi- 
cký: člověk promítá sebe a zhmotňuje sebe; 
náboženství není mimolidské, naopak je to 
v podstatě útvar sociolo^zický. Náboženství 
ukazuje, jak se má člověk chovati ke svému 
rodu, náboženství je poměr člověka k lidstvu. 
V rozvoji pomyslů a snů o bohu podává člo 
věk rozvoj svého vlastního ducha, povýše- 
ného a očištěného od skvrn reality. V nábo- 
ženských vyznáních, která tento přirozený 
rozvoj zastírají a zahalují ději nadpřirozenými, 
vládne proto nutně spor mezi vírou a láskou, 
která je pravou podstatou náboženství. Ná 
boženství odvrací zrak od pravdy, sní otevře- 
nýma očima. Náboženství a filosofie, věda a 
víra jsou nesmiřitelné protiklady. Náboženství 
a víra jsou zbytečné a škodlivé, poněvadž pod- 
miňovati člověka něčím třetím mimo něj polo- 
ženým jest bezesmyslno. F-em rozvil se systém 
Hejrelův ve směr právě protilehlý jistým stou- 
pencům jeho, kteří přijali dogmatické zásady 
křesťanství, chtějíce je spekulativně dovoditi 



(pravice) — ovšem rozvinutí to zaplatil ztrá- 
tou své spekulativně důslednosti a čistoty. 
F*ův naturalismus je také pramenem, z něhož 
vyvřel nejnovější materialismus, který 
ovšem čerpal také hojně z příbuzných zá- 
sobáren filosofických minulého věku a z moc- 
ného rozkvětu přírodních věd v současnosti. 
Dnes však hnutí to pozbylo již všeho věde- 
ckého zájmu, který jeden Čas mu byl věno- 
ván, poněvadž hloub ohledána jest a vyložena 
ona neodmluvná neshoda v základní zásadě 
materialismu, že totiž hmota je problém, 
nikoli princip (J. Durdík). Proniklo dnesjiž 
šíře vědomí, že hmota je nám, co byla i Re- 
kům: TO uTctLQov — něco nezbadaného a ne- 
zbadatelného. — O F-ovi viz výklad J. Dur- 
dika v >Dějinách nejnovější filosofie* (strana 
363— 388 . Z cizích úvah a monografií jme- 
nujeme: C. Bcyer, Leben und Geist L. F-s 
(1873); W. Bolin, L F. 1891 ; A. Rau, L. 
F-s Philosophie, die Naturforschung und die 
philosoph. Kritik der Gegenwart (1882^; C. 
N. Starcke, L. F. (1885^ Sld, 

5) F. Friedrich (* 1806 — f 18S0), 
bratr před., popularisoval jeho spi.sy nábo- 
žensko-filosofické v několika dílech: Tlteanthro- 
pos (Curich, 1838); Die Religion der Zukunft 
(t. a Norimb., 1844 — 45); Die Kirche d, Zu' 
kunft (Bern, 1847); Gedanken u, Thatsachen 
(Hamburk, 1862). 

6) F. Anselm, histor. malíř něm., syn 
F-a 2) (* 1829 ve Špýru — f 1880 v Benát- 
kách), studoval u Schadowa v Diisseldorfu,' 
Rahla v Mnichově a Couturea v Paříži, kdež 
jej i Ingres upoutal. R. 1852 poprvé vystavil 
llafisa ve vinárné, r. 1854 Smrť Aretiuovu^ 
ve kterémžto díle vliv Benátčanů je patrný. 
R. 1855 zhotovil v Benátkách znamenitou 
kopii Tizianovy »Assunty€. Od r. 1856 žil 
po delší dobu v Římě, studuje horlivě klassiky 
XV. věku. Zajímavý obraz jeho Dante me\i 
1'inešeny-mi paními v Ravenné 1 1857), plod těch- 
to studií, vzbudil pozornost i odpor současně. 
R. 1860 namaloval Madonnu s anděly hudeb- 
níky (v drážď. galerii . Pak pracoval pro mni- 
chovskou galerii barona Schacka řadu obrazů, 
mezi nimiž Francesca da Rimini^ Ariosto 
v parku ferrarském; zvláště Pieta (1862, ry- 
tina Raabova) postavila jej v řadu předních 
soudobých mistrů něm. Později obíral si se 
zálibou náměty mythologické, jako jsou Ifi- 
genie v Aulidé; Orfeus a Eurydiké; Soud Pa- 
risův; Lesbie; Pallas a ')» Z posledního období 
činnosti Fovy, v níŽ talent jeho upadá hlavně 
přílišným formalismem, jest uvésti Hostinu 
Platónovu (1869), kde nestačila již F-ova kom- 
posiční vloha; Bttvu Ama^onek (berl. Národ, 
gal., 1873^; fiid Titánů (1879, Nová pinako- 
teka v Mnichově); Císaře Ludvika Bavor, 
v Sorimberce (1877) a Koncert (187S). Od 
r. 1873—77 byl F. professorem na vídeňské 
akademii, později bydlil v Benátkách. F., ač- 
koliv měl základ originální, podléhal přece 
ve všech skoro dílech svých vlivu Ingrcsovu. 
Nemá ani kouzla koloritu, ani výraznosti osnb, 
ale za to vyniká dokonalostí forem a celko- 
vou harmonickou náladou. 



Feuchére — Feuillage. 



151 



FmohéTe [feSér]: 1) F. Leon. architekt 

« dekoratír franc. (• 1804 v Paříži — + 1857 
v Nimech). Architektuře učil se na École de 
beaux-arts, dckoratérslvi u Cicérlho. Vle- 
tech 1831 — 41 provedl — sám i a jinými — 
výzdobu pařížské Opery, Comédie Franjaise, 
Odčonu B divadla drážďanského. Ve Flo- 
rencii, kami poslán byl vládou, sepaal L'art 
industriet, sbirku to disposic a ozdob vniifku 
budov. Vrátiv se do Francie spojil se s ar- 
chitektem Charpenlierem ku stavbí divadel 
v Avignonu a. 1'oulonu, stavbí veřejných bu- 
dov v Marseilli a j. 

a) F. Jean Jacqu es. sochař franc. (• 1807 
v Paříži — + 1832 t), by! žákem Cortota a 
Kameye, ale záhy dal se 
vlastni cestou. Z četných 
jeho soch a poprsí budtei 
uvedeny: Rafael, mramoro- 
vá socha: Satan, Z bronzu; 
Sv. Tereiie, socha pro pa- 
řížský kcstel Sv. Magdale- 
ny; Poesie, bronzová sku- 
pina; locha Boisuelopa; po 
mnik OivierSv. Sochařské 
jeho práce vynikají lehkosti 
a rozmanitosti, trpí v3ak ní- 
zkým pojitnánlm, nesprav, 
nostmi a nedostatkem pQ- 
vabu. Znaini lep3í byly 
modely jeho pro zlatníky a 

F«iioh«r«B [k&ér] S o- 
ph ie, baronka, v. C onde 7). 

Faacbt*ral«beB Ernst, 
baron, ním. líkař 



inúie působiti na tílo; vliv její je pak na 
tělo a jeho zdraví mohutný. Je třeba chtíti — 
lo je podle F-a nejlcpSI prostředek proti ka- 
ídímu zlu. Obsah vůle musí pak podati roz- 
um; prostředkem citu i on má tedy mocný 
vliv na tflo. NejlepS! proslfedck zdrávi je 
vzdílávánl tozumu, poznávání sama sebe. 
V tíchto názorech napsal F, spis velmi čtený 
Zur Diaetetik der Seele {1838) a uspořádal 
r, 1844 fadu přednášek, jejichž tresí podal 
ve Bvém Lebrbuck der aer^tlichen Seelenkunde 
(Videň, 1845I. F. byl takí básníkem. Nejprve 
psal pouze lyriku, v nfŽ jevi se odpůrcem 
romantického hnutí a epigonem Gocthovým 
(vydána ve Stutgartu 1S36), pozdíji oblíbil si 



]So« 1 



Vidni 



+ 1849 tam.). Studoval na 
Theresianu, záhy psal bá- 
sní a zanášel se úvahami 
{ilosoíickými. Pak studoval 
lékařství. Roku 1845 stal se 
dčkanem lékařské fakulty, 
r. 1847 místo ředí tělem stu- 
dii tíkarsko-chirurgických. 
R. 1648 po hnulí revolučním 
byl jako podsekretář povolán 
do ministenlva vyučováni, vídal ae víak brzy 
místa !oho, když zpozoroval, ie vSecky ieho 
opravné snahy byly mamy. Význam F-Ov 
v literatuře záleží v tom, že jeden z prvních — 
ale ménf hluboce a jasní nei Cabanis - 
jal se studovali vliv a vzájemní působeni 
avíta fysického a mravniho v človíku. ZvIáSií 
snažil SE dokázati vliv duSe na tílo. Něvy 
mfřuje a nevymezuje >duSi<, ale zjiífujc celou 
řadu fakt, kdy jeyy tfla byly prý navodiny 
jevy duievnlmi. Duic zjevuje se jen prostřed- 
kem tčla, v jednotí s ním. iDiaetetJkou du«c< 
rozumí >vídu o uŽitl moci, jíž může duSe 
chránili tílo před nemoď. Je třeba tedy 
zmocniti se tohoto vlivu a říditi jej. DuSi 
rozkládá pak F. ve iri >schopnosti< hlavni: 
cit 9 obrazností, vůli a mySlénku. Na tílo 
nemá pak vlivu ani vOle a mySlenl, nýbrž 
jen obraznost. Obraznost má nejvíiSi vliv na 
utvářeni tíU. Vůle jen prostředkem citu 




ji 3lý gcnre psychologického scberozburu v růz- 
ných >Confessionen«, •Resultate», >Lebens- 
blátter. atd. Níkteré vynikají bystřejiím po- 
zorováním a došli přísnou a Čistou formou. 
Sebrané spisy Fovy kromí čislĚ lékařských 
vydal Hebbel ve Vídni (i85:-53, 7 sv.). Sld. 

FBnohtw&ngeB (Peucht wang), okres, 
místo v bavor. vl. obv. středofranckím, na 
říčce Sulzachu a na žel. trati Nordlingen- 
Dornbahcl, má 3 kostely, latinskou Školu, 
okr. soud, plAtenictvi a soukenictví, pískov- 
cové lomy a 2371 ob. (1890). 

FeaUlSiga [fejáž], franc, šlovou ve stavi- 
telství plastické lupeny, listy, kterých bylo 
hlavní používáno za ozdoby ve slozích staro- 
věkých a středovíkých. Druh listu, který ve 
slozích starovíkých byl vidy brán z přírody, 
j»ko jest na př. lotos nebo list palmový ve 
slohu egyptském, list akantový nebo list 
liliový ve slohu řeckém nebo řimském. Hdil 



152 



Feuillanti — Feuillet. 



se povahou rostlinstva té které země. I staro* 
křesťanský sloh liboval si v používání těchto 
antických motivů; kromě akantového listu 
na hlavicích sloupových vyskytují se nejča- 
stěji listy rfizných rostlin, tak na př. na prů- 
běžných článcích vyskytuje se list vavřínový, 
vinný nebo olivový a j., z nichž každý jest 
vžáy stilisován; ve slohu byzantinském list 
olivový, rákosový, datlovníkový a j.; ve slohu 
německo -románském a německo-gotickém 
list břeČtanový, slézový, jitrocelový, dubový, 
javorový, chmelový, vinný, bodlákový a mn. 
jiné. Těchto listů bylo upotřebeno bucf jedno- 
tlivě, a v tom případě byly kladeny vedle 
sebe, anebo byly seskupeny na stonku, buď 
zcela přirozeně nebo stilisovaně. Na vyobr. 
č. 1430. značí obraz a stilisovaný lupen javo- 
rový, obraz b stilisovaný lupen vinný, obr. c, 
stilisovaný list slézový, obraz d list dubový, 
který jest tak značně stilisován, že svůj pů- 
vod tvarem již ani neprozrazuje. Všecky tyto 
ukázky pocházejí z dómu v Kolíně n. R. Fka. 
FeolÚanti fr. feuillants [feján]: 1) F., 
lat. Fulieiises, Folietani, mniši kongregace 
cisterciácké založené r. 1574 a potvrzené od 
papeže Sixta V., jež dle úmyslu svého pů 
vodce Jana de la Barriěre měla čeliti pokro 
čilému úpadku řádu (viz Cisterciáci). Kle- 
ment VIII. povolil jim zvláštního představe 
ného zvaného abbé des feuillants a vo- 
leného vrchní kapitolou na 3 léta. Již r 1595 
byla prvotní tuhá pravidla značně zmírněna. 
Když počet klášterů feuillantsky ch silně vzrostl, 
oddělil Urban Vlil. r. 1630 kongregaci franc. 
(dostala název Notre Dáme des Feuil- 
lants, též Saint-Bernard de la Péni- 
tence) od kongregace ital. (Riformati di 
San Bernardo). každou s vlastním generá 
lem a vrchní kapitolou: prvá podržela klášter 
ve Florenci a v Pignerolu, ve Francii samé 
vzmohla se na 24 klášterů mužských a 2 ženské. 
Za oděv měli f. bílou kutnu bez štrapulíře, 
s velikou kapuci a bílým pásem, bratři lai- 
kové s provazem, klobouk jen na cesty; od 
r. 1670 směli se obouvati. 

2) F. nazývala se r. 1755 strana ministra 
kultu Boyera, která ve sporu duchovenstva 
o bullu Unigenitus zaujala mírnější stanovisko 

3) F. sluli též Členové klubu r. 179 1 Lafayet- 
tem založeného, kteří scházeli se v bývalém 
klášteře F-tů a zasazovali se o zavedení ústavy 
dle anglické; ""na naléhání Jakobínů byla jim 
27. pros. 1791 místnost zavřena, načež schá- 
zeli se dále v paláci Richelieuové, až r. 1795 
byli rozehnáni. 

FeuiUe [kj], franc, list. 

FenUlée [fejé| Louis (• 1660 v Mane 
v Proven9Í — -f 1732 v Marseilli), člen řádu 
minoritu. Cestoval na rozkaz Ludvíka XIV. 
v 1. 1703 — 1706 a pak 1707— 171 1 po Americe 
a Indii a navrátiv se byl jmenován ředite- 
lem hvězdárny v Marseilli. Cesty své popsal 
v díle: Journal des observatioits physiques^ ma- 
thematiques et bolamques faites sur les cotis 
ovientales , , , (Paříž, 1714, 1725). Kromě toho 
má četná pojednání v »Mém. de Paris*. 
R. 1724 navštívil, vyzván byv pařížskou aka- 



demií, ostrovy Kanárské a stanovil astrono- 
micky i geodaeticky základní bod poledníki^ 
ferrsícého. F. byl z prvních vědeckých cesto- 
vatelů; stanovilť na množství bodů svých 
cest astronomické a magnetické jich ele- 
menty. Lfl. 

Feuillet [fejé] Octa ve, dramatik a ro- 
manopisec franc. (* 1821 v Saint-Ló — f i8go 
v Paříži), studoval práva, ale brzy věnoval se 
písemnictví. R. 1845 vytisknul první román 
Le grand Vieillard a dal hráti první svůj kus< 
Un bourgeois de Róme, obojí spol. 8 Boča- 
gem, s nímž napsal později ještě několik her. 
R. 185 1 stal se spolupracovníkem > Revue de- 
D. Mondesc a zůstal jí věren po celý život; 
přinesla skoro všecky jeho práce. Nejprve 
uveřejnil v ní řadu drobných prací dramat.,, 
které vydal souborně r. 1851 pod názvem 
Scénes et Proverbes; 2. svazek jeho dramat, 
děl Scénes et Coméii/es (1854) obsahoval kromě 
jiných drama Dalilti, pozoruhodné hlavně 
odvážnou kresbou vášnivé lásky, kterou před 
tím i často potom na úkor pravdy rád utápí 
ve sladkém, dělaném a elegantním. Z velké 
řady pozdějších divadelních her, jež většinou 
s úspěchem sehrávány byly, stůjte zde důle- 
žitější: Rédemption (1860); Montjoie (1863), 
obě komedie, pak dramata La belle au boi^ 
dormant; Julie (1869); Le Sphinx (1874) a 
ještě komedie Un román parisien; Chamillac 
a Le Dhorce de Juliette z posl. desetiletí. 
Větší význam než dramata mají Fovy ro- 
mány. Dle Brunetiérea lze si mysliti dějiny 
dramatu bez F-a, nikoli však dějiny novo- 
dobého románu. Jako romanopisec malo- 
val F. skoro výlučně Šlechtu a bohaté 
měšťanstvo z doby druhého císařství. Je au- 
torem >dobré společnosti*, jak se pronášela 
konservativnf kritika na úkor »Špatné spo- 
lečnosti« odpůrců F-ových, naturalistů a rea- 
listů. Zejména tři romány proslavily Fa 
doma i v cizině a získaly mu po Scri- 
beovi místo v Akademii a přízeň cí: a'ovny 
Eugenie: Le Roman d*un jeune homme pauvre 
(1858); Histoire de Sibylle (1862) a Monsieur 
de Camors (1867). F. povolán r 1866 za 
knihovníka do Fontainebleau, kteréhož místa 
vzdal se sám po pádu císařství, ač republi- 
kánská vláda chtěla mu je ponechati. Dalšf 
romány F-ovy jsou: Julia de Trécoeur (1872); 
Un Mariage dans le Monde (1875); Les amours 
de Philippe (1877); Le journal ďune femme 
(1877); Histoire ďune Farhienne (1882); La 
veuve, le Voyageur (1884); La Aíorte /1886); 
Le curé de Bourron (1884) a Honneur d^Ar^ 
tište (1890). F. byl za svého života pokládán 
za nepopřeného vůdce ideálního směru v novo- 
dobé literatuře a uznáván i odpůrci (Daudetem 
a Zolou). Význam jeho spočívá v podrobno- 
stech jeho práce: v hladké a snadné inspi- 
raci, velegantnosti a přesné úměrnosti skladby, 
v jemném sladění duševních postupů, v ostré 
a pronikavé vloze pozorovací, jeŽ však často 
ustupuje kombinacím obrazotvornosti. Ne- 
pravděpodobnost a hledanost námětů a po- 
vah F ových bije přímo do očí, na př. nad- 
lidská obětavost v románu Journal d*une 



Feuillet de Conches — Feuilleton. 



153 



femme. K ní druží se snaha moralisovati: F-fiv 
svět je lepší, jemnějSí, ctnostnější a — po- 
hodlnější než skutečný. F. jeví se i v romá- 
nech horlivým katolíkem, tfeba nedostává se 
mu hloubky, vážnosti a pravého vnitřního 
náb. posvétení. Pravidelným a do nejmenších 
podrobností provedeným zjevem u F-a jest 
protiklad dvou ženských typfi — bílého a 
černého. V »katolických« pracích, jako Re^ 
démption, La petite Comtesse, Journal ďune 
Femme, La mořte a hlavně v Histoire de Si 
bylle, obrací materialisty a bezbožce na věřící. 
Na konci činnosti F-ovy vnikl do jeho děl 
naturalismus a vyrobil v některých z nich 
podivnou směs čistého a zvrhlého, skláda- 
ného a pozorovaného, snu a skutečnosti. Ale 
i v tomto 9realistickémc tónu zAstal F. ari- 
stokratem, obmezeným na úzký kastovní svět, 
na jeho předsudky^ potřeby a snahy. Vidělf 
v aristokracii jádro národa a věřil v její bu- 
doucí úkol ve Francii. V Českém obecenstvu 
těšil se F. do nedávná značné oblibě, jak na 
divadle, tak v knize. Samostatně vyšly v če- 
ském překlade: »Ze života mladého chudého 
mužec (Praha, 1871); »Novověký rozervanec« 
(t.. 1875); tSibylla* (t.. 1880); ^Vdovac (t., 
1881); »Historie Pařížanky* (t., 1882) a 
•Julie zTrécoeurfic (Sušice, 1886). V časo- 
pisech otištěny : >Sphínxc a >Panský sňatekc 
(Světozor, 1874 a 1877): »Z denníku ženy« 
(Vesna, 1886): tMrtvá* (Vlasf, 1888, před tím 
Lumír pod názv. »Pozdě«). Z dramat, prací 
uvésti jest překlad menších: >V zátiší domá- 
cim« (Le village t 9Pro a proti«, »Ve smutkuc 
{Les portraits de la marquise)^ »V dobách 
pokuSení« (La tentation)^ a větších »Dalily<, 
•Chamillacac, »Pařízského románu< a >Za- 
kleté slečny*. Z úvah kritických F-ovi věno- 
vaných uvádíme Sainte-Beuvovu v »Nových 
pondělcích* V. sv., Lemaitrovu v I. sv. tCon- 
temporains* a Brunetiěrovu v »Revue